Než se zmíním o nedostatcích této školy, chtěl bych upozornit na časové zjevy našeho kulturního života vůbec, z nichž některými se zabýval i kulturní výbor ústavodárného Národního shromáždění před projednáváním této osnovy. I na vysoké škole politické a sociální dochází a dojde k řadě změn osobních, a právě zásahy personální bývají důvodem ke zvířené a vystupňované kritice. Viděli jsme takovou ostrou kampaň, vedenou proti osobě ministra školství, na př. v případě jeho zásahu do personálií Národního divadla v Praze. Ministr školství a osvěty vyšel zde prostě vstříc volání herců a zaměstnanecké rady, která dokazovala nutnost změn ve vedení. Na vyjití vstříc tomuto volání lidu, kterého se práce v Národním divadle dotýkala v prvé řadě, odpověděly některé časopisy, především Tvorba a Rudé právo, ostrou kampaní proti ministrovi školství. Udivuje, že to byly právě tyto časopisy, volající po tom, aby lid byl před projednáním či přímým zásahem vždycky slyšen. Ryze osobní kampaň byla rozvířena na př. po zásahu ministra školství do věci Studia Národního divadla. I stanovisko režiséra Honzla bylo zde - a to je zajímavé - v rozporu s míněním valné části zaměstnanců Národního divadla. Osobní ráz kampaně však vystoupil nejmarkantněji v případě, kdy se začalo zasahovat i do repertoáru Národního divadla, t. j. při jednání o uvedení strhující Peroutkovy hry z válečné doby "Oblak a valčík". Smutnou stránkou celých těchto osobních kampaní je skutečnost, že to byly útoky nepodepsané, anonymní, že tedy účastníci či postižení těmito kampaněmi nevěděli dobře, s kým mají čest.

Zajímavé je zjištění, že i na Moravě se vyskytla celá řada závažných skutečností ve věci kulturního života, v prvé řadě v divadelnictví, kde je nutno zasáhnout přímo a zjednat nápravu.

Chtěl bych při této příležitosti upozornit i na kampaň, rozvířenou v nedávných dnech proti osobě ministra školství ve věci osvětových inspektorů. Domnívám se, že právě tato místa by mohla sloužit v budoucnosti jako místa určená pro absolventy vysokých škol politických a sociálních, kde by svou přípravou a svou odbornou kvalifikací byli s to zabránit některým zbytečným přehmatům. Konkurs, který vypsal ministr školství na obsazování těchto míst, byl nazván v některých denních listech u nás podivným způsobem jednání ministra školství. Já mám dojem, že nešlo v tomto případě o žádný podivný způsob, nýbrž právě naopak o starý zvyk a starou praxi a navíc ještě o starý učitelský požadavek, aby všechna takováto místa byla obsazována konkursem. A všechno naše učitelstvo očekává, že nejen tato místa osvětových inspektorů, ale i místa inspektorů školních budou napříště obsazována výlučně konkursem.

Absolventi vysokých škol politických a sociálních se budou dožadovat, aby s nimi bylo počítáno na některá místa veřejné a státní správy. Je pravděpodobné, že jejich místo bude nalezeno i v instituci lidově demokratické samosprávy, representované dnes národními výbory. I zde bych měl jedinou kritickou připomínku k působnosti kulturních institucí v tomto státě. Jsme v poslední době svědky, že zemští referenti kulturní a osvětoví při zemském národním výboru v Čechách svolávají k oblastním poradám inspektory osvětové, knihovnické a dokonce i inspektory školní. A tito inspektoři, sjíždějící se desítky kilometrů do míst těchto porad, mají povinnost vyslechnout zde referáty dvou až tří politických exponentů vždycky z jedné politické strany, v tomto případě strany komunistické. Dovolil bych si jenom všetečnou otázku: Jakou kompetenci mají pánové Pavlásek a Antušek - to jsou zemští referenti kulturní a školští - k tomu, aby svolávali státní a jim nijak nepodléhající úředníky k těmto poradám? Chtěl bych se zeptat, jak se nahradí úřední čas, těmito zbytečnými poradami promeškaný? A kdo zaplatí cestovní účty tak značného počtu účastníků? Projednáváme-li dnes osnovu zákona o zřízení Vysoké školy sociální v Brně, budeme jistě upřímně sledovat zájem, abychom pomohli ke zvýšení úrovně škole pražské a aby byla zajištěna i vysoká úroveň této školy v Brně.

Tímto problémem zvýšení úrovně našich vysokých škol jsme se zabývali i v kulturním výboru ústavodárného Národního shromáždění a některé osnovy zákonů se přímo dotýkaly Vysoké školy politické a sociální. Bylo tomu tak na př. při projednávání osnovy o regulaci přílivu posluchačů na vysoké školy, kde usnesením kulturního výboru většinou hlasů byl zamítnut požadavek, aby na Vysokou školu politickou a sociální - a tedy i Vysokou školu sociální v Brně - měli na rozdíl od všech ostatních vysokých škol všech typů u nás přístup posluchači, kteří nemají předepsané školní vzdělání, tedy posluchači bez maturitních zkoušek. Vycházeli jsme z přesvědčení, že chceme-li mluvit o vysokých školách, musíme i u těchto typů škol zaručit jejich úroveň už předběžným vzděláním. A není jistě bez zajímavosti, když zjistíme, že z původního počtu 7000 posluchačů, přihlášených na Vysokou školu politickou a sociální v Praze, jich řádně studuje a podrobuje se zkouškám dnes něco málo víc než 1000, a je pravděpodobné, že celé studium absolvuje jenom několik málo stovek posluchačů. I to je důvod k tomu, abychom i dále setrvali na stanovisku, že výběr posluchačů přinese prospěch i těmto typům našich vysokých škol. Nematurantů zůstává po této přirozené selekci na Vysoké škole politické a sociální v Praze jen docela nepatrná hrstka. Přirozený výběr snad by byl zdravější. Ale je nutno uvážit, k jakému v pravém slova smyslu mrhání pracovními silami tady dochází a jakých zbytečných ztrát energie jsme svědky, když během necelé dvouleté existence školy tolik tisíc zapsaných posluchačů odpadá.

Chceme-li odstranit dnešní kritiky, pronášené na adresu této nové školy, potom máme v prvé řadě povinnost postarat se o zvýšení úrovně těchto škol. A úroveň tu netvoří jenom profesorský sbor a posluchači, ale zároveň i hmotné podmínky, za nichž tento nový typ našich vysokých škol existuje. A já bych se chtěl zmínit i o těchto věcech. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Budovy, které byly v Praze vysoké škole politické a sociální přiděleny, jednak Lobkovicův palác na Malé Straně, jednak budovy v Betlémské ulici na Starém Městě, nevyhovují svému účelu. Není v nich místnosti pro knihovny a pro studovny, je zoufalý nedostatek místností, kde by bylo lze konat přednášky, a místností, v nichž se přednášky konají, lze jen s uzarděním označovat názvem přednáškové síně.

Dosavadní činnost vysoké školy politické a sociální dává nám však dobrou naději a dobrou víru, že i ze školy tohoto druhu se stane škola dobrá. Potřebuje však, aby i řada nedostatků organisačních byla odstraněna. Rigorosní řád musí být vypracován a přizpůsoben tak, aby studenti na těchto školách studovali za stejných podmínek jako posluchači ostatních vysokých škol. Je nutno, aby byl vypracován a upraven zkušební řád, který lze snad schválit v jeho nynější úpravě vzhledem na nutnost výběrového řízení během studia. Ale pro budoucno opět je nutno i zkušební řád, i úpravu počtu předmětů a celý systém přednášek uvést v soulad se stavem na ostatních vysokých školách a fakultách vysokých škol. Přichází-li dnes i zemské hlavní město Brno s požadavkem, aby mělo samostatnou Vysokou školu sociální, je to jen potvrzením jak zájmu, tak i důležitosti tohoto nového učiliště v současné době. Doufejme, že vytvoření této školy v Brně nebude na škodu věci a že zdravé soutěžení, které se vyvine a o němž netřeba při staré školské rivalitě měst Prahy a Brna pochybovat, bude sloužit ku prospěchu obou těchto škol. Jsem přesvědčen, že se Vysoká škola politická a sociální v Praze, stejně jako Vysoká škola sociální v Brně, zařadí na čestné místo v řadě všech našich vysokých škol na celém území Československé republiky. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším prihláseným rečníkom je pán posl. Šling. Udeľujem mu slovo.

Posl. Šling: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Při projednávání zákona, kterým se zřizuje Vysoká škola sociální v Brně, si musíme uvědomit, že dříve byla hlavním obsahem sociální politiky péče o tak zv. sociální případy, t. j. o osoby sociálně postižené, vyřazené z pracovního procesu pro nemoc nebo věk.

Dnes je naproti tomu obsahem sociální politiky péče o každého občana a pracujícího člověka už v době jeho plné zaměstnanosti, zejména péče, aby u nás nebylo sociálních případů. K této práci je nutno míti vyškolené sociální pracovnice. Chtěl bych hned nyní vyzdvihnout práci sociálních pracovnic a pracovníků, kteří obětavě pracují, ačkoliv jejich práce není plně hodnocena.

Nedávná konference sociálních pracovnic ukázala, jak skvělým způsobem se zařadily do budování státu a plnění dvouletého plánu. V tento den, kdy se stane skutkem Vysoká škola sociální v Brně, děkujeme těmto dobrovolným pracovníkům i sociálním pracovníkům z povolání za vykonanou práci a věříme, že společně se studenty, profesorským sborem nové vysoké školy i s vysokoškolskými sociálními pracovníky budou dále usilovat, aby v Československé republice byla sociální péče na vysoké úrovni. Veliké změny, které u nás v národní revoluci nastaly, vyvolaly nutnost vysokoškolsky vzdělaných sociálních pracovníků a pracovnic.

S hlediska národohospodářského musí zajímat zákonodárné činitele především otázka, jaký význam bude mít vysoká škola sociální pro produktivitu státu. Vysoká škola sociální v Brně má své veliké odůvodnění již proto, že na př. v Ostravě je plněno 48 % dvouletky v těžkém průmyslu a v Brně 36 % veškeré textilní produkce, a že na příklad jižní Morava a Slezsko jako nejvíce poškozené oblasti, si vyžádají a i v budoucnu si budou vyžadovati zvláštní sociální péče. A když si k tomu připočítáme podle dat Státního úřadu statistického z letošního roku, kolik osob bylo v Československé republice zákonně pojištěno pro případ nemoci - 3,300.000 pracujících osob, z nichž připadají přibližně ²/₃ na dělnictvo - když si uvědomíme, že se nedostává asi ¹/₄ milionu dělníků v nepostradatelných odvětvích, jako je hornictví, stavitelství a zemědělství, kdežto v jiných odvětvích jest přebytek desítek tisíců nevyužitých sil, a když si zároveň uvědomujeme situaci pracovních sil v našem zemědělství, kde byl zaznamenán úbytek 630.000 pracovních sil, a když to pak porovnáme s rokem 1930, tedy vidíme, že to nelze přičíst jen odsunu Němců, nýbrž i přechodu k jiným, méně obtížným povoláním. Když si uvědomujeme, že v našem stavebnictví je velmi nízké procento starých odborných sil - jen 7 % - pak chceme-li čelit všem těmto nedostatkům, musíme se naučit odborně hospodařit s nejcennějším prostředkem materiálního vzestupu státu, s lidskou prací a pracujícím člověkem.

Je tedy nutno vyškoliti zvláštní síly, protože jde o novou práci, kterou nemůže vykonávat ani právník, ani lékař, ani filosof, poněvadž jejich vzdělání je zaměřeno k účelům zcela jiným.

Chtěl bych jen velmi stručně vyjmenovat některé úkoly vysokoškolských sociálních pracovníků a tím i nové sociální školy v Brně. Vysokoškolsky vzdělaný sociální pracovník musí v budoucnosti organisovat a provádět psychotechnické zkoušky tak, aby dorost byl zařazen již při vstupu do povolání s ohledem na kvality tělesné i duševní a se zřetelem k pracovním potřebám podle celkového hospodářského plánu. Tak by se časem vyrovnalo neúměrné rozdělení pracovních sil, přebíhání z učení do učení, snížení výkonnosti, a zvýšila by se chuť k práci. U každého úřadu ochrany práce měl by být odborný referent, který by pečlivě a stále sledoval veškeré kolektivní problémy pracujících, problémy podniků v obvodu vymezené působnosti, a byl ve stálém styku s podniky, jejich sociálními pracovníky i ostatními orgány. V každém podniku o počtu 1000 až 1500 pracujících měl by v budoucnu působit vysokoškolsky vzdělaný sociální pracovník, který by sledoval poměry v závodě, zvláště pokud jde o pracovní prostředí. Každý ředitel továrny a hlavně jeho náměstkové sociální by si měli uvědomit, že bez vyškolených sociálních pracovníků nelze při pozdějším období provádění dvouletého plánu zvyšovat výrobu, že sociální pracovník ve výrobě se musí stát nejlepším pomocníkem vedení závodu.

Sociální pracovník spoluřeší i problém ekonomického hospodaření silami, má organisovat v závodě sociálně zdravotní službu, která, jak bychom z bližších údajů viděli, je u nás ještě velmi zanedbána, měl by se zabývati i soukromými, rodinnými poměry dělníků i úředníků, měl by se zajímat o stravování, bydlení, rekreaci, měl by organisovat a umožňovat osazenstvu sebevzdělání, dosažení vyšších kvalifikací atd. Toho všeho může samozřejmě dosáhnout jen za součinnosti a ve spolupráci se všemi orgány závodu i s odbory - vždyť je to nové velké poslání odborového hnutí - starat se o sociální problémy pracujícího lidu. Tím bychom dosáhli, že mnohem rychleji by se stala práce radostným projevem solidarity, chuti k životu i činnosti.

Mnohé ženy by přicházely samy rády do podniku pracovat, kdyby se věnovala větší péče organisaci závodních jeslí a závodních mateřských škol, kdyby závody a podniky dbaly o združstevnění prádelny, společné stravování, dopravu - o vše, co provdaným ženám činnost v závodě umožňuje a co jim také umožní eventuelní polodenní zaměstnání.

Sociální zdravotní službě náleží taktéž péče o matku a dítě, hlavně prenatální péče. My v naší republice máme doposud tento obor velmi zanedbaný. Přijali jsme v březnu zákony čís. 48 a 49, ale dodnes se ještě neprovádějí. Zde musíme mnoho dohánět, cizina je daleko před námi. Můžeme se zeptati našich lékařů, kteří pracovali na západě i v Sovětském svazu, a oni nám řeknou, že prenatální péče o matku a dítě je v těchto státech na mnohem vyšším stupni.

Bylo by taktéž nutné zabezpečit sociálně zdravotní službu v závodech a můžeme si vypočítat, kolik času dnes ztrácí dělník i úředník tím, že musí do léčeben docházet a tam dlouho čekat. Kdyby byla zřízena ambulatoria v našich závodech, kdyby tam byla pravidelná služba, bylo by mnohem rychleji a mnohem lépe postaráno o léčení našeho pracujícího člověka v závodech.

Z toho všeho, co zde bylo řečeno, vysvítá, ze potřebujeme Vysoké školy sociální v Brně, aby nám vychovala pracovité a odborně školené lidi, schopné rozumět pracujícímu člověku, závadám jeho života, které snižují jeho výkon, kteří by dovedli vniknout do celé problematiky pracovního procesu tak, jak to žádá měnící se doba. Takoví lidé zvýší produktivitu, usměrní pracovní proces po všech stránkách, budou míti kladný vliv na celkovou kulturu pracujících a tím celého státu.

My blahopřejeme profesorskému sboru a studentům vysoké školy sociální v Brně a věříme, že dosáhnou velikých úspěchů. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším rečníkom je p. posl. Blaško. Udeľujem mu slovo.

Posl. Blaško: Slávna snemovňa, panie a páni!

Osnovou zákona, ktorou sa zriaďuje Vysoká škola sociálna v Brne, dostáva Morava so Sliezskom novú vysokú školu, po ktorej volali kultúrni a politickí činitelia od oslobodenia zpod cudzieho jarma. Táto vysoká škola je opodstatnená s hľadiska geopolitického, lebo na nej budú študovať i Slováci, ktorí nateraz postrádajú podobnú školu. Sociálne pole, hoci doteraz sa na ňom vykonalo mnoho práce, predsa ostáva ešte naproti iným krajinám a štátom u nás neobrobené a preto máme ešte na tomto poli veľmi veľa vykonať, aby sme dostihli národy, ktoré nás predstihly.

Dvadsiate storočie je storočím, kde sociálny problém je dominujúcim a preto so všetkých strán musíme tento problém neodkladne a definitívne riešiť. A vyriešime ho len vtedy, keď budeme mať nadostač sociálnych pracovníc a pracovníkov, ktorí na základe odborných vedomostí budú budovať a zveľaďovať nás štát. V budovateľskom pláne je pamätané na tento veľmi dôležitý problém sociálny, a preto odhlasovaním tohto zákona dovršuje sa tá snaha, ktorá bola vyzdvihnutá v uvedenom budovateľskom pláne.

S hľadiska geografického je opodstatnené, že táto škola bude v Brne, lebo Morava je centrum východnej a západnej časti republiky. Je snaha decentralizovať školstvo, lebo Praha nateraz je prekrvená vysokými školami, čo je na škodu krajov a štátu. S hľadiska slovenského vítame túto školu v Brne, lebo ju budú navštevovať i Slováci, nakoľko na Slovensku ešte podobnej školy niet. Je preto len žiadúce, aby ju Slováci navštevovali, lebo týmto by skutočne prospeli Slovensku nielen so stránky sociálnej, ale i národnej, a štátnej. Boli by sme veľmi radi, keby boli pribratí do profesorského sboru tejto školy Slováci. Tým by sa len upevnilo spolunažívanie Čechov a Slovákov v republike Československej.

Ľudovít Štúr, poznajúc sociálnu biedu svojho národa, má na mysli podobnú inštitúciu, z ktorej by vychádzali vyškolení jedinci a dvíhali sociálnu úroveň svojho národa. Pri problémoch politických a hospodárskych má na zreteli predovšetkým problém sociálny, lebo v ňom videl ozdravenie národa, keďže by si takto ozdravený národ mohol vybudovať práva politické i hospodárske. Veľmi často sa vracal k tomuto problému, či už vo svojich publikáciách alebo na poradách so svojimi najbližšími spolupracovníkmi, ale výsledok pre nepochopenie a pre finančné nedostatky živoriacich slovenských inštitúcií nemohol realizovať zdravé svoje myšlienky. A teraz, keď sa dožívame splnenia Štúrových snov, bude na nás, či táto Vysoká škola sociálna bude prekvitať, žiť, či dostane vlahy slovanskej súdržnosti. Tu sa budú musieť vychovať pracovníci, ktorí budú proniknutí láskou k blížnemu, svornosťou, sociálnou spravodlivosťou, ak chceme v našom národnom vzkriesení žiť, ak budeme chcieť zlepšiť prítomný stav, v ktorom žijeme.

Želám si, aby tí misionári, ktorí budú túto vysokú školu sociálnu v Brne organizovať a na tejto škole pracovať, mali dosť sily, chuti, odvahy. pevnej viery, porozumenia, aby národ slovenský a český sa dostal čo najskôr von zo sociálnej biedy, ktorú prežívame najmä my Slováci na východe Československej republiky, kde prešiel strašný front. Nech z dnes prejednávanej osnovy zákona vyrastie budova a sociálna inštitúcia, ktorá povznesie náš štát. Bratské Brno a sesterská Morava nech sú hrdé, že sa na sociálnom poli stanú pojítkom medzi Slovenskom a Čechmi. (Potlesk.)

Nakoniec mi prichádza na myseľ odkaz Ľudovíta Štúra, ktorý zvolal: "Hor sa teda, Slovania, vzpružte dlho tiesnené srdcia svoje, naberte odvahy a s Božou pomocou k činom!" Áno, slávna snemovňa, aj ja zvolám slovami: Na poli sociálnom v obnovenej Československej republike k činom čo najskôr, aby sme sa dočkali a dopracovali krajšej budúcnosti a v nej i sociálnej spravodlivosti. Verím, že táto škola vychová v budúcnosti takých slovenských sociálnych pracovníkov, ktorí zorganizujú i na Slovensku podobnú vysokú školu sociálnu, na ktorú sme odkázaní.

Demokratická strana pochopila význam tejto sociálnej inštitúcie a preto tejto vysokej škole želá plného rozkvetu pre blaho národov našej vlasti. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: K slovu nie je už nikto prihlásený, rozprava je skončená.

Dávam slovo k doslovu pi zpravodajkyni za výbor kultúrny, posl. Pažoutovej.

Zpravodajka posl. Pažoutová: Vzdávám se slova.

Podpredseda Komzala: Dávam slovo k doslovu p. zpravodajcovi za výbor právny, posl. Doleželovi.

Zpravodaj posl. Doležel: Vzdávám se slova.

Podpredseda Komzala: Dávam slovo k doslovu pi zpravodajkyni za výbor rozpočtový, posl. Uhlířovej.

Zpravodajka posl. Uhlířová: Vzdávám se slova.

Podpredseda Komzala: Dávam slovo k doslovu pi zpravodajkyni za výbor soc.-politický, posl. Kleinerovej.

Zpravodajka posl. Kleinerová: Vzdávám se slova.