Předseda Jos. David.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Petr, dr Ševčík, Tymeš, Komzala.

Zapisovatelé dr Ducháček, dr Falťan.

Členové vlády: předseda vlády Gottwald; náměstkové předsedy vlády Široký, Ursíny; ministři dr Dolanský, V. Kopecký, Masaryk, dr Pietor, dr Stránský, Zmrhal; státní tajemníci dr Clementis, Lichner.

247 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar; zástupci tajemníka NS dr Záděra, dr Ramajzl.

Zpráva výborů branného a zahraničního o vládním návrhu (tisk 518), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění republiky Československé smlouva o přátelství a vzájemné pomoci mezi Československou republikou a republikou Polskou, podepsaná ve Varšavě dne 10. března 1947 (tisk 552).

Předseda (zvoní): Zahajuji 52. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Přistoupíme k projednávání pořadu schůze, na němž je

Zpráva výborů branného a zahraničního o vládním návrhu (tisk 518), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění republiky Československé smlouva o přátelství a vzájemné pomoci mezi Československou republikou a republikou Polskou, podepsaná ve Varšavě dne 10. března 1947 (tisk 552).

Zpravodajem za výbor branný je p. posl. dr Loubal. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Loubal: Pane předsedo, paní a pánové!

Ústavodárné Národní shromáždění prožívá dnes významný den, kdy schvaluje smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci mezi Československou republikou a republikou Polskou, podepsanou ve Varšavě dne 10. března 1947. Schvalujíce tuto smlouvu musíme si býti vědomi jejího velikého dosahu pro naši republiku v celém obranném systému, který budujeme spolu s ostatními slovanskými státy jako nerozbornou hradbu proti úhlavnímu nepříteli našeho národa a Slovanstva vůbec, Německu. Nemůžeme při této příležitosti nezamysliti se nad celou naší historií, která podle slov Palackého je vyplněna neustálým zápasem našeho národa s Němci o národní a státní existenci a o tuto krásnou zem, kterou máme všichni tak rádi. Tento boj našeho národa byl součástí velkého boje, který vedl náš národ i ostatní slovanské národy s tvrdým imperialismem německým, směřujícím na východ a známým v historii označením "Drang nach Osten". Kolik půdy, patřící kdysi slovanským spolubratrům, dovedl výbojný imperialismus německý vyrvati a úplně germanisovati! Tento náš boj o existenci vedli jsme, jak historie nás poučuje, se střídavým štěstím.

Proto dnes nesmíme především zapomínati historie nejmladší, kdy německý nacismus a fašismus tvrdě okupoval naše země, aby národ musel procházeti těžkou a krvavou dobou, ve které SSmanská bota drtivě šlapala po našem národě. Nesmíme zapomenout všech těch obětí, utrpení a trýzně, kterou národ musel projít, a pro příště vyvarovat se eventuálního nebezpečí, že bychom museli tak smutnou dobu prodělávati znovu. Jsme si dobře vědomi, jak důležitou roli hrál polský stát v době mnichovské krise, a proto oba národy musí z této nedávné historie, na kterou tak doplatily, čerpati své poučení. Jsme si dobře vědomi toho, že německý fašismus je novodobým vyjádřením celé mentality německého národa, kterou jsme v novodobé historii poznali jako typické německé prušáctví, nenávidějící jiné národy a především národ náš. Německý imperialismus se tolikrát pokoušel o naše zničení, ale český národ odolal a nebyl touto válkou vymýcen a musí býti připraven i na okolnost, že touha po odplatě a odvěký německý výboj na východ může znovu oživnout a ať v jakékoliv formě znovu ohrožovat existenci našeho národa a státu.

Že tyto naše obavy nejsou neodůvodněny, nejlépe ukazuje vývoj politického života dnešního Německa, kdy nás docházejí zprávy o podzemním nacistickém hnutí, které se snaží strhnout na sebe a na cestu odporu proti spojencům všechny Němce. Toho dokladem jsou i četné bouřlivé demonstrace proti spojeneckým vojskům a činnost bývalých sudetských Němců, kteří na základě postupimské dohody museli opustit naši republiku, proti níž vyvíjejí podvratnou činnost. Proto plníme jenom svou povinnost, jsouce si plně vědomi své geografické polohy, že žijeme mezi Německem a Sovětským svazem, a proto ke spojenecké a přátelské smlouvě s Ruskem, která po prvé byla uzavřena r. 1935 a doplněna v r. 1943 a která je naší plnou oporou pro případ každého vojenského konfliktu s Německem, a ke spojenecké smlouvě s bratrskou federativní Jugoslávií přistupuje nyní smlouva s Polskem, sloužící k témuž účelu (Potlesk.), t. j. zabezpečiti náš stát a náš národ pro případ konfliktu s nepokojným sousedem Německem a vytvořiti na východní hranici nerozbornou hradbu slovanských států, které vzájemně si pomáhajíce budou vždycky schopny odraziti každý útok. (Potlesk.)

To také zdůrazňuje smlouva sama, jež již ve svém úvodu praví, že oba státy, snažíce se zajistiti pokojný rozvoj obou slovanských zemí, které, sousedíce přímo s Německem, byly v průběhu celých svých dějin předmětem. německé útočnosti, při čemž sama jejich existence byla nejednou ohrožena, vyvozujíce závěry ze zkušeností poslední války, která postavila oba národy před smrtelné nebezpečí, a uvědomujíce si životní zájem, jež obě země mají na společné obraně pro případ, že by Německo obnovilo svou útočnou politiku proti jejich svobodě, nezávislosti a územní celistvosti, uzavírají spojeneckou smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci.

Smlouva ukládá oběma vysokým smluvním stranám učiniti všechna opatření, aby znemožnily jakoukoliv novou hrozbu útoku se strany Německa nebo kteréhokoliv jiného státu, který by s Německem přímo nebo jakkoli se sdružil. Při tom smlouva zdůrazňuje, že jest uzavřena v zájmu udržení míru; chtěli bychom při této příležitosti celému světu důrazně říci, že účelem této smlouvy, stejně jako smlouvy s Ruskem a Jugoslávií, není žádné spojenectví na výboj, nýbrž jejím účelem je zabezpečiti smluvním stranám a s našeho hlediska našim národům předpoklady pro pokojné žití a vývoj bez obavy, že jednoho dne, byvše napadeni, bychom mohli ztratit svobodu a nezávislost. (Potlesk.)

Při tom nesmí býti opomenuto, že je to první smlouva tohoto druhu, uzavřená s polským národem, která obsahuje tyto přátelské povinnosti vzájemné pomoci pro případ válečného konfliktu s Německem. Proto vítáme tuto smlouvu a doufáme, že bude základnou k přátelskému soužití v nejširším slova smyslu a že v jejím duchu budou řešeny všechny sporné otázky, které se mezi oběma státy vyskytují a event. vyskytnou. Smlouva je dalším dokladem reálného pojetí našeho slovanství, které nám velí, abychom spojeni s ostatními slovanskými státy a opírajíce se o Sovětský svaz vytvořili v našem prostoru takové podmínky, aby se nikdy nestal dějištěm války, aby tato krásná země nebyla zpustošena a zničena proto, že jsme nedovedli využíti síly slovanských států, kterou bychom postavili proti brutální bezohlednosti německého nacismu.

Branný výbor ústavodárného Národního shromáždění, maje na zřeteli obranu národa a státu, směřující k zabezpečení integrity státního území, státní samostatnosti a svobody národa, vítá uzavření smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci mezi Československou republikou a republikou Polskou v té dobré víře, že splní očekávání, která v ni jsou kladena, a že zabezpečí mír v Evropě a tím ve světě a vytvoří předpoklady pro pokojný život národa našeho i národů ostatních.

Branný výbor navrhuje ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby schválilo vládní návrh schvalovacího usnesení, jimž ústavodárné Národní shromáždění souhlasí se smlouvou o přátelství a vzájemné pomoci mezi Československou republikou a republikou Polskou, podepsanou ve Varšavě dne 10. března t. r. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor zahraniční je pan posl, Bašťovanský. Uděluji mu slovo.

Posl. Bašťovanský: Slávne Národné shromaždenie!

Smluva o priateľstve a vzájomnej pomoci medzi Československou republikou a republikou Poľskou, podpísaná dňa 10. marca t. r. vo Varšave, ktorá sa prerokovaným vládnym návrhom predkladá ústavodarnému Národnému shromaždeniu na schválenie, otvára v živote a vo vzájomných vzťahoch našich dvoch susedných slovanských štátov novú - a pevne veríme, že dôvery plnú a na vzájomnom rešpektovaní a priateľskom dorozumení spočívajúcu - éru. Smluva táto je prirodzeným pokračovaním a rozvíjaním tej našej mierumilovnej zahraničnej politiky, ktorej základným pilierom je priateľská smluva so Sovietskym sväzom, podpísaná dňa 12. decembra 1943 v Moskve a ktorej ďalším organickým článkom je spojenecká smluva s Federatívnou ľudovou republikou Juhosláviou, podpísaná dňa 9. mája 1946 v Belehrade.

Slovanské národy sú národy mierumilovné a cudzie sú im hociaké útočné a imperialistické zámery. Všetky tri naše spomenuté spojenecké smluvy so Sovietskym sväzom, s Titovou Juhosláviou a teraz so susedným Poľskom - smerujú úprimne a dôsledne k upevneniu svetového mieru a majú preto výrazný charakter smlúv obranného typu. Článok 2. smluvy o priateľstve a vzájomnej pomoci medzi Československou republikou a republikou Poľskou napríklad výslovne konštatuje, že sa Vysoké smluvné strany zúčastnia v duchu najúprimnejšej súčinnosti na všetkých medzinárodných akciách, smerujúcich k zachovaniu medzinárodného mieru a bezpečnosti a v plnej miere prispejú k tomu, aby sa tento cieľ stal skutkom." Rovnako sa v tom samom článku vyhlasuje, že "pri uskutočňovaní tejto smluvy budú Vysoké smluvné strany dbať na svoje záväzky ako členovia organizácie Spojených národov."

Smluva sa teda organicky začleňuje do povojnového svetového poriadku, vytvoreného po porážke fašistických mocností: Nemecka, Talianska, Japonska a ich spojencov, a stáva sa účinným inštrumentom mierovej politiky i ochrany spoločných záujmov našich bratských národov.

No, uzavretie smluvy o priateľstve a vzájomnej pomoci medzi Československou republikou a republikou Poľskou súčasne presvedčivo zvýrazňuje novú situáciu v slovanskom svete, vytvorenú spoločným bojom i víťazstvom nad nemeckou útočnosťou a barbarstvom, príchod éry ozajstnej družby a bratstva slovanských národov a cieľavedomého odstraňovania prechodných rozporov a nedorozumením, ktoré - živené a podnecované často úmyselne práve nepriateľmi Slovanstva - kalily v minulosti spokojné spolunažívanie a bratskú spoluprácu našich národov. (Potlesk.)

Ak vrhneme čo i len letmý pohľad na históriu, zisťujeme, že národ český a slovenský na jednej strane a národ poľský na strane druhej vystavované boly v prúdení dejín po dobu mnohých a mnohých stáročí trvalému tlaku, náporu a rozpínavosti svojho nemeckého suseda, ktorý raz priamymi útočnými vojennými akciami, inokedy formami tvrdého politického, národnostného a hospodárskeho výboja - no vždy plánovite, neľútostne a brutálne - rozširoval svoj "životný priestor" a ohrožoval životné záujmy a často i národnú existenciu svojich slovanských susedov. Dejiny našich národov od skorého stredoveku až po naše dni boly históriou dramatického obranného boja, naplneného činmi nesmrteľného hrdinstva i aktmi nesmierneho utrpenia a bolestí. V priebehu dejín slovanské národy, žijúce v susedstve Nemcov, boly sústavne vytlačované zo svojich sídlisk smerom na východ, bojovné Germánstvo zmocňovalo sa jednej slovanskej pozície za druhou a svojou útočnosťou znemožňovalo pokojný život a ohrožovalo mier medzi národmi. V dejinách posledných štyroch desaťročí po zuby ozbrojený nespratný nemecky imperializmus vyvolal dvakrát vojenný požiar, ktorý sa rozrástol v strašnú svetovú víchricu, zasiahnuvšiu aj mimoeuropské kontinenty našej zemegule. Tiekly potoky krvi, padly alebo zmrzačené boly desiatky miliónov nevinných ľudí. Najmä v tej druhej svetovej vojne ukázal nemecký imperializmus celú svoju zvrhlosť, neľudskosť a nepredstaviteľnú surovosť, a slovanské národy, poťažne obyvateľstvo slovanských štátov, pocítily predovšetkým peklo nemeckých koncentrákov a mučiarní gestapa, hrôzy nemeckého vojenného besnenia a nemilosrdný, bezhraničný teror nacistickej okupačnej tyranie. Národy poľský i český a slovenský utrpely kruté straty, dostaly ťažké rany za vojny a za nemeckej poroby a priniesly preveľké obete za svoju národnú slobodu a za nezávislosť svojich štátov, republiky Poľskej a Československej. (Potlesk.)

Prerokovávaná spojenecká smluva je plodom tých tisícročných skúseností, naplnených utrpením, heroizmom a krvou nespočetných radov slovanských generácii, ktoré sa staly obeťou nemeckej útočnosti; ona je kvetom toho veľkého svetadejného víťazstva slovanského humanizmu nad germánskou násilnosťou, ktoré vďaka sile, obetavosti a hrdinstvu slovanských národov, vedených najmocnejším svojím bratom, ruským ľudom, a za pomoci ostatných demokratických národov sveta slávilo za tejto vojny svoj triumf - veríme, že trvalý a nezmeniteľný. (Potlesk.)

Je teda kategorickým príkazom a odkazom našich i poľských národných dejín, aby sme sa proti spoločnému nebezpečenstvu, proti útočníkovi, ktorý od vekov ohrozoval našu národnú i štátnu slobodu, somkli a v rámci sbratenej rodiny slovanských národov vytvorili mocnú baštu svetového mieru, demokracie, pokroku a humanity. (Potlesk.) Čím viac kolísania a vypočítavosti vidíme okolo riešenia otázky mierovej smluvy s Nemeckom, čím viac sme svedkami pokusov, zabrániť tomu, aby boly vytrhnuté samotné korene nemeckej imperialistickej výbojnosti, pokusov znemožniť ozajstné zdemokratizovanie a odnacizovanie Nemecka, tým väčšiu váhu treba klásť na sbližovanie národov slovanských, tým viac si treba ceniť každý krok, ktorý upevňuje obrannú silu slovanskej rodiny. Dnes má smluva o priateľstve a vzájomnej pomoci s Poľskom o to väčší význam, že ide o spojeneckú smluvu so štátom, s ktorým máme dlhé spoločné hranice, nakoľko v dôsledku porážky fašistických mocností v tejto vojne zmenila sa územná rozloha Nemecka do tej miery, že sa naša republika zemepisne vymanila z toho smrtonosného objatia germánskeho živlu a dostali sme sa do susedstva na pomerne značnej dĺžke svojich hraníc so Sovietskym sväzom a s Poľskom, teda so štátmi slovanskými, spriatelenými. (Potlesk.)

Niet tiež sporu o tom, že smluva o priateľstve a vzájomnej pomoci medzi Československou republikou a republikou Poľskou bude vhodnou základnicou a živnou pôdou aj pre prehlbovanie spolupráce na poli hospodárskom a kultúrnom, a predbežné hospodárske rokovania, ktoré sú už v prúde, ukazujú, že nejde iba o možnosti a plány, ale že je tu na obidvoch stranách rozhodná vôľa vzájomnú spoluprácu na všetkých úsekoch uvádzať aj prakticky do života, a to v záujme a v prospech národov obidvoch krajín, českého, poľského i slovenského.