V těchto návrzích je velmi zřetelně podtržena funkce distribuce jako veřejné služby. Prakticky od počátku tohoto roku je známo v odborných a politických kruzích, jaké zásadní myšlenky při této nové úpravě ministerstvo výživy sleduje. Budiž dovoleno zde konstatovat, že teprve v průběhu léta t. r. se projevil návrh, spočívající na podstatně odlišných zásadách, který svérázným způsobem chtěl modifikovat ústavní odpovědnost resortního ministra. Protinávrhy jsou také zajímavé tím, že právě v době, kde se se všech stran ozývá volání po zrušení zbytečných ministerstev a úřadů, je současně navrhováno vytvoření nového mamutího úřadu organisovaného tak, že by tento úřad podléhal několika ministrům a nakonec by asi nevěděl, koho má poslouchat, anebo by se při různosti názorů na jednotlivé otázky stával často neschopným k úkolům, pro které byl zřízen.

Každému je známa tíha odpovědnosti ministra výživy a nesnadného úkolu zejména v době, do které jdeme, a není třeba tudíž zdůrazňovati, jak by se zmnohonásobily obtíže, kdyby o odpovědnost s ním v jedné věci se mělo dělit několik členů vlády a representačních složek kruhů mimovládních, které parlamentní kontrole přímo podřízeny nejsou.

Otázka výkupu a distribuce zemědělských výrobků měla by býti posuzována jen jako otázka hospodářská a organisačně-technická a nikoliv politická.

Jak jsme se dověděli z jednání na konferenci potravinové a zemědělské organisace Spojených národů, ukončené právě v těchto dnech v Ženevě, je otázka organisace a výkupu distribuce zemědělských výrobků problémem světovým a z toho plyne pro nás důsledek, že musíme vytvořit takovou mírovou organisaci, která by byla schopna chránit jak zemědělce, tak i spotřebitele v mezinárodní soutěži, do které se naše zemědělství velmi brzy dostane. Nemohu proto než apelovat na všechna rozhodující místa, aby návrh ministra výživy na novou úpravu distribuce byl bedlivě uvážen a také brzo projednán bez jakýchkoliv aspektů politických.

Nakonec se chci ještě zmínit o otázce hospodářské kontroly, o níž bylo již tak mnoho a tak často diskutováno v tisku a ve veřejnosti vůbec. Dnes, kdy víme, jak úsporně a obezřetně musíme v nastávajícím hospodářském údobí postupovat, dostává otázka hospodářských kontrol zcela jiný ráz, než tomu bylo dříve. Dnes je všem jasno, že svůj hospodářský vývoj musíme pevně řídit, nikoliv snad jen proto, že jsme se rozhodli pro řízené hospodářství, nýbrž zejména proto, že nemáme jiné cesty. A je samozřejmé, že chceme-li řídit výrobu, oběh a spotřebu výrobků, musíme se přesvědčovat, jak jsou opatření, která v rámci tohoto řízení činíme, ve skutečnosti prováděna. Řízení bez kontroly není myslitelné a nebude řízeného hospodářství, nebude-li kontroly. Přitom však je nutno, aby si veřejnost již konečně jasně uvědomila, že dnešní hospodářská kontrola nemá vůbec nic společného s kontrolou, kterou prováděli okupanti. Němci usilovali, aby kontrolou vyssáli z našich zdrojů co možná nejvíce pro úspěšné vedení své války. Dnes však není kontrolou nikdo vyssáván. Dnes se snažíme kontrolou zabezpečit, aby všichni naši občané dostali poměrně stejný díl z toho, co máme, aby nikdo nežil na úkor jiného. Proto slyšíme-li některé ojedinělé hlasy, volající po zrušení hospodářských kontrol, slyšíme tím i hlasy, nepřející prospěchu všeho obyvatelstva a škodící naší snaze o zlepšení vyživovacích poměrů. Avšak i ti, kteří v podstatě uznávají, že se bez kontroly ještě dlouho neobejdeme, často nechápou, proč je nutno kontrolovat celý hospodářský proces a proč nelze některé složky z kontroly vypustit. Zapomíná se při takových námitkách, že nejúčinnější kontrola je u zdroje, u prvovýrobce, kde celý řetěz černého obchodu má svůj počátek. Víme, že na př. zemědělci ve svém celku nezklamali a nezklamou, ale stejně dobře víme, že i mezi producenty je dosti těch, kteří využívají nouze ostatních spoluobčanů k svému úzkému osobnímu prospěchu. Zkušenosti ukazují, že proti kontrolám mluví a brojí vždycky ti, kteří mají mnoho důvodů se jich obávat, nikoli snad pro pouhou nepříjemnost kontrolního úkonu, ale pro trest, který bude mít kontrola v zápětí. Je proto třeba, aby činnost orgánů hospodářské kontroly byla všemožně podporována a nikoliv, jako tomu bylo dosud, někde ztěžována a brzděna.

V této souvislosti bych se chtěla zmínit o odpovědnosti všech československých žen. Záleží na nich, jak účelně a racionálně budou umět zacházet s tím, co nám příroda letos dala, a záleží také na jejich uvědomění vůči celku. Všechny musíme dnes bojovat dvojnásob proti černému obchodu: ne šířit paniku a vykupovat v obchodech staré zboží, jak se někde děje, a shánět potraviny na černém trhu stůj co stůj. Uvědomme si, že všechno to, co odebereme na černém trhu, zmizí z veřejného zásobování, a že to potom musíme nahradit dovozem a platit devisami.

K samému exposé ještě připomenu, že je z něho i z celého vedení ministerstva výživy patrno, že celá naše výživa je řízena tak, jak to vyžaduje zájem národa a státu, naprosto objektivně a přitom iniciativně. Doporučuji proto schválení zprávy ministra výživy v plném znění. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Klícha; prosím, aby se ujal slova.

Posl. Klícha: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Po letošní neúrodě, kterou jsme byli stejně tak jako řada evropských a zámořských států postiženi, zůstává pro nás otázka zabezpečení výživy lidu nejvážnější a nejožehavější otázkou. Při úkolech, před něž staví náš pracující lid úspěšné plnění dvouletého plánu, není možno připustit, aby výživa lidu, jehož zdraví je v důsledku šestiletého strádání za doby války a okupace značně otřeseno, byla jakýmkoli způsobem snižována. Znamenalo by to ohrožování úspěšného plnění dvouletého plánu a konečně i ohrožení zdraví celého národa.

I když důležitý úkol zabezpečení výživy lidu nám byl letošní neúrodou značně ztížen, není přesto žádného důvodu ke všem těm poplašným zprávám některého našeho tisku, jako by zabezpečení výživy lidu bylo vážně ohroženo. Podobné zprávy vyvolávají zbytečný chaos a zmatek mezi lidem a vedou k tomu, že každý, kdo má k tomu možnost, snaží se zásobit na vlastní vrub stůj co stůj a někdy i za každou cenu. Tím se zvyšuje pro kořistnické šmelináře tak vítaná poptávka na černém trhu, což vede opět ke zvyšování cen na černém trhu a ke zvyšování zisků šmelinářů. Že tímto vzrůstem černého obchodu a šmeliny je rozvraceno řádné hospodářství a ohrožována výživa lidu, je nabíledni. Proto každé šíření zpráv některým naším tiskem o katastrofální neúrodě a tím ohrožené výživě lidu je trestuhodným rozvracením našeho zásobování a hnaním vody na mlýn kořistnickým šmelinářským hyenám. Proti způsobu informování o stavu zabezpečení naší výživy, provedenému p. posl. Klátilem ve Svobodném slově byl nucen úředně se ohradit dokonce odpovědný zástupce ministerstva výživy. Pan posl. Klátil nebyl v tomto šíření paniky o katastrofální neúrodě a ohrožené výživě osamocen. Nálada o katastrofální neúrodě a z ní hrozící bídě a hladu byla mezi lid šířena tiskem a projevy mnohých činitelů zcela systematicky. Pan Hejda se snaží zveličovat neúrodu na Slovensku do skutečně katastrofálních rozměrů svým úvodníkem ve Svobodném slově ze dne 13. srpna t. r., v němž mluví o sklizni 18.000 vagonů pšenice proti loňské 50.000 vagonů. Takovéto ocenění stavu úrody na Slovensku dává pak pochopitelně možnost panu povereníkovi Kvetkovi mluvit o šestimetrákovém výnosu z hektaru, dává možnost k silnému podhodnocování výnosu i mnohým kompetentním činitelům v českých zemích. Můžeme se pak divit, že část lidi je doslova zachvácena panikou a strachem před nastávajícím hladem a že jejich fantasie pracuje na plné obrátky, rozdmychávána a podpalována jsouc ještě zlomyslnou šeptandou zakuklených i zjevných reakcionářů a ziskulačných šmelinářů? Na trzích a v obchodech šíří se mezi některými hospodyněmi již dnes nejnesmyslnější pověsti, že prý u nás bude strašná bída a hlad, že v krátké době nebude nic ke koupi. Některé ustrašené ženy mají dokonce zaručené zprávy o tom, že národní podnik Baťa nemá již žádné suroviny a že v nejkratší době proto zastaví úplně výrobu. Stejná situace prý je v průmyslu textilním a jinde a největší panika se šíří kolem otázky zabezpečení výživy. Tu doslova platí heslo: Zachraň se každý, kdo můžeš, jak můžeš, na vlastní pěst, stůj co stůj, opatřováním vlastních zásob za každou cenu pod rukou na černém trhu!

Proto na černém trhu rostou ceny zboží k radosti a spokojenosti šmelinářů do závratné výše. Proto za 1 q pšenice se nabízí, jak o tom svědčí oběžník zemského národního výboru v Brně ze dne 25. srpna 1947, ceny daleko vyšší, než jaké jsou v řádném přídělovém hospodářství. To jsou také příčiny, proč výkup obilí vázne. V uvedeném oběžníku se o tom doslova píše toto: "Výkupy obilí oprávněnými vykupovači od zemědělců jsou velmi nepatrné, čehož hlavní příčinou je nejenom nižší letošní úroda, nýbrž hlavně prodej obilí na černo". Je známo, že v okresech, kde byla sklizeň obilí poněkud lepší, je vykupováno t. zv. řemeslnými šmelináři, kteří využívají ztížené hospodářské situace ke svým nekalým spekulačním účelům. Za obilí jsou zemědělcům nabízeny ceny značně vyšší než úředně stanovené. Z uvedeného je zřejmé, komu slouží ať vědomě či nevědomě ti činitelé a ta část našeho tisku, kteří šíří naprosto neodůvodněně panické zprávy o katastrofální neúrodě a kritické vyživovací situaci. Slouží, ať chtějí nebo nechtějí, reakčním rozvratníkům a šmelinářským kořistníkům.

Řekl jsem již, že jsou to panické zprávy ničím neopodstatněné, neboť stav naší úrody není zdaleka tak kritický, jak to líčí tito mnozí činitelé, a také ne takový, jak se snaží tvrdit páni povereníci zemědělství a výživy. V obilovinách není rozhodně o 40 % nižší, jak oni uvádějí.

Tak parlamentní delegace zásobovacího výboru při svém zájezdu na Slovensko počátkem července t. r. shodně konstatovala, že v nejhůře postižené oblasti, na t. zv. Žitném ostrově, bude činit výnos z 1 ha průměrně 8 q pšenice, a u žita až 11 q. Na ostatním Slovensku mimo jižní části, kam se delegace nedostala byla úroda odhadována na 11-12 q z 1 ha. Povereníctva zemědělství a výživy však přiznávají pro celé Slovensko průměr pouze 6 q z 1 ha. Je to zatajování skutečného stavu, které prospívá pak jenom rozvracečům našeho hospodářství a velkošmelinářům. Pan povereník může snad namítat, že členové delegace, zkušení zemědělci, se ve svých odhadech mýlili. Mohu pana povereníka ujistit, že několik členů této delegace, kteří měli možnost zhlédnout úrodu na Valašsku, se shodovalo v tom, že úroda na Slovensku mimo Žitný ostrov je v podstatě stejná, ne-li lepší než na Valašsku.

Je sice pravda, že po příkladu p. povereníka také valašské okresní národní výbory přiznávají hektarový výnos u pšenice pouze 6 až 8 q, u žita 7 až 10 q. Ani jejich přiznání však neodpovídají skutečnosti. Tak na okrese Vsetín - kde okresní agronom spolu s okresním referentem přiznávají u pšenice průměr z 1 ha 6 q, při čemž kontrolu při výmlatu dosud neprovedli, ačkoliv je již z větší části skončen - zjistil jsem namátkou ve 3 obcích, z nichž každá leží v jiné části okresu, průměrný výmlat u pšenice 9 q z 1 ha, a ještě pronikavější rozdíl jeví se u žita. Zde činí odhad ve jmenovaném okrese 7 q z 1 ha, zatím co v uvedených obcích bylo při výmlatu zjištěno v jedné obci 8.3 q, v jedné 11 q a v jedné dokonce 15 q. Slouží to k velké cti valašským zemědělcům, že sami svým přiznáním opravují nesprávné hlášení úředních orgánů. Svědčí to o jejich chápání svých povinností a o jejich vysokém uvědomění. Za to jim patří naše plné uznání a náš dík. Je to však také důkaz, že tvrzení pana povereníka o šestimetrákovém výnosu z hektaru pro Slovensko není pravdivé a že výnos je ve skutečnosti při nejmenším takový, jako ukázal skutečný výsledek výmlatu ve 3 valašských obcích. Ukazuje to však, že také na Moravě i v Čechách se skutečná výtěžnost někdy úředními orgány zatajuje a snižuje a tak se vytvářejí reservy pro černý trh. A v tom právě je nutno spatřovat ten nejnebezpečnější útok na zabezpečení výživy našeho lidu.

Zde je úkolem ministerstva výživy a povereníctva výživy, aby proti takovýmto případům, kdy skutečný stav úrody a výmlatu je nesprávným hlášením zatajován a snižován, co nejpřísněji zakročilo. Není toho možno však dosíci tím, když redaktor "Času" se snaží v článku "Keď niekomu preskočí v hlave", ze dne 12. srpna t. r. vyvracet nepravdy a hlouposti "Rudého práva", které poodhalilo roušku nad tím, jak jsou prováděny úřední kontroly při výmlatech, když je možné při jedné razzii zachytit 2 000 q zašmeleného obilí. Snaží se to zlehčit nepodařeným vtipem, proč prý "Rudé právo" raději nenapsalo 2 miliardy gramů. Skutečnost šmeliny však nevyvrátil. Zastává se však dosavadního způsobu zásobovacího systému Slovenska furiantským prohlášením, "že nikdo prý dosud z hladu na Slovensku nezemřel". Zapomněl ovšem poznamenat, že z českých zemí muselo být zásobování Slovenska dotováno 5.000 vagony nad rozpočet a ještě v srpnu dalšími 400 vagony, které si pan povereník inž. Filo vyžádal na vládě prohlášením, že nebude-li mu vyhověno, zastaví v srpnu veškeré dodávky pro celé Slovensko. Takovéto zlehčování případů, které velmi nebezpečně ohrožují zabezpečení výživy lidu, je více než trestuhodné, neboť zločinnou činnost šmelinářů by takto krylo a omlouvalo.

Pan ministr výživy ve svém exposé uvádí, že při celoroční spotřebě chlebového obilí, které činí 114.000 vagonů, bude nutno dovézti z ciziny 41.000 vagonů. Jako dosud zajištěnou úhradu tohoto nutného dovozu uvádí 20.000 vagonů pšenice z SSSR a 3.000 vagonů chlebového obilí z 8.000 vagonů, dovezených odjinud.

Podle této zprávy chybělo by nám ještě 18.000 vagonů chlebového obilí. Domnívám se, že takto stanovené množství dovozu je příliš vysoké. Vycházíme-li totiž z celkové potřeby 1 14.000 vagonů, musíme počítati s tímto krytím: Předpokládaný výkup 78.000 vagonů minus 5.000 vagonů na osivo činí pro spotřebu 73.000 vagonů. K tomu nutno připočítat zásoby z minulého roku, s nimiž jsme přešli do nového hospodářského roku, a které činí 8.000 vagonů chlebového obilí a 3.000 vagonů mouky u malorozdělovačů, čímž dojdeme k číslu 84.000 vagonů. Připočteme-li dovoz 20.000 vagonů pšenice ze Sovětského svazu a oněch odjinud dovezených 3.000 vagonů, máme zabezpečeno 107.000 vagonů, takže nám zbývá opatřit nikoliv 18.000, nýbrž 7.000 vagonů.

Tato skutečnost ukazuje, že situace k zabezpečení výživy našeho lidu není ani kritická, ani zoufalá, jak se to snaží lidu vsugerovat některý náš tisk a někteří činitelé mluvením a psaním o tom, že prý nám chybějí celé desítky tisíc vagonů. Těmto šiřitelům paniky a strachu platila plným právem káravá slova pana ministra výživy, když ve svém exposé na jejich adresu prohlásil: "Jsem povinen vyvrátiti nedoložené zprávy, které naší veřejnost zbytečně zneklidňují a pomáhají tak šmelinářům a černému trhu."

Že je tomu skutečně tak, ukázal již citovaný výnos zemského národního výboru v Brně, který ukazuje, jak se šmelináři snaží využít mezi lidem vyvolané paniky a strachu k vykupování obilí za přemrštěné ceny, aby podkopali v základech úředně stanovený výkup a tím rozvrátili naše zásobování, z čehož by pak mohli mnohonásobně těžit a kořistit.

Loňský příklad Slovenska - kde se špatnou organisací výkupu dostalo šmelinářům do ruky 13.000 vagonů obilí, čímž rozvrátili v předežňových měsících zásobovací systém a využili toho k rozvratu, k prodávání mouky po 30 i více korunách za 1 kg - dává také nám tušiti, jaké budoucnosti bychom šli vstříc, kdybychom zločinecké rejdy šmelinářů nepotlačili v zárodku všemi po ruce jsoucími prostředky.

Pan ministr Majer poukázal ve svém exposé na to, že mimo dodávky ze Sovětského svazu jsou vyhlídky na dovoz dalšího potřebného obilí nepatrné. Ze sovětské dodávky 20.000 vagonů pšenice dostává se Slovensku asi ¹/₃, při čemž ovšem někteří činitelé nejsou s tím ještě spokojeni. Tato veliká pomoc Sovětského svazu v době naší největší tísně nikterak nevadí demokratickým redaktorům Času, aby se v čísle ze dne 13. srpna t. r. záludně neotřeli o Sovětský svaz a nesnižovali jeho velikou přátelskou pomoc zlehčováním popularisace této pomoci a poukazováním na to, jakou dalekosáhle větší pomoc Evropě přinesly Spojené státy, které prý Evropě dodaly 11 milionů tun obilí. Redaktor Času se dožaduje aby stejným způsobem byla popularisována také tato veliká pomoc Evropě se strany Spojených států. Zapomněl však napsat, že z této veliké pomoci dostalo Československo jen mizivé procento, zatím co poražené fašistické státy a především Německo a Italie dostaly mnohonásobně více.

Jde-li o zabezpečení výživy lidu, nesmí být pro potrestání zločinné činnosti šmelinářů žádný trest dosti vysoký. Současně však je nutno apelovat na zdravý rozum a úsudek všech konsumentů, aby nákupem zboží od šmelinářů za přemrštěné ceny neokrádali sebe a své rodiny a nepomáhali šmelinářům k rozvratu našeho zásobování, na což by v jarních měsících velmi doplatili především konsumenti sami.

Již dnes platí konsument pochybné přilepšení velmi draze, když platí šmelináři 3o Kčs za 1 kg mouky. Touto nerozvážností pomáhá šmelinářským spekulantům k organisování rozvratu zásobování, které by vedlo k bídě a hladu konsumentů a k pohádkovým ziskům šmelinářů. Stejně tak ani rolníci nesmějí se dát zlákat vidinou velkého zisku z černého prodeje, neboť porucha našeho hospodářství, která by tím vznikla, by se nakonec dotkla také jich samých.

Proto jediným zájmem jak konsumenta, tak i rolníka je, aby pomáhali ve svém vlastním zájmu stíhat šmelináře při každé příležitosti. Je to povinností každého skutečně poctivého vlastence, a kdo tak nečiní, nemá práva nazývat se uvědomělým Čechem a Slovákem a poctivým vlastencem.

Ministerstvo výživy mělo by dále dbát toho, aby kontrolní a cenové orgány, podléhající jeho pravomoci, byly ve své činnosti daleko průbojnější a výkonnější, než je tomu dosud, a aby při trestání zjištěných případů černého obchodu, předražování a šmeliny vypustili ze svého trestního předpisu slovo "přestupek" a nahradili je slovy "přečin" a "zločin", jimiž tyto činy, ohrožující výživu národa, skutečně jsou. Tresty vyměřované trestními okresními referenty ve výši 100-1.000 Kčs a jen v několika ojedinělých případech desetitisícovými částkami jsou šmelinářům k smíchu. Tyto ztráty mají totiž šmelináři započteny do svých šmelinářských kalkulací, s nimi počítají právě tak, jako řádný obchodník musí počítat s řádnou daní.