Tedy toto je také vždy potřebí prokalkulovat a promyslit a tyto podklady také musí být sděleny při projednávání zákona, aby bylo možno posoudit, zda nová daň, která způsobuje nová vydání a novou administrativu, nakonec vynesla tolik, aby kompensovala ztráty, které vzniknou na daních dosavadních.

Paní a pánové, chtěl jsem vás tím výkladem jenom přesvědčit, že chvatem a spěchem při projednávání těchto důležitých hospodářských věcí způsobíme jenom chyby a nesnáze. My už jsme jich způsobili mnoho a musíme se z chyb učit. Proto bych chtěl při této příležitosti zdůraznit protest, na kterém se usnesl náš poslanecký klub a který vznáší velmi naléhavý apel na předsednictvo sněmovny, aby projevilo více energie a více odolnosti vůči nátlaku, který se vykonává na parlament, aby důležité zákony projednával tempem, které znemožňuje úvahu o všech jejich důsledcích. (Potlesk.) Domnívám se, že slavná sněmovna pochopí, že ti, kdož se domáhají, aby byl parlamentu poskytnut dostatečný čas, nesledují tím účel mařit uskutečnění nebo provedení některých zákonů, ale sledují tím to, aby zabránili těmto chybám.

Jenom jako episodu uvedu, že včera při projednávání osnovy, ještě v posledním okamžiku na konci těch třiadvaceti hodin, kdy se zdálo, že nám už nejen hlasivky, ale ani mozkové buňky nefungovaly, se mi podařilo ještě zachytit chybu, která byla v tom, že tam bylo uvedeno datum, ke kterému měl být zjišťován stav majetku, 16. listopadu, kdežto ve skutečnosti ten stav byl uveden 15. listopadu. Kdyby tam ta chyba byla zůstala, bylo by nutno podle tohoto zákona provádět nová zjišťování stavu majetku ke dni 16. listopadu.

Tedy na tomto případu vidíme, jak nejen na jednom slovu, ale na jednom písmeni mnohdy v zákoně záleží, aby mohly být odstraněny chybné důsledky, ke kterým by omyl v zákoně vedl. Proto znovu zdůrazňuji: Nejde vždycky jenom o to, co chceme. Vždyť každé lidské opatření a každá lidská snaha má tu vadu, že vede nejenom k účinkům chtěným, ale také i k těm nechtěným. A ty si uvědomit je daleko těžší a nesnadnější, než právě ty účinky chtěné. (Potlesk.) Proto znovu prosím slavnou sněmovnu, aby při této příležitosti - a bude míti ještě příležitostí více - až se uvidí při provádění, kolik těch chyb ještě zůstalo, aby si jasně uvědomila, že práce kvapná je málo platná, že nakonec přináší škody, že tak, jako ten intervenční fond, nám může i jiný zákon, který usneseme, přinést nakonec ne prospěch, který jsme chtěli, ale škodu, kterou jsme nechtěli, která nám ani ve snu nenapadla.

Tedy prosím, abychom si také uvědomili, že to, co vždycky a stále požadujeme: aby věci byly podrobeny diskusi - to znamená, že to zlepšujeme, že demokracie, jednání, vzájemná kontrola, dohodování je lepším prostředkem vládnutí než kvapné, rychlé a zdánlivě tak velkolepé rozhodování diktátorským způsobem. Demokracie je systém pomalejší, demokracie nemůže pracovat s takovým efektem, ale je to nakonec systém lepší a dokonalejší (Potlesk.) a my ho budeme hájit tak, jako jsme ho hájili dosud, a prosíme, aby v tom směru bylo našemu stanovisku rozuměno. Můžeme mnohé dobré věci dosíci, když stále budeme mít na paměti starou pravdu, že máme dvakrát měřit, než budeme jednou řezat. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Krajčír. Udeľujem mu slovo.

Posl. Krajčír (uvítán potleskem): Paní a pánové, vážená sněmovno!

Pamatujeme se jistě všichni na živou debatu, která byla vedena v naší veřejnosti, zejména mezi naším lidem o t. zv. milionářské dani; a jestliže ona debata byla neobyčejně živá a zasáhla nejširší okruh našich lidových vrstev, pak musíme říci, že mrtvá je debata dnes v našem ústavodárném Národním shromáždění, neboť její počátek tu zastihl pouze hrst poslanců. A přece, jak jistě již vyplývalo z vývodů váženého p. řečníka přede mnou, jde dnes o dvě osnovy velkého dosahu a velkého významu a není tedy jenom nutné, aby se těmto osnovám věnovala pozornost při projednávání ve výborech, ale osnovy takového významu a zásadního politického dosahu by zasluhovaly také, aby jim skutečně byla věnována větší, dalekosáhlejší pozornost i v plenární schůzi tohoto našeho Národního shromáždění.

Živá debata v nejširších našich lidových vrstvách ukázala, že zejména osnova o milionářské dani byla zkouškou národní solidarity a nejširší lidové vrstvy také projevily skutečnou pevnost Národní fronty, která při myšlence milionářské daně byla vystavena zatěžkávací zkoušce. Ukázalo se totiž, že Národní fronta je skutečně pevná, že je tu pevný svazek pracujících vrstev, který solidárně stojí za tím, že jestliže byla postižena jedna pracující vrstva našeho národa, není možno celé břímě této škody ponechati jen na ní a že je nutné, aby skutečně bylo jí toto břímě ulehčeno, ale že není možné zároveň toto břímě převalit na ostatní pracující vrstvy; že je opravdu nutné, najít úhradu tam, kde je jí možno vzíti, že je možno jí najít u skutečných bohatců a zejména u zbohatlíků, u těch, kteří se stali bohatci zejména po osvobození republiky.

Naše stanovisko v této věci bylo od počátku jasné; proto mu také lidové vrstvy tak dobře porozuměly a vcelku se celá Národní fronta, tento svazek pracujících lidí, za toto naše stanovisko postavila. Jestliže již došlo ke snížení národního důchodu, bylo prostě nutné zabránit tomu, aby nedošlo také k obecnému snížení životní úrovně. A to byla také naše snaha, aby se převalení břemene na nejširší lidové vrstvy neprojevilo skutečně jako snížení životní úrovně.

Vážená sněmovno, vy jistě také víte z celé té historie milionářské daně, že se vyskytl námět vzít úhradu z rozpočtu. Je skutečně podivné, že se tato myšlenka zrodila tam, odkud se nejčastěji tvrdívá, že naše státní finance nejsou tak vedeny, jak by měly být; vyskytla se v kruzích, které nejčastěji vykládají, že naše koruna je ohrožena, které přímo na veřejných schůzích to tvrdí. Je nutno se pozastavit nad tím, že se najdou členové tohoto sboru, kteří přicházejí na vesnice a vykládají: Kupujte, co můžete, poněvadž se to sesype! a že najednou skutečně projevují takovou velkorysost a souhlasí s tím, aby úhrada byla nalezena z prostředků státního rozpočtu. Chtěl bych naproti tomu postavit to, co jsme chtěli my, a myslím, že nejlépe to vystihuje citát ze Svobodného slova z 3. září, které správně vyjádřilo, oč šlo komunistické straně.

Svobodné slovo z toho dne ve své zprávě totiž napsalo: "Komunistická strana navrhla, aby se úhrada na příplatky zemědělcům hledala ve zvláštní dávce z majetku, která by postihla ty, jejichž majetek činí více než jeden milion korun československých." To je tedy zpráva docela u zrodu celé té milionářské daně, a na této základní pravdě nemůže změnit nic, co potom dodatečně bylo o věci psáno, jak bylo naše stanovisko vykládáno a pozměňováno, poněvadž taková je skutečnost. Nám šlo opravdu o to - a tomu právě lid porozuměl - aby skutečně platili ti, kteří na to mají, aby platili ti, kteří mohou tady vyvíjet prostřednictvím svého majetku tlak na celé naše hospodářství, aby také oni přispěli ke zvýšení životní úrovně těch ostatních, kteří na to nemají.

Je to proti dřívějšku věru neobvyklá politika, že se dělají opatření, která směřují k ochraně skutečně širokých lidových vrstev, nějakých více než 90% našeho národa, že se nedělají, jako to dříve bývalo v kapitalistickém systému zvykem, opatření, která svědčila tenké vrstvě pouhých několika procent. Dříve to bývalo takové, že opatření a zákony se navrhovaly tak, aby opravdu svědčily této tenké vrstvě, a skutečně sazby, progresivita byla tam, kde bylo majetku málo nebo kde nebyl žádný.

Chtěl bych se ještě zmínit, že také při projednávání v Národní frontě jsme se setkali s některými návrhy, které jsou skutečně pozoruhodné a zasluhují povšimnutí. Zatím co naše stanovisko bylo jasné a snažilo se skutečně postihnout tyto velké majetky, vyskytl se i v Národní frontě, když již došlo potom vůbec k jednání o této věci, vyskytlo se stanovisko, které vycházelo z opaku a chtělo spíše chrániti velké majetky, ale na druhé straně chtělo podrobit zdanění důchody. A jestliže byla v Národní frontě politické původně navrhována hranice důchodu 100.000 Kčs, pak je nám jasné, že při hranici důchodu 100.000 Kčs by byly postiženy i důchody pracovní a důchody za kvalifikovanou práci, ale zejména by byly postiženy také důchody našich drobných a středních živnostníků. (Hlas: Když má 10.000 měsíčně!) No, může mít 10.000, stachanovec Gach může mít třeba i víc než 10.000, ale přitom podmínkou jeho výdělku je jeho práce; v tom je ten rozdíl. (Potlesk.)

Je dobré podívat se také na to, že se vyskytla i theorie o kapitalisování důchodu. To znamená, že by dokonce i takový kladenský havíř mohl býti milionářem, mohl by klidně říci, že při kapitalisování důchodu by mohl míti vlastně život jako milionář. Jenomže ovšem pánové, kteří toto navrhovali jaksi ve snaze ochránit skutečné majetky, zapomněli na to, že ten havíř je jen tak dlouho milionářem, dokud pracuje, a jakmile přestane pracovat, že jeho žena nebude mít co dát do kastrolu. Chtěl bych ještě říci, že bude stát za to, abychom podrobili podrobnějšímu rozboru ještě ty důchody těchto pracujících vrstev, které přecházejí hranici, jsou stupňovitě vyšší, a zejména abychom si všimli, jak těmito původními návrhy měli býti postiženi právě pracující živnostníci.

A teď ještě, vážení, stojí přece za zmínku zaznamenat i jiné fantastické náměty, jako na př. trojí odstupňované ceny kávy, která prý podle některých pánů je přepychem, ačkoli my víme, že káva je ve skutečnosti dneska lidový nápoj, lidová potravina. Chtěl bych k tomu jenom dodat, že myšlenky na zdanění kávy se nezrodily u těch komunistů, kteří byli obviňováni, že chtějí zdaňovat kdekterého chalupníka a domkáře, nýbrž se zrodily u těch, kteří opravdu velkoryse chtěli osvědčovat své skutečné sociální cítění.

Měl jsem možnost sledovat vývody také pana kol. Horáka o přepychové dani a jeho stížnosti na některé věci, které jsou do přepychové daně zahrnuty. Ovšem myslím, že už tu z pléna správně bylo kol. Horákovi odpověděno, že on i jeho strana měla možnost uplatniti tyto námitky přímo ve výboru nebo v subkomisi, kde se daly uplatnit a kde měly býti zjištěny případy, kde sazby a tarify přepychové daně nejsou snad na místě, abychom se skutečně ubránili takovým tvrdostem, které by se potom v životě projevily neblahými důsledky. Ale není možno z toho potom dělat na parlamentní tribuně demagogické řeči a stavět se tu do příznivějšího světla, než to skutečnosti dovolují.

Nesmíme zapomínat, že přepychová daň jako daň nepřímá je prostředkem ke snížení inflačního tlaku, a nechť ti, kteří mají zásadní námitky proti přepychové dani jako takové, nezapomínají, že je to daň, která u nás už byla uskutečněna v předmnichovské republice, a i když jsou námitky proti její malé výnosovosti, nechť nezapomínají, že také ve Velké Britannii je dnes zavedena přepychová daň s bohatou škálou sazeb; myslím, že tato britská přepychová daň postihuje v podstatě daleko tvrději mnoho věcí, a celkem můžeme říci, že britský lid je přesvědčován, že si musí v zájmu své celkové životní úrovně utáhnout opasek a že se musí používat této přepychové daně jako prostředku k řádné distribuci národního důchodu.

Myslím, že se shodujeme všichni v tom, že v přepychové dani vidíme pouze opatření přechodné, poněvadž bychom chtěli mít instrumenty trvalejšího rázu, dokonalejší, které by mohly přispět k řádné distribuci národního důchodu. Doufejme, že další kroky na cestě daňové reformy, jak jsou navrhovány ministrem financí dr. Dolanským, nám skutečně umožní uzákonit taková opatření, která nám tyto účely budou daleko lépe a prospěšněji splňovat.

Chtěl bych ještě, vážené paní a pánové, reagovat na zmínku, která, jak vidím z dnešních novin, tu byla učiněna o poměrech naší hospodářské samosprávy. Ta věc zdánlivě nesouvisí s předmětem, který dnes projednáváme, ale myslím, že ve skutečnosti spolu značně souvisí. Zatím co v Národní frontě byl skutečně učiněn útok - můžeme říci - i na životní úroveň prosperujících drobných a středních živnostníků tím, že měli být zataženi do milionářské daně, pokud by jejich důchod činil přes 100.000 Kčs ročně, na druhé straně vidíme, že nebyli nijak o této věci informováni a že nebyli některými politickými činiteli nijak mobilisováni na obranu svých zájmů v této věci; a jsou stále znovu a znovu, snad k odvrácení pozornosti od důležitějších věci, mobilisováni heslem, že má dojít k volbám do hospodářské samosprávy. Přitom skutečnost je taková, že všichni si přejeme, aby tyto volby byly co nejdříve provedeny, aby k nim opravdu došlo jak jen je možno nejdříve. Ale ovšem my budeme dále trvat na stanovisku, aby byly prováděny volby do skutečně demokratických institucí, do nových orgánů hospodářské samosprávy. A tady je právě také na místě, aby všichni zkoumali, zda všichni, i ti, kteří dneska volají po okamžitých volbách i do těch ještě protektorátních útvarů, skutečně udělali všechno, aby hospodářská samospráva i ústřední svazy a také společenstva a gremia byla přebudována v duchu lidově-demokratickém. Chtěl bych tady říci, že byli mnozí, kteří měli daleko více příležitostí a možností než my sami, než my komunisté, aby pomohli k tomu, aby tato reorganisace byla provedena, a skutečně mohla být provedena, kdyby oni z nějakých nepochopitelných důvodů byli té věci nebránili. Chtěl bych, paní a pánové, upozornit na to, že v Prozatímním Národním shromáždění byli dokonce poslanci, kteří byli zástupci jak Ústředního svazu obchodu, tak Ústředního svazu řemesla, a byli sem původně delegováni nikoli svou stranou, ke které se teprve potom připojili tím, že vstoupili do politického klubu, ale byli sem původně vysláni těmito orgány hospodářské samosprávy. Bylo by tedy také na místě, aby řekli, jakým způsobem tehdy tady vystupovali pro to, aby reorganisace byla provedena a aby byly provedeny volby do přebudovaných orgánů naší hospodářské samosprávy.

Tak, pánové, jakápak demagogie dnes! Dnes je možno podle dohod, které jsme spolu udělali, dělat jenom jednu věc. Je zapotřebí zainteresovat vedení politických stran, a to všech, o tom, aby měla dobrou vůli dohodnouti se o sporných otázkách, aby osnovy, které byly vypracovány snad už ve čtyřech variantách a jsou stále znovu a znovu přepracovávány, se konečně v definitivním znění dostaly do vlády a z vlády nejrychlejší cestou, ještě teď, v tomto podzimu, na naše lavice, abychom je mohli projednat a potom neprodleně přistoupit k těm volbám. Ale tak, jak to dnes vidíme, je to skutečně jenom prostředek k odvádění pozornosti našich drobných řemeslníků a obchodníků od skutečných hospodářských problémů, které se jich krajně dotýkají a které je nejvíce musí zajímat. Odvádění této pozornosti na scestí je pouze záminka k tomu, aby se dělaly různé takové excesy, jako byl projev ve vinohradské Sokolovně, kterého tu bylo už včera vzpomenuto a kde, jak někteří pánové i z posluchačů vědí, šlo o něco docela jiného než o zájmy živnostníků, kde šlo ve skutečnosti o to, aby byla oživována stará fialová politika, aby byli živnostníci štváni proti vládě, aby byli kritisováni, a kde šlo o to, jak tady může někdo dokonce dosvědčit, aby byly rozpoutávány vášně shromážděného občanstva, jestliže se tam tvrdilo, že tento sbor je sborem koňských handlířů, sborem, který si špatně vede atd.

Paní a pánové! My tedy dnes přijímáme zákon, i když při menší pozornosti a při poloprázdných lavicích, který přesto najde odezvu v nejširších lidových vrstvách, který v těchto nejširších lidových vrstvách bude přijat s pocitem ulehčení a s pocitem vděčnosti, že skutečně lidová demokracie má dost síly k tomu, aby byly prosazeny a uhájeny zájmy nejširších lidových vrstev.

Nejširší vrstvy našeho národa s povděkem uvítají, když nyní podle tohoto zákona dojde k ustavování lidových komisí, které budou bdít nad tím, aby skutečně milionářská daň byla také podle potřeb našeho národa spravedlivě prováděna a uskutečňována.

Myslím, že si můžeme dneska říci, že dobrá věc se podařila, a že lid to uvítá a s ulehčením si řekne, že milionáři platit budou. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Udeľujem slovo pánu posl. dr. Falťanovi.

Posl. dr. Falťan: Slávna snemovňa!

Tohoročná neúroda postavila nás pred otázku, kto má niesť škody tejto neúrody. Je nesporné, že sa tým zmenšil náš národný koláč, a išlo o to, kto si má utiahnuť viacej opasok. Boly tu tri možnosti. Buď ponechať hradenie tejto škody, teda celú ťarchu sucha na roľníkov, alebo podľa niektorých pánov prevaliť toto na všetkých poplatníkov, čiže na celý pracujúci ľud, alebo bolo tu tretie východisko, ktoré chvalabohu zvíťazilo, že majú platiť tí, ktorí majú z čoho, to je milionári, vysokí dôchodci a tí, ktorí za posledné dva roky získali neúmerne vysoké majetky, o ktorých možno povedať z väčšej časti, že sú šmelinári.

Počuli sme tu pred chvíľou slová pána poslanca dr. Ing. Ješa, ktorý začal tým, že vraj len peňažnými podporami nepomôžeme roľníkom, že roľníctvo tu utrpelo materiálne škody, ktoré nemožno hradiť peniazmi. Tá istá argumentácia by platila tiež naopak, že milionári neutrpia tým, že zaplatia dávku.

Boli sme svedkami veľkých politických zápasov i rozpráv v Národnom fronte i tu na pôde parlamentu, či je správne a možné najmä s hľadiska hospodárskeho, aby sa odčerpávalo z majetkovej podstaty pre spotrebu, a našli sa odborníci, ktorí dokazovali, že zdanenie milionárov je ochudobňovanie národa, že z majetkovej podstaty nemožno odčerpávať pre pomoc roľníkom poškodeným tohoročným suchom. Tým, že roľníci boli poškodení tohoročným suchom, zmenšila sa majetková podstata roľníkov. A pojednávaným zákonom nechceme nič iné docieliť ako určitý presun v národnom dôchodku, určitý presun majetkový z tých kategórií majetkových, ktoré majú veľké majetkové dôchodky, na tých, ktorí tohoročným suchom boli poškodení. Neochudobňujeme národ, ale naopak týmito prejednávanými zákonmi len robíme spravodlivejší presun národného dôchodku, skrátka chceme, aby si opasky utiahli najmä tí, ktorí majú veľké majetky a ktorí majú vysoké dôchodky. Treba si uvedomiť, že keby sme nepomáhali roľníkom a nechali škody spôsobené tohoročným suchom len na nich samých, tým by sa majetková podstata roľníckeho obyvateľstva zmenšila a roľníci by boli nútení sa zadlžovať a zaťažovať svoje majetky. Ale práve touto pomocou chceme tomu zabrániť a dosiahnuť toho, aby toto zaťaženie niesly najmä veľké majetky a vysoké dôchodky.