Proto jsme - když jsme měli rozhodovat o způsobech úhrady - především žádali, aby byla sestavena řádná bilance potřeby. Proto jsme tolik naléhali, aby nám byla sdělena správná a spolehlivá čísla o tom, kolik nám vlastně ve státním rozpočtu chybí a kolik musíme uhradit, nemáme-li po ruce jiných zdrojů. Proto jsme vytýkali, že v těchto číslech a podkladech nebylo jediného pevného bodu ve svém článku ve Svobodném zítřku jsem vytkl, že údaje o mimořádném výnosu daňovém za prvních 8 měsíců letošního roku, které byly oficiálně sdělovány ministerstvem financí, jsou nesprávné a že je v nich proti skutečnosti rozdíl téměř o 1¹/₂ miliardy.

Velmi rád konstatuji, že ve schůzi rozpočtového výboru p. inž. Spáčil, přednosta kabinetu ministra financí, doznal tento omyl a opravil ho. Rád bych právě při této příležitosti ocenil statečnost přiznat se k omylu, poněvadž tato statečnost nám v našem veřejném životě mnohdy chybí. Je to mužné, je to čestné. Nemůžeme činit výtku, že se někomu přihodil omyl, ale co musíme žádat, je, aby z takového omylu bylo vzato poučení, aby se příště omyly nestávaly.

Proto právě jsme tím více znepokojeni, že ani teď, při projednávání těchto osnov, nemáme bezpečně jistoty, kolik vlastně je mimořádná potřeba státu.

Při projednávání v rozpočtovém výboru jsme z úst p. zpravodaje slyšeli, že mimořádných potřeb, které nebyly rozpočtem předvídány, je celkem 16¹/₂ miliardy, ale v zápětí zástupce ministerstva financí oznámil, že ještě v tom nebyly započteny jiné a jiné mimořádné potřeby, takže se potřeba zvyšuje na 17,6 miliardy. Ale přes to, že bylo slíbeno, že rozpočtový výbor dostane úplný seznam těchto mimořádných potřeb, aby je mohl přezkoumat, doposud se tak nestalo - patrně to nebylo v tak krátké době možně. Víme tedy jenom přibližně hrubou cifru, ale neznáme její detaily. Ale i tak, když se na ni podíváme, musí nám být jasno, z čeho se tato mimořádná potřeba skládá. Podle sdělení p. zástupce ministerstva financí připadá z této mimořádně potřeby 6,6 miliardy na účinky nových zákonů a nových vládních opatření, která byla provedena po schválení rozpočtu na r. 1947. Dále je v tom 1,9 miliardy na úhradu schodku intervenčního fondu, dále 2,6 miliardy na mimořádnou výpomoc, na očekávanou, dosud neprojednanou úpravu požitků státních zaměstnanců, 2¹/₂ miliardy na úhradu doplatků při dovozu krmiv a konečně 4 miliardy pro příplatky zemědělců, tedy v úhrnu 17,6 miliardy.

Z toho, prosím, můžeme především konstatovat, že v této mimořádné potřebě činí úhrada zemědělských příplatků necelou čtvrtinu a že zde hledáme úhradu pro potřeby jiné, které nebyly způsobeny přírodní katastrofou, nýbrž právě tím, že mnohdy nebylo dost přehledu o tom, jaké účinky mohou mít navrhovaná a prováděná opatření.

Paní a pánové, poukáži jenom na projednávání zákona o intervenčním fondu na jaře letošního roku. Pamatujete se, že byl tehdy projednáván ve chvatu, že 6 výborů sněmovních jednalo o něm najednou a muselo ho vyřídit ve velmi krátké lhůtě. A tento zákon nám přináší dnes do státního hospodářství schodek téměř 2 miliardy. Ptám se vás - je nás tu, bohužel, málo, ale kdybych se ptal těch ostatních, kteří spolu s námi projednávali a schvalovali tento zákon, zda si byli vědomi, zda předpokládali a zda snad dokonce chtěli, aby tímto zákonem vznikl schodek, jsem si jist, že tak jako já, tak nikdo z vás toto ani nechtěl, ani si toho nepřál, ani si to nemohl uvědomit. Proč? Protože k tomu neměl prostě fysické možnosti a neměl k tomu času při způsobu a tempu, jakým byl tento důležitý zákon projednáván. A tím, pánově, jsme také my všichni zavinili schodek ve výši téměř 2 miliard, což znamená 2 miliony poplatníků, z nichž každý musí přinést tisícovku do státní pokladny. Za to jsme, prosím, všichni odpovědni a za to je především odpovědna metoda, kterou věnujeme projednávání důležitých hospodářských zákonů. (Posl. Jungwirtová: Proč jste nepodepřeli sociální demokraty, když za to bojovali?) Já jsem, prosím, podepřel věc v tom, že jsem - a to činíme při každém zákonu - vytýkal spěch a chvat, s kterým se zákon projednává. Žádali jsme, aby byl tento zákon alespoň limitován do konce letošního roku, a v tom se nám také nedostalo podpory. (Hluk. Výkřiky.) Prosím, já neobviňuji žádnou stranu, já říkám: v tom jsme odpovědni všichni kolektivně. Jde však o to, abychom si tuto odpovědnost uvědomili, abychom měli také odvahu uznat chyby, abychom však z nich vyvozovali potřebu nápravy.

Jestliže dosud nemůžeme přezkoumat, co všechno je v těch ostatních 6¹/₂ miliardách jako účinek nových zákonů, musíme se starat, abychom příště o tom byli informováni včas. V příštím týdnu budeme projednávat finanční zákon a státní rozpočet. Hodlám navrhnout, aby do finančního zákona byla vložena podmínka, že ke každému nově projednávanému zákonu, bez ohledu na to, zda je to návrh iniciativní nebo vládní, musí být připojeno vyjádření ministerstva financí o očekávaných účincích toho zákona, ale nejenom to, také soupis všech takovýchto účinků zákonů až dosud od doby projednávání rozpočtu usnesených tak, aby sněmovna měla v každém okamžiku před sebou cifru toho, co ještě státnímu hospodářství ukládá, abychom pak nebyli překvapováni mimořádnými potřebami teprve dodatečně objevovanými.

Chtěl bych se v té věci zastat zejména také ministerstva financí v tom směru, že vím, že v mnohých případech jeho odborní referenti ve výborech upozorňovali na finanční důsledky a že jejich hlasu nebylo dbáno. Bude nutno, po mém soudu, abychom si těchto hlasů více všímali.

A další věc si uvědomme, že právě v tomto intervenčním fondu vznikl schodek nejméně v částce jedné miliardy tím, že bylo pozdě vydáno prováděcí nařízení, jak nám také v rozpočtovém výboru sdělil zástupce ministerstva financí. Tedy se ptám, jaký to má smysl projednávat přes noc a ve chvatu zákony ve sněmovně, když potom se právě těmi obtížemi, vzniklými z nedostatečné promyšlenosti, způsobuje zdržení prováděcích nařízení tak, že se vlastně ztěžuje provedení kladných účinků těchto zákonů.

Paní a pánové, jaké poučení jsme si vzali z těchto zkušeností? Konstatuji, že když byly předloženy sněmovně tyto dva důležité zákony, které dnes projednáváme, měly být - podle požadavků, které byly na předsednictvo sněmovny vzneseny, když byly v úterý vládou schváleny - ve čtvrtek projednány rozpočtovým výborem a v sobotu je mělo schválit plénum Národního shromáždění. Konstatuji s povděkem, že se rozpočtový výbor alespoň poněkud ubránil a vymohl si týdenní lhůtu. Ale přesto, prosím, tempo, jakým jsme byli donuceni projednat tento zákon, nepřipouštěl, abychom jej projednali tak, jak jeho materie vyžaduje. Zasedali jsme v rozpočtovém výboru nepřetržitě 19 hodin a po sotva tříhodinovém odpočinku jsme zasedali dalších 5 hodin. Dovedete si představit, jaký je nejenom fysický, ale i duševní stav lidí takto vyčerpaných - jsou to nejenom poslanci, ale i přítomní experti - a jak mohou posuzovat věcně a odborně projednávané zákony. Přes to přese všecko se nám za součinnosti odborných expertů podařilo dosáhnout alespoň toho, že byla odstraněna některá nejkřiklavější nedorozumění a nejasnosti, vyjasněny základní otázky a zlepšeno to, co právě tím chvatem a nedokonalou přípravou mohlo být zaviněno.

Podle původních návrhů, které byly předloženy ministerstvem financí, byly by totiž tomuto zdanění mimořádnou dávkou úplně unikaly osoby, které, třebaže mají nadměrně zisky, dosahující vysokých částek, nevykazují anebo nedá se u nich zjistit majetek milionu Kčs. Konkrétně člověk, který nemaje v r. 1945 majetku a nahospodařiv si po ukojení všech svých potřeb za tato dvě léta 990.000 korun, byl by podle původních návrhů nepodléhal nejen té milionářské dávce, ale nebyl by podléhal ani dávce z nadměrných zisků, kdežto při malém ještě zvýšení by ho zasáhly tyto dávky částkami velmi vysokými. Tedy po tě stránce přijaté osnovy postihují skutečně daleko větší okruh lidí, kteří mohou přispět a jejichž hospodářská situace dovoluje, aby na mimořádné potřeby státu přispěli. Okruh poplatníků se rozšiřuje proti tomu, co původně bylo navrhováno, a tedy výsledkem sněmovního jednání není zmenšení nebo snížení očekávaného výnosu těchto dávek, nýbrž naopak jejich zvýšení.

My si musíme být vědomi toho, že také za všechny ty účinky, které tím vzniknou, musíme přejímat odpovědnost. Podařilo se ovšem zase také na druhé straně zabránit, aby nevznikly křivdy tím, že u některých poplatníků náhodou anebo vlivem událostí na jejich vůli nezávislých se důchody, které po právu náležely už do let válečných, objevují jako zdanitelný důvod v roce letošním - jsou to na př. ony příjmy, které vyplývají z odčinění křivd u zaměstnanců, jsou to příjmy spisovatelů, umělců, kteří v době válečně mohli tvořit, ale nemohli ze své tvorby získat žádných důchodů - tedy na tyto okolností je dnes již dbáno. Bylo možno opravit nespravedlnost vzniklou tím, že byly stejně posuzovány osoby nemající starobního zajištění jako ty, které této výhody požívají, alespoň částečným přiznáním odčitatelných částek pro osoby starší, které musí míti určitou reservu pro dobu, kdy už nebudou práce schopni, když nemají dosud pojistného zajištění.

Podařilo se alespoň poněkud zlepšit technicky chybnou konstrukci sazeb, která byla ve chvatu a spěchu sestavena způsobem primitivním, který je v daňové technice již dávno vědecky opuštěn. Přes to jsou to sazby velmi nedokonalé a vedou ne pouze k nesrovnalostem při vyměřování, ale k možnosti těžkých sporů a zejména zvyšují možnosti daňového úniku. Bylo možno zlepšit osnovu v tom směru, že placení dávek je možné také cennými papíry, akciemi znárodněných podniků, které se do majetku započítávají a mají-li skutečně míti hodnotu, která je jim v tomto započtení přisouzena, musí také jistě být schopny, aby jich bylo použito jako platebního prostředku. Zůstala ovšem značná nejasnost ve věci, na kterou zástupci naší strany upozorňovali, že vyčíslení poměru mezi vázanými a volnými částmi majetku není tak jednoduchá věc, jak se při primitivním posuzování zdá, poněvadž majetek není uzavřen ve. To je pouze bilanční číslo, které vyplývá z rozdílu aktiv a pasiv, a nelze tvrdit, že by poměr, ve kterém se volné a vázané hodnoty jeví na straně aktiv, vyjadřoval také jejich poměr k čistému majetku, který vyplyne po odečtení pasiv. Při nesprávném výkladu této zásady může se stát, že tu dojde k naprosté nemožnosti plnění tohoto zákona.

Ale hlavní a zásadní otázkou, ve které jsme jménem naší strany vznášeli námitky a kladli požadavky ve věci mimořádné jednorázové dávky, týkal se možnosti použití. Nepřestáváme být přesvědčeni o správnosti stanoviska, že pro úhradu mimořádných potřeb státního hospodářství mají být získány úhrady z mimořádných příjmů, čerpaných z pramenů důchodových, že dávek postihujících v jakékoli formě majetek může a má být použito pouze v těch případech, kde jde o nápravu a odčinění skutečně katastrofálních škod na majetku tak, jako se to stalo v době naší měnové reformy, kdy skutečně šlo o to, ne odčinit, ale spravedlivě rozložit škody způsobené na národním majetku německou okupací a válkou. Ale používat úhrady čerpané z majetkové podstaty ve prospěch účelů spotřebních, je cesta nebezpečná, která může vést v budoucnu k ohrožení naších možností úvěrových, která nás může zavádět k dalšímu používání takovýchto prostředků, což by nakonec vedlo k vyčerpávání podstaty národního jmění a k ohrožení blahobytu budoucích generací.

Proto jsme trvali na tom, že majetkové dávky, je-li jí potřebí, má býti užito výhradně k posílení měnového fondu, čímž by se také umožnilo rychlené uvolňování vázaných vkladů, zejména osobám nejpotřebnějším, při čemž máme na mysli zvláště naše pensisty, lidi staré, kteří už nemohou žít z výnosu své práce, a zemědělce poškozené mimořádnou živelní pohromou. Že je to možné, o tom zůstáváme přesvědčeni právě na podkladě těch cifer o mimořádných potřebách a úhradách, které jsme si mohli zjistit a ověřit. Proti té mimořádné potřebě 17,6 miliardy, o níž jsem mluvil, stojí totiž mimořádná úhrada již dnes dosažitelná, spočívající ve vyšším výnosu daňovém za letošní rok, který shodně s experty ministerstva financí jsem ocenil na 13 miliard, dále v úsporách na státních výdajích, kterých bylo dosaženo za první dvě třetiny t. r. ve výši 1¹/₂ miliardy, ve vyšších příjmech, kterých dosáhlo státní hospodářství proti rozpočtu ve výši 2,2 miliardy, a konečně v částce, která podle vysvětlení, daného ministerstvem financí, ještě přebývá k disposici pro úhradu příspěvku na státní dluh ve výši 300 milionů, takže úhrnem dospíváme k částce 17 miliard mimořádné úhrady, nepočítáme-li vůbec, že by bylo možno dosáhnout ještě dalších úspor ve zbývající třetině roku a že by se mohlo stát, že bychom nevyčerpali celou částku určenou na investice. Aniž bychom přihlíželi k těmto možnostem dalším, již dnes můžeme z přehledu výsledků státních výdajů a příjmů, jejž sestavuje Nejvyšší účetní a kontrolní úřad, dovodit, že potřeba mimořádné úhrady není taková, aby musela být hrazena tak mimořádnými prostředky, které mají být určeny pro účely jiné. Ale uznáváme, že tento požadavek, který byl postaven z důvodů nikoliv hospodářských, nýbrž politických, je nutno v rámci Národní fronty vyřešit, a proto jsme dali souhlas k řešení touto osnovou a proto také budeme hlasovat pro její schválení, i když se nám nepodařilo plně uplatnit naše zásadní stanovisko.

Rád konstatuji, že dohodou všech stran Národní fronty bylo nám vyhověno alespoň částečně, že totiž alespoň ta část výnosu dávky, která zůstane po vyčerpání plného důchodu poplatníkova, půjde ve prospěch měnového fondu. Nesmíme si ovšem zakrývat, že ne pouze tato část plyne z majetkové podstaty, poněvadž poplatník, kterému je odčerpán celý důchod, musí nadto ještě ze své majetkové podstaty uhradit celou daň důchodovou a musí také z ní uhradit celou svou spotřebu, všechny své životní náklady. Také ty půjdou na úkor majetkové podstaty.

Jsme také uspokojeni tím, že i jiným naším požadavkům a námitkám bylo dohodou alespoň zčásti vyhověno, a jsme do té míry přesvědčeni o nutnosti dohody v Národní frontě a o nutnosti kompromisního řešení, že nemůžeme a nechceme se pro určitou zásadu, kterou považujeme za správnou, v této spolupráci rozejít. Ale zdůrazňujeme, že tuto zásadu jsme hájili, že o její správnosti zůstáváme přesvědčeni a doufáme, že nám budoucnost správnost tohoto našeho stanoviska plně potvrdí. Ve věci další části předložené osnovy, která se týká mimořádných přírůstků na majetku, je to postižení, které v některých případech bude velmi kruté, poněvadž musím konstatovat, že poctivý výdělek a poctivé přírůstky na majetku nejsou dosud, a věřím, že nebudou nikdy, prohlášeny v naší republice za zločin.

Dnes, paní a pánové, máme svátek spořivosti. A že v tento den právě projednáváme a schvalujeme osnovu takovéhoto obsahu, je poněkud krutou ironií okamžiku, poněvadž touto osnovou postihujeme právě úspory, postihujeme to, co z výdělku a zisku nebylo promarněno, nebylo spotřebováno. Ten, kdo měl vysoké příjmy, vysoké zisky a propil je, promarnil, utratil za hodnoty, které národnímu hospodářství nic nepřinesly, ten této dávce uniká. Ale je jí postižen ten, kdo si odpíral, kdo šetřil a schraňoval. Tedy po této stránce, prosím, abychom si byli vědomi, že tato část dávky nemůže a nesmí byt vykládána jako trest, nýbrž jako oběť, kterou žádáme ne proto, že bychom ji považovali za spravedlivou, ale proto, že ji považujeme za nezbytnou, a proto, že ji považujeme za možnou. Ve chvíli, kdy společenství všech občanů ve státě musí přinést oběti ve prospěch těch, kteří jsou mimořádně postiženi, tato oběť může být a vždy bude žádána především na těch, kteří ji poskytnout mohou, bez ohledu na to, zda právem či neprávem jim má byt ukládána. Tedy to bych chtěl říci všem těm, kteří budou jistě trpce vyčítat, že sněmovna a vláda postihuje to, co ze svého majetku neutratili.

Snažili jsme se - a rád konstatuji, že již původní návrh osnovy se o to snažil - odstranit tvrdosti zejména tím, že byly zachovány ony odčitatelné částky, přihlížející k počtu členů rodiny a k poměrům poplatníkovým podle vzoru dřívějšího zákona o dávce z majetkového přírůstku. Ale přesto zůstávají i v této části nezamýšlené a jistě také nechtěné krutosti, spočívající v tom, že přírůstky na majetku mohou býti také pouze fiktivní. Majetek totiž není pouze hodnotou konstantní, on se stále mění a jeho formy se přeměňují, takže ten, kdo koncem roku 1945 měl majetek v určité hodnotě, ale jistého složení strukturálního, může mít dnes majetek, který reálně má tutéž hodnotu, ale poněvadž se jeho formy změnily, na příklad dům byl prodán a vyměněn za hotové peníze nebo naopak, podléhá jiným oceňovacím směrnicím, jinak se jeho hodnota vypočte a tudíž může se objevit majetkový úbytek nebo přírůstek, který neodpovídá nijak reálným hodnotám, nýbrž je pouze peněžní cifrou, a v tomto případě může být poplatník postižen křivdou velmi těžkou a velmi těžce snesitelnou.

Dosáhli jsme v rozpočtovém výboru také v tom směru zlepšení, že byly prodlouženy nemožně krátké lhůty vyžadované zákonem a že byl škrtnut odstavec, který i proti dosud platným zákonům se pokoušel lhůty, povolené poplatníkovi v určitých případech, zkracovat už z 15 dnů na 8. Myslím, že zde musí být uznáno - a rád konstatuji, že to bylo uznáno i se strany finanční správy - že je možno žádat jen takové lhůty, které jsou lidsky splnitelné. Zejména pak finanční správa si musí uvědomit, že nemůže žádat od poplatníka víc, než žádá sama od sebe, a jestliže ona nedodržuje lhůty, jak jsme viděli při prováděcím nařízení k intervenčnímu fondu, že nemá také práva chtít od poplatníka, aby vykonal víc, než co je v lidských možnostech.

Když jsem se takto zmínil o hlavních otázkách osnovy o mimořádné jednorázové dávce a dávce z nadměrných přírůstků, podotknu jenom několik slov k osnově zákona o přepychové dani, o níž zde bylo již hovořeno. Pan kol. Horák správně upozornil na to, jak je nevhodné při konstrukci takovéto daně spotřební používat formulářů, resp. seznamu, určeného pro účely celní. To je zase zaviněno, paní a pánové, jenom tím nemožným chvatem, se kterým pracují naše úřady také, poněvadž celní sazebník je instrument k docela jinému účelu a nemůže být jen tak beze všeho aplikován pro účel docela jiný. Klasicky jsme to viděli při jednání v rozpočtovém výboru, kde se zjistilo zásluhou kol. Pexy, že tam mají být zdaněny součásti hodinek. Na tomto příkladu je jasně vidět, že to, co má smysl pro celní službu, nemá smysl pro přepychovou daň, poněvadž hodinky si nikdo nekupuje po kouskách, nýbrž teprve ten výrobce, který je sestaví dohromady, je výrobcem tohoto luxusního předmětu, když jsou to hodinky zlaté. Vidíme to také na příklad na zbytečném rozlišování hraček ze železa a z jiných kovů, na čemž kupujícímu zpravidla pranic nezáleží, ale záleží na provedení, na fasoně těchto přepychových a draze prodávaných hraček.

Tedy, prosím, to jasně dokazuje, jak ani tyto věci nelze řešit mechanicky pouze převzetím seznamu, nějakého formuláře určeného pro účely jiné, a jak se musí promýšlet a domýšlet, aby z toho nevznikaly účinky, které zákon nepředpokládá.

Správně také upozornil pan kol. Horák - což platí nejenom pro tuto osnovu, ale i pro tu předešlou - že vypnutí daňového zatížení - ať už přetížením spotřeby nebo důchodu daněmi - nakonec zabíjí slepici, která nese zlatá vejce. Jestliže poplatníkovi odejmu - a to bohužel první osnova dělá - důchodu tolik, že čím větší nominální důchod má, tím méně mu z něho zbude, jestliže při dani spotřební zatížím daní cenu předmětu tak, že se pro něj nenajdou kupci, tedy tím vysuším a zasypu zdroje této daně a pak nominální výsledek, který se mi jeví v odhadu jejího výnosu pro státní finance, bude možná úplně kompensován a ztracen ztrátami, které se objeví ve výnosu jiných státních příjmů.