Předseda Jos. David.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Petr, dr Ševčík, Tymeš, Komzala.

Zapisovatelé dr Kokeš, dr Neuman.

Členové vlády: náměstek předsedy vlády Fierlinger; ministři Hála, Laušman, dr Procházka, Zmrhal.

217 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr Madar; zástupci gen. tajemníka NS dr Záděra, dr Ramajzl.

Předseda (zvoní): Zahajuji 78. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. ř. dal jsem na dnešní schůzi posl. Tomáškovi, Polomskému, dr Janu Stránskému, na tento týden posl. Polákovi, dr Jos. Novákovi, inž. Janáčkovi, dodatečně pro schůzi konanou dne 16. října t. r. posl. dr Loubalovi, dr Uhlířovi.

Posl. Křepela žádá o dovolenou na 1 měsíc z důvodů osobních.

Posl. Vido žádá o dovolenou do 1. listopadu t. r. z důvodů rodinných.

Posl. inž. dr Benda zaslal lékařské vysvědčení.

Posl. Souček žádá o zdravotní dovolenou na 14 dnů, t. j. od 17. října do 1. listopadu t. r. Lékařské vysvědčení předložil.

Navrhuji udělení těchto dovolených.

Kdo s mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Dovolené se udělují.

Přistoupíme k projednávání pořadu schůze, na němž je

Prohlášení pana ministra průmyslu Laušmana podle § 61 jedn. řádu.

Prosím pana ministra, aby se ujal slova.

Ministr průmyslu Laušman (uvítán potleskem): Slavná sněmovno, paní a pánové!

Především si kladu za povinnost poprosit o svolení, abych mohl úvodem svého výkladu vzpomenouti jednoho významného data v poválečných dějinách našeho nového státního života. Zítra, 24. října, budou tomu totiž dva roky, kdy pan president republiky podepsal dekrety o znárodnění nerostného bohatství, průmyslu a peněžnictví, které Prozatímní Národní shromáždění dodatečně schválilo, takže revolučně-demokratický způsob, jakým byla naše nacionalisace uskutečněna, byl před zraky celého světa dovršen demokratickým aktem zákonodárným.

Připomínám tento demokratický charakter našeho znárodnění, na nějž jsme hrdi, protože znovu proslavil jméno našeho národa, národa vysoce kulturního a uvědomělého, který nejednou měl světu co říci a nejednou se postavil v čelo světového pokroku. A chci zdůraznit ještě další důležitou okolnost. Znárodnění jsme provedli tak spořádaně a hladce proto, poněvadž jsme byli jednotni ve vůli i v přesvědčení, poněvadž jsme se dali vést rozumem a smyslem pro odpovědnost, poněvadž jsme všichni kladli výše zájem celku, zájem národa a republiky nad zájem jedinců a stran. Šli jsme jednotně za zásadou, a ta byla jasná! Opřeni o trudné zkušenosti strašných dob okupace a války hleděli jsme jedině na závazky, které nám živým předaly desetitisíce mrtvých hrdinů, padlých v boji za naše osvobození. Proto jsme všichni dne 25. října 1945, druhý den po podepsání dekretů panem presidentem, slavnostně přísahali ve všech oblastech naší vlasti na obrovských lidových shromážděních, že rozumíme osudovým závazkům a že splníme svou povinnost vůči znárodněné výrobě a znárodněným peněžním ústavům, které se tak staly věcí a svědomím celého národa. A vzpomínajíce dnes druhého výročí naší nacionalisace, která změnila od základu skladbu našeho hospodářství, musíme si také uvědomit, jak jsme tyto slavnostně převzaté závazky sami splnili anebo jak jsme přispěli k jejich splnění. Domnívám se, že tváří v tvář těžkým poměrům, na nichž se značně podílí letošní neúroda, musíme si všichni znovu obnovit tehdejší slavnostní sliby a přísahu, neboť setrváme-li v jednotě rozumu i srdcí a budeme-li strážci čistoty tohoto velikého revolučního díla, nemusíme se v sebe bouřlivějších dobách ničeho obávat.

Přistupuje nyní, paní a pánové, k výkladu o situaci naší výroby, považuji za nutno připomenouti, že tato situace je ovlivňována dobovými nedostatky, které nemají jen původ domácí a jichž překonání je proto namnoze nad naše síly. Výhodou pro naši poválečnou hospodářskou konsolidaci je, že jsme doma zúčtovali s liberalistickou volnou hrou sil, chytráckou a dravou, na které se podíleli také hráči zahraniční, a že do hospodářství, politicky nyní podloženého duchem socialisující demokracie, zavádíme princip řízení a plánování. (Potlesk.) Zbavili jsme se tak podlamování národního hospodářství sobectvím bank, kapitálu a velkopodnikatelů. Znárodnění průmyslu, bank a pojišťoven znamená odstranění různých podkopů a zákulisních úkladů a oslabení škodlivých vlivů zahraničních. Hospodářským plánováním zajistili jsme svému národnímu hospodářství klidnější a pravidelnější rozvoj. Poněvadž však národní plánování není ve všech zemích stejně pronikavé, v některých pak pro poměrně ještě silný liberalismus chybí, a poněvadž národní plánování nejsou dosud koordinována světově, nejsou rušivé hospodářské nárazy a krise vyloučeny. Z různých koutů světových při velké závislosti našeho hospodářství mohou tedy zasahovati k nám vlivy, jež účinky naší budovatelské vůle oslabují. Je však možno posilovati účinnost našeho plánování zintensivňováním hospodářské spolupráce se státy s pokročilým plánováním a tak v zesíleném šiku napomáhati vývoji k plánování světovému. Pracovati k světovosti a k všelidské harmonii patřilo ostatně vždycky k našim národním ideálům. I šedivé mathematické plánování si zpříjemníme tímto jeho účelovým posvěcením.

V hospodářské rekonstrukci nás brzdí také nemalé strukturální změny hospodářské ve státech, se kterými jsme mívali čilou výměnu statků. Zejména zdůrazňuji pronikavou industrialisaci, která ovlivňuje náš vývoz. Také nezměrná potřeba surovin, přesahující možnosti jejich včasných dodávek, značná nevyrovnanost platebních bilancí, odklady v provádění brettonwoodské dohody o finanční, zejména devisové spolupráci, nedostatek multilaterálních dohod a jiné, patří k našim hospodářským brzdám, které spolupůsobí s rušivými vlivy politickými a morálními. Zejména mezinárodní politické napětí, vyvěrající z nedůvěry, rozkolísanosti, nervosity a pokleslé morálky válkou pokaženého člověka a velkých společenských celků, nedovoluje ani nám jíti vpřed tak rychle, jak si přejeme. Náraz na překážky znamená leckdy nejen zastavení, ale i několik kroků zpět. Proto jsme všichni vřele uvítali politické uklidnění, které po bouřlivých zářijových dnech u nás doma nastalo ze společného rozhodnutí a z vlastních sil a které, bude-li dlouhodobé, příznivě zapůsobí i hospodářsky.

Je tedy na nás a především na nás, abychom všichni tváří v tvář obtížím a nebezpečím, jež nás čekají, dali se - v hluboké víře v krásné a ušlechtilé vlastnosti našeho lidu - vést rozumem a zdravým smyslem pro skutečnost, pro odpovědnost a spolupráci. Musíme ovšem všichni více pracovat a musíme klást na prvé místo věci společné a zásadní. Tedy více pracovat a méně agitovat, více myslit na republiku a národ a méně na politické strany - to je hlavní věc, a to od nás národ očekává. (Potlesk.) I ve volebním zápase, jehož prvé záblesky se už projevily začátkem září, musíme si zachovat jasnou mysl.

Abych byl v líčení vývoje našeho průmyslu a řemesla co nejpřesnější, musím také předeslat, že jeho chod, vývoj i jeho prosperita je v hospodářství ovlivňována vedle politické situace velkým množstvím hospodářských skutečností, na které jako ministr průmyslu, vzhledem k organisaci našich ústředních úřadů a veřejné správy, nemám přímého vlivu. Začátkem letošního roku nastoupily náš průmysl a řemeslo cestu, která jim byla určena dvouletým hospodářským plánem. Nemusím dokazovat, že v našem hospodářství je to něco úplně nového. Dosud jsme neměli v našem průmyslu s plánováním zkušeností a neměli jsme plánovacích institucí. Je tedy pochopitelné, že plán není bez chyb, zvláště když v některých případech jsme jej museli šít horkou jehlou. Proto myslím, že plnění plánu není jediným rozhodujícím měřítkem pro výkon průmyslu a řemesla. Konsolidaci průmyslu můžeme lépe posoudit ve srovnání s výrobními čísly za rok 1946, jak dále ještě učiním.

Plánem byly však dány průmyslu a zejména jeho klíčovým oborům úkoly, které vyžadují nejen optimálního, nýbrž také maximálního využití výrobních prostředků. To se týká zejména dolů, energetiky, hutí a kovoprůmyslu. Při plnění těchto úkolů je často ještě nutné, a to v zájmu našeho hospodářství, aby se předepsané množství vyrobilo bez ohledu na to, jakých nákladů si výroba vyžádá. To má přirozeně vliv na prosperitu takových podniků. Budu o tom blíže hovořit při hodnocení výsledků v těchto výrobních oborech. Zatím jenom poznamenávám, že při stanovení úkolů je vždy nutno pamatovat také na určení úhrady, která prováděním úkolů vzniká. Po zkušenostech s prováděním dvouletého plánu můžeme již dnes říci, že v celku plán probíhá ve výrobě dobře, i když nebyly vždy splněny všechny podmínky a předpoklady, na kterých byl stavěn. Je však pravděpodobné, že nesplnění takových předpokladů se ještě průběhem dalšího provádění dvouletého plánu projeví a že budeme muset přistoupit i ke korekturám plánu. Jak jsem již řekl, je to přirozené, neboť nikdy jsme nemohli dvouletý plán pokládat za dogma, které by bylo neměnitelné. Je rovněž přirozené, že i naše plánování musí projít svými dětskými lety. Získaných zkušeností, zkušeností nejvýš bohatých, musíme však použít při projednávání a stanovení příštího dlouhodobého plánu.

Ústřední plánovací komisi, jak zajisté i slavné sněmovně je známo, byly zatím předloženy zásady i konkretní náplň příštího dlouhodobého plánu, vypracované třemi politickými stranami Národní fronty. Uvítal jsem to, protože Ústřední plánovací komise a celá naše hospodářská veřejnost bude míti mnohem více času, než měla při dvouletce, aby zásady i konkretní náplň dlouhodobého plánu vážně a odpovědně projednala. Je totiž důležité, aby plán byl připraven skutečně demokratickou cestou, již proto, poněvadž určuje životní úroveň a směr života celého státu na několik let dopředu. Největší tíha bude i tentokráte spočívat na dokonalosti plánu průmyslové výroby, a proto zejména tato část dlouhodobého plánu musí projít ohněm odborné kritiky, kritiky tvrdé a nesmlouvavé, která nebude hledět na zájmy osobní, stranické a prestižní, nýbrž jedině a výhradně na zájmy národa a státu. Proto plán musí být vypracován tak, aby byl reelní a aby dal průmyslu možnost i během jeho plnění přizpůsobit se eventuálním hospodářským změnám, které zejména vývojem hospodářské situace v zahraničí mohou nastati.

V této souvislosti chci hned také připomenout, že klidný a dobrý chod výroby je podmíněn dobrou službou peněžních ústavů. Aby peněžní ústavy mohly průmyslu dobře sloužit, musí být dokončena jejich výstavba a zavládnout v nich nový duch. Úkolem reorganisovaného peněžnictví musí být obstarávání levných prostředků pro podnikání a větší ulehčení ve styku zahraničním. Banky musí prostě v socialisující demokracii našemu národnímu hospodářství sloužit a nikoli - jak tomu bylo za liberalismu - mu vládnout. Je proto naléhavým úkolem vlády, aby konečnou organisaci peněžnictví vyřešila co nejrychleji, protože dnešní situace není k prospěchu průmyslu, zejména pokud běží o provádění investic, republice tak nutně potřebných.

Přesto, že válečné důsledky v oboru finančním doléhají v některých bodech stejně na podstatu národních podniků jako na peněžní ústavy, nebylo v tomto směru podniknuto nic, ačkoliv likvidačním měnovým fondem byly tyto otázky pro banky úplně vyřízeny. Pokládám proto dnes a právě na tomto místě za svou povinnost - a učinil jsem tak již při projednávání rozpočtu ve vládě - abych opětovně zdůraznil naléhavost zákonné úpravy financování národních podniků. Tou se mnohé nesnáze v podnicích vyřeší. Asi v polovině listopadu bude také dána do připomínkového řízení osnova zákona o stabilisačních bilancích. Úprava financování národních podniků a stabilisační bilance jsou dva nejzákladnější problémy finanční, jichž urychlené vyřízení je naprostou nutností pro dobrý chod naší výroby. Teprve zavedení stabilisačních bilancí dá průmyslovým podnikům správný kalkulační podklad. Národní podniky totiž zatím provádějí v bilancích odpisy opotřebení investovaného kapitálu podle předválečných cen, což neodpovídá skutečnosti. Správné by byly aspoň trojnásobkové odpisy. Následkem toho vykazují četné podniky zisk místo ztráty a státní pokladna větší příjem na výdělkové dani než ji spravedlivě přísluší na základě daňové normy. Zatím je obtížno vyslovovati se kriticky o podnikové rentabilitě znárodněného průmyslu. Mnozí kritikové hospodaření národních podniků přehlížejí, že válečný režim nacistický hubil záměrně majetkovou podstatu v průmyslu a že teprve vyřešením naznačených zde problémů finančních zastavíme další ochuzování průmyslu.

Chci v této souvislosti říci jasně a rozhodně na všechny strany, že žádnou obtížnou situaci hospodářskou a finanční nevyřešíme tím, budeme-li z národních podniků ždímat nové a nové peníze. (Potlesk.) Již při projednávání příspěvků do intervenčního fondu jsem upozorňoval, že průmyslové podniky budou namnoze platit příspěvky do fondu nikoli ze zisku, nýbrž ze své majetkové podstaty. Nebylo-li možno jinak, a byl-li jsem nucen jako demokrat respektovat většinu, žádal jsem alespoň, aby ony obory průmyslové, které z různých příčin mají horší finanční stav, byly od dávky osvobozeny. Měl-li však intervenční fond splnit svůj účel, nebylo možno ve většině případů vyhovět. Proto se ve výsledcích národních podniků projeví koncem roku důsledky této finanční politiky.

Řekl jsem kdysi, že po revoluci převzala veřejná správa kromě svých dřívějších úkolů, t. j. kromě úkolů, které má veřejná správa v liberalistickém hospodaření, ještě další úkoly, zejména funkce hospodáře. Pro tyto funkce nebyla však veřejná správa ani připravena, ani organisována. A proto se projevovaly a projevují některé obtíže, které v průmyslu mají často velmi škodlivé následky. Trvá totiž příliš dlouho, než se rozhodne o úpravě cen pro některý výrobek. Zatím průmyslový podnik, kterého se věc týká, přichází na celé týdny a měsíce o spravedlivou úplatu za svůj výrobek. Bylo tomu tak, když šlo o úpravu cen železa, které byly a doposud jsou i po provedené úpravě pod nejnižšími světovými cenami. Bylo tomu tak, a dosud to není úplně vyřešeno, při úpravě cen cihel, vápna, cementu a zejména uhlí. Je totiž příliš mnoho institucí v naší veřejné správě, kterými musí každá takováto věc projíti a které při svém vleklém rozhodování necítí, že je tím někdy ohrožena prosperita, ba i sám hospodářský základ podniku a podnikání vůbec. Musíme si zvykat pracovat hospodářsky účelněji a jednodušeji.

Stručně bych chtěl ještě k cenové politice poznamenat, že dosud není úplné rovnováhy hospodářských čísel. V plánovaném hospodaření nutno obzvlášť bedlivě si všímati tvorby cen a nastalé chyby odstraňovat. Průmysl může přispět ke zdravému řešení cenových otázek pouze neustálým zhospodárňováním své výroby, administrativy, do jisté míry také distribuce a dopravy. Nepopírám oprávnění cenových intervencí v mimořádných případech. Myslím však, že naše národní hospodářství není tak organisováno, aby sneslo cenovou intervenci jako instituci trvalou. (Potlesk.) Vracím-li se tedy ještě k intervenčnímu fondu, pak jenom proto, že se tak nepříznivě projevuje v průmyslovém podnikání a jmenovitě v hospodářství našich národních podniků. Snižování majetkové podstaty podniků může jen přechodně posloužiti životní úrovni, avšak trvale jí neprospívá, nýbrž ohrožuje ji v rozvoji. (Potlesk.)

V této souvislosti, paní a pánové, chci také připomenouti, že jako souvisí politika cenová s průmyslovou politikou a s výrobními otázkami, právě tak souvisí politika mzdová s plánováním volby povolání. Nemusím dokazovat, že velká část našich nesnází ve výrobě byla při současném odsunu Němců způsobována nedostatkem pracovních sil. Dnes je možno říci, že v průmyslu se během prvního pololetí tohoto roku vykrystalisovala potřeba pracovních sil a také většina oborů byla pracovními silami poměrně dobře a někdy i plně zásobena. Jsou ovšem ještě stále obory průmyslové výroby, které analogicky, jako na př. zemědělství, trpí nedostatkem pracovních sil, zejména stálých a pomocných.