Předseda Jos. David.

Místopředsedové: Hodinová-Spurná, Petr, dr. Ševčík, Tymeš, Komzala.

Zapisovatelé: dr. Ducháček, dr. Falťan.

Členové vlády: předseda vlády Kl. Gottwald; náměstek předsedy vlády dr. Zenkl; ministři: dr. Dolanský, dr. Drtina, Ďuriš, dr. Franek, inž. Kopecký, Laušman, dr. Procházka, dr. Ripka, dr. Stránský, arm. gen. Svoboda, Zmrhal.

Předseda Nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr. Friedmann.

221 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr. Madar; zástupci gen. tajemníka NS dr. Záděra, dr. Ramajzl.

1. Projev předsedy ústavodárného Národního shromáždění k 30. výročí velké říjnové socialistické revoluce.

2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 844) o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných zisků (tisk 859 ).

3. Zpráva výboru rozpočtového o vládni m návrhu zákona (tisk 845) o dani z předmětů zbytné potřeby (přepychová daň) - (tisk 858).

Předseda (zvoní): Zahajuji 82. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

1. Projev předsedy ústavodárného Národního shromáždění k 30. výročí velké říjnové socialistické revoluce.

Paní poslankyně, páni poslanci!

Vzpomínáme dnes slavného výročí říjnové revoluce a projevujeme národům Sovětského svazu spojeneckou věrnost a upřímné blahopřání. (Hlučný potlesk.) Dotčeni ještě vzpomínkami na 28. říjen a na obnovu své samostatnosti, snadno se vmýšlíme do jejich radosti a do oprávněné hrdosti, se kterou pohlížejí na dílo uplynulých 30 let. Smějí poukazovat nejenom na to, co se událo na širých prostorách mezi Baltickým mořem a Tichým oceánem, nýbrž i na ozvěnu revolučních hesel, ražených velikým V. I. Leninem a jeho důvěrnými spolupracovníky v celém světě.

Říjnovou revolucí vítězně skončil úporný boj proti carskému režimu, proti hospodářskému a sociálnímu útisku nepřehledných zástupů městského i venkovského lidu. V tomto zápase - řečeno slovy Žižkovými z listu do Domažlic - bojovali "malí proti velkým, nemnozí proti mnohým", avšak úspěch připadl těm, kteří na svých praporech měli vepsány požadavky sociální a hospodářské rovnosti a za nimi šli do boje.

Není prostě možné vystihnout několika větami rozpětí mezi oběma tábory a velikost i dosah úkolů, za kterými šlo revoluční hnutí. Na jedné straně vidíme všechno to, co T. G. Masaryk přiléhavě nazval carskou Sodomou a Gomorrhou, vidíme politický a církevní systém, který demoralisoval celou společnost, otupoval její schopnosti a kazil občanské ctnosti, vidíme politickou nesvobodu a hospodářský a sociální útisk - proti tomu stojí hloučky uvědomělých nadšených revolucionářů, kterým šlo o víc nežli chvilkové zlepšení nebo částečnou nápravu a kteří vedli boj s takovou prudkostí, že ze staré soustavy carské opravdu nezůstalo kamene na kameni.

Vítězství Říjnové revoluce nebylo však založeno jenom na prvotních úspěších v boji se starým režimem a jeho obhájci. Říjnová revoluce proto obstála v dějinné zkoušce, že se nevyčerpala v prvním kole, nýbrž že měla organické pokračování v tvůrčí práci. My Čechoslováci žijeme v zemi poměrně malé a proto si těžko děláme představu o tom, jak obrovský úkol zdolali hlasatelé nového politického, sociálního i hospodářského řádu, když na rozvalinách carství zbudovali jednotku tak mocnou, tak silnou, jako je dnešní Sovětský svaz. A povětšině bylo třeba budovat od základů, bylo třeba učit lid čtení a psaní a ukazovat jim, jakou cenu má práce, není-li určena pro někoho cizího, nýbrž pro společnost, jejímž plnoprávným členem je pracující člověk. Budovatelský úkol byl zdánlivě znesnadněn přestavbou centralistického státu na svaz rovnoprávných republik a vědomým úsilím pozdvihnout ty národy, které ve staré soustavě byly odsouzeny k podružnému postavení, ba vlastně v povlovnému zániku.

Máme zejména v takových chvílích, jako je 30. výročí revoluce, před očima veškerý pokrok, který učinil Sovětský svaz doma i při upevňování svého postavení ve světě. Upřímně se z něho těšíme, neboť z toho pokroku i naší republice plynul prospěch v míru a ještě větší v těch letech, kdy sovětská armáda s jinými spojenci drtila společného nepřítele a nesla i nám svobodu a státní samostatnost. (Hlučný potlesk.)

Spojenecká smlouva se Sovětským svazem, která je uhelným kamenem naší zahraniční politiky (Potlesk.), se nezrodila ani z chvilkového vzplanutí ani z vypočítavých úvah. Jejím základem je tradiční československá příchylnost k velikému bratrskému ruskému národu, kterou rádi přenášíme na ostatní slovanské národy a na všechny národy, žijící v rámci Sovětského svazu. Pramení také v jasném vědomí, které tlumočili přední vůdcové československého lidu, že naše bezpečnost je teprve tehdy zaručena, jsme-li pevně opřeni o mocného východního souseda. (Potlesk.) Kdo by v této souvislosti nevzpomněl na výrok jednoho z přesvědčených hlasatelů myšlenky slovanské vzájemnosti, spisovatele Josefa Holečka, který napsal, že český národ nebude svobodný, dokud se na Staroměstském náměstí nebude procházet rusky voják. (Potlesk.)

Naše slavnostní schůze je vhodnou chvíli k tomu, abychom v duchu přehlédli události uplynulých třiceti let a uvědomili si, že Říjnová revoluce svým dílem a svými ohlasy podporovala také naše úsilí o výstavbu a zabezpečení národní samostatnosti. Pád carství byl tak prudký, že zakolísaly i jiné monarchistické režimy, opřené o stejně vratké pilíře jako romanovský trůn, císařství německé a rakousko-uherská říše. Náš rozchod s Vídní a Budapeští byl podstatně urychlen, když proti nám nestály sevřené řady obhájců starého pořádku, nýbrž zrevolucionisované armády odhazující vnucené zbraně, byl urychlen heslem "Sebeurčení národů", které ruská revoluce napsala na své prapory. Jako jsme pociťovali v prvním období po válce nedostatek evropské stability, plynoucí z přechodného vytlačení Sovětského svazu z vůdčích míst v mezinárodním životě, tak jsme se těšili z těch kroků, které sbližovaly Prahu se starou slovanskou Moskvou a které přiváděly na dosah ruky spojenectví Československa s velikým Sovětským svazem. (Potlesk.) Přičiněním sovětských státníků s maršálem J. V. Stalinem v cele a státníků československých, presidenta T. G. Masaryka a Ed. Beneše bylo dovršeno úsilí o odklizení přechodných překážek a 16. května 1935 byla podepsána smlouva o vzájemné pomoci, která formálně dotvrzovala, co se obecně cítilo na obou stranách, že totiž Sovětský svaz a Československo svým složením a svou touhou po míru se řadí na jednu frontu a do jednoho tábora.

Bylo by těžko hledati v dějinách mezinárodní akt, který by se tak byl osvědčil, jako československo-sovětská smlouva. (Potlesk.) Ve velké krisi kolem Mnichova Sovětský svaz zcela zřetelně dával najevo, jaké je jeho stanovisko k šalebné hře o Československo, která se dála bez naší a jeho účasti, a 16. března 1939 ústy povolaného mluvčího protestoval proti německé invasi do Prahy.

Ještě než se zastavila na mohutné hrázi sovětských vojsk německá útočná vlna - několik dnů po napadnutí Sovětského svazu Německem - uzavírala naše zahraniční vláda v Londýně dne 18. července 1941 se Sovětským svazem úmluvu o společném postupu ve válce proti nepříteli sovětských i československých svobod. Dne 12. prosince 1943, když o vítězném konci války bylo už zásadně rozhodnuto, podpisovali sovětští a českoslovenští státníci v Moskvě smlouvu nejenom o vzájemné pomoci v poslední fázi války, nýbrž i o spolupráci obou zemí při obnově míru a hospodářského rozvoje po ukončené válce. O velikonocích 1944 nás elektrisovaly zprávy o nástupu sovětských vojsk k staré československé hranici, v památných květnových dnech 1945 se naplňovala za okolností, které všichni máme ještě v dobré paměti, již citovaná prorocká slova Holečkova, že český národ nebude svobodný, dokud se ruský voják nebude procházet po Staroměstském náměstí. Spojenectví sovětsko-československé, vytčené smlouvou, bylo podepsáno krví, prolitou v bojích proti témuž nepříteli na půdě ruské, ukrajinské, slovenské i české.

Paní a pánové, nezapomeneme nikdy a všichni ti, kdož přijdou v této zemi jednou po nás, nezapomenou, že sovětští vojáci umírali nejen za svobodu své veliké vlasti, ale i za svobodu naší. (Potlesk.)

Zvolení zástupcové československého lidu, shromáždění dnes v této síni, bez rozdílu stran a politického přesvědčení sklánějí se hluboce v obdivu před dílem, které bylo zahájeno Říjnovou revolucí a které po násilné přervě nacistickým vpádem se znovu utěšeně rozvíjí, a posílají národům Sovětského svazu poselství obdivu, spojenecké oddanosti a pevné víry v rozkvět a skvělou a slavnou budoucnost jejich veliké sovětské země. (Poslanci povstávají. - Hlučný potlesk.)

Sděluji, že předsednictvo ústavodárného Národního shromáždění republiky Československé poslalo Nejvyššímu sovětu jménem vás všech tento projev:

"Blahopřejeme bratrským sovětským národům k dosaženým slavným úspěchům na poli nového budování a s radostí obdivujeme úspěchy výstavby Sovětského svazu o letošním výročí, zejména vzpomínáme velkolepého vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem a znovu vzkazujeme svou vděčnost a upřímný bratrský dík za obětavý postoj sovětského lidu, za hrdinství sovětské armády a za všechny moudré skutky sovětské vlády, jež v souhrnu vedly k vítězství demokracie ideálů, k svobodě světa i naší. Z hloubi svého slovanského uvědomění přejeme Sovětskému svazu i Československé republice, aby v úspěšném díle pokračujícího budování také kvetlo, prohlubovalo se a upevňovalo naše bratrské spojenectví jako záruka míru a obapolné bezpečnosti."

Ať žije přátelství československo-sovětské! (Dlouhotrvající hlučný potlesk.)

Přerušuji schůzi na 5 minut.

(Schůze přerušena v 9 hodin 39 minut. - Opět zahájena v 9 hodin 50 minut.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu obdrželi na dnešní schůzi posl. Štambachr, dr. Hobza, Žiak, Desenský, Hořínek, dr. Chudoba, Konvalina; na včerejší a dnešní schůzi posl. Ferjak, inž. Filo, dr. Josko, Mjartan a dr. Jan Stránský; dodatečně na včerejší schůzi posl. Deči, Lesák, dr. Krajina.

Přistoupíme k projednávání druhého odstavce pořadu, jímž je

2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 844) o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných zisků (tisk 859).

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se jednání o této předloze sloučilo s jednáním o předloze, která je jako 3. odstavec denního pořadu, to je

3. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 845) o dani z předmětů zbytné potřeby (přepychová daň) - (tisk 858).

Důvodem pro navrhované sloučení je, že jde o osnovy finanční.

Jsou nějaké námitky proti návrhu na sloučené projednávání těchto odstavců? (Nebyly.)

Není jich. Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodajem k odstavci 2 je pan poslanec Horn, k odstavci 3 pan posl. Lindauer.

Dávám slovo zpravodaji k odstavci 2, panu posl. Hornovi.

Zpravodaj posl. Horn: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Řadu let nepostihla naši zemi živelní katastrofa takového rozsahu, jako je tomu letos. Mimořádné sucho dolehlo se všemi svými důsledky na naši zemědělskou produkci a místy způsobilo úplnou neúrodu, místy pak zemědělskou produkci podstatně snížilo. Snížení zemědělské produkce znamená snížení hrubého národního produktu, pod nímž je si představiti trhovou hodnotu produkce, těžeb, statků i služeb, vyrobených v hospodářství národa. I za nedostatečné statistiky lze způsobenou škodu odhadnout na 11 až 15 miliard. To znamená, že současně klesá národní důchod, který vzniká z běžné produkce statků i služeb jako souhrnu výtěžků práce i majetku z hospodářství národa. Ovšem toto klesnutí se projevuje pouze u jedné vrstvy národa, u zemědělců, a to nikoliv jako následek špatné práce, nýbrž v důsledku sil nezávislých na lidské vůli. Tak se jevila situace v nedávné minulosti a bylo proto třeba zabývat se otázkou, zda zemědělci mají nést sami ze svého velkou škodu, kterou jim způsobila mimořádná sucha, zda mají stravovat podstatu svých hospodářství, zadlužovat své usedlosti, či zda je třeba nalézti pomoc pro postižené zemědělce.

Krátký pohled do minulosti nás přesvědčí o tom, že zemědělci v podobných situacích bývali dříve ponecháni sami sobě, že na úkor své podstaty sami nesli škody, utrpěné mimořádnými okolnostmi, že tak zv. agrární politika se nestarala o pomoc zemědělcům a nechala je nezaviněně upadat do dluhů. Naproti tomu dnešní lidově demokratický režim spontánně uznal nutnost pomoci zemědělcům postiženým katastrofou. Otázkou pomoci se zabývala vláda republiky v několika zasedáních a rozhodla vyplatit postiženým zemědělcům alespoň částečnou náhradu jejich škod, to znamená jejich sníženého důchodu, částkou přibližně 6¹/₂ miliardy Kčs.

Zemědělcům má býti pomoženo tak, že mají být vyplaceny jednak příplatky na zemědělské produkty, jako obilí, luštěniny, olejniny, brambory, zeleninu, hovězí dobytek, mléko, máslo, kukuřici, cukrovku, částkou 3452 miliony Kčs, jednak mají býti hrazeny cenové rozdíly při nákupu obilí, krmiv a olejnin v cizině částkou odhadnutou na 2¹/₂ miliardy Kčs, a konečně má býti vyplacena přímá podpora drobným těžce postiženým zemědělcům v částce ¹/₂ miliardy Kčs. Nutnost této pomoci uznal svorně celý národ.

Pochopitelně se vynořila otázka, z jakých prostředků může býti toto mimořádné vydání zaplaceno, jak má býti zajištěna úhrada na příspěvky zemědělcům. Byla-li otázka pomoci zemědělcům vyřešena spontánním souhlasem stran Národní fronty, nebylo tomu tak s otázkou úhrady. Problém úhrady se stal politickou otázkou a dnes projednávané osnovy jsou dílem politického kompromisu stran Národní fronty.

Rád bych se zabýval některým z navržených způsobů úhrady s hlediska finanční politiky a považuji za účelné zmíniti se o různých názorech v této souvislosti zastávaných. V podstatě šlo o dva, po případě tři hlavní principy a o to, zda zemědělské příplatky mají býti hrazeny zvýšením státního schodku či zda mohou býti hrazeny z rozpočtových úspor nebo z výsledku lepšího inkasa, anebo posléze zda mají býti hrazeny jako mimořádné vydání novými příjmy, novými mimořádnými daněmi.

Nejprve bych se chtěl zmínit o otázce prvé, t. j. zda může zemědělské příplatky hraditi zvýšení státního schodku. Zvýšení státního schodku znamená ve své konečné fázi zvýšení státního dluhu v jakékoli formě, dokonce snad i natištěním nových peněz. Stát přistupuje ke schodkovému hospodářství už tehdy, kdy za dané konstelace politických sil, jejichž výsledkem jest i finanční politika, se zdá být vyloučeno získat další úhradové zdroje, anebo když k zachování života národa nebo k zajištění ekonomického rozkvětu je třeba provést opatření nebo investice, které jsou hrazeny výpůjčkou, zvýšením státního dluhu nebo schodkem ve státním hospodářství. V posléze uvedené situaci jsme dnes i my a schodek našeho státního rozpočtu vzniká proto, že rozvíjíme investiční činnost k zajištění budoucí prosperity národního celku do takové šíře, že nestačí běžné státní příjmy a že je nutno hraditi investiční položky půjčkou.

Theorie finanční vědy u nás i v cizině se staví kladně k tomuto způsobu financování investic. Je pochopitelné, že méně příznivě už jsou komentovány schodky, které vznikají z úhrady jen běžných vydání, t. j. vydání na udržování státní administrativy, splácení státního dluhu, na běžnou sociální péči a pod., jakož i ke schodkům, vznikajícím náklady na válku a válečné zbrojení. Je nutno, aby národ jako celek uhradil vydání, spojené s běžným provozem života národa a jeho státu, ze svých běžných příjmů a nepřenášel břímě svých starostí a potřeb na bedra generací budoucích.

Zde se vracím k tomu, co jsem řekl dříve, že schodek ve státním hospodářství se připouští často proto, že politická konstelace mocenských sil nechce připustit úhradu odčerpáním dalších částek národního důchodu u vrstev hospodářsky silných a proto ve prospěch těchto vrstev přesunuje náklad na generace budoucí: zvyšuje se státní dluh. Podobně by tomu bylo i u nás, kdybychom chtěli hradit zemědělské příplatky zvýšením státního schodku, zvýšením státního dluhu.