Zbude nám ještě vyřešiti některé otázky územní. I v tom směru jsme jednali, jak patrno z dodatkového protokolu, který tvoří součást spojenecké smlouvy. Napsali jsme tam, že vyřešíme vzájemnou dohodou územní otázky, které jsou mezi námi, do dvou let. Věříme, že ovzduší vytvořené spojeneckou smlouvou a praktickým prováděním našeho spojenectví umožní časem jejich řešení.

A tu bych rád poprosil o zdrženlivost. Prosím, aby se nedělaly zbytečné projevy, které by tuto atmosféru, kterou musíme vytvořit, chceme-li se dohodnout, rušili. Prosím o to velmi naléhavě ne za sebe, ale za všechny, kteří se chtějí dohodnout a kteří chtějí tuto velmi obtížnou věc do dvou let skoncovat.

Dodatkový protokol obsahuje dále ustanovení o hospodářské a kulturní spolupráci, k jejímuž uskutečňování, jak jsem již řekl, jsme přikročili ihned ve Varšavě. Konečně jsme se v něm dohodli, že v rámci zákonitostí a na podkladě vzájemnosti budou zajištěny Čechům a Slovákům v Polsku a Polákům v Československu možnosti národnostního, politického, kulturního a hospodářského rozvoje.

Pevně doufám, že jsme ve Varšavě položili pevné základy k praktické spolupráci mezi oběma bratrskými národy a že zahajujeme tímto podpisem spojenecké smlouvy v poměru mezi oběma státy období upřímného přátelství, z kterého budou míti užitek oba naše státy a jímž přispějeme též k dalšímu utužení svazků mezi slovanskými národy.

Náš poměr k bratrské Jugoslavii byl dále upevněn a prohlouben uzavřením smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci, kterou jsme podepsali 9. května v Bělehradě. Již dříve, v březnu m. r., měl československý lid příležitost osvědčit své bratrské city národům Jugoslavie u příležitosti návštěvy maršála Tita v Československu. Stejně srdečně byla uvítána československá vládní delegace v čele s předsedou vlády Fierlingerem za své květnové návštěvy v Jugoslavii. Také pozdější návštěvy členů československé vlády v Jugoslavii ukázaly, jak hluboko tkví tradice vzájemného přátelství v lidu obou zemí. Spolupráce našich delegací na pařížské mírové konferenci i na zasedání Spojených národů se osvědčila plně v duchu této tradice.

Uvítali jsme, že pařížská konference připravila mírovou smlouvu s Bulharskem, jež se tak vrátilo do rodiny svobodných národů, a těšíme se z toho, že naše dobré styky s nově osvobozenou bulharskou zemí se slibně rozvíjejí.

Stejně tak i rumunský národ našel podpisem mírové smlouvy svou pevnou základnu a přejeme mu, aby se co nejdříve zotavil z ran, jež mu zasadila válka, již nezavinil a na jejímž konci mohl tak účinně přispět k porážce fašismu a i k osvobození našemu.

Řekl jsem zde již dříve jednou, že se vynasnažím, aby naše vztahy k Velké Britannii byly co nejlepší, aby se náš vzájemný poměr vyvinul dále v poměr opravdově přátelský. Toto přání bylo přirozené, odpovídá dřívějším vztahům našeho lidu k lidu Velké Britanie, které se prohloubily a utužily v těžkých dobách války, kdy naše vláda požívala pohostinství a účinné podpory vlády britské, v dobách, které nás přivedly k lepšímu vzájemnému poznání.

Zájem britského lidu o naši republiku a jeho národy se projevil v poslední době v mnohém směru. Měli jsme tu v létě delegaci britské sněmovny, která studovala naše dnešní poměry politické a hospodářské. Byla tu návštěvou paní Wilkinsonová, britský ministr vyučování, v niž naše národy měly dobrého přítele, plného vzácného porozumění a dobré vůle. Litujeme upřímně její smrti a zachováme ji ve vděčné paměti. Její dílo se dále rozvíjí. Spolupráce na kulturním poli zdárně pokračuje. Naši studenti budou mít zvýšené možnosti pro studium v Anglii a zájem o studium anglického jazyka v naší zemi velmi vzrostl. Ve spojenecké smlouvě anglo-francouzské vidím i politické přiblížení Anglie k evropskému kontinentu a těším se z něho, neboť jsem přesvědčen, že tato smlouva je prodchnuta týmž duchem součinnosti na obranu míru v rámci Spojených národů, jako smlouvy naše.

Obtíže, se kterými britská vláda musí v přítomné době zápasit, jsou zajisté velké. Jsem však jist, že na cestě, kterou nastoupila, dojde k uspokojivému vyřešení těchto těžkých problémů. Velká Britannie se vítězně dostala z války, dostane se vítězně i z těchto obtíží.

Francie. Při podpisu mírových smluv v Paříži bylo mezi zahraničními ministry Československa a Francie dohodnuto zahájit jednání o uskutečnění zásad londýnské deklarace ze srpna 1944. Touto deklaraci byly mnichovské dohody i s jejich důsledky prohlášeny za nicotné a stvrzeno, že mezi Československem a Francií trvá dále politika úzkého přátelství. Obě vlády se v ní tehdy dohodly, že ve vhodné době provedou v dosud existujících úmluvách takové změny, aby spojenecká spolupráce mezi oběma zeměmi byla užší a účinnější v rámci všeobecné bezpečnosti a obnovy Evropy.

Tento okamžik nastal a proto jednání o novou spojeneckou smlouvu bylo zahájeno a staré smlouvy z 25. ledna 1924 a ze 16. října 1925 budou podrobeny revisi, přizpůsobeny novým poměrům a zařazeny do nové soustavy světové bezpečnosti, jak ji má na mysli charta Spojených národů.

Máme totožný zájem vůči agresi německé a stejné útrapy prožité za války vedou obě země k tomu, aby hledaly záruky, které by je zabezpečily do budoucna proti novému nebezpečí, aniž by ovšem byly dotčeny závazky ke státům jiným. Ministr Tillon právě v těchto dnech nám sdělil, že francouzská vláda počítá s tím, že k podepsání spojenecké smlouvy s ČSR dojde v době co nejkratší a způsobem velkému významu takového aktu odpovídajícím.

Neshodujeme-li se dnes ještě úplně v názoru na některé otázky týkající se budoucího statutu Německa, věříme, že se naše stanoviska sblíží.

Dobré základy k praktické spolupráci kulturní jsme položili v prosinci podepsáním dohody o vědeckých, literárních a kulturních stycích. Návštěva zástupce francouzské vlády ministra obnovy Tillona byla námi uvítána jako další výraz přátelské ochoty Francie k spolupráci na budování poválečného světa.

S Belgií byla dojednána úmluva o kulturních stycích, kterou podepsal náš významný host ministr zahraničních věcí Spaak při své návštěvě v Praze 7. března.

Toto symbolické datum na naší kulturní dohodě s Belgií ukazuje jasně, že se nevzdáváme kulturní spolupráce se Západem.

V minulém roce jsem strávil několik měsíců ve Spojených státech. Jak všichni víte, ani tato velká země neunikla nesnázím těžké poválečné doby, bohatství a produktivita Spojených států zůstává nicméně důležitým faktorem v úsilí o hospodářskou obnovu světa vyčerpaného válkou. Jsem přesvědčen, že Spojené státy věrny svému poslání naleznou cestu, jak pokračovati v pomoci, kterou poskytovaly tolika státům svým rozhodujícím podílem.

Chtěl bych zde znovu prohlásiti, jak jsme vděčni organisaci UNRRA za všechnu pomoc, které se nám od ní dostalo. Byl to společný boj všech národů proti bídě a utrpení, jejichž odstranění pokládáme za nejbezpečnější prostředek k zaručení míru a mezinárodní bezpečnosti.

Řekl jsem již několikráte, že opravdový mír může býti zabezpečen jen shodou a spoluprací mezi velmocemi. Proto celý svět a zejména malé národy s takovým zájmem a někdy i s úzkostí sledují vývoj jejich vztahů. Proto se nás tolik dotýká vše, co by nasvědčovalo, že dochází k nedorozumění mezi velmocemi, jimž charta Spojených národů svěřila hlavní odpovědnost za světový mír. Organisace světa po tak převratných událostech, jaké s sebou přinesla druhá světová válka, je ovšem úkol nesmírně obtížný. A přes všechno sblížení s Evropou je Amerika stále ještě světem, který při řešení mezinárodních otázek uplatňuje svá vlastní měřítka, svou techniku a vlastní způsob jednání.

S tohoto hlediska se dívám i na nedávný projev presidenta Trumana o pomoci Řecku a Turecku, o němž se ostatně kongres dosud nevyjádřil.

Po pařížské konferenci se ukázalo, že při dobré vůli, trpělivosti a houževnaté práci lze i velké nesnáze překonat. Na zasedání valného shromáždění Spojených národů došlo k zásadnímu sblížení mezi velmocemi. Proto věřím, že i dnešní obtíže jsou povahy přechodné.

Přecházeje k otázkám týkajícím se Německa, musím především s uspokojením konstatovati, že odsun Němců z našeho území jest již skoro úplně proveden. Jsem přesvědčen, že bych nenašel lepších slov a lepšího ocenění celé této historické akce, než vám při několika příležitostech přednesl kolega Nosek. Považuji jen za svou milou povinnost dnes, kdy odsun jest již téměř skončen, vysloviti s této tribuny a v přítomnosti zástupců všeho českého a slovenského lidu náš upřímný dík všem spojeneckým činitelům v Německu, kteří radou a hlavně skutkem pomohli ke zvládnutí v poměrně velice krátké době rozsáhlé a složité akce odsunu. Bylo nám proto obzvláštním potěšením vysloviti jim naše upřímné díky i osobně v Praze, a to sovětské delegaci v listopadu a americké v prosinci m. r.

Nepochybuji, že i poslední etapa odsunu, jež bude provedena na jaře, bude míti díky osvědčené pomoci sovětských a amerických činitelů v Německu, do jejichž okupačních oblasti budou poslední Němci od nás odsunuti, opět hladký průběh.

O Německu a o problémech spojených s německou mírovou smlouvou byla konána první přípravná konference zástupců zahraničních ministrů v Londýně v lednu a únoru letošního roku. Konferenci této bylo vytčeno za úkol vyslechnouti názory menších spojenců, kteří se aktivně zúčastnili války proti Německu, a dohodnouti se o proceduře budoucích meritorních jednání o německou mírovou smlouvu. Konference se plně zhostila jen první části svého úkolu. O proceduře, to jest v podstatě o míře účasti menších spojenců na vypracování mírové smlouvy, nebylo dosaženo dohody a věc bude musit rozhodnout Rada zahraničních ministrů, která nyní zasedá v Moskvě.

V řadě spojeneckých mocností vystoupili jsme v Londýně i my a uplatnili svůj názor na německé problémy. Naše delegace předložila konferenci memorandum obsahující stanovisko československé vlády ke všem velkým otázkám, které se při budoucím uspořádání osudu Německa kladou, jakož i speciální naše požadavky, jež vůči poraženému Německu zdviháme, a doprovodila je ústním výkladem. Memorandum bylo již uveřejněno a komentováno, takže jeho obsah jest vám znám. Dovolte mi proto, abych jen přehlédl hlavní jeho body.

V otázce budoucí politické struktury Německa, v oné široce přetřásané otázce federalisace nebo centralisace Německa, soudíme, že při jejím řešení musí být rozhodným vodítkem snaha po dosažení maxima účinnosti kontroly všech velmocí nad celým německým územím. S hlediska hospodářské budoucnosti Německa jsme pro jednotu jeho hospodářské struktury, pro dekartelisaci, nationalisaci podniků patřících nacistům, pozemkovou reformu a kontrolu měny, zahraničního obchodu i investic. Nechceme míti vedle sebe Německo pokleslé do stavu trvalé pauperisace, ale nechceme také, aby si zachovalo prostředky, z nichž by mohl znovu vyrůsti jeho válečný potenciál. Pokud jde o vojenské a hospodářské odzbrojení Německa a o reparace, stojíme na basi sjednaných již mezinárodních dohod a přejeme si, aby byly provedeny. V Poruří a Porýní jsme přívrženci takového řešení, které by nevyřaďovalo hospodářské bohatství těchto krajů z celkového hospodářského režimu Německa a které by zajišťovalo dozor všech okupačních velmocí nad tímto bohatstvím. Při převýchově, odnacisování a demokratisaci Němců doporučujeme zvláště pečlivý spojenecký dozor.

Jako zvláštní naše požadavky žádáme konstataci nicotnosti mnichovské dohody z r. 1938 a nápravu jejich hospodářských důsledků, hraniční rektifikace, které zahrnují celkem 819 km² s 25.032 obyvateli, plnou assimilaci Němců od nás odsunutých v Německu, připadnou účast na kontrole Německa, zejména v otázkách, které se nás bezprostředně dotýkají, placení reparací ve službách (hlavně transitní dopravou), zajištění předválečného transitního režimu na německých drahách, svobodná přístavní pásma v Hamburku a Brémách a svobodnou plavbu na Labi, Rýně a na německé části Dunaje.

Tyto své názory a požadavky budeme uplatňovati i v dalších fázích jednání o německou mírovou smlouvu, které jistě bude dlouhé a nesnadné. Nemusím zdůrazňovati, že otázky, týkající se Německa a jeho budoucího osudu, jsou pro nás tak životně důležité, že jim věnujeme a budeme věnovati největší pozornost a péči. V tomto směru mohu uvésti, že jsme učinili značný pokrok v organisaci našich zastupitelských úřadů v Německu. Kromě naší vojenské misse v Berlíně, akreditované u spojenecké kontrolní rady pro Německo, jsme získali povolení ke zřízení generálního konsulátu v Hamburku (v pásmu britském), v Mnichově (v pásmu americkém) a v Baden-Badenu (v pásmu francouzském). Vybudování konsulární sítě v Německu přispěje k lepší informaci naší vlády o německých věcech, k intensivnějšímu hájení našich zájmů a také ke koordinaci činností řady odborných orgánů našich ministerstev v Německu za vedení řádných zastupitelských úřadů.

Od záležitostí německých obracím se k Rakousku. O vztazích k této zemi mohu prohlásiti, že vybudování a udržování dobrých sousedských styků s Rakouskem pokračuje příznivě v zájmu obou států.

Byli jsme mezi prvními, kteří uznali obnovený rakouský stát de jure. Byli jsme také mezi prvními, kteří s ním znovu navázali výměnu zboží a přispěli ke zlepšení jeho hmotných poměrů. Proces obnovy oficiálních styků mezi oběma státy se dovršuje v těchto dnech, kdy obnovujeme řádné diplomatické zastoupení ve Vídni a v Praze.

Mezinárodní postavení Rakouska bude stabilisováno, až s ním spojenecké mocnosti uzavřou smlouvu, která byla již z části vypracována na konferenci zástupců zahraničních ministrů v Londýně a která bude projednávána na nynějším zasedání Rady zahraničních ministrů v Moskvě. K této smlouvě uplatnila naše delegace v Londýně připomínky, týkající se také několika malých hraničních úprav, na nichž máme zájem z výlučně technických důvodů, v souvislosti s některými vodocestnými, urbanistickými a podobnými projekty. Na základě doporučení londýnské konference zástupců zahraničních ministrů jednali jsme v minulých dnech ve Vídni s představiteli rakouské vlády o těchto hraničních úpravách. Jednání skončilo zatím konstatováním vzájemných stanovisek, jež byla zaznamenána v protokolu ze dne 14. března 1947.

Jednání s Maďarskem jsou vám už dobře známa. I naše dobrá vůle při nich. Shrnují naše zkušenosti v této oblasti v toto: budeme další náš postup vůči Maďarsku a naše vztahy k němu upravovat výlučně podle činů Maďarska.

S Vatikánem přikročili jsme k ustanovení řádných diplomatických zástupců, a to jmenováním našeho vyslance v Římě a internuncia Msgra Rittera v Praze. Můžeme proto očekávat, že naše jednání o vyřízení všech otevřených otázek církevně-politických bude nyní rychleji pokračovati. Podařilo se již vyřešiti několik důležitých otázek, jako obsazení arcibiskupství pražského a biskupství brněnského a novou úpravu pravomoci nad diecesí litoměřickou.

Čekají nás však otázky ještě daleko pro nás důležitější: konečná úprava církevně-politických poměrů na Slovensku, zejména zřízení církevní pravomoci zcela nezávisle na církevních provinciích maďarských. Musíme tu trvati na tom, aby všecka dosavadní provisoria byla nahrazena řešením definitivním, zejména zřízením řádné církevní provincie na Slovensku a západoslovenského biskupství. Je k tomu nyní, po sjednání mírových smluv, již čas.

Jsme při tom ochotni postupovati při jednáních o tyto i jiné dosud nevyřešené otázky podle zásad naší dohody s Vatikánem, modu vivendi z roku 1928, který i nadále pokládáme za politickou základnu, na které chceme budovati svůj poměr k Svatému stolci, a doufáme, že najdeme u něho plné pochopení pro tuto svoji snahu, která je vedena nejen zájmem státu, ale i církve katolické samé.

Uzavření a podepsání kulturní dohody s Belgií není jediným počinem naší zahraniční politiky směřující k rozšíření a prohloubení našich styků také na poli kulturním. Ke smlouvě s Francií, která byla v květnu minulého roku v Paříži podepsána, a k zmíněné smlouvě s Belgií připojíme brzy kulturní dohodu s Anglií, která je připravena k podpisu, a také smlouva s Polskem, jejíž text byl vypracován společným jednáním československo-polským už v únoru minulého roku a která, jak doufáme, bude moci být nyní velmi brzy schválena a podepsána. Jednání o kulturní dohodu s Jugoslavií a také s Bulharskem jsou už ve velmi pokročilém stadiu a skončí co nevidět parafováním textů. Naše úřady zastupitelské stejně jako náš úřad ústřední starají se ve shodě s jinými resorty, zejména ministerstvem školství a ministerstvem informací, aby sjednávané kulturní dohody nezůstávaly mrtvou literou, ale měly co nejbohatší náplň. Naše kulturní styky ze Západem a Východem se stále rozrůstají. Svědčí o tom také celá řada mezinárodních schůzek a sjezdů konaných v Praze, kde si podávají ruce ke spolupráci demokratické ženy a mládež z celého světa, odborníci a vědci všeho druhu - odboráři, umělci, intelektuálové, pedagogové i sportovci. Takový široký zájem světový nás těší, ale i zavazuje. Plynou nám z toho mnohé morální povinnosti pro naše kulturní a humánní poslání ve světě.

Využití zde navázaných styků má pro rozvoj našeho státu velký význam. Je v tom také kus práce organisační i meritorní, jež nese ovoce a obohacení ideové.