Nakonec zmíním se ještě několika slovy o ministerstvu techniky, které ve státním rozpočtu figuruje značnou částkou 6.153,000.000 Kčs a ještě 405 milionů Kčs z akce UNRRA, z čehož více než polovina připadá na práce podle dvouletého plánu. V nynější době je nejakutnější otázkou, kterou toto ministerstvo má řešit, otázka organisace technické služby, která mu byla uložena dvouletým plánem. Neboť nedomnívejme se, že tím, že jsme zřídili ministerstvo techniky, jsme vyřídili otázky technické služby. Vlastní jádro věci vězí dole, vězí v prvních instancích této služby, které jsou dnes velmi nedokonale vybudovány a jsou vlastně výsledkem historického vývoje, který vedl k nynějšímu jejich přiřazení ke správě podniků. Až do roku 1860 mělo totiž staré Rakousko samostatné technické úřady a teprve po krisi finanční, která nastala v letech šedesátých, došlo ne z věcných, ale z úsporných důvodů k jejich slučování s politickou správou přičleňováním k tehdejším okresním hejtmanstvím.

Toto sepětí se neosvědčuje a má za následek těžké administrativní závady, které způsobují, že naše stavební činnost se nemůže rozvinout, jak by potřebovala, že zejména při zákonu o stavební obnově a při všech přípravách pro dvouletku narážíme na těžkou administrativní nepohyblivost u těchto úřadů.

Slovensko nás v této věci předběhlo. Tam už od 16. května 1945 jsou zřízeny a fungují samostatné technické úřady, a je tedy také v zájmu sjednocení administrativní struktury mezi českými zeměmi a Slovenskem, aby byla vytvořena jednotná soustava celostátní, pro kterou nám právě slovenské zkušenosti mohou býti vzorem. Je totiž dnešní stav takový, že technickou službu obstarávají t. zv. technická oddělení okresních národních výborů. Ale pro tuto technickou službu je okres příliš malou jednotkou. Není totiž únosné, aby každý okres byl vybaven všemi odborníky technické služby, které by potřeboval, t. j. odborníky pro vysoké stavby, silnice, vodní stavby atd. a pro jiné úkoly, které technická služba má. Proto se soustřeďuje technická služba vždycky pro několik okresů u jednoho okresního národního výboru, čímž vznikají velké obtíže administrativní, poněvadž úředníci jsou formálně podřízeni jednomu okresnímu národnímu výboru, ale vykonávají agendu v okresech několika. Je tedy třeba tyto úřady vytvořiti pro jednotky větší než okres, pro obvod několika okresních národních výborů. Tím vzniká velmi složitá, ale dobře řešitelná otázka sepětí těchto úřadů v lidovou demokratickou samosprávu. Myslím, že je to řešitelné vytvořením určitých sborů, které by byly vlastně delegacemi okresních národních výborů, které určitému přijatému úřadu budou přináležet a jimž by příslušela rozhodující moc, ovšem za předpokladu, že budou vybaveny takovými kvalifikovanými osobami, aby mohly tuto výkonnost skutečně prokázat.

V tom směru musíme konstatovat, že naše samospráva má četné vady a že zejména při provádění zákona o dvouletce narážíme na její těžkopádnost a nepohotovost. Těžší problém při tom je organisace našich zemských úřadů, kde právě technická služba trpí těžkou administrativní vleklostí. Už v tisku jsem poukázal na případy, kde pouhé doručení výměru trvá dva měsíce, a dnes právě jsem byl přítomen jedné poradě, na níž bylo konstatováno, že ministerstvo techniky pro úkol, náležející do dvouletého plánu, žádalo určité vyjádření zemského národního výboru a po 2¹/₂ měsíci dostalo sdělení, že nejsou jednotlivé jeho referáty dohodnuty a že se nemohou vyjádřit.

Myslím, že to je jedna z otázek, na kterých závisí budoucnost naší samosprávy, aby si samospráva uvědomila, že kope sama sobě hrob, když nepřipraví svoji agendu tak, aby byla nejenom demokratická, ale také pružná a výkonná.

Máme veliké úkoly před sebou. Dvouletý plán ukládá ministerstvu techniky, aby provedlo velkou část agendy, spojené s výstavbou 125.000 bytů, aby provedlo rekonstrukce a úpravy veřejných budov, silnic atd., a k tomu musíme mít organisovánu náležitě technickou službu. K tomu je také třeba, aby ministerstvo techniky projevilo více aktivity než dosud, aby mělo připraveny programy své činnosti do budoucna, aby nečekalo, až když už věc hoří, a nehledalo teprve potom její řešení. Příkladem toho je otázka služby zeměměřičské, kde ministerstvo techniky teprve, když už je připraven vládní návrh zákona, kterým se má zeměměřičská služba nastěhovat do ministerstva financí, si uvědomuje jeho důležitost pro technické obory a hledá řešení, ačkoli mohlo věc připravit dávno. Těmito několika poznámkami chtěl jsem jenom připomenouti, jak důležité úkoly připadají technické službě a jak je třeba také na její budoucí hospodářské vztahy pamatovat. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Horák. Dávám mu slovo.

Posl. Horák: Vážená slavná sněmovno, paní a pánové!

Předložený finanční zákon Československé republiky stanoví státní rozpočet pro rok 1947 částkou okrouhle 73 miliardy. Na jeho úhradu je předpokládán příjem v částce 48 miliard, takže schodek činí celkem skoro 25 miliard korun. Tento vysoký rozpočet silně zasahuje do hospodářského, sociálního a kulturního života našeho státu a našeho národa. Živnostnictvo všech povolání hledí s obavou vstříc tomuto rozpočtu, neboť je si plně vědomo velkého zatížení našeho národního důchodu a je si také vědomo, že značná část úhrady musí býti kryta z výdělku podnikání samostatných živností. Volá proto po šetření, a to v prvé řadě ve státní správě, v úřadech, samosprávných svazcích a ve všech částech předloženého rozpočtu.

Není trvale možno, aby náš státní dluh byl trvale zvyšován. Srovnáme-li náš národní důchod předválečný z doby nejlepší hospodářské konjunktury, vidíme, že činil okrouhle 90 miliard, a v dnešní době předpokládaný národní důchod jest odhadován na 160 miliard. To znamená, že skoro polovici národního důchodu pohltí náš rozpočet. Je nutné se nad těmito číslicemi zamyslet, poněvadž je také otázka, dosáhneme-li předpokládaného důchodu, když náš důchod bude jistě klesat v důsledku nedostatku surovin a zvláště nebude-li možno udržet náš zahraniční obchod.

Musí býti také snahou vedoucích činitelů znárodněných podniků, aby byly vedeny hospodárně podle zásad hospodářského podnikání tak, aby vykazovaly čistý zisk, jako každý soukromý podnikatel musí vydělávat, nemá-li přijít do úpadku. Tak tomu musí být i u znárodněných podniků. Je proto nutné, aby znárodněné podniky, které patří celému národu, byly postaveny pod řádnou kontrolu a aby byly povinny předkládat bilance svého hospodaření tak, jak to činily podniky veřejně účtující. Obava, že cizina pozná z důvodů konkurenčních náš skutečný stav, je zbytečná, neboť bude-li mít cizina zájem o hospodářství v našich podnicích, tak si vždy opatří potřebná čísla, jak to dělávala dříve. Musíme míti na mysli skutečnost, v jaké jsme. Nejsme národem boháčů, odstranili jsme kapitalistický systém, jsme národem drobných lidí a náš důchod je tvořen jenom prací, pilností příslušníků českého národa a všech vrstev lidu. Zchudli jsme válkou, sklady, které zůstávaly ještě po okupantech, jsou vyčerpány, a proto tím více musíme šetřit a vyrábět co nejvíce pro zajištění blahobytu našeho lidu. Snahou nás všech proto musí být šetrnost a práce na prvém místě. Nesmíme žít na vysoké noze a naši státní domácnost musíme usměrnit na míru, odpovídající našim činům. Živnostnictvo volá po zrušení zbytečných úřadů i ministerstev, zvláště těch, které nejsou produktivní, které vznikly v dobách nacismu a které sloužily válečné propagaci. Dnes nám často skreslená a jednostranná propagace nepřinese žádného užitku a zvláště není potřebná v demokratickém státě, za jaký se naše republika vždycky vydávala.

Ve vládním programu se mluví o zjednodušení a zhospodárnění naší veřejné správy, ministerstvy a jinými úřady počínajíc. Jak plníme tento program? V dřívějších dobách jsme měli ministerstvo průmyslu, obchodu a živností. Toto ministerstvo spravovalo 3 hospodářské složky v republice a plně vyhovovalo všem požadavkům na ně kladeným. Dnes jsme z jednoho ministerstva utvořili ministerstva tři, a to ministerstvo průmyslu, ministerstvo vnitřního obchodu a ministerstvo zahraničního obchodu. Tímto rozdělením se agenda nezjednodušila, ale značně rozšířila. Tak na př. řemeslník náleží do ministerstva průmyslu, ale poněvadž prodává svoje výrobky a taktéž výrobky jinde vyrobené, náleží také do ministerstva vnitřního obchodu. A když je to řemeslo potravní, tedy o něm rozhoduje i ministerstvo výživy, po příp. ministerstvo zemědělství, ale i ministertvo zahraničního obchodu. Totéž jako u řemesla je i u obchodu a v cizineckém ruchu. Výsledek je, že žádosti živnostníků musí projít celou řadou kanceláří ministerstev, a k tomu se druží ještě různé hospodářské svazy, takže se často stává, že vyřízení žádosti trvá ne týdny, ale měsíce a materiál mezitím podléhá zkáze a stává se méněcenným. Pan ministr průmyslu Laušman na sjezdu řemeslníků přislíbil ochranu živnostenského podnikání a řekl: "I když naše republika bude jednou socialistická, řemeslo vždy čestně obstojí. Lidská potřeba si vynutí jeho udržení." - Tato slova na sjezdu pronesená vzal celý řemeslný stav na vědomí s povděkem a s velkou nadějí do budoucnosti.

Skutečnost dnes je však zcela jiná. Letos v měsíci červnu při projednávání požadavku zemědělského družstevnictví, aby dobytek byl zpeněžován jednatelsky v mase, bylo svazem pro dobytek, maso a ryby dovoleno zemědělským zpeněžovacím ústředím, spol. s r. o. v Praze a v Brně, a firmě Drusod prováděti na zkoušku porážení dobytka na jatkách. Ani jedna z těchto firem neměla k tomu vlastní živnostenský list. Při jednání na ministerstvu výživy bylo výslovně konstatováno, že tato skutečnost není na závadu, protože jde o pouhou zkoušku. Uplynulo však půl roku a z této zkoušky bez živnostenského listu se stalo zařízení trvalého provozu živnosti řeznické. Bylo by dobré, kdyby nám bylo sděleno příslušnými úřady, jak tyto zkoušky dopadly, a to zejména v tom směru, jaký prospěch z toho měl zemědělec a jaký spotřebitel.

Druhý případ, jak vypadá ochrana soukromého podnikání: Svaz pro dobytek, maso a ryby připustil svým výměrem ze dne 31. října t. r. Zemědělské ústředí pro zpeněžování dobytka na Moravě, spol. s r. o. v Brně, k provozování řeznictví bez výseku v 18 politických okresech na Moravě v 26 rozdělovnách. Tímto rozhodnutím porušil svaz zákon v několika směrech. Ministerstvo průmyslu vydalo oběžník ze dne 2. prosince 1945, kterým se upravuje povolování nových živností a v podstatě zakazuje zřizovati nové podniky. A tu se řezníci právem táží, pro koho vydalo ministerstvo nařízení o zákazu zřizovati nově podniky, když ministerstvo samo protěžuje zřizování nových prodejen? Či snad zákony a nařízení neplatí na družstva a pod.?

V dnešní době se příliš mnoho mluví o distribuci zboží a nedostatek zboží v obchodech se svaluje na obchodníka a výrobce. Tu je nutné podívat se pravdě do očí a přiznat své chyby. Nechci se zmiňovat o nedostatku textilií a o šmelině; bylo zde již odpoledne o ni mnoho mluveno. Mohu prohlásit za všechny řemeslníky a obchodníky, že vítají to, co zde bylo řečeno, aby černý obchod byl co nejpřísněji stíhán, ale přáli bychom si, aby nám také bylo řečeno, jakého povolání chycení šmelináři jsou, poněvadž šmelina se neprovozuje v řadách obchodnictva. (Potlesk.)

Ale, vážení, to, co se děje s textiliemi, děje se také se zbožím potravinářským. Zboží, které má osladit hlavně našim dětem svátky vánoční, je v obchodě nedostatek, ale na černém trhu se prodává čokoláda z národních podniků, v časopisech, v rozhlase se hlásilo příliš předčasně, co vše se dostane domácnostem na vánoce. Zatím zůstalo jenom při slibech. Obchody zejí prázdnotou, zatím co ve skladištích v Praze, v Brně, Moravské Ostravě jsou značné zásoby čokolády, cukrovinek z UNRRA, které podléhají zkáze, dokonce tak, že určitá část této čokolády musela být dána ke zpracování řemeslným podnikům. Bylo by jistě lépe rozdělit toto zboží konsumentům, neboť nám vznikají velké škody na kvalitě zboží a výlohy spojené s uskladněním budou převyšovat skutečnou cenu zboží. Živnostnictvo také právem volá po zrušení hospodářských svazů, které jsou brzdou rozdělování, a bohužel ani velké ztráty zkaženého ovoce nepřinesly nápravu a v chybách plujeme dále.

Tu dovolte, abych se zmínil o rozpočtu ministerstva průmyslu, kde jsou zařazeny položky pro účely řemeslné. Je to zvelebovací služba, podpora řemesla a péče o řemesla, na které je preliminována částka okrouhle 10 mil. Kčs. Tato částka v rozpočtu uvedená a vydaná nebude pasivní, nebude nikdy ztracena, neboť to není částka neproduktivní, ale bude vrácena státu s úrokem ve formě daní a poplatků. Doba technického pokroku má velký vliv na veškeré řemeslné podnikání; proto je povinností postarat se v prvé řadě o náš dorost, aby byl řádně vyškolen pro úkoly, které jej v budoucnosti očekávají.

Z těchto důvodů musíme budovat ústavy pro zvelebování živností, kde se dostane mladým lidem praktických znalostí a vědomostí. Je to zbožíznalství všeho druhu, účetnictví, daňové zákony, sociální zákony a vědomosti o všech občanských právech a povinnostech řádného občana demokratické republiky. Musíme podpořit učňovské a řemeslné výstavy, odměňovat výkonnost dorostu a tak vést mládež k poctivé práci, svědomitosti a vypěstovat u ní lásku k povinnosti. Živnostenské školství musí odpovídat novému duchu; musí být zařízeny řádné dílny, učitelstvo těchto škol učňovských musí být postaveno na roveň učitelům škol občanských.

Mladým živnostníkům musí být umožněna cesta do ciziny, aby shlédli práci a výrobky v jiných státech a vybrali si to nejlepší pro naši domácí výrobu.

Na sociální péči je preliminována částka 3,3 mil. Kčs. Bylo by si přáti, aby se všem samostatným podnikatelům vedlo v naší demokratické republice tak dobře, aby nikdo ve stáří nebo v nemoci nebyl odkázán na podpory a milodary. Bohužel doposud tomu tak není. Živnostník ve stáří není nijak zabezpečen. Připravuje se sice národní pojištění, do kterého má býti zapojen i stav samostatně výdělečně činných osob, živnostnictvo však volá hlavně po pojištění starobním a invalidním, neboť nemocenské krátkodobé pojištění, jak je připravováno, chrání člověka pouze v nemoci, ale nezajišťuje život živnostníka ve stáří ani v invaliditě, ani nezajišťuje slušný život jeho rodiny.

Na lidovou uměleckou výrobu je stanovena částka 25 milionů Kčs. Částka tato, bude-li jí rozumně použito, znamená nejen zabezpečení výroby, ale stane se i velkou hospodářskou pomocí drobným domácím výrobcům. Řádně vedená organisace výroby může dosáhnout velkého úspěchu nejen v tuzemsku, ale i na zahraničních trzích.

Částky v rozpočtu uvedené ve prospěch živnostenského podnikání vrátí se státní pokladně ve formě daní hlavně pilnou prací.

V historických zemích máme podle poslední statistiky 14.600 průmyslových závodů, které zaměstnávají 1,067.060 zaměstnanců, v řemesle je 177.400 závodů a zaměstnávají celkem 490.000 zaměstnanců. Z toho je vidět důležitost živnostenského stavu, neboť přes 45 % pracovníků je činných v řemeslné výrobě. Připočteme-li k tomu pracující členy rodiny, přijdeme k číslům přes jeden milion osob, které se živí výrobou řemeslnou. Škoda, že nemáme přesnou statistiku o obchodu a statistiku, kolik daně důchodové a kolik daně výdělkové zaplatí drobní podnikatelé a kolik závody průmyslové i znárodněné.

Živnosti zapojují se také plně do dvouletého plánu. V této dvouletce jde o opravu 125.000 bytů, a tu se táži, kdo bude tyto práce konat, kdo je bude provádět? Budou to drobní stavební řemeslníci, a tu ke splnění tohoto úkolu musí obdržet v plné míře potřebný materiál a dostatek pracovních sil. Nesmí se stát, aby úřady ochrany práce bez dohody s podnikem odvolávaly zaměstnance do různých brigád, které nepřinášejí žádného užitku, a znárodněný průmysl nesmí být protežován materiálem na úkor malých řemeslných podniků.

Zákon o dvouletém hospodářském plánu zaručuje sice všem druhům podnikání, ať státního, samosprávního či znárodněného nebo soukromého či družstevního, plnou rovnoprávnost. Přes tento zákon však nemáme nikdy zaručenu jistotu našeho soukromého podnikání a živnostnictvo žije neustále v nejistotě o svoje existence.

Slova parlamentních zástupců, pronášená na veřejných schůzích, zbavují živnostnictvo důvěry k vládnímu prohlášení, neboť pronesené výroky, jako "soukromé podnikání jenom trpíme" nebo výrok "obchod je vředem na těle národa a musí být vyoperován", nepřinesou důvěru a klid v národě.

Je nutné, aby i náš rozhlas byl usměrněn, aby nebyl doménou jedné složky národa, a mluví-li se o složce pracující třídy, pak se musí mluvit také o pracujícím živnostníku. Živnostník nepracuje pouze osm, ale deset až dvanáct hodin denně za spolupráce všech členů své rodiny. Nám, vážení, neprospěje štvaní jednoho stavu proti druhému. Nám pomůže jen a jen spolupráce všech lidí dobré vůle (Potlesk.), klid v podnikání, právní pořádek a právní jistota.

Žádám, aby moje vývody byly vzaty v úvahu u vládních činitelů i parlamentních zástupců a aby dosavadní chyby byly uvedeny do pořádku.

Živnostnictvo všech povolání a stavů nikdy národ a stát nezklamalo. Nezklamalo ani v době válečné a nezklame ani při plnění dvouletého hospodářského plánu. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dávám slovo dalšímu řečníku, kterým je pan posl. Doležel.