Dosud se také v některých průmyslových oborech nepříznivě projevují černé mzdy. Zde musí úřady ochrany práce a odborové hnutí vyvinout mimořádné úsilí, aby zjednaly nápravu. Je ovšem logické, že nelze ostře postupovat proti černým mzdám v jednom průmyslovém oboru, zejména v takovém, kde je práce těžší, obtížnější a pracovní prostředí nepříjemnější, nezakročí-li se současně všude. Zvlášť při nedostatku pracovních sil je třeba stále dbáti toho, aby byl zachován určitý hospodářsky odůvodněný a výkonem ospravedlněný poměr mezi jednotlivými mzdami a platy. Uvádím jen malý případ, jaké poruchy ve výrobě může způsobit věc na pohled nepatrná. Když rozhlas a tisk oznámily, že pomocní dělníci vydělali podle Turčičovy methody stavební 24 Kčs za jednu hodinu, vyvolalo to ve stavebním průmyslu a v průmyslu stavebních hmot značný neklid mezi osazenstvem; klesla pracovní výkonnost a dělnictvo se domáhalo zvýšení mezd. Nebo: když byly upraveny mzdy stavebního dělnictva, ihned nastal útěk zaměstnanců průmyslu stavebních hmot na stavby. Bylo proto nutno, a mělo se tak stát současně, upravovat také mzdy pomocného dělnictva v průmyslu stavebních hmot. Každý takovýto, i když dočasný výkyv z ustálené hladiny mzdové a ze vzájemných mzdových poměrů způsobuje průmyslu ztráty, vyvolává zhoršení výrobních poměrů, nakonec se projeví také v bilanci, aby dříve anebo později se odrazil i v kapse průmyslového zaměstnance, který již není jenom námezdně pracující silou, nýbrž spolumajitelem podniku.

Průmysl trpí také tím, že časové mzdy se převádějí na mzdy úkolové příliš pomalu a že úkolové mzdy jsou namnoze stanoveny příliš zkusmo, t. j. málo odborně. Musím doznat slavné sněmovně, že také pozdní stanovení svátků, event. t. zv. napracovávání svátků, znamená pro průmyslové podniky značné ztráty. Za takovéto a podobné zjevy nemohou ovšem vedoucí a ředitelé našeho průmyslu nést zodpovědnost právě tak, jako za ně nemůže nést zodpovědnost ministr průmyslu, který, třeba socialista, vědom si významu průmyslu v době nastupujícího socialismu a zájmů pracujícího lidu, marně dokazoval, že tak velký počet svátků a dní, kdy se nepracuje, republika prostě nesnese. (Potlesk.) Ztráty takto způsobené průmyslu jsou miliardové.

Podobné potíže působí též nivelisace mezd, provedená v revoluci a po revoluci. Zatím se již mzdy do jisté míry upravily, a to tak, že za vyšší a hodnotnější výkon se poskytuje také vyšší odměna. Již v roce 1946 zkoušely některé průmyslové podniky vlastní systém hodnocení práce ve formě různých prémiových odměn. Takto získané zkušenosti vedly letos k tomu, že mnoho průmyslových podniků zavádí mzdy podle výkonu a zásluhy. Vznikají z toho však různé obtíže, a proto je úkolem nás všech, Ústřední rady odborů a odborových funkcionářů, aby dělnictvu jako až dosud vysvětlovali účel takového honorování práce a odůvodnili jeho nutnost. Dostáváme se totiž čím dál více, zejména na světových trzích, do konkurence se světovým průmyslem a proto musíme usilovat o zlevnění cen našich výrobků a zlepšování jakosti.

Jiným významným výrobním činitelem je také pracovní morálka zaměstnanců. Zde je celkem spolehlivým měřítkem pro posouzení pracovní morálky počet absencí v zaměstnání a podíl mezd na dosaženém obratu. Rád sděluji, že se na tomto úseku situace soustavně lepší, ale přesto musím bohužel konstatovat, že stále ještě máme v průmyslu a zejména na dolech více zameškaných směn, ať již omluvených nebo neomluvených, než tomu bylo před válkou. Je mnoho důvodů, proč pracovní morálka není taková, jaké bychom si přáli. Je to spíše důsledkem nedokonalé organisace práce než nedobré vůle zaměstnanců. Musíme ovšem přikročit k nápravě co nejdříve. Vrátím se k tomu ještě ve své zprávě o těžbě uhlí.

Zatím chci v této souvislosti jenom vyslovit své hluboké přesvědčení, že dříve anebo později budeme se muset vážně zabývat otázkou koordinace průmyslové, řemeslné, sociální, mzdové, obchodní i cenové politiky, neboť poslední opatření ve velké Britannii - jež jdou dál nežli šla v Polsku a v Jugoslavii a jež směřují tam, kde jsou již dávno v Sovětském svazu - nás k tomu v zájmu našeho národního hospodářství znovu nabádají.

Nesčetněkráte, paní a pánové, byl také zdůrazňován význam zahraničního obchodu pro naše hospodářství a objasněn jeho vliv na výši životní úrovně u nás. Vývoj zahraničního obchodu v posledních dvou měsících mne však nutí, abych se jím v souvislosti s výrobou, jmenovitě výrobou průmyslovou, bedlivěji zabýval. Vždyť mnohá odvětví naší výroby a tisíce pracovních sil jsou buď životně odkázány na dovoz surovin anebo na vývoz výrobků. Právě teď, kdy si potřebujeme opatřit nezbytné suroviny, roste schodek naší zahraničně-obchodní bilance, při čemž se vyvíjí neuspokojivě i celkový objem zahraničního obchodu. V prvních dobách po válce, kdy jsme byli ve výrobě o koňskou hlavu dále než jiné evropské státy, brzdila neurovnaná evropská doprava lepší výměnu statků. Nyní působí zvláště brzdivě jednak uzavírání trhů spotřebním statkům, které tvořily podstatu našeho vývozního průmyslu, jednak celková hospodářská a politická situace.

Ještě loni, a řekl bych, i na jaře letošního roku neměli jsme dostatečně úplný přehled o průmyslových změnách, které se staly v ostatním světě během války. Politický a hospodářský vývoj od té doby však natolik pokročil, že nyní se vytvořila v mezinárodním obchodě situace, která má na strukturu našeho průmyslu mimořádný vliv. Musíme se proto otevřeně s těmito problémy vyrovnat a musíme z toho vyvodit správné důsledky. Tak především vznikly za války v mnoha mimoevropských zemích průmysly, které našemu vývozu do těchto zemí brání. Jednak musíme hledat nové trhy a případně snížit kapacitu toho či onoho oboru, což platí zejména o textilu a v menší míře i o některých jiných průmyslových odvětvích, jednak musíme vyráběti pro vývoz více anebo zcela nově různé užitkové předměty, hlavně pro domácnost, které jsou hledány a které industrialisační rozmach světový zatím nezasáhl. Státy, které vedly válku nebo byly okupovány a vydrancovány, zchudly, mají nedostatek mezinárodních platidel a při sjednávání obchodních smluv působí trampoty, připouštějíce pouze dovoz - a to ještě omezený - nezbytného zboží a vymáhajíce co nejvíce dodávek investičních a surovinových statků, jichž druzí sami mají nedostatek. Zdá se, že tento zjev potrvá ještě několik let. Proto musíme již nyní bedlivě uvážit, jaké důsledky máme z toho vyvodit ve struktuře našeho průmyslu a do jaké míry náš průmysl může tyto nepříznivé okolnosti překonat. Nejlepší vyhlídky, ale poměrně velmi obtížnou situaci má naše strojírenství, o čemž se ještě zmíním.

Rozvoj naší výroby značně závisí i na možnosti dostatečného dovozu surovin a strojního zařízení. Rok 1948 - troufám si říci, - bude ve znamení zvýšené potřeby dovozní. Vím, že nemáme pro dovoz dosti devis. Varuji však před přílišným omezováním potřebného dovozu a doporučuji opatřiti více devis plánovitou expansí vývozní pomocí lepší organisace pomocné služby zahraničně-obchodní.

Pro vyvinutý zahraniční obchod má ovšem, což nemusím zvlášť dokazovat, mimořádnou důležitost i naše dopravní politika. Průmysl a řemeslo má právem zájem na tom, aby se československý výrobek dostal nejkratší, nejspolehlivější a nejlevnější dopravní cestou k spotřebiteli. To znamená, že domácí přeprava musí být plynulá, že vzhledem ke geografické poloze našeho státu musí být upraveny tarify tak, aby ceny našich výrobků se nezdražovaly zbytečnými přepravními a pojišťovacími náklady, a to jak doma, tak také za hranicemi.

Proto už záhy po revoluci rozšířil náš průmysl výrobu nákladních vagonů, aby v nejkratší době nasytil potřebu československých drah, a to i za cenu investic, jichž později nebude využito. Učinil vše, co je v jeho silách, ve prospěch hladké dopravy. Pokud jde o zahraniční spoje, usilujeme ve spolupráci s příslušnými orgány a s ministerstvem dopravy o to, aby především bylo používáno levných a zejména devisově vhodných cest vodních, jako jsou Labe, Dunaj, Rýn a Odra, a aby byl zajištěn přímý překlad z námořních lodí bez meziskladování. V rámci československo-polské hospodářské spolupráce se snažíme, aby polské přístavy Gdyně, Gdaňsk a Štětín měly pro nás stejný význam jako Antverpy, Brémy a Hamburk. Mohu sdělit, že právě v poslední době nastal určitý odklon od německých přístavů na přístavy polské, a to jmenovitě u železných rud, které dovážíme ze Švédska. Jde nyní pouze o to, aby se co nejrychleji zvýšila přepravní kapacita polských přístavů a aby celá Odra byla splavněna. Mnoho si slibujeme od zavedení nového československo-polského námořního svazového tarifu, podle kterého budeme moci za přijatelných podmínek dopravovati k nám převážnou část surovin, jako jsou pyrity, železné a manganové rudy, bavlna a pod., tedy vesměs základní suroviny pro náš klíčový průmysl. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Zabývaje se dovozem a vývozem, chci, paní a pánové, v této souvislosti vyslovit také přesvědčení, že letošní katastrofální sucha ukázala i nezasvěceným, jak je úzký vztah mezi výrobou průmyslovou a prvovýrobou, zejména zemědělstvím. Sucho způsobilo, že národní důchod bude nižší o několik miliard a že musíme dovézt potravin v ceně o 6 miliard Kčs vyšší než loni. Vývoz našich zemědělských produktů, resp. produktů průmyslu potravinářského bude však současně nižší o 4 miliardy. Tyto nároky potravinářství zapůsobí rušivě na průmysl, protože ztíží opatřování surovin, polotovarů a investičních předmětů. Jen příkladmo se zmiňuji o tom, že pro nedostatek krmiva bude letos nutno použít veškeré melasy ke krmení a lihovary ji nebudou zpracovávat. Tím je ohrožena sklářská výroba, protože jednou ze surovin sklářského průmyslu je potaš, vznikající jako vedlejší produkt při výrobě lihu z melasy. To je jen jeden příklad úzké souvislosti zemědělské výroby s výrobou průmyslovou. Doufám však, že si potaš opatříme jinak a že náš vývozní sklářský průmysl udržíme v plném chodu. Katastrofální sucho však také způsobilo, že pro nedostatek vody poklesl výkon vodních elektráren a způsobil vážné provozní poruchy, na př. v průmyslu papírenském, který loni utrpěl těžké ztráty opět v důsledku katastrofálních mrazů. Ve veřejném zájmu musíme proto narychlo zařizovat dodávku elektrického proudu ze sítě, abychom výrobu rotačního papíru neohrozili.

Takových příkladů bych mohl jmenovat mnoho. Zároveň nutno po pravdě říci, že důsledky sucha budou velmi tíživě působit na naše hospodářství ještě celý příští rok. Připomínám to nejenom slavné sněmovně, ale celé československé veřejnosti.

V závěru všeobecné části svého výkladu nemohu pro úplnost opomenout ani zmínku o vlivu poválečné demoralisace na výrobu. I když se to zdá paradoxní, jsme po dvou světových válkách v takové situaci, že problémy mravního života mají velký vliv na problémy hospodářské. Bývá tomu tak sice po každé válce, ale po této válce která byla také dosud nejstrašnější, dosáhla všeobecná demoralisace rozměrů takřka neuvěřitelných. Demoralisace se přirozeně jeví také ve výsledcích jednotlivých oborů podnikání. Není to jenom útěk od těžké práce, není to jenom nepravidelná docházka do práce, ale také - a v průmyslu to dobře pozorujeme - nedostatek pocitu odpovědnosti, lehkovážné nazírání, liknavost v plnění přikázaných úkolů. Je to dále nevážnost k vydělaným penězům, protože za války i po válce ztratily peníze nedostatkem zboží na hodnotě. Naopak zase bylo možno poměrně lehko peníze vydělat. Věřte, paní a pánové, že mne bolí, když tu či onde na základě revise odhalíme v některém řediteli defraudanta a zloděje, ale věřte také, že jsem se otřásl, když jsem se v zápise o 19. schůzi představenstva Československých textilních závodů dočetl, že ve Varnsdorfu shořelo 3.000 kg bavlny jenom proto, že se zaměstnanci nepokusili o hašení, poněvadž právě skončila pracovní doba.

Všechny tyto zjevy, i když nejsou přímo čísly postižitelné, projevují se ve výrobě velmi citelně. Náprava je velmi obtížná. Je a bude proto naším společným úkolem napravovat i nadále pokleslou morálku a působit k většímu smyslu pro odpovědnost. Nemůžeme se za žádných okolností spokojit s výmluvou, že podobná situace je v celém světě. Málokdo si ještě dnes, půltřetího roku po válce, uvědomuje, že i my jsme skutečně zchudli, že si musíme mnohým zálibám odvyknout, že si musíme mnoho odepřít, aby se nám v příštích letech vedlo lépe.

S tím také souvisí, jak jsem již nejednou zdůraznil, odpovědnost a hospodaření závodních rad. Jsou závodní rady, jimž by měla republika dát nejvyšší řády za to, co pro ni a pro její hospodářství vykonaly. Naproti tomu však není zajisté účelné, aby na př. do Prahy přijížděly delegace často až 15 - 20členné a ztrávily v Praze dva i tři dny, nejednou z důvodů zcela malicherných. Je to přece drahé, je to nehospodárné a je to zbytečné. Doplácí na to podnik a doplácejí na to všichni ostatní zaměstnanci. Trvám proto, že není zapotřebí s každou věcí chodit na ministerstva; odpovědnost je přece rozložena a nikdo se nesmí odpovědnosti bránit ani vyhýbat. (Potlesk.)

Přistupuje nyní, paní a pánové, k přímému výkladu o situaci naší výroby, cítím se povinen předem zdůraznit, že kdykoli hovořím o výrobě, mám na mysli vedle výroby průmyslové také výrobu řemeslnou. V našich poměrech řemeslo má, a jsem přesvědčen, že zejména později řemeslo bude mít odpovědné postavení a své hospodářsky plně odůvodněně poslání.

Dnešní hospodářskou situaci výrobních živností bylo by možno charakterisovat jako údobí krystalisace poměrů mezi řemeslem a znárodněným průmyslem. Socialisující tendence v našem hospodářství podtrhla starý problém funkce obou druhů podnikání. Krystalisační proces dostává se nyní do konkretnějších forem a přes počáteční předsudky, způsobené konservatismem řemeslníků, je možno pozorovat, že ovzduší vzájemné nedůvěry postupně mizí a že spolupráce obou výrobních oborů našla odezvu uzavřením dohod v nejchoulostivějších oborech. Mohu ubezpečit slavnou sněmovnu, že se soustavně snažím již v zárodcích odstraňovat třecí plochy, zejména pokud jde o příděly surovin, stanovení výrobních programů, příděly strojů z konfiskátů a pod. Musím však apelovat na naše řemeslníky, aby si uvědomili, že situace surovinová není nikterak ideální a že proto určité obtíže budou ještě nějakou dobu trvat. Netajím se svým pozorováním, že požadavky řemesla nejsou vždy hospodářsky zcela úměrné, a myslím, že to je způsobeno do značné míry tím, že řemeslo má organisačně méně vyspělou formu podnikání a nemá svou samosprávu odborně tak dobře vybudovanou jako průmysl. Jen pro ilustraci uvádím, že určitá jednota řemeslnická žádala při jednání o požadavcích dovozních na příští rok částku přibližně 1 miliardy, ačkoliv jsme zjistili, že podle hlášení všichni řemeslníci v tomto oboru mají úhrnný roční obrat 130 milionů. To není, paní a pánové, výtka ani zesměšňování, neboť i když přes volání 200.000 řemeslníků k Národní frontě a vládě nebylo dosud ministerstvo průmyslu prohlášeno za ministerstvo průmyslu a řemesla, já se osobně ministrem průmyslu a řemesla cítím, a proto i řemeslníkům říkám vždycky čirou pravdu. Odtud i moje dávné úsilí, aby úprava zájmové organisace řemesla byla provedena brzy, aby se mohly plnit úkoly, které v plánovaném hospodářství řemeslo bude mít. Řemeslo má ovšem vedle všeobecných potíží své speciální hospodářské starosti. Nejtísnivější byla pro ně otázka přídělu materiálu. V uplynulém období letošního roku bylo dosaženo podstatného zlepšení, a to jak co do množství, tak i co do stanovení nákupních cen. Zejména v oboru kožedělném a v textilu se nám přes všechny obtíže podařilo podstatně zlepšit situaci řemesla.

Velké obtíže má však řemeslo v nedostatku pracovních sil. Utrpělo zejména odchodem pomocných sil do pohraničí, takže jsme svědky skutečnosti, že řemeslník v četných případech byl náhle odkázán sám na sebe. Lituji, že se nedalo dosáhnouti, aby úřady ochrany práce přidělovaly řemeslu náhradní pracovní síly v dostatečné míře. Při tom třeba ovšem uvážit, že plánování potřeby pracovních sil v řemesle na delší období je obtížnější nežli v průmyslu, zejména v době, kdy není zaručen plynulý přísun surovin a polotovarů a kdy ještě není zcela vyjasněna situace na odbytovém trhu. Řemeslo reaguje totiž na situaci v mnohých průmyslových odvětvích velmi citlivě, neboť svým zaměřením navazuje na některé průmyslové obory, na př. když pracuje pro zemědělství a lesnictví, pro dopravu, pro výživu obyvatelstva, pro stavebnictví a pod. Nejvýrazněji se projevuje v řemesle rozvoj stavebního ruchu, protože řemeslo představuje převážnou část stavební kapacity na našem území. To neplatí pouze o hlavních živnostech stavebních, nýbrž také o živnostech vedlejších, bez jejichž spolupráce není možno stavební dílo dokončit. A tu právě jde o obory, které mají největší nedostatek pracovních sil. Má-li být stavební program podle dvouletého hospodářského plánu příštího roku splněn, bude nutno zajistit ještě větší počet pracovních sil, z čehož připadá velký podíl na stavební řemeslo.

Podobně tísnivá situace v pracovních silách - pokud jde o řemeslo - je také v oboru pasířství, rytectví, nástrojařů, podkovářů, kovářů, klempířů, instalatérů a elektrotechniků. Tyto obory řemesel vykazují totiž vedle činnosti výrobní zejména rozsáhlou činnost opravářskou v nejširším slova smyslu, kterou průmysl nikdy vykonávat nebude. Je ostatně hospodářsky účelné, aby opravy provádělo řemeslo, které je kalkulačně může provést lépe. Zejména nyní, kdy ještě není dostatek výrobků, je nutno provádět opravy ve větší míře než v normálních mírových dobách. Rovněž bude se zvětšovati význam jeho funkce modelářské v průmyslu. Velký nedostatek pracovních sil je rovněž v oboru dřevozpracujících živností, vulkanisérů, sedlářů a obuvníků.

Většímu rozvoji a technickému zdokonalování, jakož i racionalisaci řemesla brání mimo jiné též dnešní daňový systém. Je proto hospodářsky účelné, aby osnova zákona o živnostenské dani byla vypracována urychleně. Nezastírám, že řemeslo je zatíženo cenovými vyrovnávacími částkami 0,5% event. 4% z obratu pro t. zv. intervenční fond. Jdu dál a doznávám, že při tom dochází v některých případech k tvrdostem, zejména u t. zv. hraničních případů, jmenovitě ve stavebním řemesle. Vyslovuji naději, že vláda při nejbližší příležitosti se pokusí některé tvrdosti napravit.

Jinak mohu s tohoto místa ubezpečit slavnou sněmovnu, že odbytové možnosti řemesla jsou zatím na vnitřním trhu pro nejbližší budoucnost dobré. Pokud však jde o zahraniční obchod, mohlo by naše řemeslo přispět k zlepšení obchodní bilance, zejména ve styku se západními státy, kdyby mělo lépe vybudovanou určitou exportní organisaci. Již dnes je poptávka ze západu takřka na předválečné úrovni, což svědčí o dobré tradici našeho řemesla. Je ovšem nutno, aby se při zachování kvality snížily ceny.