Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 6 paragrafy, nadpisem. a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona o služebních a platových poměrech vojenských gážistek z povolání a délesloužících poddůstojnic (tisk 292).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Hložek: Ne.

Zpravodajka posl. Trojanová-Genyková: Nikoli.

Zpravodaj posl. Vítek: Nikoliv.

Zpravodaj posl. Vičánek: Ne.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání druhého odstavce pořadu, jímž je

2. Správa výborov kultúrneho, priemyselného a informačného o vládnom návrhu zákona (tlač 110) o povinných výtlačkoch (tlač 228).

Zpravodajem za výbor kulturní je p. posl. Daxner; dávám mu slovo.

Zpravodajca posl. Daxner: Slávna snemovňa, panie a pánovia!

Ešte koncom r. 1945 rokovalo sa v Bratislave o vydaní vládneho nariadenia, týkajúceho sa odvádzania povinných výtlačkov, ale došlo sa k tomu uzáveru, že tu ide o vec celoštátnu, ktorá má byť upravená normou, platnou pre celú republiku. Z podnetu Povereníctva informácií ujalo sa veci ministerstvo informácií.

Od r. 1935, kedy odvádzanie povinných výtlačkov bolo upravené, nastali podstatné zmeny, ktoré odôvodňujú novelizáciu doteraz platných predpisov.

Počas okupácie bolo odvádzanie povinných výtlačkov zmenené po okupácii potom vzniklo niekoľko vysokých škôl a ústavov, na ktoré nutne s priznaním povinných výtlačkov pamätať.

Od r. 1938 dočasným odlúčením českých zemí od Slovenska vznikla veľmi vážna medzera, lebo prestalo zasielanie povinných výtlačkov zo zemí českých na Slovensko a zasa zo Slovenska do zemí českých. Vládny návrh zákona o povinných výtlačkoch zabezpečuje štátnej správe cenzúrnu kontrolu a kultúrnej našej obci presnú, spoľahlivú a včasnú bibliografickú evidenciu súčasnej knižnej a časopiseckej produkcie a tým i celej našej verejnosti úplnosť tejto štatistiky, ktorá je mierou našej kultúrnej vyspelosti i pred cudzinou a zároveň hospodárskym zrkadlom domáceho grafického priemyslu. Preto musí táto otázka zaujímať nielen našu cenzúru, ale i nakladateľa, tlačiara, novinára, bibliografa, knihovníka, kultúrneho pracovníka, učenca, štatistika a svojimi dôsledkami i politika.

Odvádzanie povinných výtlačkov dotýka sa bezprostredne záujmov nakladateľov a tlačiarov. Mnohí z nich pochopiteľne nesú ťažko zákonom uloženú povinnosť, že majú odvádzať určitý počet výtlačkov z celkového nákladu zadarmo. Poukazujú, že pri iných výrobkoch niet tejto povinnosti, ba že sú i štáty, kde povinné výtlačky neexistujú. Ale i táto zdanlivá ne- spravodlivosť pri bližšom skúmaní ukáže sa nám v inom svetle. Odborníci číselne vypočítali že z celkovej režie pri náklade knihy pripadá na povinné výtlačky percento celkom nepatrné, takže nehrá žiadnu alebo len celkom nepatrnú rolu. A potom, nemôže sa poprieť, že odvádzaním povinných výtlačkov zabezpečuje si nakladateľ záznam svojej vydanej knihy v tlačenej bibliografii, čo má preň i význam obchodný, najmä, keď vychádza taká bibliografia periodicky, ako bol náš Bibliografický katalóg. Musíme ďalej nakladateľom pripomenúť veľmi dôležitú a opodstatnenú zásadu, a to: úrady alebo ústavy, resp. knižnice, právom povinných výtlačkov nadané, musia týmto verejným majetkom správne a odborne nakladať, t. j. musia mať potrebnú evidenciu tlačovej produkcie, musia ju odbojne spravovať a starostlivo uschovať. Tu ide o národný majetok kultúrny veľkej hodnoty. V knižniciach študijných má každý možnosť dodanú knihu ako povinný výtlačok si vypožičať a tým zároveň môže sa presvedčiť o jej osude. Z uvedeného vyplýva ešte zrejmejšia zásada, odborníkmi dávno uznávaná, že právo na povinný výtlačok môže mať len ten ústav, ktorý má možnosť viesť evidenciu knižnej produkcie, ako i povinné výtlačky spracovať a uschovať. Právo povinných výtlačkov nesie teda za sebou tiež povinnosť, a to pomerne dosť ťažkú, ktorú si laik v prvej chvíli nevie do všetkých dôsledkov dobre uvedomiť. Predovšetkým ústav právom povinných výtlačkov obdarený musí sa starať, aby všetky výtlačky tiež skutočne dostal. Musí preto starostlivo sledovať všetky novinárske zprávy i knižný trh, aby mohol všetko včas reklamovať. Ústav ďalej je povinný došlé výtlačky odborne spracovať pre zoznamy bibliografické a či bibliotečné. Potom musí výtlačky tiež uschovať, t. j. viazať a skatalogizované v príslušných knižniciach ukladať tak, aby boly pred skazou uchránené, ľahko zistiteľné a k informačným a študijným účelom sprístupnené. (Předsednictví se ujal předseda David.)

Vládny návrh zákona v podstate pridržuje sa predchádzajúcej úpravy vládneho zákona zo dňa 28. mája 1935 o povinných výtlačkoch a určuje celkový najvyšší počet povinných výtlačkov, ktoré majú byť rozdelené úradom a knižniciam, vládnym nariadením. Táto úprava javí sa účelná, lebo organizácia vysokých škôl a správnych úradov nie je doposiaľ skončená a forma vládneho nariadenia je k prevedeniu eventuálnych zmien pružnejšia.

Vládny návrh zákona o povinných výtlačkoch pamätal i na kultúrne záujmy Slovenska tým, že priznáva povinný výtlačok aj Slovenskej národnej knižnici v Turč. Sv. Martine. Táto knižnica je založená k tomu, aby konala všetky úlohy s tým súvisiace, t. j. zbierala všetky kultúrne písomné pamiatky, tak staršie ako aj novšie, má organizovať bibliografické práce, uchovávať a sprístupňovať celú knižnú tvorbu.

Prosím a doporučujem, aby slávne ústavodarné Národné shromaždenie prijalo tento vládny návrh zákona so zmenami tak,. ako ho výbor kultúrny po došlých pozmeňovacích a doplňovacích návrhoch poslancov strán Národného frontu predkladá. (Súhlas.)

Předseda: Zpravodajem za výbor průmyslový je pan posl. inž. Synek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. inž. Synek: Průmyslový výbor projednal ve svých schůzích, konaných dne 6., 21. a 27. listopadu 1946, předloženou osnovu zákona o povinných výtiscích a přijal jmenovaný návrh se změnami podle usnesení výboru kulturního i s doplňky poslanců stran Národní fronty..

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor informační je za omluveného posl. Sedláka p. posl. Vítovec. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Vítovec: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Informační výbor projednal vládní návrh zákona o povinných výtiscích. Tímto zákonem se mění právní stav ve věci odvádění povinných výtisků, který byl od r. 1935 nově upraven a podstatně změněn. Změna je odůvodněna hlavně tím, že po okupaci vzniklo několik vysokých škol, na něž se odevzdávání povinných výtisků nevztahovalo. Také dočasné odloučení Slovenska od zemí českých přerušilo povinné zasílání těchto výtisků ze Slovenska do zemí českých a naopak.

Jednání v Bratislavě o potřebě vydání nového zákona o povinných výtiscích dospělo k usnesení, že je potřebí jej upraviti jednotně pro celý stát. Osnova se přidržuje předchozí úpravy z doby prvé republiky a stanoví celkový nejvyšší počet povinných výtisků. Navržená osnova přináší pokrok v tom, že nejen určuje přesně, komu se mají odváděti povinné výtisky, jež se dříve soustřeďovaly jen v hlavních městech, ale dbá se i regionálních zájmů v městech, kde byly po revoluci zřízeny jiné fakulty, jako na př. v Hradci Králové, v Plzni a pod.

Tím se zaručuje také vědecká a badatelská práce, protože naše vysokoškolské knihovny dostanou rychle a přesně všechny novinky, které budou sloužit účelům vědeckým i badatelským. Pokrokem osnovy je také to, že evidence je přenášena i do kulturního života, a ne jako tomu bylo dříve, kdy evidenci měly hlavně bezpečnostní orgány.

Po stránce informační a kontrolní bude napříště zřejmo, jak se vyvíjí náš kulturní život i v těchto oblastech. Evidence povinných výtisků, která je svěřena ministerstvu informací a povereníctva informací na Slovensku, zaručuje přesnost odevzdávání povinných výtisků.

Informační výbor zhodnotil vládní návrh zákona tisk 110 s hlediska informování naší veřejnosti o celém knižním a literárním rozvoji v naší republice, uznal jeho klady a doporučuje přijetí tohoto vládního návrhu s příslušnými změnami (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci je přihlášen pan posl. Krajčír. Dávám mu slovo.

Posl. Krajčír: Paní a pánové!

Projednávání vládního návrhu zákona o povinných výtiscích poskytuje parlamentu příležitost, aby obrátil svou pozornost na otázky české knihy, povšiml si poměrů na knižním trhu a věnoval pozornost dosavadní činnosti knižního oddělení při publikačním odboru ministerstva informací.

Nová úprava odvádění povinných výtisků přináší pokrok v tom, že je pamatováno na všechny významné studijní i konservační knihovny. Povinnými výtisky jsou nyní dotovány i knihovny našich nových vysokých škol a vláda může v mezích počtu určeného osnovou rozhodnouti o přidělování povinných výtisků dalším studijním knihovnám.

Mám tu na mysli na př. fakulty zřízené v regionálních metropolích, jako je lékařská fakulta v Hradci Králové, které nyní budou moci dostávati povinné výtisky z úseku své vědecké a badatelské práce, takže v těchto případech se dostanou do uvedených knihoven rychle a automaticky novinky, jež svým obsahem do nich patří. Klad nového odvádění povinných výtisků je také v tom, že bude zajištěna souběžně na několika místech evidence veškeré knižní produkce, takže se u edicí vydaných od letošního roku již nestane, aby byly po rozebrání na knižním trhu marně hledány v knihovnách. Stojí za zmínku, že na př. celá řada ročníků časopisů nebo některé knižní sbírky, vyšlé v devadesátých letech, nejsou v úplnosti obsaženy v žádné naší veřejné knihovně.

Pokrokem osnovy je též, že zatím co dříve se počítalo s úřední evidencí jen u bezpečnostních orgánů státního režimu, dnes je tato evidence přenášena na úřad kulturního zaměření, a to na ministerstvo informací.

Knihovna povinných výtisků u publikačního odboru ministerstva informací bude tak nejlepším zrcadlem rozsahu i hodnoty knižní produkce a bude jak státní publikační komisi, tak knižnímu oddělení samému měřítkem jejich praxe při nynějším regulování a budoucím plánování knižního trhu.

Není dnes už žádné pochyby o tom, že plánování vydavatelské činnosti je kulturní nezbytností. Pracovní výbor Svazu knihkupců a nakladatelů, který odstranil už 14. ledna 1945 komisařskou správu, dosazenou ministerstvem lidové osvěty pro potlačování českého knižního trhu, vyhlásil tento požadavek: "Žádáme, aby byla za účasti spisovatelů a vědců, lidových knihovníků, knihkupeckých a nakladatelských odborníků v dohodě s příslušnými ministerstvy ustavena odborná instituce k plánování a kontrole knižní produkce. Jejím úkolem budiž zjišťovati kulturní potřeby všeho našeho lidu, podněcovati dobrou četbu a zjednávati platnost všem odpovědným a kolaborantsky nekompromitovaným tvůrčím silám našeho národa, koordinovati vydavatelské programy, vylučovati zbytečná konkurenční vydání, potlačovati literární brak a zabraňovati vydavatelské anarchii a výrobě knižních zbytečností válečnými i poválečnými konjukturalisty, především pak sloužiti při veškeré této činnosti duchovní svobodě, odpovědné lidové demokracii."

Tento požadavek byl pak činiteli Svazu nakladatelů a knihkupců opakován na mimořádné valné hromadě Svazu, odkud také byl telegraficky požádán ministr školství a osvěty, aby "společně s ministrem informací urychlili vydání zákona o neperiodickém tisku a ustavili státní knižní radu jako první instanci plánovitého vydávání knih, aby se do nakladatelského vydávání vrátil pocit kulturní a hospodářské odpovědnosti, z něhož by vyrostl dlouhodobý plán nakladatelský", dále pak byl požádán ministr informací, aby "přispěl k urychlenému vydání zákona o neperiodickém tisku a zřídil zákonnou základnu pro státní knižní radu jako první instanci plánovitého vydávání knih".

I když jsme dosud nepokročili pro nedostatečnou zákonnou úpravu od regulace k plánování knižní produkce. nutno si uvědomiti velké zásluhy, jichž si právě i za takového stavu získalo ministerstvo informací, bez jehož práce by dnešní ne zcela utěšené poměry na knižním trhu byly nesporně přímo katastrofální.

Osnovatelé kampaní za zrušení ministerstva informací a štvanic proti Václavu Kopeckému tu úmyslně přehlížejí jeden úsek práce jeho resortu, konané tak odpovědně přes nedostatky, které jsou podle zjištěni starosty Svazu nakladatelů a knihkupců tyto: Příslušné oddělení ministerstva není pro svou činnost vybaveno dostatečně ani po stránce osobní, ani věcné, zápasí s nedostatkem místností a pracovníků, nestačí statisticky zpracovávat včas ani svou vlastní agendu, natož aby se mohlo věnovati podrobné analyse statistik literární produkce z doby republiky i z doby nesvobody, ač bez těchto podkladů není možné opravdu vědecké, soustavné plánování knižního trhu. O záslužnosti práce publikačních o odboru přes tyto nedostatky se přesvědčili i někteří páni kolegové poslanci Národní fronty a z vlastní iniciativy prohlašovali, že nutno podporu činnosti tohoto odboru ventilovat v parlamentě. Leč místo této oprávněné podpory vede stranická zaujatost spíše k obecným útokům proti osobě ministra a tudíž i proti jeho resortu.

Přednesu tu několik konkrétních údajů o regulační praxi ministerstva informací. Přes volání kulturních kruhů nemohlo se ministerstvo ujmouti plánování knižního trhu, ale záhy po osvobození bylo povoláno k regulaci knižního trhu, a to z důvodů mimo vlastní sféru kulturní práce. Nebylo dost papíru a jeho spotřeba jako produktu plánované výroby značné hodnoty musela a musí vyhovovat také kulturním účelům a cílům. Nebylo možné, aby na jedné straně vycházely zbytečné knihy a na druhé straně aby nebyl papír např. na učebnice. Není snad ještě zcela zapomenuta demonstrace ze sklonku r. 1945, vyvolaná temnými živly právě pro nedostatek vysokoškolských učebnic. Když po demonstraci vyšlo najevo, že ministerstvo informací žádnou žádost o vydání vysokoškolských učebnic nezamítlo, nýbrž všechny vyřídilo kladně a přidělilo tisku potřebná množství papíru, napsalo tehdy samo Svobodné slovo, že nad těmito skutečnostmi jasně vynikla nerozumnost zmíněné demonstrace.

Ministerstvo informací, přejímajíc z usnesení vlády přidělování grafických papírů k tisku knih, si pro svou regulační činnost vzalo za základ měřítko kulturní potřeby. Ústředním kriteriem knižního oddělení a jeho publikační komise se stala snaha, aby do nakladatelské činnosti byl vnesen kladný a hospodářsky užitečný plán, který by zaručil, že knižní produkce bude co nejhodnotnější. Každá žádost o povolení k tisku byla zkoumána individuálně nejen pokud šlo o váhu potřebného papíru a jeho druh, o výši nákladu, o výši prodejní ceny, nýbrž zejména pokud šlo o hodnotu knihy. Publikační odbor ministerstva opíral se při svém rozhodování o výroky státní publikační komise, složené ze zástupců Syndikátu spisovatelů, Syndikátu skladatelů, Svazu nakladatelů a knihkupců, Svazu českých knihovníků, Hlav- ní správy výchovy a osvěty při ministerstvu národní obrany, kulturní komise Ústřední rady odborů, ministerstva školství a osvěty a kulturní sekce státního úřadu plánovacího. Ve zmíněné komisi zasedají dále zástupci publikačního odboru ministerstva informací a předsedou tohoto sboru je univ. prof. dr Albert Pražák.