Chtěl bych upozorniti slavnou sněmovnu na to, že stav živnostenský je dneska skutečně velmi značně zneklidněn a když je neklid v lidu, jistě to již něco znamená. Znamená to, abychom na této půdě velmi vážně uvažovali o tom, že všichni musíme napnouti všechny síly, aby i tento stav dostal to, co mu náleží. Jsme odpovědnými činiteli a nepomohou nám hesla, ale jen konkretní práce. Přál bych si, aby všechny vrstvy v národě poctivým způsobem spolupracovaly i se živnostnictvem a obchodnictvem, které se skutečně domáhá svých práv slušnou formou.

Mohu vám, slavná sněmovno, zde přečísti z jedné z nesčetných resolucí, které dostává každý živnostenský poslanec, poslední pasáž, kde, píše Hospodářská skupina maloobchodu, okresní rada v Zábřehu a úřadovna v Lošticích: "Přítomní členové prohlašují, že jsou si plně vědomi daných povinností jak vůči státu, tak vůči svému těžce zkoušenému kraji, který byl a zůstal v této nejsevernější výspě Moravy národu a republice věren i v nejtragičtějších chvílích svého utrpení a poroby, že jsou hrdi na to, že nemalou měrou přispěli svým strádajícím spoluobčanům bez ohledu na náboženské či politické přesvědčení nejen povzbudivými slovy, radou atd., ale i hmotně, a to naprosto nezištně, a že zůstanou věrni odkazu těch, kteří za společné bytí a nebytí národa obětovali vlastní životy. Zůstanou věrni i příštím generacím, svým dětem, a nežádají nic jiného nežli spravedlivé, nestranné a demokratické řešení všech daných obtíží, které jsou existenčně rozhodující pro veškeré soukromé obchodní podnikání."

Slavná sněmovno, zde máte jeden z dokladů toho, že to není reakční, ale tvůrčí živel, a musíte si všichni uvědomiti, že do této doby tito lidé obětovali všechno a jsou velmi silně zatíženi. Žádný z nich nemluví ani o tom, že v těchto živnostech a obchodech pracují zdarma ženy živnostníků a obchodníků, které od rána do noci pomáhají svému choti. Tato žena, prosím, nebere za to plat a tento plat by ani nebyl uznán za odpočitatelnou daňovou položku. Nedostává žádné apanáže, to všechno jde na úkor výdělkové a důchodové daně jejího manžela. Těmto živnostníkům a obchodníkům pomáhají i děti, čehož si je jistě každý v této sněmovně vědom.

Vážení přátelé, mohla by se zde vypočítati sta a sta případů, kdy živnostník a obchodník byl skutečně opomíjen. Představte si třeba jen příspěvek na děti, který nedostane dítě živnostníka a obchodníka, třebaže tento člověk platí na všechny ostatní příspěvky všech vrstev v národě. Je snad živnostník a obchodník něco jiného nežli dělník nebo jiný zaměstnanec? Ne, nikoli.

Vážení přátelé a slavná sněmovno, podívejte se na to, že také při osidlovacím příspěvku bylo zapomenuto na živnostníka a obchodníka, že tento člověk nemá pojištění a že se jedná o národní pojištění, jež dává na sebe příliš dlouho čekat. A mohli bychom zde vypočítat řadu jiných a jiných věcí. Když se podíváme na zatížení daňové, které je při stejném příjmu zaměstnanců daleko vyšší, je daň, kterou platí živnostník a obchodník až trojnásobkem toho, co platí jiný zaměstnanec. To bychom mohli konkretně propočítat a nedivte se, že když se tvoří reforma hospodářské samosprávy, chceme vytvořiti ten statut hospodářský, který oprávněnou měrou musí tito lidé, kteří po něm volají, sami spravovati. (Posl. Horn: Aby měli novou živnostenskou partaj.) Neukřičíte nic, ani živnostníky, ale je rozhodně veliká chyba v národě, že ten, kdo plánuje a provádí reformu, obzvláště samosprávy, úseky této své hotové práce nedává však všem těmto lidem, aby se k nim vyjadřovali. (Výkřiky.) Nelze dělati reformy pro živnostnictvo bez živnostnictva. (Posl. Horn: To dělají vaši lidé a vaši živnostníci! - Hluk.) A to je ten neklid, to je to, co nám dnes narůstá v národě, a to si musí každý uvědomit. A proto je to vykřičníkem a je to vykřičníkem pro tuto sněmovnu, abychom se již dnes velmi vážně zabývali otázkou živnostenskou, otázkou všeho podnikání, ať již soukromého, družstevního nebo státního. Čím více hospodářské práce a čím více důvěry jednoho k druhému a čím větší spolupráce, tím více úkolů zdoláme.

Kol. Horn mluvil také o tom, že v případě stávek bylo rabováno a pod. Domnívám se, že v tomto národě nedojde v živnostech ani k takovýmto stávkám, ani k rabování. Nevím, kdo by to rabování měl provádět, prováděli-li by je živnostníci sami. Pokud se týká projevu řemeslnictva na Král. Vinohradech, nebudu o té věci polemisovat ani s kol. Hornem, poněvadž se domnívám, že zde nejsme sborem pro to, abychom kritisovali kde kterou schůzi. (Posl. Horn: Zejména takovou. Už ani vám nejde pod nos. Snad aby nám vypočítali svoje cestovní diety! - Hluk.)

Slavná sněmovno, já jako živnostník apeluji na vás na všechny a prosím vás snažně, abyste věnovali všem těmto hlubokým příčinám neklidu v těchto živnostech a obchodech svoji pozornost. Prosím, zavoláme si všechny ty, kteří manifestují, aby nám konkretně dokládali všechny svoje požadavky, a budeme jednat zde v tomto sboru, abychom i jim vyhověli. Nejde tu o žádné agitační nábory některých politických stran, jak si kol. Horn asi představuje, ale domnívám se, že živnostník a obchodník má v tomto státě táž práva jako ostatní vrstvy. (Hluk. - Výkřiky. - Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalej je ke slovu prihlásený pán posl. Horák. Dávam mu slovo.

Posl. Horák: Vážený pane předsedo, vážení páni a vážené dámy!

Ujímám-li se slova k tomuto zákonu o dočasných omezeních v živnostenském podnikání, činím tak z dvojího důvodu: jednak abych uvedl na pravou míru výtky učiněné zde celému živnostenskému soukromému podnikání a za druhé proto, poněvadž jsem si plně vědom důležitosti tohoto zákona a zároveň se opírám také o vládní program z Košic a o program třetí vlády Gottwaldovy, kde se zaručuje soukromému drobnému podnikání ochrana a zajišťuje se i jeho poctivě nabytý majetek. V dnešní době, vážení, jsme svědky, že se mluví o odstranění tak zv. liberalistického hospodářství. Mluví se nyní přespříliš mnoho o hospodářství řízeném podle určitého plánu, ve kterém stát hluboce zasahuje do celého hospodářského života a často také ke škodě naší státní pokladny.

Také se příliš mnoho mluví o prohloubení družstevnictví. Nic nenamítáme proti družstevnímu podnikání, ale žádáme, aby družstevní podnikání bylo na stejném podkladě, jako je soukromé podnikání, aby mělo stejná práva a také stejné povinnosti. Přespříliš mnoho se též mluví o distribuci, která má usměrnit, zjednodušit proces od výrobce ke spotřebiteli a která má přinést láci veškerých životních potřeb. Obchodu se při tom neustále vyčítá, že pracuje s příliš velkými zprostředkovatelskými zisky a že tak poškozuje konsumenty a prodlužuje zbytečný řetěz mezi výrobcem a konsumentem.

A tu se ptám, vážení, nahradíme-li veškerý obchod podnikáním družstevním, odstraní se zde některé články toho obchodu a zprostředkování? Myslím, že sotva. Na obchod se také svaluje drahota našich výrobků a lidem v novinách a v rozhlase se neřekne poctivá pravda, kde vězí příčina drahoty. Příčina drahoty nespočívá v obchodě, nýbrž ve velkém zatížení všemi druhy poplatků a daní. Všimněme si jenom našeho státního rozpočtu, jak stoupl proti roku 1938, kdy státní rozpočet již uvažoval o zbrojení a měl určité zvýšené vydání. A když vezmeme za základ těch 10.117 mil. jako 100 %, přijdeme k propočtu, že dnešní náš rozpočet, který je přes 70 miliard, značí zvýšení celých 654.02 %. A uvažte, že tato cifra se bude objevovat v prodejních cenách všech našich výrobků.

Ale k tomu daňovému zatížení druží se ještě další část. Jsou to veškeré sociální poplatky, jsou to poplatky samosprávným svazkům, jsou to různé obecní a všelijaké dávky a teprve jenom nepatrná část kupní ceny zůstává tomu skutečnému obchodníku, a vážení, bohužel, neslyšíme ani nečteme v novinách, že by se lidem řekla poctivá pravda. Shrneme-li jenom tuto krátkou část, o které jsem se zmínil, je vidět, že drahotu nedělá obchod, nedělá živnostník, nýbrž že drahotu dělají různé ty dávky, o kterých jsem mluvil. A bylo by proto již na čase, aby se všichni vládní činitelé řídili vládním programem. My potřebujeme klid k plnění dvouletého hospodářského plánu. Vážení, značná část tohoto dvouletého plánu leží v rukou našich drobných živnostníků. Uvažte jenom, že máme vybudovat 125.000 obytných místností a pod., kdo na tom bude pracovat? Značná část řemeslníků ze stavebních povolání. A tu je zapotřebí místo všelijakého štvaní odstranit nenávist proti soukromému drobnému podnikateli, aby se tento stav nestal vyděděncem v našem národě a aby nebyl stále terčem stranicko-politické agitace.

Prodloužení platnosti zákona o dočasných omezeních v živnostenském a jiném výdělečném podnikání nezaručuje ještě ochranu živnostenskému podnikání. A nebyl bych o tom mluvil, kdyby zde byl pan kol. Horn neřekl a neútočil, že se povolují nové živnosti, jednak podplácením, zkrátka za pomoci různých neřestí. Vážení, myslím, že tato výtka živnostenským organisacím je nesprávná, poněvadž živnostenské organisace všech druhů se staví proti povolování nových a nových živností, ale bohužel, jejich protestů není nijak dbáno. Promiňte, mám zde výtah z Úředního listu ze dne 11. listopadu 1946, č. 262: "Povolování nových obchodních živností. Ministerstvo vnitřního obchodu oběžníkem čís. 1/2 217.948, poslaným zemským národním výborům a všem okresním národním výborům, oznámilo: Při revisi opisů živnostenských listů, zasílaných podle oběžníku č. 164.162 ze dne 1. srpna 1946, zjišťuje ministerstvo vnitřního obchodu, že četné živnostenské úřady se tímto oběžníkem neřídí, že vydávají stále nové živnostenské listy na obchodní živnosti, o kterých nelze tvrditi, že jsou nezbytné pro plynulé zásobování obyvatelstva, při čemž se obyčejně jedná o uchazeče poměrně mladé, kteří se mohou lépe uplatniti ve výrobních oborech." Vážení, měl jsem již jednou příležitost za toto nařízení poděkovat panu ministrovi, ale zároveň také upozorňuji, že ministerské nařízení máme, ale toto ministerské nařízení není respektováno. Není respektováno národními výbory a bohužel - musím konstatovat - také ani samým ministerstvem vnitřního obchodu. Mám zde závazný pokyn ministerstva vnitřního obchodu okresnímu národnímu výboru v Hodoníně: "Ministerstvo vnitřního obchodu v Praze, Dušní ul. 17, dne 29. března 1947, čj. II/2-76.996/1947, odpověď k č. VI-5367-47 ze dne 27. února 1947. věc: "Slovácká svépomoc", konsumní, úsporné a výrobní družstvo v Hodoníně. Zřízení prodejen v Hodoníně, Hovoranech, Rohatci a Prušánkách. Okresnímu národnímu výboru v Hodoníně. Přílohy: svazek 175 g. Ministerstvo vnitřního obchodu dává podle ustanovení § 3, odst. 2 vládního nařízení č. 14/43 Sb., ve znění zákona č. 256/46 Sb., závazný pokyn, aby oznámení Konsumního, výrobního a úsporného družstva "Slovácká svépomoc", zapsané společenstvo s r. o. v Hodoníně, že zřídilo svoje členské prodejny v Hodoníně, Mrkotálky čp. 2348, v Hodoníně, Pančava čp. 26, v Hodoníně, Krajíčkova č. 5, v Rohatci č. 526, v Hovoranech č. 204 a v Prušánkách č. 22, bylo vzato podle § 1 uvedeného nařízení na vědomí, protože není proti zřízení těchto prodejen námitek ani z veřejného zájmu, ani z důvodů hospodářských."

Vážení, proč to uvádím? Abych zde napravil to, co zde bylo řečeno, že někdo to dělá za úplatky a podobným způsobem. O těchto věcech nerozhoduje žádný živnostník ani obchodník, nýbrž o tom rozhodují úřady a ty bude nutno volat k odpovědnosti, poněvadž nedodržují nařízení pana ministra vnitřního obchodu. Vážení, máte na lavici právě rozdanou interpelaci č. 675. Nebudu se o ní šířit, poněvadž ji máte všichni v rukou. Tedy vidíte, že je zde něco nezdravého, co je nutno odstranit, chceme-li, aby zákon o dočasných omezeních v živnostenském a výdělečném podnikání splnil svůj úkol.

Dovolte mi: byla zde napadena schůze, která se konala ve vinohradské sokolovně. Já prohlašuji, že nám nebyla známa a nebyli jsme uvědoměni o svolání této schůze, až teprve den před tím v živnostensko-obchodním výboru. Šli jsme tam jako posluchači a ne jako řečníci. Svolavatelé, jak jsem na schůzi slyšel a které osobně neznám, jsou snad příslušníky všech politických stran. (Hlasy: Jenom dvou!) Jenom dvou, prosím. Ale pánové, dovolte mi ještě něco jiného k tomu, na co chci poukázat. Vy všichni se pamatujete, že dělnictvo, když se domáhalo svých oprávněných požadavků vůči kapitalistickému systému, co tehdy dělalo? Zahájilo stávky a bohužel i dnes často zahajuje stávky, ne proti soukromému kapitalistovi, poněvadž dnes máme znárodněné podniky, které patří celému národu. Vážení, tehdy se dělaly demonstrace, dělaly se protestní schůze a řeknu vám, že často my - živnostníci - jsme schvalovali tyto protestní schůze, poněvadž jsme si byli vědomi, že se dožadují splnění svých oprávněných požadavků, aby měli lépe zajištěný život za těžkou práci, kterou konají. Jedno staré pořekadlo praví: Když dva činí totéž, není to totéž. Zde to schvalujeme, ale když soukromí podnikatelé udělají schůzi, už se označují za reakcionáře, za velezrádce a pod. V demokracii, v pravé demokracii je zásada rovný s rovným, stejná práva, stejné povinnosti. (Potlesk.)

Co se týče defraudace, já sám jako příslušník cukrářského stavu, jsem tu věc šetřil. Je částečně na tom něco pravdy. (Posl. Horn: Je na tom mnoho pravdy, statisíce!) Já nejsem do toho zasvěcen, nejsem funkcionářem. (Posl. Horn: 600 tisíc, pane kolego!) Ale vážení, dejme si ruku na srdce a hledejme příčinu, vznik. Funkcionáři nejsou dnes lidé, kteří požívají namnoze důvěry svého členstva. (Posl. Horn: Ale schůze svolávat dovedli!) To nevím, jestli svolávali. (Posl. Horn: Zrovna ti a jim podobní!) Tedy podpis této jednoty tam nebyl. (Výkřiky posl. Horna.) Prosím, zde je jedna věc, na kterou chci upozornit. Tito lidé jsou jmenováni podle nacistického způsobu a nejsou odpovědni nikomu, jenom těm institucím, kterými byli jmenováni. Zde jsme u kořene zla. Prosím, vypište volby do společenstev (Potlesk.) a do těchto nejnižších organisací a uvidíte, že lehkým způsobem se bude řešit celá reorganisace našeho hospodářského života a společenstev. Jen nechte průchod této pravdě a uvidíte, že na tato místa přijdou lidé, kteří budou na věc pohlížet jinak, než se dnes děje. A mít obavy, jak jsem někde slyšel, že během dvouletky to není možné - vážení, nevěřte tomu, poněvadž tyto volby do společenstev proběhnou za jedno odpoledne docela klidně, nebude porušena nikde žádná práce a neohrozí to nikoho, ani náš hospodářský dvouletý plán.

Ke konci prosím vás všechny a žádám příslušníky národní fronty, aby už zanechali jednou toho štvaní v rozhlase, štvaní v časopisech proti soukromému drobnému podnikání, a uvidíte, dáte-li našim živnostníkům klid, že se zapojí do práce pro splnění našeho dvouletého plánu. Živnostenský stav byl vždy na straně našeho českého národa. A vezměte si seznamy všech národních spolků: na 80 % členstva je z řad živnostníků a obchodníků; a vezměte si sběrací listiny na sociální a kulturní účely: kolik tam najdete a v jaké výši částky, které živnostnictvo dává rádo, dobrovolně ve prospěch našeho národa a ve prospěch našeho lidu! Vážení, klid a pořádek zajistí nám lepší budoucnost našeho národa a státu. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalej je ke slovu prihlásený pán posl. Lindauer. Udeľujem mu slovo.

Posl. Lindauer: Paní a pánové! Neměl jsem vůbec v úmyslu k projednávanému zákonu hovořit, ale interpelace pánů dr Rozehnala, Hořínka, dr Řehulky a Fránka, která nám byla dnes rozdána, a konečně sám projev p. kol. Hořínka mne prostě přinutil k tomu, abych řekl několik slov.

Tedy především mi dovolte, abych řekl, že pan kol. posl. Hořínek nám tady s příslušným důrazem přečetl nějaké povídání, které bylo vypočítáno na efekt u živnostníků a z jehož četných pasáží bylo k mému velikému překvapení zřejmo, že pan kol. Hořínek je se slušností velmi na štíru. Na jedné straně mluví o tom, že by ke ctnostem poslanců měla patřit také pravdomluvnost, ale jinak ve své řeči paušalisoval celou řadu věcí a dokonce tvrdil některé nepravdy.

Jak pan kol. Hořínek, tak i pan kolega Křepela si stěžovali na to, že už po druhé prodlužujeme účinnost protektorátního nařízení č. 14 z r. 1943. Já nevím, jestli už to tady bylo řečeno, ale považuji za nutné upozorniti na to, že to byli právě zástupci obou těchto stran, ke kterým patří jak kol. Hořínek, tak i kol. Křepela, kteří už v Prozatímním Národním shromáždění záměrně znemožnili uzákonění nového zákona o omezení v živnostenském a jiném výdělečném podnikání, které bylo tehdy předloženo ministerstvem průmyslu. Tehdy byl nynější ministr vnitřního obchodu Zmrhal ještě poslancem a já se velmi dobře pamatuji, když jsme se ve schůzi živnostenského výboru dohadovali o tom, máme-li osnovu projednávat tak, jak nám byla ministerstvem průmyslu předložena, či zda ji máme vrátit, aby byla předložena ve dvou osnovách, anebo zda ji máme vrátit vůbec. Tehdy bylo usneseno, že osnova se bude projednávat, že bude zvolena subkomise ze všech výborů, které jsou na této osnově zúčastněny, a že se prostě zákon projedná. Ale v příští schůzi za naší nepřítomnosti přišel, tuším, p. kol. Přeučil s návrhem, aby usnesení bylo změněno; za předsednictví p. kol. Fuska také změněno bylo a návrh zákona byl vládě vrácen. Pánové, nefňukejme teď, že tu máme pořád ještě staré protektorátní nařízení, když jsme sami způsobili, že nemáme ještě nový zákon! (Potlesk.) Já mám dojem, že naši přátelé z lidové strany zahajují nějaké organisované tažení na živnostníky, že zahajují organisovaný lov na duše živnostníků (Potlesk.) a že už všechny tyto projevy jsou vypočítány na nadcházející volby. Podívejte se, já to doložím.

Konala se protestní schůze hostinských a hotelierů za to, aby bylo zachováno samostatné ústředí československého cizineckého ruchu. Byly pozvány kluby všech politických stran, které tam vyslal po jednom zástupci, ale našich přátel ze strany lidové, tuším, bylo tam pět. Byla to, mírně kvalifikováno, neloyálnost vůči ostatním poslaneckým klubům.

Já, vážení přátelé, nepochybuji o tom, že převážná většina našich živnostníků jsou lidé dobří, na které se můžeme spolehnout. Ale nedivme se, jestliže se k nim mluví tak, jako mluví tady kol. Hořínek - a ono se k nim tak mluví, vážení přátelé (Hlas: A hůře!) - nedivte se potom, že tito lidé v domnění, že se jim skutečně křivdí, jak je jim to nepravdivě povídáno, se dají potom nakonec unést a dokonce snad vyprovokovat k nějakým výkřikům, poznámkám, které bychom nechtěli na našich manifestacích a na našich schůzích slyšet. Živnostníci jsou dobří, ale prosím vás, postarejme se o to, aby jejich důvěry nebylo zneužíváno ke stranicko-politické agitaci. (Potlesk.)

A teď mně, vážení přátelé, dovolte několik poznámek k tomu, co se tak až do omrzení stále opakuje, o tom favorisování družstev, o tom, jak to pan kol. Hořínek říká, že se zasazují družstevní prodejny vedle obchodníků jenom proto, aby se ten obchodník zničil. Vždyť je to holý nesmysl! Kol. Hořínek ví, že to je nesmysl a přesto to tady vykládá. (Hlasy: To není pravda!) Tedy já nedovedu pochopit, že někdo, kdo nabádá druhé, aby mluvili pravdu, takhle dovede nám tady vykládat věci, které stojí skutečně docela jinak.