Zpravodaj posl. Vítek: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Vládní návrh zákona o služebních a platových poměrech vojenských gážistek z povolání a délesloužících poddůstojnic je jedním z těch moderních zákonů, které svým významem stavějí naši republiku mezi nejpokrokovější státy. Dochází tu jednak plně výrazu ono ustanovení košického vládního programu, které praví, že v nové republice bude žena úplně zrovnoprávněna s muži a že bude míti tedy stejná práva jako muži. Dochází tu však splnění i ono ustanovení košického vládního programu, podle něhož příslušníci československé armády v zahraničí bez rozdílu pohlaví mají tvořiti základ nové československé armády. A ženy si také plně zaslouží tohoto hodnocení. Kdo by nevzpomněl, kterak naše ženy hrdě snášely období okupace, kterak posilovaly odpor proti okupantům, jak hrdinně snášely trýznění v nacistických kriminálech, nasazovaly životy, podstupovaly spolu s muži smrt v plynových komorách? Kdo by nevzpomněl, kterak naše ženy bojovaly po boku mužů při slavném povstání na barikádách? A kdo by konečně nevzpomněl, kterak naše ženy odcházely za hranice do spojeneckých zemí, aby tam vstoupily dobrovolně do armády a připojily se tak opět po bok mužů v boji proti nenáviděnému nepříteli? Avšak ženy odcházely i do partyzánských jednotek a prokázaly tak ve všech směrech, že jsou plně oprávněny, aby se jim dostalo stejných práv a stejného hodnocení jako mužům.

A tak tento zákon, který umožní ženám, jež dobrovolně vstoupily do československé armády nebo do spojeneckých armád nebo které bojovaly v partyzánských jednotkách proti okupantům a jimž byl přiznán charakter partyzána podle zákona, aby se staly vojenskými gážistkami z povolání nebo délesloužícími poddůstojnicemi, může býti právem považován za jeden z nejpokrokovějších zákonů. Bude sloužiti naší armádě ke cti, že tyto ženy, které prokázaly svou zdatnost ve válce, mohou uplatniti své služby v armádě i v míru, a to se stejnými právy jako muži. Bude jen na prospěch naší armádě, jestliže cenných zkušeností žen z války bude stejně využito při budování naší nové československé armády i v branné výchově národa.

Oč výše stojí tyto ženy nad oněmi důstojníky a namnoze vysokými důstojníky z první republiky, kteří za okupace zapomněli, že jsou vojáky, a kteří v revolučních dnech zalezli do sklepů, avšak po revoluci v nažehlených uniformách třpytících se zlatem se snažili vplížiti se do armády, aby tam zase zaujali vysoké postavení. Jsme hrdi na ženy, které v těžkých dobách neváhaly opustiti domovy a odcházely tam, kde vlast volala. A bylo by nevděkem, kdyby jejich služby a zkušenosti nedošly zaslouženého ocenění i v naší nové, mírové československé armádě.

Vojenská správa, jež dobře pochopila význam služeb těchto žen, má zvýšený zájem, aby mohla okamžitě využít jejich válečných zkušeností v různých oborech. Proto s povděkem vítáme tuto osnovu a právem ji považujeme za zvlášť významný zákon, za zákon odpovídající všestranně duchu pokrokové lidové demokracie. Jsme přesvědčeni, že vojenské gážistky z povolání a délesloužící poddůstojnice budou chloubou naší nové armády.

Proto jménem právního výboru navrhuji, aby tato osnova byla přijata plénem beze změny. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan posl. Vičánek, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Vičánek: Slavná sněmovno!

Rozpočtový výbor zabýval se vládním návrhem č. 249 o služebních a platových poměrech vojenských gážistek z povolání a délesloužících poddůstojnic výhradně se stanoviska rozpočtového. Poněvadž jde celkem o nepatrný počet osob, které mají býti takto na trvalo přijaty do svazku československé armády, a poněvadž je větší část z toho počtu, který se odhaduje na 200, je stejně stále ještě ve službách armády a úhrada jejich požitků, ať už jako vojenských gážistek anebo délesloužících poddůstojnic, je obsažena v rozpočtu ministerstva národní obrany pro tento rok, neshledal rozpočtový výbor důvodu, proč by navrženou osnovu neschválil, a jménem rozpočtového výboru dovoluji si i doporučiti slavnému ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby tuto osnovu v celém rozsahu přijalo a schválilo tak, jak je předkládána všemi ostatními výbory. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: K této věci se přihlásili řečníci. Zahajuji proto debatu. Prvým řečníkem je posl. dr Horáková; prosím, aby se ujala slova.

Posl. dr Horáková: Paní místopředsedkyně, slavná sněmovno, paní a pánové!

Československé ženské hnutí zaznamenává dnešního dne opět jednu historickou událost. Ptáte se mě, proč právě československé ženské hnutí, ženské hnutí, které vždycky ve svém znaku mělo a má především cíle a snahy mírové, s mimořádným uspokojením a radostí konstatuje projednávání dnešního zákona? My ženy, které jsme viděly veliké ohrožení svých rodin ve válce, cítily jsme dobře, že nelze uhájit klid své rodiny, štěstí osobní a štěstí svých dětí jenom pasivním, trpným přihlížením. A proto všechny ty ženy, které se rozhodly dáti se do boje, ať doma nebo za hranicemi, ať se zbraní v ruce nebo v odboji víceméně pasivním, staly se opravdu nejenom velmi důležitým a silným nositelem odporu celého národa, který směřoval k vítězství a svobodě, ale staly se také ochránkyněmi míru. (Potlesk.) A tak i naše ženy, naše ženy vojenské, ty první, které přišly do řad armády, nešly tam proto, aby bojovaly, zabíjely a ničily, ale ony tam šly proto, aby, vedeny svým národním citem, svojí láskou k vlasti, ale také svojí láskou k rodině, ke svým dětem a ke svému prostředí, zachraňovaly a obhajovaly to své nejdražší a to své nejbližší.

Dneska zákonem, který projednáváme, se dostává několik set těchto nejhrdinnějších a nejhouževnatějších žen do naší armády. Tyto ženy v tradici husitských bojovnic pochopily za války, že musí stát na všech úsecích, kde se národ rve o své živobytí. Nenuceny zákonem, nevolány plamennými výzvami zařadily se tyto bojovnice po bok mužů-vojáků, aby znásobily jejich paže a aby příkladem své hrdinnosti zvýšily ještě jejich nadšení. Nebyla to však pouze tato úloha Jeanne d´Arc, nebylo to také jenom náhodné účastenství na vítězství v bitvách, jaké můžeme v historii zaznamenávat u našich husitských žen, např. v bitvě o vrch Vítkov, kde ony zasáhly do boje v okamžiku, kdy útočícímu nepříteli se podařilo prolamovat přední voje mužské. To, co naše ženy, naše bojovnice vykonaly v obou armádách, na východě i na západě, to bylo připravené, plánovité inkorporování žen do pravidelné armádní služby frontové.

Je to důležitý dějinný přelom a je ho také nutno zvlášť významně vzpomenout. Je potřebí se také zabořit do jeho historie. Začal v r. 1941 na západě, kde britská vláda povolila ženám vstup do spojeneckých armád. Po krátkém výcviku přijaly službu u protiletadlových děl, u odposlouchávacích stanic, u radia, v pomocných službách leteckých a ve zpravodajské službě. Nejdříve se hlásily dobrovolně, později, když byla zavedena povinná mobilisace žen do závodů, byly také odváděny. Nevstupovaly do svých československých vojenských jednotek, nebylo jim to dovoleno, ale hlásily se, aby mohly dopomoci své vlasti k vítězství, hlásily se dobrovolně do britské armády a konaly tam služby velmi platné. Sloužily u nejrůznějších útvarů a jejich činnost byla nad očekávání úspěšná.

Ale nebyla to jen Velká Britanie, která je přijala do svých služeb. A také nebyly to jenom ženy na západě. I ženy žijící na Středním Východě v r. 1943 nastoupily do jednotek, které tam byly vycvičeny a k boji připraveny. A největší účast, kterou naše ženy v armádě měly, byla v partyzánských oddílech Titovy Jugoslávie a na Východě. Tam snášely veškeren tvrdý život vojenský. Nevybíraly své úkoly a nesly celou tíhu boje i celého života vojenského. Byla to největší forma rovnoprávnosti žen a mužů, vedená zásadou, že rozhodují schopnosti a nikoliv rozdíly mezi mužem a ženou. Bojovaly stejně a také měly stejně těžké a hluboké rány. Třetina jich položila své životy na oltář svobody a více než polovina byla zraněna. Bylo by možno jmenovati zde řadu vynikajících bojovnic a hrdinek, které padly se stejným postojem odvahy a statečnosti, jakou známe u antických hrdinů.

Východní armáda se vytvořila až v roce 1942 a zde si ženy přístup do armády opravdu přímo vynutily. Byly nejrůznějšího věku, nejrůznějších povolání, vdané i svobodné. Bylo jim potřebí zlomit nedůvěru a zaujatost velitelů, i důstojníků i instruktorů a dokázat, že ženy dovedou se uplatnit nejenom slovem, nejenom k péči a starostí, která je obvyklá jejich povaze a jejich dosavadnímu zařazení v životě, ale že dovedou také tímto novým způsobem, bojem se zbraní v ruce, obhájit svobodu své vlasti.

Nebylo mezi nimi politických rozdílů. Všechny, které se daly do této odvážné, krásné vlastenecké práce, byly jednotný v tom, že je ohrožena jejich vlast, že jsou ohroženy jejich rodiny a že je ohrožena demokracie, která je opravdu nejjistější základnou ženské rovnoprávnosti a ženských rovných práv. A cílem jejich byla svobodná, demokratická, jednotná Československá republika. To byla ta zářivá hvězda, která je vedla opravdu v tom celém těžkém úseku jejich boje.

Prodělávaly stejně tvrdý výcvik jako muži. Pochodovaly v mrazech i vedrech, v hlubokém sněhu i v bezedném blátě. Vyznamenaly se zejména v bitvách u Sokolova, bojovaly u Kyjeva, a Bílé Cerkve a u Žaškova. Po osvobození Ukrajiny bojovaly také v těžkých a vyčerpávajících bojích o Karpaty v neschůdném horském terénu. V těchto bojích padlo mezi nimi sedm vynikajících příslušnic jejich ženského sboru. Nechci jmenovat žádnou z těchto statečných žen, abych se opomenutím některé nedopustila nespravedlnosti. Ale všem patří vděčnost národa a hluboká úcta a naše trvalá paměť.

Dnešní zákon o aktivování žen vojáků je novou základnou nejenom v tomto povolání, ženám dosud neotevřeném, ale je novou základnou i pro další náš vzestup v otázkách prosazování důsledného zrovnoprávnění žen v životě politickém, hospodářském i sociálním.

Ale my se musíme také podívat, jaké povinnosti máme k těmto ženám, které dnes uvádíme na základnu nového povolání. Je potřebí, abychom i po stránce hmotné, po stránce jejich dalšího úspěchu a zařazení byli všichni ochotni zabezpečiti jim místa a posice důstojné jejich odvahy a jejich veliké průkopnické práce. Je potřebí, aby byla systemizována místa a upraveny hodnosti pro ženy v těchto kategoriích vojenských zbraní: ve zdravotní službě, v pomocné službě letecké, ve službě spojovací, ve službě konceptní, kancelářské a hospodářské. Je potřebí, aby bylo co nejšíře využito zkušeností žen právě při výcviku žen ve Svazu brannosti. Přítomnost žen-důstojnic, rotmistryň a poddůstojnic nám zaručuje, že branná výchova, která bude zahrnovat také naše dívky a ženy, bude opravdu ovlivňována a vedena ženami, které mají nejenom pochopení pro zvláštní úkoly a zvláštní povahu branné služby ženské, ale které budou také zároveň neochvějnými strážkyněmi mravnosti a duchovní čistoty těchto našich žen, které se tak odevzdaně a nadšeně budou výcvikem k obraně vlasti zaměstnávat.

Je nutno dbát, aby povyšování těchto zasloužilých bojovnic se dělo spravedlivě a aby byla hodnocena jejich průkopnická práce na poli této nové činnosti.

Je také pamatovati na úpravu jejich sociálních poměrů. Zejména je třeba vyjíti jim vstříc v okamžiku, kdy budou plniti anebo plni své úkoly mateřské. Naše zařazené bojovnice, naše ženy-vojáci nechtějí ani v tomto svém úkolu opouštěti svoji povinnost mateřskou. A jestliže jsou rozhodnuty přinášet nejenom ve své práci a ve svém povoláni, ale také v tomto svém přirozeném poslání své vlasti služby největší, žádají, aby nemusely opouštěti své povolání v okamžiku mateřství, ale aby jim bylo umožněno přeřazení od pátého měsíce těhotenství do takových prací a služeb, kde není třeba nositi uniformu.

Věříme, že příslušní činitelé v armádě i naše vláda a náš stát ocení tyto veliké služby žen bojovnic, které přinesly pro vlast, a že spravedlivá úprava systemizace jejich míst a sociálního postavení bude provedena a dodržena.

Strana čs. národních socialistů, jejíž jménem mám čest mluvit, s obdivem a uznáním podtrhuje veliký čin těchto žen, které považovaly za svoji největší čest obléci uniformu československého vojáka, a bude hlasovati pro tento návrh, jímž bude nadále umožněna československým ženám účast při výstavbě a budováni naší demokratické československé armády. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Druhým řečníkem je p. posl. Kubát. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Kubát: Slavná sněmovno!

Litujeme velmi, že teprve téměř po dvou letech po osvobození přicházíme k tomu, abychom zákonným způsobem zabezpečili existenci našich žen v armádě, žen, které neváhaly obětovati vše, co je člověku nejsvatější, za dobytí svobody naší vlasti. Naše demokratická armáda je budována tak, že je počítáno s celým národem v případě válečného konfliktu. Chceme, aby se celý národ postavil na odpor proti komukoliv, kdo by chtěl ohrožovat naši svobodu. A je samozřejmé, že při tom počítáme i se ženami. A ostatně zkušenosti, kterých jsme nabyli v kritických chvílích roku 1938 i během těch krutých šesti let okupace doma, ukázaly, že namnoze se naše ženy statečností vyrovnaly mužům, a že v těch nejkritičtějších chvílích, v těch chvílích nejtěžších, je podporovaly, dodávaly jim odvahy k boji, odvahy k činům proti okupantům. Naše ženy opravdu pomáhaly jak doma, tak také za hranicemi. Bylo to nejenom v naši a jiných spojeneckých armádách na západě, ale byly to především naše ženy, které se zapojily i do naší armády východní a vykonaly pro úspěch bojů našeho armádního sboru na východě velmi záslužnou a obětavou práci.

Je proto zákonná předloha. kterou má dnes Národní shromáždění schválit, jenom malou splátkou těmto ženám, je jenom skromným díkem, který jim národ tímto způsobem vyslovuje. My víme, že armádu nutno připravovat už v míru a zde je možno nejlépe vidět, jak naše ženy se i v tomto směru zejména ve Svazu brannosti osvědčují. Když vidíme pochodovat naše mladé občany, naši mládež, ve Svazu brannosti, nikdy mezi nimi nechybí naše děvčata, a zatímní zprávy o výsledcích branné výchovy dávají naší ženské mládeži nejlepší vysvědčení. Jsem přesvědčen, že připravovaný nový branný zákon našeho státu musí daleko důkladněji a daleko hlouběji vyřešit otázky ženských služeb v armádě a musí vyřešit otázku, jaký poměr již v míru budou mít ženy k naší armádě a v naší armádě. To je nutné z toho důvodu, abychom nebyli nuceni v eventuelním kritickém okamžiku opět improvizovat, jako se muselo improvizovat, když nastupovaly prvé naše ženy ve funkci rotmistrů či důstojníků do naší armády v minulé válce.

Vážené Národní shromáždění, čs. sociální demokracie se plně staví za zákon, který má být dnes schválen. Opakuji znovu, je to jenom kus vděku těm které byly ochotny obětovat pro svobodu vlasti vše, a je to, řekl bych, náznak, jak chce naše lidová demokracie pokračovat v cestě naší brannosti, brannosti celého národa, i v cestě ocenění žen v naší branné výchově i v naší armádě. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji za výbor branný, posl. Hložkovi.

Zpravodaj posl. Hložek: Vzdávám se slova.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo k doslovu pí zpravodajce za výbor soc.- politický, posl. Trojanové - Genykové.

Zpravodajka posl. Trojanová-Genyková: Vzdávám se slova.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji za výbor právní, posl. Vítkovi.

Zpravodaj posl. Vítek: Vzdávám se slova.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji za výbor rozpočtový, posl. Vičánkovi.

Zpravodaj posl. Vičánek: Vzdávám se slova.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 6 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.