Ačkoliv procento zaměstnaných žen je značně vysoké, můžeme s radostí konstatovat, že ještě z daleka nejsou vyčerpány všechny reservy pracovních sil a že to budou právě ženy, které pomohou zdolat největší obtíže našeho dvouletého plánu. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Půček. Dávám mu slovo.

Posl. Půček: Slavná sněmovno!

Dovolte mi, abych se jako zástupce pracující mládeže ve chvíli, kdy se projednává státní rozpočet, zmínil o potřebách a postavení naší mládeže.

Za prvé republiky bývalo při různých slavnostních shromážděních vyslovováno heslo: "Mládež je budoucnost národa", avšak praxe vypadala jinak. Mládež nebyla předmětem národní péče, ale předmětem vykořisťování svých zaměstnavatelů. Pro mladé učně různých povolání neplatila pracovní doba. Pracovali 12 hodin denně i více a v neděli dopoledne chodili do pokračovací školy. Odměnou za jejich práci bývalo mnohdy pár pohlavků a žďuchanců do zad. Mladé dělnictvo v továrnách při stejně kvalifikované práci bylo placeno mnohem hůře než dospělí. A platy děvčat byly směšně nízké, že je nelze nazvat mzdami, nýbrž almužnami. Na krisi a nezaměstnanost dopláceli především mladí. Ti byli první z práce vyhazováni, poněvadž prý jsou mladí a svobodní. Nezaměstnanost mládež demoralisovala, sváděla na scestí. Mládež se stávala obětí lesklých a lákavých hesel, jako tomu bylo v poválečném Německu, kde nezaměstnanost mládeže byla zvláště vysoká. Němečtí fašisté infikovali svou mládež fašistickým morem a vychovali z ní katy slovanských národů, učinili z ní bezduché vykonavatele svých nelidských přání.

Německo je názorným příkladem toho, kam až může býti mládež svedena, nedostane-li se jí řádné výchovy a té péče, které vyžaduje. A je velikou ctí naší mládeže, že ve své velké většině nepodlehla svodům fašismu a uchovala si svou lásku k národu a vědomí své příslušnosti k pracujícímu lidu. V novém lidově demokratickém řádu dostává se a dostane se naší mládeži všech možností kulturního i politického vývoje. V otázce hospodářské zrovnoprávňuje se mládež v tom smyslu, že za stejnou práci dostává stejnou mzdu jako dospělí, poskytuje se jí řádná dovolená, zřizují se rekreační tábory a umožňuje se jí široký přístup ke vzdělání a kultuře.

Je to po prvé v historii našich dějin, kdy mládeži se dávají vedle povinností také práva. Zavedením aktivního volebního práva od 18 let dává se naší mládeži možnost spolurozhodovati o všem, co se v našem státě nového vytváří. O tom, jak vážně pojímá mládež přiznaná jí politická práva, nasvědčuje skutečnost, s jakým elánem se zapojila do pracovního procesu na výstavbu nové republiky - a všechny ty řeči o tom, zda volební právo mládeži přísluší či nepřísluší, jsou ranou do vzduchu. Byl jsem svědkem toho, jak někteří páni poslanci mluvili proti volebnímu právu mládeže od 18 let v jedné schůzi sociálně-politického výboru. Nelíbilo se jim, že mládež v těchto letech spolurozhoduje o věcech národa. Chtěli by jí toto právo odepřít. Myslím, že tito pánové ztratili kontakt s dnešní dobou a dnešní mládeží vůbec. Opakuji znova, že naše mládež se aktivně účastní veškerého hospodářského života, pracuje s elánem na výstavbě našeho státu a musí mít také právo o svých osudech rozhodovat.

Dnes již nelze její velký význam v budování našeho státu přehlížet. Dokladem toho je poslední kolo národní soutěže. V dnešní mladé generaci nám vyrůstají nové typy lidí, jako je na př. student Zdeněk Feigrle, který studuje s vyznamenáním a při tom odpracoval 1.611 dobrovolných hodin pro republiku. (Potlesk.) Byl za to po právu odměněn v posledním kole národní soutěže odznakem za obětavost v práci a odznakem hrdinů práce. Naše mládež v něm vidí právem svůj vzor a také já považuji za svou povinnost s tohoto místa mu poděkovat a projevit přání, aby ve své práci pro republiku i nadále pokračoval.

Tento příklad však není osamocený. V tomtéž kole národní soutěže byla odměněna celá řada skupin a mladých jednotlivců, jejichž jména jsou již naší mládeži známa. Naše mládež má k budování státu nejlepší poměr. Podíváme-li se na bilanci činnosti Svazu české mládeže, jednotné a nadstranické organisace mládeže, vidíme, že vychovala národu celou řadu nadšených budovatelů, kteří jsou příkladem všem pracujícím. Takové výsledky, jako je 11,166.538 hodin odpracovaných na žních v létě 1945, 3,016.820 hodin odpracovaných v soutěži "Budujeme republiku", vynikající účast na žních r. 1946 a národní směna dne 27. října, která vznikla z iniciativy Svazu české mládeže, při níž bylo odpracováno 4,716.311 hodin a které se zúčastnily všechny organisace sdružující mládež, jako Sokol, Junák, DTJ, Svaz brannosti, školy atd., ukazují, že dnešní mládež nevidí, že by byla v určitém slova smyslu prokletou generací, jak to řekl pan ministr Stránský na schůzi nár. socialistických vysokoškoláků v Lucerně, ale vidí, že je šťastnou generací, protože může budovati svou republiku.

Nový budovatelský duch zachvacuje čím dál tím širší vrstvy mládeže. Na mnohých pražských i venkovských školách provádí se nyní akce pomoc závodům, kde studenti chodí pracovat, aniž by tím nějak zanedbávali své učení, učební povinnosti, a tak odpomáhají nedostatku pracovních sil v závodech. Ve všech krajích republiky pomáhá mládež svou prací tam, kde je toho potřeba. Z mnoha případů uvádím na př., jak Mladí muži z Domovů průmyslové mládeže ve Zlíně takřka ve 100 %ním zapojení ve SČM se zúčastnili výkopových prací na vodovodu Tlumačov-Zlín. 12.600 hodin práce je výsledkem této krásné akce. Nebo žáci letecké koleje ve Valašském Meziříčí takřka vlastními silami budují svou školu, ve volném čase pracují na letišti, stavějí si hangár, jen aby se mohli vyškolit v dobré navigátory, radiotelegrafisty, které naše letectví nutně potřebuje. Tyto příklady ukazují, že naše mládež má zdravý postoj k problémům naší republiky.

Proti této velké snaze mládeže stojí zde hrstky mladých lidí, kteří se ještě nevymanili z okupantské morálky, stavějí se negativně k budování nové republiky, zesměšňují pracovní brigády a jejich život se vybíjí v kavárnách, kde podrobují plané kritice všechno nové a zdravé. Pan posl. Lesák v jednom svém projevu zde v ústavodárném Národním shromáždění prohlásil, že žádná z existujících organisací mládeže nemá právo mluvit jménem veškeré mládeže. Naprosto s ním souhlasím a domnívám se, že si takovéto právo žádná organisace nepřisvojuje. Jednotný a nadstranický Svaz české mládeže si nikdy nepřisvojoval právo mluvit jménem těch, kteří se vyhýbají práci a nemají kladný poměr k naší republice. (Potlesk.) A nikdo si nebude přisvojovat pravo mluvit jménem těch, kteří včera na Václavském náměstí ztloukli mladého člena Svazu národní bezpečnosti, který jim chtěl bránit v jejich provokacích; byli zjištěni a bylo na ně uvaleno vyšetřování pro tento delikt. Tato skupina se rekrutovala z řad některých našich vysokoškoláků. Bude zajisté zajímavé zjistit, jaké vlivy působily na tuto mládež, která podobným způsobem postupovala a klesla až na takovou úroveň, že ztloukla zástupce naší bezpečnosti. (Různé výkřiky.) Svaz české mládeže si však hrdě přisvojuje právo mluvit jménem té mládeže, která již odpracovala pro národ a republiku mnoho milionů hodin a tím značnou měrou přispěla k rostoucí konsolidaci našich poměrů. Svaz české mládeže se však nikdy nevzdá práva mluvit k veškeré mládeži. Považuje za svou povinnost získat všechnu mládež k budování našeho státu. Jsem přesvědčen, že je to možné a není to těžké. Je jen třeba, aby celá naše veřejnost měla k mládeži správný postoj, a aby mládeže nebylo využíváno často k pochybným stranicko-agitačním cílům. V poslední době jsme svědky toho, že některé listy často lamentují nad tím, že válka velmi zhoubně zasáhla do morálky mladých lidí. Jediným a osvědčeným prostředkem, jak zvýšit morálku, je práce. Je nutné odtrhnout tyto mladé lidi od kavárenských a hracích stolků a naplnit je novým duchem práce. A tu je příznačné, že tyto listy, které tak hořekují nad morálkou mladých, na druhé straně zesměšňují pracovní brigády, snaží se podlamovat pracovní elán mládeže. Tolik se toho namluvilo u příležitosti zasazení ročníků 1927 a 1928, které byly vyslány na pomoc našemu zemědělství. Hodnotíme-li dnes význam této akce, pak není pochyb o tom, že mládež pomohla zachránit úrodu, které - hlavně v pohraničních krajích po odsunu Němců - hrozila kalamita, že pomohla zvládnout nejnutnější a nejdůležitější práce. Charakteristické pro tuto akci je, že nezklamala mládež, ale zklamala určitá část naší veřejnosti, která se snažila této akce zneužít ke stranicko-agitačním účelům. Klasickým příkladem takového postupu je článek Kamila Fáry v Lidové demokracii ze dne 5. prosince, kde uvádí citáty z dopisů jednoho lékaře a činí asi takovýto závěr: "že přes varovné upozornění zejména ministerstva zdravotnictví nebylo dbáno nejprimitivnějších hygienických opatření a mravnostních předpokladů." Ptám se, koho ministerstvo zdravotnictví upozorňovalo na zdravotní závady, když je jeho povinností tyto závady odstraňovat. Podle mého názoru bylo třeba pracovat všemožně k tomu, aby se takovéto závady nevyskytovaly, a nespokojit se s upozorněním a konstatováním.

Mám zato, že kdyby celá naše veřejnost pochopila význam této akce a snažila se ji podporovat, mohlo býti dosaženo lepších výsledků, zejména ve zdravotní a kulturní péči. O tom, jak někteří lidé málo rozumějí potřebám republiky a jak nejsou ochotni ani v nejmenším něčím národu přispět, svědčí tento případ: Holešovická brigáda SČM se rozhodla mimo tříměsíční pracovní povinnost odpracovat ještě 9 dní v rámci národní směny mládeže. Po svém návratu obdržel jeden člen této brigády od svého zaměstnavatele dopis tohoto znění: "Náš člen, pan dentista Karel Fous z Prahy II., Salmovská 20, nás pověřil, abychom Vám sdělili, že považuje pracovní poměr s vámi za zrušený, ježto jste nenastoupil do zaměstnání do 7 dnů po skončení pracovního poměru založeného přidělením. Rovněž jste dosavadního zaměstnavatele ihned nevyrozumněl o případných překážkách. O tom Vám dáváme vědět ve smyslu příslušných zákonných předpisů." Je jisté, že takovýto postup onomu brigádníkovi žádnou chuť do další práce nepřidá.

Naše mládež je si vědoma toho, že nemůžeme míti hned všechno takové, jak bychom si přáli. Naše mládež chápe, že, jsou-li naše příbytky rozbité, skladiště vypleněná, musíme nejprve tyto příbytky znovu vystavět, skladiště naplnit a pak teprve se budeme míti dobře. Proto si vzala za svůj úkol plně se zapojit do dvouletého plánu. že to nejsou prázdná slova, to dosvědčuje statistika Ústavu pro výzkum veřejného mínění, která říká, že úkoly dvouletého plánu zná daleko větší procento lidí mladých než dospělých.

V poslední době se hovořilo hodně o alkoholismu a o tom, že především mládež musí býti této zhouby uchráněna. A zase mnozí činitelé jinak mluví a jinak jednají. V některých pražských okresech jsou zabavovány našim mladým lidem jejich klubovny, a tak jsou tito lidé proti své vůli vháněni do náručí alkoholismu. Místo, aby se dala mládeži možnost kulturního života a dobrého pracovního prostředí, jsou posíláni schůzovat do hospod. Je povinností naší veřejnosti, aby nepřipustila návrat k takovýmto starým poměrům.

Jednota národa je nejsilnější zbraní v rukou lidu. Historie sama o tom poučuje. Jedna z nejslavnějších epoch českého národa, doba husitská, je výrazem jednoty národa. Na jedné straně stál zde sjednocený husitský lid ve spravedlivém boji, na druhé straně mnohonásobně silnější křižácká evropská reakce. A my víme, jak neblaze skončily všechny křižácké výpravy, jak se roztříštily o pevnou hradbu národní lidové jednoty. Středověké reakci se nepodařilo ani mnohonásobnou převahou zlomit sílu sjednoceného lidu. Teprve když se pánům podařilo tuto jednotu rozložit a rozdělit národ na Husity a Tábority, byla odolnost lidu zlomena. A tak Lipany, dějiště bratrovražedného boje, staly se výstrahou, ale také poučením pro příští časy. Národ v jednotě kráčel od úspěchu k úspěchu, národ roztříštěný směřoval k porobě a útlaku.

Po prvé světové válce hrstka kapitalistických magnátů ovládala a vykořisťovala národ a přivedla jej nakonec do Mnichova. Tato hanebná politika se dařila pánům proto, že zde proti nim nestála sjednocená síla lidu. Národ nebyl jednotný. Kapitalisté uměle rozdělovali národ na mnoho stran a straniček a ty se navzájem štvaly. Řídili se osvědčeným starým heslem "Rozděl a panuj!" V dobách nejtěžších sjednocuje se lid proti okupantům na záchranu vlastní národní existence. Také mládež se sjednocuje v tomto celonárodním boji a jednota takto ukutá se přenáší do budovatelského údobí.

Dnešní reakce nemůže otevřeně vystupovati. Snaží se proniknouti do některých stran a odtud rozleptávat jednotu mládeže. Chtěla by zase mládež a národ rozdělit na mnoho skupin, štvát je proti sobě a pak dělat policajta. Avšak dnešní mládež se nedá zmásti pokryteckými frázemi skryté reakce, která mluví o nesvobodě proto, že malé procento starých vládců nemůže potlačovati velkou národní masu. Mluví o dnešním nedokonalém právním řádu, poněvadž tento řád je namířen proti zrádcům, kolaborantům a příživníkům a nikoli proti pracujícímu lidu. Mluví o totalitě, poněvadž 95 procent národa šlape na paty hrstce egoistů a nikoliv obráceně.

Zájem reakce je hospodářský a politický rozvrat a navrácení starých předmnichovských poměrů. Zájmem české mládeže je znovuvybudování našeho hospodářství skutečně národního, zbaveného všech příživníků a povalečů, žijících z práce druhých. Cíl naší mládeže je jasný. Je jím vytvoření šťastné a opravdu demokratické, námi všemi milované republiky. My víme, že cesta k tomuto cíli je dlouhá a těžká. Proto je třeba jednoty a zase jednoty. Budeme-li a zůstaneme-li jednotni, zvítězíme a půjdeme cestou lepší, šťastné budoucnosti. A proto jednotu mládeže stůj co stůj! (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je paní posl. Kulichová-Sutórisová. Dávám jí slovo.

Posl. Kulichová-Sutórisová: Slávne ústavodarné Národné shromaždenie!

Dovoľte mi niekoľko pripomienok len letmých a stručných ku kapitole sociálnej starostlivosti.

Druhá svetová vojna a boj za naše národné oslobodenie nebol len v znamení ničenia materiálnych hodnôt, nestál len milióny životov, ale postavil našu oslobodenú vlasť aj pred mnohé úlohy hmotnej a technickej rekonštrukcie. Čo je nie menej povážlivé a vzbudzuje oprávnené obavy, to je veľká starosť, ako odstrániť sociálnu a mravnú biedu, do ktorej sa dostaly národy sveta a tak i naše dva národy po skončení vojny. Veľké úlohy sú pred nami a s tohoto hľadiska usudzujúc všetky na odstránenie sociálnej biedy v tohoročnom štátnom rozpočte, najmä v jeho kapitole sociálnej starostlivosti venované čiastky, sú skôr malé ako dosť veľké, i keď sa nám javia v pomere k iným rezortom neúmerné, ako napríklad v porovnaní s rezortom zemedelstva.

Vítame štátny rozpočet v tomto budovateľskom diele a i keď by sme si želali, aby odstránenie sociálnej biedy šlo čo najrýchlejšie, rovnako si želáme, aby naša vlasť stala sa čím skôr skutočne ideálne organizovanou spoločnosťou. Nebolo by to však úplné prianie, keby v organizácii týchto materiálnych síl chybovala kultúrna a mravná náplň.

Ide nám menovite o mládež a jej výchovu či už v rodine, škole a rôznych pracovných strediskách. Následky materialistického ponímania života, ktoré sú v dnešnom čase obvyklým zjavom a ktoré vedú niekedy až k cynickému nazeraniu mládeže na život, odporujú kresťansko-mravným základom, na ktorých náš štát musí spočívať. Sme povinní voči našej budúcnosti naučiť našu mládež správne chápať a upozorniť, že povrchný lesk a zdanlivá pozlátka v živote nie sú ešte pravým šťastím, a ťažkou úlohou našich vychovávateľov, ale i rodičov je, viesť naše deti od útleho veku k rozlišovaniu dobra od zla, pravdy od lži. Pociťujem povinnosť ako žena pred slávnou snemovnou zdôrazniť, že žiadna školská výchova nedosiahla by svojho cieľa, keby tu nebolo ženymatky a konsolidovanej rodiny, ktorá je základom každej usporiadanej spoločnosti ľudskej a ktorej význam pre národný a štátny život krásnymi slovami zdôraznil aj náš pán prezident dr Eduard Beneš na sjazde čsl. žien.

Československý štát je dielom žien práve tak ako mužov. Naše ženy pomáhaly bojovať v odboji po boku čsl. armády a partizánov, bojovaly a trpely doma, boly mučené, väznené a mnohé z nich i život položily za našu samostatnosť. (Potlesk.) Slovenské a české ženy chcú svorne spolubudovať a zabezpečiť našu drahú vlasť, splniť na ne kladené požiadavky, ale bez narušenia ich najvlastnejšieho poslania v rodine. A tak ako ženy plnila a chcú plniť svoje povinnosti oproti štátu, je zase povinnosťou tohoto, aby im poskytol všetky prostriedky a možnosti pre splnenie svojej kultúrnej a mravnej úlohy. Ide najmä o usmernenú výchovu žien pre ich budúce povolanie v každom smere.

Za nesmierne dôležité považujeme, aby okrem slobodnej voľby povolania bola ženská mládež dôkladne pripravovaná vo všetkých všeobecných a odborných učilištiach pre ich najprirodzenejšie povolanie, to je budúcich žien-matiek. Snaha štátnej správy o odbremenenie žien pracujúcich v továrňach, ako i v iných povolaniach, ale najviac u žien roľníckych, zasluhuje si plnej pozornosti po každej stránke. Preto v tomto smere venované čiastky nikdy nebudú dosť veľké pre uľahčenie práce žien a využitie ich schopností pre iné ciele výrobné. Len využitím všetkých možností, ktoré nám dáva technický pokrok, môžeme dosiahnuť splnenie vznešených úloh vo výstavbe nášho štátu. Matériu treba postaviť do služieb ducha, do služieb rodín a domácností.

Čo znamená využitie technického pokroku, vidíme najlepšia na Západe a najmä v Amerike, kde sa venuje veľká pozornosť uľahčeniu práce žien v domácnosti už od dávnych čias. U nás vidíme ešte v tomto smere veľké nezorané pole pôsobnosti štátnej starostlivosti a preto nemožno dostatočne zdôrazniť potrebu stavby vodovodov, studní, rozšírenie elektrizacie, zavedenie elektrických práčovní, menovite na vidieku, pojazdných dielní na opravu prádla, družstevný sber a speňažovanie peria a rôzne iné úseky uľahčenia ženskej činnosti.

Avšak musíme myslieť na ženu i po stránke jej zdravia, ako nositeľky života. Potrebné je zhustiť sieť poradní pre matky a deti ešte vo väčšom rozsahu, ako je to v dvojročnom pracovnom pláne rozvrhnuté, zriadiť v každom okrese putovné zubné ambulatória, organizovať bezplatné zdravotné prehliadky, zaviesť eugenické predsňatkové lekárske prehliadky, vybudovať gynekologické oddelenia pri nemocniciach a zlacniť pobyt v nich, zaviesť povinné obnovovanie kurzov pre pôrodné asistentky, umožniť používanie horského slnka a roentgenu najširším vrstvám občianstva a konečne zriadiť prepotrebné dietetické poradne. Rovnako treba umožniť vrstvám robotníckym i roľníckym využiť možnosti kúpeľného liečenia a vybudovanie rekreačných stredisk nielen pre máldež, ale i pre ženy, a sprístupniť ich celoročne. Pre splnenie zdravotníckych úloh je nesmierne dôležité i vybudovanie školy pre sociálne pracovníčky, ktorých na Slovensku máme dosiaľ len dve a východ ich úplne postráda. Telesná výchova mládeže i dospelých pod zorným uhlom známeho hesla Rímanov: "V zdravom tele, zdravý duch", má byť na prvé miesto starostlivosti o zdravie občianstva kladená a usmerňovaná najpovolanejším k tomu rezortom zdravotníckym.