Do stejného rámce spadají srážky činovného manželů, kteří jsou oba zaměstnáni. Dnes žena pracuje za dva, jednou v úřadě nebo ve služebně a pak teprve doma, neboť nenajde pracovní sílu při dnešním nedostatku, která by ji vedla domácnost. Protož těm, kdož pracují za tři, dejme aspoň plný plat za dva. Tito tedy byli zase potrestáni za to, že se oženili. Nebude také na škodu, budou-li upraveny cestovní a stěhovací výlohy, které jsou dosud přiznávány podle nacistického dvojího lokte. Toto hodnocení práce nebylo by však úplné, kdybychom zapomnéli na zvláštní přídavky a příplatky, které jsou právě v těchto dnech poštovním a jiným státním a veřejným zaměstnancům vypláceny. Je nutno říci o vánočním přídavku anebo renumeraci, že byla velmi demokraticky řešena v poměru k vnitřní správě jednotlivých resortů. Ovšem tento přídavek je tak malý, že je naprosto nespravedlivý v porovnání s dnešní cenovou hladinou. K tomuto přídavku druží se t. zv. přídavek výkonnostní. Zatím co ostatní ministerstva byla dotována částkou daleko větší, poštovní správa dostala pro své zaměstnance tolik, že tento zvláštní výkonnostní přídavek nakonec obdrží teprve každý 120. zaměstnanec. To je nepochybně nedemokratické už v poměru resortů a také mezi zaměstnanci samými, neboť příjem tohoto výkonnostního přídavku musí být potvrzován tajně, nehledě k tomu, že už navržení tohoto přídavku muselo být co nejtajnější. Je otázka, zda je tomu tak též na Slovensku. Víme, že není. A ne zle jsou na tom zaměstnanci ministerstva vnitra. Je pravda, že ministerstvo vnitra povolilo na tento účel 5 milionů Kčs a zemský národní výbor zvýšil tuto částku na 8,700.000 Kčs, takže celá jedna třetina zaměstnanců bude uspokojena, kdežto u pošt, jak jsem se zmínil, každý 120. Sekční šéf dostane tudíž 8 tisíc, avšak ostatní zaměstnanci 3.300 Kčs; viz Právo lidu.

Zdá se, že ten, kdo málo i když jsou to spravedlivé požadavky žádá, ať už na ulici, či ve sněmovně, málo také dostává. Tak tomu je s poštovními zaměstnanci, kteří po celé období vývoje naší republiky tiše a oddaně jí sloužili a slouží. Při úpravách pracovních hodin byla jim naměřena 48hodinová doba, nehledě k tomu, že druh jejich služby vyžaduje daleko větší námahy než u ostatních, počítáme-li v to ústřední úřady nebo banky. Nikdo nemůže popřít, že noční služba nebo služba u vlakových pošt si zaslouží docela jiného hodnocení než hodina za hodinu, neboť zde je vypětí nervové i fysické daleko větší než při každém jiném provozu. Připočteme-li k tomu státní telefonní a telegrafní odpovědnou službu, musíme nutně přijít k závěru, že poštovním a jiným zaměstnancům těchto oborů náleží ulehčení, kterého se dostává ostatním ve státních podnicích a úřadech.

Nakonec, po zaslouženém nároku na klidné stáří, dostavuje se starost o existenci, která téměř hraničí s nouzí. Tvrdost zákona 159/1945 zasahuje nejvíce pensisty tím, že jest jim zkrácen drahotní přídavek. Bylo by jen spravedlivé, aby jim bylo dáno aspoň to, co mají ostatní aktivní zaměstnanci, neboť kniha i chléb jsou pro všechny v tomto období stejně drahé. Nemůžeme zvláště v socialisující společnosti vynechat tyto zaměstnance, kteří svou úmornou prací ve služebnách, v kancelářích, prací v politice a v kulturních institucích tuto hospodářskou demokracii, na níž dnes náš solialismus stojí, připravovali.

V jednom směru přece však byli na tom pensionovaní zaměstnanci stejně jako dnešní poštovní zaměstnanci vůbec, že totiž pracovali v tomtéž nezdravém prostředí a za špatných podmínek jako tito. Je to povážlivý zjev, nemá-li československá pošta od r. 1918 svou vlastní budovu pro ministerstvo, stejně jako nemáme vlastní budovu ani pro ředitelství pošt v Praze. Uvážíme-li, co se za ta léta promrhalo peněz neustálým stěhováním, vysokými náklady na adaptace provisorních ubikací, shledáme, že toho byla příčinou šetrnost, v tomto případě ovšem neodpovědná. Stavba hlavní pošty, jakož i překládacího úřadu pro závěry z ciziny je nutná a nepostradatelná.

Co chce veřejnost? Pružnou a rychlou službu, a té může býti dosaženo výstavbou nových budov v Praze a v Brně a rozřešením telekomunikační sítě. Připadá-li u nás jedna telefonní stanice na 100 účastníků, je to proti evropskému průměru, vyjma SSSR, pětina. Množství telefonních stanic je zároveň i měřítkem sociální úrovně. Nemůžeme se rovnat Anglii, která už za našeho pobytu v čs. zahraniční armádě měla osmkrát hustší telefonní síť než my. Na tomto provozu se však v žádné zemi neprodělává, proto je nutno říci, že ministerstvo pošt se dostatečně nezasadilo o získání prostředků nutných pro tyto investice a že ministerstvo financí ať již vědomě, či nevědomě nepochopilo požadavky našeho podnikání a hospodářství.

Není nezajímavé zjištění, že poštovním zaměstnancům byla odebrána malá výhoda stanice Z. Za připojení této stanice byl počítán režijní náklad. Tedy zdarma nic, jenže služba poštovní na zaměstnanci nevydělala. A toto bylo zrušeno, že prý je schodek, že není dost přístrojů atd. Tu je nutno se ptát trochu generálně: Je dost textilu, je dost uhlí, jsou prázdné železniční vozy? A přece dostávají textiláci textil, horníci uhlí, železničáři a vojáci režijní výhodu. Proto je docela oprávněný požadavek pošťáků, aby toto nařízení bylo vyrovnáno co nejdříve s ostatními. K tomuto nespravedlivému zákroku je přidán ještě další, který se týká oblečení poštovních zaměstnanců. Ministerstvo už mnohokrát slyšelo stížnosti v tomto smyslu, a náprava obhospodařování textilem se dosud nestala. Úspora u čepic vede jen ke zbytečnému plýtvání materiálem, neboť nynější tvar naprosto nesluší a tedy se nenosí.

Nemile se nás všech dotkla stávka dvou tisíc zaměstnanců Českomoravské za účelem vynutit si budovu hospodářské ústředny, kterou pošta vlastní. Poštovním zaměstnancům ještě nikdy nenapadlo, že by mohli stávkovat, aby dosáhli svých oprávněných požadavků, a proto s nimi celá veřejnost musí odsoudit v prvé řadě ty, kteří stávku inscenovali nebo vyprovokovali, a rovněž s politováním stávkujícím říci, že se na pokyn chovali jako německý voják za války: bez rozmýšlení jdou a křivdí spoluzaměstnancům, spoludělníkům jiného oboru.

Budova hospodářské ústředny je nutná a potřebná pro radiotelegrafní a telefonní materiál, který má sloužit ke splnění dvouletého plánu, a proto je nepostradatelná. Zapadá přesně do plánu o provádění nákladných investic pro technické vybavení a modernisaci našeho rozhlasu.

K rozpočtu úseku radiokomunikací uvádím, že poměr poplatků odváděných ministerstvu informací je třeba označit za nespravedlivý, a dodávám, že je zde otázka, zda musí prodělávat ministerstva dvě, která se podílí na příjmech rozhlasu, když v opačném případě, kdyby šlo jen o ministerstvo jedno, nemuselo by být schodku vůbec.

Levný a rychlý provoz je stejně důležitý pro ministra jako pro zaměstnance a v tomto smyslu je třeba podotknout, že správa hospodářské služby doposud jen improvisovala, na každou sebemenší položku a úpravu je třeba inspekčního úředníka. V jiném odvětví odborní referenti jsou odkázáni s každým vyřízením na aprobanty. Nemuselo by se čekat až na úspornou parlamentní komisi, když tyto věci mohou vyřídit ústřední orgány samy. Proto je třeba více iniciativy v některých odvětvích poštovní správy a státní správy vůbec.

Není pro československé poštovnictví zdravé, jsou-li zaměstnanci na úřadech v pohraničí jako vedoucí úředníci od 5. května 1945 a dosud nebylo v nich rozhodnuto o jejich ustanovení. Na toto místo mají samozřejmě právo jako všichni ostatní, kteří tam odešli. Je však důležité, aby byl brán zřetel na jejich odbornost a služební stáří. Poštovní správa opominula ve svém minulém období velmi závažnou věc odbornou výchovu vlastních zaměstnanců. Je třeba tento nedostatek nahradit v těchto letech zřízením poštovní akademie, kam by měli přístup po určitém praktickém přezkoušení a praktickém provozu zaměstnanci všech kategorií a vzdělání bez rozdílu.V této akademii by bylo zvýšením vědomostí odborných také dosaženo toho, co chceme, úspornosti a zrychlení výkonu.

Je třeba omladit všechny obory veřejných a státních zaměstnanců, a tedy nemůžeme býti lhostejni k tomu, zda z dnešní mladé generace odejde větší či menší počet těch, kteří nastoupili po 5. květnu 1945 do státní a veřejné služby. Požadavek průmyslu je nesplnitelný, poněvadž z dosavadních zaměstnanců nemůže být propuštěno ono množství, které je požadováno. To souvisí s další otázkou odpragmatisování státních a veřejných zaměstnanců.

Čs. strana národně socialistická se rozhodně staví za požadavek zaměstnanců, aby tito byli pokud je to dáno platnými předpisy pragmatikální, a tak nemohli být vydáni všanc náladám, intrikám makléřů, kteří se stavějí v některých hnutích jako jejich přátelé a zastánci.

Pošťáci, tak jako dosud, chtějí být a budou jedním z pilířů práce, chtějí a budou věrně a poctivě sloužit tak, jak tomu bylo dosud, a věří, že svou snahou pozvednou hospodářství poštovního podniku za oněch předpokladů, jež jsem uvedl, ke slibnému a zdárnému vývoji celé republiky. Tedy podávají pomocnou ruku úsporné parlamentní komisi, se kterou věří, že bude plnit poslání zdravého socialismu. Je-li třeba u nás organisace pro práci, tím více je třeba, jak jsme toho byli svědky, také organisace pro rozdělení důchodů a jejich kontrolu. Proto čekáme od komise, že její hledisko bude řízeno duchem socialistickým, aby se dostalo z národních hodnot pracovníku tolik ocenění, jako se mu dostává práce.

Toto jsou hospodářské a jiné nutné a závažné důvody, které vedou stranu národně socialistickou k tomu, že bude pro tento návrh zákona hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor rozpočtový p. posl. dr Bugárovi.

Zpravodajca posl. dr Bugár: Vzdávám sa slova.

Místopředseda Tymeš: Pan zpravodaj se vzdává slova. Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor právní p. posl. Štěpánovi.

Zpravodaj posl. Štěpán: Vzdávám se slova.

Místopředseda Tymeš: Pan zpravodaj se vzdává slova. Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 11 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to je s jejími 11 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jednacího řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona o parlamentní úsporné a kontrolní komisi (tisk 265).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodajca posl. dr Bugár: Nie sú.

Zpravodaj posl. Štěpán: Nejsou.

Místopředseda Tymeš: Není tomu tak.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Přistoupíme k projednávání třetího odstavce pořadu, jímž je

3. Zpráva výborů technického, průmyslového, zemědělského a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 159), kterým se mění některá ustanovení zákona o finanční podpoře elektrisace venkova (tisk 250).

Zpravodajem za výbor technický je p. posl. inž. Janáček; dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. inž. Janáček: Slavná sněmovno!

Podle důvodové zprávy, připojené k vládnímu návrhu zákona o dvouletém hospodářském plánu, předvídá se v oblasti průmyslu energetického v letech 1947-1948 provésti elektrisaci 1350 obcí, a to v českých zemích 1050 a na Slovensku 300. Tento celkový program je pak rozdělen na jednotlivé roky takto: v roce 1947 bude v českých zemích připojeno nově 510 obcí, na Slovensku 150, vedle dalších 44 obcí, které na Slovensku elektrisaci již provedly anebo právě dokončují. v roce 1948 pak má být v českých zemích elektrisováno 540 a na Slovensku zbývajících 150 obcí.

Celý investiční náklad, který dvouletý plán předvídá, dosáhne tak částky 961 mil. Kčs, t. j. průměrně asi 580.000 až 600.000 Kčs na jednu elektrisovanou obec. Tento náklad sestává jednak z nákladu na primární přípojku, kterou podle dosavadní praxe pořizuje za podmínek, které se u různých elektrických podniků navzájem od sebe liší, příslušný energetický podnik, a z nákladu na rozvodnou síť v obcích, kterou provádí jako stavebník buď příslušná obec nebo místní družstvo pro rozvod elektrické egergie.

Hned od počátku provádění soustavné elektrisace venkova na podkladě zákona číslo 139 z roku 1926 bylo jasno, že svrchu uvedené náklady nebudou únosné ani pro elektrický podnik sám, neboť jde zvláště o stavbu primárních linek, které jsou s hlediska provozního nerentabilní, ani pro příslušné venkovské obce. Proto poskytuje na podkladě citovaného zákona, jehož účinnost byla postupně prodlužována, stát jednotlivým obcím a družstvům státní podpory. Během okupace došlo po této stránce k odlišnému vývoji právních předpisů v zemích českých a na Slovensku, kterýžto stav trvá dodnes.

Na Slovensku jsou otázky podpor soustavné elektrisace upraveny § 1 zák. č. 12/1942 Sb. slovenských zákonů a příslušné příspěvky jsou zařazovány do rozpočtu ministerstva techniky, tedy pověřenectva techniky, které v položce 301, titul 10 svého rozpočtu na rok 1947 má pro tento účel zařazenu částku 35 mil. Kčs na dokončení elektrisace 44 obcí a na nové přípojky pro plánovaných 150 obcí nových, takže průměrný příspěvek na jednu obec bude asi 180.000 Kčs, t. j. subvence tato bude představovat asi 30% celkových stavebních nákladů.

Předložený návrh zákona na změnu některých ustanovení zákona o finanční podpoře elektrisace venkova se proto týká pouze zemí českých, kde došlo k poslední úpravě této otázky za okupace vlád. nařízením ze dne 10. července 1944, č. 161 Sb., s platností pro období 1944-1946. Podle tohoto vládního nařízení mělo býti na tyto podpory pamatováno ročně částkou pouhých 6,000.000 Kčs. Aby mohlo býti učiněno zadost převzatým závazkům v r. 1946 a dále aby mohl nadto být splněn program dvouletého plánu pro léta 1947 a 1948, navrhuje čl. I osnovy, kterou se mění a doplňuje § 1 zákona 139/1926 Sb., aby se pro účely podpor mohlo použíti těchto částek:

V roce 1946 16 mil. Kčs na dokončení elektrisace ve 150 obcích, které stavby již provedly nebo v tomto roce dokončí. Rozpočtem na rok 1946 nekrytá částka ve výši 10 mil. Kčs bude hrazena z úspor v kap. 13 rozpočtu ministerstva průmyslu na rok 1946.

V roce 1947 bude vyžadovati podpora elektrisace venkova nákladu 80 mil. Kčs, který byl již slavnou sněmovnou schválen v rozpočtu ministerstva průmyslu na rok 1947, kap. 14, lit. 7. pol. 301. Při 510 obcích, které mají býti v rámci tohoto rozpočtu elektrisovány, činí průměrný příspěvek na 1 obec celkem 157.000 Kčs.

V roce 1948 má býti podle projednávaného zákona zařazena do rozpočtu na tyto účely částka 100 mil. Kčs, která má býti zařazena, jak jsem již pravil, do rozpočtu na rok 1948. Tudíž příspěvek státu na jednu obec, na jeden případ má činit podle toho 185.000 Kčs.

Technický výbor pojednal o vládním návrhu ve své schůzi ze dne 5. listopadu 1946 a usnesl se navrhnouti slavné sněmovně jeho přijetí, provedl však ve vládním návrhu tyto změny:

Článek I, odst. 1: výbor se usnesl vynechati vládou navrhované ustanovení, že pro léta 1949-1956 mají býti do státního rozpočtu zařazovány na týž účel částky podle skutečné potřeby.