Dále je třeba zdůraznit, že příplatky zemědělcům budou sloužit ke zvýšení jejich osobního důchodu, to znamená, že je zemědělci spotřebují; a to pro hospodářství znamená, že tyto peníze, obrácené na spotřebu, zvýší konsum statků a tím i rozdíl mezi množstvím statků vyrobených a množstvím statků spotřebovaných. Máme-li se vyhnouti této disparitě, je nutno omeziti možnost spotřeby jiných vrstev, to znamená, že je nutno část běžného národního důchodu, kterou přesuneme na zemědělce ve formě příplatků, odčerpati jinde. Kdyby tomu tak nebylo, došlo by k rozmnožení kupní síly, ke zvětšení rozdílu mezi množstvím zboží a množstvím peněz, což je vždy nebezpečným inflačním tlakem pro celé hospodářství.

To jsou důvody, pro něž nelze připustit zvýšení státního schodku dalšími výdaji konsumního rázu. Tyto důvody stejně platí pro názor, že bychom mohli krýt zemědělské příplatky vzhledem k lepšímu inkasu daní tímto lepším inkasem nebo úsporou preliminovaných vydání. Situace je taková, že proti zlepšenému inkasu stojí zvětšené vydání, takže se jeví možnost, že státní schodek na rok 1947 ve výši 24.904 mil. se sníží na 23.180 mil. Kčs. V souvislosti s těmito čísly nelze rozumně míti za to, že by zvýšené státní inkaso mohlo krýt potřebu na příplatky zemědělcům.

Pokud se týče úspor ve státním rozpočtu, příznivé počasí pro stavební ruch, ovšem nikoliv pro zemědělce, umožňuje rozvinutí investiční činnosti v míře podstatně vyšší, než bylo očekáváno ještě v červnu letošního roku. Bylo by však předčasné mluvit o jakýchkoliv úsporách, tím spíše, že poslední měsíce rozpočtového roku přicházejí s velikými nároky na státní pokladnu a že v těchto měsících jsou často propláceny objednávky celého roku. Nebylo proto možno počítat s úhradou zemědělských příplatků z titulu vyššího inkasa, případně snížení státních výdajů. Nezbylo než hledati úhradu na tato nová vydání v nových zdrojích, a to zavedením nových daní nebo zvýšením daní běžných. V tomto bodě byla rozhodujícím momentem zásada, že životní úroveň širokých vrstev nemůže být snižována a že je nutno proto hledati takové prameny, které tuto úroveň nesnižují.

V tomto směru se nám nabízely dvě možnosti, a to: 1. vyššími daněmi postihnout zbytnou potřebu, 2. vyššími sazbami daňovými postihnout vysoké důchody, případně novými daněmi postihnout ve spojení s důchodem velké, milionové majetky a šmelinářské zisky. Obou těchto možností bylo využito a bylo přikročeno bezodkladně ke zvýšení cen lihu, dále ke zvýšení sazeb daně z vína, o níž má ústavodárné Národní shromáždění rozhodnout, a k zavedení nově daně ze zbytné potřeby, daně přepychové, o které rovněž jedná Národní shromáždění.

Výnos z těchto daňových opatření, postihujících zbytnou potřebu, lze odhadnouti společně přibližně na 1000 až 1100 milionů Kčs. Bylo proto třeba přikročiti k dalším opatřením, a to ke zdanění vysokých důchodů a důchodů v souvislosti s velikými milionovými majetky, jakož i k odčerpání nadměrných přírůstků na majetku.

Předložená osnova je osnovou jednorázového rázu a přinese hlavní úhradu zemědělských příplatků. Mohu s uznáním konstatovat, že pro vyjasnění problémů, o kterých jsem se tu zmínil, byla zásada nutnosti nové úhrady přijata všemi složkami Národní fronty jako samozřejmost. Je to znamení, že v hospodářských věcech jsme si vědomi toho, že není možné hazardérství v zájmu generace nynější i příští, a to tím spíše, že předložená daňová opatření vyhovují zásadám daňové všeobecnosti, spravedlnosti a hlavně daňové únosnosti.

Rozpočtový výbor projednal vládní návrh v podrobné debatě a provedl řadu změn víceméně stylistických, některé pak zásadní. Pokud jde o tyto změny, chci se zmínit o nejdůležitějších. Tak především byla změněna slova "nadměrné zisky" na "nadměrné přírůstky na majetku". V § 1 provedena změna, která vyjadřuje, že výnosu dávek podle zákona bude použito k úhradě příplatků zemědělcům, pokud tento výnos nepoplyne podle § 13 do likvidačního fondu měnového. Změnou v § 3, odst. 1 se rozšiřuje povinnost dávky z osob fysických také na akciové společnosti, komanditní společnosti na akcie a společnosti s r. o.

V novém odst. 3, § 3 se novým zněním tohoto odstavce vylučuje renominace, a u spisovatelů a výtvarných umělců se přihlíží jen k 50% hrubých příjmů z této činnosti.

V § 7, odst. 1, v předposlední řádce od konce, za slovem "pořizovací" byl dovětek škrtnut a nahrazen slovy: "po odečtení částek odpovídajících skutečnému opotřebení nebo znehodnocení do 31. prosince 1947, v pochybnostech cenu obecnou k tomuto dni." Je to dovětek, který jde ku prospěchu malým živnostníkům.

V třetí řádce § 8, odst. 1, za slova "obratu" se vkládají slova "a u daně z předmětů zbytné potřeby", takže i tato daň je odčitatelnou, stejně jako daň z obratu.

V tomtéž paragrafu byl odst. 2 změněn tak, že se neodečítají částky podle § 61, odst. 4 zákona č. 134/1946 Sb. vůbec, nýbrž jen u poplatníků přes 50 let s majetkem nižším než 2 mil. Kčs.

Se zřetelem k tomu, že zákon se po opravě vztahuje také na akciové společnosti, komanditní společnosti a společnosti s r. o., byla v § 9 provedena změna, že do záhlaví tabulek se vkládá ustanovení, že tabulky platí také pro základ zvláštní daně výdělkové.

Odstavec 4 tohoto paragrafu se přečíslovává na odst. 5 a vkládá se nový odst. 4 tohoto znění: "Mimořádná jednorázová dávka podle odst. 2 a 3 bude přiměřeně upravena, dojde-li v důsledku přechodu rozhraní sazeb v odst. 2 stanovených k tvrdostem. Ministr financí vydá směrnice pro výpočet přiměřené úpravy této dávky." V souvislosti s tím byla pro ujasnění tohoto odstavce přijata resoluce, která je otištěna ve zprávě výborové.

V § 10 se prodlužuje původní lhůta, stanovená do 14. února, do konce února 1948.

V § 11 se rovněž prodlužují lhůty z konce března na konec dubna.

§ 12, odst. 1, písm. b) se upravuje tak, že se dává možnost platit i tuzemskými papíry sirotčí jistoty a cennými papíry znárodněných podniků, pokud jsou součástí majetku podrobeného dávce, a placení poměrným dílem vázaných a volných hodnot rozumí se po úpravě: poměrným dílem, připadajícím na hrubý úhrn vázaných hodnot v hrubém majetku.

Paragraf 13 zůstává po provedené debatě a hlasování v rozpočtovém výboru beze změny.

Paragraf 23 byl doplněn takto: Jednání komisí bude zveřejňováno "na vývěsce příslušného vyměřovacího úřadu". Pokud jde o výsledky jednání, bude uveřejněna "výše zdanění" zdaňovaných osob.

V § 24 byla provedena změna, podle které "členství v kontrolních komisích je funkcí čestnou".

V § 26 se ruší zkrácení lhůt a odst. 2 se proto v původním znění škrtá. Odst. 3 je nyní odst. 2 a doplňuje se tak, že upuštění od trestního řízení lze povoliti "na Slovensku po slyšení pověřence financí".

V závěru navrhuji, aby předložený vládní návrh zákona byl schválen ve znění zprávy rozpočtového výboru. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo zpravodaji k odst. 3, p. posl. Lindauerovi.

Zpravodaj posl. Lindauer: Paní a pánové!

Byl mně svěřen nikoli příjemný úkol, abych jak v rozpočtovém výboru, tak i zde referoval o vládním návrhu zákona, kterým má být znovu zavedena u nás přepychová daň, resp. daň z předmětů zbytné potřeby.

Hned na začátku bych chtěl říci, že by nebylo dobře, abychom tuto novou daň, kterou dnes zavedeme, nazývali daní přepychovou. Když prohlížíme seznam předmětů, které mají být podrobeny dani ze zbytných předmětů, musíme zjistit, že je tam snad polovina předmětů, u kterých nemůže být ani řeči o tom, že by to byly předměty přepychové, ale je tam snad převážná většina předmětů, o kterých lze mluviti jako o předmětech zbytných.

Přepychovou daň, paní a pánové, jsme u nás již jednou měli. Byla tehdy zavedena zákonem z 11. prosince 1919, č. 658 Sb., kterýžto zákon byl pozměněn, pokud jde o Slovensko, zákonem č. 70 sb. z roku 1920. Tehdy byla přepychová daň považována za nutný doplněk daně z obratu. Měla vyrovnávati sociálně nepříznivé účinky daně z obratu, která, poněvadž byla přesunována na posledního spotřebitele, zatěžovala důchody osob sociálně slabých citelněji než důchody osob sociálně silných. K odstranění této tvrdosti zákona o dani z obratu mělo býti vyšší zatížení přepychových předmětů, které zpravidla konsumují vrstvy sociálně silnější. Tehdejší přepychová daň však vedla ve svých důsledcích k omezování výroby přepychových předmětů a k jiným strukturálním změnám ve výrobě. Byla proto postupně restringována a nakonec zrestringována jen na málo přepychových předmětů, takže nakonec připadalo na výnos této daně sotva jedno procento celého výnosu daně z obratu.

Výnos tehdejší přepychové daně možno sledovati ciferně v letech 1920-1936. V dalších letech nebyla už tato daň vykazována odděleně od daně z obratu. V českých zemích byla přepychová daň zrušena zavedením systému daně z obratu podle německého vzoru v době okupace, v pohraničí od 1. ledna 1939, ve vnitrozemí pak od 1. října 1940. Na Slovensku se udržela přepychová daň až do 28. února 1946, kdy s platností pro celé státní území nebyla již obnovována, přestože zákonem č. 31 z roku 1946 byla na celém státním území obnovena předmnichovská daň z obratu. V důvodové zprávě k tomuto vládnímu návrhu zákona se však říká, že tím není o přepychové dani na trvalo rozhodnuto a že je třeba vyčkati vhodnější doby pro případnou novou úpravu daně přepychové v širším rozsahu. Bylo tedy zavedení přepychové daně už tehdy, při projednávání vládního návrhu zákona o dani z obratu, vlastně předpovídáno.

Účel navrhované přepychové daně, resp. daně ze zbytných předmětů, je dnes ovšem poněkud jiný; má sloužiti k opatření části úhrady na mimořádné příplatky k cenám zemědělských výrobků, kteréžto příplatky budou činiti cca 6.500 milionů Kčs, jak je to uvedeno v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných zisků. Také forma navrhované daně ze zbytných předmětů je poněkud jiná. Nejde už o formu přímého zdanění, nýbrž o zdanění nepřímé, a to při výrobě nebo dovozu přepychových předmětů.

Navrhovaný zákon pojednává ve svém prvním oddílu o tom, které předměty zbytné potřeby podléhají přepychové dani, o sazbě daně a o tom, za jakých předpokladů jsou zbytné předměty od přepychové daně osvobozeny. Dále se pojednává v tomto oddílu o základu daně, o vzniku daňové povinnosti, o splatnosti daně a způsobu placení, o přesunutí daně a o jejím včítání, o ručení za přepychovou daň a o případném vrácení daně.

Zásadně platí daň výrobce přepychového předmětu, který je oprávněn přesunout ji na odběratele, ten opět na dalšího odběratele takže nakonec přepychovou daň platí spotřebitel. Základem daně je cena, kterou se rozumí vše, co výrobce za dotčený t. zv. přepychový předmět účtuje. U předmětů dovážených se k ceně připočítávají dopravní výlohy na státní hranici a vybraná celní přirážka. Daňová povinnost vzniká dnem vyskladnění a je splatná najednou ze všech předmětů v tom kterém měsíci vyskladněných vždy do 15. dne následujícího kalendářního měsíce. Odběratel přepychového předmětu nesmí při jeho zcizení účtovati vyšší daň, než jakou sám výrobci zaplatil. Aby nedošlo k daňové duplicitě, bude výrobcem zaplacená přepychová daň z přepychového předmětu, z něhož byl vyroben jiný přepychový předmět, odečtena od daně u tohoto nového přepychového předmětu.

Z důvodu nerušeného skončení výrobního procesu u přepychových předmětů a z důvodů obchodně-politických jsou od daně osvobozeny předměty, jsoucí ještě u výrobce a přepravované jen z jedné výrobny do druhé, či do skladu a obchodních místností, anebo do dílny domácího pracovníka. Dále jsou osvobozeny předměty vyvážené do ciziny, po přip. z ciziny sem dovážené k zušlechtění nebo určené k zpětnému vývozu.

Navrhovaný zákon pamatuje také na vrácení daně v tom případě, byl-li přepychový předmět odběratelem výrobci vrácen do šedesáti dnů. Daň se v takovém případě vrátí odečtením příslušné částky v následující platbě daňové povinnosti. Daň se také vrátí, byl-li předmět vyvezen v nezměněném stavu do ciziny osobou zabývající se mezinárodní směnou zboží.

Vyskytly se námitky proti stanovené lhůtě 60 dnů. Bylo správně poukazováno na to, že výrobce není zpravidla ochoten vzíti vyrobený předmět zpět, že dojde často k soudnímu sporu a že soudní spor nebývá skončen do 60 dnů, které jsou zde stanoveny jako lhůta, a že by potom výrobce, kdyby byl nakonec soudem donucen, aby vyrobený předmět skutečně vzal zpět, a kdyby se tak stalo až po uplynutí 60 dní, neměl by nárok na vrácení zaplacené přepychové daně. Proto rozpočtový výbor v tomto směru doplnil zákon; o doplňku, jak byl stylisován, se ještě zmíním.

Další ustanovení zákona jsou obdobná předpisům platným u všech jiných nepřímých daní. Zákon má také, a to je důležité, poskytnouti ministru financí možnost odchylného způsobu zdanění, na př. paušálem a pod., jak o tom pojednává zákon v šestém oddílu, zejména v případech s rozptýlenou výrobou. Proto rozpočtový výbor, maje na mysli zejména drobné poplatníky, pojal do výborové zprávy usnesení, kterým doporučuje, aby ministr financí použil co nejdříve odchylného způsobu zdanění, zmíněného v § 21 navrhovaného zákona, zejména aby u malých poplatníků bylo tohoto odchylného způsobu použito ve formě paušalování daně. Ministr financí má podle navržené osnovy míti také možnost mimořádného zmírnění v případech, kdy by zákon dopadl příliš tvrdě, anebo nesrovnatelně s jeho tendencí.

Konečně jsou v navrhovaném zákoně také ustanovení o dodatečném zdanění přepychových předmětů, které v den účinnosti zákona jsou už mimo výrobu, tedy v obchodě; toto opatření má zabrániti vyskytnutí se dvojích cen.

I toto ustanovení zákona, paní a pánové, bylo při jednání subkomise rozpočtového výboru a také v rozpočtovém výboru samém napadáno, a to proto, že obchodníci - toto ustanovení se tyká zejména obchodníků, kteří mají na skladě předměty, které budou podléhat dani ze zbytných předmětů - budou muset ze zásob těchto předmětů zaplatit přepychovou daň. Tedy již subkomise se domnívala, že by výrobci, po př. i obchodníci, musili vkládat do zásob své vlastní peníze, které vlastně patří státní správě. Po vysvětlení se ovšem přišlo na to, že k takovéto tvrdosti pravděpodobně nedojde, a v těch případech, kde by snad skutečně byly tyto tvrdosti příliš citelné, má okresní finanční ředitelství podle opraveného znění zákona možnost povoliti delší platební lhůtu, než jaká byla v těchto případech stanovena, totiž do 31. prosince letošního roku; v těchto případech tvrdosti může okresní finanční ředitelství povolit lhůtu delší.

Je třeba, paní a pánové, abychom si uvědomili, že navrhovaná přepychová daň nebude právě populární a že nebude veřejností přijata příliš sympaticky. Domnívám se, že ani finanční správa nepřistupuje příliš ráda k zavedení této daně, nejenom z toho důvodu, že zde budou zcela určitě námitky veřejnosti, ale i proto, že zde budou i určité potíže z důvodů daňově-technických.

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu říká, že jde o daň, která má být ve vývoji našeho nepřímého zdanění dalším stupněm k nepřímé generální dani. Tedy takto je třeba, paní a pánové, se dívat na osnovu o dani z předmětů zbytné potřeby. Je to skutečně krok k zavedení generální nepřímé daně, o které se u nás uvažuje.

Pro účel, pro který se zavedení navrhované dané má uskutečniti, by měla míti tato daň pouze obmezené trvání, a to na tak dlouho, než bude úkol splněn. Vládní návrh zákona pamatoval na tuto okolnost v § 1, odst. 2, ve kterém se mimo jiné říká, že vláda může platnost zákona zrušiti. Rozpočtový výbor navrhl, aby platnost zákona byla stanovena do 31. prosince 1949. Je ovšem otázka, zdali bude moci býti účel této daně do této doby splněn. Bude ovšem záležeti především na výnosu mimořádné jednorázové dávky a mimořádné dávky z nadměrných zisků, který není v návrhu příslušného zákona uveden.

Výnos zmíněné navrhované přepychové daně se zdál podle původního vládního návrhu problematický. V důvodové zprávě k tomuto vládnímu návrhu se mluví o tom, že daň vynese pravděpodobně asi 700 milionů korun. V důvodové zprávě k zákonu o mimořádné jednorázové dávce a o mimořádné dávce z nadměrných zisků však už je tento odhad poněkud mírnější a počítá se tam s ročním výnosem 450-550 mil. korun. Protože však byly v seznamu předmětů, podléhajících dani z předmětů zbytné potřeby, provedeny některé škrty, některé předměty vůbec ze seznamu vyloučeny a u některých navrhovaná sazba snížena, dalo by se předpokládati, že podle původního návrhu by daň nevynesla ani těch mírněji odhadovaných 450-550 mil. korun. Poněvadž však rozpočtový výbor doplnil navržený seznam přepychových předmětů také lihovými nápoji bez rozdílu, ať jde o lihové nápoje pálené či o obyčejné kořalky, je výnos této navrhované přepychové daně zajištěn a předpokládáme, že vynese víc, než kolik ministerstvo financí předpokládalo při tomto příznivějším odhadu. Domnívám se, že vynese více než těch 700 milionů korun.