Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se zřizuje Československý ústav práce (tisk 661).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Nedoma: Nejsou.

Zpravodaj posl. Janouš: Nikoliv.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To j e většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o resoluci výboru soc.- politického, otištěné ve zprávě výborové.

Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce se přijímá.

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání druhého odstavce pořadu, jímž je

2. Zpráva výborů kulturního, právního, rozpočtového a soc.-politického o návrhu poslanců Pažoutové, Uhlířové, dr Chudoby, Syrovátkové a druhů (tisk 267) na vydání zákona, kterým se zřizuje vysoká škola sociální v Brně (tisk 660).

Zpravodajem za výbor kulturní je pí posl. Pažoutová; dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Pažoutová: Paní předsedkyně, paní a pánové!

Koncem minulého roku byl brněnskými poslanci Národní fronty podán návrh na zřízení samostatné Vysoké školy sociální v Brně a dnes, po půlročním jednání a zkoumání potřeby i účelnosti této školy v kompetentních výborech sněmovny, předkládáme jej sněmovně ke schválení.

Dostali jsme řadu věcných i vážných připomínek pro i proti zřízení této školy. Naše mínění se rozcházela většinou z neznalosti brněnských poměrů a potřeb země Moravskoslezské, která má velmi dobrou a starou tradici sociální práce i řadu vynikajících sociálních pracovnic a pracovníků, kteří již po desítky let působili a působí v různých institucích s krajní obětavostí a láskou i pochopením služby člověku. Je nám všem jasno, že úkoly dané novými poměry a novým hospodářským řádem a upřímnou touhou po lepším životě ve spravedlivém, socialistickém státě nemohou již být plněny jenom dobrovolností a laickými znalostmi, ale že potřebujeme kádr dobře a pečlivě školených, vědecky dobře vyzbrojených pracovníků a pracovnic pro všechny úseky sociální práce. Proto jsme tak usilovně pracovali pro zřízení samostatné vysoké školy sociální v Brně, která chce prozatím sloužiti zároveň i bratřím Slovákům. Je to zcela nový typ školy, který si teprve bude musit tvořit a budovat tradici.

Sociální školy zvláště v Americe mají již svoji tradici. U nás, jak jsem podotkla, ji teprve tvoříme. Nepochybuji nikterak o tom, že právě v odvětví sociálního školství vynikneme, i když si nikam nepůjdeme pro vzor k okopírování. V sociálním zákonodárství jsme předstihli mnohé státy s vysokou kulturou, proč by se nám to nemohlo podařit i s vysokými školami sociálními, budeme-li se o to poctivě snažit, aby během let docílily takové úrovně, že by lákaly k nám i cizince?

Vzdyť sociální práce, má-li být dobrá a účelná, musí vycházet z živé životní problematiky, která je v každém státě, v každé zemi do určité míry jiná. Podle známého páně presidentova výroku "Má-li býti jedna škola pořádná, musí býti dvě" věříme, že ušlechtilé závodění ve vědeckém i organisačním vývoji oběma školám zaručeně prospěje.

Nerušený vývoj sociální práce na vědeckém základě tak, jak vyplývá z demokratického hodnocení potřeb celého státu, různost sociologického prostředí, ale i fakt, že upřílišněný pražský centralismus je zjevem sociologicky i eticky nezdravým a škodlivým, mluví pro zřízení samostatné Vysoké školy sociální v Brně. Jsme schopni a ochotni splnit v Brně všechny podmínky, které řádný vývoj školy předpokládá, máme vysoce kvalitní profesorský sbor, podporu zemského národního výboru i ústředního výboru zemského hlavního města Brna i sympatie a podporu sociálních pracovníků.

Mluví se o inflaci vysokých škol i vysokoškolského posluchačstva. Je nutno rozlišovat mezi těmito dvěma inflacemi. U vysokých škol sociálních o inflaci mluvit nelze, poněvadž nemáme dosud vůbec vysokoškolsky vzdělaných odborníků pro sociální práci. Zřízení vysokých škol sociálních nemusí míti vliv na inflaci studentstva, usměrní-li se počet posluchačů na ostatních školách vysokých v poměru ke skutečné jejich potřebě.

Program vzdělání pro sociální práci je zcela odlišný od programu ostatních vysokých škol, a my ještě dlouho budeme mít nedostatek řádně školených sociálních pracovníků v oboru péče o mládež, kde by jejich spolupráce přicházela v úvahu nejen ve vedení, ale i při celkových sociologických průzkumech a organisaci vědecké práce případové, v odvětvích organisace a ochrany práce, a to především v oboru psychotechnickém, dále v referentství při úřadech ochrany práce a ve vedení sociální práce v závodech; v národním pojištění jako vedoucích průzkumů sociálních příčin invalidity a nemocnosti a organisace odstraňování těchto příčin; v sociální práci komunálních svazků, v sociálně-administrativním řízení práce odborných sociálních a sociálně-zdravotních ústavů i při výchově pracovníků na středních sociálních školách.

Universitní profesor dr Arnošt Bláha pravil, že na vysokou školu sociální v Brně se hlásili posluchači, které k tomuto studiu nevolala jen touha po vzdělání a zaopatření nebo existenci, nýbrž vroucně osvícená snaha přispět podle nejlepších sil k vybudování nového, spravedlivějšího společenského řádu, pro odstranění bídy hmotné i mravní, které je stále ještě tak mnoho kolem nás.

Řádně vybudované vysokoškolské studium umožní těmto posluchačům, aby svůj úkol, který na sebe vzali, s plným pocitem odpovědnosti také splnili.

Námitek rázu finančního, pokud se týče brněnské vysoké školy sociální, není. Finanční rozpětí mezi nynější akademií a vysokou školou rozpočet podstatně nezatíží. Diference se dá uhradit z běžného rozpočtu ministerstva školství.

Paní a pánové, prosím, abyste v tomto spravedlivém požadavku zřízení samostatné vysoké školy sociální v Brně neviděli nějaký moravský separatismus. Toho u nás není. Ale je snaha po zdravé decentralisaci a ušlechtilé soutěživosti. Mohu váženou sněmovnu ubezpečit, že republika má v nás, Moravanech, myslím, nejoddanější a nejvěrnější spolupracovníky. Odhlasujete-li nám dnes samostatnou vysokou sociální školu, bude to jenom akt spravedlnosti a malá náplast na všechny ty hospodářské škody a úbytek průmyslu, kterým je Brno tak těžce postiženo. Přejte nám aspoň to školství. Jednomyslnost a svornost, s jakou se všichni poslanci Národní fronty v Brně staví za tento návrh, jsou důkazem, že je to návrh oprávněný, že všichni stejně cítíme jeho potřebu, a proto doporučuji vážené sněmovně, aby tento zákon přijala. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zpravodajem za výbor právní je pan posl. Doležel. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. Doležel: Slavná sněmovno, paní předsedkyně, paní a pánové!

Právní výbor ústavodárného Národního shromáždění projednal ve své schůzi dne 26. února t. r. iniciativní návrh poslanců stran Národní fronty o zřízení Vysoké školy sociální v Brně nejen po stránce právní, nýbrž zabýval se i otázkou merita věci a usoudil, že předpoklady ke zřízení této vysoké instituce v Brně jsou dány, že je to instituce opravdu nutná, a proto také jednomyslně tento návrh zákona v prvém i druhém čtení přijal, až na některé malé změny, pokud šlo o stanovení prvního školního roku a očíslování odstavců v § 2.

Doporučuji za výbor právní, aby slavná sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve znění, jak byla přijata ve výborech ostatních. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pí posl. Uhlířová. Dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Uhlířová: Paní a pánové!

Návrh zákona č. 267 o vysoké škole sociální v Brně, který právě projednáváme, splňuje po dvou letech oprávněné přání nejen zemského hlavního města Brna, ale celé země Moravskoslezské, aby byla na Moravě zřízena samostatná vysoká škola sociální. Když byla po osvobození r. 1945 vybudována v Praze Vysoká škola politická a sociální, byla v Brně zřízena pobočka této školy, ale pouze jako dvojroční akademické studium, po jehož skončení bylo umožněno posluchačům, aby pokračovali v dalším studiu na Vysoké škole politické a sociální v Praze.

Projednávaný zákon ruší toto provisorium a dává zemi Moravskoslezské Vysokou školu sociálních nauk. Není jistě nutno v tomto směru zdůrazňovat důležitost a potřebnost tohoto odborného studia, protože v době, kdy počínáme soustavně budovat státní sociální péči a přecházíme od dobrovolné a polooficielní charitativní práce k soustavné péči státu v otázkách sociálních potřeb a pomoci, kdy budujeme velkorysou sociální politiku, je samozřejmé, že potřebujeme armádu školených pracovníků, kteří se ujmou plnění povinností, jež zákony rázu sociálního ukládají státu.

Při přeměně dosavadního společenského řádu k formě demokracie socialisující bude zapotřebí vybudovat řádnou sociální péči nejen o sociálně potřebné, ale o veškerý pracující lid a jeho potřeby, a tu bude především pole působnosti pro ty, kteří se k těmto úkolům připravují speciálním studiem. Konečně zřízením vysoké školy sociální v Brně splňuje se i požadavek decentralisace vysokých škol, úměrné rozdělení posluchačů mezi školu pražskou a brněnskou, specialisace studia pouze na obor sociální, a skýtá se i slovenským studentům, kteří jsou posluchači dosavadního studia akademického v Brně, výhodnější studium proti přeplněnému hlavnímu městu.

Je pravda, že tento zákon se rodil těžce, ale zrodil se a budoucnost ukáže, že jsme tím pro sociální studium vykonali dobré dílo. Habilitovaní universitní profesoři brněnští ujali se práce na Vysoké škole sociální v Brně s nevšední ochotou a láskou a jsou zárukou, že tato nově zřizovaná vysoká škola také skutečně vysokou školou bude, aby mohla jako rovnocenná ve vědecké práci soutěžit s ostatními vysokými školami v republice a především s Vysokou školou politickou a sociální v Praze, z čehož může pro tato učiliště vyplynout jenom zisk.

Pokud se týká finančního nákladu na tuto nově zřizovanou vysokou školu, zvýší se náklad proti dnešnímu stavu o 350.000 Kčs. Rozpočtový výbor sněmovny uváživ všechny kladné okolnosti a pojednav o této vysoké škole se stanoviska finanční úhrady, která je plně zajištěna z rozpočtových položek ministerstva školství, jednomyslně schválil tento zákon a doporučuje ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby jej přijalo beze změny tak, jak byl navržen. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Zpravodajkou za výbor sociálně-politický je pí posl. Kleinerová. Dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Kleinerová: Paní předsedkyně, paní a pánové!

Sociálně-politický výbor ve své schůzi dne 3. června projednal osnovu zákona, kterým se zřizuje Vysoká škola sociální v Brně, tisk 267, a přijal usnesení výboru kulturního, právního i rozpočtového, s přihlédnutím k vyjádření parlamentní kontrolní a úsporné komise, že není námitek s hlediska úspornosti proti zřízení samostatné Vysoké školy sociální v Brně, se změnou v § 1, kde slovo "letního" nahrazuje slovem "zimního" a čísla 46/47 čísly 47/48. Zároveň přijal výbor sociálně-politický tuto resoluci:

"Za účelem sjednocení vysokého školství sociálního se vláda žádá, aby postavila strukturu sociální fakulty Vysoké školy politické a sociální v Praze a Vysoké školy sociální v Brně na stejný právní základ, aby provedla vnitřní organisaci jejich obdobně a aby uložila ministru školství upravit studijní a zkušební řády pro všechna vysokoškolská studia sociální jednotně. Dále se vláda žádá, aby v zájmu úplného sjednocení sociálního školství včlenila do normálního systému školského také Masarykovu školu zdravotní a sociální péče."

Schválením tohoto iniciativního návrhu zákona vzalo na sebe ústavodárné Národní shromáždění tím, že zákon vyšel z jeho iniciativy, značnou odpovědnost. Zřizujeme v Československu třetí typ vysoké školy sociální na rozdíl od všech jiných vysokých škol, kde pro každou příslušnou fakultu platí vždycky stejné základní předpisy. Považujeme za samozřejmé, že organisační statut, studijní řád a zkušební řád platí vždy jednotně pro všechny školy stejného typu. Nebylo by možno souhlasit s tím, aby právnické fakulty v Praze, Brně a Bratislavě nebo lékařské fakulty v Praze, Brně a Bratislavě měly odlišné právní základy. To však by se mohlo snadno stát u Vysoké školy sociální, kde v Praze máme sociální fakultu při Vysoké škole politické a sociální, dále Masarykovu školu zdravotní a sociální péče a v Brně nyní Vysokou školu sociální.

Proto se musí ministerstvo školství postarat o to, aby alespoň všechny vysoké školy sociální měly totožný organisační statut a studijní a zkušební řád tak, aby absolventi z nich vyšlí měli stejně vysoké vzdělání, byli stejně hodnoceni tak, jak se na tom usnesl i kulturní výbor ústavodárného Národního shromáždění ve schůzi dne 18. prosince 1946 a sociálně-politický výbor ve schůzi dne 3. června 1947.

S touto připomínkou doporučuje sociálně-politický výbor plenu ústavodárného Národního shromáždění tuto osnovu i s resolucí ke schválení. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájím proto rozpravu. Prvním řečníkem je pan posl. Lesák. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Lesák: Slavné ústavodárné Národní shromáždění, paní a pánové!

Naše národní revoluce a první měsíce porevoluční přinesly nám celou řadu velikých a hlubokých změn v našem životě hospodářském, sociálním, politickém i kulturním. V oboru naší práce kulturní jedním z přínosů měsíců porevolučních byl vznik Vysoké školy politické a sociální v Praze. Zájem o tento nový typ vysokého učiliště v Čechách projevil sám president republiky dr Edvard Beneš a já bych chtěl použít této příležitosti, kdy projednáváme osnovu zákona o zřízení druhé školy tohoto typu v Československé republice, abych poděkoval všem nadšeným organisátorům a tvůrcům této školy v Praze, kteří svou nevšední obětavostí dokázali za těžkých podmínek překonat nejtěžší překážky a dokázali při svém skutečně budovatelském díle a najít plné pochopení i pro potřeby českého vysokoškolského studentstva, které se dalo zapsat ke studiu na této škole.

Je nutno uvážit, že právě vysoká škola politická a sociální v Praze stála před celou řadou vážných problémů, zvláště z toho důvodu, že na této fakultě v prvé řadě byl tísnivý nedostatek knih i jakékoliv politické literatury, jíž by bylo možno používat k doplnění vzdělání pro posluchače. A tak můžeme jen ze srdce děkovat všem přednášejícím profesorům této školy, že dokázali s takovou obětavostí vyjít vstříc posluchačům a spolupracovat na vydávání skript. Vysoká škola politická a sociální stala se v prvém období své existence střediskem i pro posluchače přicházející z jiných zemí a států studovat na této škole u nás. Fakulta sociální stala se za dobu svého krátkého působení známou celé řadě států evropských i cizích. V Anglii, v Americe, ve Švýcarsku i ve Švédsku se o této škole mluví i píše. Z mnoha zemí přišli vysokoškoláci a studují u nás. Zájem o tuto školu projevuje i centrální školský úřad v Československé republice i jeho představitel, ministr prof. dr Stránský. A já bych se chtěl při této příležitosti zmínit i o jiných problémech, které se vyskytují v práci resortního ministra dr Stránského.

Je to věru těžký úkol, před který byl postaven vybudováním řady nových institucí kulturního života, a je to ještě těžší úkol, má-li řadu institucí starých i nových dnes reorganisovat anebo dokonce napravovat chyby, které se tu a tam v měsících porevolučních objevily. Nedostatky se vyskytly i na Vysoké škole politické a sociální. A je jenom důkazem zdravého poměru i k tomuto učilišti, že se ozývá v těchto dnech volání z řad vyučujících profesorů, studentů i veřejnosti, aby nedostatky byly pokud možno rychle odstraňovány.

Vyskytuje-li se kritika nyní, je pochopitelné, že se bude vyskytovat tím spíše, až ministr školství a osvěty přikročí, uskutečňuje jenom volání těchto jedinců i skupin, k zásahům, které bude nucen vést do působnosti Vysoké školy politické a sociální v Praze. Změny na vysoké škole pražské, ke kterým dochází a ještě dojde, jsou v úzké souvislosti se všemi změnami, prováděnými v nejrůznějších úsecích našeho kulturního života. Bylo by chybou a je nespravedlivé tvrdit, že změny, ke kterým sahá ministr školství, jsou mu diktovány úzce stranicko-politickými zájmy. Právě u tohoto muže lze předpokládat, že před každým zásahem do kterékoliv instituce jest vždycky veden svým vlastním přesvědčením, svou odborností a znalostí celého našeho kulturního života a jeho problémů a především svým vlastním svědomím a v mnoha případech i přáním zúčastněných jedinců i celých skupin.