Tato zásada se prvně objevila v zákoně o dvouletce. Dříve liberalističtí národohospodáři uváděli zavádění ekonomického hospodaření do výroby mezi právy a úkoly podnikatele, a právě z toho odvozovali jeho nárok na podnikatelský zisk. V praxi to ovšem vedlo k vykořisťování pracujících a k jejich bezmeznému plundrování. Dnes u nás přechází povinnost uplatňovat zásadu ekonomie v hospodářství na náš lidově demokratický stát. K formám zásahů, jimiž bude nutno zásadu správními orgány uplatňovat, se vrátím ještě v závěru.

Dále pojednává osnova o začlenění do práce osob schopných a dosud nepracujících. Pokud se přihlásí dobrovolně k začlenění, budou jim poskytnuty všechny výhody, jež jsou stanoveny pro osoby opouštějící méně důležitý obor za tím účelem, aby pracovaly na místě důležitějším. U nepracujících, kteří se nezačlení dobrovolně do práce, u notorických flákačů a osob živících se šmelinou pak zakročíme co nejpřísněji podle předpisů o všeobecné pracovní povinnosti. Zakročíme ne proto, že by jejich pracovního úsilí bylo naší dvouletce tolik třeba a že bychom se nemohli bez nich obejít, nýbrž proto, že je to naše povinnost vůči všem poctivě pracujícím, aby si z jejich, z celonárodního produktu tyto černé živly neopatřovaly to, co jim nepatří. Budeme do krajnosti hájit zásadu, že kdo společně netvoří, nemá také práva podílet se na výsledcích práce. (Potlesk.)

Dalším významným opatřením, o němž osnova zákona jedná, jest úprava přechodu osob, které mohou být na dosavadních pracovních místech postrádány, do oborů, kde je jich naléhavě třeba. Stanoví se zde spravedlivé zásady pro výběr zaměstnanců, kteří mají býti uvolněni, jakož i záruky, aby nebyli poškozeni včleněním do nového zaměstnání. Obdobné předpisy platí též při přemístění zaměstnanců u téhož zaměstnavatele nebo při uvolnění zaměstnanců v důsledku úředně nařízených organisačních opatření v hospodářství.

Důležité bude navrátit odborně vyškolené nebo vycvičené pracovní síly do jejich původního povolání. Domnívám se, že toto opatření přispěje ke krytí potřeby pracovních sil v opomíjených oborech, o nichž jsem již hovořila. Nebylo by ani sociálně spravedlivé, ani by nevyhovovalo zásadě ekonomie, kdybychom do oněch oborů včleňovali bez výběru ty osoby, které jsou jakýmkoli způsobem uvolněny nebo se hlásí o práci. Považuji za vhodnější, abychom vytvořili takovou situaci, aby osoby, které v oněch odvětvích jako ve svém hlavním povolání pracovaly a z nějakého důvodu je opustily, byly přivedeny k tomu, aby znovu vykonávaly svou práci na důležitějším místě, kde budou míti vyšší výkon, bude jich lépe využito a budou lépe honorovány.

Netrpělivě jsou očekávána ustanovení týkající se zvýšení počtu pracujících žen a zařazení do práce osob se sníženou pracovní schopností. Vyskytuje se trapný zjev, že ženy a invalidé se z existenčních důvodů hlásí o práci, ale nedostávají ji, a je to způsobeno částečně tím, že výroba ještě není na takové výši, aby byla pracovní příležitost pro všechny, nebo také tím, že je někdy nedostatek surovin. Mnohdy je vinno konservativní stanovisko správ závodů. Jindy jsou to někteří členové závodních rad, kteří ženy a invalidy odmítají a nechtějí jich použíti pro práci, kterou by dobře zastali. Na mnohých pracovních místech, hlavně u úřadů, zaměstnávají zdravé silné muže, často vysoce kvalifikované, kteří nám chybějí v jiných oborech a závodech; nebo je pro sebe reklamuje přímo ten závod, který ženy a osoby se sníženou pracovní schopností odmítá. Tato situace se dá řešiti právě jen opatřeními, jež osnova zákona obsahuje, tím, že se určitá lehká práce vyhradí ženám a invalidům a nebudou při ní moci býti zaměstnáváni muži.

Osnova zákona dále řeší pracovně-právní otázky tak, aby nedošlo k poškození zaměstnanců, kteří nastoupí nebo změní místa v důsledku národní mobilisace práce. Jde tu o zachování nároku na remuneraci, dovolenou, výhodnějšího sociálního pojištění, možnosti vykonat učňovskou zkoušku, jakož i zachování důchodu poživatelům invalidního a starobního důchodu, kteří nastoupí do zaměstnání. Důležitý je předpis, podle něhož budou zřízena střediska pro odborný výcvik a zaškolení zaměstnanců, a pak ustanovení o vyrovnávání rozdílu mezi výdělkem dosavadním a výdělkem novým pro přechodnou dobu, kdy zaměstnanec bez vlastní viny nemůže dosáhnouti plného pracovního výkonu. Zachovati zaměstnancům platové vyrovnání i po další dobu by bylo nevhodné a vedlo by k poklesu pracovní morálky a k nevraživosti mezi pracujícími navzájem.

Další část osnovy zákona jedná o pracovní výkonnosti a kázni. Ukládají se zde zaměstnavatelům i zaměstnancům různé povinnosti, které mají zaručiti nerušený a řádný chod podniku a práce, a jsou zde ustanovení o opatřeních, stanovených na porušení zmíněných povinností. Domnívám se, že řádné používání těchto předpisů se strany zaměstnavatelů, zastupitelských orgánů, zaměstnanců a úřadů ochrany práce přispěje k utužení pracovní kázně a ke zvýšení výkonu.

Jako celkový posudek o tomto zákonu chci uvést, že je nejen vhodný a použitelný, ale že je naprosto nutný. Osnova přispěje k ozdravění našeho hospodářského života, a reakce, která toto nemůže potřebovat a která v provedení mobilisace práce právem spatřuje ohrožení svých sil, nasadila zde všechny své síly a skutečně se jí podařilo jeho projednávání podstatně oddálit. Provinila se tím ovšem na zájmech národa, ježto poškodila naše hospodářství a ztížila plnění dvouletky.

Zákon o některých opatřeních k provedení národní mobilisace práce se však nevypořádává s celou její problematikou a bylo by osudným omylem domnívati se, že nyní můžeme složiti ruce v klín. Jsem velmi ráda, že jest mi možné, abych ústavodárné Národní shromáždění upozornila na to, co je ještě třeba podniknouti, má-li býti opatření takového rozsahu, jako je národní mobilisace práce, provedeno hladce a bez zbytečných ztrát.

Za prvé třeba podniknouti významná opatření organisační. Tento zákon svěřuje veškeré hospodaření pracovními silami a tím nejen významná opatření, ale i vážnou odpovědnost úřadům ochrany práce, které musí býti proto dobudovány. Jejich zaměstnancem nemůže být kdokoli. Musí to být člověk, který je důkladně obeznámen s potřebami našeho hospodářství a se základními požadavky jednotlivých povolání, který má řádný poměr k výstavbě našeho státu a jemuž je vrozeno umění úspěšně jednati s lidmi. Úřady ochrany práce musí býti přebudovány na poradny, mající podrobnou evidenci o pracovních příležitostech ve svém obvodu a v celém státě a pracující v nejužším styku se závody, závodními radami a všemi zájmovými organisacemi.

Pracující musí při svém styku s nimi v praxi poznati, že úřady jsou proto, aby jim pomáhaly a sloužily. V personálních stavech úřadů ochrany práce jsou však lidé, kteří se pro takovou práci nehodí, a kvalitní zaměstnanci mnohdy odcházejí pro nevyhovující platové podmínky. Není divu, že za této situace se vyskytují závady v činnosti úřadů ochrany práce, a jen vypětí části zaměstnanců, kteří jsou schopní a obětaví, je co děkovat, že není zatím důvodu k vážnějším stížnostem. Organisace úřadů ochrany práce je jedním úzkým profilem, který by mohl ohroziti hladký průběh národní mobilisace práce, a je proto třeba zvýšiti úroveň jejich zaměstnanců a upraviti jejich platové podmínky.

Dále je třeba, aby byla vyvolána v život pravidelná a organisovaná součinnost úřadů ochrany práce s lidovou správou, odborovým hnutím a všemi zájmovými organisacemi. Vždyť je mnoho otázek, souvisících s národní mobilisací práce, jako byty, jesle, dobrovolná občanská svépomoc a jiné, jež lze rozřešiti jen ve spolupráci všech těchto složek. Je proto třeba, aby urychleně byly zřizovány sbory pro mobilisaci práce, předvídané již v důvodové zprávě k zákonu o dvouletce, které přispějí ke koordinaci a stupňování úsilí všech úřadů, orgánů a institucí účastnících se národní mobilisace práce.

Velmi významné jest, aby brzy došlo k takové úpravě mzdových a pracovních podmínek ve vyjmenovaných opomíjených oborech, aby se staly přitažlivými a byly saturovány samočinným přílivem pracovních sil. Nejsou to jen předsudky, které pracující od nich odrazují, nýbrž namnoze též nízká mzdová úroveň, pozůstatek to dřívějších mzdových úprav, a zvýšení mezd bude jen spravedlivé, neboť není nejmenšího důvodu, aby mnohé méně důležité a snazší úřednické a dělnické práce byly odměňovány lépe než těžká fysická námaha v povolání, jež zaměstnance vystavuje nepohodě a je sezónní povahy.

Dále je zapotřebí, aby bylo možno administrativně zakročiti v případě, že závod nevyužívá ekonomicky pracovních sil, a doplniti to ještě jinou hospodářskou, automaticky působící cestou. Je nutno, aby cenová politika neponechala podnikům nadměrné ziskové kvoty, resp. aby daňovou politikou jim byly odčerpány, a to proto, aby nemohly neodpovědně udržovat pracovní reservy, kterých dnes nemohou plně využíti. Vedoucí činitelé ve znárodněném průmyslu musí býti odpovědni za podnikový výsledek ekonomického hospodaření.

A jak by se tyto problémy řešily za kapitalismu? Fabrikanti by vyhodili přebytečné síly na dlažbu a nestarali by se o jejich osud. Při nejlepším by je hodili státu na krk. Jen si vzpomeňte na to, jak v minulosti bloudilo statisíce nezaměstnaných ulicemi bez naděje na nějaké zaměstnání! A nebyli to jen dělníci. Do těch řad patřily všechny vrstvy pracujících. Kolik lidí s akademickým vzděláním se hlásilo o práci na stavbách a byli ochotni přijmouti jakékoliv příležitostné zaměstnání, jen aby dostali kus chleba k nasycení! Tak se řešila otázka přebytečných pracovních sil v době, kdy výlohy byly plné zboží, zatím co lid, který pracovat chtěl, byl nucen hladovět. To byla ta svoboda. A dnes se poukazuje na to, že zákon o národní mobilisaci práce je omezením osobní svobody!

V čem spočívá osobní omezení svobody? V tom, že se přebytečné síly, kterých není dostatečně využito, přeřazují do produktivního zaměstnání, jistě ne. Při tom se jim dostává náhrada za event. materiální poškození, které snad utrpí.

Je povinností celé Národní fronty, aby spolupracovala tam, kde toho žádá zájem národa a státu. Jen tak se nám podaří odstranit všechny potíže a nedostatky, které dosud máme. Nepodceňujte proto ani brigády ani vzájemnou pomoc, s kterou dnes v trvalé spolupráci pracují města i venkov.

Nejdůležitější práce, která se musí v souvislosti s národní mobilisací práce vykonat, je rozvinutí široké uvědomovací a propagační akce. Nestačí zaručit, že pracující při změně místa nebudou poškozeni; je třeba ještě zajistiti jejich subjektivní souhlas a ochotu. Dnes jest situace taková, že místo toho, aby přebyteční zaměstnanci byli dobrovolně uvolňováni a dobrovolně přecházeli na důležitější místa, spíše jsou před uvolněním chráněni a množí se intervence, aby nemuseli přejít, a přece je jisté, že tak obrovský přesun pracovních sil, který je třeba provést ke stoupnutí výkonu na hlavu a směnu může býti proveden, jen budou-li všechny vrstvy národa ochotně spolupracovat.

My, komunisté, máme pevnou důvěru, že náš lid je uvědomělý a pracovitý a že ochotně bude pracovat nyní, když ví že plody jeho práce a námahy zůstanou jemu a nepoplynou do kapes vykořisťovatelům. Uvědomíme-li si každý, že dvouletka není jen nějaké budování, námaha pro námahu, nýbrž že jejím hlavním smyslem je dosáhnout, aby naše země zkvétala a náš národ byl šťastný a bohatý, že hospodaříme na svém a že zdokonalení práce a zvýšení výroby přinese zvýšenou životní úroveň, pak se provedou i t. zv. nepopulární opatření, zvláště ta, o nichž jsem hovořila.

My, komunisté, jsme vykonali již mnoho na tomto poli svou uvědomovací prací mezi členstvem a na poradách se závody. Osídlení pohraničí, příliv pracovních sil do pohraničí, příliv pracovních sil do výroby ještě před vydáním tohoto zákona a zvláště stoprocentní plnění jmenovitých úkolů dvouletky nás plně přesvědčuje, že slova o lidové iniciativě a pracovním nadšení při budování našeho státu nejsou žádnou frází, nýbrž že je to skutečnost, která nám nejlépe zaručuje, že se po vlastní československé cestě bezpečně dostaneme k socialismu. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je p. posl. Skaunic. Dávám mu slovo.

Posl. Skaunic: Paní a pánové!

Myslím, že nám trošku reakce straší v hlavě, když tak člověk slyší, že také projednání této osnovy zákona reakce oddálila. Kde ta reakce vlastně u nás je? Nepochybuji o tom, že jsou lidé reakčního smýšlení, ale nevěřím tomu, že ta reakce je tak vyložená ve vládě Národní fronty.

Mohu kvitovat, že ministerstvo sociální péče návrh tohoto zákona vypracovalo minulý rok a že v celku byl to návrh sympatický. (Posl. Janouš: A podle toho mohl počkat.) Já ti hned na to odpovím, počkej Janouši, pak se přihlas ke slovu, chceš-li. Já vůbec nemám ve zvyku pokřikovat, ale jinak prosím, když máš k tomu chuť, tak si můžeme ty věci vyřešit.

Vládní návrh, který byl podán, byl velmi sympatický a myslím, že měl jednu velikou přednost proti této osnově, že řešil ten problém generelně - ještě o tom promluvím - a že zahrnoval také státní zaměstnance. Vznikla-li ve vládě anebo v Národní frontě diference v tom, máme-li právě tohoto zákona používat jako druhého retribučního řízení, to je potom věc jiná, a snad proto se vládní návrh tak dlouho v připomínkovém řízení a ve vládě zdržel. Ale parlament, a to bych prosil, abyste konstatovali, se touto osnovou zabýval velmi stručně, ač je to osnova, která hluboce zasahuje do našeho politického a hospodářského života, a našla se tady mezi námi opravdu svorná dohoda a v nejkratší době byla osnova předložena také k odhlasování.

Účinnost zákona o mobilisaci pracovních sil se skončí uplynutím příštího roku a jeho účelem má být zabezpečení pracovních sil, potřebné k provedení dvouletého hospodářského plánu. Já se ptám: Co potom? Jsem přesvědčen o tom, že takovýto zákon budeme muset mít i po splnění dvouletky, protože se do toho starého systému liberalistického hospodaření, aby si každý dělal v hospodářství co chce, už nevrátíme, a budeme mít po dvouletce pětiletku nebo desetiletku, ať to nazveme jak chceme. Pravda je, že my se od plánovaného hospodářství už neodchýlíme, protože nechceme mít ty zjevy, které jsme měli v minulosti, aby z nadbytku vytvořených hodnot se plodila sociální bída.

Tento zákon se měl uskutečnit již mnohem dříve, před prováděním dvouletky, jako ostatně mnoho jiných opatření, na něž dosud čekáme. 12. února minulého roku schválilo Prozatímní Národní shromáždění zákon č. 29, kterým měly být zavedeny pracovní průkazy. Tyto průkazy jsou nezbytným předpokladem k mobilisaci pracovních sil. Úřady ochrany práce dostanou totiž ve vyplněných dotaznících neobyčejně cenný materiál, který umožní velkorysé rozčlenění pracujících do oborů, kde je jich nezbytně třeba, za současného využití odborné kvalifikace každého jedince. Je totiž nesporné, že odborně kvalifikované síly tu jsou, jenže nejsou začleněny tam, kam patří. Celá výroba během válečných let byla zaměřena na zbrojní průmysl a pro tuto výrobu byly odčerpány síly do té doby zaměstnané v oborech, které obstarávaly výrobu pro mírovou spotřebu.

Provádění dvouletého plánu je brzděno především ve stavebnictví. Chybějí nám kvalifikovaní zaměstnanci ve všech stavebních oborech. Ostatně všechny tyto potíže jsou známy. Lidé byli zařazeni do továren, kde se naučili jednoduchým úkonům při zmechanisované výrobě válečných potřeb, a snaží se zůstat v provozovnách, kam je válka postavila, odmítajíce návrat ke svému původnímu řemeslnému zaměstnání. Úřady ochrany práce mohly již před zahájením provádění dvouletky mít přesný statistický materiál a podrobný přehled o každém zaměstnanci, kdyby - a v tom je ta největší svízel - bylo vydání pracovních průkazů provedeno. Mohou tu být námitky, že nebylo dostatek papíru, že nebylo dostatek plátna pro vazbu průkazů. Soudím však, že se mohl materiál ušetřiti, kdybychom se omezili ve vydávání té záplavy zbytečných agitačních brožur a různé naivní limonádové četby.

Další opatření, jež mělo býti provedeno, je účelná reorganisace celé plánovací služby. Sněmovna při jednání o finančním zákoně jednomyslně požádala vládu, aby jí byl předložen návrh zákona o sloučení našeho plánování a zapojení plánovací služby do naší hospodářské samosprávy. Návrh tohoto zákona, bohužel, předložen nebyl a pomocné ruce našich hospodářských institucí, nabídnuté ke spolupráci, nebyly přijaty. Připomínám, že obchodní a živnostenské komory dávaly k disposici pro kontrolu provádění dvouletého plánu nejen kvalifikované síly, ale i místnosti a svá kancelářská zařízení ve snaze pomoci státu v budování a ve snaze ušetřiti zbytečná vydání v době, kdy je každé koruny zapotřebí na produktivní výdaje. Ostatně těch, kteří provádění dvouletky pozorují, máme dost a potřebujeme více těch, kteří pracují.