Posledný parlament Československej republiky tiež zriadil úsporný a kontrolný výbor zákonom č. 327/1938 Sb., ktorého kompetencia bola ďaleko rozsiahlejšia než kompetencia komisie, zriadenej podľa zákona č. 205, avšak činnosť tohoto výboru pre obsadenie zemí českých netrvalo dlho Dočasné Národné shromaždenie tiež zamýšľalo zriadiť parlamentnú úspornú komisiu a niekoľkí kolegovia podali i návrh č. 321/46, avšak k uzákoneniu nedošlo preto, lebo hospodárske a politické pomery neboly ešte natoľko konsolidované, aby mohly dať jasný obraz o našom hospodárskom živote.

Budovateľský vládny program zo dňa 8. júla 1946, zákon o dvojročenke a neobyčajnou rýchlosťou prejednaný najväčší štátny rozpočet, aký sme dosiaľ kedy mali, volal po bezpodmíenečnom zriadení parlamentnej kontrolnej a úspornej komisie.

Pán generálny zpravodajca kol. Firt, ako i predseda dr Zibrína všetci členovia rozpočtového výboru boli ochotní bez zmien prejednať štátny rozpočet len preto, že vláda sľúbila predložiť ešte v dobe prejednávania rozpočtu vládny návrh o zriadení parlamentnej kontrolnej a úspornej komisie.

Dnes máme prejednať a schváliť vládny návrh č. 265 o zriadení spomenutej komisie. Obsah vládneho návrhu je tento:

Parlamentná kontrolná a úsporná komisia má mať ďalekosiahlu kompetenciu, lebo nebude dozerať a dbať len na hospodárenie štátu a jeho podnikov, sväzkov územnej samosprávy, na rôzne záujmové organizácie, sociálne poisťovne, ale aj na organizácie stavovské, ako je Ústredná rada odborov, ústredných hospodárskych sväzov, obchodných komôr, komôr advokátskych, inžinierskych, družstevných sväzov atď., na hospodárenie hospodárskych organizácií, ako sú hospodárske sväzy trhové, vodné družstvá, ďalej na hospodárenie podnikov a závodov všetkých našich majetkových podstát pod národnou správou, ako i podnikov národných a znárodnených. Zkrátka, komisia bude oprávnená prevádzať všade kontrolu a nariadiť úspornosť, kde to bude v spomenutých prípadoch vyžadovať verejný záujem.

Komisia sa skladá zo 16 členov a 16 náhradníkov zvolených dľa pomerného zastúpenia z členov Národného shromaždenia. Komisia je permanentným orgánom parlamentu a funguje i po ukončení zasadanie Národného shromaždenia.

Jednanie i celý jej listový materiál sú dôverné a preto člen komisie, ktorý poruší dôvernosť môže byť na návrh komisie Národným shromáždením kedykoľvek zbavený svojej funkcie.

Subjekty podliehajúce dozoru komisie sú povinné na jej dotazy pravdive odpovedať a predložiť doklady nutné k splneniu jej úkolov.

O činnosti komisie bude podávať Národnému shromaždeniu zprávu jej predseda alebo komisiou zvolený a poverený zpravodajca. Nakoľko komisia bude stále v činnosti, bude jej agendu viesť zvláštny úradník v samostatnej kancelárii snemu Toľkoto hovorí mŕtva litera zákona. Aký má byť duch komisie? Komisia musí byť veľmi pružným inštrumentom parlamentu. Bude musieť pečlive preskúmať všetky položky štátneho rozpočtu a po náležitej a objektívnej kontrole pristúpiť k prevedeniu úspor. Všetci rečníci v rozpočtovom výbore i v pléne vo svojich prejavoch boli toho presvedčenia, a toto si osvojilo i naše občianstvo že na rozpočte sa dajú a musia previesť ešte miliónové úspory. Toto od komisie čaká celá republika a v tomto nesmie byť občianstvo sklamané.

Občianstvo musí vedieť, že sa vo verejnom živote nevyhadzujú zbytočne jeho peniaze. Rozpočet musí byť snižovaný tak, aby sa neporušila jeho štruktúra. Škrtaním nesmú utrpeť dôležité záujmy kultúrne, hospodárske alebo sociálne. Avšak ani sociálne bremená nesmú ohrožovať našu výrobu, štabilitu trhu alebo štabilitu našej meny.

Slovom: na komisiu čakajú veľké a dakedy nepopulárne úkoly a preto bude veľmi záležať na jej složení, o charakterovej hodnote členov komisie ani nehovoriac. Činnosť komisie a jej výsledky sú odvislé od ducha a ľudí, ktorí to so štátom a jeho občianstvom myslia dobre a úprimne a budú nadovšetko hľadieť na blaho vlasti a jej budúcnosť.

Komisia si musí nájsť i správny pomer k vláde, musí byť nadstraníckou a jej členovia musia byť ovládaní absolútnou a vzájomnou dôverou a nadovšetko láskou k vlasti. Vo svojom výkone musí byť komisia priamou centrálou, kde so budú sbiehať nielen sťažnosti a návrhy občanov, ale musí z nej vychádzať aj iniciatíva na odstránenie závad v štátnom hospodárskom živote. Preto i počet členov je menší ako v ostatných výboroch, lebo v menšom kolektíve i duch dôvery, vzájomnosti a zodpovednosti sa lepšie môže vyvíjať a udržať, ako v sbore príliš početnom, ktorý je ťažko ovládateľný a práca sa len triešti.

Komisia bude prvkom konsolidačným a nad iné dôležitým hospodárskym regulatívom, a preto vyslovujem vďaku vláde, že predloženým zákonným návrhom pomohla Národnému shromaždeniu s kľudnejším svedomím odhlasovať štátny rozpočet na rok 1947.

Panie a pánovia! Navrhujem, aby predložená osnova s tou úpravou a doplňkami, ako bola v rozpočtovom a právnom výbore prijatá, bola i slávnou snemovňou bezo zmeny odhlasovaná, aby komisia mohla čím skôr zahájiť, dúfam, svoju blahodárnu činnosť. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor právní je p. posl. Štěpán. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Štěpán: Slavná sněmovno!

Snad žádný zákon dosud projednávaný nesetkal se ve veřejnosti a v tisku s takovým porozuměním a takovým souhlasem, jako právě projednávaný zákon o parlamentní úsporné a kontrolní komisi. Již Prozatímní Národní shromáždění. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Štěpán (pokračuje)... přihlížejíc k nejasnému bezrozpočtovému státnímu hospodaření v r. 1945 vidělo nutnost řádné a promyšlené kontroly státních výdajů a rozpočtový výbor Prozatímního Národního shromáždění se jednomyslně shodl na vypracování iniciativního zákona o zřízení parlamentní úsporné a kontrolní komise. Je nutno litovati, že tento návrh rozpočtového výboru nesetkal se s potřebným porozuměním a nestal se zákonem. Avšak i hospodaření podle řádného rozpočtu na r. 1945 jevilo jako celkový rozpočet řadu nedostatků a rozpočtový výbor ústavodárného Národního shromáždění nepřestal ve svém volání po zřízení této komise. Výrazem tohoto přání je právě předkládaný zákon, o němž mám čest jménem právního výboru ústavodárného Národního shromáždění referovati.

Působnost parlamentní a úsporné komise projeví se zejména v tom, že bude sledovati často upřílišněné výdaje jednotlivých oborů státní správy.

Při projednávání státního rozpočtu na rok 1947 stěžoval si pan ministr financí, že v uplynulém roce bylo státu novými zákony uloženo nové břemeno ve výši téměř 20 miliard, pro které nebyla novými zdroji příjmů zabezpečena rozpočtová úhrada. Z toho je vidět, že se hospodařilo tak, jako by vůbec nebylo pravdou, že jsme tak mnoho zchudli, jak se to s povolaných hospodářských míst opětovně zdůrazňuje a jak se to také v našem hospodářském životě jeví. Nikdo ovšem není a nemůže býti proti uspokojení různých sociálních, kulturních a jiných požadavků a potřeb, avšak nemůže býti lhostejno, za jakou cenu se provádějí rozličné nové nákladné akce a zda jsou tyto náklady pro náš stát i národní hospodářství únosné.

Povolaným politickým místům musí býti jasné, že není možno zavazovati stát do nekonečna k novým finančním povinnostem a že je občas nutno říct "ne", i když to právě neprospěje popularitě osoby anebo snad i vlády. Není možno pokračovati způsobem, jak se hospodařilo před měnovou reformou. Jako každý jednotlivec, tak i stát musí hospodařit jenom v rámci svých finančních možností, a stát tím odpovědněji, že s vývojem i stavem jeho hospodaření je spjata hospodářská úroveň, jistota a blahobyt všeho občanstva. Finanční správa se snaží vésti státní hospodářství příznivě a rozumně, ale u jednotlivých oborů státní správy nelze hovořiti o takové odpovědnosti, pokud jsou schopny takových skutečností, jako je ta, že při sestavování státního rozpočtu předložily požadavky ve výši 140 miliard Kčs.

Jest nepopíratelné, že dnešními nároky státu i jinými břemeny jest již tětiva finanční únosnosti našeho hospodářství napjata do krajní míry. Napínat ji ještě dále znamenalo by akutní nebezpečí, že praskne, a všechny oběti, kterými jsme se dopracovali dnešního stavu v našem hospodářství, by vyšly v niveč.

Díváme-li se s tohoto hlediska na schválený již rozpočet na rok 1947, vnucuje se nám otázka, zda jsme nepřecenili síly národního hospodářství, které je v rekonvalescenci, a zda není třeba míti obavy, že takovým vystupňováním výdajů bude jednoho dne ohroženo dílo hospodářské konsolidace státu, vytvořené dosud s námahou a obětmi. Číslice ročních výdajů státních, 73 miliard Kčs, je hrozivá. Úsporné a kontrolní komisi naskýtá se bohaté pole působnosti.

Při projednávání státního rozpočtu na rok 1947 přednesli jednotliví poslanci v rozpočtovém výboru řadu upozornění, že zařazení některých položek nebo jejich výška není ve shodě s dnešním finančním a hospodářským stavem státu a že je s hlediska úsporného nutno je korigovati. Pro krátkost času nemohl rozpočtový výbor měniti konstrukci rozpočtu, a celý tento úkol, v němž půjde o úspory, jdoucí do stamilionů, event. miliard, připadá úsporné a kontrolní komisi.

Právní výbor ústavodárného Národního shromáždění projednal tuto osnovu ve své schůzi dne 11. prosince a přijal ji s úpravami výboru rozpočtového, při čemž v § 1, odst. 2 přijal názor, že rozšíření působnosti úsporné a kontrolní komise dodatkem rozpočtového výboru "a v souvislosti s tím všude, kde toho vyžaduje veřejný zájem" je přípustné jen za podmínky, že jde o přímou souvislost se státními a veřejnými financemi, jejichž kontrola této komisi přísluší. Právní výbor tím naznačuje, že úkoly úsporné a kontrolní komise se nemohou vztahovati na podniky a zařízení soukromoprávní, pokud jejich činnost není v přímé souvislosti se státními a veřejnými financemi, jejichž kontrola této komisi přísluší.

Jménem výboru právního doporučuji, aby slavná sněmovna přijala projednávaný návrh zákona tak, jak se na něm usnesl výbor rozpočtový a právní. (Potlesk.)

Předseda: K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Přihlášeni jsou p. posl. Šulík, Valo, Janouš, dr Zibrín, dr Horáková, Torn, Bartoš. Dávám slovo prvnímu řečníkovi, kterým je p. posl. Šulík.

Posl. Šulík: Pane předsedo, slavné ústavodárné Národní shromáždění!

První kroky ke zřízení parlamentní a kontrolní komise byly učiněny ke konci roku 1932. Bylo to bezprostředně po schválení státního rozpočtu, který parlamentu předložil ministr financí dr Trapl. Rozpočet pro rok 1932 vykazoval schodek přes 21/4 miliardy. Počet nezaměstnaných stoupl tehdy v prosinci na více než 3/4 milionu. V té době jsme stáli teprve v první třetině obrovské sedmileté finanční a hospodářské krise, která tehdy zavalila celý svět. Bylo třeba šetřit, bylo třeba omezit všechny postradatelné výdaje na míru nejmenší, abychom se nezřítili do hospodářských zmatků. Ve vládě se to sice uznávalo, ale odvahy k radikálnějším zásahům nebylo. Šéfové jednotlivých resortů byli přesvědčeni, že šetřiti je nutno, jenže každý si myslel, že šetřit má ten druhý resort a ne jeho.

Ministr dr Trapl se namáhal seč byl. Zavedl úsporné komisaře v jednotlivých resortech, prosadil snížení platů státních zaměstnanců a omezil povyšování na minimum. Ale to všechno nestačilo. Bylo třeba úspornými opatřeními zasáhnouti i ta místa, kam prsty ministra financí přes to, že byly hezky dlouhé, přece jenom nedosáhly. Bylo třeba silnější autority, nežli jakou měli ti mužové ve vládě, jimž skutečné šlo o to, aby hospodaření státu bylo udrženo v rovnováze. Proto vláda koncem roku 1932 dala souhlas ke zřízení parlamentní kontrolní a úsporné komise z členů poslanecké sněmovny a senátu. Národní shromáždění vybavilo pak komisi dostatečnou mocí, aby mohla, jsouc opřena o autoritu zástupců lidu, proniknouti i do těch temných koutů veřejného hospodářství, kde bez kontroly unikaly stamiliony státních peněz. Tato komise, jak byla zvolena, nemohla bohužel řádně fungovat, poněvadž v tehdejším parlamentě byli četně zastoupeni Němci a Maďaři, k nimž nebylo důvěry, zejména pokud se týče různých důležitých věcí státních, ku př. vojenských, které bylo nutno tajiti před těmito nepřáteli státu. Proto musel být ustaven z koaličních stran pouhý výbor, který akce úsporné prováděl bez kontroly celé úsporné komise.

Dnes jsme v situaci jiné. Poukázal jsem na to již v debatě o státním rozpočtu na rok 1947.

Dnes můžeme, jsouce pány ve svém domě, Češi a Slováci pomáhati svorně a spojenými silami vládě v jejím úsilí o úspornost v administrativě, v jejím úsilí o uskutečnění investičních plánů dvouletky, v jejím úsilí o vybřednutí z poválečných rozvrácených poměrů hospodářských. Budeme tak činiti důvěrně v komisi, aniž bychom se obávali, že důležitější státní věci by se dozvěděli lidé, kteří je vědět nemají.

Dříve než-li se zmíním o programu a úkolech, které parlamentní kontrolní a úspornou komisi čekají, chtěl bych poukázati na jednu důležitou politickou věc, která by měla býti zde otevřeně a jasně projednána.

Slavné ústavodárné Národní shromáždění! Budujeme svůj nový stát na nových základech. V tom ať se u nás v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku nikdo nemýlí. Řekl to p. president republiky, řekli to význační naši politikové, a je tomu skutečně tak. Budujeme stát nový, na nových základech sociálních, finančních, hospodářských, ale také na nových základech státně-politických. Vždyť právě proto máme nyní vytvořit i novou ústavu. K poměrům předválečným, čili k první republice, se tedy již nevrátíme. Kdo si to snad ještě myslí, třeba tajně ve svém srdci, bude zklamán. Slováci jsou o tom, myslím, do jednoho přesvědčeni, i ti staří Slováci, kteří s nadšením budovali po první světové válce Československou republiku. Mnohým našim lidem v českých zemích není to dosud jasno, zejména pokud se týče poměru Slováků k novému státu. Stále se vracíme my Češi k tomu, co bylo, debatuje se o tom v českém tisku, ozvěna na Slovensku je však taková, jako bychom my zde neměli práva pronést slova, o tom, co bylo a jak to bylo. Jedno je ovšem jasné: ať již hledíme my Češi na Slováky tak či onak, ať již někteří naši lidé pokládají slovenštinu za pouhý dialekt jako je náš slezský nebo některý moravský, musíme my Češi počítat s faktem, že bratři Slováci za těch 28 roků dorostli, že se cítí národem, mluvícím samostatnou řečí slovenskou, kterou nade všechno milují, zrovna tak, jako se cítíme my Češi samostatným národem s řečí českou, kterou zrovna tak milujeme a jíž se nikdy nevzdáme. (Potlesk.) Rozdíl mezi námi je pouze ten, že my Češi jsme ve svých třech zemích žili jako uvědomělý národ déle. To nám Čechům dodává určitého sebevědomí, ale to nás nutí také k velké odpovědnosti a opatrnosti. My víme, že být samostatným národem v samostatném státě ve střední Evropě není věc lehká. Jako malý národ často jsme to v historii vyhráli, ale často také prohráli. Máme proto větší zkušenosti. Proto je třeba, abychom my Češi dali podnět k odstranění všeho, co od roku 1938 až dosud kazilo poměr Čechů a Slováků. (Potlesk.)

Nechci se plésti do věcí ryze politických, ale chtěl bych dáti jen podnět k tomu, aby odstraněno bylo i to nedorozumění, které je vyvoláno u Slováků naším tvrzením, že jsme na Slovensko dopláceli. Zdá se mi, že parlamentní kontrolní a úsporné komisi by se v budoucnosti neobyčejně usnadnila práce, kdyby se zde ujasnilo, jak to s tím dosud nevysvětleným doplácením skutečně bylo. (Potlesk.)

Pokusím se to zde objasnit, pokud mé informace stačí. Slavná sněmovno, v naší české veřejnosti stojí neustále v popředí všeobecného zájmu, zda a kolik doplatily země historické na Slovensko od roku 1918 do 15. března 1939, kdy byl zřízen tak zv. Slovenský štát. Myslím. že právě nyní je naší svatou povinností, abychom šli věci na kloub. Nuže, chci se o to pokusit. Bratři Slováci, vy se cítíte hluboce dotčeni, když vám my Češi říkáme, že jsme na Slovensko dopláceli. Mluvilo se a mluví o 30 miliardách, které prý jsme v letech 1918-1938 na Slovensku investovali. Pokud já se pamatuji, začala se tato otázka přetřásat již v roce 1937 a 1938 a myslím, že také české noviny přinesly zprávu o těch miliardách, když v roce v roce 1938 se hlinkovci domáhali na Češích reparací, snad také v částce asi 30 miliard. Házelo se v té době miliardami sem, miliardami tam. Začínala se nám všem za té obrovské moci fašistů a nacistů bortit půda pod nohama. Stávali jsme se všichni nervosními, zejména my v předtuše blížící se katastrofy. Bratři Slováci, domnívám se, že dnes opět nadešel čas klidu a tvořivé práce, abychom tuto věc bez politického rozčilování probrali a tak jednou pro vždy s minulostí súčtovali. (Potlesk.)

Zajímal jsem se o tuto otázku také již před druhou světovou válkou jako finanční úředník ve Slezsku a zajímám se o ni dnes jako politik a také jako poslanec slezský, přicházející z oblasti, která byla, je a zůstane hlavní složkou industriální kapacity zemí českých, základem hospodářského potenciálu republiky.