Paní a pánové, na tento rok je intervenční fond pasivní částkou asi 1.500 mil. Kčs. Výnos intervenčního fondu dosažený za čtvrtletí je vyčíslen částkou 1 miliardy. To znamená, že teprve v roce 1948 za každý čtvrtrok bude tohoto výnosu dosaženo a dosaženo ho bude proto, poněvadž stoupá naše výroba zboží. Pak bude intervenční fond pasivní pouze částkou asi ¹/₂ miliardy Kčs. Pro tento rok je pasivní částkou 1¹/₂ miliardy Kčs, poněvadž vybírání je pozadu; za poslední čtvrtletí se výnos přesune do částky, která přijde k dobru státní pokladně na rok 1948 a tím jeho pasivita stoupá.

Paní a pánové, chtěl bych ještě zdůraznit, že jako zemědělec - poněvadž zahradník je více méně zemědělec - jsem si vědom toho, že náš stát, naše vláda bude muset používat intervenčního fondu i v budoucnosti, ještě několik roků, poněvadž se nám nepodaří vyrovnat rozdíl mezi cenami zemědělských a průmyslových výrobků během jednoho roku, tak jako intervenčních fondů používají a budou používat ještě státy na západě.

Teď paní a pánové, bych se chtěl ještě dotknouti jedné otázky, kterou přednesl též pan kol. Inž. dr. Ješ, otázky spravedlivých výdělků. I já, pane kolego, souhlasím s tím, že spravedlivý výdělek není a nebude žádným zločinem v naší republice. Ale mně jde pouze o to, co můžeme jako spravedlivý výdělek definovat, a tu, paní a pánové, jsem u základní otázky. Já bych nemohl souhlasit s tím, abychom jako spravedlivý výdělek definovali ty výdělky, které dosahují za dva roky větší částky než 300.000 Kčs.

Paní a pánové, nám poslancům se velmi často vytýká, že máme 12.000 Kčs měsíčně platu, ale tady ponecháváme v zákoně úplně netknuté částky rovnající se 12.500 Kčs měsíčně, které zůstávají pánům podnikatelům po uhrazení všech jejich výloh. Už kol. Krajčír tady postavil otázku, že je rozdíl mezi důchodem, který pochází z práce, z práce horníka a podobně, a mezi důchodem, který pochází právě z tohoto druhu podnikání. Horníkovi, jakmile přestane měsíc pracovat, okamžitě klesá důchod, ale majitel podniku, který vykazuje v té třetí skupině nadměrné zisky 300.000 Kčs za dva roky, mohl být nemocný třeba ¹/₂ roku nebo ³/₄ roku a léčit se v lázních, má stejné výsledky.

Je slabinou osnovy, že jsme zvolili jiný název, a to "nadměrné přírůstky na majetku". Kolegům se nelíbil název "nadměrné zisky". Správně jsou to nadměrné zisky a osnova se tak měla jmenovat, jak se jmenovala původně, abychom nesypali písek do očí široké veřejnosti. Tak, prosím, paní a pánové, bylo by třeba se skutečně shodnout na spravedlivé definici, co to je nadměrný nebo přiměřený přírůstek, anebo co je to spravedlivý výdělek, a prohlašuji, že kdybychom se na této definici shodli, jistě žádný z nás nebude proti tomu, aby spravedlivý výdělek nebyl zločinem.

Nyní, paní a pánové, k další otázce, kterou zde postavil kol. dr. Ješ: oběti od milionářů. Nesouhlasím s touto definicí, že žádáme oběti od milionářů, protože trvání a práce celé této společnosti umožnily těmto pánům, aby si tyto majetky nashromáždili, a oni tady budou vracet pouze to, co jim společnost dala v jiné formě k disposici. Proto není možno mluvit o žádné oběti, ale o spravedlivém vrácení té částky od pánů milionářů, kterou od nich požadujeme podle našich zákonných osnov. - Kdyby nebylo společnosti, neměli by oněch zisků a neměli by ani majetku.

To jsem považoval za nutné zdůraznit při projednávání těchto osnov. Ještě bych chtěl v závěru říci, že přiznáváme - a to jsem již řekl - že osnovy mají určité nedostatky. Podle nás osnova o milionářské dávce má nedostatky v tom smyslu, že se podařilo velkým milionovým majetkům v dosti širokém rozsahu utéci zdanění, a osnova o přepychové dani má nedostatky v tom smyslu, že jsou tam postiženy i jednotlivé položky, které nejsou už dnes přepychem a staly se předměty denní potřeby. Můžeme-li však mluvit o oběti, pak můžeme právě mluvit o oběti zde u přepychové daně, že tady v zájmu těchto postižených - ale i v zájmu celého státního hospodářství - ukládáme na přechodnou dobu určité oběti všem těm, kteří tyto předměty budou kupovat a tím budou přispívat do státní pokladny.

Kol. Krajčír už prohlásil, že klub komunistických poslanců bude pro tyto osnovy hlasovat. Prohlašuji to i já. Hlasujeme pro ně proto, i když jsme si vědomi, že mají určité nedostatky, poněvadž není jiného východiska, není pro nás jiné cesty. Nemůžeme jít po cestě zvyšování státního dluhu a schodku státního rozpočtu.

Chtěl bych ovšem v závěru zcela energicky odmítnout slova kol. Sajala, když mluvil o tom, že lid ztrácí důvěru v naši korunu. Paní a pánové, nemůžeme široké vrstvy spotřebitelů činit zodpovědnými za tažení několika panikářů a podpalovačů, kteří shánějí drobné do pytlíků. Proti slovům kol. Sajala svědčí to, že vzrůstají vklady vkladatelů, že naše výroba se zvětšuje, že proces konsolidace postupuje, a není třeba pěstovat žádný velký optimismus nebo vládní optimismus, je třeba jenom dívat se otevřenýma očima kolem sebe a zjistí to každý z nás na každém kroku. Kdyby se u nás objevovaly příznaky krise anebo nedůvěry v měnu, pak by nám především nevěřila cizina. Ale vidíme, že v cizině má naše měna pevné posice tak jako doma, a proto není možno s touto dikcí kol. Sajala souhlasit.

Zdůrazňuji jen to, že osnovy samy, i přes ty nedostatky, tak, jak je budeme schvalovat, jsou dalším krokem na cestě konsolidace našeho státu. Tuto konsolidaci musíme všichni vítat a podporovat ze všech sil. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Slovo k věcné poznámce dávám panu posl. Skaunicovi.

Posl. Skaunic: Paní a pánové!

Jen několik málo slov k vývodům pana posl. Janouše a potom jednu závažnou věc, o níž bych rád, aby ji páni poslanci věděli.

Kol. Janouš tady mluvil o intervenčním fondu. Říkal, že bude letos pasivní jenom asi ¹/₂ miliardou. Včera jsem velmi dobře a pozorně poslouchal pana ministra financí. Říkal, že výnos odhaduje na 4.300 mil. a výdej na 7.800 mil. a že tu vznikne pasivum asi 3 ¹/₂ miliardy Kčs. Nato jsem si všiml v jeho exposé jedné velmi závažné věci, že administrativa s touto věcí spojená je pro finanční úřady velmi obtížná - a já mu to věřím - a že si vyžádá jistě velkých nákladů.

K tomu bych chtěl něco říci. Kol. Janouš nám tady vypočítával nějaký počet milionářů. Myslím, že jeho odhad je správný. Ale uvědomujeme si, že právě vyrovnávacím cenovým fondem i těmto lidem dáváme na vajíčko 50 hal., na 1 litr mléka 90 hal. atd., atd. Kde máte ten sociální moment v celém intervenčním fondu? A konec konců, dokázal jsem v několika článcích a v řečech tady, že se nám to, co intervenujeme do výkupních cen, zase znovu přelívá do cen průmyslových výrobků, že si to prakticky zaplatíme zase a při tom máme ještě ztíženou státní administrativu, v níž pochopitelně budeme velmi těžko dělat restrikci státních zaměstnanců, když státu dáváme stále nové a nové úkoly.

Ale k tomu jsem nechtěl hovořit, to prosím jen tak mimo. Mně jde tady o jednu závažnou věc. Když jsme upravili zvýšení cen a upravili výdělky v prosinci 1945, jak se dovedete všichni dobře na tu věc upamatovat, tu jsme se také museli zabývat dělníky-důchodci Ústřední sociální pojišťovny, Všeobecného pensijního ústavu a vůbec všech nositelů dlouhodobého sociálního pojištění. A poněvadž jsme na ně při jejich nedostatečných důchodech nemohli převalit celou tu tíhu zvyšování cen a nové úpravy měnové, tedy jsme tenkrát přijali zákon č. 156/45, podle kterého jsme přidali 500 Kčs invalidům a starým lidem, 300 Kčs vdovám a 200 oboustranně osiřelým dětem. Dobře se pamatujete na ten zákon. Je tam ustanovení, že nositelé sociálního pojištění budou tyto přídavky k důchodům vypláceti zálohově na účet státu. Ministerstvo financí a ministerstvo sociální péče refunduje tyto přídavky tak, že třeba Ústřední sociální pojišťovně dluží do 1. července t. r. 1.800 mil. Kčs. Při tom jí bylo sděleno - a to 11. září telefonicky - že od 1. července t. r. stát už vůbec nebude přispívat, neboť prý z důvodů rozpočtových a úsporných není možno tyto přídavky na účet státu převalovat.

A tu bych se chtěl optat: Máme tu košický vládní program, který nám říká, jak bude vybudováno sociální pojištění v republice Československé, že příspěvky půjdou na účet podniků a na účet státu, a máme tu zákon č. 156 a j. a j., které jsme konec konců v parlamentě odhlasovali a uložili státu, aby z titulu různých sociálně-politických opatření refundoval nositelům pojištění určité částky. A najednou se přichází s tím, že z důvodů úsporných se tyto částky dávat nebudou.

Chtěl bych říci, že Ústřední sociální pojišťovna vyplatila v roce 1946 na přídavcích 1.559 mil a do 30. června 1947 dalších 1.100 mil., že od státu dostala jenom 300 milionů za rok 1946 a jenom 585 mil. za rok 1947, a že stát dluží jenom tomuto ústavu 1.800 mil. Kčs. A teď bychom jistě všichni chtěli mít jasno, kam tato politika vede. Jestliže nepřikročíme k docela jinému a rychlému vyřízení otázek sociálně-pojišťovacích, ocitnou se některé ústavy během šesti nebo nejvýš devíti měsíců v platebních nesnázích, jejich pokladniční hotovosti budou úplně vyčerpány a dojde k rozvratu v sociálním pojištění. Myslím, že každý resort ve státní správě musí dbát zákona. Dokud parlament neřekne, že ten zákon ruší, nebo se nenajde úhrada jinde, do té doby je potřebí plnit příslušné povinnosti. Znám velmi krásné stanovisko pana ministra financí k sociálním problémům a pracujícímu člověku. Velmi bych ho prosil v zájmu sociálního pojištění, na něž je Československá republika opravdu hrdá, neboť je v popředí mezi státy světa, pokud jde o sociální výstavbu, a bude tím více v popředí, až si zřídíme národní pojištění - aby se laskavě touto věci zabýval, aby nebyly rozrušovány takovými nápady velké pojištěnecké vrstvy a všichni, kterým sociální pojištění opravdu přirostlo k srdci. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Slovo k věcné poznámce dávám panu posl. Horákovi.

Posl. Horák: Vážené paní a pánové!

Přihlásil jsem se k slovu skoro nerad, poněvadž myslím, že parlamentní místnost je pro něco jiného než pro osobní napadání a pro osobní útoky. (Potlesk.) Ale jelikož jsem byl napaden kol. Sajalem, považuji za svoji povinnost, abych úplně stručně na to odpověděl.

Pan kol. Sajal zde o mně prohlásil, že na veřejných projevech a schůzích mluvím proti. Toho jsem dalek. Nenadávám na nějaké zákony, poněvadž mám v sobě příliš vžitou demokracii. A jestliže kritisuji věcně, pak to činím proto, aby naše živnostnictvo poznalo všechny vady i nedostatky toho kterého zákona. Mluvilo se zde také o tom, že jsem ve výboru mlčel. Prosím, to je omyl, já nejsem vůbec členem rozpočtového výboru. Dostal-li jsem se do té subkomise, bylo to jenom čirou náhodou. Ale lituji, že pan kolega odešel předčasně a nevyslechl, jak jsme tam projednávali další věci. Vůbec v poslední době - nevím z jakých důvodů - se na mne útočí, i v Ostravě na živnostenské schůzi bylo na mne útočeno, že prý nejsem zástupcem živnostnictva. Nevím, na jakém podkladě se tak děje, ale přál bych si, aby pan kol. Sajal byl tak dlouho praktickým živnostníkem jako jsem já. (Potlesk.) - (Posl. Sajal: Já se dočkám.) Řekl jsem, že strana lidová bude hlasovat pro tento zákon, poněvadž jsme si vědomi těžké hospodářské a finanční situace v našem státě. Nezapírám to a nebudu to zapírat ani na schůzích, poněvadž nepovažuji za hrdinství odejít před hlasováním ze zasedací místnosti a potom na schůzích se tím vychloubat. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dávám slovo k věcné poznámce panu posl. inž. dr. Ješovi.

Posl. inž. dr. Ješ: Paní a pánové!

Pan kol. Janouš ve svém projevu mě několikrát apostrofoval. Ne v nepřátelském úmyslu - a já to také osobně neberu. Naopak vítám příležitost, že jednou také v plenu sněmovny si můžeme věcně vyměnit názory. K tomu jsme tady. A chtěl bych tedy prostě povědět, že to, v čem se s panem kol. Janoušem lišíme, spočívá v různém způsobu myšlení, v různém východisku a že se právě zde vysvětlením můžeme v mnohých věcech sblížit.

Především pan kol. Janouš zde vypočítával ty milionáře. Prosím, jestliže si předem dám předpoklad, že v určitém stavu je 70% milionářů, mám to snadné. Ale o to právě jde, zdali tam těch 70 nebo 80% je. To se nedá jen tak a priori říci, k tomu se musí provésti určitá zjištění. Pokud taková zjištění v ruce máme, tedy nám tuto cifru nepotvrzují. Když to zjistíme jiným, vhodnějším způsobem, prosím - budeme-li míti těch milionářů sto tisíc, zaplať Pánbůh za ně, řekl pan ministr Václav Kopecký, poněvadž budou k něčemu dobří. Ale já bych si nakonec přál, abychom měli u nás více milionářů. (Hlasy: To víme!) Vždyť konec konců, kdybychom byli všichni samí chudí lidé, musili bychom vařit z vody. (Posl. Štětka: Chceme mít bohatý národ.) My bychom potřebovali, jak správně kolega Štětka říká, bohatý národ. To je velmi správné. A teď, prosím, jak bychom toho mohli dosáhnout? Kdyby více lidí mělo možnost každý rok ze svého výdělku uložit 20.000, myslím, že bychom mohli říci, že to je dobrá úroveň. Myslím - a byl bych rád, kdybych se v této věci nemýlil -, že dnes už velmi mnoho příslušníků našeho národa - a ne pouze z nějakých milionářských vrstev, nýbrž skutečně z vrstev pracujícího lidu - má dnes podmínky - a to je zásluha naší sociální politiky - takové, že by mohlo takových 20.000 ročně uložit. (Výkřiky. - Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Prosím, já netvrdím, že všichni, ale říkám, že je to zásluha naší sociální politiky, že je jich podstatně víc než jich bývalo dříve. A myslím, že si všichni můžeme přát, aby jich bylo ještě více a že se k tomu můžeme skutečně reálně přiblížit. Nuže, jestliže někdo z těchto pracujících lidí si ročně ušetří 20.000 a dělá to třicet let, pak při úrokové sazbě 3% má jeden milion ušetřen. (Výkřik: Špatný výpočet, pane kolego!) Dobrý výpočet, pane kolego, račte si to přepočítat.

Přeji si, aby k takovým výsledkům mohla dojít ta největší část našich pracujících lidí, všichni, kteří pilně pracují. Ale jistě i v minulosti byla řada lidí, kteří si takto majetek naspořili. Prosím, jestliže to byl majetek poctivě vydělaný, tedy to není nic nečestného a není také třeba považovat takového člověka proto za méněcenného člena lidské společnosti proti tomu, kdo měl stejnou příležitost a možnost, ale svůj výdělek utratil. Prosím, aby bylo jasné, že tady nejde o ubohé milionáře, jak to reprodukoval pan kol. Janouš. Tady jde o to, abychom rozlišovali lidi, kteří utráceli a utrácejí, a lidi, kteří neutrácejí. Takový národní podnik Škodovka v Mladé Boleslavi vznikl z klempířské dílny člověka, který patrně také nějakým způsobem své výdělky - a nebyly to výdělky kapitalisty, byly to výdělky řemeslníka - ukládal. Dnes z toho máme národní podnik - zaplať Pánbůh. Z takových počátků vznikaly také naše jiné velké podniky.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Upozorňuji řečníka, že stanovená lhůta 5 minut uplynula.

Posl. inž. dr. Ješ: Hned budu hotov. Nejde o to, že by milionáři měli dostávat chudinskou podporu, tak se nikdo nevyjádřil. A ve věci nadměrných zisků pan kol. Janouš je toho mínění, že to mělo být názvem zákona. To je jenom otázka národohospodářské terminologie. Jestliže nějaký podnik má zisk, tedy z něho zaplatí daň výdělkovou a podíl závodní radě, daň výdělková dělá 60%, podíl závodní radě 10%, to je 70%. Zbude z toho to, co pro majitele tvoří důchod. Z tohoto důchodu se zaplatí daň důchodová a z něho také poplatník žije. Co potom mu zbude, to přirůstá k jeho majetku. Tedy, jestliže tím zákonem zdaňujeme to, co mu zbylo, musíme tomu říkat přírůstek na majetku, poněvadž zisk je něco jiného. Jde pouze o správnou terminologii.

Konečně řekl pan kol. Janouš v souvislosti s intervenčním fondem, že intervenční politiku dělají také státy s parlamentární demokracií - nejen s lidovou demokracií. Já jsem přesvědčen, že lidová demokracie je také demokracií parlamentární a že tyto dva pojmy nejsou v rozporu. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Slovo k věcné poznámce dávám panu posl. Janoušovi.

Posl. Janouš: Paní a pánové!

Budu reagovat pouze na dvě věci. Předem ovšem velmi srdečně vítám klidnou diskusi s p. kol. inž. Ješem a to, že se můžeme jednou změřit na parlamentní tribuně tím, že si to tak - lidově řečeno - rozdáváme. Plně mu přiznávám, že každý vycházíme z jiného myšlení. Já vycházím z toho, že v prvé řadě mají platit milionáři a pan kol. Ješ vychází z myšlení jiného. To jsou rozdíly mezi námi. (Různé výkřiky. - Veselost.)

Ten, kdo na to má - to je zásada. Především na to mají páni milionáři.

Teď k druhé věci, k otázce stanovení hranice spravedlivého výdělku. Já bych, paní a pánové, srdečně souhlasil s tím, aby byla stanovena na těch 20.000 Kčs za rok. Potom bychom okamžitě museli tento zákon předělat a postihnout ještě to další, pod 300.000 Kčs, to znamená 260.000 Kčs daní. Ale já tu otázku postavím jinak. Podle statistiky sociální pojišťovny měli jsme kdysi u nás více než milion dělníků, jejichž denní mzda dosahovala 7 až 11 Kčs. Při 300 pracovních dnů to dělá dohromady za celý rok 2.100 Kčs. Ptám se, jak si potom tito lidé mohli ušetřit 20.000 Kčs za rok? (Potlesk.) A ještě dnes podle statistiky sociální pojišťovny máme, paní a pánové, celkem 307.248 osob, které nemají výdělek větší než 12.000 Kčs za rok. Prosím, ptám se po druhé, z čeho si tyto osoby mají těch 20.000 Kčs ročně ušetřit. Je to naše slabina. Zvyšuje se životní úroveň, ale pro široké vrstvy velmi pomalu.