A nejdůležitější nakonec. Zmínil jsem se již, že chov dobytka jest existenční otázkou drobných a středních zemědělců jihomoravského kraje. Stav dobytka v jednotlivých hospodářstvích klesl již na minimum a přece ani v tomto počtu nedá se udržet bez potřebného pomocného zákroku. Pan ministr zemědělství se ve svém exposé zmiňuje o přesunu dobytka z krajů s nedostatkem píce do krajů, kde je jí dostatek. Nevím, jak to pan ministr plánuje, dovoluji si však pro svůj kraj označiti toto řešení za málo vhodné. Je sice nutno, aby dobytek jatečný byl neprodleně z kraje odsunut dříve, než utrpí na jakosti, tak jako tak již ne žádoucí, avšak dobytek chovný všech kategorií je bezpodmínečně nutno v kraji zachovat, má-li se předejít jeho přímo kritickému nedostatku již na jaře příštího roku. Mám za účelnější, aby se píce dopravovala v případě, kde nejde o pastvu, za dobytkem a ne dobytek za pící. Je však třeba, aby každý cent sena a slámy, který možno jinde oželet - zbytečný asi není nikde -byl převezen do krajů nejpotřebnějších. Je nutno též při distribuci dovezených jadrných krmiv pamatovati v první řadě na tyto kraje. Ječmen, jehož neúroda nebyla, pokud se zrna týče, tak katastrofální jako u jiných plodin, může býti zemědělci nabídnut národnímu hospodářství jen v tom případě, že dostanou přidělena náhradní krmiva za přiměřenou cenu.

Doporučoval bych též, aby urychleně bylo jednáno o nové ceně cukrovky, u níž se rovněž projeví úbytek úrody nejméně o 50 %.

To by byly, myslím, ty největší bolesti zemědělců jižní a jihovýchodní Moravy, a prosím, aby bylo učiněno na jejich zmírnění všechno, co je možné. Zemědělci tohoto kraje již po tři roky nepřízní počasí a poměrů pronásledovaní si toho plným právem zaslouží.

Nakonec malou připomínku odpovědným úředníkům příslušných ministerstev, aby při poskytování zpráv zástupcům tisku stylisovali tyto zprávy tak, aby jim nemohlo být jinak rozuměno, než jak jsou myšleny. Začátkem tohoto měsíce přinesl denní tisk ve zprávě o vyživovací situaci prohlášení pana sekčního šéfa ministerstva výživy, že nyní vše bude záležet na tom, jak budou zemědělci plnit dodávkové předpisy. Byl jsem svědkem rozhovoru o této novinářské zprávě a zjistil jsem, že někteří čtenáři tomu rozuměli tak, jako by šlo v této tak závažné věci nanejvýš o dobrou vůli nebo o vědomí povinnosti zemědělců a ne o jejich dodávkové možnosti. Mohu prohlásit na základě zkušeností, které národ se zemědělci v posledních dvou letech získal, že kdyby to bylo pravda a zásobovací situace byla vskutku závislá jen na dobré vůli zemědělců a ne na jejich možnostech, pak bych dnes s tohoto místa nemluvil, protože k exposé pánů ministrů by zcela určitě nebylo došlo, poněvadž vyživovací situace u nás by byla skvělá. (Potlesk.).

Podpredseda dr Ševčík: Ďalším rečníkom je p. posl. Ing. Filo. Dávam mu slovo.

Posl. Ing. Filo: Slávna snemovňa, dámy a pánovia!

Expozé pána ministra výživy Majera a pána ministra pôdohospodárstva Ďuriša prišlo v dobe, keď každý občan tohto štátu úzkostlive sa pýta, či jeho každodenný prídel chleba bude zaistený a dokedy. S úzkosťou a zároveň s nádejou sledovali sme vývoj poľnohospodárskych kultúr, dôležitých pre našu výživu, už od jesene minulého roku. Krutá zima, jarné záplavy a pozdné jarné mrazy a nakoniec nevídané sucho spôsobily, že úzkosť, s ktorou sme sledovali vývoj kultúr, bola oprávnená, naše nádeje sklamaly a postavily československú verejnosť a vládu pred zásobovací problém, ktorý je jeden z najťažších problémov od ukončenia vojny.

Nutno vyzdvihnúť, že expozé pána ministra Majera a pána ministra Ďuriša podalo nám neskreslený, správny obraz o situácii, ktorú musíme svorne a bez partajného aspektu riešiť v záujme národa a štátu. Mám zato, že hoci expozé pána ministra výživy bolo veľmi starostlivo sostavené, predsa len nedokresľuje vyživovaciu situáciu, najmä neanalyzuje dostatočne sprievodné zjavy v našej povojnovej roľníckej politike, ktorá má značný podiel aj na dnešnej našej zásobovacej situácii. Je nesporné, že hlavnou príčinou katastrofálnej neúrody v roku 1947 bolo katastrofálne sucho. Avšak vedľa tejto príčiny sú ďalšie nie menej závažné okolnosti, ktoré do značnej miery ovplyvnily neúrodu v roku 1947 a nedostatočnú úrodu v rokoch predošlých. Za dlhotrvajúcej vojny aj po nej pôda ani po stránke mechanického spracovania, ani po stránke biochemickej nebola dostatočne pripravená pre siatbu. Taktiež nedoriešený maďarský problém na južnom pohraničí Slovenska značnou mierou prispel k tomu, že očakávané výnosy ani po stránke kvalitatívnej, ani kvantitatívnej nevyhovovaly. Bude treba venovať tomuto problému zvýšenú odbornú pozornosť, aby účelnou poľnohospodárskou technikou boly odstránené aspoň tie škodlivé vplyvy v našej rastlinnej produkcii, ktorých odstránenie je v ľudských silách.

Avšak keď bližšie analyzujeme príčiny a účinky dlhotrvajúceho sucha, prichádzame k názoru, že nás nemôže uspokojiť prostý výklad o biblickom suchu, ale že tu ide pravdepodobne o zjav vážnejší, a nakoľko sa periodicky v posledných rokoch opakuje, o zjav viac-menej trvalého charakteru. Z týchto dôvodov je treba, aby sa týmto problémom zapodievali pôdohospodárski odborníci, skúmali jeho príčiny a na základe získaných skúseností vypracovali dlhoročný plán, ktorý by aspoň čiastočne eliminoval účinky sucha. Je síce pravdou, že tohoročné sucho je európskym zjavom, avšak sám mám na mysli náš žitný ostrov, kde účelným zavlažovaním a vysadením lesných pásov na zachytenie vetrov môžeme podstatne ovplyvniť vegetačné pomery. Taktiež naša zalesňovacia politika musí byť čulejšia; treba zalesniť každú prázdnu a neplodnú plochu, aby sa vlaha v hojnejšej miere zachycovala. S týmto všetkým organicky súvisí aj úprava našich pastvín. Hoci sa o tejto otázke napísalo v posledných dvoch desaťročiach mnoho, problém vo svojom riešení v podstate nepokročil. (Predsedníctvo prevzala podpredsedníčka Hodinová-Spurná.)

Z expozé pána ministra výživy sa dozvedáme, že v hospodárskom roku 1947/1948 nebude sa nám dostávať pre verejné zásobovanie asi 41.000 vagónov chlebového obilia. To je to minimálne množstvo, s dovozom ktorého nutno počítať, aby zásobovanie chlebovým obilím bolo stejnomerne zaistené na všetky zásobovacie obdobia a pre každého spotrebiteľa. Zaiste nebude ľahkou úlohou pre vládu, aby toto množstvo chlebového obilia obstarala. A tu sa mi prichodí spýtať, či sa naša vyživovacia správa od konca vojny uberala správnou cestou. Mám zato, že náš výdaj bol väčší než príjem a že pri trochu obozretnejšej politike mohli sme si vytvoriť určité rezervy, z ktorých by sme boli mali možnosť v dnešnej ťažkej situácii čerpať. Dovolil som si na túto okolnosť upozorniť parlament vo svojom výklade pred zemedelským výborom, kde som sa dožadoval vytvorenia železnej rezervy pre nepredvídané situácie, a tvrdím i dnes, že situáciu v zásobovaní chlebovým obilím zvládneme len vtedy, keď vychádzajúc z reálnych možností pripravíme taký celoročný vyživovací plán, ktorý by nám umožnil za hospodársky rok skôr zvyšovanie než snižovanie dávok. Som presvedčený, že každý občan tohto štátu, keď sa mu zaistia minimálne dávky chleba, prijme toto opatrenie ako nezbytne nutné, keď nenastane zhoršenie v zásobovaní mäsom a tukom.

V chlebovom obilí nebola naša republika nikdy sebestačná. Pred prvou svetovou vojnou boli sme odkázaní na značný dovoz niekoľko desiatok tisíc chlebového obilia ročne. Taktiež sme dovážali ročne niekoľko desiatok tisíc jadrných krmív. Je síce pravda, že odsunom Nemcov sa nám schodok v chlebovom obili značne snížil, avšak zostáva tu ešte stále len citeľný schodok, ktorý si musíme uhradiť dovozom z cudziny za každú cenu. Bude len svedčiť o prezieravej politike vlády, keď pripraví a schváli taký dovozný plán chlebového obilia, ktorý by zahrnoval v sebe aj nezbytnú rezervu, o ktorej som hovoril.

Situácia v krmovinách je azda ešte vážnejšia než situácia v chlebovom obilí. Naša živočíšna produkcia utrpela prechodom frontu a v prvých povojnových rokoch neúrodou krmív nielen kvantitatívne, ale i kvalitatívne. Už v hospodárskom roku 1946/47 stáli sme pred veľmi vážnym problémom, aby sme našu živočíšnu produkciu udržali aspoň záchovnými dávkami. Tohoročná neúroda objemových krmív, ktorá je miestami o 50-60 % pod normál, a neúroda krmného obilia, postavila verejnú správu vyživovaciu pred najvážnejší problém v našej poľnohospodárskej politike. Naši roľníci už dnes z nedostatku krmív sotva stačia na záchovné dávky. Na to, aby sa mohli dávať dávky produkčné, by sme potrebovali doviezť 60.000-90.000 vagónov jadrných krmív. Škodlivé účinky, zapríčinené touto situáciou, budeme musieť v našom poľnohospodárstve odstraňovať niekoľko rokov. Našou snahou musí byť, aby sme rýchlym dovozom dostatočného množstva jadrných krmív zachránili aspoň plemenný materiál, keďže nebudeme vstave zabrániť kvantitatívnemu sníženiu v našej živočíšnej produkcii.

Výhľady na lepšiu úrodu okopanín sa taktiež zhoršily a produkcia kukurice na Slovensku, i keď bola osiata väčšia plocha ako v roku 1946, bude ďaleko nižšia ako v roku vlaňajšom. Takéto sú výhľady po stránke vyživovacej. Po stránke produkčnej s hľadiska roľníka ako podnikateľa je situácia taktiež krajne žalostná. Pán minister pôdohospodárstva uvádza miliardové škody, ktoré naše roľníctvo utrpelo. I keby našim roľníkom štátna správa bola vstave vynahradiť všetky škody, predsa len treba zdôrazniť, že politika, ktorá bola vedená proti roľníkom, nebola vždy správna. Neprestali sme vždy zdôrazňovať, že disparita medzi cenami roľníckych a priemyselných výrobkov musí byť v záujme národnom a štátnom odstránená, lebo ceny, ktoré naše roľníctvo dostávalo za svoje výrobky, boly ďaleko pod mzdovou hranicou. Tým, že vláda sa rozhodla zvýšiť ceny poľnohospodárskych výrobkov, plní len čiastočne svoju povinnosť voči roľníckemu stavu, ktorý stále doplácal na svoju produkciu a začal žiť z vlastnej podstaty. Bude prvoradou úlohou vládnej politiky, aby solídnou úpravou mzdového a cenového problému postavila našu poľnohospodársku produkciu na zdravý základ a vrátila tak našim roľníkom dôveru a lásku k pôdohospodárskemu podnikaniu. Je smutným zjavom, že náš roľnícky dorast práve pre túto neistotu roľníckeho podnikania opúšťa otcovskú pôdu a dedina sa nám vyľudňuje. Len zvýšenou starostlivosťou o roľníctvo môžeme zabrániť, aby sme nestrovili túto našu zdravú národnú postať, ktorá nám v minulosti dávala toľko zdravých a tvorčích síl. Problém tento nemôžeme riešiť len subvenčnou politikou, ale sústavnou starostlivosťou o náš vidiek, ktorá bude podložená skutočnou vôľou a ochotou všetkých politických strán pomôcť nášmu vidieku. Boli by sme preto očakávali, že pán minister pôdohospodárstva nám predloží solídne vypracovaný poľnohospodársky plán na riešenie tejto vleklej poľnohospodárskej kríze.

Dámy a pánovia, tieto ťažké a zodpovedné problémy môžeme a musíme vyriešiť, keď ich riešiť skutočne budeme chcieť. Sú to problémy vážnejšie, než aby sme si ich mohli dovoliť riešiť pod zorným uhlom záujmov jednej politickej strany alebo keby sa pri ich riešení mala uplatňovať stranícka, či predvolebná demagógia. Mnohé zjavy by sa nám bývalo podarilo hrave odstrániť, keby sa neboly uplatňovaly rôzne demagogické heslá. Mám na mysli najmä takzvanú zásobovaciu situáciu na Slovensku, o ktorej sa mnoho na všetkých fórach hovorilo a ešte nezodpovednejšie písalo. Zásobovacia správa v Bratislave pracovala ruku v ruke so zásobovacou správou v Prahe a mnohé ťažkosti by sme boli hrave prekonali, keby sa neboly rozširovaly nepravdy. Keď chceme, aby sa náš hospodársky život rozvíjal cieľavedome, musí si každý z nás, politik, úradník alebo občan uložiť značnú rezervu a s vedomím svojej zodpovednosti každý svojou hrivnou prispieť ku konsolidácii pomerov. Je nesporné, že náš distribučný systém musí byť zdokonalený a regulované hospodárstvo prehĺbené. Hospodársky rok, ktorý začíname, bude tvrdý a bude skúšobným kameňom nielen vlády, politických strán, ale i každého jednotlivca. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Jako další řečnice je přihlášena pí posl. Jungwirthová. Uděluji jí slovo.

Posl. Jungwirthová: Paní a pánové!

Pan ministr výživy vysvětlil nám známým lapidárním způsobem, jak vypadá naše vyživovací situace, a řekl, že musíme především spoléhat na vlastní síly a vlastní práci. Chtěla bych ukázat, že ministerstvo výživy je u nás řízeno tak, že se touto ministrovou devisou řídí i stát. Naše zásobování je řízeno pevně jak po stránce výrobní, tak i distribuční a spotřební.

O výrobě ve vyživovacím sektoru můžeme mluvit potud, že si všimneme podrobněji našeho průmyslu výživy, jeho výkonu a kvality jeho výroby. Výroba průmyslových živin je charakterisována nedostatkem surovin domácích i zahraničních; proto ta okolnost, že jednotlivé sektory průmyslu neplní program stanovený dvouletým plánem na 100 %, což však neznamená jeho neschopnost, nýbrž neplnění vyplývá z nedostatku surovin. Mlynářský průmysl na př. může semlít pouze tolik, kolik dostal, a vskutku také vše, co bylo do mlýnů dodáno, bylo zpracováno, jenže podle dvouletého plánu to činí v českých zemích 56 % a na Slovensku 46 %. Příznivější výsledky mají sladovny na Slovensku, kde splnily za půl roku plán na 75 %, kdežto v českých zemích pouze na 40 %. Nepříznivé výsledky vznikly malým výkupem ječmene. Jedině pivovary splnily nejvíce plán; na Slovensku dosahují dokonce v průměru 120 až 130 %. Po této stránce se tedy republika unifikuje statečně. Horší je to s mlékárenským máslem, kde české země dosáhly v prvém pololetí 72 %, v červenci a srpnu klesla výroba na 60 %, kdežto na Slovensku dosahuje sotva 25 %. Také výroba umělých tuků, která je ovšem u nás závislá na dovozu surovin ze zahraničí, nedosahuje předpokládané výše.

Z těchto několika případů můžeme činiti především ten závěr, že náš průmysl výživy je připraven na výrobu a jen nedostatek surovin mu brání, aby se úplně rozvinul. To jsou zajisté dobré předpoklady pro budoucnost, kdy, jak pevně věřím, s nedostatkem surovin tak zápasit nebudeme.

Dlužno však ještě vyzdvihnout jeden velmi důležitý moment. Náš průmysl výživy dbá při své výrobě na jakost výrobků. Všude slyšíme dnes volání po jakostní výrobě. Oč důležitější je jakost u výrobků, které slouží k lidské výživě a tím k upevnění zdraví! v sektoru výživy nečekali věru na vládní usnesení, ale starali se od prvních revolučních dnů, aby náš národ dostával postupně výrobky průmyslové a řemeslné výroby ve výživě v jakosti pokud možno předválečně. Opravdu také, když srovnáme výrobky ostatního průmyslu s výrobky průmyslu výživy, vidíme, že jejich jakost má umístění velmi čestné.

Několik příkladů. Naše výživa stojí a padá s dobrým chlebem. Dobrý chléb je také první ukázka poctivé práce ministra Majera v roce 1945. Víme všichni, že hodnota másla byla upravena na mírovou hodnotu tím, že bylo stanoveno již loňského roku, ze obsah vody v másle nesmí převyšovat 18 %. O sýrech, pokud jich bylo v jarních měsících dost, netřeba ani mluvit. Roquefort stejně jako ostatní druhy se kvalitou úplně rovnají světoznámým sýrům holandským a švýcarským. Jakost našich uzenářských výrobků zůstává stále na nejvyšší úrovni; jakmile to surovinná základna dovolí, stanou se zase hledaným exportním předmětem. Značné exportní možnosti jsme získali výrobou kvalitních cukrovinek a bylo by hříchem, kdyby tento slibný rozvoj měl být zastaven. Byla by to velká škoda na našem hospodářství, zejména devisovém.

Po této stránce stejný význam má výroba kvalitních lihovin, zejména destilátů. Stejně tak jako brojíme proti nadměrnému požívání lihovin u nás doma a vyslovujeme plný souhlas s jakýmkoliv omezením výroby lihu z brambor, stejně musíme doporučit výrobu hodnotných destilátů pro export. Rovněž tak pivo mělo v našem exportu vynikající místo a snaží se nyní zvýšením kvality ho znovu docílit.

Po této stránce vidíme, že ministerstvo výživy plní své povinnosti řádně. Pokud jde o distribuci v oboru potravin, slyšíme velmi často kritiky dnešního systému, ovšem po českém způsobu slyšíme jen samé výtky, aniž se chce po pravdě přiznat, že i dnešní, napříště jistě nevyhovující systém, vykonal mnoho dobrého zejména v prvých dobách po okupaci. Trhové svazy, na něž se téměř denně laje, jsou dědictvím po okupaci, kdy jejich úkolem bylo dirigovat výkup a distribuci zemědělských výrobků a potravin. Jsou také typickým zařízením válečného hospodářství nedostatkového a také typickým zařízením, které nedává v podstatě žádná práva oněm složkám, do jejichž hospodaření zasahují. Bylo by bývalo jistě ideální, kdybychom je byli mohli ukončením okupace zrušit. Tím však, že trhové svazy byly podřízeny ministru výživy, který je za ně ústavně odpověden, byl odstraněn základní nedostatek, t. j. nedostatek demokratické kontroly. Ministerstvo výživy řadou zásahů působnost svazů omezilo a u jednoho provedlo takové zásahy, které znamenají jeho faktickou likvidaci.

Řízené hospodářství znamená také řízení distribuce, a k tomu je třeba vhodných orgánů. Není zásadně možné trhové svazy zrušit, aniž předem je postaráno o to, kdo jejich funkci převezme. A tu je třeba konstatovat, že ministerstvo výživy vypracovalo několik návrhů na novou úpravu distribuce v oboru potravin, která by nejenom nahradila trhové svazy, ale znamenala by i definitivní řešení distribuce v měřítku celostátním.

Ministerstvo výživy, jak ostatně velmi podrobně vyložil ministr výživy ve společné schůzi zemědělského a zásobovacího výboru na jaře letošního roku, vychází z názoru, že provádění výkupu a distribuce potravin v dnešním hospodářském systému, kde je plánována na jedné straně výroba a na druhé straně nejrůznějšími přímými zásahy i spotřeba, je vlastně v podstatě problémem organisačním a obchodním. Navrhovaná nová úprava, jejíž zásady jsou, doufám, dostatečně známy, má zaručit výkup všech zemědělských výrobků, vyrobených zemědělci podle plánu a daných na trh.