Předseda Jos. David.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Petr, dr Ševčík, Tymeš, Komzala.

Zapisovatelé dr Bartuška, Bolen.

Členové vlády: náměstek předsedy vlády dr Zenkl; ministři dr Dolanský, dr Nejedlý, Zmrhal.

Předseda Nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

241 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr Madar; zástupci gen. tajemníka NS dr Záděra, dr Ramajzl.

Výklad ministra financí dr Dolanského o vládním návrhu finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na r. 1948.

2. Pokračování v rozpravě o prohlášení pana ministra průmyslu Laušmana, učiněném v 78. schůzi dne 23. října 1947 podle § 62 jedn. řádu.

Předseda (zvoní): Zahajuji 81. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu dal jsem na dnešní schůzi posl. Bolenovi, Čulenovi, Zvěřinovi, Brojovi, Smrkovskému, pro dnešní a zítřejší schůzi posl. Pešákovi, dodatečně pro včerejší schůzi posl. Švermové, Daxnerovi, Ferjakovi, inž. Filovi, dr Joskovi, dr Kvetkovi, Mjartanovi, Vibochovi, dodatečně pro schůzi dne 24. 10. t. r. posl. dr Rozehnalovi, na tento týden posl. Buchvaldkovi, Rud. Svobodovi, Chleborádovi, dr Burešovi, Pešákovi, Kubánkovi, Sosnarovi.

Posl. Polomský předkládá dodatečné lékařské vysvědčení.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž je

1. Výklad ministra financí dr Dolanského podle § 61 jedn. řádu o vládním návrhu finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na r. 1948.

Prosím pana ministra financí, aby se ujal slova.

Ministr dr Dolanský (uvítán potleskem): Slavné ústavodárné Národní shromáždění, paní a pánové!

Předstupuji před ústavodárné Národní shromáždění s třetím rozpočtem osvobozené republiky, jenž je zároveň rozpočtem druhého roku našeho dvouletého plánu.

Jestliže jsme v r. 1946 při sestavování státního rozpočtu byli odkázáni na pouhý odhad státních výdajů a příjmů, mohli jsme již v r. 1947 postupovat při sestavování rozpočtu na základě zkušeností, nabytých v r. 1946. Při předkládaném rozpočtu se opíráme o zkušenosti, kterých jsme nabyli v roce 1946 a v první polovině roku letošního a o skutečnosti, vytvořené prováděním naší dvouletky. Tyto zkušenosti a skutečnosti nám jistě umožňují, abychom se v r. 1948 přiblížili ještě více k uskutečnění zásady rozpočtové přesnosti.

Ne to však je hlavní. Důležitější je, že tento náš rozpočet nabývá již nových základních kvalitativních rysů, které záležejí v tom, že v souvislosti s tím, jak se uplatňují a postupně prosazují v celku našeho národního hospodářství principy plánování, začínají se měnit i funkce a úkoly rozpočtu ve vztahu k našemu národnímu hospodářství. V systému socialistickém je státní rozpočet skutečným rozpočtem národního hospodářství. Struktura finančního systému a.charakter jeho funkcí jsou určovány stavbou socialistického hospodářství a úkoly státního hospodářského plánu. Sovětský autor o tom praví:

"Jsa základním článkem finanční soustavy socialistického státu, plní státní rozpočet v rozšířené socialistické reprodukci veledůležitou funkci plánovitého rozdělování peněžních zdrojů země a tím i zdrojů materiálních úměrně s proporcemi rozvoje, stanovenými státním plánem. Toto rozdělování peněžních zdrojů je zároveň provázeno kontrolou co do nejracionálnějšího využití státních prostředků a úplnosti mobilisace vnitřních zdrojů všech úseků státního hospodářství a ve značné míře i hospodářství družstevního".

Tudíž rozdělování peněžních zdrojů a kontrola jejich nejracionálnějšího využití charakterisují v podstatě funkci státního rozpočtu v socialistickém hospodářství.

Náš hospodářský režim arciť ještě není socialistický. Leží na přechodu od kapitalismu k socialismu a přitom není nějakou soustavou stacionérní, nýbrž prodělává v zápase nového se starým proces přeměňování starých forem ve formy, jež se více nebo méně přibližují formám socialitickým. Proto tento náš rozpočet nemá a nemůže ještě míti zcela onu funkci, jakou má rozpočet socialismu. Jak co do formy, struktury i vnitřní náplně jsou v něm ještě silné prvky a hlediska starého systému kapitalistického, jak ani jinak nemůže býti při existenci poměrně silných zbytků kapitalismu a jeho ideologie. Ale přesto slouží tento rozpočet jako rozpočet lidové demokracie zájmům lidu. A do té míry, jak je režim lidové demokracie přechodem k socialismu, nejsou arci ani v rozpočtu prvky nové ještě úplně vyvinuty. Do řady nových prvků náleží mezi jiným především to, že letos po prvé uvádíme rozpočet v souvislost a ve vztah s národním důchodem, že cílevědomě se snažíme uplatnit v rozpočtu požadavky a potřeby plánu, že daněmi a intervencemi působíme na spravedlivější rozdělení národního důchodu a racionálnější hospodaření a snažíme se sledovat takovou politiku, která by zabezpečila dostatek finančních prostředků pro splnění plánu. Tyto nové prvky i nová hlediska se jistě budou v příštích rozpočtech tím více uplatňovat, čím více porostou v našem hospodářském i politickém režimu progresivní prvky a čím více do hloubky a do šíře budou zapouštěti kořeny principy plánu v našem národním hospodářství.

Vedle těchto znaků, které v rozpočtu zrcadlí zvláštní přechodný charakter našeho hospodářství, vyvíjejícího se k socialismu, nese ještě rozpočet charakteristické rysy, které jsou výrazem konsolidačního procesu našeho národního hospodářství. Sem patří zejména postupná likvidace následků války, jež vede ke snížení nákladů s ní spojených; vzrůst státních příjmů, zejména z vyššího výnosu daní; růst investic, a to nejen kvantitativní, nýbrž i kvalitativní, jenž záleží v tom, že se investice přesouvají od obnovy k tvorbě a rozmnožení národního jmění.

Dovolte, paní a pánové, abych nyní přešel k rozboru hospodářské situace, jak z ní vyrůstá náš rozpočet na příští rok.

Upozorňuji přitom, že podrobná data, jimiž vás nechci v ústním výkladu zatěžovat, jsou vám k disposici v písemném textu mého výkladu a v jeho tabulkových i grafických přílohách.

Když jsem vám, paní a pánové, před rokem podával přehled hospodářského vývoje u nás, byl to přehled hospodářství, které se zotavovalo z válečného a okupačního ochromení, procházelo prudkou organisační změnou, danou znárodněním základních hospodářských složek, a mělo sice jednotící linii, snahu po rychlé rekonstrukci, nemělo však dosud hospodářského plánu. Daleko radostnější je dnes pohled na naše hospodářství v desátém měsíci prvního roku dvouletého plánu.

V červnu letošního roku - tudíž o něco déle, než dva roky po osvobození - dosáhl objem naší průmyslové výroby již 97 % úrovně z r. 1937. Současný poválečný vývoj je daleko příznivější, než byl vývoj po první světové válce. Jestliže r. 1937, t. j. rok nejvyšší předválečné výroby, označíme jako 100, pak v září 1945 jsme měli výrobu poloviční, v prosinci téhož roku 55 %, v listopadu 1946 již asi 80 % a dnešní výroba dosahuje již 97 % úrovně 1937. Těchto příznivých výsledků jsme dosáhli s obyvatelstvem o pětinu menším než v r. 1937.

Po první světové válce dosáhli jsme indexu 88 až 7 let po válce, zatím co dva roky po válce dosáhla výroba pouze 68 %.

Příznivý stav našeho průmyslu nejeví se pouze v porovnání s poválečným vývojem po první válce světové, nýbrž vynikne rovněž při srovnávání vývoje u nás s vývojem v jiných evropských státech.

Když jsme, paní a pánové, koncipovali dvouletý plán, označili jsme za nejužší místo plánu nedostatek pracovních sil. Od té doby se však situace vyvinula neobyčejně příznivě a pracovní síly všeobecně již nejsou úzkým profilem plánu. Od 1. srpna 1946, to značí ode dne, jenž byl vzat za základ pro nábor pracovních sil pro dvouletku, získali jsme v průmyslu - bez stavebnictví - asi 200 tisíc českých a slovenských pracovních sil. Čistý přírůstek pracovních sil k 1. červenci 1947 činí 105 tisíc pracovních sil, ačkoli jsme odsunuli asi 100 tisíc pracovních sil německých.

V průmyslu jsme dosáhli k 1. září 1947 98 % zaměstnanosti r. 1937. Jestliže vezmeme v úvahu změnu v počtu obyvatelstva, je obraz ještě příznivější: v r. 1937 bylo v průmyslu zaměstnáno 1,298.000 osob, což představovalo 8,9 % celkového počtu obyvatelstva. V r. 1947 v prvním pololetí zaměstnával průmysl 1,246.000 osob, t. j. 10,4 % celkového počtu obyvatelstva.

Industrialisace Slovenska, která byla jednou z hlavních programových zásad dvouletého plánu, je na postupu. Průmyslová zaměstnanost na Slovensku roste příkřeji, než v zemích historických. Je nyní asi o 60 % vyšší, než byla před válkou, zatím co zaměstnanost celé republiky nedosáhla plných 100 %.

Citelný nedostatek pracovních sil je stále ještě v dolech, hutích a v keramice vedle stejně vážného nedostatku pracovních sil ve stavebnictví a zemědělství, ačkoliv i tam je mnohem lepší situace než před rokem.

Často se, paní a pánové, hovořívá s určitou nedůvěrou o pracovní morálce a o výkonu našeho dělníka. Je skutečně nutno přiznat, že ještě v mnoha oborech se výkon nevrátil na předválečnou úroveň a že ani pracovní morálka není dosud všude taková, jak by odpovídala změněným lidově demokratickým řádům. Nesmíme však jednotlivé zjevy zevšeobecňovat. Čísla nám ukazují, že v průmyslu dosáhl již výkon na jednoho zaměstnance 100 % předválečného stavu.

Zvláštním problémem je těžba uhlí, která je stále ještě jedním ze slabých míst našeho hospodářství, avšak i zde výkon na hlavu stále vzrůstá. Vyjádřeno v procentech předválečného výkonu, vzrostl výkon na hlavu a směnu s 39,3 % v červnu 1945 na 77,3 % v červenci 1947.

U hnědého uhlí dosáhl výkon na hlavu a směnu 92 % předválečného výkonu. Srovnáme-li vývoj těžby u nás s vývojem těžby v jiných státech, můžeme být s vývojem u nás spokojeni.

Ve znárodněném průmyslu stála před námi především řada problémů organisačních. V tomto roce došlo ještě k začleňování některých znárodněných podniků do jednotlivých podniků národních a byla vybudována organisace národních podniků cukrovarských. Struktura národních podniků je v celku hotova.

O majetkovém stavu národních podniků, zejména o výši jejich kmenového jmění, není ještě úplný přehled. Velká část národních podniků nebyla totiž až dosud s to sestaviti zahajovací bilance.

Některé národní podniky, na př. doly, hutě a mnohé podniky kovodělné a strojírenské vznikly za velmi nepříznivých podmínek: se znárodněnými majetkovými podstatami převzaly závazky někdy ve velmi tíživé výši, naproti tomu převzaté pohledávky byly často nedobytné. Aby tyto podniky stály na zdravém hospodářském základu a měly od počátku stejné postavení s jinými, které nepřejímaly tak špatnou finanční posici, hledá se řešení, kterým by závazky, zejména takové, které vznikly v důsledku mimořádných poměrů za okupace, byly převedeny na zvláštní likvidační místo a postupně spláceny z výtěžků všech národních podniků podle spravedlivého klíče. (Předsednictví převzal místopředseda dr Ševčík.)

Ačkoliv národní podniky bilance za rok 1946 ještě nepředložily, znají již provozní výsledky svého hospodaření za tento rok a ministerstva průmyslu a výživy oznámila mému resortu úhrnné výsledky jednotlivých sektorů. Podle těchto sdělení činí u národních podniků ve sféře ministerstva průmyslu úhrn zisků asi 1.700 mil. Kčs. Naproti tomu stojí ztráty asi 3 miliardy Kčs, takže rozdíl je ztráta 1.300 milionů Kčs. Podniky ve sféře ministerstva výživy vykazují úhrnem zisky 191 mil. Kčs a ztráty 219 mil. Kčs, takže rozdíl je ztráta 28 mil. Kčs. Jako konečný výsledek obou skupin jeví se ztráta 1.335 mil. Kčs.

Na dožádání mého resortu sestavily národní podniky i odhady hospodářských výsledků za rok 1948. Podle těchto odhadů, které byly ovšem pořízeny s nejširšími výhradami, by konečným výsledkem obou skupin národních podniků byl již dosti slušný zisk asi 440 mil. Kčs. V tomto ovšem není počítáno s výsledky sektoru kovoprůmyslu, který žádaný odhad ještě nemohl dodati, a cukrovarů, které výsledek za hospodářský rok 1948/49 vzhledem k závislosti na sklizní řepy a na cenách řepy a cukru nemohou vůbec odhadnouti. Není však třeba se obávati, že by úhrnný konečný výsledek byl podstatně nepříznivější.

Otevřenou otázkou národních podniků je jejich financování, zejména pokud jde o úvěr investiční. Je nezbytně třeba, aby volné prostředky peněžnictví byly dirigovány na investice nejdůležitější a nejnaléhavější a nebyly neplánovitě odčerpávány na úkoly podřadné nebo méně naléhavé. Podle ustanovení vládního programu budou učiněna opatření k oddělení financování provozu od financování investic, které bude vyhrazeno zvláštním investičním ústavům. V příslušném zákoně, jehož osnovu ministerstvo financí připravilo, mají býti vysloveny zásady financování provozu a investic u národních podniků.

Jedním z úkolů, které nám uložil budovatelský program a ovšem také zákon o dvouletém hospodářském plánu, je industrialisace Slovenska. Dnes již lze uvést konkretní výsledky této akce, která arci není zdaleka uzavřena.

Do 15. září 1947 byly z konfiskátů v českých zemích přeneseny na Slovensko celkem 204 průmyslové závody a vedle toho 1.350 jednotlivých strojů, které dohromady dávají 15.563 pracovních příležitostí. Z celkového počtu 24.000 pracovních příležitostí, které se mají vytvořit tímto přemisťováním na Slovensku, je to asi 65 %

Jde o cenná a dnes jinak velmi těžce získatelná strojní vybavení. V každém případě jde tedy o cenný příspěvek českých zemí ke zvýšení průmyslové kapacity Slovenska. Na druhé straně však je také třeba, aby si čeští lidé uvědomovali, že Slovensko může dlouhodobě řešit problém zaměstnanosti a životní úrovně svého obyvatelstva jenom buď emigrací nebo intensivnější výrobou, zejména zprůmyslověním země. Předpoklad, ovládající mysli některých odpovědných lidí u nás v době prvé republiky, že totiž Slovensko je a má být zemědělským krajem, vyměňujícím s českými zeměmi pšenici za průmyslové výrobky, byl věcně nepodložený. Nemůžeme zůstat lhostejni k tomuto slovenskému problému, neboť na souladu hospodářského vývoje českých zemí a Slovenska závisí nemalou měrou nejen hospodářská, ale i politická konsolidace republiky.

Přemístění konfiskátů z českých zemí na Slovensko není ovšem jedinou cestou, kterou vláda Národní fronty se snaží dosíci industrialisace a tudíž hospodářského povznesení Slovenska. Druhou cestou je výstavba nových závodů, která úspěšně pokračuje.

Postupně, jak plníme plán, mění se význam a naléhavost úzkých profilů plánu. Byl-li při vypracování plánu za nejužší profil označován nedostatek pracovních sil, pak můžeme dnes, jak jsem ukázal, říci, že pracovní síly nejsou již nejužším místem plánu. Rovněž potíže při těžbě uhlí ztrácejí postupně na své tíživosti, když vláda podnikla v tomto směru nutná opatření k přechodnému získání potřebných pracovních sil. A ani doprava, která v podzimních měsících obou prvních let po osvobození čelila těžkým kalamitám, nepředstavuje dnes úzký profil. Naproti tomu vážnou slabinou našeho hospodářství stala se otázka výživy lidu a na druhém místě bilance našeho zahraničního obchodu.