Dovolte, abych tu připomenul v této souvislosti, že jsem byl v minulém týdnu svědkem veliké schůze živnostníků a řemeslníků na Král. Vinohradech. Byla to schůze pozoruhodná svou návštěvou, ale pozoruhodná a výstražná také svým obsahem. Myslím, že mi bude prominuto, když řeknu, že jsem v této nové republice slyšel tón podobného projevu poprvé, ale neslyšel jsem jej poprvé v životě. Podobné řeči, skoro do písmene stejné, jsem slyšel před osmi a devíti lety na schůzích stříbrňáků a německých henleinovců u nás v pohraničí. (Potlesk.) Myslím, že i parlament by se měl zamyslit nad tím, že na zmíněné schůzi bylo konstatováno, že tento sbor se přibližuje sboru, kterému říkáme v civilním životě "koňští handlíři". Tedy zde stačí si jen připomenout tu celou velikou kampaň, kterou tento parlament prodělával již v době první republiky. Zdánlivě by se dalo namítnout, že není na místě, abychom v této souvislosti vzpomenuli tohoto protestního projevu našich živnostníků a řemeslníků. Já ho vzpomínám přesto, že valná jeho část znamenala výzvu k přiostření našich stavovských rozporů v národě, a to od malé skupiny pražských živnostníků a řemeslníků, kteří by měli mít nejvíce zájmu na tom, aby sami spolupracovali, poněvadž jenom ve spolupráci si může řemeslnictvo a živnostnictvo zabezpečit řádně svoji budoucnost v tomto státě. A co navíc, mnohé útoky zněly příkře proti dělnictvu a jeho úloze v tomto státě. Z toho dělám svůj závěr, který musí znít, že máme na zřeteli své úsilí, které směřuje k sociálnímu povznesení tohoto pracujícího lidu, a že si tento cíl nedáme zmařit nikým a ničím, ani ne těmi, kteří pravděpodobně jsou z oněch 50.000 fašistů, kteří se nám ztratili z doby prvé republiky.

Přijímáme a hrdě se hlásíme k osnově tohoto zákona, který nám dává a ukazuje jednu cestu, ale stejně hrdě se budeme hlásit ke každé další osnově, která nám pomůže vymýtit poslední zbytky fašismu z našeho československého demokratického státu. (Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo pí posl. Žáčkové-Batkové.

Posl. Žáčková-Batková: Pane předsedo, slavná sněmovno, pánové a paní!

V předloženém návrhu zákona o zřízení Československého ústavu práce je splněno přání všech sociologů a hospodářsky myslících lidi, aby práce a její výsledky, které jsou základem rozvoje mravních sil našeho národa a zabezpečením cesty k hmotnému blahobytu - to jest k všeobecnému zvýšení životní úrovně - byla předmětem vědeckého zkoumání.

Zřízení Československého ústavu práce vítají také všechny československé pracující ženy. Očekávají od výsledků jeho vědecké práce zvýšení respektu ke své práci, který bohužel v praxi významu jejich práce neodpovídá. Zásada: za stejnou práci stejný plat, za stejné povinnosti stejná práva, je sice vyjádřena ve všech provoláních a heslech pracujících v našich odborových organisacích, ale v praxi je práce žen stále ještě považována za méně cennou a žena za méně schopnou.

Markantním dokladem toho je také postup odborových organisací při sestavování kandidátních listin do závodních rad a podnikových rad, do kterých bez ohledu na počet žen v podniku zaměstnaných je velmi málo žen kandidováno. Také při jmenování představenstev do znárodněných podniků nebyla jmenována ani jediná žena přesto, že máme dostatek odborných komercialistek, inženýrek, právniček, které by se jistě velmi dobře na tato místa hodily. Béřeme si, pánové a paní, velmi často a rádi příklad ze sociálních zařízení Sovětského svazu. Přáli bychom si, aby páni ministři a ÚRO vzali si také zde příklad právě ze Sovětského svazu, kde ženy a jejich práce jsou plně respektovány a ženám se dostává nejodpovědnějších míst.

Ženská veřejnost, pánové a paní, nelibě nese, že při povyšování a postupech jsou ve státních a veřejných úřadech ženy zcela záměrně opomíjeny a že není dbáno zásady rovnoprávnosti při určování žen na vedoucí místa, ačkoliv vyhovují všem určeným podmínkám.

Výsměchem všem pěkným heslům o rovnoprávnosti mužů a žen v práci je skutečnost, že těhotná žena - státní a veřejná zaměstnankyně - po dobu těhotenství dostává o celých 20 % redukovaný plat, zatím co nemocný zaměstnanec dostává po dobu své nemoci plný plat. I o tomto případě je možno mluvit jako o tragickém nepochopení významu podpory populace národa, ale také o nepochopení mravní ceny práce žen.

Očekáváme, že ÚRO, které bude ve smyslu navrhovaného zákona navrhovat panu ministrovi sociální péče 16 členů do představenstva ústavu, nezapomene na skutečnost, že ze dvou milionů zaměstnaných osob je téměř půl milionu žen, zaměstnaných v továrnách, dílnách, kancelářích, obchodech, ve školách i léčebných ústavech. Ženská veřejnost právem očekává s dychtivostí, zda právě ÚRO uplatní zásadu rovnoprávnosti mužů a žen v práci při návrhu členů do představenstva ústavu tak, že ze 16 členů navrhne nejméně 4 ženy podle zásady poměrnosti, aby ženy mohly právě v představenstvu Československého ústavu práce hájit své životně-existenční zájmy a dožadovat se, aby práce žen byla podrobena nestrannému vědeckému zkoumání a aby ženám v praktickém životě byla přiznána tatáž práva a výhody, vyplývající ze sociálních a hospodářských zákonů, jaké jsou přiznávány pracujícím mužům. Ženy doufají, že heslo: za stejnou práci stejné mzdy, za stejnou povinnost stejná práva, podepře také Československý ústav práce i výsledky svého bádání o významu a ceně lidské práce.

Chtěla bych se však, pánové a paní, zmínit také o nesmírně významném požadavku žen Československé republiky, aby bádání a zkoumání byla podrobena také práce ženy v domácnosti. V důvodové zprávě k zákonu v druhém odstavci jest účel zákona uváděn takto: "Základem našeho hospodářského řádu je organisovaná součinnost všech pracujících. Na organisovanost této součinnosti se při tom klade zvláštní důraz. Plánovitá práce i účelné řízení a pořádání vědeckými methodami jsou základem nového hospodářského myšlení. Vědecké methody je nutno uplatňovat jak při organisaci výrobních prostředků a pracovních postupů, tak i při dělbě práce a vedení lidí. Bude se proto ústav zabývat všemi problémy osob i věcné distribuce, práce ve správě, ve výrobě i v distribuci. Spadají sem tedy pracovní, časové i pohybové studie, otázky podnikového plánování a přípravy práce, nejvhodnějších pracovních postupů, úpravy pracoviště, zábrany úrazové, potírání únavy, organisace podnikové zdravotní správy, hygienická opatření v závodech, rekreace, boj proti pracovním a materiálním ztrátám atd." Toto říká důvodová zpráva.

Podle smyslu vět důvodové zprávy má se tedy působnost Československého ústavu práce vztahovat na všechna pracoviště, na kterých člověk jako pracovní síla působí, tudíž podle tohoto výkladu měla by se působnost zákona vztahovati také na pracoviště 3 milionů československých žen-hospodyň, t. j. na domácnost, která je nejdůležitějším spotřebním i distribučním orgánem převážné většiny u nás vyrobených a dovážených statků. Potírání únavy, boj proti materiálovým a pracovním ztrátám je také jedním z úkolů Československého ústavu práce. A je to právě potírání únavy pracujících žen v domácnostech, mechanisování domácnosti, boj proti pracovním a materiálovým ztrátám, který musí být také veden i na pracovišti pro hospodářství státu neméně významném, kterým je domácnost. Proto má i mělo by býti domácí hospodaření předmětem vážného vědeckého zkoumání, stejně tak jako práce v domácnosti pracující ženy. Význam domácího hospodářství vyplývá také z číslic, které představují náklad na všechny životní potřeby, ať kulturní nebo hmotné. Vezmeme-li si za příklad číslici 2.000 Kčs, která se ve čtyřčlenné rodině s průměrným příjmem vydá za měsíc, tož ve dvou a půl milionech domácností činí tato číslice, obsahující výdej za potraviny, šatstvo, obuv, činži, otop, osvětlení, kulturní potřeby, šest a půl miliardy měsíčně, ročně 72 miliardy československých korun.

V prvním roce dvouletky má být náš národní důchod zvýšen na 160 miliard Kčs, v druhém pak na 180 miliard Kčs. 72 miliardy Kčs proběhnou rukama asi 3 milionů československých žen-hospodyň v domácnostech a představují tak v prvém roce dvouletky téměř 45 % národního důchodu.

Jaký závěr z toho vyplývá? Že domácnost je nesmírně důležitým pracovištěm, domácí hospodaření významným hospodářským činitelem při distribuci i konsumu vyrobeného zboží, jehož materiálovým ztrátám musí být zabráněno stejně tak, jako mají být zkoumány pracovní podmínky hospodařící ženy. Proto nás nesmírně překvapilo, že nebylo pamatováno na to, aby také ženám, zástupkyním žen-hospodyň bylo v představenstvu Československého ústavu práce dáno zastoupení.

V § 3, odst. 1 navrhovaného zákona se určuje, že ústav řídí představenstvo, skládající se ze 33 členů, které ministr sociální péče jmenuje po slyšení ústředních hospodářských organisací a v dohodě se zúčastněnými ministry po 2 členech ze zemědělství, průmyslu a dopravy a po jednom členu z oboru veřejné správy, distribuce, veřejnoprávního sociálního pojištění, zdravotnictví, stavebnictví, řemesla a výživy. Vedle zástupců Slovenska jmenuje ministr sociální péče také 16 členů Ústřední rady odborů.

Jsem přesvědčena, že velkou vadou tohoto navrhovaného zákona je, že si nevšímá skutečnosti, že u nás také ještě existuje armáda tří milionů žen-čsl. hospodyň, které sice nejsou za svoji práci odměňovány mzdou nebo platem, ale jejichž práce je nesmírně významným a nepostradatelným činitelem při určování distribuce vyrobeného zboží a jejichž práce tvoří základ ke zvýšení klidu a spokojenosti všech členů rodiny.

Připomínám slavné sněmovně, že vláda republiky vůbec nepřihlédla k svému prohlášení, obsaženému v pátém článku programu prvé vlády republiky, který v prvé větě posledního odstavce výslovně říká, že bude provedeno důsledné zrovnoprávnění žen ve všech oblastech politického, hospodářského i kulturního života. Také na prohlášení třetí vlády, ve kterém se zaručují plná sociální a hospodářská práva ženám-hospodyním a je slibováno ulehčení jejich práce, bylo úplně zapomenuto.

Právě tato skutečnost, pánové a paní, že se vůči ženám-hospodyním postupuje podle zastaralých, nemoderních názorů o významu práce ženy-hospodyně, mě nutí k tomu, abych si všimla blíže významu domácího hospodaření. Uznává se všeobecně, že domácnost je hlavním odbytištěm velké většiny zemědělských i průmyslových výrobků. Jestliže je filosofie považována za matku všech věd, pak domácí hospodaření a domácnost může být právem označována jako zdroj, kde je původ vzniku všech prostředků nutných k živobytí i kulturních potřeb lidstva. Pravdou je, že v minulých stoletích byla zájmovou sférou práce ženy jen domácnost. Byla však to postupující civilisace, která část žen z domácnosti převedla na jiná pracoviště. I když číslo asi 450.000 žen výdělečně činných v naší republice je úctyhodné, přece jen je velmi pozoruhodná skutečnost, že stále je ještě u nás téměř 3 miliony pracujících žen, jejichž výhradním pracovištěm je domácnost. Teprve výsledek nedávno provedeného sčítání lidu nám ukáže, že více než dvě třetiny všech žen našeho národa, pracuje výhradně v domácnosti, která zůstává a zůstane po dlouhé časy významnou jednotkou v hospodářském životě našeho státu, na jejíž hospodářské zdatnosti a hospodaření bude záviset také i rozvoj blahobytu národa podporováním výroby zemědělských i průmyslových výrobků.

A přece, jak právě z projednávaného zákona seznáváme, zůstává práce v domácnosti popelkou mezi výkony příslušníků ostatních pracujících vrstev a nedostává se ženě pracující v domácnosti všech hospodářských a sociálních práv a zrovnoprávnění přesto, že se vláda k tomu zavázala. Ba nedostává se jí v zákoně, který má prakticky uskutečňovat psychologický, fysiologický, sociologický a ekonomický výzkum práce, jakož i příslušné pomocné vědy, jak to určuje § 2, odst. 2, místa ani možnosti k tomu, aby se zhodnocení významu své práce skutečně také domohla. Jestliže je práce, pánové a paní, ohodnocována podle množství vydané a užité pracovní energie, pak musí být předmětem vědeckého zkoumání také práce ženy-hospodyně, protože je k ní třeba nesmírného pracovního vypětí, úsilí, obratnosti, tělesné a duševní schopnosti častokrát větší než k mechanické, automatické práci u stroje.

V § 2, odst. c) se prohlašuje, že úkolem ústavy bude mimo jiné pečovati o spravedlivé hodnocení práce tělesné i duševní. Má-li býti účelu tohoto odstavce navrhovaného zákona dosaženo, pak musí být podle mého mínění v představenstvu ústavu dáno zastoupení ženám hospodyním, které představují téměř 50 procent všech pracujících lidí v našem státu. Výkon ženy-hospodyně musí být zkoumán z aspektu jeho mravního, hospodářského i sociálního významu při tvoření nové společenské struktury našeho státu. Toužili jsme přece všichni po novém společenském řádu, který by odstranil vady i omyly dřívějšího společenského řádu. Tento nový společenský, tedy nový hospodářský, sociální a mravní řád nemůže být budován jen politickými hesly a nastolen jen politickým převratem. Tento nový řád musí být nastolen zavedením nové pracovní morálky, novým způsobem hodnocení lidské práce, tedy také práce ženy v domácnosti.

Je smutnou, ale pravdivou skutečností, že i v dnešní pracovní morálce převládá duch výdělečný nad duchem povolání a nad jeho mravní náplní. Lidská práce neměla by být v novém společenském řádu ceněna podle šablony mzdových a platových stupnic. Je to mravní náplň práce, její význam pro zkrásnění života člověka-pracovníka, muže i ženy, pro zkrásnění života rodiny i celého národa, která má být vodítkem při určování významu práce a z toho vyplývajícího společenského, hospodářského a sociálního postavení toho, kdo tuto práci koná.

Je pro nás téměř zahanbující skutečnosti, že práce ženy-hospodyně je proto tak málo ceněna, protože nedostává za ni plat ani žádnou jinou zákonem určenou odměnu. Občanský zákon výslovně říká, že muž je hlavou rodiny a že řídí a vede domácnost. Žena je povinna ze všech sil mu pomáhati, při čemž zákon neříká, co za to dostane. Určuje sice, že jí má manžel poskytovat příslušnou odměnu, což tak častokráte bývá podnětem k nespravedlivé výtce muže k ženě: "Já tě živím."

Občanský zákon vybudovaný na zastaralých názorech na úkol a poslání ženy je také příčinou, proč i naši tvůrci moderních sociálních zákonů na význam práce ženy-hospodyně v domácnosti tak často rádi zapomínají.

Vzpomínám, pánové a paní, jen jako příklad na zákon o dvouletém hospodářském plánu, který je charakteristickým dokladem podceňování významu i ceny práce ženy v domácnosti. V důvodové zprávě k tomuto zákonu v části IV se říká: "Ženám činným dosud pouze v domácnosti se zajistí pracovní příležitost v odvětvích vhodných pro ženskou práci, a to ve všech krajích Československé republiky." Zákon určuje pro ženy zaměstnané pouze v domácnosti ještě 4 hodiny dobrovolné práce. Co nám říká začátek věty: "Ženám činným pouze v domácnosti?" To slovíčko "pouze", slavná sněmovno, mluví za celé knihy žalob žen-hospodyň, jak málo je jejich práce i zákonodárci ceněna. Říká, že Ústředí plánovací komise tuto práci v domácnosti oceňuje jen jako 50 % práce každého jiného pracovníka pracujícího u automatického stroje.

Pánové a paní, můj projev je obhajobou mravního významu práce ženy-hospodyně v rodině. Je však také varovnou připomínkou, že není možno křivdu páchanou dřívějšími zákony podceňováním hospodářského významu práce ženy stále opakovat. Také cena práce ženy představovaná číslicemi není bezvýznamná. Tak po příkladu jiných národů pokusím se odhadnout jen přibližnou cenu práce ženy-hospodyně. Americký národní hospodářský úřad již roku 1921 zkoumal cenu práce ženy-hospodyně a zjistil, že domácí práce konaná ženami-hospodyněmi ve Spojených státech, kde přece jim pomáhá nesmírné množství technických pomůcek, představuje téměř jednu čtvrtinu národního příjmu. Finská národo-hospodářská Laura Harmaja zabývala se dlouhá léta vyšetřováním, jakou hodnotu představuje práce finských žen, a uvedla číslo 13 miliard finských marek, to je 60 milionů liber šterlinků předválečné hodnoty. Ve Švédsku bylo zjištěno, že 1,5 milionů švédských hospodyň rozhoduje o spotřebě výrobků v hodnotě 1,800.000,000 švédských korun, t. j. 100 milionů liber šterlinků představuje hodnota zboží obhospodařovaného prací švédských žen, a cena jejich vlastní práce byla odhadnuta na 1600 milionů švédských korun, to je 90 milionů liber šterlinků předválečné hodnoty. Také dánští národohospodáři si zjistili, že v roce 1927/28 byla roční práce žen hospodyň ceněna na 700 milionů dánských korun, to je 30 milionů liber šterlinků, a představovala 25 % všeho národního důchodu.

A jak můžeme podle těchto čísel, slavná sněmovno, odhadovat cenu práce našich žen-hospodyň? Řekla jsem již, že při odhadovaném výdeji 2000 Kčs v jedné rodině proběhne rukama žen-hospodyň 72 miliard ročního národního důchodu. Jaká je cena této práce? Když vezmeme za příklad, že 30letá pomocnice v domácnosti má 1000 Kčs měsíčního platu a 200 Kčs měsíčně platí její zaměstnavatel sociálních příspěvků, když počítáme tedy průměrně 1200 Kčs na mladší pomocnici v domácnosti, tak nám vyjde úctyhodné číslo. 3 miliardy 600 milionů Kčs za měsíc představuje cena práce československých žen-hospodyň, vezmeme-li číslici 3 miliony žen-hospodyň a násobíme-li je 1200 korunami. Za rok představuje hodnota práce žen-hospodyň, pánové a paní, 43 miliard 200 milionů Kčs. To je téměř jedna čtvrtina našeho národního důchodu, která představuje hospodářskou cenu práce žen-hospodyň. A čeho se našim ženám-hospodyním za tuto významnou práci dostává? Uznání krásnými slovy, ale v praktickém životě nemá žena-hospodyně ani právo na obuv s koženou podrážkou, protože nemá pracovní knížku revolučních odborů a není tedy vůbec považována za pracující osobu.

Ženy čs. strany národně-socialistické konaly 7. června manifestační sjezd, na kterém za přítomnosti téměř 5000 delegátek zastupujících ženské hnutí této strany se usnesly na požadavku, aby práce ženy-hospodyně byla plně ceněna a postavena na roveň výkonu všech příslušníků pracujících vrstev národa. Žádají dále, aby při Československém ústavu práce byla zřízena zvláštní komise, zvláštní studijní oddělení ke zkoumání mravního, hospodářského i sociálního významu práce jak výdělečně činné ženy ve všech oborech práce, tak také i ke zkoumání významu práce ženy-hospodyně pracující v domácnosti podle zásad pracovní morálky, která zná jen práci, ať je vykonávaná kdekoliv. V představenstvu nově zřízeného Československého ústavu práce nechť, je několik míst vyhrazeno také zástupkyním žen jak výdělečně činných, tak také zástupkyním žen-hospodyň. Ústředí československých hospodyň nechť je požádáno, aby delegovalo zástupkyně žen pracujících v domácnosti, aby povolání žen-hospodyň bylo takto také zákonem uznané. Je to především práce, která je jeho náplní, práce, která bude také předmětem praktické činnosti Československého ústavu práce, jehož úkolem bude fysiologický výzkum práce, jakož i příslušné pomocné vědy.