A pokud mužstva se týče, domnívám se, že pro vzájemné poznání by bylo účelné, kdyby Slováci trávili dobu vojenské služby v zemích českých a Češi na Slovensku. Vedlo by to k sblížení a porozumění, neboť i zde platí důležitost styku osobního a vlastního poznání. Jistě tu nejsou nepřekonatelné překážky, aby se toto uskutečnilo k dobru nás všech.

Aby náš důstojnický a rotmistrovský sbor mohl náležitě splniti své poslání, je třeba, aby jeho početnost odpovídala potřebě.

Zatím se jeví nedostatek jak ve sborech gážistických, tak i ve skupině déle sloužících, který je zaviněn tím, že finanční poměry vojenských gážistů, stejně jako platové poměry veřejných zaměstnanců, nejsou nijak utěšené a neodpovídají době. Bude proto třeba, aby v rámci dvouletky nařízená příprava osnovy zákona o platových poměrech příslušníků branné moci byla nejen provedena, nýbrž aby tato osnova byla předložena co nejdříve a co nejdříve uskutečněna.

Totéž dlužno říci o civilních zaměstnancích vojenské správy, jejichž platy jsou upraveny stejně jako u ostatních zaměstnanců ve veřejných službách. Nelze ani pominouti gážisty ve výslužbě a jejich pozůstalé, jejichž pensijní požitky rovněž neodpovídají drahotním poměrům přítomné doby.

Tyto platové úpravy vyžádají si jistě na státní pokladně nových zvýšených výdajů, na které snad už bylo pamatováno v právě projednávaném rozpočtu. Nemůžeme však šetřiti na nepravém místě, nemůžeme se stavěti proti nutnosti, i když nám neustále tane na mysli příkaz nejvyšší šetrnosti a úspornosti. Šetřiti nemístně na armádě znamená vystaviti se nebezpečí, které plyne z nedostatků takto zaviněných.

I když víme, že naše vojenské orgány v čele s panem ministrem arm. generálem Svobodou vykonaly v krátkém čase a za obtížných poměrů velmi mnoho pro organisaci naší nové armády, pro její řádné vystrojení a vyzbrojení, pro školení důstojnického sboru a získání nových poznatků na poli vědy vojenské, musíme se právě při příležitosti projednávání státního rozpočtu zmíniti i o nedostatcích, které se buď objevovaly, nebo dodnes se objevují. Činíme tak nikoliv snad proto, abychom kritisovali, nýbrž proto, abychom dokumentovali náš zájem o armádu. Jsme si plně vědomi, že i dnes platí rčení, že jaký je národ, taková je armáda, a jsme připraveni učiniti v našem civilním životě vše, aby se naše armáda skládala z jedinců národně a státně spolehlivých, čestných a odpovědných občanů, jejichž mravní úroveň bude na takové výši, aby i nejtěžší oběti přinášeli s plným vědomím, že se tak děje pro blaho vlasti a národa, pro svobodu a demokratickou republiku, pro štěstí nás všech. Jsme si také vědomi, že jen mravně silná a dobře vyzbrojená a vycvičená armáda, vyzbrojená všemi technickými vymoženostmi moderní vědy, bude u našich přátel a spojenců vyhledávaným partnerem, který se bude moci spolehnouti na jejich podporu a pomoc. Proto jsme ochotni obětovati značné částky našeho národního důchodu pro naši armádu.

Jsem oprávněn prohlásiti, že československá strana lidová bude hlasovati pro rozpočet, předložený ministerstvem národní obrany. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Evžen Erban. Uděluji mu slovo.

Posl. Evžen Erban: Paní a pánové!

Budujeme si pracně svůj nový demokratický život podle ideálů, jejichž nositelem nejspolehlivějším a jejichž ručitelem byla a je dělnická třída. Velká většina světa, která není vždy určena hranicemi států, ale mnohdy sociálních vrstev, chová k nám nejživější sympatie, zatím co druhá, menší část, bohatá na finanční prostředky a nenávist k demokracii socialisticky chápané, nás nenávidí a své nenávisti dovede dát, jak mnohdy pociťujeme, účinný průchod. Dnes, kdy máme větší odstup od doby těsně porevoluční, vidíme jasně, jak obtížná a zdlouhavá je demokratisace celého národního života. Není dostatek sil, ani materielních, ani politických, abychom tento problém v parlamentní demokracii, pro kterou se náš národ vyslovil, mohli řešit rázem. Je nutno tedy stále a bedlivě sledovat všechny úseky našeho národního a státního života a odstraňovat z nich všechno, co je v nich proti zájmům lidově demokratického státu.

Kdo má příležitost sledovat činnost naší diplomacie, klade si otázku, kdy národní revoluce plně zachvátí také tento významný úsek našeho státního života. Po těžkých zkušenostech minulých let je nám všem jasnější než dříve, že naše politická práce a demokratické úsilí tvoří jenom článek politického světového dění a že budoucnost našeho státu se rozhodne také na poli mezinárodní politiky. A je proto naším základním národním zájmem, abychom vyvíjeli intensivní zahraniční činnost a podporovali všechny skutečně mírové a pokrokové síly. Jednatelé našeho státu za hranicemi musí být naplněni stejným demokratickým duchem a stejnými ideály jako náš pracující lid, který vtiskl naší národní revoluci charakter a dal jí směr. Naši vyslanci musí být také vyslanci lidové demokracie. Náš lid právem žádá, aby všichni, kteří jednají v jeho zájmu nejen doma, ale také za hranicemi, se cítili vázáni a morálně odpovědni nejen svému státu, ale také jeho lidově demokratickému pořádku.

Měl jsem příležitost mluvit s různými politickými činiteli, stejně jako se zástupci dělnických organisací v mnoha evropských státech. Často jsem musel vyslechnout slova podivu nad tím, že naše republika, která je svým novým pojetím demokracie vzorem demokraciím mnohem větším a s mnohem starší tradicí, má ve svých diplomatických službách stále ještě jednotlivce, kteří neprojevují zvláštní nadšení nad lidově demokratickými základy státu, který je platí. Je nutné, aby sebe menší provinění v tomto směru byla přísně trestána, aby byli okamžitě suspendováni takoví diplomatičtí úředníci, u kterých je zjištěno, že nejsou stoupenci naší lidové demokracie, nebo kteří to dokonce při různých více méně soukromých příležitostech dávají najevo. Nestojíme o diplomaty, kteří dávají najevo antipatie proti kterékoliv politické straně, která spolutvoří Národní frontu, nestojíme o diplomaty, kteří mají jen ironické poznámky na naše velké znárodňovací dílo a kteří horlivě vysvětlují uším, které to rády slyší, že demokracie v Československu se jistě ještě umoudří a vrátí se do starých kapitalistických forem. To je jedna z vážných dosavadních slabin naší diplomacie, která zřejmě v některých svých částech nestačí vývojem tomu politickému vývoji, který probíhá na různých úsecích našeho národního života doma.

Druhou slabinou je nedostatečná pružnost a iniciativa. Nemůže nás uspokojit na příklad naše dosavadní oficielní zahraniční propaganda, která, jak se zdá, nestačí ani zdaleka paralysovat vliv reakčního tisku, který se znovu a znovu snaží snížit mezinárodní vážnost naší republiky. Za takového stavu není divu, že mnohdy tato reakční propaganda proniká i do řad pracujících vrstev, jak můžeme pozorovat na př. Ve Švýcarsku nebo v Anglii. Všude, kde měla moje strana příležitost svými zástupci za hranicemi vysvětlovat podstatu naší demokracie a našeho vývoje, nebo všude, kde delegáti našeho odborového hnutí mluvili k pracující veřejnosti za hranicemi, se setkávali nejen s plným pochopením pro naši politiku, ale také s dotazy, proč neděláme více v propagaci naší lidové demokracie a jejích výsledků. Při tom nelze setrvat na starých tradičních formách diplomatické činnosti, jak se vytvořily v kapitalistickém období našeho státu. Naše propagační činnost a politická pozornost v diplomacii musí být zaměřena tak, aby z toho bylo patrno, že nám jde víc o dobré přátelství a porozumění pracujících vrstev než jednotlivců ve vysokém aristokratickém postavení nebo v privilegované hospodářské posici, protože postavení této vrstvy uvádí předem v pochybnost možnost získat její sympatie pro naši novou demokracii. Snad by bylo na místě, paní a pánové, abychom tak, jako si dnes školíme na příklad v chápání nových úkolů tisíce ředitelů našeho hospodářství, abychom se nelekli ani myšlenky demokratického instruování našich diplomatických úředníků. Na všech vyslanectvích by se snad mohly konat občasné přednášky, které by umožňovaly úřednictvu udržovat živý politický vztah k jejich vlasti. Neškodilo by ani příležitostně dát také možnost všem našim vyslancům, aby vyslechli přednášky nejlepších hospodářských, sociálních a kulturně-politických odborníků naší lidové demokracie. Chceme mít jistotu, že naši vyslanci jsou nejen dobrými diplomaty, ale také přesvědčenými lidovými demokraty.

Při této příležitosti vyslovujeme díky našemu ministru zahraničí, který při svém světovém rozhledu správně pomáhá novým prvkům uplatňovat se v mezinárodní politice, staví se kladně k myšlence spolupráce odborového hnutí s oficielní zahraniční politikou, a to nejenom v měřítku domácím, ale také světovém. O tom svědčí jeho projevy, v nichž zdůraznil nutnost spolupráce se světovou odborovou federací při řešení světových hospodářských a sociálních problémů, bez jejichž zdárného vyřešení nemůže být ve světě trvalého klidu a míru.

Našemu odborovému hnutí dostalo se také možnosti podíleti se na účasti ve vládní delegaci na všech dosavadních mírových konferencích. Tato skutečnost staví nás do velmi příznivého světla ve světových odborářských kruzích a ve světovém dělnickém hnutí, jehož sympatií si tolik vážíme. Doufáme proto také, že v dohledné době bude vyřešena otázka sociálních atašé. Již 3. ledna t. r. předložili jsme předsednictvu vlády, ministerstvu zahraničí a ministerstvu sociální péče po předchozím jednání s předsedou vlády a ministrem zahraničí návrh, aby byli u některých československých zastupitelských úřadů ustanovení sociální atašé. Tato instituce není novinkou ani v československé diplomatické službě, protože republika měla již v letech 1921 až 1924 ve Washingtoně sociálního atašé. Tehdy ovšem pro nepochopení někdejších vládních míst tato instituce zanikla. Z cizích států zřizují tuto funkci Spojené státy americké, Francie, Švýcarsko a Jugoslavie. Dnes není možno provádět všeobecnou zahraniční politiku státní bez ohledu na zájmy pracujícího lidu, a to nejen vlastního, ale i v celém světě, protože je nezbytně nutné znát jeho potřeby, jeho pracovní poměry, život kulturní a poměry zdravotní a populační. Má-li diplomatická služba dát vlastnímu státu spolehlivé zprávy pro řízení zahraniční politiky, nevystačí už se sdělováním pozorování, učiněných při diplomatických návštěvách a rozmluvách v salonech a ministerských úřadovnách, nýbrž musí také mezi lid a tam otevřenýma očima a citlivým srdcem pro tep života pracující třídy nabývat znalosti poměrů, které vytvářejí proces vývoje a konečně i dějiny toho kterého státu.

Musíme vítat a žádat zodbornění naší diplomatické služby, která musí zajistit odborným expertům dostatek autonomie, ale zároveň si uchovat jednotné řízení diplomatické činnosti. Přejeme si zdokonalení naší diplomatické služby ve směru odborném i politickém u vědomí, že její činnost je a musí býti zaměřena ke stejným cílům míru, pokroku a demokracie, jako politické úsilí národa v jeho státním životě.

Nepředstavujeme ovšem ve světě tak velkou sílu, abychom mohli rozhodujícím způsobem zasahovat do světového dění, ale ani ne tak bezvýznamnou, abychom nehledali usilovně všechny prostředky, jak pokrokovou sílu našeho národa v jeho nové politické a sociální skladbě plně uplatnit v těžkém boji světových demokratických sil o mírové soužití národů. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. dr Špánik.

Posl. dr Špánik: Slovutná snemovňa!

Ak mám dnes prehovoriť menom Demokratickej strany k nášmu rozpočtu, menovite pokiaľ ide o Ministerstvo zahraničných vecí, chcem upozorniť na niekoľko zásadných otázok, s ktorými by sme v podstate súhlasili a na ktoré treba poukázať menovite teraz, keď staviame našu novú obnovenú republiku nielen na fóre domácom, ale aj zahraničnom. Zdá sa, že po hrôzach druhej svetovej vojny počína javiť zvláštny a zvýšený interes i naša široká pospolitosť, či už česká alebo slovenská, o veci Ministerstva zahraničných vecí. Je to isto zjav nadmieru zaujímavý a pozoruhodný. Z tých dôvodov treba si položiť otázku, prečo sa tak deje. Na túto otázku by som zodpovedal asi štyrmi smermi.

Poprvé: záujem azda vyplýva z pohnútok prirodzených. Do základov našej ústavy, teda nášho lex fundamentalis dostáva sa heslo: moc z ľudu a pre ľud. Ľud prirodzene nechce sverovať moc len inštancii vládnej, ale chce aj vedieť, akými smermi ide jej činnosť vnútropolitická i činnosť zahraničná. Ľud chce vedieť, ako žijeme, ako sa správame, aké výdobytky sociálne, hospodárske a kultúrne máme v programe, ale chce tiež rovnako vedieť, aký vzťah, akú reláciu má náš vládny aparát k štátom iným, štátom susedným, štátom Československej republike žičlivým.

Druhý bod by vyplýval z eminentného interesu nášho štátu, najmä po kataklyzme mníchovskej. Ale i tu si treba rozriešiť celú otázku v celej jej šírke a smysle. Sklamaly nás mnohé vlády, ale vďaka Bohu, nesklamaly národy, aspoň nie všetky národy. Preto treba veľmi dôrazne rozlišovať pojem vlády a pojem národa.

Tretí bod, ktorého by som sa chcel dotknúť, je, by som povedal, naša národná a štátna príchylnosť k mieru. Náš národ, či už vo svojej složke českej alebo slovenskej, nikdy nebažil po vojne, po rinčaní zbraní, ale po pokoji. S pokojom rastieme a s pokojom sa môžeme rozvíjať nielen na česť a slávu našej domoviny, Europy, ale celého sveta a celého človečenstva. Malé národy, medzi ktoré i my patríme, potrebujú pokoj, a ako to už označil zomrely prezident Tomáš Garrigue Masaryk, ony víťazia nie ohňom a mečom, ale kladivom a pluhom. A my práve na svetových fórach by sme chceli vyzdvihnúť tieto hodnoty, hodnoty, ktoré môže dať malý národ na obživu celej svetovej situácie, ktoré môže priniesť malý národ, aby obrúsil všetky hrany a všetky špice, ktoré sú medzi partnermi veľkými.

Teda naša strana, menom ktorej hovorím, strana demokratická, si rovnako želá pokoj doma a pokoj vo svete. Zdá sa, že už bolo dosť sĺz, dosť strachu a dosť beznádeje. Z tých príčin sa nemožno čudovať, že i široké masy ľudu sa v tak značnej miere interesujú o všetko, čo sa robí na zahraničnom fóre. Tento živý záujem je prirodzene podpretý skúsenosťami z parížskej konferencie. Ako vieme, rozhodovalo tu tri veľké, a 18 malých, medzi ktorými sme boli i my, vlastne iba asistovalo. V tomto svetovom koncerte diplomatickej hudby náš hlas síce nedopadol na váhu tak, aby prevážil, ale sme presvedčení, že práve v tej dráme, ktorá môže byť charakterizovaná vlastne akýmsi neznámym pojmom, lebo nevieme, či sa stavia druhý mier alebo tretia svetová vojna, že náš národ stál na strane mieru, na strane složiek, ktoré propagujú pokoj. A v tomto smysle by sme prosili a žiadali, aby naše Ministerstvo zahraničných vecí sa chystalo i na rozhodujúci termín, t. j. 10. marca budúceho roku do Moskvy, kde pôjde o to, aby sme všetky otázky, ktoré ešte nemáme rozriešené, vyriešili nielen s hľadiska našej celistvosti a štátnej jednoty, ale tiež s hľadiska úplného vyčistenia nášho štátu na jednoliaty, ucelený národ i celok. (Potlesk.)

A tu by som si dovolil poznamenať niekoľko slov, pokiaľ pôjde o kritiku a pokiaľ pôjde o posudzovanie vecí na zahraničnom úrade a všetkých diplomatických i politických ťahov našich reprezentantov Ministerstva zahraničných vecí. My sme si vedomí, a to obidva národy, že obe vojny sme vyhrali. Ide už len o to, aby sme neprehrali mier; a aby sme ten mier neprehrali, musí naša zahraničná politika byť kontrolovaná nielen ľudom, ale aj týmto miestom, miestom parlamentu. Totiž zahraničnú politiku nebude robiť len Ministerstvo zahraničných vecí a patričný úradnícky aparát, ale ju musí robiť v najvyššej svojej zodpovednosti aj vláda, parlament i náš zahraničný výbor. A ja by som sa nebál apelovať na to, že intencie, ktoré máme práve zaviesť do Ministerstva zahraničných vecí, musia rešpektovať i politické strany i politické sekretariáty a aj politické redakcie. Skúsený diplomat a zaiste štátnik, vehlasný Benjamin Disraeli veľmi markantne charakterizoval zahraničnú politiku, keď svojho času vyhlásil, že na stoly zahraničnej politiky nepatria hrniec a kotle zasadzené a začiernené formy domácej politiky. (Potlesk.) Som presvedčený, že i keď sú u nás rozpory, i keď sú určité dnes diferencie a nedorozumenia medzi jednotlivými stranami, tieto rozpory sa nesmú prenášať na politické fórum zahraničné, teda tam, kde nám môžu veľmi a veľmi často škodiť.

Ďalej by som prosil, aby sme práve so zreteľom na náš význam ako národa malého v zahraničnej politike dbali i na to, že si nesmieme dovoliť predstaviteľov iných štátov znevažovať a že práve v urážkach, v sarkazmoch, v karikatúrach musíme byť zdržanliví a zodpovední. (Potlesk.) Stojíme v strede Europy, teda stojíme vlastne na prahu medzi východom a medzi západom. Medzi dvoma veľkými svetmi, ktoré čo do politickej štruktúry sa značne rozchádzajú. K východnému bloku slovanskému nás viaže povedomie krvi, povedomie kmeňa, povedomie tradície, a to tradície nie dnešnej, ani nie tohoto storočnej, ale ešte z minulého storočia, t. j. povedomie slovanskej tradície. (Potlesk.) Máloktorý zo slovanských národov by sa mohol vykázať takou reťazou a takým počtom hlásateľov slovanského sblíženia ako práve náš národ malý, či už vo svojej vetve slovenskej alebo českej. Že samotné Rusko toto vedelo kvitovať už pred 100 rokmi, vidno vari najlepšie z diela Danilevského "Rusko i Evropa", kde na strane 446 sa už hovorí o štáte Čechov, Moravanov a Slovákov. A ja som presvedčený, že i tým, že sa priznávame k tomuto slovanskému bloku, k tejto slovanskej spolupatričnosti, nemusíme sa chrbátom obracať ani k západu, ani k tým, ktorí rovnako, keď bolo naše územie a náš štát v najväčšom nebezpečenstve, priložili ruku k dielu, aby nám pomohli. (Potlesk.) Lebo náš národ nežije iba z tradície slovanskej. My vieme, že sme rovnako čerpali z prameňov západných, či to už bolo v politike, alebo v hodnotách kultúrnych, alebo v hodnotách politických. Napokon chcel by som zdôrazniť, že k tomu západu sme čiastočne viazaní i tou blahosklonnosťou, ktorú prejavil v štedrých daroch, ktoré sme dostali z UNRRA (Potlesk.) a ktoré práve v časoch najťažších nám pomohly prekliesnuť tú priepasť, z ktorej by sme sa azda veľmi ťažko dostali. Na to však treba nám hľadať, panie a páni, schodnú cestu k všetkým predstaviteľom - zdôrazňujem - štátov, ktoré sú nám naklonené a u ktorých vieme isto, že nám nežičia nič zlého. Avšak tak, ako k Moskve nemôžeme hľadať cestu len cez istú politickú stranu (Potlesk.) a cez istých politických reprezentantov a musíme ju hľadať predovšetkým v usporiadanom právnom a konsolidovanom štáte, tak sme rovnako povinní náš diplomatický a zahraničný sbor podoprieť tým, že tento štát postavíme naozaj na láske, na úprimnosti, a čo je najdôležitejšie, na úprimnom a povedomom bratstve. (Potlesk.) Tu by som chcel zdôrazniť, že však naša zahraničná politika nesmie sa zahaľovať do hustých mĺh a do určitých symbolov, ktorým priemerný občan nerozumie alebo nad ktorými musí myslieť a lúštiť, aby prišiel k jadru. Sám ako člen Demokratickej strany by som prosil našich vedúcich úradníkov Ministerstva zahraničných vecí, aby boli tak láskaví, keď ide o tak závažné momenty, ako bola konferencia parížska, aby nás rovnako informovali, s akými argumentami tam idú, v čom ich máme podoprieť, kde ich máme doplniť, lebo zdá sa mi, že ak aj prídu informácie, ale ex post, tie nikdy nepodoprú tú diplomaciu tak, ako by sa to stalo prv, keď by sme už vopred boli informovaní aspoň v zahraničnom výbore o tom, čo sa chystá a čo sa mieni robiť. (Potlesk.)