Prakticky se tak stává ministerstvo zároveň první i poslední instancí a neexistuje zde již žádná odvolací instance. Tedy již ne demokracie lidová, nýbrž ministerská.

Ze všech míst v Čechách a na Moravě množí se stále více stížností, že tento postup ministerstva je záměrný a směřuje hlavně k prosazování konsumů a družstev, že se zde porušuje princip spravedlnosti, že se neměří soukromému podnikateli tak, jako se měří družstvům, a že se tito cítí poškozováni a odstrkováni. Příliš benevolentní postup ministerstva vnitřního obchodu vůči družstvům budí odůvodněné podezření, že je zde zájem, soukromý obchod postupně vyřazovati suchou cestou. Hodnocení toho, že se družstva a konsumy nepovažují za obchod, ač jinak mají všechny náležitosti obchodu, je příčinou, že často stačí při zřízení nového konsumu nebo družstva jen 80 - 100 podpisů, aby mohlo býti zřízeno. Je lhostejné, že se tím často porušuje zavedená distribuce životních potřeb, je lhostejné, že tyto prodejny vznikají v místech, kde je o dostatečné zásobování dobře postaráno, a že následkem zřizování těchto prodejen někdy v nejbližším sousedství dosavadních obchodů se ničí jejich existence a rodiny obchodníků se ocitají v bídě a nouzi. Kde je vyhlášený program košický a kde program vlády Gottwaldovy, proč se nedodržuje? Není pravda, že družstva a konsumy prodávají pouze svým přihlášeným členům. Skutečností je, že prodávají každému koupěchtivému. Co říci tomu, že hospodářská družstva prodávají i železo, a to surové železo, hřebíky, drátěnky, šrouby, veškeré potřeby pro instalatéry, sporáky, nádobí, stavební kování pro stolaře, zámečníky, kováře atd.? Což tito stolaři, zámečníci, klempíři, instalatéři jsou také členy tohoto družstva?

Stojí též za zmínku, že Kooperativa, jak vyšlo najevo z jednání ve sněmovních výborech, prodává prostřednictvím svých hospodářských družstev veškeren textil, a to látky, sukna, pletené, ložní prádlo atd. a dokonce i hedvábné. Zboží, které nikdy neprodávali a o jehož prodeji nemají žádné odborné znalosti, pojednou zavádějí, prodávají a dostávají velké příděly, a na druhé straně naši obchodníci živoří.

Plánujeme a plánujeme, až je to někdy podivné. Máme různé plánovací instituce, ale zdá se, že výsledky nejsou takové, jaké bychom chtěli mít. Plánujeme, kolik budeme mít obilí, cukrovky a píce, ale déšť přivolat a připlánovat nedovedeme, a kdyby nám vyšší moc úrodné vláhy neposkytla, žádné plány nám nepomohou. Dokonce jsme tak odvážní, že zastavujeme čas nebo jej popoháníme, děláme čas letní a zimní, jako kdyby to něco pomohlo ku zvýšení naší hospodářské výkonnosti. Poněvadž nám naše vlastní plány nestačí, bereme si je i z ciziny, ač nám často naprosto nevyhovují. Děláme to, co nám častokráte škodí, místo abychom dali hlavy a hlavně rozum dohromady a poctivě se chopili společné práce po našem, po staročesku, tak jak jsme zvyklí, abychom nechali sedláky sedlačit, úředníky úřadovat, dělníky a řemeslníky vyrábět a kupce prodávat. Potřebujeme odborníky, ale takové, kteří tomu skutečně rozumějí nebo alespoň mají chuť a odvahu se tomu pořádně naučiti. Víme, že žádný učený s nebe nespadl, a dovedeme ocenit poctivou snahu každého. Těmto poctivým pomozme, ale zloděje a darebáky zavřeme do kriminálů a blázny dejme do blázinců a nenechme je otravovat naši veřejnost. Nechtějme učiti naše krejčí, co je rub a líc anebo jehla a nit, naše rolníky, co je čehý a hot anebo co je kráva a vůl. Nechtějme těmto starým osvědčeným pracovníkům a odborníkům vlévati tak zvané rozumy od rozumbradů, z nichž kolikráte pěti dohromady je jen sto let. Nevydávejme nařízení pro nařízení, ale vydávejme je jen pro nutné a skutečně prospěšné věci. Spravme si všichni již konečně rozum a pak to někam dotáhneme, jinak na takové hospodaření těžko doplatíme. Když plánovat, tak jen tam, kde je to skutečně nutné, účelné a prospěšné, a neplánovat jen proto, aby se plánovalo.

Používám této příležitosti, abych zároveň odpověděl na některé nehoráznosti, které jeden pan poslanec - bylo by škoda uváděním jeho jména dělat mu zbytečnou reklamu - uváděl v tomto Národním shromáždění před několika dny, kdy se dotýkal také problému našich živnostníků a mimo to také projevu jednoho poslance v Ostravě. Předem musím prohlásit, že jeho informátor ho nesprávně o této schůzi informoval. Dotčený tam patrně dřímal nebo nestačil rychle psát anebo snad si popletl pojmy, možná proto, že je to nějaký negramotný politický analfabet. Napříště si bude musit pan poslanec údaje o projevech laskavě ověřiti od vícero posluchačů i z jiných stran. Nepůsobí to pěkně, když poslanec nemluví pravdu. (Výkřiky: Jmenovat!) Tato nepravda byla také uvedena v jednom ostravském časopisu, orgánu to strany pana poslance. Uvedená schůze byla velmi pěkně navštívena, posluchači živnostníci a obchodníci plně souhlasili s vývody referentovými a shodně s ním odsuzovali bezpráví, páchané na soukromém podnikateli. Snad tento úspěch byl příčinou rozhořčení dotyčného pana poslance. Pokud se týká části řeči, kde napadá pana ministra Hálu, doporučuji panu kolegovi, aby se laskavě podíval do rozpočtu některých pánů ministrů, kde figurují položky "subvence dle volné úvahy" 150 až 180 milionů; v rozpočtu pana ministra pošt se tato položka vůbec nenalézá. To znamená, že tento pan ministr - a v souladu s ním i ostatní ministři naší strany - neprovozují takovou subvenční politiku jako ministři strany pana poslance. A pokud se pamatuji, tato subvenční politika se prováděla za první republiky taktéž a odsuzovavatelé této naší první republiky si ji klidně převzali.

A užívá-li tento pan poslanec ve své řeči označení někoho, jako že jest "žoldnéř ustupující a zoufale se bránící reakce", pak snad tyto výroky do sněmovny nepatří; jinak si může toto označení klidné vzít na sebe a případně na své druhy. My nehájíme novodobé vyžírače republiky a podobné zlořádstvo, jako teror, útisk a jiné. Český živnostník a obchodník byl si vždy vědom své povinnosti vůči svému národu. A on to byl, který již v dobách probuzeneckých vedle českého kněze a učitele byl v prvních řadách našich národních buditelů. Mnozí z těchto našich živnostníků jsou hrdi, že nejsou dnes tak zvanými akcionáři, poněvadž tito akcionáři jsou lidé, kteří rozkrádají náš státní a národní majetek. Náš český živnostník je zvyklý si pro sebe a svou rodinu poctivě vydělat a ze svého výdělku přispívat na všechny národní a sociální účely. To nedělají ti skuteční reakcionáři a skuteční okrádači národa, kteří státu nedávají nic, jen ho odírají. A tento pán označuje odborové živnostenské pracovníky slovy "agenti a mušketýři". Je to hanlivá nadávka obchodním jednatelům, které tento slušný pan poslanec používá k označení živnostenských činovníků. A je zajímavé, že tento pan poslanec je předsedou těchto obchodních jednatelů - a přes to jim nadává.

Označení "mušketýři" není pro nás živnostenské pracovníky příhanou, To si dáme líbit. Býti takovým mušketýrem, jako byli historičtí mušketýři Dumasovi, býti takovými rytíři bez bázně a hany! - toto přirovnání je pro nás skutečně velmi lichotivé a velice za ně děkujeme. Slibujeme mu, že budeme hledět alespoň poněkud těmto vynikajícím vzorům se přiblížit a budeme potírat všechno zlo, všechen teror, všechen útisk, všechno bezpráví a také darebáctví (Potlesk.), jako to dělali oni, tak aby naše republika byla již jednou naprosto čistá.

Nutno se zmínit o připravovaném národním pojištění, které zajisté i naše živnostnictvo přijme s radostí. Přirozeně, že má určitou nedůvěru a obavy. Nerado by se spokojilo v případě nemoci jen aspiriny, jako se musí spokojiti v mnohých případech dosavadní pojištěnec. Šetří-li se na jedné straně na spravedlivé odměně nemocenskému lékaři, případně lékárně, a na druhé straně jsou dvacetimiliardové peněžní reservy, pak je to zjev velmi nezdravý Pomýšlejí-li již nyní odpovědní činitelé na přijetí nových 2.000 nemocenských kontrolorů pro nově se tvořící národní pojištění, pak si musí tito činitelé uvědomit, že podnikatelé, ať jsou to živnostníci nebo rolníci, nejsou zvyklí býti nemocni bez příčiny. Všichni pracují až do úpadu a jsou nemocní až tehdy, kdy již skutečně pracovati nemohou. Ti zajisté podobné kontrolory nepotřebují, o ně nestojí a také je platit nebudou. Také nestrpí zbytečné síly úřední, které by si snad chtěly udělat nějaká nová koryta. Je přirozené, že za své peníze budou také chtít spolurozhodovat a dozírati na vedení. Toto národní pojištění bude muset bezpodmínečné sloužiti pouze lidu.

V posledních dnech se ve veřejnosti velmi rozvířila otázka reorganisace živnostenských stavovských organisací. Hospodářská rada předložila návrh, kde není dbáno přání obrovské většiny živnostnictva. Pořádají se velké protestní živnostenské manifestace. A jedna tato schůze přiměla včera pana kol. Sedláka k určitým výrokům. Slova pana kol. Sedláka o schůzi, která se konala minulý týden v sokolovně na Král. Vinohradech - já jsem tato slova slyšel - dotkla se živnostníků a nechť promine, dotkla se mne. Znám ho jako mladého a nebojácného poslance a muže, který nemá strach, a to je nutno dnes zvláště hodnotiti. Zdá se, že má i srdce na pravém místě, ale ta slova, která včera pronesl a kterými odsoudil živnostníky, pronésti neměl. Na druhé straně v tutéž dobu vyhrožují jim političtí činitelé přímo revoluci, nevím sice proč, ale tyto výroky neodsuzuje. On tyto živnostníky označil za pozůstatky bývalých fašistů, ale oni jimi nejsou. To není 50.000 fašistů, ono je jich více. Je jich s rodinnými příslušníky přes 1 milion, ale ne fašistů, nýbrž přes milion poctivých, řádných a národně spolehlivých občanů tohoto státu (Potlesk.), občanů, kteří nikdy svůj národ nezradili a také nezradí: Jsou to občané, kteří netřímají nějaké jiné prapory ale prapor národní, vlajku československého státu, a tu udrží a vždy držeti budou. Věřte, že na tyto je lepší spolehnutí než na některé jiné naše občany, na které po stránce národnostní je spolehnutí jen tehdy, když jsou u moci.

Nedivte se jim, že se bouří, že protestují a manifestují. Kdybyste byli v jejich situaci, dělali byste to také. Oni totiž nejsou uznáváni za plnoprávné občany tohoto státu, přes to, že tak hlásá program košický i vlády Gottwaldovy. Oni jsou úmyslně vyřazováni z podnikání, bere se jim existence, nedostávají příděly surovin a materiálu, jsou nespravedlivě daňově zatěžováni, nasazují se jim těsně do sousedství prodejny tovární, družstevní a konsumní. Protežují se vyloženě podniky znárodněné. Sama vláda se zaručuje za úvěr hospodářským družstvům, ale soukromým podnikatelům ne. Výkupem ovoce a zeleniny byly pověřeny pouze družstevní organisace, a to Kooperativa, Moragro a centrální hospodářské skladiště. Kde jsou obchodníci? Proč ministerstvo vnitřního obchodu dalo příkaz, aby výrobny textilního zboží dodaly družstevním prodejnám 60 % svých výrobků a obchodníkům pouze 40 %? Proč znárodněné podniky, když dodávají své výrobky jiným znárodněným podnikům, jsou osvobozovány od obratové daně a proč nejsou osvobozováni živnostníci, když finanční situace našeho státu jest tak růžová, že mohou býti jedni od placení daně osvobozeni? Bylo by spravedlivé aby znárodněné a družstevní podniky byly podrobovány stejnému daňovému zatížení. Zvýhodnění jedněch nelze schvalovati.

Dokonce v poslední době berou se jim i jejich vlastní živnostenské organisace, z nichž mnohé si sami za desítky let vybudovali a sami si je svými penězi vydržují. Nikdo se jich nezeptal jakou chtějí mít organisaci, jen se jim diktuje. Ruší se jejich odborové jednoty, jejich obchodní a živnostenské komory, omezuje se vliv jejich společenstev a je zde snaha připravit je o zbytek hospodářské samosprávy. Do jejich živnostenských korporaci nechtějí se připustit demokratické volby, ač si je chtějí sami financovat. Zajisté pan poslanec nezná tyto poměry živnostenské a proto tak mohl mluvit.

Dovolím si vám podati ještě jeden obrázek. Jeden obchodník pronajal si pro svůj podnik vhodné místnosti. Za okupace v době, kdy jsme všichni, celý národ, stáli nebo alespoň měli státi při sobě a vzájemně si pomáhati, přišel jeden ředitel hospodářského družstva a podfukem vypronajal sám tyto místnosti pro družstvo a obchodník byl vyhozen na dlažbu. Po osvobození pronajal si místnosti jiné a opět přišel tentýž ředitel téhož družstva a opět snaží se jej z těchto místností vyhoditi. Přeplácí nájemné, nabízí statisíce a jeho spolupracovníky přetahuje k sobě. Co mu záleží na tom, že tento obchodník má těžce nemocnou ženu, že má 5 malých nezaopatřených dětí a že tímto dravým postupem připravuje jej o existenci? Ředitel veřejně prohlašuje, že si příslušné povolení k otevření prodejny vymůže a že je dokonce již má slíbeno. Jen k vůli zajímavosti podotýkám, že tento obchodník je také poslancem. A poslancem je také předseda družstva, kde je zaměstnán uvedený ředitel.

Do Ústředního svazu obchodu se zařazují hostinští, kteří se nikdy s obchodníky nemohou dohodnouti, poněvadž se jejich zájmy kříží. Nikdy tam také nemohou míti dostatečnou váhu, poněvadž je jich méně než obchodníků. Nikdo se však neptal ani hostinských, ani obchodníků, zda s touto reorganisací souhlasí. Je to demokratické? Proč se jim nezřídí jejich vlastní svaz pohostinství? Proč se s nimi předem nejedná? Proč se záměrně a úmyslně vyvolává nespokojenost v řadách statisíců živnostníků? Proč plánovatelé nejednají s vedoucími činiteli, proč nejednají s těmi, kteří protestují? Proč se s nimi nedohodnou a proč jim nevyjdou pokud možno vstříc? Je nutno být natolik byrokratický, že to až škodí jedné vrstvě národa? Kde je vlastní příčina všech těchto nespokojeností? Běda tomu, skrze koho pohoršení pochází. Běda těm, kteří jsou toho všeho původci.

Proto všichni ti, jimž leží blaho celého národa na srdci, nechť se přičiní, aby i pro živnostenský stav nastala spravedlnost, aby i živnostníkům bylo přiznáno právo, které jim patří, a pak nastane klid a pokoj mezi námi (Výkřiky.), ten pokoj, kterého všichni velmi potřebujeme. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Udeľujem slovo pánu posl. Křepelovi.

Posl. Křepela: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Chtěl bych sám jako živnostník také přičiniti několik slov k situaci, jaká je dnes v živnostech. Jsem tomu rád, že se živnostenské otázky a celá ta problematika dostala do živého fora v této sněmovně a že je umožněno promluviti si k některým otázkám rovně a otevřeně. Prodloužení platnosti zákona čís. 256 o omezení v živnostenském podnikání je příležitostí také k tomu, abychom také kriticky zhodnotili i některá vládní nařízení, respektive vyhlášky pana ministra vnitřního obchodu. Je nesporné, že potřebujeme regulovati příliv nových živností a že musíme omezovati živnosti v tom směru, aby nám nenarůstaly tam, kde toho nevyžaduje hospodářská potřeba.

Je pravda, že prodlužujeme dvakrát jedním zákonem staré vládní nařízení čís. 14 z roku 1943, čili nařízení okupantské, které jistě není nikomu v teto sněmovně sympatické. Je ovšem nutné regulovati zvláště plánované hospodářství které jsme si předsevzali, a proto se všichni snažíme, abychom konkretním způsobem vyřešili i otázku uspořádání živnostenských poměrů, abychom již jedenkráte řádným zákonem prováděli regulace v živnostech a nemusili improvisovati stálým šestiměsíčním prodlužováním zastaralého nařízení okupačního.

Bylo zde řečeno již velmi mnoho k tomuto zákonu. Chtěl bych říci, že na tento zákon navazuje také vyhláška pana ministra vnitřního obchodu čís. 23, o které bylo rovněž hovořeno. Chtěl bych k tomu jenom říci, že podle této vyhlášky ministr vnitřního obchodu si osvojuje, respektive žádá, aby všechny případy živnostenské - nejen pokud se jedná o zřízení nové živnosti, ale pokud se také jedná pouze o pouhé přemístění v jednom a témže místě, to znamená eventuelní přemístění živnosti z ulice do ulice nebo zřízení skladiště - procházely rovněž naší nejvyšší institucí - ministerstvem vnitřního obchodu.

Slavná sněmovno, paní a pánové! Myslím, že je ilusorní, abychom zaměstnávali náš výsostný úřad takovou drobnou agendou, jakou je dávání souhlasu k přemístění obchodu v jednom a témže městě z ulice do ulice. To je nemožné a také nedemokratické a naprosto centralisující, neboť nemůžeme my, kteří chceme dávati našim lidovým orgánům, národním výborům, ty nejvyšší pravomoci, bráti jim naprosto samozřejmou pravomoc v oboru živnostenského práva. Není možné, aby okresní národní výbor jako živnostenský úřad I. stolice nerozhodoval o tak poměrně malé věci, kdy živnostník, obchodník nebo podnikatel chce přemístiti v jednom a témže místě svoje skladiště, svoji prodejnu nebo si zříditi další pomocné skladiště. Toto všechno má zůstat jedině v pravomoci okresních národních výborů a odvolací instancí je zemský národní výbor.

Příčinou této vyhlášky, odst. 3, je to, že na ministerstvu vnitřního obchodu v kabinetě pana ministra se hromadí stohy nevyřízených žádostí o zřízení buď nových živností anebo také o zřízení živností, které třeba přecházejí z otce na syna nebo vdovským právem, nebo jde o rozšíření o nějaké skladiště nebo o pouhé přemístění. Ministerstvo vnitřního obchodu není svou administrativou zařízeno na takovéto případy. Nelze se proto diviti, že tyto žádosti jsou nevyřízeny v našem ministerstvu již i několik měsíců. Je zapotřebí, aby vyhláška číslo 23 byla zrušena, aby oprávnění k vyřizování živnostenských věcí se vrátilo do rukou našich lidových orgánů, okresních a zemských národních výborů. Je skutečně také nesmyslné, že se nemůže k této vyhlášce číslo 32 vyjadřovati příslušná hospodářská organisace, když dnes novým zákonem, kterým prodlužujeme zákon číslo 256, dáváme možnost k vyjádření nebo protestu hospodářským organisacím a obchodním a živnostenským komorám.

Chtěl bych zde také říci - po stránce živnostenské - že kol. Horn zajisté někde mnoho přestřeluje a generalisuje-li, že živnostenský stav jest reakční, že to tak ani sám nemyslí. Nechtěl bych, aby zde v našem československém národě bylo vytvářeno ovzduší, které by stavělo stav proti stavu, a jako živnostník jsem pro to, abychom vždy spolupracovali s veřejnými zaměstnanci, dělnictvem, s našimi zemědělci, a se všemi vrstvami národa jako živnostníci, obchodníci a podnikatelé ruku v ruce, abychom budovali republiku a její hospodářství. Ovšem nenasvědčuje tomu všechno tak, jak kol. Horn uvádí. Kol. Horn prohlašuje, že obchodnictvo v Brně svolává na zítřek stávku. Je to nepravda, neboť se nejedná o stávku. Jde o velkou manifestaci obchodnictva, které z velkého Brna a okolí chce na veřejném shromáždění propagovati svoje požadavky, které jsou zajisté oprávněné. Pokud v době projevu budou obchody a živnosti ve velkém Brně uzavřeny, děje se tak za souhlasu našich úřadů a nejde naprosto o žádnou stávku. (Posl. Horn: Tak co to je, když se zavřou obchody?) Zemský národní výbor dal souhlas, prosím, p. kolega Horn si to může ověřiti. (Výkřiky.) Já myslím, že zemský národní výbor je lidovým orgánem a že jako úřad II. živnostenské stolice má právo dát souhlas obchodnictvu k manifestaci a k uzavření obchodů na krátkou dobu. (Posl. Horn: To měl dělat, když byl v Najmanově partaji.) Mohu ujistiti slavnou sněmovnu, paní a pánové, že touto akcí živnostnictvo a obchodnictvo Velkého Brna nikterak nepoškodí republiku, naopak tu dobu, pokud bude manifestovati, zajisté již dávno svou zvýšenou a delší prací nahradilo. Rovněž mohu slavnou sněmovnu ujistiti, že neutrpí zásobování obyvatelstva. Zajisté jste o tom, paní a pánové, přesvědčeni. (Výkřiky.) Ani kolega Horn nemá právo upírati živnostnictvu a obchodnictvu právo na stávku. Tam kde je životní zájem stavu ohrožen, má každý člověk, každý zaměstnanec a rovněž tak živnostník a obchodník, právo na stávku. (Výkřiky.) Kol. Horn neodsuzuje stávku dvou a půl milionu obchodů ve Francii, o tom se nezmínil a neviděl jsem ani v jeho tisku, že by odsuzoval tuto stávku proti Ramadierově vládě. Právo stávky živnostnictva nebylo doposud nikde proklamováno, nikdo se o tom nezmiňoval, ani náš kol. Přeučil. Kolega Přeučil, když upozornil živnostnictvo a obchodnictvo, že má rovněž jako dělník právo na stávku v případě, že by nebyly slyšeny... (Posl. Horn. To měl dělat, když byl v Najmanově partaji!) To nevím, já jenom vím, že kol. Přeučil hájí stav živnostenský jako dobrý Čechoslovák a že jistě má velmi značnou důvěru živnostnictva a obchodnictva českého národa. (Potlesk.) U nás je už zvykem jedné strany upírati některá práva druhým. (Výkřiky.) Slavná sněmovno, pokládal jsem za důležité, abych ujistil tento sbor o tom, že průběh zítřejší manifestace v Brně bude zajisté vysoce důstojným a že tím zásobování neutrpí. (Výkřiky.) Kdyby to byla manifestace dělnictva, kterou by organisovala komunistická strana, bylo by všechno dobré, že ano? (Potlesk. - Výkřiky.)