Posl. Štambachr: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Když v roce 1946 v předvečer svátku 28. října celá sněmovna slavnostně odhlasovávala zákon o dvouletém hospodářském plánu, měli jsme jistě na paměti, že tímto zákonem chceme plnit vážný program budování osvobozené republiky.

Mluví-li se v pracovním programu o určitém plánu, který v době dvou let chceme provést, znamená to, že si ukládáme určité povinnosti.

V přípravných pracích dvouletého plánu bylo také jednotlivými ministerstvy a plánovacím úřadem i Hospodářskou radou naplánováno, co všecko vybudujeme, vytvoříme, vystavíme a zmechanisujeme do dvou let. Při všech těchto předpokládaných úkolech odpovědní činitelé zajisté počítali, anebo aspoň měli počítat s tím, že máme nejen suroviny a peníze, potřebné pro splnění plánu, který jsme si uložili, ale že budeme míti ve všech oborech také dostatek pracovních sil, aby se splnilo to, co potřebujeme.

Tato sněmovna usnesla již řadu zákonů k provedení zákona o dvouletém plánu. Dnešní osnova čís. 425 o opatřeních k provedení národní mobilisace pracovních sil je jen doplňkem anebo pokračováním řady opatření, která vyvstávají v této lidově demokratické republice, kde snad někteří příslušníci nedovedli pochopiti úkol, před kterým republika po této válce stojí. Blahobyt národa zabezpečíme jen vlastní prací. Toto stanovisko lidová strana vždy otevřeně hlásala a vývoj událostí dává nám za pravdu. Po všech ilusích, ve kterých mnozí žili v době revoluční, poznáváme, že jsme odkázáni jen sami na sebe a že jen to, co si vlastní prací vytvoříme, nám bude nejjistějším přínosem ke zvýšení blahobytu celého národa.

Problémy, které chceme tímto zákonem řešiti, jsou pro nás v mnohém velmi poučné. Stálé zdůrazňování, že jsme republikou demokratickou, je v rozporu s tímto zákonem, neboť i když je snaha řešit přechod z jednoho zaměstnání do druhého cestou dobrovolnou, přece jenom se nezbavíme dojmu, že toto opatření nepůjde dobrovolně, poněvadž na základě této osnovy budou zaměstnanci nuceni přejíti z jednoho zaměstnání do druhého, a to nebude dobrovolné; stále je budeme přeškolovat, a to trochu připomíná časy naší národní a politické nesvobody. A konečně chceme postihnouti také všechny ty, kteří pracovat mohou a práci se vyhýbají.

Mluvím-li jménem klubu lidových poslanců k tomuto zákonu, chci zejména poukázati na jeho důležitost s hlediska zemědělského.

Tvrdím v pevném přesvědčení, že vzestup blahobytu národa a zvýšení jeho životní úrovně do dvou let, jak si to budovatelský program této vlády určil, je především závislý na výsledku zemědělské práce a splnění zemědělského výrobního plánu. Čím více bude naše zemědělství schopno dát z výnosu polí a stájí ve prospěch zásobování celého národa potravinami všeho druhu, tím lépe se budou roztáčet kola v průmyslu a tím dříve přestane přidělování potravin v omezené míře. Zemědělský stav si nedělá při této osnově zákona iluse, že by nějak radikálně vyřešila otázku většího přílivu pracovních sil do zemědělství. Jako důvod uvádím, že již sama důvodová zpráva vypočítává, že do různých oborů průmyslu potřebujeme 270.000 pracovníků, do zemědělství 230.000 a do stavebnictví 90.000. Potřebujeme tedy celkem na 600.000 pracovních sil, abychom uspokojili požadavky těch oborů, kde je pracovních sil potřeba.

Bude nutno provést všeobecnou rozvahu, kde je vezmeme. Uvážíme-li jenom to, co už bylo konstatováno panem zpravodajem, že na př. ve státní a veřejné správě máme 100.000 zaměstnanců přebytečných, na něž se tato osnova nevztahuje, a že v některých oborech průmyslu je také různými okolnostmi nadbytek zaměstnanců, je na snadě odpověď, že převody zaměstnanců do zemědělství nebudou jednoduché. Mám pro toto své tvrzení vážné důvody.

Od počátku osvobození řešíme problém nedostatku pracovních sil v zemědělství a nepokročili jsme nijak kupředu. Při rozejití se Prozatímního Národního shromáždění sněmovna přijala zákon o t. zv. zabezpečení pracovních sil pro zemědělství. Byl jsem tehdy zpravodajem o tom zákoně a neváhal jsem prohlásit, že ani deseti zákony nerozřešíme otázku nedostatku pracovních sil v zemědělství, dokud si neuvědomíme a nerozřešíme dva základní předpoklady.

Prvním z nich je otázka sociální a druhým otázka mravní. Lidová strana od začátku parlamentní činnosti poukazovala na velký nepoměr mezi zemědělstvím a průmyslem. Cenové rozpětí a nesociální měřítko mezi mzdou v průmyslu a zemědělstvím je nespravedlivé. Jsou-li v průmyslu mzdy nekvalifikovaného dělníka 12 až 16 Kčs na hodinu, nemůže nikdo chtít, aby v zemědělství pracoval zaměstnanec za 8.30 Kčs za jednu hodinu podle mzdové vyhlášky. Proto staví lidová strana kardinální požadavek, aby zemědělství bylo po stránce mzdy vyrovnáno s průmyslem, aby zemědělci a zemědělští dělníci za svou práci dostali takovou odměnu, jako pracovníci v jiných oborech.

Druhá otázka je otázka mravní, či psychologická. Fysická práce, zejména v době revoluční, ba i v dnešních dnech, je považována za něco nedůstojného a méněcenného. Revoluční hesla, že budeme národ pánů, že se budeme míti dobře a že budeme dělat pány, si mnozí vzali tak k srdci, že nám vyvstává vážný problém, kde a jak převedeme oněch přebytečných 100.000 zaměstnanců z veřejné správy a jak zasáhneme i do jiných oborů.

Důstojnost práce tělesné byla snížena a proto musíme mít odvahu říci si pravdu, že každá práce je důstojná a čestná, ať je to v kterémkoliv oboru, ale musí každému dávat možnost, aby touto prací vyživil nejen sebe, ale i svoji rodinu. Ti, kteří zavinili přeplnění státních a veřejných úřadů, jakož i některých oborů znárodněného průmyslu nově nabranými silami, aby posílili své mocenské a politické posice, musejí mít odvahu provésti přesun, ale ovšem podle měřítka spravedlivého, odpovídajícího schopnosti, vzdělání a svědomitosti zaměstnance, a ne podle politické legitimace.

Pan kolega Zápotocký v jedné své řeči uvedl, že se u nás značně přesunul poměr zaměstnanecký, a to tak, že jsme před válkou měli 75% pracujících fysicky a 25 % pracujících administrativně; a dnes máme jen 52% pracujících fysicky a 48 % pracujících v administraci či v úřadech, čili stáváme se národem úřadujícím.

Nebudu a nehodlám se dále zabývati těmito věcmi, které jsou příčinou, že nový zákon bude pracovní povinnost nařizovat, ani tím, co bylo nebo co je příčinou, proč k němu dochází. To, co jsem uvedl, postačí pro charakteristiku současné doby.

S hlediska zemědělského jsou u nás poměry jasné. Vím, že někteří páni kolegové budou mít odlišné názory, ale povídáním na věci nic nespravíme.

Ministerstvo výživy má vážné starosti s vyživovacími otázkami. Začali jsme dvouletý plán, máme zvýšit blahobyt a zatím snižujeme příděly masa, omezujeme příděl bílé mouky a pečiva, nemohli jsme splnit uzavřené objednávky brambor pro cizinu, zkrátka nalézáme se v situaci, kdy vidíme, že otázka zásobovací je bez pomoci UNRRY kritická, a že ji rychle může vyřešit jen naše zemědělství. Hledají se příčiny, proč je toho či onoho méně. Je lépe říci si upřímně pravdu. Co je platné akademické mluvení, když skutečnost se zatím nedá zastřít. Situace v zemědělství po stránce pracovní je vážná. Statistika udává, že osevní plocha chlebovin je nižší předpokládaného plánu o 60.000 ha, osevní plocha jařin menší také o 60.000 ha, a pokud jde o olejniny, kde jsme plánovali, aby se oselo 150.000 ha, bylo oseto sotva 30.000 ha a jejich stav je tak špatný, že skutečně máme obavu, že sklizeň olejnin bude velmi nepatrná. Dále zjišťujeme, že v pohraničí máme neobděláno na 60.000 ha polí. Táži se proto veřejně, kdy se vlastně dovíme pravdu o pohraničí, když jsme stále ministerstvem zemědělství a osidlovacím úřadem ubezpečováni, že je vše osídleno? O osídlení se mluvilo hodně včera při osnově o zaknihování konfiskovaného majetku.

Stav dobytka proti roku 1945 značně poklesl, a to nejen v pohraničí, nýbrž i ve vnitrozemí. Vliv na stav dobytka a jeho početné snížení v pohraničí byl včera velmi případně vyjádřen jedním panem kolegou přirovnáním o amerických prériích a cowboyích, charakterisujícím postavení našich družstev.

Naše zemědělství je zemědělství malé a střední, produkující hlavně v těchto podnicích velký stav dobytka. Ubývá-li dobytka, je toho hlavní příčina vedle nedostatku krmiv v nedostatku stálých pracovních sil. Jasnou řečí zde mluví statistika, která vytyčuje nejenom potřebu, nýbrž i stále ubývající stav stálého dělnictva v zemědělství.

Podle statistiky bylo k 20. srpnu 1946 pojištěno v zemědělství 154.000 stálých zaměstnanců, v roce 1947 k 31. lednu již jen 106.000; projevuje se tedy úbytek o 50.000 stálých pracovních sil. Potřebujeme-li 190.000 nových pracovních sil, můžeme celkem říci, že zemědělství by potřebovalo tak asi 250.000 stálých pracovních sil. Tady stojíme před vážným problémem, který se určitě projeví ve výrobě nejen rostlinné, nýbrž hlavně živočišné.

Vycházíme-li ze skutečnosti, že naše zemědělství do 20 ha soustřeďuje 85% zemědělců, je třeba uvážit, že při 8 a 10 hektarovém hospodářství je nezbytně potřebí stálé pracovní sily, zejména v krajích intensivně hospodařících, aby mohl být v takovém hospodářství udržen takový stav dobytka, jak jsme jej průměrně měli, t. j. 8 až 10 kusů, tolikéž vepřového dobytka, a aby mimo to mohly být také se zdarem konány všechny polní práce. Po většině spočívá tato práce nyní na zemědělských manželech a jejich dětech. Enormní pracovní vypětí a práce bezpočtu denních hodin od svítání do noci nejsou nadále možné. Proto se snižuje stav dobytka a místo hospodaření intensivního hospodaří se extensivně.

Mnoho se loni mluvilo o pracovních brigádách v zemědělství. Jsou také výpočty, kolik osob na brigádách pracovalo a kolik tisíc hodin odpracovaly. Nedověděli jsme se ještě dosud nikde, na kolik přijde jedna hodina režie. Byla by to čísla v poměru k výkonu práce jistě zajímavá. Přesto je naše zemědělství za každou výpomoc velmi vděčné. Letos se organisuje pomoc brigád velkoryse. Dosavadní náborová akce však neuspokojuje, jak přiznává i Rudé právo. Ale i kdyby tato akce dopadla úspěšně, projeví se pomocí brigád při zdolávání špičkových prací ve žních a na podzim. V mnohých případech pracovníci brigád po odpracování určitých hodin na poli nevypomáhají v hospodářství ráno, v poledne a večer při poklízení dobytka, kdy toho zejména nejvíce potřebují zemědělské ženy, obstarávající v této době domácnosti. Všechny sliby, ať už ministerstva sociální péče či ministerstva zemědělství, že budou obstarány pracovní síly ze zahraničí, nevedly k úspěchu, anebo byly velmi nepatrné, ať už šlo o dělníky z Italie, Bulharska či Rumunska. Slovenští dělníci, kteří jedině vydatně zemědělství v Čechách a na Moravě vypomáhali, nemohli uspokojit všechnu potřebu. Rovněž přesun Maďarů do vnitrozemí neuspokojuje.

Organisování pomocných brigád na sobotu a neděli nemá v zemědělství valné ceny, neboť brigádníci jsou zemědělských prací povětšině neznalí a zemědělci sami za celý týden jsou prací sedřeni, takže pochopitelně potřebují sami oddechu a odpočinku. V tyto dny nemají zájem o pracovní výpomoc.

Osnovou zákona o mobilisaci pracovních sil ukládáme nucené přesunutí pracujících na jiné pracoviště. Víme již ze zkušenosti, jak vypadá takové násilné přesunutí do práce, ke které se obyčejně postiženým nechce. U strojů nebo kdekoliv jinde dá se práce určit i kontrolovat, ale v zemědělství to není možné. Tam se tato práce projeví jen tehdy, když ji člověk koná rád, svědomitě a s láskou. Proto jsem řekl svoje stanovisko kriticky a otevřeně. Víme, ze toto opatření bude pro zemědělství nedostačující. Víme, že zemědělci musí ponejvíce spoléhat sami na sebe. Zemědělství plní svůj budovatelský program výstavby republiky dobře. Jsme hrdi na to, že zemědělské produkty, vyvážené za hranice státu, činí 55 % celkového vývozu našeho zahraničního obchodu. Zemědělství tím umožnilo získat cizí hodnotné valuty anebo suroviny pro náš průmysl. Proto si zemědělci jistě zaslouží uznání.

Zneklidňováním zemědělců zásahy do pozemkové držby a všelijakými novými zásadami a t. zv. novým duchem, zaváděným do zemědělství ze samého ministerstva zemědělství, se problém nedostatku pracovních sil a vyrovnání, resp. odstranění disparity mezi průmyslem a zemědělstvím nevyřeší.

Mechanisace zemědělství ani scelování pozemků nebudou provedeny do dvou let. Zřizování družstevních praček na vesnicích - to není všelék k usnadnění práce zemědělské ženy. Naší snahou musí býti, aby v každé zemědělské chalupě byla elektrická pračka a aby práce byla zmechanisována. Výroba strojů pro zemědělství, zejména pro jeho soukromý sektor, je nedostačující a ceny jsou velmi vysoké. Vše půjde svou cestou, ať máme plány sebekrásnější, a ani šest osnov pana ministra zemědělství neučinilo zázraků a ani žádný nový program pro zemědělství na situaci nic nezmění.

Mzdová úprava zaměstnanců v zemědělství je přirozeně závislá na cenové úpravě. Také poměry sociální a zaopatřovací nejsou v tomto oboru ani zdaleka přizpůsobeny jiným pracovním skupinám. Teprve stojíme před řadou důležitých otázek, ať jde o pojištění národní, starobní nebo jakékoli jiné. Rovněž vznášíme spravedlivý požadavek, aby početné rodiny malozemědělců dostaly sociální příplatky na děti. Dále bylo nutno v osnově o mobilisaci pracovních sil zaujmouti stanovisko k § 32, odst. 2, jak o něm také referoval zpravodaj za zemědělský výbor, kde všechny výbory uznaly, že vyplácení mzdového rozdílu nemůže býti provedeno nákladem zemědělců jako zaměstnavatelů.

Všichni velmi dobře víme, že začínáme život v osvobozené republice u prázdného stolu. Proto máme všeobecně všichni povinnost, abychom na všech místech, kde je toho potřeba, veškerou práci zdolávali. Že starosti na pracovním trhu jsou veliké, poznáváme i z toho, že Národní fronta a všechny čtyři politické strany se obracejí na veřejnost s výzvou, aby velmi vážně brala volání po odstranění nedostatku pracovních sil v zemědělství.

Máme-li provést mobilisaci pracovních sil, bylo by nejlépe, kdyby se provedla spontánně cestou dobrovolnou, vyvěrající ze samozřejmé povinnosti, že pracujeme pro sebe, pro svoji republiku. Velectění, bude nám ke cti, když to dovedeme všichni pochopit a když s radostí a bez donucování budeme přinášet oběti, abychom si svou těžce vydobytou svobodu také udrželi. Vzpomeňme jen, kolik těžkých obětí bylo položeno za naše osvobození, a připomeňme si, že tyto oběti byly přinášeny s láskou, dobrovolně pro naše osvobození. A záleží na nás, aby tyto oběti nebyly nadarmo. Přes to, že jsem zde otevřeně poukázal s hlediska zemědělského na nedostatky tohoto opatření, jsme si dobře vědomi situace a neděláme si žádných ilusi. Proto lidová strana u vědomí své odpovědnosti za výstavbu republiky bude hlasovat pro tuto předlohu. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: K slovu je ďalej prihlásený p. posl. dr Linczényi. Dávam mu slovo.

Posl. dr Linczényi: Panie a páni!

Ničivé udalosti poslednej svetovej vojny na území nášho štátu, ktoré nám zanechaly hotovú spúšť, a jedinečný cisársky rez, ktorým sme vyoperovali odveký vred z tela našich národov v podobe spupných germánskych dobyvateľov a okupantov, postavily nás pred závažné problémy, ktoré vyvrchoľujú v otázke nedostatku pracovných síl. A keďže k zahladeniu stôp okupácie a hospodárskeho vykorisťovania sme sa pustili smelým dvojročným vládnym programom do ozdravenia a povznesenia nášho hospodárskeho života, k podopretiu tohto úsilia, ktoré chce dosiahnuť aspoň predvojnovej životnej úrovne, má slúžiť prejednávaný návrh zákona o niektorých opatreniach k prevedeniu národnej mobilizácie pracovných síl.

Priznám sa vám, že pojem mobilizácie mi od prvopočiatku pripomínal čosi nanúteného, odiózneho, čo by sa malo v našej obnovenej a krvou spečatenej štátnosti nahradiť radostným a dobrovoľným zapojením sa do pracovného a konsolidačného procesu vzkriesenej republiky, a preto som sa usiloval raziť cestu prijateľnejšiemu názvu. No, hoci sociálno-politický výbor súhlasil, jednako prihliadajúc na povojnové, dosiaľ mravne neskonsolidované pomery, bolo vraj potrebné už aj samým názvom osnovy zdôrazňovať opodstatnenosť prípadne aj ostrejšieho zákroku, ak by sa nenašlo dosť pochopenia pre nevyhnutné potreby nášho povojnového, rôznymi úskaliami hateného hospodárenia.