Upozorňuji na pozoruhodný článek presidenta olomoucké obchodní komory, příslušníka čs. sociální demokracie Vojnara, který snesl velmi pádné důkazy i s hlediska moravského pro to, aby krajské zřízení bylo uskutečněno a zavedeno. Poukazuje-li se na rozdíly mezi historickými zeměmi a Slovenskem, upozorňuji na konferenci národohospodářských pracovníků, která se konala před časem ve Sliači, kde se účastníci vyslovili pro krajské zřízení a snesli celou řadu argumentů, které zase s hlediska slovenského mluví pro zavedení krajů. Dr. Evžen Gindl, generální tajemník obchodní a průmyslové komory v Bánské Bystrici, prohlašoval nutnost mužného přiznání, že slovenský venkov, slovenské svérázné oblasti a kraje, jejichž odlišná hospodářská struktura má své hluboké kořeny v samé přírodě a v daleké minulostí, hlásí se otevřeně o svá práva. Tato svá práva a nároky před rozhodujícími úředními a vládními činiteli budou moci nejlépe uplatňovat, když jím bude ponechána jejich nynější hospodářská, regionální správa, v jejímž rámci každý regionální celek si může v určitých hospodářských věcech i samostatně rozhodovat. Tyto dobré snahy regionalismu jsou podle slov citovaného řečníka na Slovensku splnitelné jedině při osvědčeném krajském zřízení. Připomínám, že také v diskusi ústavního výboru slovenský soc. demokratický posl. Frlička prohlásil, že zkušenosti s krajským zřízením na Slovensku byly dobré.

Máme tu ještě celou řadu dalších hlasů odborných. Můžeme citovat ze studií demografických, máme tu studie plánovacích a technických odborníků, kteří vesměs vycházejí s hlediska oblastního plánování a sami ve své práci poskytují nejlepší důkazy, že politický i hospodářský život v lidově demokratickém zřízení je možno úspěšně podle plánu rozvíjet jen v oblastech nebo krajích.

Nebudu se zabývat argumenty zásadní a často citované základní studie dr. J. Korčaka o regionálním členění Československa, všimněme si však alespoň článků, uveřejněných v poslední době. Jsou to jednak studie státního úřadu plánovacího, které byly obsaženy ve sborníku o výstavbě ČSR, rozdaném členům Národního shromáždění, jednak studie inž. J. Okrouhlého, uveřejněná v několika číslech revue Nové hospodářství, v níž se zkoumá nejúčelnější rozhraničení oblastí a kde autor správně dokazuje, že jsou přímo dány celky, které už svým tradičním vývojem se vzájemně doplňují po všech stránkách sociálních i hospodářských. Pisatel zmíněné studie uvádí, že idea oblastí má svou starou tradici a není ji možno jen tak lehce pominout v moderním plánovaném systému. Princip této ideje oblastní spočíval podle - Inž. J. Okrouhlého - na dlouhém historickém vývoji určitého kraje, který, ač ovlivňován vývojem sousedních krajů, si udržel svůj charakter jako historický a sociálně ekonomický celek. Tyto oblasti mají zpravidla vlastní metropolitní centrum, které odedávna je takovým střediskem a vývojem se často stalo průmyslovou a obchodní aglomerací. Ani v moderní hospodářské, sociální a kulturní skladbě není možno přehlédnout tyto vývojové a zvykové tradice, ba dokonce v našem populačním a sociálním vývoji je třeba je záměrné podporovat.

Zkušenost nám ostatně ukazuje, že taková přirozená střediska oblastní jsou dnes v Čechách opravdu vytvořena. Je to Hradec Králové, Liberec, Plzeň, České Budějovice, a jejich hospodářská a sociální váha ovlivňuje celý značně vzdálený kraj nejen sociálně, hospodářsky, ale také i kulturně. Kdybychom se obírali situací v krajích moravských, spatříme i tam taková střediska, zejména s výraznými rysy osobitého života kulturního.

Všechny tyto okolnosti svědčí pro to, že myšlenkou krajského zřízení se musíme obírat velmi vážně, a není sporu o tom, že jestliže všechna tato hlediska nabudou vrchu nad hledisky prestižními, pak se budeme muset rozhodnout pro jediné zřízení, které je hluboce demokratické a které také vyhovuje celému našemu politicko-ekonomickému zřízení, totiž že se rozhodneme pro kraje.

V naší nové ústavě má být také vyjádřena myšlenka přímé účasti a iniciativy lidu a odpovědnosti funkcionářů národních výborů, jakož i kontrola jejich činnosti. Je samozřejmé, že jen krajské zřízení, které se zbaví přítěže obrovitých administrativních kolosů, umožní také, aby se rozvinula ještě daleko více široká lidová iniciativa v činnosti národních výborů.

Při projednávání rozpočtu bych se chtěl ještě zmínit o finančním hospodářství národních výborů. Ministr financí dr. Dolanský ve svém výkladu řekl, že tento rozpočet jako rozpočet lidové demokracie slouží zájmům lidu. Z výkladu ministrova a zejména z rozpočtu samého vidíme, jak státní hospodářství a hospodářství národních výborů spolu úzce souvisí. Ministr financí nám velmi správně připomněl, že při posouzení státního finančního plánu pro budoucnost. Hlavně při posouzení jeho celkového objemu a únosnosti pro národní hospodářství za daných podmínek, nelze se omezit jenom na nároky státu na hospodářský celek kladené, ale je třeba zároveň vzíti v úvahu i nároky všech dalších složek veřejné správy.

Národní výbory jsou základním pilířem lidově demokratického zřízení našeho státu a jestliže státní rozpočet chce býti také zrcadlem potřeb veřejné správy, vykonávané národními výbory, slouží potřebám lidové demokracie také tím, pamatuje-li na to, aby národní výbory byly pro vykonávání svých rozsáhlých a významných úkolů náležitě vybaveny. Můžeme říci i letos, že státní pokladna dává národním výborům tolik, kolik její finanční stav dovoluje.

Jak by vypadalo finanční hospodaření národních výborů podle nové ústavní úpravy? V návrhu generálního zpravodaje se praví v § 11: "Finanční hospodaření národních výborů budiž jako součást státního hospodářství finančního upraveno zákonem tak, aby národní výbory mohly řádně plniti své úkoly." Vyskytují se námitky i proti tomuto ustanovení ústavní kapitoly o národních výborech a namítá se zejména, že národní výbory by byly zbaveny své hospodářské a finanční výsosti. Při tom ovšem všichni známe strastiplné poměry národních výborů, které byly často finančně nesoběstačné a musely shánět zemské příspěvky a musely být v pravidelném časovém období sanovány z veřejných prostředků. Všichni také známe chudé obce a okresy, které svými vlastními prostředky nikdy nestačily na krytí základních potřeb. Z těchto příčin také vznikaly hospodářsky zanedbané kraje, které právě nerovnoměrným vývojem hospodářského života a těžkými důsledky, vyplývajícími z finanční nesoběstačnosti, byly soustavně ochuzovány.

Těmto poměrům musíme učinit konec. Ostatně také není možné, aby v plánovaném hospodářství podstatná část veřejné správy a administrativy nebyla v plánu hospodářství národního i státního zachycena, aby snad nebyl ani znám rozsah a množství použitých prostředků v ostatní veřejné správě.

Chceme-li již v ústavě vyjádřit, že finanční hospodářství národních výborů souvisí s hospodářstvím státním, máme už na mysli určité zásady a konkretní řešení, která chceme navrhovat. Náš návrh vychází z dnešních skutečných možností a má některé rysy přechodné povahy. Ponechává národním výborům výnos jejich majetku a podniků, i když to až dosud byla hlavní příčina nerovnoměrností; návrh také ponechává z důvodu účelnosti i určitou berní pravomoc na dávky a poplatky, které nelze inkamerovat. Místo dnešních nespravedlivých přídělů a vyrovnávacích příspěvků však náš návrh zavádí rozpočtové příděly. Hospodaření národních výborů by bylo zapojeno v jednotný finanční systém, jehož zrcadlem by byl státní rozpočet. Aby byla zajištěna iniciativa lidových orgánů a hospodárné využití veřejných prostředků, hospodařily by národní výbory podle vlastních rozpočtů, které by přecházely krajskými úhrny do zvláštní kapitoly státního rozpočtu. Rozpočtové řízení - stanovení potřeb a rozvrh úhrady - by muselo býti ovládáno zásadami lidové správy, a nejvyšší rozpočtovou instancí by podle našeho předpokladu byly krajské národní výbory. Musely by bdít nad tím, aby stanovení potřeb, zvláště poměr mezi výdaji administrativními a funkčními, školstvím, sociální péčí, chudinstvím a jinými potřebami odpovídal celostátnímu plánu rozvrhu finančních prostředků, vycházejícímu se zřetelů na národní důchod a národní potřeby. Investice by byly plánovány samostatně, jejich úhradu by obstarával krajský národní výbor úvěrem u komunální banky. Úmor a úrokování investičních půjček by hradila ze zvláštního fondu investiční banka.

Hospodaření národních výborů by se zapojilo na síť komunálních peněžních ústavů, které by za národní výbory obstarávaly značnou část jejich finančních administrativních úkolů. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Rozpočtové řízení by se muselo sladit s dlouhodobým hospodářským a finančním plánem na 5 let. Výdajová část rozpočtu by se sestavovala každoročně podle směrných norem a klíčů, stanovených plánovitým výzkumem, i podle objektivně zjištěných potřeb podle pořadí naléhavosti a v zájmu plánovitého rozvoje. Stanovení potřeb by se aktivně zúčastňovaly všechny odborné komise příslušného národního výboru i národního výboru nadřízeného. Rozpočtové řízení by tedy bylo vedeno současně zdola - vlastní rozpočtovou iniciativou, a shora - plánovaným rozvrhem potřeb podle skutečných úkolů národních výborů. Tak by odpadlo ve většině případů t. zv. upravování rozpočtů u krajských národních výborů. Hlavní váha rozpočtového jednání u MNV by se podle našeho návrhu přenášela na okresní národní výbory. Celkový rozpočtový plán okresu by schvaloval krajský národní výbor. ONV pak sestaví úhrnný rozpočet obcí; krajský národní výbor by sestavil úhrnný finanční plán pro obce a pro okresy. Celkové krajské finanční plány by byly zařazeny do státního rozpočtu, který tak bude obrazem veškerých finančních výdajů a příjmů.

Nebudu se pouštět do dalších podrobností našeho návrhu, avšak jestliže jsou dnes vznášeny námitky proti zapojení finančního hospodářství národních výborů do plánovaného státního hospodářství, pak jen to, co jsem zběžně uvedl, ukazuje, že začlenění možné je a přinese nesporné výhody.

Budeme se tedy v nejbližších dnech a týdnech zabývat nejvýznamnějším a nejvážnějším úkolem ústavodárného Národního shromáždění, jímž jest vypracování, dokončení a schválení nové ústavy naší republiky. Budeme asi všichni zajedno v tom, že se přitom musíme řídit nabádavými slovy, která k nám kdysi pronesl náš velký učitel a zakladatel našeho státu, president Osvoboditel: Musíme zůstat věrni myšlenkám, ze kterých se osvobozený stát zrodil.

Jaké to byly myšlenky? Pamatujeme se všichni na poselství, která byla našemu lidu tlumočena v letech zápasu zahraničními odbojovými pracovníky. Pamatujeme se všichni, jakou úlohu hrály národní výbory při osvobození naší republiky. Také se pamatujeme, jaké velké úkoly národních výborů byly vymezeny a stanoveny v projevech vedoucích činitelů našeho zahraničního odboje. Klementa Gottwalda, Jana Švermy, Zdeňka Nejedlého. Národní výbory jsou odkazem i vymožeností našeho revolučního osvobozovacího boje.

Myšlenku národních výborů, které jsou představitelem státní moci a nositelem jednotné státní správy, máme také zakotvenu v památném londýnském dekretu presidenta republiky z prosince 1944. I když je ovšem jasné, že ústava může měnit dosud platné ústavní předpisy staré ústavy a může nahrazovat přežilé zákonné předpisy předpisy novými, jedno však nemůže a nesmí ani nová ústava: nemůže oslabovat nebo odstraňovat politické a revoluční vymoženosti našeho lidu, ani nemůže změnit odkaz hrdinského boje za osvobození republiky.

Jestliže o některých podrobnostech naší ústavy diskutujeme a hledáme nejúčelnější řešení, prohlašujeme my komunisté otevřeně, že v zásadních otázkách budeme neústupně trvati na tom, aby ústava vyslovila věrně to, zač byl veden boj za osvobození republiky, a aby zejména v kapitole o národních výborech byla věrně vyjádřena myšlenka, že národní výbory jsou jednotnými orgány lidové moci a správy. Doporučujeme, aby byla opuštěna myšlenka, že i dnes potřebujeme nějaký protiklad mezi správou státní a mezi tak zvanou samosprávou, poněvadž již minuly doby, kdy bylo nutno stavět samosprávu nesvobodného národa do protikladu proti cizí státní moci, která lid utlačovala. Dnes musíme naopak vytvořit jednotnou nedílnou státní moc a státní správu, která by zdola, od národních výborů až po parlament, vládu a presidenta tvořila jeden pevný, nedílný celek. My, komunisté, k tomu prohlašujeme, že této myšlence, tomuto odkazu našeho osvobozovacího boje i naší květnové revoluce důsledně zůstaneme věrni. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Kubát. Uděluji mu slovo.

Posl. Kubát: Pane předsedo, paní a pánové!

V úvodu svého projevu chtěl bych především poukázat na jednu velmi závažnou okolnost, která se pravidelně projevuje při našem rozpočtu. Jde totiž o to, že naše občanstvo se oprávněně ptá, jak je možné, že odpovědní činitelé jednotlivých resortů odpovědně žádali na státní finanční správě rozpočtové výdaje v částce 109 miliard Kčs a pak se stejně odpovědně spokojili s částkou téměř poloviční. Velmi těžko lze vysvětlovat prostému občanu, že byli buď odpovědni, když žádali tak vysokou částku, anebo že jsou si vědomi dostatečné odpovědnosti za vedení státní administrativy teprve nyní, když se spokojili s částkou tak nízkou. Prosím proto pány ministry a celou vládu, aby tento dotaz lidu náležitě uvážila a aby při projednávání příštího rozpočtu také k němu přihlížela.

Paní a pánové, rozpočet ministerstva vnitra zůstává ve své úhrnné sumě - odpočítáme-li osidlovací příspěvek, který nebude již příštího roku vyplácen - celkem nezměněn. Změnil se jenom uvnitř, a to snížením výdajů některých kapitol a zejména kapitoly pro osídlení, zatím co jiné kapitoly byly posíleny. Když jsem již mluvil o osidlovacím příspěvku, dovolte mi, abych řekl několik oprávněných stesků našeho pohraničního obyvatelstva, které sice poslanci mého klubu již tlumočili při jeho projednávání, ale ke kterým, bohužel, nebylo přes náš varovný hlas přihlíženo. Jde o to, že pohraniční příspěvek neuspokojil tak, jak od něho zaměstnanci v pohraničí očekávali. Máme případy, že byly z osidlovacího příspěvku vyloučeny celé kategorie zaměstnanců, které se stejně poctivě a svědomitě starají o budování našeho pohraničí jako jiné kategorie, kterým byl osidlovací příspěvek přiznán. Vedle toho si zejména veřejní zaměstnanci oprávněně stěžují, že ti kteří si dovezli své svršky z vnitrozemí do pohraničí, t. j. kteří je ve vnitrozemí neprodali, nedostali osidlovací příspěvek, zatím co jiní, kteří přijeli do pohraničí s holýma rukama, dostali plnou výši osidlovacího příspěvku. Jsou to ukázky chvatu, s jakým byl osidlovací příspěvek uzákoněn, jsou to otázky chvatu při plnění slibů, které byly dány pohraničním osídlencům.

Vůbec se zdá, že naše sněmovna je při projednávání velké většiny zákonů stavěna před nějakou mimořádně krátkou lhůtu, která způsobí, že zákony nemohou býti náležitě prostudovány a vykazují pak mezery ihned na počátku, jakmile jsou prováděny. Vidíme to také u novely dekretu č. 108, zákona č. 31/47, který jedná o zkráceném přídělovém řízení. Vzpomínáte si všichni, jak bylo přímo vyhrožováno deputacemi a demonstracemi v pohraničí, nebude-li tato novela rychle projednána. Jaká agitace byla prováděna již před volbami a i po nich v přidělovacím řízení! Zatím vidíme, že ³/₄ roku uplynulo od uzákonění této osnovy a přídělové řízení se teprve zahajuje. A pokud mohu při této příležitosti tlumočit stav pohraničních osídlenců, tlumočím jej jenom v tom smyslu, že slibů mají již naši hraničáři dost, že nyní očekávají od příslušných resortů i osidlovacího úřadu také rychlé činy.

Vážení přátelé, jestliže se mluví ještě o neklidu v pohraničí, pak je jeho hlavní příčinou především majetková nejistota. Jsem přesvědčen, že by s ní nemělo býti agitováno. Vnesení majetkové jistoty do pohraničí přinese nejenom uklidnění politických poměrů v této části území našeho státu, ale přispěje také k lepší pracovní morálce, k hospodářské konsolidaci našeho pohraničí a zabrání značným škodám, které zdlouhavé vyřizování přídělového řízení státu přinese.

V poslední době je v pohraničí aktuální otázkou odsun zbývajících Němců. Říkám zcela otevřeně, že je to v zájmu státu nutné. Chtěl bych při této příležitosti upozornit na chyby, kterých se dopustili někteří osídlenci, když byl v roce 1946 prováděn hromadný odsun do americké i sovětské zony.

Jde o to, že tenkrát mnozí pohodlní národní správci, ale také mnohé pohodlné závodní rady, místo aby se snažili odsunout co největší počet t. zv. specialistů, pohodlně se spoléhali na to, že specialisté budou pracovat a oni vydělávat. Dnes se nám tato zásada vymstila; dnes stojíme před problémem, jak naložit se statisíci Němci, kteří nám takto zbytečně v pohraničí zůstali.

Paní a pánové, nyní několik slov k otázkám bezpečnosti. Rozpočet ministerstva vnitra, pokud mluví o národní bezpečnosti, vykazuje výdaje, pokud jsou z rozpočtových cifer zjevné a konkretní, o 50 milionů Kčs vyšší. Počítá asi se stejným stavem důstojníků a gážistů, zaměstnanců SNB, jako roku loňského. Ale je velmi důležité, abychom se právě při projednávání rozpočtu zajímali, jak je využito sil SNB, jak je využito všech zaměstnanců státní správy, kteří se národní bezpečností zabývají. A tu dovolte, abych konstatoval, že nemůžeme prohlásit, že by všech členů sboru bylo využito tak, jak toho republika a její bezpečnost potřebuje.

Proti dřívějším letům vidíme, jak jednotlivá vyšší velitelství, počínaje velitelstvím hlavním, zemskými, oblastními atd., jsou přímo přeplněna důstojníky a gážisty, kteří vykonávají ve veliké většině kancelářskou službu, zatím co máme skutečnosti, že stanicím na nejexponovanějších místech v pohraničí, ba i četám pohraničních útvarů, kterým mají velet důstojnici, velí gážisté v hodnosti štábních strážmistrů. Nežádejte pak od těchto lidí, aby podávali takový výkon, jaký pohraničí a bezpečnost státu potřebují.

Apeluji proto, aby ministerstvo vnitra právě nyní, kdy připravuje reorganisaci celého SNB, provedlo také tuto nutnou a potřebnou decentralisaci zejména v důstojnickém sboru. Nepotřebujeme, aby nám většina důstojníků seděla na vyšších velitelstvích - vždyť přece nejde o armádu - ale potřebujeme, aby všichni schopní a kvalifikovaní lidé, kteří jsou nahoře postradatelní, byli posláni do stanic, kde je občanstvo potřebuje, zejména zase v pohraničních krajích, kde si stěžuje na nadmíru kriminality.