Předseda: Josef David.

Místopředsedové: Hodinová-Spurná, Petr, dr Ševčík, Tymeš, Komzala.

Zapisovatelé: dr Ducháček, dr Falťan.

Členové vlády: náměstkové předsedy vlády Fierlinger, Ursíny; ministři: Ďuriš, Nosek.

237 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar; zástupci tajemníka NS dr Záděra, dr Ramajzl.

1. Společná zpráva výborů zemědělského, právního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 184) o organizaci zemědělců republiky Československé (tisk 743).

2. Společná zpráva výborů zemědělského, právního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 691) o revisi první pozemkové reformy (tisk 744).

3. Společná zpráva výborů zásobovacího, zemědělského, právního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 725) o úpravě některých poměrů v průmyslu cukrovarském (tisk 749).

4. Společná zpráva výborů bezpečnostního, branného, právního a rozpočtového (podle § 35 jedn. řádu) o vládním návrhu zákona (tisk 377) o národní bezpečnosti (tisk 745).

5. Společná zpráva výborů osidlovacího, právního a rozpočtového (podle § 35 jedn. řádu) o vládním návrhu zákona (tisk 713) o opatřeních k provedení československo-maďarské dohody o výměně obyvatelstva (tisk 748).

6. Zpráva výboru živn.-obchodního a zahraničního o vládním návrhu zákona (tisk 662), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou a Východní republikou uruguayskou, podepsaná dne 2. ledna 1947 v Montevideu (tisk 724)

7. Zpráva výborů zahraničního, právního, rozpočtového a průmyslového o vládním návrhu (tisk 682), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatkový protokol k londýnské dohodě o německých patentech ze dne 27. července 1946 (tisk 738).

Předseda (zvoní): Zahajuji 67. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Nebude-li námitek, dokončíme projednávání druhého odstavce pořadu, pak přikročíme k odhlasování prvního a druhého odstavce pořadu, nato projednáme čtvrtý odstavec pořadu, pak pátý odstavec pořadu, nato třetí odstavec pořadu a nakonec zbývající šestý a sedmý odstavec pořadu.

Jsou snad proti tomuto způsobu nějaké námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme k projednávání druhého odstavce pořadu, jímž je

2. společná zpráva výhorů zemědělského, právního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 691) o revisi první pozemkové reformy (tisk 744) - pokračování.

Zpravodaji jsou: za výbor zemědělský posl. Smejkal, za výbor právní posl. dr Hobza, za výbor rozpočtový posl. Žiak.

Ke slovu je přihlášen ještě poslední řečník, jímž je p. posl. Nepomucký. Uděluji mu slovo.

Posl. Nepomucký (uvítán potleskem): Vážený pane předsedo, vážená sněmovno!

Není náhodou, že předložený vládní návrh zákona o revisi prvé pozemkové reformy vyvolal tak veliký zájem na české i slovenské vesnici a že se stal i on jedním z bojových programů našeho ústavodárného Národního shromáždění a jeho výborů. Nejstarší dějiny selských bouří a povstání jsou psány krví generací, které bojovaly za půdu a svobodu proti domácí i cizácké šlechtě.

Příštím rokem budeme slavit, jak již včera zde bylo vzpomenuto, sté výročí zrušení roboty. Nutno však říci, že ani za posledních sto let nebylo rozřešeno základní právo a základní problém rolnictva ve smyslu hesla, že půda patří do rukou těch, kdož na ní pracují. Po celých těch posledních sto roků nebyla tato základní otázka řešena a do důsledků vyřešena. Naopak. Místo starého nevolnictví rostla a rostla nová forma útlaku: útlaku finančního kapitálu, kartelů a bujejících monopolů. Teprve rok 1918 byl považován za mezník, který měl znamenat obrat k lepšímu. Tehdy po skončené světové válce byl to náš venkovský lid, který vyřkl heslo konfiskace a parcelace statkářské a velkostatkářské půdy. Pod tímto tlakem, po nesčetných a nesčetných manifestačních projevech a demonstracích přijala také bývalá sněmovna 16. dubna 1919 zákon č. 215 o zabrání velkého majetku pozemkového.

Tento zákon, v podstatě revoluční, byl na tehdejší dobu dobrý a pokrokový, neboť znamenal vyvlastnění veškeré půdy nad 150 ha půdy zemědělské a 250 ha půdy veškeré. Teprve však v praxi, v pozdějším provádění tohoto zákona, stejně jako zákona přídělového a náhradového, udělaly se všechny ony chyby, na které si plným právem dnes stěžuje náš zemědělský lid, který tehdy po přijetí zákonů u víře, že zákony budou prováděny dobře a spravedlivě, dal se do práce a čekal, až mu praktické provádění zákona dá to, nač má nárok, t. j. statkářskou a velkostatkářskou půdu.

Stal se však pravý opak. Na scénu vystoupili advokáti statkářů a velkostatkářů, notáři a později i celá řada politických korupčníků, kteří zneužili několika výjimek, jež v zákone byly připuštěny, k tomu, že připravili poctivé uchazeče o právo na příděl, o právo na půdu. Podle § 3 záborového zákona byla vyloučena půda u celé řady průmyslových podniků, cukrovarů, pil a jiných tzv. samostatných podniků. Podle § 7 byly povolovány prodeje z volné ruky, na základě nichž zmizela jako pára celá řada panství před očima drobných a středních zemědělců do rukou těch, do nichž nepatřila. Byl to také § 11 záborového zákona, kterým se připouštěla výjimka, aby se bral zřetel na zemědělský průmysl, zásobování měst a jinaké zřetele všeobecného blaha. Podle této výjimky mohlo býti pouze ve výjimečných případech propuštěno ze záboru půdy až do 500 ha. Celý výsledek a provádění revise pozemkové reformy v praxi však ukázaly, že se tato výjimka později stala pravidlem. Neexistovala výjimka, kde by velkostatkář, pocházející ať z cizácké nebo domácí šlechty, nebyl uplatnil tento § 11 záborového zákona a tudíž nárok na větší plochu půdy, než jak § 2 záborového zákona stanovil, t. j. 150 ha zemědělské nebo 250 ha veškeré půdy, nýbrž naopak: všude, v každém případě a v každém místě bylo propouštěno ze záboru oněch 500 ha půdy, zatím co se neuplatňovaly druhé výjimky téhož záborového zákona, vyznačené v § 14, odst. 14, podle něhož se také mělo postupovat a v tomtéž smyslu, neboť v něm stálo, že tam, kde toho žádá veřejné blaho, je-li potřeba půdy naléhavá a nestačí-li pozemky zabrané, může se jíti i pod 150, event. 250 ha zemědělské půdy.

Za celých 25 let, co jsem později jezdil křížem krážem po republice po schůzích a projevech, nesetkal jsem se s jediným případem, aby byli zemědělci mohli říci: No tak, u nás se to stalo tak, že se šlo pod těch 150 ha, poněvadž tady veřejný zájem a hlavně hlad po půdě byl tak spravedlivě řešen a rozřešen, že tomu bývalému latifundistovi nezůstalo těch 150 ani 250 ha, nýbrž že se šlo pod ně a rozparcelovala se půda do nuly. Neexistuje prostě takový případ v celé Československé republice. Korunou v praxi prováděné parcelace byl však § 20 přídělového zákona, pod jehož rouškou bylo ponecháno bývalým vlastníkům, cizácké i domácké šlechtě, téměř 1¹/₄ mil. hektarů lesů a na 70.000 ha půdy zemědělské s odůvodněním, že jde o přírodní památky a přírodní krásy. To byla ona panství Liechtensteinů, Schwarzenbergů, Colloredo-Mannsfeldů, Czerninů a ostatních, která se dostávala tímto nesprávným výkladem § 20 z dosahu záboru a provedení pozemkové reformy. Celé dílo těchto protekčních a korupčních švindlů bylo však dovršeno vytvořením téměř 2.000 zbytkových dvorů s průměrným přídělem 100 ha nejlepší a nejbližší zemědělské půdy. Jejich přidělování - a to není nic, co by nebylo známo - od veliké většiny zbytkových dvorů, zvláště těch vybraných a dobrých, táhne se jako pupeční rodová šňůra k bývalým předákům bývalé agrární strany a také tu a tam i k předákům bývalých stran jiných. Naproti tomu 630.000 uchazečů nedostalo nic více a nic méně než 650.000 ha půdy, čili zatím co se cizácké i domácí šlechtě propouštěly ze záboru tisíce a desetitisíce hektarů půdy lesní i zemědělské, zatím co se zbytkařům přidělovaly 100 hektarové zbytkové dvory, drobní uchazeči nedostávali průměrně a nedostali více než 1 ha na jednoho přídělce, na jednu rodinu. Takhle skončilo provedení pokrokového a revolučního zákona, známého pozdějším pořekadlem: "Domkářům korec, zbytkařům dvorec."

Protekce hejna advokátů a notářů a konečně i korupce znemožnily uskutečnění tohoto zákona, který původně sledoval ten cíl, že půda bude dána do rukou těch, kdož na ni pracují. Bylo to nejen ke škodě lidu, ale, jak později politický vývoj vedoucí k Mnichovu ukázal, i ke škodě samé republiky, a až na čestné výjimky byli to právě statkáři a majitelé zbytkových dvorů, kteří byli oporou a páteří zrádné politiky Beranů za republiky, Háchy, Hrubého a Moravce v době šestileté války a šestileté okupace.

Včera zde velmi zdlouha a zhluboka vykládal pan inž. Benda o Římanech a končil tím, že Itálii zahubily velkostatky. Mohl jenom dodat, a historik českého původu to jistě dopíše, že statkáři a zbytkaři zahubili naši republiku, dovedše ji svými čachry k Mnichovu a k pozdější okupaci. (Potlesk.)

Vítězná národní revoluce a z ní vyrůstající nový lidový a demokratický pořádek musí proto jednou provždy vyřešit tento základní problém vesnice spravedlivým uspořádáním držby pozemkové. Tak jako v roce 1918 volala vesnice po parcelaci, tak plným právem dnes volá po řádném provedení její revise. V košickém vládním programu i v programu nynější vlády Národní fronty bylo a je na tento požadavek pamatováno. Vládní návrh tisk 691 o revisi prvé pozemkové reformy má býti oním instrumentem, jímž má býti požadavek lidu prováděn a uskutečněn.

Co má a musí tento zákon o revisi pozemkové reformy vyjádřit? 1. že musí býti znovu do záboru pojata, ať jednotlivě nebo hromadně, veškerá půda, která byla podle §§ 3, 7 a 11 záborového zákona i podle § 20 přídělového zákona, dále tzv. generálními dohodami a hlavně vytvořením zbytkových dvorů svému původnímu účelu a poslání, to jest přidělení ve prospěch drobných uchazečů odňata, že musejí býti prohlášeny za neplatné všechny ony prodeje, které zde zbytkaři uskutečňovali, dobře cítíce, že nová republika a její lidově demokratický režim provede revisi pozemkové reformy, při čemž utvářeli tzv. rodinná družstva, anebo prodávali půdu za vysoké a drobným zemědělcům nedostupné ceny, a konečně, že i tuto půdu těžce zadlužovali. Všechna tato opatření, která vznikla po 8. červenci 1946, t. j. ode dne vyhlášení vládního programu, musejí být revokována, zrušena a všechny tyto pokusy, směřující k tomu, že tam revise provedena nebude, že tam zemědělci budou o příděl připraveni, musejí být anulovány a rozhodnuty v tom smyslu, že se tam revise a po revisi také parcelace a příděl do drobného vlastnictví provádět bude. (Potlesk.)

2. Nový zákon o revisi pozemkové reformy musí býti vykládán, a nejen vykládán, nýbrž také prováděn v tom duchu, že tato půda přidělená drobným uchazečům bude přidělena za těch podmínek, jaké vyznačoval zákon náhradový, t. j. za cenu, kterou za majetek ze záboru propuštěný a za zbytkové statky platili páni zbytkaři. Nanejvýš tu možno uvažovat o tom, že tam přijdou v úvahu náhrady za zvelebovací investice, po odečtení příslušných částek amortisačních. Nikterak však nemůže jíti tendence a výklad zákona v tom smyslu, aby se dostávalo za zbytkové dvory až cen obecných jenom proto, že zbytkaři a statkáři tam všemi možnými způsoby záměrně od roku 1946 milionovými zápůjčkami zadlužili tyto usedlosti a zbytkové dvory.

Konečně pak: 3. Jsme toho názoru, že nový zákon a jeho demokratické provádění musí býti vyjádřeno oním vlivem rolnických komisí v tom smyslu a duchu, aby nebyly jen poradním orgánem, nýbrž spoluvykonavatelem, orgánem, který bude na každé vesnici a všude, kde se bude o přídělu jednat, spolurozhodovat o tom, kdo příděl dostane a zač. (Potlesk.)

Vzpomínám zde oněch starých, špatných zkušeností, o kterých zde mluvil včera kol. Čulen, tzv. poradních sborů a možností, které při tom byly. Já sám jsem měl příležitost být členem takového poradního obvodního sboru a vím z praxe - nejen ze své, ale i z té, kterou prodělali tisíce a tisíce zemědělců, kteří stáli jako orgány těchto poradních sborů - že tyto orgány neměly tehdy žádné pravomoci, mohly se nanejvýš usnášet a radit o tom, že u nich má býti půda ze záboru propuštěna, že tam nemá býti používáno ani § 11, ani § 3, § 7 nebo § 20, ale nakonec pánové z pozemkového úřadu za prosazování politických činitelů vyřešili si tento problém, propuštění půdy ze záboru, po svém a bez ohledu na zájmy uchazečů, bez ohledu na usnesení a doporučení tzv. poradních sborů. Tak se také rozhodovalo o zbytkových dvorech. Bylo by nutno se svíčkou hledat ony tzv. poradní sbory, které by bývaly daly souhlas k tomu, aby drobní přídělci byli o půdu připraveni a ochuzeni jenom proto, že se chtěl v jejich vesnici usídlit nebo uvelebit nějaký politický zbytkový statkář. Bez ohledu však na protekci těchto poradních sborů, bez ohledu na jejich zákroky, na jejich usnášení a rady byly zbytkové statky tvořeny na úkor a ke škodě uchazečů z řad drobných zemědělců.

Je nutno také konstatovat, že všechny tyto základní problémy, které nutně souvisí s prováděním revise v praksi, obsahoval původní návrh ministerstva zemědělství, který jasně a srozumitelně řešil tyto hlavní tři zásady ve prospěch drobných uchazečů. Stejně tak je nutno konstatovat, že po 8měsíčním jednání a tahanicích tzv. meziministerských komisi a jinde představuje vládní návrh zákona proti původní osnově ministra zemědělství velmi značná a podstatná zhoršení.

Marně se vymlouvají páni, kteří zde včera hovořili, že ve sněmovně byl tento zákon jenom 14 dnů a že sněmovna snad neměla vinu na tom, že tento zákon není takový, jaký měl být a jaký by ho chtěli mít zemědělci a naši uchazeči. I v připomínkovém řízení, tak jako ve vládě, projevuje a uplatňuje se vůle politických stran Národní fronty. A v těchto připomínkových řízeních se tato vůle také uplatňovala, ovšem v tom smyslu, že tam byly prosazovány zájmy statkářů a velkostatkářů na úkor drobných uchazečů a jejich výsledkem potom byla tato poškozená původní osnova ministerstva zemědělství. (Potlesk.)

Stejně však je nutno říci, že advokátům a obhájcům zájmů statkářů v samém parlamentě a jeho výborech nestačila ani takto zhoršená vládní osnova. Proto se snažili, aby při jednání ve výborech došlo ještě k dalšímu zhoršení. Typickým příkladem a dokladem toho je několikadenní zasedání výboru zemědělského. Poslanci strany lidové, národně socialistické a slovenských demokratů přímo závodili o získání zásluh při hájení zájmů statkářů a majitelů zbytkových dvorů. Hájili jejich právo na neprávem nabytou půdu. Mnohému z těchto pánů - jmenovitě panu dr Rozehnalovi, který spolu s posl. Nermuťem kromě demagogického návrhu na parcelaci státních lesů a statků, které se zákonem o revisi pozemkové reformy nemají nic společného, podal přes 30 zhoršujících návrhů - a jim podobným měli by páni statkáři postavit záslužný pomník v jejich rodišti anebo tam, kde bydlí. (Potlesk.) Podstatné a hlavní zhoršovací návrhy byly také odraženy a odmítnuty.

Kapitolou pro sebe ovšem byl a je postup zemědělských poslanců strany sociálně demokratické, kteří mnohdy svým nerozhodným stanoviskem umožnili, že návrhy bloku na zhoršení byly přijímány, zatím co pozměňovací a zlepšovací návrhy podávané námi komunisty v zájmu pracujících zemědělců nebyly prosazeny. Skutečnost, že o jedné a téže věci hlasovali zástupci této strany i jiných stran v každém výboru jinak, že několikráte byla usnášení revokována a dělána znovu, tuto nerozhodnost jenom potvrzuje. Tento komplot na znemožnění řádného provedení revise, na rozparcelování zbytkových dvorů, vyvrcholil, když všichni společně zamítli náš návrh, v němž jsme uplatnili požadavek vyslovený desítkami a stovkami delegací ze všech okresů, aby se v parcelaci zbytkových dvorů šlo pod 50 ha, a tam, kde je naléhavost nutná, třebas také až do nuly. Všechny ostatní strany, kromě nás a slovenských komunistů, přijaly naproti tomu přímo provokační návrh pana povereníka Kvetko, aby zbytkařům nejen zůstalo 50 ha zemědělské půdy, ale mimo to, aby jim zůstaly ještě veškeré lesy, pastviny a rybníky. (Hlas: Hanba!)

Je pochopitelné, že při této přímo urážlivé provokaci ne nás komunistů, ale oněch statisíců, které žádají rozparcelování zbytkových dvorů, nezbývalo delegaci zemědělců v komunistickém výboru, než se oddálit od takovéhoto postupu. Také po jasném prohlášení, že se dále nezúčastníme tohoto čachrování se zájmy drobných zemědělců, jsme odešli z výboru. (Potlesk.) A já sám také jako původní zpravodaj o této vládní osnově nemohl jsem jako zemědělský poslanec asistovat při této ostudě, při záměrném útoku na celý obsah vládního návrhu, na svoji funkci jsem resignoval a složil ji.