V kabinetě pana ministra Drtiny bylo však zjištěno, že zásilka byla tam již doručena rovněž toho dne asi v 9 hodin ráno. Tento případ nebyl vůbec bezpečnostním orgánům hlášen, ač zaměstnancům kabinetu byl obsah zásilky znám. Zejména u ministerstva spravedlnosti bylo lze přece očekávati, že vzhledem k povaze věci okamžitě uvědomí bezpečnostní organy. To se však nestalo. Balíček byl orgány bezpečnosti nalezen v zahradě ministerstva spravedlnosti v altánku již otevřen. Nitky, vedoucí od víčka k rozněcovadlu, byly přestřiženy podobně jako v prvém případě. (Výkřiky.)

Zásilka, adresovaná panu ministru zahraničních věcí, nebyla doručena jedině z toho důvodu, že měla vadnou adresu. Tím bylo způsobeno zdržení v dopravě a zásilka byla zabavena bezpečnostními orgány ještě před doručením.

Tyto okolnosti jsem musel předeslati, aby bylo patrno, že bezpečnostní orgány pro svou práci nenalézají všude plného pochopení.

Pokud jde o jednotlivé otázky, to jest, kterými orgány a kterými složkami Sboru národní bezpečnosti bylo vedeno šetření v prvních dnech po zjištění atentátu, řekl jsem již, že z kabinetu pana náměstka předsedy vlády dr. Zenkla byla první vyrozuměna státní bezpečnost. K tomu je nutno upozorniti, že podle § 33 zák. o národní bezpečnosti jí přísluší šetření o trestních činech, spáchaných proti bezpečnosti státu, a výslovně také zajišťování osobní bezpečnosti ústavních činitelů. Proto prvého dne prováděla vyšetřování oblastní úřadovna státní bezpečnosti a provedla vše, co vzhledem k pozdnímu ohlášení během toho dne bylo lze učiniti. Neomezila se jen na převzetí a přezkoušení zásilek, ale okamžitým šetřením i na poště se snažila zajistiti stopy pachatele. Již prvého dne také požádala oblastní úřadovnu státní bezpečnosti i ostatní bezpečnostní složky o spolupátrání.

2. Pokud jde o výtku, že naprosto neodborným postupem orgánů složky státně bezpečnostní byly zmařeny důležité stopy, zejména otisky prstů, uvádím, že balíčky a předměty v nich doručené panu dr. Zenklovi a panu dr. Drtinovi neměly, pokud se týká daktyloskopického zkoumání, žádného významu, a přesto bylo s nimi opatrně nakládáno a zjišťováno, nejsou-li na nich zachovány nějaké stopy. Pokud jde o zásilku určenou panu ministru Masarykovi, bylo dbáno veškeré opatrnosti, aby případné otisky byly zachovány. Že tam žádné otisky nebyly nalezeny, resp. že tam byl nalezen pouze velmi těžko čitelný otisk, není, paní a pánové, vinou bezpečnostních orgánů a není jim proto možno ani v tomto směru nic vytýkati.

Pokud jde o otázku 3. a 4., totiž kterého dne byla provedena koordinace všech bezpečnostních složek za účelem jednotného postupu při vyšetřování a jakým způsobem byla tato koordinace provedena po stránce kriminálně-taktické a kriminálně-technické, jde o otázky, které spolu úzce souvisí. Stalo se tak hned příštího dne ráno po objevení činu, kdy byly na oblastní kriminální úřadovny v Praze předány doličné věci a kriminální složka byla tím přibrána k intensivnímu pátrání. Současně byla zapojena i složka uniformovaná, která o spolupráci byla požádána zvláštní pátrankou. Rovněž bezpečnostní rozhlas byl požádán, aby zprávu uveřejnil ve svých relacích. Poněvadž odposlouchávati zprávy bezpečnostního rozhlasu jsou povinny všechny složky národní bezpečnosti, byla tímto způsobem zapojena do pátrání celá národní bezpečnost hned první den po spáchání činu a k provedení účelné koordinace práce všech složek byla hned toho dne v 10 hodin dopoledne konána porada na oblastní úřadovně státní bezpečnosti pod vedením ministerstva vnitra.

Pokud pak jde o dotaz, z jakého důvodu vedení státně-bezpečnostní služby pokládalo první den po zjištění činu za významné neodborným způsobem zjišťovati veřejné mínění občanstva na Václavském náměstí místo intensivního šetření o činu samém a proč nebylo ihned nařízeno soustředění všech složek národní bezpečnosti, poukazuji na body předchozí a konstatuji, že nelze vůbec pochybovati o tom, že státně-bezpečnostní složka má za povinnost zjišťovati také mínění, neboť právě takovým způsobem může často získati cenné poznatky při pátrání po pachateli, zvláště tehdy, když bylo lze předpokládati, že jde o čin, spáchaný z pohnutek politických. Hloučky byly sledovány nejen v Praze na Václavském náměstí, nýbrž i jinde, pokud bylo zjištěno, že o tom debatovaly. Že to nebylo nijak na újmu pátrání v jiných směrech, jsem již ukázal.

Pokud jde o poslední bod dotazu, nezbývá než stručně ukázat, jaká opatření a jaká pátrání byla tu bezpečnostními orgány prováděna.

Bylo to především rozsáhlé pátrání po zjištění původu dřevěných krabiček, v nichž zásilky byly poslány. A toto pátrání skončilo úspěšně. Neboť jak výrobce krabiček, tak i obchod v Praze, kde byly pachatelům krabičky prodány, byl bezpečně zjištěn.

Za součinnosti vojenských úřadů bylo dále pátráno, zda pachatel nezískal třaskaviny nedovoleným způsobem z jejich skladu. V souvislosti s tím byly prověřovány všechny osoby, které buď pro své povolání nebo se zřetelem na zvláštní znalosti jsou obeznámeny s touto výbušinou. V této souvislosti bylo pátráno i na knižním trhu a v knihovnách, zda se snad tímto způsobem neobjeví stopa po pachateli, který by se o podobnou literaturu zajímal.

Souběžně s těmito akcemi bylo pátrání soustředěno hlavně na poštovním úřadě v Praze II, Ostrovní ulice, a v jeho nejbližším okolí. Po získání popisu pachatele byly prováděny rozsáhlé prohlídky na nádražích, v restauracích, v hotelích, biografech, nočních podnicích a i na veřejných prostranstvích za účelem podchycení všech podezřelých osob. Byly prohlédnuty i weekendové chaty v Praze a okolí. Bylo pátráno i v ústavech pro duševně choré, zda snad v této době nebyla propuštěna nějaká osoba, která by projevovala sklony ke spáchání takového činu.

Když byly v tůni Vltavy nalezeny předměty, o nichž bylo zjištěno, že mají vztah k pachateli atentátu, a když po chemickém zkoumaní ponožek znalci prohlásili, že podle mikroskopických látek, nalezených na punčochách, by přicházeli v úvahu jako použivatelé malíři, drogisté, chemici nebo zaměstnanci barvotisku, bylo pátráno i v těchto kruzích. Poněvadž ponožky byly odborně látány šicím strojem, bylo vynaloženo veškeré úsilí, aby byla zjištěna firma, která opravy prováděla. Tak bylo zjištěno, že tyto ponožky byly spravovány v Břevnově. Ve všech částech Prahy XV, v Břevnově i v okolí bylo provedeno rozsáhlé pátrání dům od domu. Bylo zkoumáno i písmo na bytových přihláškách a pod. Ředitelství pošt bylo vyzváno, aby všechny poštovní úřady byly upozorněny a věnovaly pozornost všem podezřelým zásilkám, které by měly podobné písmo, jaké bylo na průvodkách a obalech. K porovnání písma byly poštovním úřadům dány k disposici fotografie písma pachatele. Široká veřejnost byla vybídnuta ke spolupráci zprávami v denním tisku a v rozhlase, vyhláškami o vypsání vysoké odměny, které byly vylepeny na celém území Československé republiky. Byla uspořádána výstavka doličných předmětů. Z podnětu bezpečnostních úřadů byl natočen i československý zpravodajský film, který byl promítán téměř ve všech biografech. Každý podnět jen trochu konkretní byl pečlivě zkoumán a bezpečnostní orgánové použili všech možností a prostředků, aby případ pokusu atentátu vysvětlili. Naprosto je nelze viniti z nedbalého nebo neodborného vyšetřování a se vší rozhodností odmítám třeba jen náznaky obvinění, že by pátrání nebylo vedeno s plnou intensitou. Vždyť bylo při tom provedeno kolem 100 domovních prohlídek. Bylo perlustrováno 760 osob, provedeno 29 zatčení, v 16 případech byly nalezeny různé zbraně a třaskaviny. Při vyšetřování bylo použito výhradně na tento případ 90 orgánů a v hromadných akcích bylo použito až 400 civilních orgánů a uniformovaných příslušníků SNB. Pátrání po pachateli pokusu atentátu provádějí bezpečnostní orgánové pod vedením zvláštní odborné komise ministerstva vnitra a za součinnosti všech složek Sboru národní bezpečnosti.

Celé mnohostranné pátrání bylo vedeno především zásadou naprosté objektivity, aby se věc nestala předmětem stranicko-politického boje. Případ se stal v době pobouřené politické nálady při projednávání t. zv. milionářské dávky a bylo proto nutno i z tohoto důvodu přihlížeti k motivům politickým. Nikde však nebyly při tom překročeny meze nejpřísnější objektivity a snahou bezpečnostních orgánů zůstalo výhradně dopadení pachatelů zavrženíhodného pokusu o atentát. Při sestavování vedoucí komise a při všech zákrocích bylo přihlíženo jen k odborné kvalifikaci orgánů a všichni národně socialističtí příslušníci, kteří jsou povolanými odborníky, byli přibráni stejně jako příslušníci ostatních stran bez zřetele na politickou legitimaci. Všichni přece musíme míti stejnou snahu o dopadení pachatele tak hnusného zločinu.

A tato přísná objektivita byla u nás zachována i pokud šlo o informace tisku. Nepřipustili jsme, aby tiskových informací bylo stranicky zneužito, a je nutno s povděkem konstatovati, že páni redaktoři nezklamali důvěru na tiskových konferencích v ně skládanou a že žádný z nich se nedal strhnouti k sensacechtivosti a neuveřejnil to, co by po případě mohlo poškoditi další pátrání.

Jinak však tomu je s případem, který od 20. 11. 1947 se stal předmětem skoro neseriosního psaní části denního tisku, tak že toto psaní působí dojem, že je politicky zahroceno. Jde o stopu, která vede do obce Krčmáně u Olomouce. K tomu nutno předeslati, že již 5. listopadu, tedy více než 14 dní předem, počaly bezpečnostní orgány tuto stopu vyšetřovati a provedly tu také několik zatčení. Tato stopa se opírala o důvěrné sdělení, že v posledních dnech měsíce července se do stolařské dílny Jana Kopka v Krčmáni dostavila neznámá žena a žádala jmenovaného o moření a leštění tří krabiček. Svědky případu byli manželka Kopkova, jeho učedník a rolník Ladislav Loveček. Přitom prý neznámá žena měla Kopkovi prohlásiti, že krabiček bude použito k atentátu na ministry československé vlády. Brněnští orgánové, kteří tuto věc vyšetřovali, upozornili na tuto stopu státní zastupitelství v Olomouci a Kopka i Loveček byli hned převezeni do Prahy, kde jim byly k agnoskaci předloženy krabičky, kterých bylo ve skutečnosti k pokusu atentátu použito. Tu však se vší určitostí prohlásili, že to nejsou ty krabičky, které jim byly v červenci předány k moření. Protože pak, jak jsem již podotkl, dávno před tím byl zjištěn pravý výrobce použitých krabiček, který je podle přesných znaků bezpečně poznal, a že krabičky byly nalezeny zabalené motouzem, pocházejícím od pražské firmy, které je tento výrobce prodal, i z jiných podrobností bylo patrno, že nejde v Krčmáni o pravé výrobce a že stopa je nepřesná. Přesto však, že tedy bylo jisto, že pachatelé při spáchání atentátu nepoužili těchto krabiček z Krčmáně a že okolnosti tohoto případu, kde se herostratovsky mluvilo přímo o atentátu, což se během pátrání přihodilo několikráte, bylo to podezřelé, a proto bylo přikázáno bezpečnostním orgánům z Brna dr. Přikrylovi a spol., aby ve věci dále pátrali a celý případ podrobně sledovali. Pokud jde o zadržené osoby, bylo jim uloženo, aby se dohodly se státním zástupcem, zda je hodlá držeti dále ve vazbě či mají-li býti propuštěny. Současně jim bylo uloženo, aby ihned hlásily, zjistí-li jakékoliv podstatnější poznatky, neboť tu zůstalo podezření, že mohl býti připravován atentát na jiné členy vlády nebo že by mohlo jíti o pachatele tohoto atentátu, kteří však použili krabiček, zakoupených v Praze. Proto také tři bezpečnostní orgánové z Brna stále dleli v okresu olomouckém, kde nebyli známi, a tento případ dále vyšetřovali. Jejich šetření mělo býti prováděno hlavně naprosto důvěrně, se vší opatrností a obezřetností, neboť měli býti vedeni jedinou snahou dopadnouti pachatele a nevyvolávati neopodstatněně zájem širší veřejnosti. Zdali snad přes to někdo sdělil výsledky tohoto pátrání dříve někomu jinému než mně, nemohu věděti, protože soud v Olomouci nedal dosud našim orgánům k disposici výsledky svého šetření. V každém případě však článek Svobodného slova, ve kterém bylo upozorněno na tuto stopu, již přes čtrnáct dnů bezpečnostními orgány sledovanou, a v němž bylo poukázáno na to, že trestní oznámení podal pan generální tajemník národně socialistické strany posl. prof. dr. Krajina, zasáhl velmi rušivě do práce bezpečnostních orgánů. Tak se stalo, že jedna ze stop, která v zájmu dalšího pátrání měla zůstat ještě utajena, se stala předmětem diskuse a veřejné tiskové kampaně. Tím zájmu věci podle mého názoru nebylo poslouženo. Lituji, že nemohu dáti slavné sněmovně lepší zprávu o výsledku našeho úsilí, ale neznám dnes výsledky práce, kterou na stopě krčmanské koná soud. O tom by snad mohl podati zprávu pan ministr spravedlnosti, měl-li on na tomto jediném úseku pátrání úspěch větší a zjistil-li více, nežli bylo ještě 8. listopadu našimi orgány objeveno. Já jsem přesvědčen, že jen odborná práce, intensivní úsilí všech, kteří mají opravdový zájem na dopadení pachatelů, přinese konečný úspěch. (Potlesk.)

Předseda: Žádám paní posl. Syrovátkovou, aby přečtla svůj dotaz na pana ministra vnitra ve věci potírání černého obchodu orgány ministerstva vnitra.

Posl. Syrovátková (čte): Vážené paní a pánové!

Zákon čís. 15 ze dne 13. února 1947 o stíhání černého obchodu a podobných pletich vešel v platnost dne 24. února 1947 a byl celou naší veřejností příznivě přijat jako prostředek k potírání šmelinářství. Černý obchod se však dále rozrůstá a vážně poškozuje zásobování poctivě pracujícího občanstva.

Táži se proto pana ministra vnitra, jaká opatření hodlá učiniti, aby černý obchod byl orgány, podléhajícími ministerstvu vnitra, co nejrozhodněji potírán.

Předseda: Dávám slovo panu ministrovi vnitra k odpovědi na tento dotaz.

Ministr vnitra Nosek (čte): Slavná sněmovno!

Ve snaze, aby zákon o stíhání černého obchodu a podobných pletich byl pokud možno nejdříve v plném rozsahu prováděn, vydalo ministerstvo vnitra se schválením vlády směrnice k provedení tohoto zákona a v nich byly blíže vymezeny nové pojmy a dány bližší pokyny za účelem rychlého a správného provádění zákona.

Aby získalo přehled o tom, v jaké míře je zákona o černém obchodu používáno, vyžádalo si ministerstvo vnitra výnosem z 5. září 1947 zprávy zemských a okresních národních výborů v zemích českých, jakož i pověřenectva vnitra na Slovensku. Podle těchto zpráv bylo na základě zákona o černém obchodu učiněno celkem 12.039 trestních oznámení. Z toho bylo 72 případů předáno soudu a v 5322 případech vyneseny nálezy správními orgány. Celková výše uložených trestů na svobodě činila 107 roků 26 dnů, peněžitých pokut bylo uloženo 13,598.482 Kčs. Ustanovení o tom, že obviněný odpyká trest v donucovací pracovně, bylo použito ve 27 případech.

Ježto z došlých zpráv vycházelo najevo, že četné národní výbory nepostupují při stíhání černého obchodu a podobných pletich dosti rázně, uložilo ministerstvo vnitra opětovně oběžníky z 20. září 1947 a z 21. října 1947 všem podřízeným orgánům, zúčastněným na stíhání černého obchodu, aby postupovaly při jeho potírání co nejpřísněji, urychleně a nejenergičtěji. Bylo jim zejména uloženo, aby při ukládání trestů za černý obchod a podobné pletichy používaly vždy nejvyšších přípustných trestních sankcí, aby vyslovovaly, že majetkový prospěch, který vinník trestným činem získal, propadá ve prospěch státu, aby nařizovaly ztrátu živnostenského oprávnění na čas nebo navždy a uveřejnění právoplatného nálezu.

Dále jim bylo uloženo, aby přesně dodržovaly lhůty stanovené v § 15 zákona. Zároveň je ministerstvo vnitra upozornilo, že kdyby proti očekávání nebylo dbáno přes všechny dosavadní připomínky ustanovení zákona o černém obchodu a pokynů ministerstva vnitra v této věci, bylo by ministerstvo vnitra nuceno zjednati ve věci nápravu za případného použití §§ 5 a 7 vyhlášky ministerstva vnitra z 19. září 1947, kterou se vydávají směrnice o zániku členství v národních výborech a odvolání členů národních výborů.

Konečně bylo jim uloženo, aby předkládaly měsíčně podrobné zprávy o své činnosti v tomto oboru působnosti. Na základě docházejících zpráv bude ministerstvo vnitra i v budoucnosti činiti potřebná opatření a odstraňovati event. závady při trestání černého obchodu a podobných pletich, zejména také tím, že samo svými orgány se přesvědčí, zda jeho pokynů je v plné míře dbáno.

Předpokladem rychlého a správného potrestání černého obchodu však je, aby provozování černého obchodu bylo včas náležitě zjištěno, což je věcí činnosti kontrolní. Tato kontrolní činnost náleží do oboru působnosti věcně příslušných ministerstev, t. j. ministerstva výživy, vnitřního obchodu, průmyslu, zahraničního obchodu a Nejvyššího úřadu cenového. Tyto ústřední úřady provádějí kontroly jednak vlastními orgány, jednak orgány zemských a okresních národních výborů.

Ministerstvo vnitra používá při potírání černého obchodu orgánů kriminální služby, která potlačuje černý obchod jednak soustavně, jednak náhlými přepadovými akcemi.

Soustavné stíhání provádějí zvláštní skupiny oblastních kriminálních úřadoven jako orgány speciální, kromě toho jiné orgány kriminální a ostatní složky Sboru národní bezpečnosti. Speciální orgány kriminální služby vyhledávají a zpracovávají větší případy podle zákona č. 15/1947 a stíhají vůbec veškeré porušování předpisů vázaného hospodářství, ať jde o delikt soudní či administrativní. Spolupracují přitom se všemi kontrolními a revisními složkami jiných resortů. V poslední době je však prakticky zapojen do boje proti černému obchodu celý kriminální aparát, neboť se množí případy krádeží, podvodů, zneužití moci úřední a jiné. Evidenčně je soustavné stíhání černého obchodu podchyceno ve zvláštních kartotékách, z nichž nejobsáhlejší a prakticky ústřední je evidence oblastní kriminální úřadovny v Praze, kde se soustřeďuje podstatná část evidence černého obchodu. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Přepadové akce jsou velmi úspěšnou součástí represe černého obchodu a je k nim nasazován veliký počet orgánů všech složek Sboru. V posledních akcích bylo nasazeno 3.929 bezpečnostních orgánů, kteří zabavili: 30.352 kg chlebového obilí, 25.433 kg mouky, 3.969 kg tuků všech druhů, 14.071 kg masa všech druhů a dobytka, 31.100 kg bramborů, 21.480 kg zeleniny a ovoce, 2.057 kg rýže, 111.000 kg uhlí a koksu, 12.000 kg mědi a cínu, 6.827 m textilu a mnoho jiného zboží.