Úterý 16. září 1947

(Začátek schůze ve 14 hod. 18 min.)

Přítomni:

Předseda Jos. David.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Petr, dr Ševčík.

Zapisovatelé dr Špánik, Štětka.

Člen vlády: ministr Ďuriš.

202 poslanci podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr Madar; zástupci gen. tajemníka NS dr Záděra, dr Ramajzl.

Pořad

70. schůze ústavodárného Národního shromáždění republiky Československé,

svolané na úterý dne 16. září 1947 na 14. hod.

Společná rozprava o prohlášeních pana ministra výživy Václava Majera a pana ministra zemědělství Júlia Ďuriše podle § 62 jedn. řádu, učiněných v 68. schůzi dne 11. září 1947.

Předseda (zvoní): Zahajuji 70. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 1, odst. 4 dal jsem na dnešní schůzi posl. inž. dr Sochorcovi, dr Uhlířovi, na tento týden posl. Chudobovi, Olbrachtovi, Zuzaňákovi, dr Holému, Novému, dr Gregorovi, dr Langerovi a Karlu Klimentovi.

Posl. Sedlák předložil lékařské vysvědčení k udělené dovolené dne 11. září 1947.

Do dnešní schůze dostavil se pan posl. Jindřich Šnobl.

Poněvadž před tím podle § 6 jedn. řádu v kanceláři sněmovní podepsal slibovací formuli, přistoupíme ke slibu podle § 22 ústavní listiny a § 6 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibovací, pan posl. Šnobl ke mně přistoupí a vykoná slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Žádám o přečtení slibovací formule a pana posl. Šnobla žádám, aby přistoupil ke mně vykonat slib. (Poslanci povstávají.)

Zástupce gen. tajemníka dr Ramajzl (čte): "Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Posl. Šnobl (podávaje předsedovi ruku): Slibuji. (Poslanci usedají.)

Předseda: Klub KSČ, s posl. Šnoblem prohlašují přípisem ze dne 6. září 1947, že posl. Šnobl vstoupil do klubu poslanců komunistické strany Československa.

Došlo toto oznámení:

Předseda vlády sdělil přípisem ze dne 11. záři 1947, č. j. 410.303/47, že vláda odvolává návrh zákona o služebním příjmu a mzdě státních a některých jiných veřejných zaměstnanců, povolaných k presenční službě nebo vojenskému výcviku v nástupních termínech v letech 1945 a 1946 a 1. dubna 1947, předložený ústavodárnému Národnímu shromáždění přípisem ze dne 9. listopadu 1946, č. j. 41.920-V-14.374/46.

Přistoupíme k projednávání pořadu schůze, jímž je

Společná rozprava o prohlášeních pana ministra výživy Václava Majera a pana ministra zemědělství Júlia Ďuriše podle § 62 jedn. řádu, učiněných v 68. schůzi dne 11. září 1947.

Přihlášeni jsou tito řečníci: pp. posl. Smejkal, Firt, Václavů, Plesl, Jungwirthová, Žáčková-Batková, Klícha, inž. Herl, Sajal, Alois Jaroš, Kubánek, Skaunic, Stanislav Novák, Antonín Gottvald, dr Ludvík Novotný.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, p. posl. Smejkalovi.

Posl. Smejkal: Pane předsedo, paní a pánové!

Dovolte, abych především uvítal, že naše sněmovna přistupuje k široké rozpravě o naší zemědělské politice a vyživovací situaci. Bylo toho nanejvýš potřebí. Varovný referát soudr. min. Majera a tentokrát v duchu Národní fronty se nesoucí projev ministra zemědělství Ďuriše je k tomu vhodnou základnou. Parlament náš má možnost především kriticky zvážit dosavadní cesty naší zemědělské politiky a za druhé zabývat se také naší zemědělskou budoucností. Poslanci našeho klubu si nechtějí ulehčit jedno tím, že by mlčky přešli druhé.

Exposé pana ministra zemědělství Ďuriše má jednu zásadní vadu. Je zatíženo vším tím, co o zemědělské politice řekl pan ministr v minulosti. Minulost! Kdyby tu nebylo této minulosti, mohlo by se tu rázem vytvořit nové ovzduší a nová situace, která by prospěla našemu zemědělství a naší republice. V zemědělské politice nám totiž chybí ovzduší vzájemné důvěry. Je tu moc politiky, hlasů nenávisti, osočování jednotlivců i stran. Je tu moc licitace, moc prostředků, které jsou nebezpečné pro demokracii, a dovolte, abych upřímně řekl, že bude-li chtít každá strana dělat svou nejlepší zemědělskou politiku, že se nejhůř povede rolníkovi samému, nebudeme-li dobře dělat státní zemědělskou politiku. (Tak jest!).

Pokračoval bych s další neskromnou žádostí, a to, aby náš parlament nastoupil cestu účinné parlamentní kontroly zemědělské politiky. Od parlamentu to chce čas a dobrou vůli a od ministerstva ochotu. Časté kontroly přispějí jistě k vyčištění ovzduší, k vzájemnému opravování omylů, a nelze neříci, ze by této vzájemné výchovy bylo zapotřebí.

Ponechávaje zatím stranou otázku, zdali lze udělat nad tím, co bylo, jenom kříž, chci se především o to zajímat a zabývat tím, co by v zemědělské politice mělo být. Náš rolník nechce spor a hádky, ten chce dobrou zemědělskou politiku, a k ní nás kritická vyživovací situace vede. My jsme totiž v naší zemědělské politice někdy zapomínali, kolik toho skutečně a opravdu přijde na stůl našeho spotřebitele. Číslice naší zemědělské dvouletky se zhroutily jako domek z karet. Vyživovací situace je toho druhu, že tu ministr výživy musel varovně zdvihnout prst, a jde teď o to, abychom uvedli zájmy naší vyživovací politiky také v soulad s naší zemědělskou výrobou.

Sucho nám udělalo škrt přes všechny bezpečné výpočty, ale situace by nemusela být tak katastrofální, kdybychom dělali zemědělskou politiku také vždy s ohledem na počet toho, co dostane náš spotřebitel. Vynutí si tedy zemědělská politika v příštích dnech tuto věc a vynutí si zásadní směrnici, abychom k hledisku výživy přihlíželi.

Dvouletý zemědělský plán ukázal také některé vážné trhliny, především že nebyl podepřen dobrou cenovou zemědělskou politikou. A proto by bylo potřebí přistoupit k základnímu zjištění a k výzkumu, jaký je vzájemný poměr cen, jestli slouží nebo nepoškozuje plán. Za druhé bylo by třeba přistoupit k revisi poměru cen rostlinné a živočišné produkce a krmiv.

To, co říkám, nemá se dotýkat nějaké selské koncepce naší politiky a nemá být žádnou ochranou nějakých větších rolníků. Je fakt, že nesoulad cen v zemědělském plánu znamená velmi povážlivé trhliny, které pak vedou k některým zjevům, které v zemědělské politice musíme odstranit.

Za třetí stojíme před vážnou otázkou odbourat intervenční chaos v zemědělských cenách. Uši našeho rolníka jsou příliš citlivé a v poslední době velmi často slyší, kolik se na zemědělství doplácí miliard. Ovšem intervenční miliardy neinkasuje rolník, protože prodává pod světové ceny a někdy, a většinou, nakupuje za ceny, které jsou daleko vyšší než ceny světové. Intervenční miliardy zatím inkasuje spotřebitel a my musíme dát velmi dobrý pozor v naší politice, aby neinkasovala z těchto miliard velkou provisi naše distribuce.

Nepružná cenová zemědělská politika vede ke koncům, jichž jsme teď byli svědky. Ze země a státu, který vždy vyvážel semena, stáváme se státem, který je dováží. Už po druhé budeme dovážet semeno cukrovky, ačkoliv jsme byli vždy vývozní zemí a naše značky a naše výrobky měly pravidelné své odběratele. Máme potíže u lněného semínka, špatná zemědělská cenová politika vede k zkrmování chlebového obilí a nepoměr cen pak zavádí chaos také do našeho plánování.

Chtěl bych se dále zmínit, že velkorysá nabídka čs. sociální demokracie, která v posledních dnech tak zneklidnila, ale někde také přinesla uklidnění naší veřejnosti, znamená pracovní dohodu v socialistickém bloku nejenom o všech všeobecných otázkách, ale bylo by si přát, aby došlo také k dohodě o zásadách naší zemědělské politiky. A tak jako v politice se nelze vyhnout ničemu, opakuji znova, varuji a zapřísahám strany, zemědělskou veřejnost a ministra, aby v rámci nabídky dohody o cílech zemědělské politiky na řadu let se odstranily všechny ty potíže, které tu jsou a pro něž nemůžeme přistoupit k dvouletému zemědělskému plánování.

Končil jsem touto nabídkou pohnutou debatu v parlamentě a začínám jí znova. Opusťme všechna průhledná hlediska programů hradeckých, kunětických, olomouckých a bratislavských a pokusme se vytvořit rozumný zemědělský program Národní fronty dohodou o všech sporných politických otázkách a můžeme si otevřeně říci, že tu nebude dlouholetého zemědělského plánu, dokud tu nebude jasno také o těchto cílech. Nemůžeme dobře přistoupit k zpracování základních podmínek dlouhodobé zemědělské politiky, dokud tu není jasno o cílech, které v zemědělské politice sledujeme. Vytýkám proto naší oficiální zemědělské politice její krátkodobé zaměření. Naše vesnice potřebuje klid a jistotu, potřebuje dlouhodobé zaměření zemědělské politiky.

Začneme-li se zabývat těmito otázkami, tak na prvním místě je otázka vlastnictví půdy. Otázka upevnění soukromého vlastnictví novou zemědělskou politikou, socialistická zásada odstranění pozemkové renty, nový pohled na pozemkovou půdu, která přestává být kapitálem a stává se výrobním prostředkem, která přestává být záležitostí, s níž se spekuluje, ale začíná být záležitostí, která je pevně vkalkulována v zemědělský pořádek na půdě; proto tu znova opakuji, že náš návrh, který jsme podali ke konci jarního zasedání tohoto parlamentu, má všechny symptomy, které mohou vést k uklidnění, pokud jde o pozemkovou držbu, a k tomu, co vesnice v tomto směru potřebuje. Náš návrh utvrzuje selský pořádek na půdě, pomáhá chalupníkům výš, vyrovnává pozemkovou držbu a přivádí v tomto ožehavém úseku naší zemědělské politiky naší vesnici k žádoucímu klidu a jde také cestou, která je základní: cestou snižování výrobních nákladů v zemědělství, která je nesmírně ožehavá, poněvadž jenom podle toho, jak se nám podaří v zemědělské politice snížit výrobní náklady v zemědělství, tím také zvýšíme v míře co nejvyšší životní úroveň našeho zemědělského lidu.

Chtěl bych tu také ukázat jen několika slovy, že je třeba v rámci těchto dohod nápravy chyb naší osidlovací politiky. Statistika tržní výkonnosti našeho pohraničí pro veřejné zásobování tu jasně nasvědčuje, že jsme se při naší osidlovací politice neřídili vždycky hlediskem, dáváme-li našim lidem v pohraničí dostatečnou životní úroveň. A až budeme dnešní stav v pohraničí dávat do souladu s dlouhodobým zemědělským plánem, až budeme nutit mnohé kraje našeho pohraničí k tomu, aby přece dbaly na živočišnou výrobu, pak přijdeme k tomu, že jsme tady základním plánováním naší osidlovací politiky porušili ony předpoklady, které musíme v dlouholetém zemědělském plánu sledovat.

Voláme při této příležitosti taky, aby všechny lidové orgány v pohraničí, které provádějí osidlovací akci - zde mám na mysli rolnické komise - prošly novou demokratickou zkouškou důvěry, poněvadž ony jsou někdy příčinou mnohých stesků a mnohých stížností, které vedou k tomu, že po této stránce v našem pohraničí není všechno v pořádku.

Chtěl bych tu říci také jednu varovnou větu, pokud se týče volyňských Čechů. Nejen z mého volebního kraje, ale z celých krajů naší republiky dochází řada zvěstí, že z nepochopitelných důvodů na místě, abychom jim podávali naše české a slovanské srdce, podáváme jim někdy jenom úřední tvrdost.

V situaci, v níž jsou naši lidé v pohraničí, by také přispělo uklidnění, pokud jde o lesy, které jsou závažnou otázkou osídlenců, a je třeba tuto věc vyřešit bez stranické licitace a demagogie ve prospěch osídlenců.

V okamžiku, v němž pečlivě zkoumáme situaci naší výživy, dovolíte mně, abych řekl také několik slov o naší odborné zemědělské službě. Chtěl bych se především vyrovnat s těmi velikými plány, které jsme měli na začátku naší republiky, když jsme si slibovali, že budeme ve všech státech evropských a kolem nás sledovat zemědělský pokrok. Mělo to být svěřeno tak zv. instituci zemědělských attaché, kde vedle všech těch lidí, které posíláme do zahraničí, měl tu jeden mít úkol sledovat zemědělský pokrok v jiných zemích, ale také obchodní zájmy našeho zemědělství. A tak by bylo jednou na místě, abychom si vůbec udělali i s hlediska zemědělského revisi, koho to vůbec za peníze státu za hranice pořád posíláme a jaké jsou kladné výsledky těchto zájezdů.

Za druhé chtěl bych podotknout, že odborná služba ministerstva zemědělství prostřednictvím našich okresních národních výborů je příliš zaměstnána vším možným statistickým zjišťováním a různými úkoly a že naše odborné zemědělské úřady jen nařizují a zapomínají, že jsme je tvořili proto, aby byly opravdovými rádci našeho zemědělství. Poradní odborná zemědělská služba nám nefunguje, přiznejme si to upřímně a otevřeně, není na výši, zabývá se příliš politickými interesy a přezírá odborně zemědělské hledisko. Také naše hospodářské školy neplní svou povinnost do té míry, jak bychom očekávali, a já tu jenom na okraj připisuji jednu poznámku, jestli dvojí kolej ve správě hospodářských škol v ministerstvu školství není tu na závadu tomuto jejich odborně zemědělskému poslání.

Chtěl bych se také v souvislosti s tím zmínit o odborové činnosti našeho Svazu zemědělců. Bude tu potřebí rychle řešit krisi, která tam vzniká, rychle jmenovat příslušné orgány, protože je třeba, aby široké sbory autonomních činovníků, ať volených nebo zatím jmenovaných, tu také byly korektivem všeho, co po stránce úřední se ve Svazu děje. Svaz je mocným instrumentem odborně zemědělské práce. Koná svou povinnost, ale mohl by ji konat v míře daleko širší, kdybychom také tam měli určitý klid a jasno. Váhavost ministra zemědělství zde působí veliké škody. Je třeba, aby podle zmocnění, které mu dal zákon, jmenoval funkcionářské sbory a tím umožnil, aby tato organisace znova nabrala dechu a rychle vykročila do práce, kterou po stránce odborně zemědělské má konat.

Řekl jsem nedávno, že obroda našeho selství je jenom v jeho socialistické orientaci. Nejenom péče o majetek, nejenom péče o korce a budovy, ale také péče o zemědělského člověka. A tu je třeba velmi rychle k spokojenosti našeho zemědělce a k zvýšení jeho výroby odstranit disparitu sociální, která tu vzniká a která je každým novým zákonem ještě rozšiřována. Je třeba rychle odstranit disparitu daňovou, sociální, v pojištění vyřídit všechny otázky, které souvisí s odstraněním risika zemědělské práce. Je třeba našemu zemědělství podat rychle ruku, ale ne v projevech, ne ve slibech, ale tady v parlamentě a ve skutečnosti. (Potlesk.) Cesta našeho zemědělského člověka nahoru je také cestou snižování výrobních nákladů v zemědělství. Nejde tu jen o to - i když je to prvořadý problém - dát mu dostatek půdy, nýbrž jde také o dostatečný počet strojů a o organisování celého problému, který se týká mechanisace našeho zemědělství. A tu mi dovolte, abych řekl, že tu pomíjíme jednoho mocného činitele, který už na této cestě mnoho dobrého a velkého vykonal. Pomíjíme tu někdy zájmy našeho družstevnictví. Dali jsme ve své orientaci přednost státnímu kapitalismu před čistotou družstevních myšlenek. Je třeba mobilisovat mravní a kladné síly našeho družstevnictví, je třeba jim dát přednost před jiným řešením. Zatím co jdeme cestou centralisace se všemi jejími chybami a omyly a naše zemědělské družstevnictví propadá někdy boj i o posice a moc, promarňujeme tu největší kapitál, a to je kladný poměr rolnictva k družstevnictví, největší kapitál, kterým můžeme bez státní podpory, bez velkých subvencí mobilisovat mnohé velké a široké pomocné prostředky pro naše zemědělství.

Naše zemědělská i vyživovací politika musí velmi pečlivě zkoumat své dosavadní cesty. Potíže, do kterých jsme se dostali a které jsme částečně také zavinili, nebudou v naší zemědělské politice hrát úlohu jenom letošního roku. Promítnou se nejméně do příštích dvou roků dalších. A proto je potřebí shrnovat, dávat dohromady a hledat všechny možné cestičky, které nám na místě mezinárodních pomocí, i když jsme a musíme být za ně vděčni, dovolí, abychom z prostředků našeho zemědělství obstarali pro naší výživu vše, co potřebujeme.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP