Úterý 16. prosince 1947

Aká je situácia v tomto smere na Slovensku? Na Slovensku pracujúci človek - nech je to úradník, robotník, roľník alebo iný zamestnanec - musí si svoje denné potreby zo 60-70 % obstarávať na čiernom trhu. Teda všetka tá starostlivosť o nášho robotníka, zamestnanca alebo roľníka, ktorú vláda nového ľudovodemokratického poriadku venovala pracujúcemu človeku, ide z prevažnej čiastky k dobru podvodníkom a čiernym obchodníkom. Naši robotníci v továrniach a baniach na Gelnicku majú iste slušné mzdy a platy a mohli by žiť slušným ľudským životom, keby dostali aspoň tie najnutnejšie potreby aspoň v tej miere, ako to dostávajú v Čechách, za úradné ceny. Ale robotníci, pracujúci vôbec v tomto čisto horskom a priemyselnom okrese, nedostali tento rok 3 1/2 mesiaca žiadneho prídelu. Za 1 kg múky platili 50-60 Kčs a pri tom museli ešte desiatky kilometrov pre ňu dochádzať do zemedelských krajov. Podľa úradnej ceny by robotník dostal vyše 2 kg múky za 1 pracovnú hodinu. Na čiernom trhu robotník, keby chcel kúpiť 1 kg múky, musel by za ňu zaplatiť mzdu štvorhodinovú. V niektorých prípadoch platí robotník až 10násobnú cenu ceny úradnej. Diví sa niekto, keď potom robotníci na Slovensku volajú po odstúpení povereníka výživy? Veď ich mzda práve týmto šlendriánstvom bola niekoľkonásobne snížená a tým robotníci nedostávali a nedostávajú prídely a v reštauráciách v ktoromkoľvek mieste mohlo sa dostať, čo srdce ráčilo. Tieto boly zásobené dostatočne a je to tak azda aj dnes. Kričí sa o neúrode. Je pravda, že neúroda bola tohto roku katastrofálna na Slovensku, ale nebolo tak v roku predchádzajúcom a predsa Povereníctvo výživy nevedelo z predchádzajúcej úrody, ktorá bola niečo málo podpriemerná, ale pri správnom hospodárení by musela na prídel vystačiť a boli by sme mali ešte aj slušný prebytok, robotníkom zásobovanie zaistiť a už v januári na niektorých okresoch nedostalo sa prídelu, a potom len kedy tedy nepravidelne. Za takýchto pomerov je iste ťažko žiadať od robotníka, od toho, ktorý celý deň ťažko pracuje, či už vo fabrike alebo na poli alebo v úrade, aby bol nadšený, aby dával zvýšený výkon.

Je ťažko hovoriť o neschopnosti organizačnej. To je trochu viacej. Ani sa nedivte, keď sa potom zistí, že osoby, ktoré maly na starosti zásobovanie, boly členmi spikleneckej protištátnej organizácie. Viacej sa staraly, aby zaopatrily financie pre Ďurčanského v zahraničí, ako o zásobovanie robotníctva a zamestnanectva. Na jednej strane mali títo ľudia v pláne vyvolávať nespokojnosť medzi našim ľudom, obracať túto nespokojnosť proti ľudovo-demokratickému poriadku a na druhej strane hľadať cestu ako zásobovať nielen materiálom, ale aj peniazmi, vydretými na našom ľude, Ďurčanského. Títo ľudia boli pod ochranou politickej strany, ktorá uzavrela pakt nie s katolíkmi, ako sa to snažia vysvetliť, ale s ľudákmi, ktorý im tak dopomohol k volebnému víťazstvu. Museli sa predsa odvďačiť, službu za službu. Držali sa príslovia, že ruka ruku umýva. Lenže v tomto prípade tie ruky obe nie sú čisté.

Keď národná bezpečnosť vystúpila proti nim, tak to bol politický teror. Keď sa vystúpilo proti čiernemu obchodníkovi, tak to bola politická perzekúcia. Už sme sa naučili rozumieť. Keď na niektorom dôležitom mieste stojí sprisahanec, príde sa mu na to a má legitimáciu DS, tak buďte istí, že spustia tlačové orgány druhý deň krik o politickom terore. (Hlas: To nemyslíš vážne, Jožko, čo?) Celkom vážne. Keď zatknú kontrolné orgány veľkošmelinára, druhý deň spustia tlačové orgány DS pieseň o politickej perzekúcii zaslúžených ľudí. (Výkriky.) Keď je odstránený neschopný človek s dôležitého miesta, tak je to gestapizmus. Dnes už je možno sostaviť celý slovník týchto pojmov.

Toto som chcel uviesť, páni, len preto, aby som ukázal, že za takýchto pomerov na Slovensku panujúcich bolo a je ťažko zaviesť poriadok do zásobovania. A my komunisti upozorňujeme už dnes, keď sme boli ako republika medzi tými šťastnými, že sme si mohli od sovietskej vlády zadovážiť potrebné obilie pre naše zásobovanie, že bude treba celého Sboru povereníkov, ba povedal by som celej vlády, aby čo najrozhodnejšie bolo trvané na prísnom prídelovom systéme aj na Slovensku, lebo ináč je nebezpečie, že to vzácne obilie bude prešibované na čierny trh. A náš robotník, náš pracujúci človek, bude znova odkázaný platiť päť- až desaťnásobnú cenu za potraviny.

Čierny trh, čierny obchod je nebezpečím číslo jedna a tak je treba sa naň dívať. Je treba každému, kto bude pri čiernom obchode pristihnutý, vedľa trestu vziať živnostenské oprávnenie. Je treba, aby títo nepriatelia republiky boli posudzovaní ako najhorší zločinci. Pravda, bolo by chybné, keby sme len trestnými sankciami potierali čierny trh. Je treba z distribúcie odstrániť možnosť, aby čierny trh mohol dostať zásoby. Slovom: je treba zaviesť takú organizáciu distribúcie, ktorá by na najvyššiu mieru stlačila možnosť čierneho obchodu. Len keď sa nám toto podarí, potom budeme mcť nášmu pracujúcemu ľudu aj prakticky ukázať, čo ľudovodemokratický systém po stránke hospodárskej nášmu pracujúcemu ľudu priniesol. Pravda, to zároveň musí znamenať, že sa nikto nesmie postaviť na obranu zločinca, nech už má legitimáciu takú alebo onakú.

Doteraz znehodnocoval mzdy a platy nášho pracujúceho človeka čierny obchod. My nemôžeme ísť so mzdami za cenami na čiernom trhu. Znamenalo by to ísť cestou, ktorej následky sme videli po minulej, ale aj po tejto vojne. Naša ľudovo-demokratická vláda a náš ľudovo-demokratický poriadok nesmie na tomto úseku utrpieť neúspech. Keď čierny obchod takto snižuje životnú úroveň pracujúcich, je priamo hladovým nebezpečím pre našich rentistov, penzistov, ktorí poberajú svoje renty či už od štátu alebo od nositeľov verejnoprávneho sociálneho poistenia. Uvádzam to preto, že Ústredná sociálna poisťovňa už pred 9 mesiacmi predložila unifikačnú osnovu, ktorá by vyrovnala nároky poistencov na Slovensku s poistencami v českých zemiach. Je predsa každému známe, že u nás starobné a penzijné nároky podľa platných zákonov sú o 20-40 % nižšie ako v Čechách. Ústredná sociálna poisťovňa v Bratislave pre zvýšenie týchto náležitostí finančné prostriedky má, ale žiaľ, nemôžeme sa dočkať unifikačnej osnovy, ktorá stále niekde trčí len preto, že niektorí ľudia s českej strany pridávajú k tejto osnove svoje problémy. Nikto nevidí, že na toto zvýšenie čakajú tisíce zodretých starcov a invalidov, ktorých renty sú skutočne žobrácke. Chápali by sme ťažkosti, keby tu išlo o zaťaženie štátnej pokladnice, ale o nič podobného nejde.

Prosil by som pána ministra sociálnej starostlivosti, aby si spomenutú osnovu vyžiadal od príslušných odborníkov a v najkratšej dobe pustil túto osnovu tak, ako bola Ústred. sociálnou poisťovňou v Bratislave predložená, aby sme našim rentistom mohli už od začiatku roku 1948 vyplácať renty v tej výške, ako sa vyplácajú v Čechách. Verím, že tu nejde o neprajnosť alebo o zlú vôľu, ale čisto o snahu takzv. jednou ranou zaraziť dva klince.

A nakoniec niekoľko slov k spriemyselneniu Slovenska. Na tomto poli boly učinené pekné začiatočné kroky. Niekoľko podnikov bolo na Slovensko prevezených, niekoľko podnikov sa započalo budovať. Sú to podniky rôzneho druhu. Ale nemôžeme povedať, že by aj potravinársky priemysel na tomto poli bol zaznamenal také kroky, ako to urobil kovopriemysel, drevársky a textilný priemysel. Pán minister výživy v rozpočtovom výbore prehlásil, že sa nebudú premiesťovať celé továrenské zariadenia, ale len jednotlivé stroje. Takýto postup iste je veľmi nepraktický a neprinesie potrebný užitok. Lebo keď sa podnik na niektorom mieste likviduje, tak je omnoho hospodárnejšie, aby bol premiestený ako celok, ako výrobná jednotka na iné miesto, a nie aby boly stroje rozoberané a jednotlivé alebo vo viac kusoch prideľované. Iste by týmto spôsobom mohly vzniknúť veľké národohospodárske škody, pretože vo väčšine prípadov nebudú môcť byť jednotlivé stroje vôbec použité, alebo budú vyrábať len jeden maličký úsek z výroby, to znamená, že sa bude miesto sústreďovania priemysel kúskovať.

Prosil by som, aby vec bola znova skúmaná s hľadiska účelnosti a tiež rentability. Som presvedčený, že formou premiesťovania celého podniku sa hospodársky viacej získa a zároveň vystavíme podnik, ktorého životaschopnosť už tým, že bude kompletný, bude istejšia.

Prejednávaným rozpočtom vstupujeme do druhého roku našej dvojročnice. Pred nami stoja veľké úlohy, úspešne vyplniť plán dvojročnice. Sú úseky, kde plán je plnený nad stanovenú normu. Sú úseky, kde je plnený presne podľa predpokladov. Ale máme aj úseky, ktoré hodne zaostaly, a to v prvom rade stavebníctvo.

Aj tu by som chcel povedať niekoľko slov, že na Slovensku bola tento rok taká stavebná sezóna, stavalo sa azda toľko, ako sa nestavalo ešte nikdy. No veľká časť stavieb išla mimo dvojročný plán, a na stavby, ktoré sú pojaté do dvojročnice, sa mnohokrát nedostávalo ani materiálu, ani pracovných síl.

Nechcem tvrdiť, že stavby vystavané mimo dvojročný plán by boly zbytočné. Rozhodne je celý rad veľmi dôležitých a nutných stavieb, zvlášť na našich dedinách, kde bývanie doteraz bolo a je ešte veľmi nezdravé a máme z toho veľké následky v rôznych nemociach, zvlášť v tuberkulóze. Ale predsa bolo možno u nás vidieť i stavby niektorých domov pre jednotlivcov nie obytných, ale prepychových. Azda by sme s týmto mohli počkať, až budeme mať viacej materiálu, viac voľných pracovných síl a nie teraz ubierať dvojročnici ako pracovné sily, tak aj materiál.

I v tomto smere bude nutná dôslednejšia kontrola. Budeme musieť budúceho roku napnúť všetky sily, aby sme dvojročnicu v stavebníctve splnili na 100 %. Budúci rok musí byť posledným rokom bývania v zemljankách vo vojnou zničených dedinách na východnom Slovensku. Budúci rok budeme musieť už konečne uvoľniť bytovú mizériu v mestách. A nadovšetko bude musieť byť dvojročnica plnená vo stavbe priemyselných budov určených v dvojročnom pláne.

Budeme môcť toto splniť len vtedy, keď bude dôslednejšie plánovanie výroby a distribúcie stavebných hmôt, ale tiež keď bude postarané o stavebné robotníctvo v dostatočnej miere už pred zahájením stavebnej sezóny.

Pracovná morálka nášho robotníctva je dobrá a dovoľujem si tvrdiť, že by bola omnoho lepšia, keby fungovalo zásobovanie. Náš ľud sa vie uskromniť, veď nikdy sme neboli zvyklí žiť pansky. Náš ľud nemal k tomu doteraz prostriedky. Musí mu byť daná možnosť žiť slušne za mzdu, ktorú dostáva za svoju poctivú prácu.

Som presvedčený, že keď vykonáme všetko, aby sme uľahčili nášmu ľudu jeho zásobovanie, bývanie, že v ňom nájdeme človeka znajúceho svoje povinnosti. Náš ľud má rád svoju republiku, slobodu, neznesie však nespravodlivosť.

Vykonali sme mnoho napriek veľkým ťažkostiam a prekážkam, ktoré sa nám stavaly do cesty. V neposlednom rade patrí sem aj tohoročná neúroda. Vďaka obetavosti pracujúcich. Sú pred nami veľké úlohy, ktoré môžeme splniť, keď vykonáme aj s našej strany všetko, aby sme život pracujúceho človeka spravili skutočne znesiteľnejším a radostnejším. (Potlesk.)

Místopředseda Hladký: Ke slovu je dále přihlášen pan posl. Deči. Dávám mu slovo.

Posl. Deči: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Již po druhé v ústavodárném Národním shromáždění přistupujeme k projednávání našeho rozpočtu. Poslouchal jsem loňskou rozpočtovou debatu a tytéž stesky, které byly přednášeny loňského roku, musí být s této tribuny bohužel tlumočeny znova, poněvadž není snaha, aby se ve vážných věcech jakýmkoliv způsobem zjednávala náprava. Dovolte mně, abych při příležitosti projednávání rozpočtu zaujal s dělnického hlediska stanovisko k některým věcem, týkajícím se dělnického života.

Všeobecně říkáme, že žijeme v nové době. Nově budujeme v politické svobodě a demokracii, ke které bezpodmínečně musí být připojena také demokracie hospodářská. Jsem pevně přesvědčen, že již nikdy se nelze vrátiti k liberalisticko-kapitalistickému pořádku nebo nepořádku. Toto říkáme ovšem za předpokladu, že lidovědemokratické a socialistické zřízení musí být bezpodmínečně lepší a dokonalejší po všech stránkách. Sledujeme-li vývoj, musíme, bohužel, ještě dnes přijít k závěru, že k dokonalosti máme ještě hodně daleko.

Jest u nás totiž stále ještě vrstva lidí, kteří převzali hodně metod od našich spasitelů a jed nenávisti, špiclovství, udavačství, politické persekuce, mající v zápětí zbavování existence politicky nepohodlných lidí, je v nich hluboce zakořeněn.

Základním předpokladem splnění dvouletého plánu a vůbec k tomu, aby zaměstnanec mohl podávati 110 % výkon, je naprosté uklidnění v závodech a důsledné vyjasnění poměrů po stránce politické, hospodářské a sociální. Opět je mnoho nedostatků, které zabraňují uklidnění v závodech. Musíme přihlédnout k vysoké úrovni dělníka, k jeho schopnostem a jeho mentalitě.

Nechci zdůrazňovat, že znárodnění je věci všech politických stran a že naše strana k tomuto znárodnění dala v Košicích také svoji sankci, ale vycházím z předpokladu, že opodstatněná kritika znárodněného podnikání je něčím, co má přinést a musí přinést zlepšení a tím zvýšení úrovně pracujícího lidu a pochopitelně také přínos do státní pokladny.

Náš dělník je hloubavý a všeho si všímá. Mluví se o pracovní morálce a z debat prostých dělníků musí každý, kdo chce ovšem poctivě poslouchat, vycítit stížnosti na to, jak se znárodnění prakticky provádí. Prostý dělník si řekne: Dříve jsme měli jednoho soukromého ředitele, dnes na tutéž práci musí býti 4 znárodnění ředitelé; dříve byl jeden referent, dnes je tu celé oddělení s ředitelem; dříve jsme měli systém samostatných závodů, dnes se nadělaly spousty oblastních ředitelstev a nad nimi jako nástavba jsou generální ředitelství národních podniků, která se nám, bohužel, rozrůstají do rozměrů ministerstev. Zkostnatělý byrokratismus nejen nezmizel, ale provádí se dnes v daleko větší míře a bohužel dostal se nám, pánové, kde jsme ho nejméně chtěli mít, t. j. přímo do výroby. Nejsou jmenována představenstva národních podniků, dochází ke zbytečným kompetenčním sporům mezi závodními radami a vedením podniků a do nekonečna se opakují stesky, které mohly být dávno odstraněny, kdyby tu byla poctivá snaha. Několik zásadních rozhodnutí by úplně vyjasnilo situaci v závodech. Je třeba provést jednotnou úpravu pracovního poměru po dobu vojenské služby, neboť zákon č. 18/46 způsobil diametrální rozdíly mezi nároky úředníka a dělníka, trvá-li presenční služba méně než 6 měsíců, a mezi nároky dělníka a úředníka, trvali vojenská služba déle než 6 měsíců.

V závodech se volá po novelisaci nařízení č. 216 o volbách do závodních rad. Ústřední rada odborů se usnesla, aby se jednalo s politickými stranami o novelisaci volebního řádu do závodních rad, což je důkazem, že ROH tuto nutnost uznává. Zjevy, kterých jsme byli svědky při volbách do závodních rad, ukazují, že nynější volební řád je naprosto neudržitelný. Ve větších podnicích s počtem zaměstnanců nad 500 propadly kandidátní listiny v naprosté většině, ale přes to byly do t. zv. náhradních orgánů jmenovány osoby, které dvakrát na kandidátní listině propadly, to znamená, že se stejně do závodních rad dostali lidé, kteří měli dvojnásobnou nedůvěru osazenstva.

Dále je to politicky útisk, o kterém se později šíře zmíním, který stále ještě ze znárodněných podniku nevymizel. Vyžaduje se změna volebního řádu do závodních rad na základě zásady poměrného zastoupení v rámci jednotné odborové organisace, čímž nebudou zájmy a práva organisací nikterak dotčena, jak si to ve svém usnesení ROH přeje. Naopak, takto zdemokratisovaný volební řád do závodních rad přinese ozdravění poměrů v závodech, poněvadž budou moci býti zvoleny skutečně jen osoby, které bez jakéhokoliv stranicko-politického útisku přímým a tajným volebním právem získaly neomezenou důvěru osazenstva.

Neustále se mluví o jednotném odborovém hnutí. Odborářská jednotnost byla už dávno cílem čs. strany nár. socialistické, ale její provádění, stranicko-politicky zaměřené, a vyložené přisluhování jedné straně a pak několik osob, které se propůjčují k znesvěcování krásné odborářské myšlenky, to je a bude čs. straně nár. socialistické cizí a strana bude tak dlouho bojovat, dokud se ji nepodaří vybudovat u nás skutečně nadstranické odborové hnutí. Ani hrozby předsedy jednotného odborového hnutí posl. Zápotockého a gen. tajemníka Evžena Erbana nás nemohou zastrašit. Hrozba ulicí není správnou methodou. Dělnictvo má být odborářsky vedeno a je na tolik uvědomělé, že nedopustí, aby bylo neodpovědnými lidmi svedeno na scestí. Odborové hnutí musí organisovaným členům sloužit a ne jim diktovat. Vedení Revolučního odborového hnutí se nesmí rozpakovat dělat i věci nepopulární a musí umět při různých nedorozuměních a stávkách usměrnit dělníky a úředníky, zvláště jde-li o stávky vyvolané agenty provokatéry. Musí si uvědomit, že je ochráncem zájmů všech pracujících občanů, a nesmí stavět jednu složku proti druhé, štvát dělníky proti úředníkům a státním a veřejným zaměstnancům, nebo dokonce vyvolávat pocity závisti mezi jednotlivými složkami. Všichni jsou stejnými členy, všichni řádně plní své povinnosti a také chtějí mít stejná práva a chtějí, aby tato práva byla Revolučním odborovým hnutím respektována. (Posl. Aug. Kliment: Tam jsou respektována!) Zatím ještě ne.

Generální tajemník čs. strany nár. socialistické posl. dr. Krajina ve svém projevu prohlásil: "Dokonce ani osvědčená dělnická solidarita neodolala politickému rozeštvávání a velmi často příslušníci nekomunistických stran jsou existenčně poškozováni. Vědomá lež a nepravda jsou hlásány a i po vyvrácení znovu opakovány." To je něco, nad čím se musí každý soudný občan tohoto státu zamyslit. Nechci paušalisovat, vím, že jsou lidé dobří a špatní a že jsou pochopitelně takoví i v politických stranách, ale není možno, aby špatný člověk dělal špatné skutky a aby mu je strana mlčky trpěla, poněvadž tím automaticky přebírá za ně odpovědnost. Jsou to lidé, které revoluce vynesla hodně vysoko ne podle jejich mravní a pracovní kvalifikace, ale prostě proto, že měli zásluhu o stranu. Tito lidé se snaží zastřít své nedostatky rozeštváváním pracujících mas a vystupují v úlohách politických agitátorů. Msta a nenávist proti každému, kdo není jejich stoupencem, jde tak daleko, že se neštítí sahat ani na existenci svého politického odpůrce.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP