V sektoru úvěrů krátkodobých budeme ovšem velmi opatrní, protože v nejbližších dvou letech bude dosti nesnadno spláceti je naším vývozem. Vynasnažíme se, abychom úvěry krátkodobé použili podle možnosti k nákupu surovin a polotovarů, které jdou u nás do zušlechťovacího řízení a jsou reexportovány.

V souvislosti s krátkodobými úvěry uvádím, že podle našich informací začne od 1. ledna 1947 svoji činnost Mezinárodní měnový fond ve Washingtoně. Budeme tedy moci čerpat z Mezinárodního měnového fondu a krýti tímto způsobem dočasná pasivní salda platebních bilancí, která vzniknou v poměru k některým státům. (Hluk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Dolanský (pokračuje): Jinak se finanční správa vynasnaží kontrahovati hlavně úvěry středo a dlouhodobé, tudíž takové, při nichž splácení začne v době, kdy naše hospodářská situace dosáhne citelného zlepšení.

V sektoru těchto úvěrů zdůrazňuji význam Mezinárodní banky, jejímž členem je i Československo. Ohlásili jsme u této banky předběžně, že se budeme ucházet o úvěr postupně do výše 350 milionů $. V nejbližší době bude třeba podat konkrétní žádost o poskytnutí tohoto úvěru s přesným plánem o jeho použití. Nelze ovšem počítat, že by nám tento úvěr byl poskytnut najednou, nýbrž spíše, že bychom protihodnotu obdrželi v etapách. Upozorňuji však, že Mezinárodní banka neposkytuje úvěry jenom pro nákupy ve Spojených Státech. Její funkce spočívá i v poskytování úvěrů k nákupu v jiných zemích a v poskytování záruk za půjčky, pocházející z jiných pramenů. Finanční správa i vláda přikládá velký význam jednání s Mezinárodní bankou. Máme za to, že Československo jako stát, který tolik vytrpěl válkou a ze všech států byl Německem nejdéle okupován, má právo na pomoc mezinárodní organisace jako je Mezinárodní banka. Československo se činně účastnilo při výstavbě této organisace, stalo se jejím členem, plní své závazky a bude tuto organisaci, která má sloužit k rozvinutí mezinárodních styků, všemožně podporovati. Očekává pak na druhé straně, že bude účastno možností, které tato organisace má svým členům poskytnouti.

V souvislosti s dlouhodobými úvěry se ještě zmíním o úvěru, který jsme měli obdržet od Export Import Bank ve výši 50 milionů $. Jak známo, jednání o tomto úvěru bylo přerušeno. Doufáme však, že překážky, které k tomuto přerušení vedly, budou odstraněny.

Snahou finanční správy samozřejmě bude nekoncentrovat se jenom na jeden finanční trh, to je Spojené státy, i když jsme si vědomi důležitosti tohoto trhu. Jiní vládní činitelé a také já v rozpočtovém výboru sněmovny jsem podal objektivní obraz o stavu jednání se Spojenými státy. Příčiny, které vedly k přerušení jednání, byly takto objasněny. Od té doby československá vláda projevila ochotu jednat o věcech, které vláda Spojených států pokládá za důležité a které se nám zdály podstatnými pro zlepšení styků s vládou Spojených států. Vláda i finanční správa je rozhodnuta pokračovat v této politice. Československo jako stát se zdravou hospodářskou základnou, s dvouletým plánem před sebou může klidně hledět vstříc budoucnosti, neboť konec konců jsou to hospodářské poměry - i když nepodceňuji význam politických - které jsou pro poskytování úvěrů rozhodující. Chtěl bych poukázat v této souvislosti na úvěr brazilský a sjednaný úvěr s Velkou Britanií k nákupu vojenských přebytků. Tyto úvěry byly uzavřeny po přerušení úvěrových jednání ve Spojených státech, což dokazuje, že úvěrová schopnost Československa je ve světě příznivě posuzována. Bude záležet tedy na tom, abychom se dívali na věci klidně, bez nervosy a jako dosud nasadili všechny své síly, abychom co nejvíce pokročili v rekonstrukci naší republiky.

Nemenší důležitost pro hospodářství a zejména zahraniční obchod má otázka cenová. Cenová úprava, kterou jsme provedli v závěru minulého roku, měla za úkol zbaviti cenovou hladinu deformace z doby válečné a posunouti ji do takové úrovně, která by odpovídala celkové situaci hospodářské a měnové. Tyto posuny byly počátkem tohoto roku již v plné účinnosti. Cenový vývoj v roce 1946 nesouvisí tedy již s touto celkovou úpravou a probíhal jen pod vlivy běžných výkyvů cen domácích a do značné míry i zahraničních.

V lednu 1946 začínali jsme s indexem cen velkoobchodních 266,9 - ve srovnání s březnem 1939. Tento index zahrnuje již hodnoty celostátní, tedy i Slovensko. Do září stoupl tento index na 293,6, tedy zhruba o 10 %. Vzestup nastal v sektoru zboží domácího, hlavně v červnu zvýšením cen surového slévárenského železa - došlo k němu v důsledku zavedení t. zv. slévárenského příplatku, čímž jsme se v surovém železe dostaIi nad úroveň cen na světovém trhu - a v srpnu zvýšením cen cihel téměř o 30 %. V sektoru zboží dováženého došlo k několika výkyvům - hlavní byl však v srpnu prudký vzestup cen důležitých surovin, obecných kovů (mědi, olova a zinku) a pak americké bavlny, která stoupla z 26 Kčs na 46 Kčs, tedy více než o ²/₃. V září pokračoval vzestup cen zboží dováženého, bylo to na př. zase olovo. Index říjnový, který nemám dosud k disposici, bude vykazovat vzrůst v oboru zboží domácího - jsou to nové ceny obilnin z letošní sklizně. Porovnáváme-li změny v oboru zboží dováženého a v oboru zboží domácího, vidíme, že od ledna do září vzrostl index u zboží z ciziny o 23 %, kdežto u zboží domácího o 7¹/₂ %. Vývoj cen velkoobchodních byl tedy mnohem výrazněji dotčen cenovými výkyvy v zahraničí než u nás. Mluvil jsem o prudkém vzestupu cen americké bavlny v srpnu; od té doby nastal náhlý pokles a zase vzestup - uvádím to jen jako příklad fluktuace cen v zahraničí, která u takové důležité suroviny má své reflexy na ceny u nás a ovšem i na soutěživost našeho exportního průmyslu.

Indexy životních nákladů měly dosud vývoj úplně klidný a hodnoty ze září neliší se prakticky od hodnot lednových.

Ceny jsou u nás předmětem širokého zájmu - v tisku, v debatách, v domácnostech. Tato veřejná kritika je zdravá a má své výsledky: u řady statků mohlo dojíti k přezkoušení kalkulace a k redukci cen. Rád bych jen upozornil, že cenový tlak, který se v domácnostech pociťuje, má mimo jiné také jednu významnou příčinu, na kterou jednotlivci při svých kritikách většinou zapomínají: je to naše celkové zchudnutí, jako důsledek okupace a války. Není možné, aby se toto zchudnutí neprojevovalo v životní míře, v tom, že se zatím musíme uskrovnit ve svých potřebách, které se nám leckdy jeví cenově nedostupné. Nejde to jinak, škody z doby války musíme odstranit rekonstrukcí a modernisací, abychom zase mohli vyrábět tolik, jako před válkou. Na tuto hospodářskou obnovu, která je drahá, si jako národ musíme vydělat tím, že se zatím vzdáme určité části své potřeby ve prospěch této obnovy. A náklady obnovovací - ty se do určité míry projevují také v cenách, které nás pak vedou k úspornosti, k tomu, že ještě nějakou dobu si nemůžeme koupit leckteré věci, které bychom si rádi koupili a na které nám nezbývá peněz.

Pro srovnání uvedu, že nominální index průměrných mzdových sazeb veškerého průmyslového dělnictva dosáhl v prosinci minulého roku hodnoty 302,3, letos v červnu stoupl na 302,6 a od té odby zůstává nezměněn. Tato indexní hodnota odpovídá svou výší indexům cenovým a dokazuje, že vztah mezi hladinou cenovou a mzdovou byl při úpravě cen a mezd vyvážen správně. Mzdový index ovšem informuje toliko o hodinové mzdové sazbě, nikoliv o skutečných výdělcích, které jsou v celku vyšší vzhledem k práci přes čas a někde také vzhledem k "černým" mzdám, které se bohužel leckde vyskytují. Dále je důležité, aby národohospodářská hodnota odpracované hodiny dostala také co nejdříve aspoň tutéž náplň, jakou měla před válkou. Celkově však je doba potřebná k výrobě určitého množství statků zatím delší než před válkou. Souvisí to s horším technickým vybavením závodů, někdy také s jinou kvalitou zpracovávaného materiálu, ale hlavním činitelem je tu pracovní výkonnost. Tu musíme zvýšit, to je velkým úkolem závodních rad i jedním z úkolů naší dvouletky. Pracovní vypjetí některých jednotlivců ukázalo a ukazuje, že technická možnost zvýšení výkonu tu je. Jde teď o to, aby snaha po vyšším výkonu stala se všeobecnou - mravním příkazem každého. Zvýšíme-li výkon, snížíme režii a můžeme pak také snižovat ceny. Jiné cesty není.

Mluvil jsem o tom, že v cenách je vyjádřen i náklad na hospodářskou obnovu. Pak je ovšem velmi důležité, aby tato "rekonstrukční" část ceny skutečně přišla tam, kam patří, do výroby a aby ji výrobce také do podniku skutečně investoval, což se u některých podnikatelů vždy neděje. Bude třeba věnovat zvýšenou pozornost cestě, kterou zboží prochází od výrobce ke spotřebiteli, aby podíl, který zůstává prostředníkům, byl sice spravedlivý, ale přiměřený našemu celonárodnímu zchudnutí a nepodvazoval svou výší naši regenerační schopnost.

Dovolte, abych nyní obrátil Vaši pozornost k naší měně, která je základem stability cenové.

Když jsme koncem října minulého roku, tedy téměř právě před rokem, podnikli rázné kroky k nápravě své měny, okupantským režimem rozvrácené, měli jsme co činit s ohromným blokem 120.986 mil. K oběživa, podloženého z největší části bezcennými pohledávkami za býv. německou říší a říšskými peněžními ústavy. Dali jsme do oběhu jen tolik oběživa nového, kolik odpovídalo nejnutnější potřebě, a podle vývoje této potřeby jsme později postupně emitovali oběživo další.

Objem oběživa, který se po provedení výměny starých platidel a neutralisaci valné části starých platidel ve formě vázaných účtů silně smrštil, byl podle hospodářské potřeby a podle sociálních hledisek vyplývajících z dekretu o obnově československé měny doplňován, takže ke konci r. 1945 dosáhl výše asi 30 miliard Kčs. Od této doby vykazují měsíční přírůstky oběhu stále klesající tendenci. Ke konci měsíce října dosáhl efektivní oběh platidel částky 41.602 mil. Kčs a žirové závazky Národní banky Československé 7.200 mil. Kčs.

Ve veřejnosti setkáváme se s názorem, že výše tohoto oběhu přesáhla snad již míru hospodářské potřeby; vychází se obyčejně z toho, že průměrně trojnásobnému vzestupu cenové hladiny proti době předválečné měl by odpovídati přibližně trojnásobný objem oběhu platidel. Tento závěr nesprávně hodnotí dané skutečnosti. Přehlíží v prvé řadě, že objem oběživa je spoluurčován rychlostí oběhu platidel. Tempo peněžní cirkulace se proti předválečným poměrům značně zvolnilo thesaurací a udržováním vyšších hotovostí v životě hospodářském - důsledek návyku z doby okupační. Thesaurovaná částka se podle odhadu státního úřadu statistického pohybuje kolem 8 až 10 miliard Kčs, podle některých jiných odhadů je snad i vyšší. Thesaurovaná platidla nejsou aktivní kupní silou a měl-li by se srovnávat skutečně hospodářsky účinný oběh různých časových úseků, bylo by nutno je z celkového oběhu odpočísti.

Srovnáváme-li nynější oběh nových platidel s výší oběhu před měnovou reformou, musíme přihlédnouti také ke zvýšení cenové hladiny, k němuž došlo až po vydání nových platidel. Podle indexu velkoobchodních cen lze toto zvýšení vyčísliti téměř dvojnásobkem. To znamená, že při zvýšení cenové hladiny je zapotřebí k uspokojení potřeby oběhu téměř dvakrát tolik platidel, čili s tohoto hlediska činí dnešní oběh asi 20 % oběhu před měnovou reformou. Proto postrádají podkladu kritiky, vycházející z ryze početního určování poměru oběživa před měnovou reformou a - po měnové reformě a vyvozující z toho, že měnová reforma se nesetkala s očekávaným výsledkem.

Opakuji proto, co jsem již nedávno prohlásil v rozpočtovém výboru, že vynakládáme poctivé úsilí, abychom upevnili normální funkci peněz a zabezpečili zdar započatého reformního díla. I pro úsek měnový očekáváme velkou podporu ze zvýšení výrobnosti, jak je předvídá dvouletý hospodářský plán Národní fronty. Ve správě měny počínáme si s veškerou opatrností řádných hospodářů, i když při tom nemůžeme očekávat plnou spokojenost na všech stranách. Opakuji znovu, že nepřipustíme rozvrat své měny jakožto přirozeného a nezbytného podkladu budovatelského díla. K jakékoliv nové měnové operaci, jako na př. kolkování nebo výměna peněz a pod., nemáme naprosto důvodu. Podobné zprávy roztrušují jen rozvratníci a nepřátelé státu.

Věnujme nyní pozornost příčinám vzrůstu našeho nového oběživa. Není sporu, že hlavní příčinou je mimořádné uvolňování vázaných vkladů, na druhém místě pak převody z vázaných vkladů na účty státu a jiných veřejných subjektů placením veřejných dávek za dobu před měnovou reformou. To jsou prameny, kterými prýští z blokovaného reservoiru starého oběživa, přeměněného nuceně na vklady, do oběhu nových platidel značné částky.

Rozsah mimořádného uvolňování je patrný z těchto dat: v době od 15. XI. do 15. XII. 1945 uvolněno 601 mil. Kčs, v době od 15. XII. do 15. I. 1946 uvolněno 3.945 mil. Kčs, v době od 15. I. do 15. II. 1946 uvolněno 2.898 mil. Kčs, v době od 15. II. do 15. III. 1946 uvolněno 1.815 mil. Kčs, v době od 15. III. do 15. IV. 1946 uvolněno 1.989 mil. Kčs, v době od 15. IV. do 15. V. 1946 uvolněno 1.721 mil. Kčs, v době od 15. V. do 15. VI. 1946 uvolněno 1.580 mil. Kčs, v době od 15. Vl. do 15. VII. 1946 uvolněno 1.469 mil. Kčs, v době od 15. VIl. do 15. VIII. 1946 uvolněno 1.236 mil. Kčs, v době od 15. VIII. do 15. IX. 1946 uvolněno 608 mil. Kčs.

Nepopírám, že postupné uvolňování vázaných vkladů podle hledisek individuelní potřebnosti bylo nutné, aby byly tlumeny deflační tendence, plynoucí z počátečního silného smrštění objemu oběživa. Na druhé straně nemůžeme však přehlédnouti, že uvolňováním vázaných vkladů dávány do oběhu - ovšem v jiné vnější úpravě - v podstatě tytéž špatné peníze, jaké jsme blokovali; proto musí uvolňovací politika postupovati svrchovaně opatrně a prováděti přísný výběr v požadavcích na uvolňování vkladů. Považuji proto za příznivý zjev, že množství mimořádně uvolňovaných peněz postupně klesá, a to dosti příkře, jak ukázala prve zmíněná data. Hospodářský život tedy přivyká nutnosti, vyvíjeti se na podkladě peněz opatřených vzrůstající hospodářskou činností, jak také očekávali původci měnové reformy.

Rozsah pohotových peněžních prostředků v nové měně vzrůstá, jak ukazuje tato řada:

31. prosince 1945 bylo uloženo v nových penězích u peněžních ústavů v českých zemích 6.690 mil. Kčs, na Slovensku 2.746 mil. Kčs, celkem 9.436 mil. Kčs.

Do 30. června 1946 vzrostly tyto vklady v českých zemích na 22.702 mil. Kčs, na Slovensku na 5.639 mil. Kčs, celkem na 28.341 mil. Kčs a do 31. července 1946 se zvýšily ještě v českých zemích na 25.294 mil. Kčs a na Slovensku na 6.213 mil. Kčs, celkem tedy na 31.507 mil. Kčs.

Podle těchto dat, získaných státním úřadem statistickým, překročily tedy celkové vklady u našich peněžních ústavů 31 miliard; podle dalších zpráv potrval tento pozvolný příliv i v dalších měsících; jeho částečnou protiváhou je ovšem částka uvolněných starých peněz, jak jsem se o tom již zmínil. Podotýkám ještě, že ze značné části zůstávají uvolněné peníze thesaurovány a nevracejí se do peněžních ústavů. Vím, že vzhledem k zvýšené hladině hospodářských čísel je třeba udržovat větší hotovosti než dříve, avšak udržování pohotových částek větších, než je potřeba pro nejbližší dobu, je s hlediska majitele zbytečné a s hlediska celku škodlivé. Thesauraci, se kterou se dnes setkáváme, vysvětluji si jako důsledek zvyku platit všechny, i obchodní dodávky hotovými, zvyku zdomácnělého za politického a hospodářského neklidu okupační doby, dále jako reakci na přísná opatření měnové reformy a také očekáváním sestupného cenového vývoje. Ačkoliv i v thesauraci je obsažen určitý kladný moment, totiž samozřejmá důvěra k trvalé hodnotě naší koruny, je to přece v podstatě zjev velmi nevítaný, který ztěžuje hospodářský rozvoj.

Jako druhý, podstatně ovšem méně významný důvod vzrůstu oběživa uvedl jsem platby vázanými penězi na veřejné daně a dávky. U Poštovní spořitelny v Praze bylo za dobu zavedení nové měny do konce října 1946 složeno na účty státní a na účty Národních výborů celkem 5.363,1 mil. Kčs z vázaných vkladů; v tom jsou obsaženy platby na státní daně, které mohu vyčísliti zatím jen do konce září, částkou 3.569,1 mil. Kčs. Naproti tomu arci stát, příp. v podstatně menším rozměru též Národní výbory převedly ze svých účtů na vázané vklady jiných osob v době od listopadu 1945 do října 1946 celkem částku 2.449,8 mil. Kčs, o kteroužto částku se tedy opět snížil volný oběh ve prospěch vázaného bloku. Čisté zvýšení volného oběhu, vyplývající z těchto převodů, činí tedy 2.913,3 mil. Kčs.

Ze Slovenska mám zatím po ruce jen data o převodech z vázaných účtů na státní daně; tyto převody činily za listopad a prosinec 1945 částku 147 mil. Kčs a za leden až září 1946 částku 374,2 mil. Kčs, celkem tedy 521,2 mil. Kčs.

Dalším, a to zcela normálním, dosud ovšem málo významným důvodem rozmnožení oběživa, který se však přece zejména v poslední době opět uplatnil, je zvýšení úvěrových obchodů cedulového ústavu; dále pak nákup devis.

Chci tento výklad o našem oběživu uzavříti zjištěním, že jeho dnešní stav nemůže zavdati podnět k obavám přesto, že jeho skladba nás neuspokojuje, protože v něm převládá složka nepružná nad pružnou, totiž nad oběživem vydaným na podkladě bankovních obchodů. Dalšímu rozmnožování oběživa uvolňováním vázaných vkladů má se zabrániti zřízením likvidačního měnového fondu, o jehož úkolech promluvím ještě dále; osnova zákona o tomto fondu prošla již připomínkovým řízením.