Předseda Josef David.

Místopředsedové Petr, Tymeš, dr Ševčík.

Zapisovatelé dr Bartuška, Bolen.

Členové vlády: náměstek předsedy vlády dr Zenkl; ministři dr Dolanský, dr Franek, Laušman, arm. gen. Svoboda, Zmrhal.

166 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar; jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu finančního zákona republiky Československé (tisk 244), kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1947 (tisk 260), a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 23. schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 22. listopadu 1946.

Místopředseda Petr (zvoní): Zahajuji 27. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Přistoupíme k projednávání pořadu, jímž je

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 244) finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1947 (tisk 260), a

rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 23. schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 22. listopadu 1946.

Generálním zpravodajem je p. posl. Firt.

K prvé, politické části podrobné rozpravy jsou přihlášeni ještě tito řečníci:

pp. posl. Matýsek, Evžen Erban, dr Špánik, dr Kokeš, Caňkář, dr Bunža, dr Erban, dr Bartuška, dr Stránský, dr Jelínek, dr Čepička, dr Hobza, dr Veverka, Tichý, Kubát.

Uděluji slovo prvnímu z nich, p. posl. Matýskovi.

Posl. Matýsek: Slavné ústavodárné Národní shromáždění!

Pan ministr národní obrany armádní generál Svoboda ve svém exposé v branném výboru této sněmovny řekl:

"Úkolů, které vojenskou správu očekávají v příštím roce a v letech dalších, jest mnoho. Aby armáda dostála svému úkolu, který od ní republika očekává, musí se jí dostat nutných prostředků, především rázu materiálního".

Je přirozené, že náležité vybavení armády vyžaduje, aby byly vždy po ruce dostatečné prostředky finanční. Náš rozpočtový návrh pro rok 1947 pamatuje na armádu částkou vyšší 9 miliard Kčs, což - srovnáme-li to s ostatními návrhy a s celkovou sumou očekávaných rozpočtových výdajů - představuje značné procento. Naše republika, která byla okupací a válečnými událostmi značně postižena, která nikoli vlastní vinou se octla v té vážné hospodářské situaci, které se snažíme čeliti mimořádným vypětím všech sil, by potřebovala v rámci dvouletého plánu národní obnovy této částky na mnoho jiných úkolů. Avšak všichni si dnes uvědomují - a zde vidíme podstatný rozdíl proti letům po první světové válce, kdy se v našem národě ozývaly reptavé hlasy proti velikým výdajům, spojeným s organisací a vybudováním naší armády a jejím udržováním - že otázka bezpečnosti republiky je neméně důležitá než otázka hospodářské obnovy, otázka zajištění národního vzrůstu, zdraví, vzdělání a blahobytu. Ano, je povzbudivé, že v otázce vybudování dobré, moderně vyzbrojené, dobře organisované a vycvičené armády jsme jednotní, že uznáváme její potřebu a že se snažíme v rámci daných finančních možností učiniti pro naši československou armádu vše, co učiniti můžeme. Přesvědčili jsme se všichni, že svoboda národa, jeho kulturní a hmotné statky se samy sebou neubrání útoku a že je povinností celého národa k obraně nejvyšších hodnot přispívat a pro ni pracovat. Ostatně ten, kdo dnes by byť jen v duchu pochyboval o nutnosti armády, nechť se rozhlédne po světě a bude-li míti oči otevřené, pozná, že národ bez náležitě vybudované armády by byl hromosvodem, který by sváděl na sebe pozornost všech, kdož dnes mají ozbrojenou moc. A to jsou prozatím všechny národy na celém světě. Právě proto ani my, i když jsme nikdy nevyhledávali spory a boj, i když jsme byli vždy národem mírumilovným a pro mír pracujícím, ba pro mír se i obětujícím, jsme nuceni vydržovat takovou brannou moc, která by zajistila naši bezpečnost proti každému, byť i jen zamýšlenému pokusu o útok.

Budujeme tedy svou armádu u vědomí nutnosti. Budujeme ji též u vědomí, že ona je jednou ze složek, které podmiňují i přátelské svazky. Budujeme ji u vědomí, že nemůžeme spoléhat pouze na cizí, byť přátelskou pomoc, nýbrž že musíme dokázat, že dovedeme sami ubránit to, co nám po věky patří, oč po věky bojujeme a pro co pracujeme. A budujeme ji rádi a obětujeme pro ni rádi i to, co bychom nutně potřebovali jinde, poněvadž budujeme opravdu armádu národní, armádu bez Němců a bez Maďarů a armádu svobodymilovných, národně uvědomělých, demokraticky smýšlejících Čechů a Slováků, armádu republiky Československé. (Potlesk.)

To je podstatný rozdíl proti naší dřívější armádě. Ale nesmíme zapomenout, že úkol je příliš složitý a že bude vyžadovat mnoho úsilí, abychom si vybudovali naši armádu v dokonalý nástroj, který by byl s to za všech okolností splniti všechny na něj vložené úkoly. A tu si musíme uvědomiti, že naše nová armáda musí býti řádně vystrojena a vyzbrojena. Naše vojenské sklady byly vydrancovány okupanty, takže všecko, čeho armáda potřebuje, musí býti pořizováno nově. To vyžaduje značných nákladů. Nepochybuji, že povolaní činitelé učiní vše, aby úvěry jim svěřené byly vyčerpány účelně, aby náš československý voják byl vystrojen dobře, aby jeho ubytování odpovídalo představě o řádném bydlení a aby jeho stravování bylo na výši. Bude-li naše armáda dobře vystrojena a opatříme-li ji dobrou moderní výzbrojí, naučíme-li každého vojáka, jak s výstrojemi a výzbrojí zacházeti v míru i ve válce, není pochyby, že ony vojenské vlastnosti, kterých je nutně třeba, aby armáda byla armádou, nejen že se vypěstují, nýbrž že zmohutní tak, jak toho nejvyšší povinnost občana republiky vyžaduje.

Abychom mohli naši armádu řádně vystrojiti a vyzbrojiti, abychom ji mohli i stravovati, pro to máme plné předpoklady, neboť není tajemstvím, že náš zbrojní průmysl byl vysoké kvality a výkonnosti a že máme i naše zemědělství a potravinářský průmysl, jakož i jiná průmyslová odvětví, která jsou pro armádu důležitá, na takovém stupni, že by mohla splniti vše a dodati vše, čeho naše armáda potřebuje. Ovšem i zde dlužno podtrhnouti, že k ukojení všech potřeb nutných k vybudování naší armády a k jejímu vybavení bude třeba houževnaté, poctivé a svědomité práce. Těm, kteří se domnívají, že bychom přece jen mohli něco na armádě ušetřit, nutno poukázati na skutečnost, že peníze, které vydá naše armáda, se z velké části vrátí ve formě platů a mezd i daní do naší vlastní kapsy.

Avšak i když jsme si plně vědomi důležitosti hmotného zařízení a zaopatření naší armády, i když musíme požadovati nejvyšší dokonalost jak zbraní, tak i výcviku s nimi, přece jen důležitější složkou zůstává mravní síla každého jednotlivého důstojníka a vojáka. A poukazuji na slova pana presidenta dr Beneše, otištěná v týdeníku "Naše vojsko", kde praví, mluvě o presidentu Osvoboditeli T. G. Masarykovi: "Armáda nechť si uvědomí zejména dva význačné rysy jeho složitého zjevu, které nejen že neztratily minulými událostmi svůj význam, nýbrž vynikly po našich posledních zkušenostech ještě více. Je to především jeho požadavek mravního podkladu našeho branného úsilí, bez něhož zůstává hmotný základ veškerých našich snah neživou složkou bez posvěcující jiskry duchovních hodnot, bez potřebné přesvědčivosti a průkaznosti". Tím mravním podkladem byla pro Masaryka vysoká idea boje za svobodu lidskou i národní, za pravdu, za demokracii, podloženou pevnou vírou ve spravedlivost naší věci. Druhým význačným rysem Masarykovy povahy byla jeho bojovnost. Masaryk nám ukázal, že v rozhodných chvílích se nesmíme spokojiti vyznáváním mravních ideálů, ale že je nutno odpírati zlu, brániti se proti němu - být skutečným a tvrdým bojovníkem.

My všichni jsme na vlastní oči viděli, že ani sebe dokonalejší mechanisace a výcvik nestačí k vítězství. Viděli jsme, že armáda technicky hůře vybavená, avšak obrněná vysokými mravními kvalitami, dovede se probojovat z nejčernějších dní tvrdých porážek na výsluní dokonalého vítězství.

Žádáme tudíž naše odpovědné činitele v armádě, aby nezapomínali, že jsou to především vysoké mravní ideály, které z prostého dělníka i rolníka i z člověka školeného dovedou vytvořit kvalitního vojáka, jemuž bude hračkou osvojiti si znalosti vojenské techniky, jestliže bude připraven už v civilním životě a v mírové službě vojenské na všechny povinnosti, které občanu republiky ukládá ohrožení svobody našeho národa. Především je to smysl pro odpovědnost před sebou samým a přede všemi ostatními, kázeň, která musí býti tvrdá, avšak uvědomělá, která tryská z jasného vědomí povinnosti a pochopení daných úkolů, pravé kamarádství v míru i ve válce, které vytvoří z armády stejně cítící rodinu, která dovede přinésti všechny oběti.

Nezbývá mi, než abych znovu poukázal na slova presidentova, která pronesl letos v lednu ve vysoké škole vojenské: "Síla československých dějin a naše veliké národní tradice spočívaly ve všech dobách na mravních hodnotách, které podpíraly naše hmotné úsilí." Na to bychom neměli zapomínati ani ve svém civilním životě, tím méně pak v životě vojenském. A toho by si měli být především vědomi naši mladí důstojníci, kteří mají předcházet vzorem nováčkům, přicházejícím do kasáren. Oni musí především sami u sebe pěstovat pevné mravní zásady, aby mohli bohatě rozdávat těm, kteří jim jsou po dobu vojenské služby svěřeni nikoliv jen k výcviku a školení ve zbrani, nýbrž i k výchově.

Pravda, my jsme si zavedli v naší nové armádě novou instituci osvětových důstojníků, instituci, která jistě nebude špatná, až se pochopí její pravý význam. Počátky v tomto směru byly často dosti zlé, neboť mnozí z těchto osvětových důstojníků se domnívali - a někteří se ještě domnívají - že jejich úkolem je učiti vojáky politickým doktrinám, a to ještě jednostranně. Osvěta a výchova je daleko víc, a jestliže Košický vládní program praví, že musíme věnovat zvláštní pozornost výchově a uvědomění především též osvětových důstojníků, pak je opravdu nejvýš žádoucno, aby program byl dodržen. Přáli bychom si, aby i výběr těchto osvětových důstojníků byl co nejdokonalejší, aby tuto odpovědnou funkci vykonávali opravdu lidé povolaní, nikoli však doporučení snad politickým přesvědčením.

Avšak jsme si plně vědomi, že doba vojenské služby nestačí k zvýšení mravních hodnot každého jedince, že je třeba pěstovati je už ve školách a v civilním životě vůbec. Vítáme proto brannou výchovu, která má vedle tělesné zdatnosti, dovednosti a znalosti pěstovat ony potřebné mravní vlastnosti, nutné pro obranu státu a národa. Jsme přesvědčeni, že ti, jimž tato branná výchova bude svěřena, budou si vědomi svého odpovědného úkolu a že mají-li v občanech vypěstovat smysl pro povinnost, nebudou jednou povinností rušiti povinnost druhou; abych to řekl jasně: předpokládáme, že doba školení v rámci branné výchovy, která je snesena na dni sváteční, bude volena tak, aby každému občanu bylo umožněno splniti jeho povinnost náboženskou. Nesmí se stávati, jako se tu a tam stává, že se hrozí tresty těm, kteří přicházejí po splnění povinností jedné splniti povinnost druhou. Špatně slouží výchově mravní ten, kdo by chtěl takového občana dokonce zesměšňovat. Především zesměšňuje povinnost a tím podrývá i úctu k ní.

A poněvadž branné výchově mají podléhati i ženy, které nemají podléhati povinnosti vojenské, pak i v tomto bodě musíme varovati před přepínáním. Žena svou přirozeností není přizpůsobena k těžké službě vojenské. Nechť je tedy ženám dána možnost získati zkušenosti v těch oborech, nutných pro armádu, kde se svými vlastnostmi a schopnostmi mohou dokonale uplatniti. Ostatně mějme vždy na paměti, že naše žena musí býti především matkou. Nutí nás k tomu i ta okolnost, že jsme vystěhováním našich jinonárodních menšin zmenšili svůj početní stav, což přirozeně nezůstane na delší dobu bez vlivu na početnost branců. Jestliže naše žena má býti dobrou matkou, jestliže nám má dáti a vychovati zdravé a mravně uvědomělé brance, pak nesmí býti odvolávána od této nejvyšší povinnosti k jiným. Žena-matka, která splní své povinnosti v rodině, učiní pro brannost národa mnohem více, než kdyby se věnovala vojenskému výcviku. Kvitujeme s uspokojením, že ženy nebudou podléhati povinné vojenské službě, a žádáme s důrazem, aby i v rámci branné výchovy bylo dbáno stěžejního poslání ženy a aby nebyly ani tam přetěžovány novými povinnostmi, které jejich povaze a založení neodpovídají. Vždyť kdo prokázal v dobách pro náš národ nejkrutějších větší míru nejlepších vlastností než právě ženy a hlavně ženy-matky! Tolik odvahy a odříkání, obětí a starostí, kolik přinesly ony, sotva najde srovnání.

Vybudováním branné výchovy a jejím prováděním dostane naše armáda nováčky poměrně školené, takže se nebude muset zabývati všeobecnostmi při výcviku, nýbrž bude moci tento výcvik prohlubovat a zdokonalovat, takže bude možno potom přikročiti ke zkrácení vojenské služby. Je však nutno uvážiti, že už dnes, vzhledem k nedostatku pracovních sil v různých důležitých oborech průmyslových, najmě pak v zemědělství, bude třeba řešiti aspoň částečně otázku délky vojenské služby, abychom se nemuseli uchylovati k nouzových opatřením, která celé vojenské části odvádějí od jejich vlastní práce. Je dokonale známo, že armáda vypomáhala v různých pracovních oborech civilních, čímž beze sporu trpěl výcvik vojenských jednotek i jednotlivců. Abychom právě tomuto nedostatku čelili, bude třeba lidi potřebné zařaditi do náhradní zálohy, jejíž počet bylo by úměrně zvýšiti tak, aby se do ní dali zařaditi všichni, kteří pro to budou mít rozhodující důvody. Vojenská místa uvažují již o způsobu řešení, ale je naším přáním, aby neuvažovala příliš dlouho a aby řešení bylo účelné a úspěšné.

Zkrácením vojenské služby a rozmnožením stavu náhradní zálohy budou položeny požadavky mimořádného výkonu nejen na povolané brance, nýbrž především na náš důstojnický sbor. Sbor vojenských gážistů - důstojníků i rotmistrů - je dnes značně různorodý, neboť se skládá jednak z důstojníků naší zahraniční armády z východu a Západu, z důstojníků a rotmistrů převzatých z řad důstojnického a rotmistrovského sboru armády první republiky a z důstojníků a rotmistrů partyzánů. Kromě toho jsou zde důstojníci a rotmistři slovenské armády. Aby z těchto všech prvků byl vytvořen jednolitý kádr velitelský, je třeba odstraniti všechnu zbytečnou řevnivost, ba snad i závist, na druhé straně pak všechno nemístné podceňování.

Jde především o gážisty, kteří byli jimi už v první republice a kteří byli znovu do armády zařazeni. Jejich činnost za okupace, myslím jejich odbojová činnost, byla ohodnocena podle zvlášť k tomu účelu stanovené stupnice známek. A tu se domníváme, že nelze docela přesně rozlišiti, až kam sahá činnost ohodnocená výborně, která činnost má býti oznámkována velmi dobře a dobře a která pouze jako vyhovující či dostačující. Mám dojem, že tato činnost byla příliš různorodá a že byla vyvíjena za velmi rozdílných okolností. Jestliže dva lidé v různých prostředích činili totéž, bylo to u jednoho spojeno se značným risikem, zatím co druhý riskoval podstatně méně. Mohlo se tudíž stát, že činnost ohodnocená výtečně vyžadovala mnohem méně obezřetnosti a risika než činnost oznámkovaná velmi dobře. A zde se právě mohlo dospěti k nezaviněným omylům, které ovšem mají vliv na povyšování a zařazení a vedou pak k nespokojenostem a nevraživostem ve sboru, který nutně musí býti jednolitý, má-li splniti svěřené úkoly rychle, přesně a s největším úspěchem.

Bylo by tudíž třeba, aby ministerstvo nár. obrany věnovalo opravdu velikou pozornost všem stížnostem, které dostává a bude dostávat, a aby nenechalo bez povšimnutí údaje, které získá, nýbrž aby je prošetřilo a zvážilo a bude-li třeba, zjednalo nápravu. Ministerstvo má konečně možnost vyvoditi důsledky z údajů nepravdivých a neověřitelných a může zavésti kárné řízení proti těm, kdož by se provinili proti pravdě. Tím, že ministerstvo nár. obrany bude dbáti s největší pečlivostí, aby případné křivdy byly odstraněny a napraveny, přispěje značně k mravnímu povznesení celého našeho gážistického sboru. Není nic horšího pro porušení mravnosti než setrvávati na křivdě, která byla spáchána, byť i nevědomky a neúmyslně. Jistě že přísné zkoumání stížností a námitek vyžádá si mnoho času četných sil, ale pro pravdivost údajů o našem odboji nelze času litovat. Nemohu než dovolávati se znovu slov presidenta republiky, která řekl barikádníkům: "Musíte vše prozkoumat historicky, a potom pryč s tím, co tam nepatří." Ano, to je důležité upozornění, a týká se nejen barikádníků, nýbrž veškeré činnosti odbojové a revoluční, ba i činnosti zahraniční. Přikrašlováním, zveličováním nebo na druhé straně znehodnocováním bychom velmi málo přispěli k zjištění pravdy, o kterou nám vždy šlo, jde i nyní a musí nám jít i v budoucnosti.

Spravedlivým zhodnocením odbojových služeb našich gážistických sborů v armádě bude učiněn první krok k nutné unifikaci velitelského sboru. V takto sjednoceném sboru pak se najde dosti vůle, sil i iniciativy, která bude s to z naší armády vybudovati celek výtečných kvalit mravních a schopností bojových.

A tu mi nezbývá než připomenout jednu ze závad, která se objevovala místy v naší armádě první republiky. Docházelo někdy k ne právě nejlepším poměrům mezi aktivními gážisty vojenskými a mezi záložníky, důstojníky i rotmistry. Záložní důstojník byl dosti často považován za méně hodnotného a také se s ním tak jednalo. Nestávalo se to snad všude, ale byly takové případy. A přece v době válečného nebezpečí byli to právě záložní důstojníci, kteří byli zařazeni na velitelská místa jako aktivní, nesli stejné povinnosti a stejnou odpovědnost. Je to též přirozené, neboť těch záložních je mnohem více a jsou pro tyto velitelské funkce školeni. Je-li však tomu tak, pak záložní důstojník má i v míru právo dovolávat se uznání podle svých schopností. Nejde zde o povyšování, nýbrž o způsob jednání s nimi, když přijdou na cvičení a podobně. Jestliže toto připomínám, činím tak jedině proto, abychom se vyvarovali chyb a neupadli do nezdravých poměrů, na které jsme žehrali dříve.