Bezpečnostní výbor Národního shromáždění doporučuje předložený návrh zákona i připojenou resoluci ke schválení. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Zpravodajcom za výbor právny je pán posl. dr Langer. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Langer: Paní a pánové!

V poslední době množí se případy neoprávněného překročování státních hranic. Důvody k tomu jsou různé: hlad, který panuje v sousedním Německu, snaha odnésti ukrytý majetek, jenž propadl konfiskaci, podloudné dopravování zboží, jímž se podporuje u nás šmelina, touha po mstě, která vrcholí v různých sabotážních aktech, výměnný obchod, návštěvy u příbuzných, šíření nepřátelské propagandy a jiná protistátní činnost a konečně i snaha po hospodářském vyzvědačství.

V pohraničí se rozšiřují letáky, jež nejsou ničím jiným, než šířením nacismu a henleinovské ideologie. Dovolte, abych vám přečetl překlad jednoho takového letáku: "Výzva! Pozor! Sudetští Němci! V době veliké nouze obrací se komitét k udržení německých Čech pro Německo s velikou prosbou na vás. Kontrolní radou bylo poukázáno, že vyjádří-li všichni sudetští Němci přání vrátit se do vlasti, dosáhnou na mírové konferenci takového stavu mezi Německem a Československem, který byl v r. 1937. Sudetští Němci ve všech částech Německa, na vás nyní záleží určiti si konečně budoucnost naší sudetoněmecké vlasti. Starejte se o to, aby se tato výzva dostala do rukou všech sudetských Němců. Opište a zašlete ji všem známým ve všech pásmech Německa. Nyní se uskuteční, že velmi brzo spatříme naší milou vlast. Nezapomeňte přednésti svou prosbu spojenecké kontrolní radě v Berlíně. Pište toto: Spojenecké kontrolní radě v Berlíně. My sudetští Němci, kteří jsme roztroušeni po celém Německu, máme pouze jedno přání, navrátit se do své vlasti, z které jsme byli vyhnáni jako oběť fašismu. Prosíme spojeneckou kontrolní radu, aby při příštích mírových jednáních bylo vyhnaným sudetským Němcům poskytnuto právo k obývání jejich vlasti a k navrácení majetku jako v roce 1937 s autonomií."

Vidíte, že jsou to letáky, které nejsou vlastně ničím jiným než šířením nacismu a henleinovské ideologie.

Na jižním Slovensku rozmáhá se značně neoprávněné překračování hranic Maďary. Tato činnost různých nekalých živlů je ohrožováním bezpečnosti naší republiky: Pohraničí je na tuto činnost obzvlášť citlivé. Zůstali v něm Němci, které jako specialisty nebylo možno odsunout, zůstali tam také příbuzní a známí odsunutých Němců, kteří jsou s nimi spjati přerůznými pouty citů, vděčnosti, pokrevních svazků a pod. Osídlenci právem se cítí ohrožováni ve svých nových domovech tímto neodůvodněným překročováním hranic a domáhají se přísných opatření, která by tato počínání znemožnila anebo omezila alespoň na nejmenší míru.

Vláda ve snaze zabezpečiti klid a konsolidaci pohraničí předložila ústavodárnému Národnímu shromáždění projednávaný návrh zákona. Tento návrh je významným přínosem pro okresní národní výbory, kterým se uděluje právo trestné zakročovat proti rušitelům klidu v pohraničí, rozhodovat o tom, že provinivší se osoba odpyká část trestu na svobodě nebo celý tento trest v donucovací pracovně a že mohou stejně přísně zakročit i proti těm, kteří pomáhají Němcům nebo Maďarům, ať již ubytováním nebo zaměstnáním či jakýmkoliv jiným způsobem.

Právní výbor zabýval se podrobně návrhem zákona a doplnil jej zmocněním okresních národních výborů, aby vyhostily z pohraničních území na čas nebo trvale také pomahače, kteří se opětovně provinili. Návrh zákona spravedlivě rozlišuje mezi trestáním Němců a Maďarů, kteří pozbyli československého státního občanství podle ústavního dekretu presidenta republiky č. 33 z r. 1945 a kteří byli z Československa odsunuti nebo přestěhováni nebo se dobrovolně vystěhovali, po případě uprchli, a mezi trestáním ostatních cizinců.

Vyšší trest vůči Němcům a Maďarům jest odůvodněn zvláštní kvalifikací v osobách pachatelů a tím, že jde o zvlášť kvalifikovaný přestupek a že by konečně návrat těchto osob mohl ve svých důsledcích ohrožovat i veřejný klid a pořádek v pohraničním území.

Projednávaný návrh zákona zdůrazňuje a posiluje význam okresních národních výborů a tím také podpírá lidově demokratický charakter naší republiky. Toto posílení vlivu a kompetence okresních národních výborů je samozřejmým důsledkem vynikajících zásluh okresních národních výborů jak o zlidovění veřejné správy vůbec, tak i o úspěšné provedení historického díla osidlovacího v pohraničí zvláště. Je zhodnocením záslužné mravenčí práce všech zaměstnanců národních výborů, jakož i důkazem vyspělosti lidových zástupců, kteří národní výbory tvoří a řídí. Budiž jim vzdán s tohoto místa dík a plné uznání.

Projednávaný zákon usnadní okresním národním výborům jejich odpovědnou práci a umožní, aby úspěšně bděli nad klidem v pohraničí svými výkonnými orgány - finanční stráží a Sborem národní bezpečnosti. Tito věrní a spolehliví strážci pohraničí jsou postaveni před další úkoly. Jest si jen přáti, aby jejich finanční zajištění bylo co nejdříve upraveno tak, aby byli zbaveni jakýchkoliv hmotných starostí, aby se mohli věnovat své odpovědné práci jako neoblomní strážci bezpečnosti naší republiky. Bude na nich, aby zvýšenou bdělostí nepřipustili, aby klidný rozvoj naší republiky byl ohrožován ať již zvenčí či vnitřně těmi, kteří nechápou vývoj a kteří se marně brání pokroku. Oni mají zásluhu o to, že naše pohraničí může býti hrdo na vykonané dílo a že tam panuje klid a pořádek, a vášnivé pracovní a budovatelské nadšení.

Dosavadní právní řád umožňuje trestat neodůvodněné překročování hranic pouze jako pasový přestupek podle § 12 zák. č. 55 z roku 1928, jehož trestní sazby jsou nepatrné, anebo podle předpisu o hlášení pobytu podle vládního nařízení č. 233 z roku 1941 v Čechách a podle zákona č. 40 z roku 1944 na Slovensku, jakož i o pobytu cizinců podle zákona č. 52 z roku 1935, kde však jsou stanoveny příliš dlouhé lhůty, které znemožňují okamžité zadržení podezřelé osoby. Těmto všem nedostatkům odpomáhá projednávaný návrh zákona. Jeho § 1 stanoví tresty pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením do 6 měsíců anebo oběma těmi tresty a vztahuje se na cizince vůbec. § 2 naproti tomu má trestní sankce pro Němce a Maďary, kteří pozbyli československého státního občanství. Sazby jsou tam vyšší a přísnější a jejich zpřísnění spočívá v tom, že musí být uložen obligatorně v každém případě trest na svobodě i na penězích, a zároveň je dána okresním národním výborům možnost, aby uložily odpykání trestu v donucovací pracovně; a konečně také ze zákona samého je dán samostatný důvod pro vyhoštění. § 3 stanoví tresty těm, kteří napomáhají neodůvodněnému překročování hranic, a umožňuje bezpečnostním orgánům, aby přezkoušely podezřelé osoby, po př. aby zadržely vinníky i v těch případech, kdy je nepostihly přímo při nedovoleném přechodu státních hranic. Konečně se v něm v nově vsunutém odst. 4 dává okresním národním výborům možnost, aby vyhostily z pohraničního území i pomahače, kteří se dopustili pomahačství opětovně. Projednávaný zákon je potřebný, účelný a spravedlivý a přispěje podstatně k zabezpečení republiky.

Navrhuji jménem právního výboru, aby osnova i s resolucí byla schválena ve znění, jak se na něm usnesl právní výbor shodně s výborem bezpečnostním. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): K tejto veci sú prihlásení rečníci. Zahájim preto rozpravu.

Dávam slovo prvému prihlásenému rečníkovi, ktorým je pán posl. Sedlák.

Posl. Sedlák: Slavná sněmovno!

Odsunuli jsme statisíce Němců a Maďarů, ale je jistě důležité si uvědomit, že jsme tím odsunuli také kus živých hranic našeho státu, že jsme odsunuli lid, který znal velmi podrobně každý hraniční přechod, naše hraniční hvozdy, který znal celý kraj a terén a umí se v tom terénu pohybovat. Tato skutečnost dávala by skoro i možnost k úvaze, že osidlovací dílo přineslo s sebou řadu nebezpečenství. Přes to je však nutno proti tomu postavit, že dnes, kdy máme tyto lidi odsunuty, máme zde příjemnou skutečnost, že sice na druhé straně hranic jsou naši nepřátelé, ale proti nim stojí tvrdě nově osídlené hranice české. Naproti tomu v minulých dobách byla skutečnost taková, že tito nepřátelé nejen žili v našich vlastních hranicích, že také znali přesně přechody našich hranic, ale že prakticky vlastně naši státní hranici dělali ilusorní. To platí ovšem jen tak dalece, pokud se naše osidlovací dílo podařilo. Vy všichni však velmi dobře víte, že máme na hranicích celou řadu vesnic prakticky úplně prázdných a že je správné dnes zjistit, že naše zemědělská osidlovací politika postupovala podle pochybeného principu, že měla osidlovat ne ve směru z vnitra Čech k hranicím, ale že měla osidlovat právě naopak, od hranic do vnitra Čech. Některé prázdné vesnice desítky kilometrů od hranic nebyly by problémem. Ale tyto prázdné hranice, tyto prázdné vesnice, domy a chalupy na hranicích, to je to eldorado, ve kterém se mohou velmi znamenitě krýt všechny pochybné a temné živly. Vzdyť si jen uvědomme, že jsme v minulých dobách měli značné podloudnictví. Mohl bych hovořit o našich jihočeských problémech, o tom, jak se pašoval cukr, cukerín, celá stáda hus. A řekněme si dnes upřímně, že toto nebezpečí, dokud nebude naše osidlovací politika skutečně dokončena, se nám současným stavem jen zvětšuje. Jděte se podívat do obce Hůrka, celou řadu bych vám mohl jmenovat, celé veliké vesnice jsou úplně prázdné. Jsou jedinci, kteří tam chodí, z kostela si půjčují ornáty a s nimi se producírují před několika svými kamarády a dělají si šašky. Jděte se podívat jinam, jděte do Aše a budete moci vidět, že tam pravidelně přicházejí Němci s druhé strany hranic kupovat na našem černém trhu maso. A můžete se přesvědčit o druhém problému. O politických nebezpečích, o letácích, které tu byly již rozhazovány - o tom jste konečně právě slyšeli.

Je tu tedy nutno si říci, že nejde jen o to, dát si zákon, který nám umožní trestat přestupy hranic, ale že se máme postarat o to, abychom také každého, kdo tyto hranice přestupuje, skutečně také zadrželi. A v tom směru musíme mít prostředky dva. Především stěžejním prostředkem musí být řádné osídlení. Tedy žádné prázdné vesnice. To ovšem znamená, že si musíme všimnout vad osidlovací politiky a snažit se všecky tyto vady v době co nejkratší skutečně odstranit. Za druhé myslím, že je nutno si uvědomit skutečnost, že se nám v celé řadě vnitrozemských vesnic a městeček pohybují silné jednotky Sboru národní bezpečnosti, a že by bylo tedy daleko zdravější, kdybychom tyto sbory z vnitra Čech, kde mají co dělat se svobodným občanem českým, raději poslali tam, kde našemu státu hrozí větší nebezpečí. Musíme si říci, že tímto směrem bychom mohli dirigovat všechny nadbytečné policejní a správní orgány a že bychom tím značně posílili členy finanční stráže, již dnes bedlivě a s úspěchem střežící hranice, jednak čelili nebezpečím, proti nimž je zaměřen zákon, který v nejbližších chvílích společně schválíme. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalej sa k slovu prihlásil pán posl. Hora. Udeľujem mu slovo.

Posl. Hora: Pane předsedo, paní a pánové, slavná sněmovno!

Projednávání vládního návrhu zákona o některých opatřeních proti neoprávněnému přechodu státních hranic je vhodnou příležitostí k tomu, abychom vzpomněli práce a zejména statečného chování našich skutečných strážců hranic, příslušníků Sboru finanční stráže. A také, abychom si zcela otevřeně s této parlamentní tribuny řekli, zda dnes činíme všecko, abychom této finanční stráži byli za to vše vděčni a zda jí poskytujeme potřebný klid k výkonu tak těžké služby, či zda se z různých důvodů nevnáší mezi příslušníky finanční stráže spíše rozruch a pocit nejistoty, který zajisté nepřispívá ke zdárnému výkonu služby. Především nutno jasně prohlásiti, že finanční stráž, zejména v nejtěžší době ohrožení Československé republiky, na podzim roku 1938, se plně osvědčila. Za tu nesmírnou obětavost, za položení životů pro zabezpečení svobody a nezávislosti naší republiky, za oběť, kterou příslušníci finanční stráže spolu se svými rodinami přinesli na majetku, zdraví i životech ve prospěch republiky, za to skutečné hrdinství buď jim znovu s této parlamentní tribuny vzdán upřímný dík celého národa.

Sbor finanční stráže prošel v době od 21. května 1938 až do nacistického vpádu do našich zemí těžkou zkouškou, krvavou zkouškou, a prudký spád událostí, nové a nové starosti daly snadno zapomenouti na tyto první oběti věrných strážců hranic na životech i na majetku. A v osudovém roce 1938 odcházeli z hranic s bolesti poslední pokoření a potupení. Tehdy hořely celní budovy, hořely i domky, v nichž finančníci bydlili, ale v jejich srdcích hořela také víra a touha, že se opět vrátí na tyto krásné hranice vlasti. Pod dojmem statečného chování a vzorného plnění povinnosti uznali tehdy odpovědní činitelé, že finanční stráž jako celek splnila čestně úkoly jim přidělené a že ji to nikdy nebude zapomenuto.

Sbor finanční stráže nastoupil svou činnost na hranicích republiky v roce 1918, aby již v roce 1919 byl částečně reorganisován. Sbor vykonává na státních hranicích dozor celní i bezpečnostní, objevuje a stíhá trestné činy celní a důchodkové, stíhá zběhy, vyzvědače, tuláky, zločince a osoby přestupující hranice illegálně, spolupůsobí při vojenské ochraně státních hranic, koná službu strážní i kontrolní a pátrací. Má práva stráže civilní i vojenské. Pro zdárné plnění těchto význačných národohospodářských, politických a bezpečnostních úkolů dostalo se finanční stráži potřebného školení a výcviku s hlediska správního, celního, důchodkového, daňového i vojenského, a tyto odborné znalosti jsou stálým školením doplňovány. Finanční stráž byla pro své povolání tedy dobře připravena. Členové její jsou většinou legionáři a později přijati déle sloužící poddůstojníci, opravdu vybraní, republice a národu věrní mužové; plnili své služební a národní úkoly obětavě, nehlučně a pilně, často v odlehlých místech, což ztěžovalo jim i život společenský, zásobovací, školský atd. Žili často v moři Němců a Maďarů a zůstali při tom věrnými Čechy a Slováky. (Potlesk.) Když byla v roce 1936 zřízena Stráž obrany státu - SOS -, stali se skoro všichni příslušnici finanční stráže členy tohoto sboru. Prošli zvláštními výcvikovými kursy vojenskými.

Nuže po vzpomenuté již obětavé činnosti od 21. května 1938 čekala finanční stráž pod nacistickým jhem velmi smutná úloha a úkol: likvidace sboru. Členové sboru byli pak přikázáni na různé práce a jako věrní vlastenci zúčastnili se činně domácího i zahraničního odboje. A hned po osvobození vydává ministr financí dr Vavro Šrobár dne 18. května 1945 výzvu, aby ti, kteří poslední v roce osmatřicátém opouštěli hranice, opět první ve chvíli osvobození se na hranice vrátili, všichni na svá místa, kde dříve sloužili. Bylo by dobře, kdyby bylo znovu zveřejněno, jaké stamilionové hodnoty zachránili tito příslušnici finanční stráže od 18. května 1945 dodnes pro stát. Jen si připomeňme na příklad spolupráci finanční stráže při odsunu Němců, kdy finanční stráž často byla na hranicích jenom sama.

A teprve asi v červenci roku 1946 nastala na hranicích státu význačná změna. Nastupují tu vedle finanční stráže tak zvané pohraniční útvary Sboru národní bezpečnosti. Od té chvíle nenastalo uklidnění, spíše rozrušení. Místo jedné složky jsou tu složky dvě, a počítáme-li ještě tu a tam stanici SNB, tedy složky tři.

Opravdu přepych, paní a pánové, uvážíme-li, že v některé vesnici mají sídlo tři nebo aspoň dvě velitelství. K tomu samozřejmě zvláštní kancelář, zvláštní ubytování, nepřetržitá služba inspekční a telefonní atd. Kde tu je, táži se, porozumění pro úsporu pracovních sil, pro hospodárnost ve státní správě? A tak do služby Sboru finanční stráže zasahují příslušníci zvláštních útvarů SNB, kteří bohužel povětšině nevykonali ani vojenskou presenční službu, jsou nezkušení a neovládají své úkoly tak jako členové finanční stráže, po léta školení a dále vychovávaní. Uvážíme-li, že v roce 1931 bylo na celém území Československé republiky asi 6.064 zaměstnanců Sboru finanční stráže, v čemž byla zahrnuta i místa ve vnitrozemí, a že dnes podle rozpočtu ministra vnitra můžeme zjistiti, že jen v Čechách je 6.000 příslušníků zvláštních útvarů SNB, kteří mají střežit hranice, pak se právem nad tím pozastavujeme a ptáme se: proč to? Střežit hranice, to ano, ale proč takový nadměrný počet, když při hospodárné organisaci by se dospělo zajisté i k lepším výsledkům?

Celý vývoj v otázce ochrany hranic nutí mne zcela otevřeně prohlásit, že nemůžeme souhlasit a nesouhlasíme s tím, aby Sbor finanční stráže byl zneklidňován nebo dokonce suchou cestou likvidován (Potlesk.) sbor, který se osvědčil a jemuž sám pan ministr financí dr Dolanský vyslovil uznání rozkazem ze dne 30. září 1946 těmito slovy: "Finanční stráž jako ozbrojený a stejnokrojem opatřený sbor má mezi zaměstnanci finanční služby zvláštní postavení, z něhož vyplývají pro příslušníky sboru zvláštní povinnosti a závazky. Tyto povinnosti a závazky splnila finanční stráž jako celek v uplynulé době čestně a v plném souladu se zájmy státu."