Místopředsedové: Hodinová-Spurná,
Petr, dr Ševčík, Komzala.
Zapisovatelé dr Bartuška, Bolen.
Členové vlády: náměstkové
předsedy vlády Fierlinger, dr Zenkl;
ministr V. Kopecký.
243 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar;
zástupci tajemníka NS dr Záděra,
dr Ramajzl.
1. Společná zpráva výborů zemědělského,
právního a rozpočtového o vládním
návrhu zákona (tisk 184) o organisaci zemědělců
republiky Československé (tisk 743).
2. Zpráva výborů zemědělského,
právního a rozpočtového (podle §
35 jedn. řádu) o vládním návrhu
zákona (tisk 691) o revisi první pozemkové
reformy.
3. Zpráva výborů zásobovacího,
zemědělského, právního a rozpočtového
(podle § 35 jedn. řádu) o vládním
návrhu zákona (tisk 728) o úpravě
některých poměrů v průmyslu
cukrovarském.
Místopředseda Petr (zvoní):
Zahajuji 66. schůzi ústavodárného
Národního shromáždění.
Navrhuji, aby byla stanovena lhůta do pátku dne
11. července 1947 do 10 hodin k podání zpráv
o vládních osnovách zákonů
těmto výborům:
bezpečnostnímu, brannému, rozpočtovému
a právnímu pro vládní návrh
zákona o národní bezpečnosti (tisk
377);
osidlovacímu, rozpočtovému
a právnímu pro vládní návrh
zákona o opatřeních k provedení československo-maďarské
dohody o výměně obyvatelstva (tisk 713).
Kdo s navrženou lhůtou jmenovaným výborům
pro uvedené osnovy zákonů souhlasí,
nechť zvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Lhůty jsou přijaty.
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž je
1. Společná zpráva výborů
zemědělského, právního a rozpočtového
o vládním návrhu zákona (tisk 184)
o organisaci zemědělců republiky Československé
(tisk 743).
Zpravodajem za výbor zemědělský je
pan posl. Mikuláš. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Mikuláš: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Zákon o organisaci zemědělců republiky
Československé, který si pokládám
za čest doporučiti jako zpravodaj výboru
zemědělského, považuji za velmi důležitý.
Vždyť se jím zajišťuje českým
a slovenským zemědělcům jako důležité
skupině společenské možnost pomocí
a prostřednictvím vlastní organisace nejen
zlepšovati zemědělskou výrobu, sociální
a kulturní život v našich vesnicích, ale
v neposlední řadě také účastniti
se účinně sociální přestavby
společnosti v duchu naší národní
revoluce.
Nová organisace zemědělců republiky
Československé, jak bude na podkladě tohoto
zákona konečně namísto dosavadních
provisorií právem utvořena, není žádným
objevem. Je to jen poslední stupeň vývoje
odborové organisace zemědělské v našich
zemích. Budiž mi dovoleno uvésti k dotvrzení
této skutečnosti stručný přehled
tohoto vývoje, což považuji za účelné
také proto, že v českých zemích
byla kolébka odborové organisace zemědělské
vůbec.
Vývoj v českých zemích od roku 1848:
V Čechách možno znamenati počátek
odborových organisací zemědělských,
které se ovšem vyvíjely s dobou. V době,
kdy zemědělství v našich zemích
představoval šlechtický velkostatek, byla odborová
organisace zemědělská ovšem organisací
velkostatků. Na Moravě byla přibližně
v téže době utvořena Moravskoslezská
společnost pro podporování polního
hospodářství a přírodních
věd. Je třeba upozorniti na směr činnosti
těchto prvních odborových organisací
v zemědělství, nikoli zemědělců,
poněvadž všechny následující
odborové organisace zemědělců tento
směr činnosti zachovávají a s větším
či menším zdarem plní. Také při
budování nové odborové organisace
zemědělců se naráželo na stanovení
oboru působnosti, při čemž nechyběly
snahy omeziti co nejvíce právě onu tradiční
činnost zemědělských odborových
organisací. Hlavním a možno říci
jediným oborem činnosti oněch prvních
odborových organisací zemědělských
bylo šíření odborných vědomostí
a poznatků za účelem zvelebení zemědělského
hospodaření. Pochopitelně se to v této
době vztahovalo na hospodaření na velkostatku.
K tomu cíli vydávaly uvedené společnosti
periodické publikace, sborníky, později odborné
časopisy, jimiž šířeny vědecké
poznatky do praxe.
Bylo již naznačeno, že selské obyvatelstvo
té doby, poddaní, nebylo přímo účastno
a výsledky činnosti těchto odborových
organisací zemědělských se k němu
v celku nedostávaly. Již však od roku 1777 Moravskoslezská
společnost a od roku 1791 vlastenecko-hospodářská
společnost v Čechách přikročují
k šíření zemědělského
pokroku také mezi rolníky, tehdy poddané,
vydáváním hospodářských
kalendářů. Tyto kalendáře byly
prvními populárními edicemi lidových
výkladů ze všech oborů zemědělské
výroby. O jejich významu, důležitosti
a oblibě svědčí okolnost, že
byly vydávány, třeba pak již jinými
vydavateli, dlouho do XIX. století.
Avšak nejenom pomocí a prostřednictvím
hospodářských kalendářů
snaží se první odborové organisace zemědělské
působiti na rolníky poddané. Vlastenecko-hospodářská
společnost v Čechách se již v roce 1797
pokouší o zakládání krajských
spolků hospodářských, avšak bez
úspěchu. Příčiny tohoto neúspěchu
krásně vyslovuje sedlák Kojan v Holečkově
díle "Naši" asi takto: "Není
to naše, selské, je to panské." Myšlenka
však nezanikla. V r. 1830 bylo založeno 13 filiálních
krajských spolků z nichž se později
zrodily okresní spolky hospodářské
z podnětu hospodářských společností,
jeden v Čechách a jeden na Moravě, jako všeobecné
odborové organisace zemědělské; byly
zakládány speciální spolky pro jednotlivá
zemědělská odvětví. Jest zajímavé,
že první takovou speciální organisací
byl u nás Ovocnický spolek, založený
v roce 1815. Následovala pak Ovčácká
jednota 1825 a Zahradnická společnost 1843.
Od roku 1848 do roku 1918: Rok 1848 je mezníkem ve vývoji
českého zemědělství a také
ve vývoj i odborových organisací zemědělských.
Toho roku dochází ke zrušení posledních
zbytků feudalismu, ke zrušení roboty, čímž
nastává nová doba pro české
rolnictvo, které instinktivně pociťuje potřebu
zlepšiti hospodaření na svých gruntech
a vyrovnati se v tomto směru pokročilejším
velkostatkům. Roku 1848 dochází také
ke zřízení prvního ministerstva orby
v Rakousku, v němž tyto snahy nacházej i pochopení.
A je jistě zajímavé, že toto ministerstvo
usiluje o rozšíření okresních
hospodářských spolků a o prohloubení
jejich činnosti odborné. V úvahách
tohoto ministerstva se dokonce vyskytuje již námět
závazné zemědělské organisace.
Pro odpor velkostatků se nic z toho neuskutečnilo
a teprve v roce 1860 dochází k vzpomenuté
již přeměně filiálních
krajských spolků, do té doby odboček
oněch velkostatkářských hospodářských
společností, na okresní spolky hospodářské,
v nichž se již sdružují rolníci.
Okresní hospodářské spolky - jichž
po vydání spolkového zákona v roce
1867 přibývalo tak, že takový spolek
byl v každém okrese - zaujímají přední
místo v šíření zemědělského
pokroku: opuštění úhoru, zavádění
průmyslových rostlin, strojů a nářadí,
lepšího osiva, ušlechtilého dobytka atd.
Okresní hospodářské spolky byly také
ohniskem a oporou pro zakládání družstev,
především úvěrních, nynějších
Kampeliček, skladištních, rolnických
průmyslových závodů, rolnických
cukrovarů, také pro zřizování
četných hospodářských škol,
pořádání výstav, vydávání
a šíření odborné literatury atd.
Tehdejší význační zemědělští
průkopníci, z nichž sluší vzpomenouti
alespoň Horského, Komerse, Kodyma, Skopalíka,
Demela, Krouského a Prokůpka, nacházeli
v okresních hospodářských spolcích
vydatnou oporu i pro své blahodárné působení.
Někteří z nich pracovali také národně
i politicky, takže okresní hospodářské
spolky i v těchto směrech měly svůj
význam a vykonaly záslužné dílo.
Třeba připomenouti, že na Moravě bylo
působení okresních hospodářských
spolků jako odborové organisace rolnické
význačnější než v Čechách.
Tato skutečnost byla patrně důvodem k tomu,
že pozdější Zemědělská
rada na Moravě byla vybudována právě
jen na těchto spolcích, kdežto Zemědělská
rada v Čechách byla budována na všech
spolcích, které podle svých stanov zahrnují
do své činnosti také péči o
zemědělství nebo některá jeho
odvětví.
Vraťme se však ještě zmínkou k ústředním
odborovým organisacím, jimiž zůstávají
stále ony zmíněné hospodářské
společnosti. Také na ty měla doba pochopitelně
vliv; třebaže okresní hospodářské
spolky nebyly na hospodářské společnosti
zapojeny organisačně, byly s nimi ve stálém
a živém pracovním styku. Vedle toho byla však
v řadách rolnických pociťována
také potřeba míti jaksi svůj ústřední
spolek autonomní. Působilo tu zřejmě
také to, že ony hospodářské společnosti
byly nejen organisacemi oficiálními, poloúředními
a utrakvistickými, ale také stále ovládány
velkostatkáři a jejich zájmy. V roce 1867
byl uvedeným snahám dán průchod v
Čechách tím, že vedle vlastenecko-hospodářské
společnosti byl založen nový spolek, Hospodářský
klub pro Čechy se sídlem v Praze. V r. 1879 byl
tento spolek přeměněn v Ústřední
hospodářskou společnost pro království
České, která byla v činnosti až
do prvé světové války; vydávala
české listy hospodářské. Po
převratu pak byla přeměněna na Zemědělskou
jednotu Československé republiky. Vedle okresních
hospodářských spolků vznikaly také
další spolky, besedy, speciálně pro
některá odvětví zemědělské
výroby a i spolky na vesnicích, jež byly rovněž
odborovými organisacemi zemědělskými.
Jako se, slavná sněmovno, každé zřízení
časem vyžije, vyžily se také ony oficielní
hospodářské společnosti a na jejich
místo nastoupilo nové zřízení,
které fungovalo dále jako odborová či
odborná organisace zemědělská. Tyto
nové organisace byly zřízeny zemskými
zákony, v Čechách zákonem z roku 1891,
na Moravě zákonem z roku 1897. Byly to již
známé zemědělské rady. Podle
zákonů byly tyto ústavy zařízením
zemským pro péči, zvelebení a hájení
zájmů zemědělství. Vydržovány
byly nákladem zemí. Jak již jsem uvedl, základ
zemědělských rad tvořily okresní
hospodářské spolky, na Moravě samy,
v Čechách vedle nich také ostatní
spolky, mající ve stanovách péči
o zemědělství. Jen v Čechách
bylo takových odborových organisací zemědělců
- spolků - v prvé republice zapsáno v katastru
českého odboru Zemědělské rady
přes 500, tedy roztříštěnost
povážlivá. Organisační spojení
těchto spolků se zemědělskými
radami nebylo však žádné, právě
tak jako před tím nebylo s hospodářskými
společnostmi. Tyto spolky, resp. jejich zástupci
v okresích volili pouze okresní delegáty
zemědělských rad, kteří pak
na valném shromáždění delegátů
volili výbory zemědělských rad. Ve
Slezsku zůstala Hospodářská společnost
stále, až do převratu. Teprve v první
republice byla zvláštním zákonem zřízena
Zemědělská rada.
Zemědělské rady vykonaly zajisté záslužné
dílo, jak o tom nejlépe svědčí
jejich výroční zprávy. Nebyly však
odborovou organisací zemědělskou ani organisací
zemědělců v pravém slova smyslu. To
se pociťovalo jako nedostatek hned od počátku.
Vždyť také již v roce 1893 byla v rakouském
parlamentu předložena osnova o závažných
rolnických společenstvech, která byla v roce
1902 přijata a v roce 1903 vyhlášena jako rámcový
zákon č. 91 ř. z., na jehož podkladě
měly země vydati podrobné zemské zákony.
Jak v Čechách, tak na Moravě byly sice o
to činěny pokusy; k vydání zákonů
zemských však nikdy nedošlo. Pouze ve Slezsku
byl takový zákon usnesen a i vydán v roce
1910, nebyl však vůbec proveden. Předtím
tam nebyl vydán zákon o zemědělské
radě, proto tam zůstala Hospodářská
společnost.
Vývoj od roku 1918: Po 28. říjnu 1918 trval
stále předešlý stav. Bylo sice mnoho
úsilí o novou odborovou organisaci zemědělskou,
lépe řečeno odborovou organisaci zemědělců,
zemědělská společenstva s povinným
členstvím zemědělců a zemědělské
komory, několik stran podalo iniciativní návrhy,
také ministerstvo zemědělství předložilo
návrh, žádný z nich však nebyl
projednán. Těm, kterým se jednání
o uzákonění nové organisace zemědělců
právem zdá příliš dlouhé,
možno připomenouti předcházející
jednání od roku 1893, takže možno mluviti
skoro o tradici. S malou změnou, provedenou v roce 1938
- že namísto německých odborů
zemědělských rad v Čechách
a na Moravě utvořena německá zemědělská
rada v Brně a zrušena slezská zemědělská
rada a české odbory nazvány: Česká
zemědělská rada v Praze a Česká
zemědělská rada v Brně - fungovaly
zemědělské rady až do 1. prosince 1942,
kterýmžto dnem byly včleněny do Svazu
zemědělství a lesnictví. Svaz zemědělství
a lesnictví, nikoli však Svaz zemědělců,
byl zřízen okupantským vládním
nařízením o organisaci zemědělství
a lesnictví v Čechách a na Moravě,
č. 294/1942. Bylo by zbytečné zabývati
se blíže touto tak zv. organisací, jejíž
struktura jest ostatně známa. Třeba jen připomenouti,
že nařízení čís. 294 z
roku 1942 a vyhláška ministra zemědělství
Hrubého, čís. 375 z roku 1942, jsou
stále v platnosti a jsou tedy součástí
nynějšího právního řádu.
V důsledku toho trvá ovšem po právu
také Svaz zemědělství a lesnictví,
na čemž nic nemění okolnost, že
ministr zemědělství vyhlásil v květnu
1945 jeho rozpuštění a vstup do likvidace.
Vývoj na Slovensku: O existenci odborové organisace
slovenských zemědělců nelze bohužel
mluviti až do zřízení Československé
republiky. Je však zajímavé, že kdežto
v českých zemích byly tvořeny nejdříve
spolky, odborové organisace zemědělců
a pak teprve pomocí nich zemědělská
družstva, nejdříve úvěrní
a postupně další, na Slovensku byla tvořena
ihned družstva, t. j. svépomocné spolky, gazdovské
spolky, někde také malé hospodářské
spolky. První takový gazdovský spolek - družstvo
- byl založen Samuelem Jurkovičem v Sobotišti
v roce 1845. Je tedy Slovensko zase kolébkou především
našeho zemědělského družstevnictví,
jak toho právem bylo letos vzpomínáno u příležitosti
oslavy storočí slovenského družstevnictví.
Činnost, směřující k povznesení
a zvelebení zemědělské výroby,
kterou v českých zemích prováděly
hospodářské společnosti a později
okresní hospodářské spolky, prováděli
na Slovensku jednotliví zemědělští
buditelé. Z nich na prvém místě sluší
vzpomenouti Daniela Licharda. Od roku 1847 vydává
kalendáře "Domov a pokladnica", od r.
1848 "Noviny pre hospodárstvo", později
"Slovenský Pozornik" a v letech 1863-1871 té
doby význačný časopis "Obzor",
noviny pre hospodárstvo, remeslo a domáci život".
Vedle Jurkoviče a Licharda působili podobně
na Slovensku další, jako na příkl. Daniel
Sloboda, Michal Šoltys, Jozef Strakovič a j. Zemědělské
spolky na Slovensku byly jen maďarské, slovenské
se nedovolovaly. Roku 1912 se podařilo utvořit ústřední
družstvo pro slovenská družstva, nepodařilo
se však dosíci povolení k ustavení spolku
hospodářské jednoty. Teprve r. 1919 utvořena
Slovenská rolnícka jednota, ústřední
odborová organisace slovenských zemědělců,
sdružující tehdy asi 100 rolnických
besed, spolků, jejichž počet rychle vzrůstal.
Roku 1920 byla také na Slovensku vládním
nařízením čís. 305 Sb. z. a
n. zřízena a organisována Zemědělská
rada pro Slovensko. R. 1942 byla na místě zemědělské
rady zřízena na Slovensku Rolnícka komora,
která až dosud je činná a vedle ní,
obdobně jako v českých zemích, je
bez právního podkladu Jednotný sväz
slovenských rolníkov.
Také slovenská Zemědělská rada
byla obdobně jako v českých zemích
veřejnoprávní odborovou zemědělskou
organisací, založenou na spolcích, nebyla však
odborovou organisací slovenských zemědělců.
Rolnícka komora se rovná asi Svazu zemědělství
a lesnictví v českých zemích. Jak
je patrno, byl po roce 1918 srovnán vývoj odborových
organisací zemědělských na Slovensku
s českými zeměmi, takže r. 1945 byly
vcelku shodné poměry na celém území
našeho státu.
Slavná sněmovno! Navazuje na tento stručný
přehled historického vývoje odborové
organisace zemědělské, shrnuji: Odborové
či zájmové organisace zemědělské
byly od počátku budovány podle zemí,
byly korporacemi víceméně veřejnoprávními,
nebyly však odborovými organisacemi zemědělců
s přímým členstvím. Vlastní
odborové organisace zemědělců byly
tvořeny jako spolky, které nebyly však organisačně
spojeny s oněmi veřejnoprávními korporacemi
zemědělskými, pouze s nimi spolupracovaly,
a ty zase s jejich pomocí a jich prostřednictvím
působily mezi zemědělci. Potřeba změny
se dávno pociťovala a desetiletí se marně
usilovalo o její provedení. R. 1945 byla vhodná
příležitost k provedení této
tak žádoucí změny. Po rozmetání
téměř všech odborových organisací,
spolků zemědělců okupanty a v důsledku
živelné touhy nahradit Svaz zemědělství
a lesnictví organisací demokratickou, byla tu jedinečná
příležitost k vybudování odborové
organisace zemědělské i zemědělců,
t. j. veřejnoprávní korporace, která
by byla zároveň odborovou organisací zemědělců
s přímým jejich členstvím.
Vycházejíce z tohoto poznání, shodli
se zemědělští pracovníci stran
Národní fronty v českých zemích
na utvoření společné zájmové
organisace zemědělců. V dohodě stran
s panem ministrem zemědělství byl jmenován
přípravný výbor, jehož ustavující
schůzi svolal pan ministr zemědělství
do ministerstva zemědělství na 28. května
1945. Dne 30. května 1945 byl přípravný
výbor uveden ve svou funkci panem ministrem zemědělství
před shromážděním zaměstnanců
Svazu zemědělství a lesnictví, jehož
vstup do likvidace byl, jak jsem již uvedl, před 28.
květnem 1945 vyhlášen ministrem zemědělství.