Kterými otázkami se osnova zabývá? V prvé řadě je to uvedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku, ať již se opírá o konfiskaci podle dekretu číslo 12 nebo dekretu číslo 108 z roku 1945, po případě také ustanovení § 2, odst. 1, písm. b) dekretu č. 28 z roku 1945, a konečně na Slovensku § 7, odst. 2 nařízení č. 104 Slovenské národní rady z roku 1945.

Kdo tedy bude knihovní pořádek provádět? Především Národní fond pozemkový, za druhé fondy a osidlovací úřady, po případě na Slovensku pověřenectvo zemědělství; ovšem na druhé straně osnova také přihlíží k tomu, že je tu určitý majetek drobný, kde je možno, aby si knihovní pořádek provedli i jednotlivci sami, zejména pokud jde o majetek domovní. Ponechává se také národním podnikům, aby samy provedly knihovní pořádek, což má zejména tu důležitost, že zpravidla je dodatečně rozhodnuto ministerstvem průmyslu nebo ministerstvem výživy, do kterého národního podniku takový majetek bude začleněn.

Druhá stránka této osnovy se zabývá otázkou, kterou bychom mohli prostě nazvat stručně problémem závazků, jež jsou spojeny s konfiskovaným majetkem. Vládní usnesení ze 16. července 1946, které provádělo budovatelský program Gottwaldovy vlády, pamatovalo i na tuto otázku. Je to ovšem otázka poněkud složitá, poněvadž je třeba znáti nejdříve rozsah závazků a na druhé straně také aspoň přibližně celkovou sumu závazků, která by sloužila k výtěžkům konfiskací. Proto vychází osnova při řešení tohoto problému ze stanoviska, že již vlastně konfiskačními předpisy byl vztah závazků ke konfiskovanému majetku přerván, neboť již bylo znemožněn věřiteli, aby se jakýmkoli způsobem normálním domáhal a došel uspokojení z tohoto konfiskovaného majetku. Osnova vychází s toho stanoviska, že stačí pozemková kniha k tomu, aby zjistila jak stav aktiv, tak také stav pasiv, který bude pro vypořádání rozhodný. Vzhledem k tomu odpoutává osnova ve svém znění aktiva a pasiva ve vložce zapsaná i formálně tím, že dopouští, aby se obsah listu A, to jest tam, kde jsou parcely zapsané, převáděl do zcela jiné vložky, kde se ovšem už na něj nevztahují pasiva, to jest tak, jak se jeví obsah na listu C.

Osnova, která dnes bude schválena jako zákon, má řadu podstatných úlev. V prvé řadě připouští hromadění knihovních žádosti, což bude zejména u majetku zemědělského pravidlem. Znění § 10, jak je nyní v textu upraven, připouští takovéto hromadění knihovních žádostí, i kdyby tomu staré knihovní předpisy § 56 knihovního zákona a § 123 knihovního zákona bránily. Je třeba odpovědět na otázku, jaké listiny budou sloužiti jako základ vkladu vlastnického práva k majetku, který se převádí do vlastnictví. Dává na ni odpověď textace § 11, a my můžeme stručně říci, že vkladnou listinou bude tu prohlášení o přechodu majetku. Odst. 2 tohoto paragrafu však řeší i důležitou otázku, která má podstatnou úlevu pro ty, kdož by snad získali majetek jiným způsobem nežli právě přechodem z konfiskace, to jest poskytnutím majetku dosavadním vlastníkům pro účely vnitřního osídlení, že totiž snad není třeba, aby byla zřizována nějaká listina o právním jednání, která by měla všechny náležitosti listiny vkladné, nýbrž že tu stačí protokol, který by byl sepsán u fondu s dosavadním vlastníkem nebo jeho zmocněným zástupcem.

Ustanovení následujících §§ 12 až 15 zavádějí určité úlevy pro zeměměřičské podklady provedení knihovního pořádku. Další podstatné úlevy jsou pak vyjádřeny v ustanovení § 16, a to pokud jde o vlastní činnost knihovních soudu. Tam se zavádějí podstatné úlevy týkající se případu, kdyby knihovní žádost byla do určité míry vadná a bylo ji třeba vrátit, dále určité úlevy v sepsání a vyhotovení knihovního usnesení, zejména pak doručování tohoto knihovního usnesení jednotlivým účastníkům. Jeví se to účelné nejenom s hlediska pružnosti provádění knihovního pořádku, nýbrž také z faktického stavu, poněvadž řada osob, které by jako knihovní účastníci přicházely v úvahu, je již mimo území tohoto státu a fakticky by u nich také doručování nebylo možno normální cestou provést.

Další úleva pak se týká zemských desek, které blíže upravuje ve své podstatě ustanovení § 17. Je fakt, že pozemkovými úpravami, které budou provedeny v souvislosti s touto konfiskací a s knihovním pořádkem konfiskovaného majetku, budou také dotčeny i určité nemovitosti veřejného statku. Na příklad dosavadní cesty budou přeloženy, tím určité parcely pozbudou charakteru veřejného statku a bude je třeba zapsati do pozemkové knihy. Kdo zná z praxe doplňování pozemkových knih, ví, jak je to složité a toporné řízení. Měla-li osnova splnit účel rychlého, pružného provedení knihovního pořádku, musela se vypořádati i s touto materií. A skutečně v § 20 a 21 velmi vhodným způsobem řeší tuto otázku, zjednodušuje ji a tím klade základní kámen k uskutečnění toho požadavku, na kterém osnova vlastně spočívá, pružného, rychlého provedení knihovního pořádku. (Předsednictví převzal místopředseda dr Ševčík.)

Veřejný statek je vždycky ve vlastnictví veřejnoprávních korporací a proto i určitých subjektů, které jsou řádně kontrolovány v disposici a správě tohoto majetku, a proto není třeba určité opatrnosti, které by snad u jiných subjektů bylo třeba v disposici s takovým majetkem. S tohoto hlediska vlastně §§ 20 a 21 také vycházejí.

A konečně nejpodstatnější část této osnovy se vlastně zabývá otázkou zaknihování této půdy. § 22 řeší takové případy, kde nebude možno v blízké době skončiti měřičské práce pro provedení knihovního pořádku. Na jedné straně máme zájem zemědělců - přídělců, aby knihovní pořádek byl rychle vykonán, na druhé straně máme zájem veřejné správy, aby žádná práce nebyla provisorní, nýbrž aby byla také již cestou ke konečnému skutečnému stavu. Je to tedy otázka tak zv. předběžných vložek. My vycházíme z toho stavu, že pro přídělce zemědělské půdy jsou základem dekrety, které označily jejich určitou usedlost. Dokud však není konečným způsobem rozhodnuto, které parcely budou k nemovitosti patřit, dokud nejsou také tyto parcely aspoň polohopisnými plány zachyceny, nelze sepsati list statkové podstaty. Pevné je tu však vlastnictví přídělce. A také osnova vychází s tohoto stanoviska, že se definitivním způsobem zapisuje na list A, list vlastnictví, a stejně na list C se zapisují určitá omezení vlastnického práva, která vyplývají z ustanovení § 23 a násl. Podkladem pro zřízení takovýchto předběžných vložek jsou pak přídělové listiny, které uvedou souhrnně veškeré přídělce v katastrálním území podle popisných čísel jednotlivých usedlostí nebo jiných výrazných označení. Podstatný význam této úpravy předběžné vložky záleží v tom, že na listě B je možno již normálním způsobem prováděti veškeré zápisy změn ve vlastnictví, ať již nastanou právním jednáním mezi živými nebo v případě smrti. Jakmile pak o přídělu bude rozhodnuto s konečnou platností, vyplní se list A parcelami, doplní se list B a tím se také předběžná vložka přemění ihned na vložku normální.

Ostatní ustanovení osnovy pak upravují právní poměry vztahující se na konfiskovaný majetek. Týká se to ručení přiděleného majetku, vkladu zástavních práv k tomuto přidělenému majetku a reálného dělení tam, kde konfiskace nepostihla majetek celý. Kromě toho osnova také řeší otázku půdy, která měla vztah k vnitřnímu osídlení, totiž otázku odklizení závad váznoucích na takovémto majetku. Tady osnova nastupuje cestu vlastní, jak je také blíže ustanoveno v §§ 30 a 31. Kromě toho je důležité také podtrhnouti, že osnova řeší otázku změny hranic obcí a katastrálních území a konečně že zavádí také určitou úlevu, pokud se týče daně pozemkové.

Závěrem bych chtěl říci, paní a pánové, že projednávanou osnovou dovršuje se velké revoluční dílo osidlovací politiky a velká změna v pozemkové držbě v našem pohraničí a částečně také uvnitř našeho státu. Díváme-li se tak na to, pak vidíme význam osnovy právě v tom, že tímto aktem převádí se veškerá půda i právně i knihovně do rukou českého a slovenského člověka, že to tedy znamená počeštění naší půdy, naší země až po samé hraniční mezníky nejenom fakticky, nýbrž také právně, pokud máme na mysli knihovní stav. Za druhé opouští tato osnova určité strohosti a složitosti dosavadního řízení, nabývajíc tím určitého významu revolučního, že se připodobňuje tempu a požadavku naší doby, že se tedy dává do kroku a souladu s lidově demokratickým naším řádem.

Právní výbor, když hodnotil tuto osnovu, připojil změny celkem jen povahy technické, které vyplynuly z jednání vlastní komise. Podstatná změna stala se jen u ustanovení § 11 a konečně § 23 a násl., kde došlo k nové textaci právě v souvislosti s ustanovením tohoto paragrafu. Jménem právního výboru doporučuji proto, aby ústavodárné Národní shromáždění tento zákon přijalo. (Potlesk.)

Podpředseda dr Ševčík: Ku slovu sa prihlásili rečníci, zahájim preto rozpravu. Rečníkmi sú: pp. posl. Václavů, Sedlák, Bacílek, Weiland, Konvalina, Hladký a Desenský. Udeľujem slovo prvému rečníkovi, p. posl. Václavů.

Posl. Václavů: Paní a pánové!

V programu Gottwaldovy vlády říká se ve stati o dokončení velkého osidlovacího díla toto: Okamžitě se přistoupí k úpravě majetkově - právních poměrů Čechů a Slováků v pohraničí i ve vnitrozemí, zejména pokud jde o zemědělské usedlosti, drobné živnosti, rodinné domy a bytová zařízení. Bude vypracován návrh zákona, který umožní urychlený knihovní převod vlastnictví k půdě na nové zemědělské přídělce." Dnes přijme ústavodárné Národní shromáždění návrh zákona, který je dokladem toho, že vláda je si vědoma svých závazků a také je vůči lidu plní.

Dva programy přijal náš národ jako plány výstavby nového Československa. Košický vládní program a program Gottwaldovy vlády byly přijaty i naším parlamentem Mohl by se tedy každý domnívat, že to, co se jednou schválí, je pro každého závazné a že jednotlivé politické strany, lépe snad poslanci těchto stran, dají všechny své síly k rychlému plnění přijatých programů; žel, není tomu tak ke škodě lidu a republiky. Vezměme jen košický vládní program a ptejme se, jak dopadla očista a potrestání zrádců a kolaborantů, a lid, národ, vám odpoví, že neuspokojila; tážeme se proč a dostáváme odpověď: protože zrádné kapitalistické, velkostatkářské a velkoburžoasní elementy mají své protektory v některých dnešních politických stranách - a kde je najdeme, nemusím jistě uvádět. Chtěl bych jen naznačit, že se tito lidé dnes vyznačují zvláštní horlivostí pro demokracii, svobodu, právní pořádek a jistotu, kterou by u nich těžko nalezli zaměstnanci a tisíce zemědělců, vyhazovaných v dobách předmnichovské republiky ze svých chalup a statků, prodlužených 30 miliardami za minulé republiky, anebo těch 10 tisíc přídělců z první pozemkové reformy, kteří až dosud čekají na zaknihování svých přídělů. Nezbývá nám nic jiného než konstatovati, že demokracie a svoboda u některých lidí znamená svobodu a stejná práva zrádcům a kolaborantům jako politickým vězňům a partyzánům.

Dnes bude přijat československým parlamentem vládní návrh zákona tisk 372 o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského a zrádcovského majetku a o úpravě některých poměrů vztahujících se na přidělený majetek. Na tento zákon čeká dnes 140 tisíc zemědělských osídlenců v našem pohraničí, asi 50 tisíc přídělců ve vnitrozemí, 10 tisíc přídělců z první pozemkové reformy, kteří dodnes nemají přídělový majetek zaknihován, a mimo to čeká více než 230 tisíc oprávněných uchazečů o rodinné domky a živnosti, jimž příděl bude jistě v nejbližší době proveden.

Jako jeden z těch, kteří žijí v našem pohraničí, tlumočím jménem všech vládě dík za tento zákon a současně vyslovuji politování, že tak důležitý zákon stal se během svého projednávání ve výborech ústavodárného Národního shromáždění nikoliv předmětem snahy o rychlé projednání, ba naopak se strany některých pánů poslanců bylo činěno vše možné, aby se jednání zpomalilo a oddálilo, tak jako by byli smluveni a domluveni s těmi, kteří chodí v našem pohraničí a rozvracejí důvěru našich hraničářů povídačkami o tom, že majetky nedostanou do vlastnictví, nebo že my, komunisté, chceme vybudovat kolchozy a pod. - však vám to zde nemusím všechno opakovat, stačí si přečísti třeba některá z čísel tisku některých stran zvláště v předvolební době, nebo konečně vzpomenout na předvolební schůze některých pánů poslanců, absolvované v našem pohraničí. I když snad není zde souvislosti s uvedeným, přece jen ti, kteří oddalovali projednání zákona, při nejmenším prodloužili rozvratníkům v pohraničí dobu působení jejich argumenty. Byla to naše strana a zvláště ministr zemědělství soudr. Julius Ďuriš, který učinil všechno, aby zákon byl co nejdříve uskutečněn. Chci zde konstatovati, i když to budou někteří pánové popírat, že to bylo ministerstvo zemědělství, které ve smyslu programu Gottwaldovy vlády mělo zákon o zaknihování zemědělského majetku připraven ještě před usnesením vlády ze 16. 7. 1946, kde se ukládá ministerstvu spravedlnosti zákon vypracovati, a že zásady tohoto zákona byly zařazeny mezi šest Ďurišových osnov a našim hraničářům a přídělcům dány k posouzení, že tyto zásady nakonec byly pojaty i do zákona dnes projednávaného, že ministerstvo spravedlnosti pojalo tyto zásady do své osnovy a přistoupilo na způsob urychleného zaknihování navrhovaného ministerstvem zemědělství, tlumočeného na řadě porad zástupcem ministerstva zemědělství inž. Horákem, s jehož návrhem se ztotožňoval i známý odborník dr Hartman, sekční šéf ministerstva spravedlnosti v. v. Tak zásady uvedené mezi Ďurišovými šesti osnovami, ze kterých reakce a nepřátelé republiky se pokoušeli učiniti strašáka, kolem kterého by vesnice a rolníci chodili v uctivé vzdálenosti, aniž by se o neškodnosti jeho přesvědčili, vtělením do projednávaného zákona rázem přestaly být strašákem snad proto, že je to osnova ministerstva spravedlnosti. Přesto však vracejí se jejich argumenty jako bumerang na jejich hlavu. Uvádějí se tedy ve skutečnost zásady jedné ze šesti osnov, rolníky ve většině přijaté, i když pod jinou firmou, a věřte, že nám komunistům nejde o firmu, nám jde a půjde vždy o to, co lidu prospěje, přinese užitek, že nám jde o to, důvěru lidu v nový systém i vládu Klementa Gottwalda upevnit a rozšířit, a v tomto případě dát konečnou jistotu všem, kteří na výzvu vlády šli do pohraničí, aby tam zabezpečili obdělávání půdy, udrželi chod továren, pracovali v kancelářích, zajistili a uchovali majetek zanechaný odsunutými Němci.

Je mou povinností, abych jménem klubu KSČ a celé strany poděkoval v souvislosti s tímto zákonem těm statisícům poctivých lidí, zemědělcům, dělníkům, úředníkům, živnostníkům, mladým i starým, kteří čestně obstáli v plnění svých úkolů, kteří již mnoho dokázali a ještě dokáží uskutečniti ve svém budovatelském úsilí ve prospěch republiky, a abych odmítl všechny pomluvy těch, kteří lituji, že místo zbytkových statkářů, díky komunistům, máme v pohraničí 150 tisíc nových českých sedláků, místo zbytkových fabrikantů znárodněné podniky, že místo abychom přidělovali tak, aby příděl mohl přijmouti jen ten, který na to má, přidělujeme levně bývalým deputátníkům, domkářům, rolnickým synům a dcerám chalupy a statky, dělníkům a úředníkům levné rodinné domky a řemeslníkům a živnostníkům živnosti, konečně že jsme se nezklamali v našem pracujícím lidu, o kterém tak mnoho sýčků se domnívalo, že uklouzne a zláme si nohu, aby oni pak mohli vzít kormidlo do svých rukou a vplouti do vod předmnichovských.

Jsem přesvědčen, že tento zákon bude další vzpruhou našim osídlencům a přídělcům v plnění našich společných úkolů, že bude další posilou důvěry v Gottwaldovu vládu a splnění jejího programu dvouletky. Naši osídlenci mají další důkaz chápání jejich potřeb se strany vlády. Tento zákon je a zůstane dalším mezníkem naší osidlovací politiky i naší nové zemědělské politiky, na které my komunisté máme největší podíl. Dnes můžeme klidně říci, že Němci jsou pryč a osídlení se úspěšně dokončuje, že více než tisíc zemědělských obcí je připraveno na dokončení osídlení, na zaknihování přídělu, že další obce dokončují přípravné práce. Letos bude sceleno i oceněno tisíce zemědělských usedlostí, bude proveden příděl rodinných domků a živností. Dejme tedy my zde a vy osídlenci v pohraničí všechny své síly k tomu, aby byla splněna slova předsedy vlády Klementa Gottwalda, i když zákon přichází až teď, pronesená 1. ledna 1947, aby letos podle zákona, který dnes bude přijat, bylo zaknihování provedeno a historické dílo dokončeno.

Zákon o zaknihování bude dnes přijat. Vyslovuji další přání našich rolníků, aby rychle následovaly další zákony, a to především zákon o revisi první pozemkové reformy, zvláště pak zákon o scelování, a samozřejmě i zákon honební. Splníme tím jen přání většiny našich rolníků a zákonem o scelování a o revisi první pozemkové reformy podmíníme plný úspěch zákona, který dnes schvalujeme. (Potlesk.)

Podpředseda dr Ševčík: Ďalším rečníkom je p. posl. Sedlák. Dávam mu slovo.

Posl. Sedlák: Dámy a pánové!

Dnes usneseme osnovu, která je závěrečným aktem, zajišťujícím právní a hospodářskou stabilitu především našeho pohraničí. Problém měl bohatou a dramatickou životní dráhu. Byl otevřen celým národem, když jsme se rozhodli řešit rozhodně otázku Němců a zrádců. Teprve ve druhém jednání se ve svém nezdravém stadiu dostal na vesnici a mělo se při tom dokazovat, že ministr dává. Bylo použito i Mikuláše Alše, ale spíše v jeho podobě Mikuláše než Alše, a v třetím stadiu poté se problém navrátil vládě a parlamentu a byl rozřešen na podkladě osnovy ministerstva spravedlnosti. (Potlesk.)

V jednání narážely na sebe dvě tendence: společným zaknihováním přidělených pozemků dále posilovat tendence směřující k postupnému zavedení společného obhospodařování v pohraničí na zabrané půdě, a naproti tomu snaha, s přihlédnutím k československému charakteru potřeb zemědělství, nezvratně, ne ideálně, zajistit individuální příděl. Proto byla dána přednost knihování definitivnímu a předběžné bylo schváleno nebo připuštěno jen výjimečně. Teprve tím se posílila důvěra a spokojenost v osídlených oblastech. Zákon tedy dává jistotu a neponechává proti původním úmyslům otevřeny žádné eventuality.

Myslím, že při této příležitosti máme povinnost myslit na dvojí: především na sociální stránku věci, abychom totiž osídlencům v pohraničí dali spolehlivou životní základnu. V tomto směru nelze než připomenout nutnost sociálnosti přídělů a vedle toho nezbytnou potřebu přídělů drobných částí lesa přímo osídlencům. Osídlenci v pohraničí stojí na půdě a na dřevě. Kousek lesa je kuchyně usedlosti, bez které se tato usedlost neobejde. Snaha ministerstva zemědělství po společné kuchyni není dnes ještě zdravá. Nejsme tak daleko a ministerstvo dosáhne nakonec jen pravého opaku. Společně se bude chodit do lesa jen pro dříví, nic jiného.