Předseda Jos. David.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Petr, dr Ševčík, Tymeš, Komzala.

Zapisovatelé dr Ducháček, dr Falťan.

Členové vlády: náměstkové předsedy vlády Fierlinger, Široký, Ursíny, dr Zenkl; ministři dr Dolanský, Ďuriš, Hála, inž. Kopecký, V. Kopecký, Laušman, Majer, Masaryk, Nosek; státní tajemník dr Clementis.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

213 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar; zástupce tajemníka NS dr Ramajzl.

1. Prohlášení ministra zahraničních věcí podle § 64 jednacího řádu.

2. Zpráva výboru imunitného o žiadosti kraj. súdu v Chebu o súhlas s trest. stíhaním posl. Podzimka (tlač 455).

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu ve Staré Lubovni za souhlas o trest. stíhání posl. Horvátha (tisk 456).

4. Zpráva výboru imunitného o žiadosti kraj. súdu trestného v Prahe o súhlas k trest. stíhaniu posl. Horna (tlač 457).

5. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu ve Staré Lubovni za souhlas s trest. stíháním posl. Horvátha (tisk 458).

6. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Bytči za souhlas s trest. stíháním posl. Hanzela (tisk 459).

7. Zpráva výboru imunitního o žádosti okresního národního výboru ve Šternberku za souhlas k trest. stíhání administrativnímu posl. Hořínka (tisk 460).

Předseda (zvoní): Zahajuji 42. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Sděluji, že jsem dal dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu na tento týden posl. Vidovi, Matrkovi, inž. Stykovi, inž. Filovi, dr Linczényimu.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž je

1. Prohlášení ministra zahraničních věcí podle § 64 jedn. řádu.

Prosím pana ministra, aby se ujal slova.

Ministr Masaryk (uvítán potleskem): Paní a pánové poslanci ústavodárného Národního shromáždění!

Předstupuji dnes před vás po delší době, abych vám podal referát o mezinárodní situaci a o činnosti ministerstva, za něž jsem odpověden. Lituji, velmi lituji, že mi nebylo možno vám častěji referovat, a plně uznávám oprávněnost kritiky tohoto faktu, ale mé pobyty ve vlasti byly tak krátké a nepravidelné a několikrát v době, kdy Národní shromáždění právě nezasedalo. Doufám, že mi bude dopřáno strávit delší dobu doma a že styky mého ministerstva a moje s ústavodárným Národním shromážděním budou časté a intimní. Víte všichni, jak soudím o parlamentní demokracii, a víte také, že ve vašem sboru vidím vrcholný orgán lidu rozhodujícího v naší politice vnitřní a mezinárodní. Budu vás v budoucnosti prosit o radu, o pomoc a o kritiku. Nezapomeňte, že celou sanfrancisskou konferenci jsem vedl bez jediné instrukce z domova, což ovšem nebylo vinou vlády, která se právě v ony historické dny ujímala moci a nemohla se věnovati detailům zahraniční situace. Prosím vás, abyste se na mne obraceli, abyste mne volali a abyste naší zahraniční politiku sledovali a studovali. Skutečnost, že jsem ministrem tak zvaně nepolitickým, mojí situaci nijak nezjednodušuje. Prosím vás, abyste těchto několik úvodních vět brali tak, jak jsou míněny, nabízím vám svoji loyální a vděčnou spolupráci a prosím vás, abyste mně vyhověli.

Přejdu teď k pokud možno stručnému vylíčení toho, co jsme vykonali, o co se pokoušíme, situace, jak ji vidím při svých až příliš častých a vyčerpávajících toulkách po světě.

Dne 10. února 1947 byly v Paříži podepsány mírové smlouvy s Italií, Rumunskem, Bulharskem, Maďarskem a Finskem.

Českoslovenští delegáti zastávali při jednání funkci předsedy hospodářské a finanční komise pro Balkán a Finsko, místopředsedy v politické a územní komisí pro Finsko a zpravodaje v politické a územní komisi pro Rumunsko.

Postup Československa na pařížské konferenci byl určen snahou, aby po úplné likvidaci politických a hospodářských následků války byly položeny zdravé základy přátelské spolupráci národů. Bývalé spojence Hitlerovy jsme posuzovali podle toho, jak dalece jej dobrovolně podporovali, jak opravdově se s ním pak rozešli a přispěli k jeho porážce, a při tom jsme též přihlíželi k jejich vztahům k Československu.

Proto čsl. delegace podporovala snahy Rumunska a Bulharska o spravedlivou mírovou smlouvu, jejíž podmínky by nebrzdily pokrokový politický a hospodářský vývoj těchto států. Ani k mírové smlouvě s Italií nepodala vlastních návrhů, jež by postavení Italie ztěžovaly. Jugoslávské návrhy na vyřešení otázky terstské delegace podporovala. Máme na Terstu eminentní zájem hospodářský.

Přímo a nejvíce bylo Československo zainteresováno na mírové smlouvě s Maďarskem. Všechny čsl. návrhy byly diktovány snahou vyřešiti jednou pro vždy problémy, znemožňující klidné soužití obou sousedících států.

Československo zpravilo Radu zahraničních ministrů o svých požadavcích již v květnu 1946 a podalo jí memorandum, v jehož přílohách byly zvláště rozvedeny otázky odsunu maďarského obyvatelstva z Československa a úpravy hranic.

Bylo jasno již od počátku, že problém maďarské ethnické skupiny na Slovensku, třebaže u porovnání s odsunem Němců celkem nepatrný, bude představovat po stránce mezinárodní a diplomatické problém daleko obtížnější. Odsun Němců byl rozhodnut již v Postupimi, kdežto odsun Maďarů mohl býti řešen až v mírové smlouvě uzavírané s již uznanou, pravoplatnou maďarskou vládou. Přes opětovné pokusy, v tomto směru učiněné, nepodařilo se, aby náš požadavek maďarského odsunu byl pojat do návrhu mírové smlouvy. Bylo třeba spokojit se možností navrhovati jej až na konferenci samotné. Uplatňovali jsme plné oduznání Vídeňského t. zv. rozhodčího výroku do všech důsledků, dále úpravu hranic u Bratislavy, zákaz revisionistické propagandy, provedení zásady národního státu Čechů a Slováků odsunem obyvatelstva maďarského z Československa a souběžně s Jugoslavií - vydání předmětů tvořících kulturní dědictví našeho státu, které se dostalo před rokem 1919 do Maďarska. Totéž platí o železničním materiálu.

V komisích bylo československým požadavkům vyhověno; návrh odsunu 200.000 Maďarů byl sice uznán konferenci jako odůvodněný, nebylo však možno docíliti toho, aby byl Maďarsku uložen mírovou smlouvou jako závazek. Československo změnilo tedy svůj původní návrh a žádalo, aby bylo Maďarsku uloženo přímé jednání s Československem o problému těch obyvatel, kteří nebyli přesídleni do Maďarska v rámci dohody ze dne 27. února 1946.

Podávajíc svůj návrh, upozornilo Československo na světovém foru na naléhavost problému pro evropský mír. Požadavek odsunu byl podporován delegacemi SSSR, Ukrajinské a Běloruské S. S. R. a Jugoslavie. Polsko v politické a územní komisi pro Maďarsko nebylo zastoupeno. Rovněž podpora Francie u prvého návrhu byla zajištěna. I ty delegace, které se postavily proti původně navržené formulaci návrhu, plně uznaly právo Československa na národní stát a nad to byla zástupci všech velmocí velmi jasné vyslovena zásada, že po zkušenostech druhé světové války nelze již otázku národnostních skupin řešiti poskytnutím menšinových práv.

Vojenská ustanovení mírových smluv jsou jednotná pro všechny uvedené státy. Počty branných sil byly stanoveny se zřetelem na celkový počet obyvatel, na délku pozemních i vodních hranic. U Maďarska je tato hranice delší a tím povolený počet branných sil je poměrně vyšší než u Italie, která má kratší obrannou hranici.

SSSR, ČSR a Jugoslavie obdrží od Maďarska v období 8 let na reparacích úhrnem 300 milionů dolarů, z čehož na SSSR připadá 200 milionů dolarů, na Jugoslavii 70 mil. dolarů a na ČSR 30 mil. dolarů.

V mírové smlouvě s Maďarskem jsme dosáhli dále rozšíření této klausule též na převody učiněné po 2. listopadu 1938 na jižní části Slovenska, okupovaného Maďarskem, čímž jsme docílili dalšího odčinění hospodářských a finančních důsledků Vídeňského rozhodčího výroku.

Poražené státy poskytnou na základě vzájemnosti po dobu 19 měsíců ode dne, kdy vstoupí v platnost mírové smlouvy, všem spojeneckým národům a jejich příslušníkům nejvyšší výhody na poli obchodním a hospodářském.

Otázka nového režimu na Dunaji mohla býti pro protichůdnost názorů velmocí řešena v mírové smlouvě s Bulharskem, Maďarskem a Rumunskem jen všeobecným prohlášením zásady volnosti obchodu a plavby na Dunaji, jehož přesná náplň bude stanovena na příští konferenci o Dunaji.

Mírové smlouvy s Maďarskem, Italií, Rumunskem, Bulharskem a Finskem se připravují k ústavnímu projednávání. Nejprve bude předložena vládě a ústavodárnému Národnímu shromáždění k ústavnímu schválení mírová smlouva s Maďarskem, na které máme největší zájem. Stane se tak v nejbližších dnech. Rovněž ostatní 4 smlouvy budou předloženy k ústavnímu schválení v nejbližší době.

Náš poměr k Sovětskému svazu rozvíjel se v uplynulém roce samozřejmě dále v duchu spojenecké a přátelské smlouvy, jejíž tříleté výročí jsme oslavili koncem minulého roku. Dalekosáhlé společenství zájmů, které nás sdružuje s tímto naším velkým sousedem a spojencem, mělo ten přirozený důsledek, že v průběhu minulého roku, bohatého na politické události, projevovala se často naše solidarita při řešení obtížných otázek poválečného uspořádání Evropy. Máme stejně jako Sovětský svaz životní zájem na tom, aby Spojené národy se staly účinným prostředkem k udržení míru a spravedlivosti. Máme nemenší zájem na tom, aby zhoubná ideologie nacismu a fašismu byla ze světa definitivně vykořeněna, aby ze srdce Evropy byla odstraněna hrozba opakování agrese se strany Německa. Přejeme si, aby státy, které rozpoutaly poslední válku, byly přidrženy k nápravě jimi způsobených škod a aby slovanským státům byly zajištěny hranice, které by uspokojily jejich spravedlivé zájmy národní, hospodářské a bezpečnostní.

Z našich vzájemných styků uvedu jen návštěvu naší vládní delegace v Moskvě v červenci minulého roku, při níž byla k našemu plnému uspokojení vyřízena řada složitých otázek, souvisících s pobytem sovětské armády na našem území, z níž vyplynulo odevzdání jako daru sovětské vlády našemu státu Stalinových závodů v Mostě a množství jiného materiálu, který byl podle práva válečnou kořistí Sovětského svazu. I v jiných oblastech našeho hospodářství byla nám prokázána účinná pomoc. O tom, že tato spolupráce vlád vyjadřovala opravdu srdečně přátelský, bratrský poměr národů obou států, podal důkaz průběh návštěvy naší parlamentní delegace v Sovětském svazu, o němž vám podal zprávu předseda David; myslím, že podobné dojmy si odnesla z návštěvy u nás i delegace Nejvyššího sovětu SSSR.

Nade vše ostatní stavíme snahu po přátelské a trvalé mírové spolupráci mezi národy a snahu po zažehnání dalších válek, což obojí jasně označil opětovně generalissimus Stalin ve svých veřejných projevech za nejvyšší cíl sovětské mezinárodní politiky. Sovětská politika při svém známém realismu i při své metodě - jíti přímo na kořeny problému - byla vždy jasně optimistická co do konečného výsledku věcí. Generalissimus Stalin, který byl v průběhu uplynulého roku několikrát požádán o projev k mezinárodní veřejnosti, obyčejně ve chvílích, kdy se názorové rozdíly mezi mocnostmi zdály nepřeklenutelné, prohlásil jasně, že "nevěří v skutečné nebezpečí nové války", a že naopak "plně věří v přátelskou a trvalou spolupráci" mezi národy. Třebaže občas se na obzoru vynořují hrozivé mráčky, konečné výsledky uplynulého roku v mezinárodní politice znovu odůvodňují tuto víru, kterou sdílíme i my.

Spojenecký a přátelský poměr k Sovětskému svazu otevřel nám široké možnosti také pro rozmnožení našich vztahů kulturních. Ruská věda, literatura a umění nabyly pro nás ve svém novém rozmachu a nových formách také nové přitažlivosti a vystupňovaly snahu o výměnu vzájemných kulturních hodnot. Zájezdy studentů, žurnalistů, knihovníků, uměleckých sborů a výkonných umělců jakož i spolupráce v oboru filmovém byly v uplynulém roce slibným počátkem kulturních styků, jejichž nejintensivnějšího rozvoje bychom si přáli a kterému chceme co nejvíce i dále pomáhat.

Přicházím nyní k našim vztahům k Polsku, které se v poslední době posunuly výrazně do popředí. Byl zde učiněn velký krok k ucelení naší slovanské politiky - politiky naší slovanské rodiny, k níž se hrdě hlásíme. Jak jsem na tomto místě již zdůraznil, byla naše vláda ještě v emigraci mezi prvními, kdož vstoupili v pravidelné diplomatické styky s vládou ve Varšavě, a každé upevnění této vlády jevilo se nám jako posílá nového demokratického Polska, s nímž usilujeme vybudovat trvalé a upřímné vztahy úplného přátelství a tvořivé spolupráce.

Jednání o mírovou smlouvu s Německem postavilo oba naše státy před stejné problémy. Koordinovali jsme svůj postup a myslím, že nám to oběma bude na prospěch. V otázce západní hranice Polska jsme se postavili na stanovisko, že v ní spatřujeme hranici celého Slovanstva. Poskytli jsme proto Polákům v tom směru plnou podporu očekávajíce, že mezinárodní spolupráce obou zemí jistě vytvoří předpoklady, abychom mezi sebou rozřešili bratrsky a za vzájemného respektu existenčních zájmů všechny otázky, o nichž jsme začali jednat před rokem.

Dostali jsme se na tomto poli o veliký krok kupředu tím, že jsme dne 10. března podepsali s polskou vládou spojeneckou smlouvu. Tím vyvrcholuje naše úsilí, které se datuje již z doby válečné, o to, aby se Československo a Polsko sdružily, opřeny o našeho velkého spojence Sovětský svaz, ve spojenecký systém, který by je zajistil proti jakékoliv agresi, jež by mohla v budoucnosti vycházet z Německa. Již k naší spojenecké smlouvě se Sovětským svazem, která byla podepsána v Moskvě 12. prosince 1943, byl připojen dodatkový protokol, který počítal s tím, že se demokratické Polsko připojí k tomuto obrannému systému.

Desátý březen letošního roku můžeme označiti za historický den jak pro vzájemné styky a poměr obou našich národů a států, tak také pro bezpečnostní poměry v Evropě. Naše smlouva, kterou jsme slavnostně podepsali ve Varšavě, je obdobná našim spojeneckým smlouvám se Sovětským svazem a Jugoslavií. Chrání nás a také Polsko pro případ, kdybychom buď my nebo Poláci byli zapleteni do nepřátelství s Německem, které by obnovilo svou útočnou politiku, nebo s kterýmkoliv jiným státem, který by se s Německem v této politice spojil. Jde o náš životní zájem, jsme však přesvědčení, že společná obrana proti takovému nebezpečí je v zájmu udržení míru a mezinárodní bezpečnosti vůbec, jak je to vysokým cílem Spojených národů, jichž jsou oba naše státy členy.

Při uzavírání spojenecké smlouvy s Polskem jsme také měli na mysli prohloubení spolupráce kulturní a hospodářské. Použili jsme své návštěvy v Polsku k tomu, abychom již ve Varšavě položili základy k takové, co možná nejúčinnější spolupráci. Rozhodli jsme se uzavřít v nejbližší době dohodu kulturní, jakož i dohodu hospodářskou na široké základně, která se týká úpravy obchodních styků mezi oběma zeměmi, výměny zboží, služeb, jakož i investic. S polské strany se počítá s dodávkami uhlí, zinku, elektrické energie a jiného zboží, se strany naší pak s dodávkami investičních statků, surovin, výrobků průmyslových a jiných výrobků a služeb. Rozhodli jsme se uzavřít dále dohodu o průmyslové spolupráci, týkající se zvláště vybudování průmyslových objektů, dále dohodu o přepravě a převozu po souši, na vodě a ve vzduchu, jakož i využití přístavů a o spolupráci v oboru organisace dopravy po stránce technické a obchodní. Předpokládáme, že obraty podle těchto dohod dosáhnou s každé strany v průběhu pěti let 10 až 15 miliard Kčs a při tom československá vláda umožní, aby polské investiční objednávky v Československu, předvídané na zmíněných pět let, byly uzavírány již v roce 1947. Rozhodli jsme se rozvinout vědeckou i technickou spolupráci podle československo-polského protokolu z 23. srpna 1946, jakož i spolupráci orgánů plánujících hospodářství obou zemí. Delegace obou zemí předloží společně nejpozději do dvou měsíců celkový návrh dohody o věcech, jež jsem právě uvedl. Tyto výsledky Varšavského jednání znamenají důležitou základnu k zajištění zaměstnanosti a hospodářské i sociální bezpečnosti našich obou zemí. Soudíme při tom, že jsou i v hospodářském zájmu zemí třetích.