Místopředseda Tymeš (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan posl. Vojanec. Dávám mu slovo.

Posl. Vojanec: Vážená sněmovno!

Vládní návrh zákona o hornickém pojištění byl vyvolán mimořádnými poměry v našem uhelném průmyslu. Je evropským a snad světovým zjevem, že se projevuje v hornictví naprostý nedostatek sil, a je to přirozená věc. Poněvadž tu jde o práce mimořádně těžké, svízelné, životu nebezpečné a poněvadž tato práce nebyla v dřívějších dobách náležitě mzdově hodnocena, nastal zejména po skončení druhé světové války všeobecný útěk od tohoto zaměstnání. Důsledek toho byl rapidní pokles těžby uhlí, a dnes vidíme, že při potížích, které nastaly hlavně také nynějšími povětrnostními poměry, které nemůžeme nikterak řídit a usměrňovat, se projevuje nejen u nás, ale v celé Evropě uhelná kalamita.

Pokud jde o naše národní hospodářství a zejména o průmyslovou výrobu, je jejich základem uhlí. Náš dvouletý hospodářský plán také z tohoto hlediska vychází a uhelná těžba jest jedním z jeho t. zv. úzkých profilů, a to proto, poněvadž uhelná těžba byla v dvouletém hospodářském plánu zvýšena na nejmožnější krajní míru.

Vláda republiky se usnesla 18. července 1946, že v rámci budoucího národního pojištění, o němž se hovoří ve dvouletém hospodářském plánu, bude vypracován návrh zákona o hornickém pensijním pojištění podle zásad státního pensijního zaopatření. Toto opatření se provedlo nejen z důvodů hospodářské potřeby, ale hlavně z důvodů sociálních, abychom zabezpečili zaměstnancům v hornictví za jejich mimořádně obtížnou práci, při které je horník také mimořádně ohrožován nebezpečím úrazu a smrti atd., takový příjem ve stáří, v případě invalidity anebo jeho pozůstalým, že tím bude pokud možno úplně zahlazena u horníků obava ze stáří a nechuť k práci, přinášející takové veliké životní risiko. Toto pracovní risiko bylo uznáváno již v dobách bývalého rakouského státu, tedy v éře naprosto hospodářsky liberalistické, a provisní pojištění horníků bylo jedním z prvých důchodových pojištění v soukromém podnikání vůbec. Již v r. 1854 postavilo staré Rakousko bratrské pojišťovny a bratrské pojištění na zákonitou basi.

Projednávaná osnova přináší zaměstnancům velmi podstatné zlepšení. Zde se konečně dočkává náš horník toho, po čem toužil dlouhá a dlouhá desetiletí a co po dlouhou řadu roků bylo předmětem těžkých bojů, stávek, někdy také stávek krvavých, a co zejména vždycky přicházelo v úvahu a o čem se vždycky hovořilo, když se na tom či onom dole nebo v tom či onom revíru projevila nějaká mimořádná, těžká kalamita, která měla zpravidla za následek ztrátu spousty a spousty životů horníků.

Osnova zná pense invalidní, starobní, vdovské, pense družky, pense rodičů a jiných pozůstalých, sirotčí pense, odbytné, příspěvek na sňatek a léčebnou péči. Základní invalidní pensi činí částka 6.000 Kčs ročně, což je značný rozdíl proti dosavadnímu způsobu důchodového pojištění, kde máme na př. v pensijním zákoně pro soukromé zaměstnance základní částku 3.600 Kčs. Základní částka se zvyšuje o 14% průměrného ročního výdělku, a dokoná-li pojištěnec 120 příspěvkových měsíců práce pod zemí, o 20% průměrného ročního výdělku. Roční zvyšovací částka invalidní pense se vyměřuje z pojištěncova výdělku, nejvýše však z částky 6.000 Kčs měsíčně, a činí při zaměstnání pod zemí 2%, při práci na povrchu 1.4% tohoto základu. Zde zákonodárce a autor této osnovy zřejmě preferuje těžkou práci horníka v podzemí tak, jak je toho zapotřebí, a tak, jak toho nejenom sociální poměry dnešní doby, ale také naše hospodářské poměry vyžadují.

Za každý příspěvkový měsíc, získaný před 1. lednem 1946 v provisním pojištění, činí roční zvyšovací částka při zaměstnání pod zemí 40 Kčs a při zaměstnání na povrchu 28 Kčs. Invalidní pense činí nejméně 14.400 Kčs. Invalidní-starobní pense nesmí přesahovati ročně 90% průměrného ročního výdělku bez t. zv. výchovného.

Nárok na starobní pensi namísto a ve výši pense invalidní má bez průkazu invalidity pojištěnec, který dovršil 55 let věku a získal alespoň 300 příspěvkových měsíců v zaměstnání pod zemí anebo dovrší 55. rok věku a získá nejméně 420 příspěvkových měsíců v zaměstnání v hornictví, z toho aspoň 120 příspěvkových měsíců v zaměstnání pod zemí, anebo dovršil 60. rok věku a získal 180 měsíců povinného pojištění a z toho nejméně 120 příspěvkových měsíců v zaměstnání v hornictví. Invalidita nebo podmínka nároku na pensi je vyřešena tak, že se v zásadě ponechává neschopnost k povolání, t. zv. stavovská invalidita.

Nárok na vdovskou pensi má vdova po pojištěnci, který požíval invalidní nebo starobní pensi nebo měl na ni nárok, jestliže je invalidní, dokonala 50. rok věku nebo pečuje alespoň o 2 děti pojištěnce, kterým se vyplácí pense sirotčí. Základní částkou vdovské pense je rovněž 6.000 Kčs ročně, kterážto částka se zvyšuje o polovinu částek, na které měl pojištěnec nárok, to znamená o 7, resp. o 10% průměrného ročního výdělku pojištěncova. Zákon zná také pojem snížené vdovské pense, která činí polovinu normální vdovské pense, pokud je přiznána podle § 20, odst. 3. Zde jest určité zhoršení, zejména pro vdovy po zaměstnancích ve vyšších službách, kde dříve měly podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců nárok na t. zv. bezpodmínečný vdovský důchod; ovšem vyrovnává se to do určité míry právě ustanovením t. zv. snížené vdovské pense; upozorňuji však na to, že je to vyrovnání jen do určité míry.

Nárok na sirotčí pensi mají děti mladší 18 let, jsou-li dány podmínky § 27 zákona. Po 18. roce věku lze vypláceti sirotčí pense, jen pokud je dítě pro duševní nebo tělesnou vadu neschopno výdělku nebo pokud se nemůže samo vyživovati, poněvadž se připravuje na své budoucí povolání; v tomto případě však nejdéle do věku 24 let. Je zde značný pokrok proti dosavadnímu stavu, platnému v sociálním pojištění dělnickém, kde tohoto ustanovení není. Zákon uznává také nárok rodičů na pensi, po příp. jiných pozůstalých.

Je nutno upozorniti také na krácení pensí, které nastává v tom případě, setká-li se pense s jinou pensí nebo provisí nebo důchodem podle jiných předpisů ve veřejnoprávním důchodovém pojištění nebo s odpočivnými požitky z prostředků veřejných. Tu se krátí pense spolu se všemi zákonnými zvýšeními, pokud jejich úhrn přesahuje částku 24.000 Kčs ročně, o částku je převyšující, nejvýše však o polovinu nižší pense nebo důchodu.

Hornickému pensijnímu pojištění podléhají v zásadě všechny osoby v hornictví zaměstnané, t. j. všichni zaměstnanci ve vyšších službách, pojištění doposud u Všeobecného pensijního ústavu, po příp. u náhradních pensijních ústavů. Těmto pojištěncům se mají zachovati jejich vyšší nároky, prýštící z pojištění u náhradních ústavů, podle § 90 této osnovy. Náhradní ústavy budou pro ně do budoucna působiti jako ústavy příplatkové.

Osnova zákona se ovšem musí zabývati také opatřením úhrady na vydání vzniklá nároky, plynoucími z tohoto zákonného opatření. Jsou to tři druhy úhrady: pojistné ve výši 15% započitatelného výdělku, jako tomu bylo doposud, a to tak, že pojištěnec hradí 5% a zaměstnavatel 10%. Zavádíme zde také územní unifikaci, poněvadž tento předpis platí doposud v zemi České a Moravskoslezské a nyní se rozšiřuje i na Slovensko. Dále je to dávka z uhlí, zavedená v hornickém pojištění již v r. 1936, která byla zvýšena v historických zemích v r. 1941 vládním nařízením 398; také zde zavádíme unifikaci pro celou republiku. Předpokládaný výnos této dávky činí v historických zemích asi 11 mil., na Slovensku asi 2 ¹/₂ mil. Kčs. Konečně je tu také příspěvek státu. Stát přispívá nositeli pojištění, to znamená Ústřední bratrské pokladně, na Slovensku Ústřední sociální pojišťovně, částkou nutnou k úhradě ročního schodku. Nositel pojištění je totiž povinen sestaviti pro každý rok finanční plán, který schvaluje ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí. S hlediska pojištění a také hospodaření nositelů není navrhovaný způsob úhrady, t. j. státního příspěvku, nikterak ideální. Schodek v tomto pojištění se objevuje v prvém roce částkou 368 mil. Kčs a stoupá, takže je to přesouvání břemene na budoucí generaci. Kdyby stát hned na počátku zvýšil svůj příspěvek, snižoval by se schodek a břemeno by nebylo do budoucna tak tíživé. Takto se může v budoucnu přihodit, že ministerstvo financí neschválí rozpočet, a pak by bylo nutno snižovat pense. To by byl ovšem stav nežádoucí a nemožný. Rozhodně by bylo bývalo proto lepší, zvýšiti příspěvek státu hned z počátku a provésti takovou změnu konstrukce úhrady, aby nynější potřeba byla rozvržena tak, aby i do budoucna bylo možno uložiti takové částky, které spolu s budoucími příspěvky státu pomohou v budoucnu uhraditi pensijní nároky horníků.

Z hornického pojištění jsou, žel, vyňati hutníci, to jest ta část hutníků, kteří byli pojištěni u bratrského pojištění před 1. říjnem 1924, i když nepracovali v podnicích hornických. Jde o poměrně malý počet pojištěnců, které však takto zbavujeme nabytých práv. S tímto postupem nelze dost dobře souhlasit, i když nutno uznat všechny důvody, které k tomuto opatření vedly. Je to totiž průlom do zásady nabytých zaměstnaneckých práv. Náhradu za to má poskytnouti těmto osobám nový návrh osnovy zákona o důchodovém pojištění hutníků, který se připravuje. Ale stejně nám tato věc nadělá hodně nepříjemností, zejména v těch závodech, které mám na mysli, hlavně tedy v Karlově huti ve Frýdku. (Posl. Kliment: Vždyť to není pravda!) Je to, milý soudruhu Klimente, pravda.

Zákon o hornickém pojištění pensijním je prvou částí připravovaného národního pojištění - totiž jeho důchodové části. Vzhledem k mimořádnosti poměrů v hornictví bylo nutno tento zákon uvésti v život již nyní a nečekat na návrh zákona o jednotném důchodovém pojištění v rámci národního pojištění. Jsme přesvědčeni, že horníci uznají - a také již uznávají - tuto dobrou snahu vlády a celého národa o to, aby jejich pense jim zabezpečovaly po celoživotní těžké a nebezpečné práci bezstarostné stáří a aby jejich rodiny v případě smrtelného úrazu svého živitele nebyly vydány nebezpečí nedostatku a bídy. Doufejme, že tímto opatřením se také ulomí do značné míry hrot odporu proti práci v hornictví a že to bude míti za následek zvýšený příliv zejména mladých lidí do hornictví, poněvadž dosavadní stav, kdy nedostatečný počet trvalých a odborných zaměstnanců nahrazujeme brigádami a jiným provisoriem, je natrvalo neudržitelný.

Lidová strana, již mám čest v tomto slavném ústavodárném Národním shromáždění zastupovati, má plný zájem a pochopení pro těžkou práci našich horníků a proto také nejen zaujala k této osnově naprosto kladný postoj, ale snažila se ji vlastními návrhy ještě podstatně zlepšiti.

Prohlašuji jménem klubu poslanců lidové strany, že budeme ovšem pro tento zákon hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Uděluji slovo dalšímu řečníku, p. posl. Frličkovi.

Posl Frlička: Slávne Národné shromaždenie!

Prejednávaná osnova zákona o baníckom penzijnom poistení je prvou etapou v budovaní hlásaného národného poistenia. Podľa mienky verejnej ide tu o dielo vcelku dobré, ktoré - berúc do úvahy ostatné už jestvujúce sociálno-politické zákony a predpokladajúc vývoj pomerov v predvídaných hraniciach - má prispieť k vyslobodeniu baníctva zo strachu o existenciu. Má ovšem aj - pripúšťam, že azda len zdanlivé - nedostatky, lebo nezahrnuje do penzijného poistenia všetky kategórie pracovníkov, ktoré doteraz spoločne s baníkmi boly poisťované v proviznom poistení baníckom, poťažne v penzijnom poistení baníckom. No, tu sa treba zatiaľ spokojiť prísľubom smerodajných činiteľov, že poistenie týchto kategórií bude riešiť samostatný zákon, ktorého osnova už sa údajne pripravuje.

Na Slovensku jestvujú dnes dva rozdielne druhy baníckeho poistenia: jedno pre poistencov v neštátnych baniach a podnikoch s nimi súvisiacich, druhé pre poistencov v štátnych baniach a podnikoch s nimi súvisiacich.

Poistenie zamestnancov v baniach a podnikoch neštátnych upravuje zákon o proviznom poistenií č. 147/1942, ktorý stanoví penzijné požitky tak, že priznáva základnú províziu vo výške 600 korún za každý príspevkový mesiac zvýšenie 10 Kčs, t. j. ročne 120 Kčs, štátny príspevok ročne 600 Kčs, čiže prakticky pri 10 ročnom členstve ročne 2400 korún provízie a k tomu výchovné na každé dieťa do 17. roku veku vo výške ¹/₈ provízie.

Vdovská penzia činí tu polovicu provízie poistenca a sirotská penzia štvrtinu provízie poistenca.

Poistenie zamestnancov v baniach a v podnikoch štátnych upravuje zákon č. 148/1942. Má štruktúru odlišnú, budovanú na penzijnej základni. Penzijná základňa sa vyráta delením súčtu zárobku za posledných 24 mesiacov počtom odpracovaných smien a násobením výsledku číslicou 300 (t. j. normálnym počtom pracovných dní v roku). 80% takto vyrátaného zárobku tvorí penzijnú základňu, pri čom však ročný zárobok nad 12.000 Kčs neprichádza do úvahy.

Minimálna penzia činí ročne 2400 korún a pri 10 ročnom členstve činí penzia ročne asi 3840 korún.

Vdovská penzia je bezpodmienečná a činí polovicu provízie poistenca a sirotská penzia činí ¹/₂ provízie poistenca.

Z uvedeného vidíme, aké nevyhovujúce bolo doterajšie banícke penzijné poistenie na Slovensku, nech už ide o druh prvý alebo druhý. Nové penzijné poistenie baníkov bude tu znamenať iste veľké zlepšenie. Pôjde len o to, aká bude administratíva. Doterajšia od zlikvidovania samostatného baníckeho poistenia nevyhovuje.

Poistenie prevzala r. 1941 Robotnícka sociálna poisťovňa v Bratislave, ktorá ani organizačne a tým menej po stránke dávkovej, nevedela a nevie ešte ani dnes vybavovať veci tak, aby bolo baníctvo spokojné. Ešte dnes sa ozývajú vo všetkých baniach hlasy na vrátenie bývalej revírnej bratskej pokladnice, ktorá vybavovala všetky veci presne a dochviľne.

Vo verejnosti sa pred likvidáciou bratskej pokladnice rozvírila hladina tvrdením, že bratské pokladnice sú pasívne a že štát na tieto dopláca. Pravdou však bolo, že Revírna bratská pokladnica v Bratislave bola jednou z najlepšie spravovaných pokladníc v predmníchovskej republike a že poskytovala tie najvyššie dávky, ba dokonca aj bezplatné sanatorné liečenie manželkám poistencov. Pri tom mala tie najnižšie náklady, ktoré činily len 11%, keď u Robotníckej sociálnej poisťovne obnášaly 18-20%. Revírna bratská pokladnica konkurovala po stránke dávkovej všetkým ostatným poistovniam, nech sa už jednalo o liečebné fondy, okresné pokladnice, alebo o nemocenské pokladnice úradnícké.

Revírnej bratskej pokladnici sa vytýkalo, že vedie svoje banícke poistenie neodborne a že tam vládne duch familiárny, a pritom treba spomenúť fakt, že členstvo bolo spokojné a že väčšina úradníkov, ktorých Robotnícka sociálna poisťovňa prevzala od Revírnej bratskej pokladnice, sa tak osvedčila, že zastávajú miesta prednostenské.

Výsledok likvidácie bratskej pokladnice sa prejavil ihneď tým, že vybavenie dávok sa spomalilo. Táto pomalosť trvá ešte aj dnes u Ústrednej sociálnej poisťovne ďalej. Je to ústav silne centralizovaný a sú len výnimočne prípady, keď vybavenie jednej penzie trvá menej ako 4 mesiace. Sú však aj prípady, že penzijná vec sa vybavuje viac ako rok. Dnes je takmer vylúčené, aby taký prípad bol vybavený skorej, ak je komplikovaný starým členstvom u bývalých závodných bratských pokladníc. Starým matrikám sa nevenuje taká pozornosť, ako by to povaha veci vyžadovala, a nie je určený stály úradník, ktorý by sa zaoberal len týmto starým členstvom, ako aj matričnými knihami.

Ak sa má stať na Slovensku náprava novým zákonom o baníckom poistení, je žiadúce, aby sa jeho ustanovenia uplatňovaly dôsledne a hlavne, aby aj po stránke organizačnej bol s urýchlením urobený poriadok.

Pre slovenských baníkov, myslím, je veľmi dôležité, aby v rámci navrhovaného zákona bolo ustálené, že sa pri Ústrednej sociálnej poisťovni v Bratislave zriadi osobitný a samostatný banícky odbor, ktorý by mal samostatný správny sbor, složený zo zástupcov poistencov a odborovej organizácie. Baníkom nestačí, keď je v čele ústavu predstavenstvo, ktorému rozkazujú riaditelia Ústrednej sociálnej poisťovne.

V českých zemiach ešte jestvujú bratské pokladnice, ktoré budú fungovať ako poradné sbory pri prevádzaní baníckeho poistenia. V českom pohraničnom území Nemci zrušili bratské pokladnice, ale podľa navrhovaného zákona zriaďuje sa zvláštne banícke oddelenie v Trutnove, v Moste a vo Falknove. Že by sa malo niečo podobného zriadiť v Bratislave, o tom sa nehovorí, ba naopak sa hovorí o tom, že na Slovensku bude zákon prevádzať Ústredná sociálna poisťovňa v rámci doposiaľ platných predpisov.

Bolo by azda možné namietať, že organizácia baníckeho poistenia na Slovensku je v tom sjednocovacom procese už ďalej a že sa v českých zemiach postupne budú revírne bratské pokladnice zrušovať v rámci národného poistenia. Jedno je však isté: že poradné banícke sbory sa nezrušia, lebo si ich baníci asi zrušiť nedajú. Ak by sa predsa len maly v českých zemiach zrušiť tie poradné sbory, boli by českí baníci v tom neblahom postavení, ako sú dnes baníci slovenskí, pokiaľ sa týka priameho vplyvu na vedenie svojich poisťovacích vecí.

V českých zemiach tvoria obvody revírnych bratských pokladníc kompaktné a samostatné celky a sú osobitne spravované. Na Slovensku pomiešali baníkov medzi všetkých ostatných robotníkov v okresných sociálnych poisťovniach a neberie sa ohľad na zvláštnu prácu a potreby baníkov. Toto je príčinou nespokojnosti všetkých baníkov.

Preto je potrebné na Slovensku zriadiť samostatný banícky odbor v Ústrednej sociálnej poisťovni so samostatným sborom poradným. Dokiaľ sa tak nestane, obávam sa, že nepocíti slovenský baník nové, nesporne veľké výhody z navrhovaného zákona o baníckom penzijnom poistení, lebo tieto veľké výdobytky zaniknú v pomalosti ťažkopádnej administratívy, ktorá je v Ústrednej sociálnej poisťovni na Slovensku príslovečná. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Hladký. Dávám mu slovo.