Tento zákon má ovšem, jak jsem již na začátku uvedl, také ještě veliký význam hospodářský. Boj o uhlí, to není jenom náš československý problém. Vidíme ze zpráv anglických časopisů, a posl. Hora se toho zde dotkl, že také velká Britannie má co dělat, aby zdolala svou uhelnou kalamitu. V Anglii se stal z uhlí politický problém a Labour Party prodělávala a prodělává v souvislosti s uhlím těžké chvíle. Anglické časopisy přinesly zprávy, že vláda diriguje do důlních krajů zvláštní příděly potravin pro horníky, ale také množství jiného zboží, jako na př. rozhlasových přijímačů, látek, šatů, a vláda ujistila hornické vůdce, že hornická města a vesnice budou míti přednostní právo na domky z aluminia. Účelem tohoto opatření je, aby byli povzbuzeni horníci k většímu výkonu. Vidíme z toho, že nejenom my, ale i jiní musí si pomáhat sociální politikou a sociálními opatřeními, aby mohli zvládnout obtíže hospodářské.

My ovšem budeme muset věnovat mnoho pozornosti nejenom pracovnímu výkonu horníků, ale i řádnému strojnímu vybavení našich dolů a pak především organisaci práce, vlastně správněji řečeno organisaci hospodářského života vůbec.

Jak já vidím některé potíže v hornictví na českém západě, byly by asi tyto: Západočeský uhelný revír měl v době prvé Československé republiky v provozu 23 dolů na kamenné uhlí a zaměstnával 9.785 zaměstnanců. Dřívější kapitalistický systém nevyužíval slojí slabších a hleděl doly s menší mocností sloje zastavit nebo je zastavil, takže máme v provozu pouze 3 veliké doly a 10 dolů malých, které zaměstnávají pouze asi 3.600 horníků. Po celou dobu první republiky nebylo soukromými podnikateli, jako Weimannem, Škodovými závody nebo firmou Starck dbáno toho, aby doly byly zrestaurovány a rozšířeny, takže doly, které jsou nyní v provozu, spějí k úplnému vydolování. Nelze proto počítat speciálně v západočeské oblasti s tím, že uhelná kalamita by mohla být v dohledné době odstraněna. Bylo by proto nutné, aby Československé doly - národní podnik v nejbližší době přikročily k otevření nových dolů, a to u Dobřan, mezi Křimicemi a Radčicemi, po případě i u Ledec, kde jsou dosti pravidelně uložené sloje o mocnosti 2-5 metrů. V oblasti Netolice-Chvaletice u Českých Budějovic jsou tuhové doly, které mají pro naše hospodářství zvláště nyní neobyčejný význam, do nichž je ovšem nutno zařaditi asi 150 nových horníků. I zde by bylo možno pamatovat na otevření nových dolů v České Hůrce a v Černé Hůrce, kde již dříve byla tuha dolována.

Výkon horníků v západočeské pánvi pravidelně stoupá, takže nyní dosahuje na hlavu asi 6,5 q. Očekáváme, že i tento zákon, který projednáváme, povede k dalšímu vzestupu pracovního výkonu na hlavu, zejména bude-li provedena účelná organisace práce a získání dalších pracovníků pro práce hlubinné. Chtěl bych, dámy a pánové, zdůraznit, že podle mého mínění nejsou brigády řešením k dosažení zvýšené těžby a že je nutno co nejrychleji je nahradit pravidelnými pracovními silami. Hospodářská rada a Plánovací úřad musejí počtu zařazovaných pracovních sil do hornictví věnovat zvýšenou pozornost, musejí bedlivě kontrolovat přicházející počet horníků do tohoto sektoru, neboť je jasné, že nesplní-li se plán v hornictví, nemohl by se splnit ani v ostatních oborech.

My jsme se usnesli podle zákona o dvouletém hospodářském plánu, že zařadíme do hornictví 20.700 a později jsme to zkorigovali na 20.300 horníků. Zdůrazňuji, že tohoto počtu nebylo ještě ani zdaleka dosaženo a že musí být učiněno všechno, aby tento stav se změnil. Musíme k tomu pomáhat všemi prostředky. Při tom ovšem se mnohde dosahuje krásných výsledků, jako na příklad v kladenském revíru, kde bylo v r. 1935 vytěženo 1,300.000 tun a v r. 1946 1,500.000 tun uhlí. To je tedy pěkný výsledek. Chtěl bych zvlášť zdůraznit, že šířené verse o vysokých hornických mzdách jsou nepravdivé a že průměrná mzda havíře není vyšší než v ostatních pracovních oborech, naopak, že horníci jsou stále platově za některými pracovními kategoriemi, a tento stav se musí v budoucnu změnit. Horníci v západočeském uhelném revíru vydělávají průměrně 120 Kčs denně, to je 3.000 Kčs měsíčně brutto včetně hornických přídavků. To je průměrný plat a počítáme-li, že jsou v to zahrnuty i úkolové mzdy, znamená to, že v jednotlivých případech jsou stále ještě mzdy pod tento průměr, čili neobyčejně nízké. Znám případy, kdy horník, aby uživil svou rodinu, pracuje v kladenském revíru za těžkých podmínek při 30 až 40stupňovém vedru dvojnásobný počet pracovních hodin. A chtěl bych říci, že tento stav je nemožný už proto, že horníkův výkon může jevit vzestupnou tendenci v prvních šesti až osmi pracovních hodinách, ale pak jsou jeho síly už vyčerpány.

Řekl bych tedy, že si musíme bedlivě všímat na př. distribuce uhlí, kde zůstávají mnohé výsledky práce našich horníků. A tak jako u jiných sektorů průmyslových, je i v hornictví problém v organisaci. Příčiny obtíží, které teď prožíváme, nejsou v práci horníků, ani ve vysokých mzdách. Mzdy nemáme v Československu vysoké. Máme pouze drahý, zbytečně předimensovaný a nemožný byrokratický aparát, který zaviňuje četné naše obtíže. (Potlesk.) Výsledky tvrdé práce dělníků a také horníků se ztrácejí právě v těchto přebyrokratisovaných centrálních ředitelstvích jednotlivých průmyslových sektorů a máme dokonce takový stav, že celé instituce by mohly být zrušeny, protože jsou toho času naprosto zbytečné. Dobře tuto situaci vystihuje, paní a pánové, dr Frei v "Československém průmyslu", kde se zatím dotýká organisace našeho kovoprůmyslu. Já vím, že ministerstvo průmyslu se tímto problémem zabývá a že tuto otázku bude řešit. Vím také, že ministr průmyslu soudr. Laušman v rozpočtovém výboru sám poukázal na některé tyto problémy, které tkví u generálních ředitelství jednotlivých sektorů našeho průmyslu. Řekl bych, že na nás lpí neobyčejná odpovědnost, pokud jde o náš průmysl. Těžko bychom mohli zdůvodňovat našemu občanstvu, že udržujeme úřady, jichž existence není nutná. To znamená nejenom velikou hospodářskou škodu, ale také ztrátu četných, neobyčejně dobře kvalifikovaných odborných sil, které v těchto institucích vykonávají práci na druhé koleji, zatím co by mohly býti neobyčejně dobře uplatněny v našem průmyslu, který odborníky nutně potřebuje.

Ale těch problémů je v našem průmyslu mnohem více. A já to řeknu rovnou: půjde také o funkci tak zv. sociálních ředitelů u národních podniků a jejich generálních ředitelství. Tam, kde tito úředníci vyřizují personální otázky v jednotlivých podnicích, tam snad je jejich existence odůvodněná, i když někde máme pochybnosti o správnosti výběru schopných osob pro tento úřad. Ale někde se rozrostla tato instituce do nemožných rozměrů. Mohl bych uvádět konkretní případy. Nečiním-li tak, pak proto, že zatím doufám, že příslušné ústřední úřady udělají pořádek. To platí zejména o generálních ředitelstvích jednotlivých sektorů našeho průmyslu. Nejde jenom o sociální ředitele, platí to také o náměstcích generálních ředitelů a podobných funkcionářů. Řekl bych v souhrnu, že organisace našeho průmyslu musí býti jednoduchá, při tom odborná a účelná.

Jsem přesvědčen, že společným úsilím vyřešíme tento problém, že zvládneme všechny naše hospodářské obtíže, jestliže ovšem, paní a pánové, budeme při tom provádět rozumnou, tyto cíle podporující sociální politiku. Proto vítám jménem čs. sociální demokracie tento zákon, poněvadž v něm spatřuji víc než opatření sociálně politické. A říkám v souhlasu se soudr. Kaplanem, že za horníky musí následovat hutníci, slevači, a to ještě před uskutečněním zákona o národním pojištění. Tak jako horníci, jsou i hutníci a slevači vystaveni těžkému zdravotnímu risiku a podle studií univ. doc. dr Graubnera vychází najevo, že tyto pracovní obory jsou zvláště vystaveny nebezpečí silikosy a tím pak později tuberkulosy plic.

Také tuto těžkou, nebezpečnou a nezdravou práci zhodnotíme tím, že hutníkům a slevačům dáme pojištění lepší, asi takové, jaké dáváme dnes horníkům. Chceme poctivou práci našich dělníků, neboť republika jí potřebuje. Ale budeme ji honorovat nikoli sliby, jako se to dělo často v minulosti, ale slušnými platy, dobrým pojištěním a všeobecným zvýšením životní úrovně.

V závěru, paní a pánové, bych chtěl zdůraznit toto: Sociální poměry horníků byly s lidského stanoviska nejtěžší a lze opravdu litovat, že v našem minulém životě bylo málo těch, kteří by se byli těmito poměry zabývali. Pozornost k nim byla vážně obrácena teprve tehdy, když se těmito poměry a sociálními problémy horníků začal zabývat tehdejší profesor a pozdější president našeho státu T. G. Masaryk. Vedlo by daleko, kdybych chtěl rozvádět otázky, které Masaryk s hlediska hornického odborně a sociálně navrhoval k řešení a kdy tento intelektuál stál téměř první v boji za lepší postavení a urovnání sociálních problémů našeho českého havíře. Vzpomínám, jak Masaryk v četných svých projevech, kdy mluvil přímo k horníkům, vytyčoval s lidského hlediska jejich spravedlivé požadavky, jak dokazoval tehdejší kapitalistické společnosti, jakou povinnost k horníkům má, a jak marně upozorňoval tehdejší společnost, že páchá velkou sociální křivdu na hornictvu, které i hospodářsky je pro stát neobyčejně důležité. Domnívám se, že není dnes u nás jednoho politicky uvědomělého horníka, který by často nevzpomínal na slova, jichž užil Masaryk již jako president tohoto státu na hornickém projevu v roce 1923 v Příbrami. A jestliže jsme se řídili a řídíme se i nyní mnohými Masarykovými ideami, pak se nemůžeme odchýlit od Masarykova příkazu sociálního vzhledem k životu našich horníků. My plníme jenom náš velký dluh, jestliže dnes schválíme pensijní zákon o hornickém pojištění, který odčiňuje četné křivdy, jež byly v minulosti na hornících páchány. Činíme tak jistě v souhlase se všemi, kteří v tomto státě chtějí položit opravdové základy k lepší sociální spravedlnosti a k lepšímu a lidštějšímu řádu pro ty, kteří si jich opravdu zasluhují. Je to jediná cesta k vybudování sociálně spravedlivé, ale i veliké a silné Československé republiky. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Dalším řečníkem je paní poslankyně Weberová. Prosím, aby se ujala slova.

Posl. Weberová: Vážené shromáždění, paní a pánové!

Projednáváme návrh zákona, kterým náš lidově demokratický režim má napraviti desítileté křivdy, spáchané na pracujícím člověku a odstraniti jeden z nejnesociálnějších zjevů kapitalistického režimu. Jenom ten, kdo vyrostl v hornickém prostředí a kdo po desetiletí mohl sledovat těžký život horníků a jejich bezohledné vykořisťování, jenom ten dovede pochopit veliký význam připravovaného hornického důchodového pojištění. Nedivte se proto, když chceme, aby dílo, které má zajistit klidný a spokojený život více jak stotisícům zestárlých horníků a jejich ženám, bylo skutečně dokonalé.

Nechci zacházeti daleko do minulosti a líčit ponurý a strašný životní úděl horníků, jak to učinil na př. spisovatel Emil Zola a náš Petr Bezruč. Ale musím se přece jen dotknout minulosti, abych vám podala obraz o jednom z nejtěžších bojů, který pracující třída musela svést za pouhé právo na lidský, důstojný život a sociální spravedlnost. Obecný horní zákon ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z., uložil báňským podnikatelům zřízení t. zv. bratrských pokladen. Byly to dobročinné spolky, které měly poskytovat podpory nemocným, invalidům, vdovám a sirotkům po hornících. Tyto bratrské pokladny nesplnily, co se od nich očekávalo. Uvedený zákon byl novelisován zákonem č. 127 z r. 1889. Tento zákon byl vynucen těžkými boji a přesto, že jeho účinek byl opravdu minimální, je prvním pokusem zavést povinné invalidní, vdovské a sirotčí pojištění na půdě bývalého Rakouska. Zákon měl mnoho mezer a byl novelisován v letech 1891, 1892 a hlavně 1904 t. zv. Körberovým programem dělnického pojištění. Leč teprve pod vlivem ruské revoluce r. 1905, která působila velmi pronikavě také na ostatní země Evropy, byly v r. 1908 a 1911 vypracovány vládou návrhy na všeobecné sociální pojištění. Ty však nepřinesly valného zlepšení. Teprve světová válka otřásla tímto neudržitelným stavem, a tak císařským nařízením ze dne 15. září 1916, č. 304 ř. z., a z 24. května 1918, č. 270 ř. z., byly provedeny některé změny; v podstatě však nedošlo k nějaké pronikavé změně zásad a zlepšení hornického pojištění. Teprve dne 16. ledna 1918 na konferenci horníků ostravsko-karvínského revíru byly vypracovány požadavky, které měly přinést alespoň částečnou nápravu. Přesto však došlo k jejich prosazení teprve po převratu, a to počátkem listopadu r. 1918.

Jak ubohé byly poměry pensistů, invalidů, vdov a sirotků, posuďte z těchto skromných požadavků horníků. Karenční lhůta měla býti zkrácena na 3 roky. Minimální provise měla činit 600 korun ročně. Nejvyšší pense po 30letém zaměstnání mohla dosáhnout výše 1.200 korun ročně. Po svízelném jednání s těžaři bylo dosaženo z toho, že pensisté s členskou dobou pod 10 let obdrželi ročně 420 korun provise, s členskou dobou do 20 let 600 korun, s členskou dobou nad 20 let 660 korun provise ročně. Provise vdov a sirotků nesměla převyšovat částku 450 korun ročně. Tedy žalostné almužny. Ačkoli první Národní shromáždění republiky Československé prohlásilo úpravu hornického pojištění za nejnaléhavější bod svého sociálně-politického programu, nedošlo k podstatnější úpravě provisí. Musela bych vypočítat nekonečný seriál jednání a zákonných ustanovení, abych vám mohla předvést obraz svízelného projednávání tohoto samozřejmého požadavku sociální spravedlnosti. Stačí však, když se zmíním o posledním z nich, o zákonu č. 242 Sb. z. a n. ze dne 11. července 1922, jenž nabyl účinnosti dnem 1. října 1942 a který upravil a definitivně sjednotil všechny předpisy o zaopatřování horníků a jejich rodin.

Podle tohoto zákona byly v Československé republice zřízeny bratrské pokladny, a to v Kladně, Plzni, Mostě, Falknově, Mor. Ostravě, Zastávce u Brna a v Bratislavě. Od účinnosti tohoto zákona uplynulo už 23 let. Ačkoli přinesl určité zlepšení, nedovedl zajistit horníkům a invalidům práce a jejich rodinám slušný život a klidné stáří. Pojištění horníků trpělo od začátku nedostatkem finančních prostředků, nehledě na výrobní krise a nezaměstnanost, které toto pojištění finančně ruinovaly, takže skončilo finanční katastrofou a muselo být sanováno.

Od roku 1889 uplynulo 58 let. Doba dosti dlouhá, abychom si mohli zrekapitulovat vývoj hornického pojištění, jež stálo vždy ve středu sociálních zápasů dělnické třídy a jejich odborových organisací. Dnešní generace pracujících si musí uvědomit, že dnešní úprava hornického pojištění je výsledkem těžkých a nekonečných bojů a ohromného organisačního úsilí a že za ně pracující třída musela zaplatit těžké výkupné. Odkaz těch, kteří bojovali a padali za tyto požadavky, musí být nám a všem příštím generacím příkazem. Že nesmějí ani na chvíli umdlévat ve svém úsilí. Dnešní výhodné posice musí využít plnou měrou, aby svoje sociální zařízení zajistili prací a budovatelským úsilím, v němž nesmějí ani na chvíli ochabnout.

Ochrana zájmů pracujících vrstev národa stojí stále v popředí úkolů naší státní politiky. Od revolučních dnů květnových převzalo iniciativu ve všech sociálně-politických otázkách našeho lidově demokratického státu Revoluční odborové hnutí. Chce, aby národní sociální pojištění zajistilo pracujícím vrstvám to, co jim po právu náleží. Nesmí se již nikdy vrátit doby, kdy zedření a invalidní dělníci byli za svoji práci odměněni tím, že dostali flašinet anebo museli dokonce žebrat, aby při své několikakrejcarové pensi nezemřeli hladem. Byl ostudou stav, existující za první republiky, že za 40letou práci v dolech mohl horník dosáhnout nejvyšší pense 350 korun měsíčně, zatím co milionové zisky z jejich práce plynuly do ciziny anebo do kapes několika ředitelů důlních společností. Bylo nutno projít Golgotou nacistické okupace, aby byly rozbity brzdy sociálního pokroku a protrženy hráze kapitalistické reakce, která znemožňovala uplatnění spravedlivých požadavků nejzasloužilejších příslušníků našeho národního kolektivu horníků. Tisíce obětí vyžádal si tento boj, ale na konci tohoto boje je vítězství. A kdo sleduje nadšené budovatelské úsilí našich horníků, této avantgardy našeho národa, ten zajisté s radostí a zadostiučiněním přijal zprávu, že oni jsou prvými, jimž naše lidově demokratická republika upravuje a zajišťuje klidné stáří a bezstarostnou existenci pro případ invalidity.

Usnesením vlády ze dne 18. července 1946 bylo uloženo ministerstvu sociální péče, aby v rámci plánovaného národního pojištění vypracovalo osnovu hornického pojištění. Nová úprava bude se vztahovati na každého zaměstnance v hornictví. Tímto návrhem jsou horníci zrovnoprávněni s úředníky, dozorci a inženýry. Je to prvá etapa připravovaného národního pensijního pojištění, které má upravit a zajistit existenci všech pracujících vrstev národa. Je zcela správné, že u horníků byl učiněn počátek. Zaslouží si toho pro svoji namáhavou a obětavou práci při budování nové republiky.

Jaký to rozdíl proti poměrům před okupací! Průměrná pense horníků bude činit v roce 1947 25.935 Kčs a zvýší se postupně tak, že v r. 1957 bude činit 30.044 Kčs a v r. 1967 dokonce 34.093 Kčs a v r. 1976 35.817 Kčs. Je správné a spravedlivé, že dosavadní invalidní a starobní pense budou částečně upraveny. Přimlouvám se vřele za tuto úpravu, neboť bude projeveno porozumění pro sociálně slabé, a jsem přesvědčena, že náš ministr financí najde pro tyto výdaje také úhradu. Je nutné dokázat pracujícím, že nový lidově demokratický režim má porozumění pro potřeby sociálně nejslabších vrstev národa.

Úprava hornického pensijního pojištění má také důležitý psychologický význam. Každý dnes uznává zásluhy horníků o zdar našeho budování. Je to hrdinná epopej práce a nadšení, která se odehrává před našimi zraky. Tisíce a desetitisíce dobrovolných brigádníků poznaly těžký úděl našich horníků a přejí jim ze srdce tuto novou vymoženost. Od r. 1925 klesal počet našich horníků a dnes nám schází dorost. Kádry horníků jsou přestárlé; je třeba je omladit a doplnit, a to co nejdříve. Národní sociální pojištění horníků je nejlepším prostředkem pro tento nábor. Existenční zabezpečení horníků pro případ invalidity a stáří je nejen požadavkem sociálně spravedlivým, ale kromě toho je také nejlepším důkazem, že naše nová republika dovede ocenit jejich zásluhy.

Prožila jsem v hornickém prostředí většinu svého života. Naši otcové nechtěli, aby jejich děti sdílely jejich úděl, a nepřáli si, aby se staly obětí vykořisťování. Nechť národní pojištění horníků zahájí novou etapu v životě horníků naší republiky! Nechť naše mládež najde v něm nejlepší zajištění své existence! Nechť naše matky mohou říci svým dcerám: Děvče, vezmi si havíře, budeš nejlépe zajištěna. (Potlesk.) Nechť horníci, rytíři práce, stanou se prvými v řadách nových hrdinů budovatelského úsilí nové doby! Toto prvenství jim patří za jejich obětavost, za jejich práci, za jejich oddanost a lásku k nové lidově demokratické republice. (Potlesk.)