Paní a pánové! Jednou součástí Sboru je útvar č. 9.600. Je to útvar, kterého chce nyní při projednávání vládního nařízení k § 10 zák. o národní bezpečnosti ministerstvo vnitra použít k ostraze hranic. Je proto dobře si povšimnout, jak situace na hranicích vypadá, kdo vlastně hranice fakticky střeží a je-li z toho důvodu zapotřebí, aby dosavadní stav byl nezměněn, či je-li zapotřebí nějaké reformy. Byl jsem v poslední době na několika exponovaných místech na hranicích, a to jak na hranici německé, v zoně americké, saské, v zoně sovětské, tak i na hranicích, které máme nyní s Polskem. A chci konstatovat, že jedinými, kteří opravdu vykonávají všechny potřebné služby a kteří jsou z 90 % stále ve výkonu, jsou orgány finanční stráže. (Potlesk.) To je moje zkušenost. Dokonce objektivní a nestranní příslušníci pohraničních útvarů sami prohlašují: "Prosím tě, proč tu vlastně jsme, vždyť nemáme nic na práci. Příklad: Je nás zde 12, 10 z toho je použito k různým strážím a kancelářským službám a pohotovostem a pouze 2 vykonávají vlastní výkon ostrahy." Vážení přátelé, tento útvar čítá podle rozpočtu téměř 6.000 lidí. Nemyslíte, že by bylo daleko vhodnější, kdybychom těchto 6.000 mladých příslušníků sboru rozdělili, pokud je potřebuje finanční stráž - a ona potřebuje posílení - a kdybychom jimi posílili pohraniční stanice, na př. na Falknovsku, kde víme, že v dolech jsou zaměstnáni občané snad 10 národností, kde je kriminalita vysoká a kde na jednotlivých stanicích Sboru místo systemisovaných 8 členů jsou jenom 2 nebo 3? Myslíte, že by tato změna neprospěla republice? Žádáme proto, aby nyní při provádění zákona o národní bezpečností byla i tato otázka jíž jednou definitivně vyjasněna; vyjasněna tak, aby byly pohraniční útvary, které se celkem neosvědčily, zrušeny, aby byly na pomoc finanční stráži posíleny a speciálně vyzbrojeny pohraniční stanice SNB, podléhající ovšem plné kontrole orgánů lidové správy, a aby vedle toho byla posílena a omlazena finanční stráž, která se jako ostraha hranic osvědčila a která, jak věříme, se osvědčí i v budoucnosti.

Zákon o národní bezpečností, když jej projednával bezpečnostní výbor i toto vážené Národní shromáždění, měl všemu našemu občanstvu potvrditi rozdíl mezi bezpečnostní službou dříve a nyní. Proto již byl nazván zákonem o národní bezpečnosti. Proto jsme se v bezpečnostním výboru snažili, aby i z textu zákona občanstvo zjistilo, že nám jde opravdu o demokratickou bezpečnost. A nyní se podívejme, jak se postupuje od doby, kdy byl zákon odhlasován.

Především bych chtěl konstatovat, že ačkoliv je ministerstvu vnitra známo, že zákon má určité lhůty, končící 31. prosince, dochází ve vládě teprve nyní k projednávání příslušných organisačních ustanovení, která mají tyto lhůty splnit. Zase ten chvat - zdá se, že opravdu záměrný -, aby zde nebyl čas k náležitému prodiskutování takového vážného vládního rozhodnutí, aby prostě se dostalo, jak jsem to řekl již v bezpečnostním výboru, ministerstvu vnitra oněch plných mocí, které mu sněmovna při projednávání zákona neschválila.

Vážení přátelé, vidíme z celé personální politiky, jaká se ve Sboru provádí v posledním roce, že jde o všechno, jenom ne o politiku založenou na objektivním posuzování státní spolehlivosti, mravní i odborné kvalifikace členů Sboru. Vidíme, bohužel, že spíše jde o záměrnou politiku stranickou, o záměrné obsazování posic jednou politickou stranou, stranou pana ministra vnitra. A když vidíme, že to jde tak daleko, že jsou ze Sboru superarbitrováni zdraví 50letí nebo 52letí legionáři, že jsou z vedoucích míst odstraňováni poslední nekomunisté, že všechna významná velitelská místa sboru jsou obsazována příslušníky jenom jedné politické strany, jak můžete pak žádat, aby ostatní strany měly ve sbor důvěru, jaké je v zájmu státu zapotřebí? (Potlesk.)

Dlouho jsme diskutovali o otázce osvětové služby. Zákon, který ji zrušil, je v platnosti, ale přece nezákonným způsobem existuje hlavní správa osvěty a výchovy i osvětoví důstojníci u jiných součástí Sboru dále. Ptám se pana ministra, kde nachází nyní, po tom, kdy zákon vstoupil v platnost, úhradu na tyto věci, když mu tuto úhradu zákon o národní bezpečnosti nedovoluje?

Paní a pánové, jak zde prohlásil včera náš předseda soudruh Laušman, nejde nám o to, abychom vytvořili místo sboru komunistického sbor sociálně demokratický; jde nám o to, aby Sbor národní bezpečnosti, který se svou funkcí blíží našim soudům - a o soudech jsme přece přesvědčeni, že mají být nezávislé, zdůrazňujeme to všude - byl nezávislý, aby v čelo všech jeho složek byli postavení velitelé, kteří budou požívat nejenom důvěry jedné politické strany, ale důvěry celého národa.

Paní a pánové, stává se nám také, že někteří velitelé sboru se nelibě dívají na vymoženosti pro příslušníky Sboru, obsažené v dekretu o závodních radách. Zaměstnanecké rady Sboru národní bezpečnosti plní poctivě svůj úkol, ale vidíme, že jsou velmi často přezírány. A zjišťujeme dokonce, že již několik členů zaměstnaneckých rad bylo ze služebních důvodů přeloženo a že bylo zapotřebí velkých intervencí, abychom tento protizákonný postup zamezili. I zde bych chtěl požádat ministerstvo vnitra i velitelství Sboru, aby si vážilo této revoluční vymožeností, aby si vážilo toho, že dnes příslušník Sboru už nechce být jenom poslušným nástrojem, nýbrž přemýšlivým, přesvědčeným strážcem národní bezpečnosti. A k tomu také přispívají zaměstnanecké rady. Ve spolupráci s nimi dosáhneme právě této nové náplně naší národní bezpečnosti mnohem snáze než dříve a než se toho někdo pokouší dosáhnout dnes strohými rozkazy, militaristickým řešením.

Paní a pánové, ani o výstroji a výzbroji příslušníků Sboru nemůžeme prohlásit, že by odpovídaly potřebám. Mladí příslušníci Sboru, kteří byli přijati, obdrželi, když byli jmenováni strážmistry, jeden oděv. Velitelé od nich žádají, aby chodili v tomto oděvu i do služby. Nemají možnost si opatřit jiný oděv, dokud jim to nebude z velitelských míst umožněno hromadným nákupem. Myslím, že zde je zapotřebí nápravy. A když vidíme, jak zápasí příslušníci Sboru s otázkou výstroje, oděvu i obuvi, máme jistě plné právo upozorniti ministerstvo vnitra, aby i tato otázka byla v r. 1948 vyřešena nejenom ke spokojenosti členů Sboru, ale také ve prospěch výkonu služby. Ještě bolestivější je tato otázka u bývalé výkonné obecní policie. Tam vidíme, že přes to, že tato policie byla zasazena do Sboru národní bezpečnosti fakticky již v r. 1945, nedostali její příslušníci ještě vůbec paušál na výstroj a vidíme je namnoze chodit v otrhaných uniformách bývalých obecních policistů, poněvadž prostě nemají možnost si opatřiti jiné. Myslím tedy, že i této otázce by mělo věnovati ministerstvo vnitra i velitelství Sboru více pozornosti.

Paní a pánové, chtěl bych končit tím, že považujeme za jednu z hlavních zásad naší bezpečnosti zásadu důvěry lidu v bezpečnostní orgány. Kol. Jelínek zde včera opravdu slovy nehledanými na tuto věc upozornil, a já bych chtěl dodat, že vidíme tuto důvěru ohroženu a že bychom si ji přáli vidět zajištěnu především v objektivitě národních výborů a jejich bezpečnostních referentů, v objektivitě a stranické nezávislosti velitelů a příslušníků Sboru, ve vědomí, že pro každého příslušníka Sboru, ale také pro každého občana republiky platí, pokud jde o národní bezpečnost, stejně měřítko, a k posledku v opravdu odborné mravní kvalifikaci a svědomitosti všech občanů, kteří vykonávají zodpovědnou službu vládě i bezpečnosti a klidu každého. Jsme přes dosavadní nedostatky přesvědčeni, že jsou dány všechny předpoklady k zajištění těchto zásad opravdové demokratické národní bezpečnosti. Chceme věřit, že nyní po provedení zákona bude těchto předpokladů lépe využito ve prospěch všeho lidu, ve prospěch všech příslušníků národní bezpečnosti, pro spravedlivé zhodnocení jejích těžké služby, a proto budeme hlasovat pro rozpočet ministerstva vnitra. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Caňkář. Uděluji mu slovo.

Posl. Caňkář: Pane místopředsedo, paní a pánové!

K tomu, co již zde bylo řečeno o soustavě a o přednostech a vadách našeho státního rozpočtu, dovoluji si poznamenati jenom toto: Náš státní rozpočet pro příští rok, který je třetím mírovým rozpočtem naší republiky, je přece jenom stále rozpočtem neúplným. Především vynechal dvě miliardy, kterých je potřebí jako příplatku sociálně pojišťovacím ústavům, dále tam nevidíme ani příjmy ani vydání t. zv. intervenčního fondu, který nakonec skončí miliardovým schodkem; nevidíme také, že by náš státní rozpočet pro příští rok počítal s tím, že bude potřebí většího vydání na nákup potravin a jiných životních potřeb v cizině, a také nevidíme, že by náš státní rozpočet vůbec počítal s tím, že je potřebí upraviti platy státním a veřejným zaměstnancům. A k úpravě platů státních a veřejných zaměstnanců přes to, že pan předseda ÚRO k nim chová nelibost a nepřízeň, v příštím roce dojíti musí.

Lituji také velmi toho, že náš státní rozpočet není již založen na nějakých bezpečných cifrách, na cifrách účetní uzávěrky aspoň z r. 1946. A protože má tyto vady, je pro mne přece jenom rozpočtem více aproximativním než rozpočtem řádným, skutečným. Sněmovna a jistě i naše veřejnost by přijala s povděkem, kdyby náš státní rozpočet byl skutečně pravým obrazem našeho státního hospodářství a kdyby byl také již jedním ze znaků skutečné mírové doby. Při všech nám známých poválečných hospodářských potížích trpělivě, ale přece jenom toužebně čekáme na rozpočet vyrovnaný, únosný, a také na rozpočet, který by už znamenal stabilitu hospodářských poměrů v republice.

Čekáme toužebně na takový státní rozpočet, jaký na př. už mají ve Velké Britannii a v Sovětském svazu. Nejvyšší sovět SSSR, tedy státu, jehož velké území bylo tak barbarsky válečným nepřítelem vyrabováno a zplundrováno a jehož lid přinesl pro vítězství Spojených národů nejtěžší oběti, projednával svůj státní rozpočet na r. 1947 v posledním únorovém týdnu t. r. A ministr financí Sovětského svazu A. G. Vervěv ve svém vykladu k předloženému státnímu rozpočtu oznámil Nejvyššímu sovětu Sovětského svazu, že podle předběžných zjištění činily státní příjmy v Sovětském svazu v r. 1946 322 miliard a vydání pouhé 304 miliardy rublů. Tedy hospodářství Sovětského svazu se končí v roce 1946 státním přebytkem 18 ¹/₂ miliardy rublů. Rozpočtové příjmy Sovětského svazu na r. 1947 mají činiti 391 miliard a vydání 371 miliard, tedy rozpočtový přebytek na rok 1947 činí celých 20 miliard rublů.

Jakou radost by měli všichni občané z našeho státního rozpočtu, kdyby se podobal rozpočtu Sovětského svazu a kdyby od svého ministra financí slyšeli také to, co Nejvyšší sovět slyšel od svého ministra financí, že totiž základním pramenem příjmů státního hospodářství Sovětského svazu pro rok 1947 je příjem poplatků ze státních a družstevních podniků! Příjmy státní pokladny Sovětského svazu z družstevních a státních podniků totiž činily v r. 1947 plných 144 miliard rublů, t. j. 36,6 % veškerých státních příjmů. Náš státní rozpočet pro tentýž rok, kdy v Sovětském svazu 36,6 % příjmů, činily příjmy ze státních a družstevních podniků, pro svoji potřebu 64 miliard přijal ze 37 miliard příjmů takto pouhé 3 ¹/₂ miliardy Kčs, tedy pouhých 9 %. A těchto 9 % odvádí vlastně jen tabáková režie, protože vlastně jen tabáková režie je státním podnikem aktivním, kdežto řada ostatních státních podniků jsou podniky pasívní. V r. 1948 mají všechny naše státní podniky odevzdati vlastní správě 8.470 mil. Kčs, tedy 15 % z 55 miliard státních příjmů. A kdyby, paní a pánové, nebylo tabákové režie, která sama má zisk 8.503 mil. Kčs, tedy více, než odvádí státní pokladně, pak by naše státní pokladna od státních podniků nepřijala ani jedné jediné koruny a tedy ani jednoho jediného procenta. Tedy naše hospodářství zůstává daleko pozadu, zejména pokud se týče hospodářství státních podniků a znárodněného průmyslu, za hospodářstvím Sovětského svazu. Hospodářství našeho znárodněného průmyslu je pak v roce 1946 a 1947 i také v roce 1948 ztrátové. Pan ministr financí sám o něm ve svém výkladu ke státnímu rozpočtu na str. II/9 musel říci: "Podíl z očekávaných zisků na rok 1947, který má býti odveden na vyrovnávací účet, nebude stačit na pokrytí vykázaných ztrát r. 1947, nehledíc ani k neuhrazeným ztrátám roku 1946. S příjmem státní pokladny z vyrovnávacího účtu se proto ani v rozpočtu na rok 1948 nepočítá."

Opakuji: z našeho státního rozpočtu budeme míti všichni úplnou radost teprve tehdy, až bude skutečně rozpočtem vyrovnaným, únosným a stabilizovaným.

Paní a pánové, každá kapitola našeho státního rozpočtu nebo skoro každá položka našeho státního rozpočtu má své interesenty a také své kritiky Dovolte mi, abych mohl věnovati svou pozornost aspoň té kapitole, která se dotýká hospodářství samosprávných svazků. Mohl bych jako p. kol. Kubát mluvit s hořkostí o celé řadě věcí, které jsou v našem veřejném životě, mohl bych mluvit o čistotě a nečistotě našeho veřejného života a nedemokratičnosti v něm, o přepolitisování našich obcí a měst. Dovolte jen, abych vám řekl, že samosprávu dělám už více než 20 roků a že musím říci, že jsem nikdy neviděl tolik politiky a tolik vášnivého stranického nepřátelství, kolik ho vidím teď v republice, která má méně politických stran, než jich měla republika první. (Potlesk.) Mohl bych dále mluvit o tom, jak je nám nesmírně potřebí úpravy domovského práva a státní příslušnosti u všech občanů, zejména také proto, že vidíme, jak to vypadá se státní příslušností v pohraničí v manželstvích smíšených. Mohl bych mluvit o celé řadě věcí politických, ale protože mluvím k rozpočtu, dovolte mi, abych mluvil jenom k hospodaření svazků územní samosprávy.

Ve státech, kde se jako u nás přenáší na samosprávné orgány celá řada úkolů a povinností, zaměstnává činnost a hospodářství svazků územní samosprávy nejen pány ministry vnitra, ale také ministry financí. Jejich úkol jinde, ale i u nás je stejný: rozděliti mezi stát a samosprávu účelně a ekonomicky úkoly a povinnosti a dáti samosprávně, má-li skutečně zůstati samosprávou, bezpečnou hospodářskou základnu.

O řešení tohoto obtížného úkolu se pokoušeli snad všichni ministři financí už v naší první republice, jak o tom svědčí 4 finanční novely: z r. 1921, 1927, 1930 a také z r. 1935. Ale žádná z těch finančních novel a ovšem ani protektorátní výnosy z r. 1944 a 1945 finanční stav hospodářství samosprávných svazků bohužel nikdy nezlepšovaly, nýbrž jejich hospodářskou soběstačnost a samostatnost vždycky jen omezovaly, a to jen proto, že zvětšovaly její závislost. A provésti - řečeno mluvou dneška - spravedlivou distribuci nejen úkolů a povinností, ale také finančních zdrojů mezi stát a samosprávu zůstává těžkým úkolem i dnešního pana ministra financí.

Jak se daří, paní a pánové, samosprávě jinde?Jak se daří po válce na př. staré a osvědčené národní samosprávě anglické? V anglické dolní sněmovně v měsíci listopadu t. r. předložil člen dělnické vlády, nyní již exministr financí Dalton státní rozpočet pro rok 1948 a s ním také současně k projednání i osnovu zákona o anglické místní samosprávě, jejímž původcem jest Bevan. Touto osnovou zákona o místní samosprávě navrhl nové rozdělení úkolů mezi stát a samosprávu tím, že břemena sociální služby, chudinské péče, službu zdravotní a nemocniční snímá předložený návrh osnovy zákona se samosprávy a přenáší je na ústřední vládu, na stát. Koncem minulého měsíce byla v anglické dolní sněmovně projednávána dokonce osnova zákona o t. zv. národní pomoci, podle které se mají zřizovati státní domovy, nikoli chudobince. Obcím chudším, nesoběstačným, mají být dávány jako u nás pro plnění jejich úkolů ze státní pokladny vyrovnávací přídavky. Anglická dolní sněmovna tedy usiluje o spravedlivé rozdělení úkolů, břemen, ale také finančních prostředků; ovšem proti této osnově v dol. anglické sněmovně je oposice konservativců.

Toto všechno jsem uvedl proto, abych mohl dodat, že v naší sněmovně byla roku minulého se státním rozpočtem na rok 1947 rozdána osnova zákona o prozatímním finančním hospodářství našich samosprávných svazků. Tato osnova byla osnovou vlády, která nemá vůbec žádnou oposici, a přesto, že byla změněna ve prospěch samosprávy, už tenkrát při rozpravě 20. prosince minulého roku jsem musil říci, že ani po podstatné změně, která byla provedena ve prospěch samosprávy, nemohl bych pro ni se svými klubovními kolegy hlasovat, kdyby nebyla jen nouzovým, krátkodobým provisoriem a kdyby podle resoluce, přijaté našim rozpočtovým výborem a sněmovně doporučené, nemělo být přikročeno k trvalejší úpravě hospodářství našich samosprávných svazků se zachováním jejich plné hospodářské svobody.

Do jaké míry se touto resolucí zabývala vláda a zejména resortní ministr, dovolil jsem se dotázat 10. t. m. pana ministra financí, a z jeho odpovědi jsem se dověděl, že zatím se uvažuje jenom o zásadách a že se zatím shromažďuje jenom potřebný statistický materiál, ačkoliv polovina období platnosti toho zákona tímto rokem bude u konce a ačkoli ústavodárné Národní shromáždění také už končí své funkční období.

Zákon č. 249, o kterém hovořím, v § 1 přirážky svazkům územní samosprávy béře a v § 2 říká, že všechny platby na přirážky svazků územní samosprávy plynou do státní pokladny. Za odňaté přirážky ovšem obce a také okresy a země dostávají t. zv. náhradové příděly. Země - jak Česká, tak také Moravskoslezská, tak také Slovensko - dostávají kromě náhradových přídělů ještě jiné státní příděly a na úpravu dluhu finančně slabých okresů a obcí potom podle zákona č. 69/1935 je zřízen ještě také pomocný fond, ze kterého země Česká dostává asi 100 milionů, země Moravskoslezská 59 mil. a Slovensko 40 mil. Kčs. Na úpravu schodků řádných rozpočtů zemí, okresů a obcí byla jim poskytnuta podle § 9 zák. č. 49 v roce 1947 mimořádná pomoc dvou miliard.

Nežádoucí kuriositou našeho zákonodárství stal se fakt, že fin. zákon č. 234/46, kterým se stanoví státní rozpočet na tento rok, byl odhlasován 14. prosince a byl již založen tak, jako by zákon, který byl odhlasován teprve 20. prosince, vlastně nebyl v projednávání, nýbrž už v platnosti. A státní apanáž, kterou dostává naše samospráva podle zákona č. 249/46, je naprosto nedostatečná, a její schvalovací a přidělovací procedura je pak tak zdlouhavá, že je výsměchem volání po zhospodárnění a zjednodušení naší veřejné správy.