Středa 28. května 1947

(Začátek schůze v 14 hod. 20 min.)

Přítomni:

Předseda Jos. David.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Petr, dr Ševčík, Tymeš, Komzala.

Zapisovatelé Šmejkal, Sova.

Členové vlády: předseda vlády Gottwald; náměstkové předsedy vlády Široký, Ursíny, dr Zenkl; ministři dr Dolanský, dr Drtina, Ďuriš, dr Franek, inž. Kopecký, V. Kopecký, Masaryk, dr Nejedlý, Nosek, dr Pietor, dr Procházka, dr Ripka, dr Stránský, arm. gen. Svoboda, Zmrhal; státní tajemník Lichner.

258 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar; zástupce tajemníka NS dr Ramajzl.

Pořad

54. schůze ústavodárného Národního shromáždění republiky Československé,

svolané na středu dne 28. května 1947 na 14. hod.

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládnom návrhu zákona (tlač 512), ktorým sa mení a doplňuje zákon o priamych daniach (tlač 562).

2. Zpráva výborů informačního a prvního o připomínkách presidenta republiky (tisk 540) k vrácenému zákonu ze dne 28. března 1947 o postavení redaktorů a o Svazech novinářů (tisk 585).

Předseda (zvoní): Zahajuji 54. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Paní poslankyně, páni poslanci!

Dnešní 63. narozeniny presidenta dr Edvarda Beneše neoslavujeme z příkazu kalendáře, ale z nejupřímnější úcty a nejhlubší vděčnosti, kterou všichni bez rozdílu pociťujeme k jeho velké osobnosti. Je to každoročně příležitost aspoň na chvíli se zastavit u jeho dramatického života a uvědomit si požehnaný význam jeho osvoboditelské a státnické práce.

Dvakrát za života byl nucen dr Edvard Beneš opustit svou vlast a v cizině jí probojovat místo mezi svobodnými a nezávislými státy. Za první světové války jako věrný žák svého uctívaného učitele T. G. Masaryka, v druhé světové válce jako dědic jeho odkazu, jemuž věrnost slíbil jménem všeho československého lidu nad jeho rakví. Po každé se stal svému národu živým symbolem houževnatého, nezlomného a přímočarého češství, jež se nedalo zmýlit ani svými některými neúspěchy, ani dočasným vítězstvím nepřátel. Věřil, že v koloběhu dějin vždycky nakonec zvítězí nad lží, násilím a křivdou pravda, právo a spravedlnost.

Jako uznávaný znalec světové politiky a jejího vývoje dovedl předjímat politický a sociální pohyb v dnešním světě a mohl v něm jako nejlepší vyslanec československého státu vydobýt mu obecné uznání a zajistit jeho samostatnost. Jeho poselství k národu za druhé světové války, která rozhlasem rozbíjela závory kolem okupované domoviny, byla hlasem bojovníka, který posiloval zotročené spoluobčany a udržoval je v jejich odporu i v jejich víře v konečné vítězství. Po prvé zazněl jeho hlas 19. března 1939, tedy 4 dny po okupaci českých zemí, z chicagské university. Tehdy dr Beneš prohlásil:

"Pusté násilí zachvátilo svobodnou zemi a ujařmilo svobodný lid. Po staletí tento národ, dělníci, sedláci a skromná střední vrstva, trpělivě a pracně budovali svůj blahobyt, aniž kdy ohrožovali kohokoli jiného. Československý lid žádal pro sebe pouze Bohem dané mu právo na život, na svobodu a štěstí uvnitř svých vlastních hranic. Na tomto lidu byl nyní spáchán svrchovaně brutální zločin. Prohlašuji však slavnostně, že právně nezávislost Československa zničena nebyla. Udržuje se dále, žije a existuje dále. A důrazně konstatuji, že ti, kdož spáchali tento zločin proti československému lidu a proti celému světu, jsou vinni před Bohem i lidmi a budou zle potrestáni. A jsem přesvědčen, že můj národ, procházeje tímto bojem odvážně a hrdě jako vždy v minulosti, vyjde z něho vítězně, maje na své straně sympatii, uznání a lásku všech slušných lidí světa."

V tomto duchu po celou dobu německé nadvlády v českých zemích vždy znovu předstupoval president dr Edvard Beneš před svůj vzdálený mučený národ, aby ho informoval o našem odboji a světové politice a aby mu dodával síly vydržet násilí okupantů a dožít se znovuvzkříšení naší státní samostatnosti. A československý lid nezůstal nevděčen: odplatil mu jeho lásku, věrnost a práci horoucí příchylností, kterou dal najevo při jeho triumfálním návratu do vlasti a novou volbou za hlavu státu. A dává mu najevo svou lásku, úctu a vděčnost při každé příležitosti, kdy se první občan objeví na veřejnosti.

President dr Edvard Beneš zůstává československému lidu nadstranickou autoritou, dobrovolně uznávanou; tento vztah národa k jeho hlavě vyrůstá z nezviklatelné důvěry v mravní hodnoty Benešovy státnické práce. Proto se vítá každý presidentův projev, proto každá jeho kritická poznámka má velký ohlas. V tradici presidenta Osvoboditele je každý presidentův projev mravní výzvou. Promlouvá v něm starost o naše mravní zdraví, znalost všech stránek našeho veřejného života a odpovědnost za naši národní přítomnost i budoucnost.

Se jménem presidenta dr Edvarda Beneše zůstane provždycky spojena největší událost našich moderních dějin: odsun Němců z českých zemí a proměna Československa v národní stát Čechů a Slováků. Je si ovšem president Budovatel vědom toho, že nepřestáváme být sousedy německé říše a že toto sousedství je nebezpečím, před nímž musíme bděle a připraveně stát na stráži. V této obraně se opíráme o přátelství a spojenectví hlavně s velikým bratrským Sovětským svazem, o něž má právě president dr Edvard Beneš nehynoucí zásluhy. V této orientaci se opřel o živé slovanské cítění, které nezná romantického panslavismu předválečného, ale které vyrůstá z kritického a střízlivého, politicky vědeckého rozboru dnešní slovanské otázky.

Jako president obnoveného státu československého projevil dr Edvard Beneš vzácné porozumění pro válečnou proměnu našeho politického a hospodářského života, když své jméno připojil k historickým dekretům, jimiž se národní bohatství přírodní i průmyslové dostalo v majetek lidu.

Nečinil tak pod tlakem revoluční chvíle, ale z přesvědčení sociologického myslitele, který po celý život stál na straně chudých a nemajetných a který svou vědeckou i politickou prací přispíval k řešení otázky sociální, jež podle Masarykových slov také jemu spadala v jedno s otázkou českou vůbec.

Třebaže president dr Edvard Beneš jako málokterý moderní politik prošel bolestnou zkouškou četných politických otřesů, přece se nikdy nezpronevěřil svému ideálu demokracie. Znamená uznávaného hlasatele a vyznavače demokracie nejen u nás, ale i v celém světě. Z jeho demokratického přesvědčení vyplývá také uznání parlamentarismu jako viditelného znamení opravdu lidové demokracie. S velkým zájmem sleduje činnost našeho parlamentu, dává se o všech jeho jednáních pravidelně informovat a snaží se také sám přispívat k tomu, aby náš československý parlament měl váhu, odpovídající jeho skutečnému významu.

Z Benešovy koncepce demokracie roste také jeho novohumanismus, jenž hlavní hodnotu vidí především v člověku. Proto tak často mluví v masarykovském duchu o účinné lásce k bližnímu, o úctě k přesvědčení druhého, o snášenlivosti náboženské i politické, o vzájemné lásce a úctě jedněch k druhým. V naší vnitřní politice z těchto názorů plyne nutnost a přirozenost politického útvaru, jakým je naše Národní fronta. Právě v těchto dnech o Národní frontě prohlásil president dr Edvard Beneš:

"Při různosti názorů se můžeme dohodnout. Máme Národní frontu. Pro mne je jasné, že Národní fronta bude dále trvat, i po příštích volbách, abychom společnou prací zdolali všechno, co bude naším úkolem."

Paní poslankyně, páni poslanci! Všichni bez rozdílu si uvědomujeme správnost této politické linie a můžeme prohlásit, že také Národní fronta chce plnit své úkoly v těsné a plodné spolupráci s presidentem dr Edvardem Benešem. (Potlesk.)

Přejeme v tento den svému milovanému presidentu, aby trvalé zdraví mu umožnilo ještě dlouhá a dlouhá léta stát v čele našeho státu a pomáhat jeho dobudování v masarykovskou demokracii vnitřně silnou a mezinárodně zabezpečenou.

Ať žije Československá republika!

Ať dlouho ještě žije president Budovatel dr Edvard Beneš! (Dlouhotrvající hlučný potlesk. - Shromáždění povstává a zpívá státní hymnu.)

Přerušuji schůzi na 15 minut.

(Schůze přerušena ve 14 hod. 35 min. - opět zahájena ve 14 hod. 57 min.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž je

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládnom návrhu zákona (tlač 512), ktorým sa mení a doplňuje zákon o priamych daniach (tlač 562).

Zpravodajem je pan posl. Valo, kterému dávám slovo.

Zpravodajca posl. Valo: Panie a pánovia!

Vládny návrh zákona, ktorým sa mení a doplňuje zákon o priamych daniach, bol vyvolaný potrebou, aby boly odstránené niektoré nesrovnalosti, ktoré jestvovaly v daňovom zaťažení medzi českými zemiami a Slovenskom. Previesť úplné sjednotenie zákonov o priamych daniach, ktoré by bolo nutné, ako aj celého radu predpisov nebolo by hospodárne a z tej príčiny - kým Ministerstvo financií nebude môcť sjednotiť a reformovať daňové zákony v celej republike a pre celú republiku jednotne - má tento zákon za úlohu odstrániť aspoň tie najkrikľavejšie rozdiele medzi Slovenskom a českými zemiami, v dôsledku odlišného vývoja teraz existujúce.

Zákon tento neodstraňuje rozdielnosť vo všetkých smeroch a úsekoch; len v takých prípadoch a tie časti, ktoré by mohly vážnejšie ovplyvňovať rôznosť daňového zaťaženia v jednotlivých častiach štátu, v tomto prípade na Slovensku. (Hluk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodajca posl. Valo (pokračuje): V sektore priamych daní je dnes taký právny stav, že v zemiach českých platí zákon o priamych daniach č. 76/27 Sb. v znení zákona č. 226/35 so zmenami, ktoré boly prevedené za doby Protektorátu a zmenami, ktoré previedol dekrét prezidenta republiky č. 97/45 a dekrét č. 99/45. Na Slovensku platí zákon o priamych daniach č. 76/27, v znení zákona 226/36 Sb., so zmenami prevedenými v dobe trvania Slovenského štátu.

V dôsledku toho došlo k rozdielnemu zaťaženiu. Každému je jasné, že nie je na dlho udržiteľný stav, aby v jednom štáte, za jednotných výrobných a platových pomerov boly dve rozdielne daňové zaťaženia. Zákon tento má tieto rozdielnosti, najmä tie hrubé rozdiely odstrániť do tej doby, kým bude uzákonený nový jednotný daňový systém.

Pretože tu ide o to, že sa slovenské pomery prispôsobujú stavu platnému v Čechách, platí tento zákon len pre Slovensko.

Rozpočtový výbor prerokoval vládny návrh, ktorým sa mení a doplňuje zákon o priamych daniach zo dňa 29. apríla 1947, a usniesol sa na tejto zmene:

V čl. 6, odseku 3, riadok 9 sa pred slovami "im sverených" vsunuje písmeno "a" a bude znieť: "a im sverených".

Čl. 11, ods. 1 sa mení a bude znieť takto: "§ 183, ods. 1, prvá veta sa mení a znie:" Požitky, ktoré dostávajú členovia spoločenských orgánov (predstavenstva, správnej rady, správy, generálnej rady, výkonného výboru, kuratória, miestneho výboru, predstavenstva filiálky, dozornej rady, revízori účtov, likvidátori a pod.) spoločností účastinných a komanditných spoločností na účastiny v tejto svojej vlastnosti pod hocakým názvom, sú podrobené 10 % dani z tantiém, ktorú spoločnosti vyberajú srážkou pri výplate požitkov a odvádzajú štátnej pokladnici." Rozpočtový výbor považoval za potrebné z dôvodov jasnosti zákona citovať celý citát spomenutého paragrafu.

Čl. 24 sa prečiarkne celý. - Tu v dôvodovej zpráve objavil sa nedostatok preto, lebo nie je citovaný čl. 24 a pre jasnosť by sa to vyžadovalo.

Zpráva výboru rozpočtového hovorí: "Toto opatrenie prijal rozpočtový výbor z dôvodov, že to technicky nie je možné v krátkej dobe previesť". - Avšak nie je uvedené, čo nie je možné v krátkej dobe previesť. Preto je nutné objasniť, že článok 24 pôvodného návrhu hovorí: "Minister financií sa zmocňuje, aby upravil a v Sbierke zákonov a nariadení vyhlásil úplné znenie zákona o priamych daniach č. 76/1927 Sb."; to znamená, že dnes, keď tento zákon je len prechodný a na prechodnú dobu má slúžiť, kým nebude celý nový daňový systém vypracovaný, bolo by neúčelné, aby minister vydával znova celý zákon č. 76 o priamych daniach. Prosím, aby si páni doplnili zprávu rozpočtového výboru v tom smysle, že sa jedná o to, žeby minister mal vydať celý zákon, a rozpočtový výbor nepovažuje za nutné, aby tento zákon vydaný bol. - To má znamenať veta, ktorú som prečítal.

Článok 25 sa prečísluje v dôsledku uvedenej zmeny na čl. 24.

Menom rozpočtového výboru doporučujem, aby slávna poslanecká snemovňa prijala návrh tak, ako ho prijal rozpočtový výbor. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 2 části, 24 články, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 částmi, 24 články, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění o doplňuje zákon o přímých daních (tisk 562).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodajca posl. Valo: Nie sú.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP