Methody, kterých jsme svědky v závodech, všechny ty podlosti, zákeřnosti a zbabělosti jsou takového druhu, že se člověk diví, jak se může něco podobného dít ve státě, který o sobě říká, že je státem lidově demokratickým a socialistickým.

Na několika případech bych chtěl ukázat, jací lidé stojí v popředí. V poslední době se množí v našich znárodněných podnicích případy jednostranně zaměřeného postupu se strany vedení závodu, mnohé závodní rady a odborové organisace při provádění restrikce bezdůvodně propouštějí zaměstnance, kteří jsou nebezpeční komunistickému pojetí lidové demokracie. Některé závodní rady, které mají chránit zaměstnance proti sociálnímu a politickému útisku, nejhorším způsobem tohoto svého poslání zneužívají ve prospěch cílů komunistické strany. Jací výtečníci jsou v popředí dělnických institucí, chci ukázat na případě Spojených bavlnářských závodů v Benešove nad Ploučnicí, kde se uchopili vlády lidé, kteří utekli po revoluci z Českomoravské Kolben-Daněk v Libni. Bývalý vrátný Kresl, který byl obviněn po revoluci podle dekretu č. 138, je jednatelem závodní rady, Kříž František, elektromontér, který byl pro zpronevěru vyhozen z ČKD, je předsedou odborové organisace v těchto závodech. Kresl byl veřejně obviněn článkem sociálně demokratického časopisu Nová doba a ani se nepokusil obhájit. Tito lidé nejhorším způsobem umlčují naše stoupence i stoupence jiných nekomunistických stran. (Výkřik: To je hanba!) Provádění restrikce v závodě Rudý letov nese všechny znaky politického útisku se strany závodní rady i správy závodu. Restrikční komise, složená ze 4 komunistů, 1 národního socialisty, 1 sociálního demokrata a správy závodu, usnesla se po řádném uvážení jednomyslně na restringovaných. Protože však toto řešení nevyhovovalo komunistům, byla provedena nová schůze za nepřítomnosti našeho zástupce, která se usnesla vyjmout 9 komunistů z počtu restringovaných a nahradila je příslušníky naší strany. Podle usnesení této komise má být převeden do dílen k manuelní práci dílovedoucí Karel Hauser, který je v podniku od r. 1918, 45letý Emil Hybler, ženatý, otec dvou dětí, vedoucí konstrukce, průmyslovák, má být přeřazen do dílen; v závodě je od r. 1921; Stanislav Harlich, 40letý technický úředník, velmi schopný, má být přeřazen do dílen; Alois Vaverka, nejstarší z úředníků, otec tří dětí, nemocný vleklým reumatismem, v závodě má za sebou 22 let poctivé práce, má být převeden do dílen; Josef Musil, kalkulant, zaměstnaný v závodech od r. 1930, otec dvou malých dětí, kvalifikovaný, má být převeden do dílen; Josef Mudra, kalkulant, nemocný, s oboustrannou kýlou, v závodě je od r. 1934, má být převeden do dílen; Marie Hořčíková, vdaná, nemocná plicní chorobou, má dvě malé děti, má být převedena do dílen; Růžena Hejduková, vdaná, její muž je druhý rok na vojně, má přijít do dílen, zatím co v oddělení jsou zaměstnána mladá děvčata; Bedřich Janda, mající funkci kontroly, má jít do dílen; jediný důvod spočívá v tom, že je předsedou naší závodní odborové organisace. (Hlas: Důvod je ten, jaký je tam poměr úředníků, 1:3.) Zde nejde o poměr úředníků, zde jde o to, že mělo být původně restringováno 9 neschopných komunistů a místo toho bude restringováno 9 schopných národních socialistů. (Výkřik: To není pravda!)

Podobně vypadá situace podniku PAL ve Kbelích. (Posl. Aug. Kliment: Ti zaměstnanci Ti budou děkovat - jako ve Zlíně.) Vážení přátelé, ať děkují nebo neděkují, mně děkovat budou, ale vám ne, poněvadž je chcete připravit o existenci. V továrně PAL ve Kbelích byl dne 30. 4. sesazen vedoucí montáže Stárek a na jeho místo přišel komunista Blažek. Tak se dělá restrikce! (Posl. Aug. Kliment: Tam je více úředníků!) Poslouchejte dobře, pane kolego Klimente, řeknu vám, jak se dělá restrikce v závodě PAL. Tam byla provedena restrikce našeho příslušníka Stárka a na jeho místo přišel komunista Blažek, který byl za svoji činnost po revoluci potrestán jednoroční nucenou prací na dvoře, ale prostřednictvím politické legitimace se dostal opět na vedoucí místo. Vedoucí navijárny Svoboda, sociální demokrat, byl suspendován a na jeho místo přišel komunista Kučera, který však na svěřené úkoly nestačil a z továrny utekl. Šmíd, vedoucí závodních elektrotechniků, byl sesazen a na jeho místo přišel komunista Fógl; pan Frydrich, sociální demokrat, byl sesazen a na jeho místo přišel pan Strnad, příslušník komunistické strany; Severa byl sesazen, na jeho místo přišel Rous, který jako nový zaměstnanec v závodě firmy Melichar v Brandýse n. L. má spíše nové poslání.

Jestliže tomuto říkáte restrikce, když se nahrazují staří zaměstnanci komunisty, to už u mne není restrikce, to je u mne politický útisk. Případy politického útisku bych mohl uvádět do nekonečna. U firmy ČKD, bývalé AEG v Podmoklech, je tomu obdobně. V poslední době byl přeložen se svého místa důvěrník naší politické strany a sociální referent Čecháček na podřadné místo. Zeman, vedoucí provozu, byl přeložen jako vedoucí do kontroly. Tyto práce vykonával 20 roků a nyní má být přeložen ještě na podřadnější místo. 55letý Martinec byl vedoucím celého oddělení výroby, byl sesazen a přeřazen na vedoucího učňovské školy, potom na vedoucího provozu a opětně má být z této funkce sesazen a přeložen už po čtvrté ještě na podřadnější místo. Uvedený je kapacitou ve svém oboru a má několik patentů v oboru elektrotechnickém. Též p. Houdek z nástrojárny má být přeložen. Z toho vysvítá, že příslušníci naší strany jsou systematicky překládáni z vedoucích míst na podřadná místa a na jejich místa jsou dosazováni příslušníci strany komunistické s nižší kvalifikací.

V podniku Českomoravská Kolben-Daněk ve Vysočanech je teprve druhý rok zaměstnán inženýr Kraminer, který až do r. 1946 byl cizím státním příslušníkem. Urychleně mu byla dána naše státní příslušnost, aby mohl zastávat odpovědné místo ředitele. Podnikové ředitelství rozhodlo se tehdy pana inženýra propustit, ale po zákroku vlivných činitelů byl naopak pověřen reorganisací závodu, kterou provádí tak, že ruší zatím dobře prosperující oddělení. Ku příkladu slévárna elektronu, která byla jednou z nejlepších v československém kovoprůmyslu, jedná právě o zrušení elektrických svářeček. Oboje zrušení provádí inženýr Kraminer přes protesty výrobního výboru v Libni, leteckého průmyslu i automobilky. Buď je to naprostá neodbornost pana inženýra, anebo to musí zavánět sabotáží dvouletého hospodářského plánu.

Z těchto několika málo případů si jistě každý z vás může udělat obrázek, jak hluboko ve své politické nenávisti mohou klesnouti někteří lidé, kterým prospěch celku, národního podniku a celého pracujícího kolektiva je věcí naprosto vedlejší, jen když mohou uskutečňovat svoje sobecké, stranicko-politické cíle. Jestliže jsem ukázal na tyto případy, udělal jsem to v dobrém přesvědčení, že pouze odstraněním takovýchto nepřístojností můžeme prospět našemu znárodněnému podnikání a vnést tolik potřebný klid do našich dílen, závodů a kanceláří. Jedním z hlavních úkolů, který si musíme vytknout, je zbavit občany strachu z násilí a útisku (Potlesk.), zároveň však také vypracovat zásady, které zbaví občany strachu z nouze, z nezaměstnanosti, t. j. strachu z budoucnosti po stránce sociální a po stránce hospodářské.

S urychlením nutno vyříditi otázky invalidů, pensistů a staropensistů, vysloužilců práce, a apeluji v tomto směru na p. ministra financí, který v § 22 fin. zák. dostal zmocnění, aby mimo rozpočet opatřil částky potřebné k provedení této důležité akce. Toto opatření nesmí být odkládáno, neboť vysloužilci práce dostávají po celoživotní dřině prakticky jenom almužnu.

Jestliže se tvrdí, že jsme státem socialistickým, jsme přesvědčeni o tom, že tomu tak dosud není, že u nás je socialismus teprve na pochodu, ale ti obersocialisté mu nesmějí házet klacky pod nohy. (Potlesk.)

Místopředseda Hladký: Dalším řečníkem je pan posl. Vojanec. Dávám mu slovo.

Posl. Vojanec: Pane předsedo, paní a pánové!

Část státního rozpočtu, týkající se ministerstva sociální péče, je názorným obrazem sociálních poměrů obyvatelstva a sociální péče o ně. Čím nižší je tento rozpočet, tím zpravidla bývá také nižší sociální úroveň, a čím je tento rozpočet vyšší, tím více je tomu pochopitelně také naopak. Je pravda, že také náklad na sociální péči se musí řídit finančními možnostmi státní pokladny, ale jde jen o to, zda nutné úspory v tomto případě byly voleny vhodně a účelně.

Rozpočet ministerstva soc. péče byl pro rok 1948 snížen asi o 1.300 mil. Kčs a toto snížení bylo provedeno v těch částech a na oněch položkách, kde podle mého mínění šetřeno být nemělo. Do rozpočtu totiž nebyl zařazen zákonitý příspěvek na sociální pojištění v částce 1.692.000.000 Kčs, takže vlastně možno říci, že rozpočet je nyní vyšší asi o 350 mil. Kčs proti r. 1947. Když již se musely hledat úspory, pak se měly rozhodně škrtat položky jiné. Je jistě, že by se takové položky byly jistě našly. Je zarážejícím zjevem tohoto rozpočtu, že v něm byla škrtnuta částka, připadající právě na státní příspěvek k sociálnímu pojištění, které je jistě jedním z nejdůležitějších problémů sociální politiky vůbec. Je sice pravda, že nakonec i tato otázka byla vyřešena, ale rozhodně ne dokonale. Pan ministr financí se totiž zmocňuje § 22, lit. H finančního zákona, aby opatřil úhradu, potřebnou v r. 1948 jednak na příspěvek státu pro národní pojištění, na které tam také nebylo původně pamatováno, a na vyplácení přídavku na děti početných rodin, které nemají nároku na rodinné přídavky podle platného zákonného stavu, jednak na státní příspěvek k sociálnímu pojištění podle platného zákonného stavu a pro přídavky k důchodům podle zákona čís. 156/45 Sb. o přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění. Parlament zde reparuje návrhy, které předložila vláda, a požadavek, aby náklady na tyto výdaje, uložené státu různými zákony, nesli nositelé pojištění sami. Stát měl hradit těmto nositelům jen pokladniční schodek. Systém hrazení schodků sociálně pojišťovacích ústavů by byl katastrofální politikou a musel by nezbytně vést k zhroucení nejen dosavadního sociálního pojištění, nýbrž i budoucího pojištění národního, a to hned v jeho začátcích.

Citovaným zmocněním pana ministra financí se přibližujeme k uskutečnění našeho starého požadavku, totiž zavedení rodinných přídavků na děti potřebných a početných rodin a osob nemocensky doposud nepojištěných. Další náš požadavek, který jsme již mnohokráte jasně proklamovali, a to zabezpečení stáří všem potřebným občanům, bude splněn a uskutečněn zavedením sociálního důchodu v příštím národním pojištění. K tomu se však ještě vrátím.

Rozpočtová kapitola ministerstva soc. péče by zasluhovala při této příležitosti velmi podrobné kritiky, ale chci se omezit hlavně na otázky národního pojištění, o němž se právě nyní tolik hovoří a k němuž se upínají zraky všech těch, na které se má toto velké a moderní sociální dílo vztahovat.

Předem chci zdůraznit, že čs. strana lidová si upřímně přeje brzké uskutečnění národního pojištění, a to pro všechny vrstvy obyvatelstva. Pro nás ovšem není otázka národního pojištění politickou licitací, agitací anebo otázkou politické spekulace, nýbrž otázkou ryze sociální a hospodářskou, otázkou veliké důležitosti a také velikého rozsahu. Já osobně považuji národní pojištění za zákon stejné důležitosti, jako byly znárodňovací dekrety. Proto také v přípravných pracích, kterých se čs. strana lidová zúčastňuje svými odborníky, věnujeme této otázce největší a všestrannou pozornost a péči. Musí to být dílo dokonalé, pokud to jen je za dnešních neurovnaných hospodářských poměrů vůbec možné. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Ševčík.)

Lidové straně jako straně sociálně reformní jsou přirozeně tyto otázky velmi blízké a nedivá se, jak jsem již řekl, na sociální pojištění jako na obor, v němž lze spekulovat nebo experimentovat. Tam, kde jde o zabezpečení celého národa proti ztrátě výdělku pro stáří či invaliditu, nelze ponechat věc náhodnému hospodářskému vývoji. Zastáváme proto názor, že národní pojištění musí být postaveno na řádný, pojistně matematicky zdůvodněný základ.

Musíme si také uvědomit, že příští národní pojištění bude poskytovat pojištěncům důchody a dávky, že to však vše nebude zadarmo, poněvadž zadarmo nemůže nikdo nic dávat a tedy ani Ústřední národní pojišťovna. Nesmíme tudíž zdůrazňovat jen to, co se pojištěncům poskytne, jen ty výhody, nýbrž také to, co to bude pojištěnce skutečně stát.

Velmi důležitým momentem národního pojištění je státní příspěvek. Ten má v prvním roce účinnosti důchodového národního pojištění činit 5-6 miliard Kčs. Poněvadž dosavadní státní příspěvek na sociální pojištění činil v r. 1947 2.807 mil. Kčs, budeme muset hledat úhradu rozdílu. Mám ovšem za to, že soustředěním veškeré chudinské a starobní péče, která je dnes roztříštěna u různých ministerstev, dosáhneme úspor, takže se potřebná úhrada do značné míry dá najít.

Národní pojištění, jak jsem již řekl, nebude se vztahovat jen na dosavadní pojištěnce, ale také na osoby samostatně hospodařící, a to jak pojištění nemocenské, tak i důchodové. Zejména tato skutečnost se stala příležitostí mluvčím jedné strany k tomu, aby si z národního pojištění učinili předmět politické agitace a licitace. Tito pánové jezdili zejména po venkově a slibovali osobám samostatně hospodařícím důchody z národního pojištění již od 1. ledna 1948. Přitom dobře věděli, že není možno od Nového roku pro tyto osoby pojištění uskutečnit, že na to nemáme v rozpočtu úhradu a že tuto úhradu budeme hledat zmocňovacím opatřením, které dáme panu ministru financí.

Národní pojištění zavádí také novinku, a to tak zv. sociální důchod. Zavedení tohoto důchodu bude míti pro staré občany všech vrstev mimořádný význam, neboť nebude již u nás starých lidí, odkázaných na veřejnou dobročinnost. I když tento sociální důchod má činiti ročně - podle nedávného prohlášení pana ministra sociální péče - jen 8.400 Kčs, jde přece jen o podstatný rozdíl mezi dnešním stavem. Na tento sociální důchod mají nárok potřební občané, kteří nemají nárok na jiné důchody podle tohoto navrhovaného zákona ani podle dosavadních platných zákonů a jsou starší 65 let. Zavedením sociálního důchodu vyřídíme definitivně a jasně otázku starobního zabezpečení všech potřebných a odstraníme tak nevyhovující a mnohdy i nedůstojný způsob chudinské péče. Že se tím finančně ulehčí i samosprávným svazkům, je samozřejmé.

Při přípravných pracích na osnově o důchodovém národním pojištění projevují se snahy zahrnouti do něho i státní zaměstnance. l když se neuzavíráme samostatnému řešení tohoto problému, soudíme, že zahrnuti státních zaměstnanců do národního pojištění, i kdyby šlo jen o ty, kteří nově nastoupí do služeb státu, je toho času předčasné. Řešení této otázky v národním pojištění by znamenalo rozdělení státních zaměstnanců ve dvě kategorie: jedny se zajištěním státním, druhé s nároky z národního pojištění, které jsou v podstatě jiné. Vedlo by to však i k platové disparitě, poněvadž státní zaměstnanci neplatí pensijní příspěvky, zatím co soukromí budou platit 10 % a těchto 10 % by museli platit i nově přijatí zaměstnanci státu, čili museli by o to míti vyšší plat. Také pro stát by podobné řešení neznamenalo nějaké snížení státního břemene. Naopak, v prvých patnácti letech by stát vyplácel celkem na pensích stejně, přitom by však musel rok od roku platit vyšší a vyšší částky na pojistném, a na to nemá dnes peněz.

Žádáme, aby důchodové pojištění všech osob jemu podléhajících bylo uzákoněno v jednom zákoně, i když účinnost bude rozdílná. Nemůžeme znovu připustit, aby byl vydán zákon, který by se nakonec neprovedl, jak tomu bylo se zákonem č. 148/25 o pojištění osob samostatně hospodařících. Uvědomil si již někdo, kde by bylo naše sociální pojištění, kdyby byl tento zákon proveden? Možná, že bychom již dávno měli dobře fungující národní pojištění.

Trváme rozhodně na tom, aby národní pojištění bylo prováděno v zemských národních pojišťovnách za vedení a dozoru Ústřední národní pojišťovny. Každé jiné zřízení znamená centralismus a my nemůžeme dát souhlas k tomu, aby se vše soustřeďovalo do Prahy, a zemské celky, zejména Morava, aby byly ochuzovány a odbývány jen tím, co se do Prahy případně nehodí.

Pokud jde o důchody, žádáme, aby byly dostatečně vysoké. Při důchodu vdovském prohlašujeme, že jsme pro důchod bezpodmínečný, zejména pro vdovy s dětmi nebo pro takové, které děti vychovaly. Mravný dorost je jistě pro národ a stát důležitější než nějaká práce ženy-matky, zejména když jde téměř vždy o práci podřadnou. Pokud jde o důchod starobní, máme za to, že hranice 65 let je příliš vysoká. Nejsme národ ještě tak starý, abychom se museli uchylovat k tak vysokému věku. Mám za to, že věk 60 let jako podmínka pro bezpodmínečný důchod by asi odpovídal. Pokud pak jde o důchod invalidní, myslím, že je třeba, aby tento důchod vylučoval možnost pravidelné výdělečné činnosti. Nelze-li to provésti hned, je nezbytně třeba, aby výdělek konkuroval důchodu a aby důchod byl krácen.

Důchodci sociálního pojištění i důchodci pensijního pojištění soukromozaměstnaneckého čekají s toužebností na den, kdy jejich ubohé důchody budou konečné valorisovány. Upozornil jsem na to již při projednávání zákona o národním pojištění horníků a žádal jsem, aby byly provisionistům, na které se nový zákon nevztahuje, jejich provise valorisovány. Tomuto volání má býti vyhověno osnovou zákona o sjednocení některých předpisů ve veřejnoprávním sociálním pojištění, která je již připravena a kterou má prý parlament schválit v měsíci lednu. V této osnově, která sjednocuje jistě zákonité předpisy v sociální pojištění, je právě pamatováno na valorisovaci provisí horníků. Není pochyb o tom, že osnova bude přijata a valorisace provedena. Důchodci sociálního a pensijního pojištění mají však čekat na valorisaci svých opravdu nízkých důchodů až do provedení národního pojištění, jež na tuto valorisaci pamatuje. Je proto opravdu třeba v zájmu těch ubohých veteránů práce, aby valorisace jejich důchodů byla provedena zmíněnou již osnovou unifikační a současně s valorisaci hornických provisí. Namítne-li kdo, že na to nejsou peníze, pak nemá pravdu. Všeobecný pensijní ústav má na to hodně prostředků. Zaplatí-li pak stát, co je dlužen Ústřední sociální pojišťovně, je výplata valorisovaných důchodů zajištěna i zde.