Předseda Jos. David.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Petr, dr Ševčík, Tymeš, Komzala.

Zapisovatelé Smejkal, Sova.

Členové vlády: předseda vlády Gottwald; náměstkové předsedy vlády Fierlinger, Ursíny, dr Zenkl; ministři dr Dolanský, dr Drtina, Ďuriš, dr Franek, inž. Kopecký, V. Kopecký, Masaryk, dr Nejedlý, Nosek, dr Procházka, dr Ripka, dr Stránský, arm. gen. Svoboda, Zmrhal; státní tajemníci dr Clementis, Lichner.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

223 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr Madar; zástupci gen. tajemníka NS dr Záděra, dr Ramajzl.

1. Zpráva výborů kulturního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 789) o zřízení odbočky hudebního odboru akademie musických umění v Brně (tisk 795).

2. Zpráva výborů zemědělského a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 663), jimž se mění zákon ze dne 17. února 1922, č. 85 Sb., o státní záruce zemědělským družstvům, vyjma družstva úvěrní a konsumní (tisk 794).

3. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 787), kterým se prodlužuje platnost poplatkových a dávkových úlev při změně jména (tisk 793).

4. Doplňovací volba člena parlamentní kontrolní a úsporné komise.

Předseda (zvoní): Zahajuji 69. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Paní poslankyně, páni poslanci!

Po desáté se ve vzpomínkách vracíme k 14. a 21. září, ke dnům smrti a pohřbu presidenta-Osvoboditele.

Před očima nám vyvstává dlouhý smutný průvod, který se z Hradu ubíral ulicemi hlavního města republiky k Wilsonovu nádraží. Ze zastávek na poslední cestě Masarykově Prahou nejpůsobivější a nejdojemnější bylo němé rozloučení s přechodným sídlem Národního shromáždění nad Vltavou, tváří v tvář královskému Hradu a sídlu československých presidentů. V rakvi, která pozvolna míjela parlamentní budovu, spočívala tělesná schránka muže, který bez nadsázky byl nazván apoštolem demokracie a apoštolem nového lidství.

Ve vývoji lidské společnosti z primitivních forem politického a hospodářského života k demokracii má Masaryk velmi významné místo. Nezískal si ho proto snad, že by ve své vědecké dílně vypracoval nějakou důmyslnou soustavu demokracie, nýbrž tím, že jako pravý apoštol nesl myšlenku demokracie do světa, že za ni bojoval v českém i ve slovanském prostředí, ve vídeňském parlamentě, v rakousko-uherských delegacích, za světové války, v Československé republice, a že s neotřesenou vírou ve správnost a přednosti demokratických zásad odcházel na věčnost, když už jinde houstla tma a pod jejím příkrovem se fašistické režimy šikovaly na výboj. Triumf, který r. 1945 sklidily na bojištích národy spojené k obraně míru a svobody, byl i skvělým zadostučiněním Masarykovi a novým dotvrzením jeho přesvědčení, že demokracie je mohutnější silou nežli zdánlivě všemocné autokracie a diktatury.

Masaryk demokrat se napájel z dvojího pramene a z dvojího zřídla čerpal, když si budoval ideovou základnu pro svou demokratickou praxi. František Palacký mu Dějinami národu českého ukazoval k české demokracii XV. století, symbolisované jmény duchovních vůdců husitské revoluce i jmény obránců jejího vnitřního bohatství a odkazu, Jana Žižky z Trocnova a velikého českého krále Jiřího z Poděbrad. Druhou studnicí mu byla díla novodobých hlasatelů demokracie s Rousseauem v čele, ke kterým se Masaryk dostal za svých studií a za přípravy na veřejnou dráhu. Vzpomeňme také vděčně, že pomocnici při tom hledání mu byla jeho vzácná choť, bojovnice za ideál demokracie politické i sociální, v jejímž rodovém pozadí stojí obojí kolébka moderní demokracie, Spojené státy i Francie. Než na Masarykův vývoj nepůsobila jenom horoucí vyznáni víry v demokracii a příklady jejího úspěšného uskutečňování: nemenší pobídkou k práci mu byly hluboké stíny a výstražná znamení v theokratických a absolutistických soustavách, v rakousko-uherské monarchii, hohenzollerském Německu a v ruském carství, kterému, jak si za několik neděl také s tohoto místa budeme připomínat, před 30 lety vítězná revoluce zasazovala smrtelnou ránu. Tak tedy zrál Masaryk v ideovém proudění své doby a za neustálých srážek starého a nového světa v přesvědčeného zastánce lidovlády, v bojovníka za práva lidových vrstev, v apoštola demokracie a nového, lepšího a svobodného lidstva.

Nic by nebylo nesprávnější, než kdybychom v Masarykovi chtěli vidět jenom vyznavače zásad a hesel, která razili novodobí theoretikové demokracie. Masaryk - a v tom je pravým synem této země a dovršitelem dávné národní tradice - brzo poznal, že výlučně politická demokracie nesmí býti posledním slovem. Volbou občanů byl vyslán do vídeňské říšské rady a tam si ověřoval a často i opravoval svou theoretickou průpravu na veřejné působení. Masaryk bedlivě pozoroval samosprávu při práci a bystře rozpoznal její světlé stránky i slabiny.

Všechny theoretické poznatky, všechny zkušenosti, které učinil, splývaly Masarykovi v jistotu, že demokracie politická sama o sobě je jako domek na písčinách a že bude neustále ohrožována nejenom na vrcholcích, nýbrž přímo i v základech, nebude-li podepřena zároveň demokracií hospodářskou a sociální. Ve Světové revoluci čteme věty, které shrnuji jeho dlouhé úsilí a přemýšlení o pravé podobě demokracie a o její plné míře. Znějí nám přes vzdálenost dvaceti let jako pobídka ku práci a ujištění, že jsme se rozhodli po květnové revoluci správně, když jsme své obnovené demokracii zbudovali širší a pevnější základnu: "Pokládám demokracii důsledně a správně prováděnou" - napsal Masaryk - "demokracii nejen politickou, nýbrž i hospodářskou a sociální, za stav společnosti naší době a dosti dlouhé budoucnosti přiměřený a žádoucí".

Rozhlédneme-li se kolem sebe, snadno se přesvědčíme, že se svět po porážce temných a reakčních sil, vyrostlých především z opovržení k demokratickým principům, probíjí k hlubšímu pojetí demokracie a její plnosti, jak právě ji vyměřil T. G. Masaryk. Nového a pádnějšího významu nabyla dnes Masarykova slova k československému dělnictvu na Březových Horách v září 1920: "Sociální revoluce tu už jest. Musíme ji dodělat a dát jí určité poslední formy". To platí také dnes pro nás všechny. Masaryk tam také pověděl úsečně a přiléhavě, že k důslednému promítnutí a uplatnění základního programu přestavby staré soustavy na demokracii politickou, sociální a hospodářskou je třeba na prvém místě rozumu. Vyjádřil tím jinými slovy své dávné přesvědčení, čerpané z Karla Havlíčka Borovského, že pravou, účinnou a úspěšnou revolucí je revoluce hlav a srdcí.

V tom složitém ústrojí, které mělo zabezpečovati pravidelný chod demokracie politické, sociální a hospodářské, Masaryk vynikající místo vykazoval vždy parlamentu. Byl si vědom slabostí a nedostatků parlamentní soustavy od té chvíle, kdy vkročil na půdu vídeňské říšské rady. Ve stati "Nesnáze demokracie" trefně přirovnal parlament k mlýnu a jindy zase si připadal ve sněmovní síni jako na burse nebo v divadle. Znal námitky, které se proti parlamentarismu ozývaly. Přesto však nevolal po vyloučení parlamentu ze soustavy politické, sociální a hospodářské demokracie, nýbrž volal po lepším, rychlejším a účinnějším průběhu sněmovních prací, soudě, že lid, kterému v demokracii přísluší svrchované místo, konec konců někde musí svými zástupci projevovat svou vůli, své požadavky, své tužby. Masaryk jako president respektoval parlament nejenom slovem, nýbrž i ve velikých činech a v drobné praxi, nečině nic, co by svobodně zvolenému Národnímu shromáždění bylo na škodu nebo co by zmenšovalo jeho vážnost ve státě a v očích veřejnosti. Je proto slušné a spravedlivé, jestliže v den před 10. výročím jeho smrti s tohoto místa osvědčujeme Masarykovi neustálou vděčnost za jeho víru, že parlament je schopný života, vývoje a takové vnitřní přestavby, aby i v široce založené koncepci lidovlády dobře fungoval, plnil své povinnosti a byl representantem lidových vrstev, povolaných k plnému podílu na moci a na vládě.

Masarykovi se rozumělo samo sebou, že se národní tělesa budou rozestupovati na směry a politické strany, z jejichž programu bude vznikati kvas potřebný k záchraně demokratické soustavy před ideovým zjalověním a ztrnulostí. V politických stranách neviděl nebezpečí, nýbrž legitimní nositele a obhájce ideových a pracovních programů. Celý svůj život však zasvětil boji proti stranictví výlučnému, sobeckému a nesnášenlivému. V nesnášenlivém stranictví viděl brzdu organického rozvoje a pramen slabosti v pokojných dobách a smrtelné nebezpečí ve chvílích krise nebo za přerodu lidské a národní společnosti z jedné formy do druhé, do formy lepší a dokonalejší. (Potlesk.)

Žijeme v době, kterou se ani největší optimista neodváži označit za lehkou a idylickou. Dílo, které jsme si předsevzali, je v proudu a konáme je za zvýšeného zájmu drahých spojenců, dobrých přátel, ale také pochybovačů nebo dokonce odpůrců a nepřátel. Na jeho úspěchu závisí svobodný rozvoj obou národů žijících na území této republiky, českého a slovenského. Přes veliké časové rozpětí zaznívá k nám z Masarykovy České otázky výzva, ba více než výzva, projev nezlomné víry v úspěch a zdar našeho konání: "Budeme nepřemožitelní, jestliže ve všech stranách a třídách bude větší počet mužů" - a dnes v duchu Masarykově bychom řekli: mužů i žen - "opravdových a myslících, kteří beze všeho smlouvání a viditelného spojováni každý na svém místě v duchu svém pracovat budou za stejným cílem."

Pani poslankyně a páni poslanci, prosím, abyste povstáním vzpomněli světlé a veliké památky presidenta - Osvoboditele T. G. Masaryka. (Poslanci povstávají.)

Máme při všech svých politických a stavovských rozdílech stejný a jediný cíl: výstavbu naší drahé Československé republiky a její upevnění v rozkolísaném světě, aby byla naplněním Masarykovy představy demokracie politické, sociální a hospodářské, Masarykova ideálu nového, od kalu a rmutu očištěného lidství. (Potlesk. - Poslanci usedají.)

Přerušuji schůzi na 10 minut.

(Schůze přerušena v 10 hod. 40 min. - opět zahájena v 10 hod. 58 min.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Zahajujem prerušenú schôdzu ústavodarného Národného shromaždenia.

Dovolenú podľa § 1, odst. 4 rokov. poriadku dal som na dnešnú schôdzu posl. Kaletovi, Nedomovi, Langrovi, Mikulášovi, Žiakovi, na dnešnú a včerajšiu schôdzu posl. Zápotockému, Harusovi, dr Holému, Šlingovi, Nepomuckému, Novému, Janoušovi, Blahovi, Mrázovi.

Posl. Zuzaňák žiada o zdravotnú dovolenú od 15. 9. do 4. 10. t. r.

Navrhujem udelenie tejto dovolenej.

Kto s mojím návrhom súhlasí, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Navrhnutá dovolená sa udeľuje.

Pristúpime k prejednávaniu prvého odstavca poriadku, ktorým je

1. Zpráva výborov kultúrneho a rozpočtového o vládnom návrhu zákona (tlač 789) o zriadení odbočky hudobného odboru akadémie múzických umení v Brne (tlač 795).

Zpravodajkyňou za výbor kultúrny je pi posl. Uhliřová. Dávam jej slovo.

Zpravodajka posl. Uhliřová: Paní a pánové!

Ihned po osvobození byly plánovány změny v hudebním školství jak pražském, tak moravském, a hned tehdy po dohodě s odborníky a se zástupci zúčastněného ministerstva školství bylo rozhodnuto, že budou zřízena dvě hudební učiliště, a to akademie musických umění v Brně a v Praze. Nešlo tu vlastně o žádný nový typ vysoké školy, ale o přebudováni dosavadní konservatoře, která byla většinou 7třídní, na nový typ středoškolské konservatoře a 4letou vysokou hudební školu, která by odpovídala nedostačující mistrovské škole. Ale 27. října 1945 pan president republiky podepsal zřízení akademie musických umění v Praze, a v Brně tato akademie musických umění zřízena nebyla.

Zákonem, který dnes projednáváme, odstraňuje se de facto toto provisorium, které v Brně až do dnešního dne bylo, a Brnu se dostává samostatné vysoké školy, Akademie musických umění. Důvody, které mluví pro zřízení této samostatné vysoké školy, jsou velmi závažné.

Vládní návrh hovořil původně o zřízení odbočky hudebního odboru musické akademie. Kulturní výbor navrhl změny proti vládnímu návrhu, tak jak je máte otištěné ve zprávě, kterou jste všichni dostali. Co nás vedlo k tomu, že jsme podali návrh na zřízení samostatné akademie musických umění? Byly to jednak důvody regionální, aby moravská vysoká musická škola měla možnost opravdu svérázně rozvíjet všechny možnosti hudebního života, aby mohla přihlížet náležitě k moravské lidové tvorbě hudební, zejména k lidové písni, kromě toho byly to i důvody finanční, poněvadž profesoři, kteří byli ustanoveni v Brně, museli by dojíždět do Prahy na konference, mimo to posluchači brněnské odbočky, kdyby byla zřízena tak, jak byla původně navržena, museli by jezdit k dodatečným zkouškám anebo pokračovat ve studiu v Praze, a také důvody administrativní podporovaly tento náš návrh, takže jsme se rozhodli přijít před plénum ústavodárného Národního shromáždění s opraveným vládním návrhem na zřízení samostatné vysoké školy Akademie musických umění.

Jako zpravodajka kulturního výboru upozorňuji vás na změny, které jsme provedli ve schůzi 9. září t. r., kdy jsme už v nadpise zákona škrtli slova "odbočky hudebního odboru", takže dnes tento nadpis zní: "Zákon ze dne ...... 1947 o zřízení vysoké školy Akademie musických umění v Brně." Kromě toho byly provedeny podstatné změny v § 1, který byl rozšířen na 3 odstavce, takže dnes odst. 1 zní: "Počátkem studijního roku 1947/1948 zřizuje se v Brně vysoká škola Akademie musických umění."

Nově vložený odst. 2 zní: "Tato vysoká škola má odbory hudební a dramatický" a odst. 3 zní: "Dobu otevření dramatického odboru stanoví ministr školství a osvěty."

Za dosavadní § 2, navržený v původním vládním návrhu, navrhuje se nové znění, takže dnes § 2 zní: "Organisační statut vydá ministr školství a osvěty."

Dosavadní druhý paragraf přečísloval se na § 3 v tomto znění: "V zákoně ze dne 22. března 1920, č. 183 Sb., kterým se zřizuje státní hudební a dramatická konservatoř v Brně, zrušuje se ustanovení § 3".

Dosavadní § 3 se přečísloval na § 4 a jeho znění zůstalo nezměněno.

Konečně v poznámce je uvedeno: "Důvodová zpráva upravuje se všude tam, kde se mluví o odbočce musické akademie, a nahrazuje se správným zněním Akademie musických umění v Brně."

Jako zpravodajka kulturního výboru navrhuji plenu ústavodárného Národního shromáždění, aby tento návrh zákona přijalo tak, jak se na něm usnesl výbor kulturní. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní) : Zpravodajcom za výbor rozpočtový je p. posl. Skaunic. Udeľujem mu slovo.