Pan ministr zemědělství stále naříká, že se zdržují zákony, které on navrhuje. Naříká si a útočí na některé strany, že zdržují prováděcí nařízení o revisi pozemkové reformy. Lidová strana žádá, aby státní statky byly rozparcelovány a půda přidělena drobným zemědělcům na posílení jejich trpasličích hospodářství. V těchto krajích by tato půda existenčně pomohla zemědělcům a stát či občané by na hospodaření státních statků nedopláceli.

Lesy, které stát získává z konfiskátů a jsou menší výměry než 100 ha, nechť jsou přidělovány samosprávným svazkům anebo družstvům a také soukromníkům, hlavně v pohraničí.

Nakreslil jsem obraz, jak by asi vypadalo hospodaření na kolchozech, o něž ministerstvo zemědělství svou novou politikou zemědělskou usiluje. Jsem zvědav, zda náš rozhlas bude také státním statkům vyhrávat za předané kontingenty, ale ne podle rozvrhu, nýbrž podle obhospodařované plochy, a zdali náš hlasatel bude také pranýřovat hospodaření státních statků, jak to dělá velmi pilně u zemědělců. Až budeme mít po ruce účetní uzávěrku státních lesů a statků za rok předchozí, budeme si teprve moci udělati jasný obraz o celkové hospodářské situaci tohoto vzorného státního majetku.

Musíme také žádat, aby pro příště byly vykázány závazky, jaké převzal stát s konfiskovaným majetkem. Bude také v zájmu přehledu rozpočtového, aby byl rozpočet státních statků a lesů rozveden podle jednotlivých odvětví podniků a podle jednotlivých ředitelství.

Komunističtí a soc. demokratičtí činitelé se stavějí proti rozparcelování státních statků mezi zemědělce, ač je dobře známo, že na př. strana komunistická ze soukromého majetku pozemkového stále rozdává a chce konfiskovat i také parcelovat. Žádáme proto důslednost v této věci a doufáme, že se komunističtí i soc. demokratičtí činitelé přikloní k našemu návrhu, aby aspoň v těch místech, kde je hlad po půdě a kde jsou kraje přelidněné, byla půda státních statků rozparcelována. Pro pokusné objekty a výzkumnictví zbude dost půdy tam, kde o ni není velkého zájmu a kde by tento účel byl také splněn na zbylém majetku, resp. na majetku převzatém od Národního pozemkového fondu jako výměna za půdu rozparcelovanou.

To jsem považoval za nutné říci jménem klubu lidových poslanců k státnímu rozpočtu ministerstva zemědělství, resp. ke státním statkům. Doufám, že v příštím roce budeme moci sledovat toto hospodaření s hlediska ještě přísnějšího, abychom si tak konečně jasně uvědomili, jakými cestami se naše státní statky musejí brát. Lidová strana jako součást Národní fronty se skutečně snaží, aby státní hospodaření bylo opravdu neseno duchem šetrnosti, věcnosti a přímosti. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Smrkovský. Dávám mu slovo.

Posl. Smrkovský: Paní předsedkyně, paní a pánové!

V úvodu k debatě o zemědělské kapitole rozpočtu chci říci, že zemědělská politika naší vlády musí sledovat dva cíle, aby se zhostila se zdarem toho, co od ní lid čeká. Je to na místě prvním zajištění výživy národa a překonání poválečných potíží, které naši zemědělci mají, za druhé pak položení pevných základů k novému, lepšímu zemědělství a jeho rozvinutí. Z velké míry jsme se vyrovnali s problémem pracovních sil a do cenové politiky byl zaveden řád, který už dává zemědělcům seriosní základ k hospodaření. I mnohá jiná opatření ve prospěch rolníků byla učiněna. Ač toto vše jsou věci jistě velmi důležité, nejsou přece žádným rozřešením potíží naší vesnice, nebude-li rozřešen problém základní, t. j. otázka půdy a jejího spravedlivého rozdělení mezi rolníky.

Dokud bude v Československu přes půl milionu domkářů od 1 do 5 ha, což je přes 50 % všech zemědělců, a přes 200.000 rolníků s výměrou od 5 -10 ha, do té doby bude na vesnici bída se všemi průvodními zjevy, kterou nelze rozřešit ani cenovou či jinou politikou. V Československu je na 800.000 rolníků s výměrou do 10 ha a v jejich rukou je něco málo přes 3 miliony ha půdy. Naproti tomu jest v Československu na 15.000 statkářů s výměrou nad 50 ha, kteří vlastní přibližně 1,350.000 ha půdy. Na každého rolníka z těch 800.000 nepřipadnou průměrně ani 4 ha, ale na jednoho statkáře připadne 90 ha. To je dědictví starých časů, kterým někdo říká "staré zlaté časy".

Máme lidovou demokratickou republiku a v ní dosud kapitalistickou pozemkovou držbu. Je to nejenom skvrna na jménu lidově demokratické republiky, ale - a to snad je reálnější činitel - rolníci nemíní nadále k tomuto stavu mlčet a dělníci s nimi souhlasí; a mají pravdu.

Ministr zemědělství dal již před 1/4 rokem návrh na revisi první pozemkové reformy. Zákon byl zdržován od září 1946 do července 1947, než ve zhoršeném znění opustil tuto budovu. Dnes se vláda nemůže dohodnout na prováděcím nařízení k tomuto zákonu, jehož návrh na počátku září předložil vládě ministr zemědělství Ďuriš. Revise se neprovádí. Komunistická strana nemůže činit další kompromisy a ústupky ostatním stranám Národní fronty, neboť kompromisy, které od nás žádají, by provádění revise tak ztížily, že by ministerstvo zemědělství nemohlo za ni převzít před rolníky odpovědnost. Nyní se Národní fronta dohodla, že vláda s urychlením vydá prováděcí nařízení, aby revise mohla být započata od 1. ledna 1948. - Uvidíme!

Nemělo by se tak hřešit na to, že rolníci pokorně čekali na parcelaci statků na podkladě zákona, a nemělo by se zapomínat, že čekali jen proto, že věřili, že bude dodržen košický a pak vládní program Gottwaldovy vlády. Nezapomeňte, paní a pánové, na to, že komunisté zdržovali rolníky před spontánní parcelací, neboť i komunisté věřili, že jejich partneři dodrží slovo dané v Košicích a pak při odhlasování vládního programu. Jsme si však vědomi, že zbývá jen málo času, kdy směnka naší víry, dodržení slova, musí býti proplacena. (Potlesk komunistických poslanců.) Bylo by možno podvést komunistickou stranu, ale škodu by pak zaplatili statkáři a rolníci by vyjeli na jejich pole. Pak by byla provedena revise ne podle zhoršeného zákona, ale podle původního návrhu ministra Ďuriše, ne-li ještě trochu ostřeji. (Odpor.)

Revise první pozemkové reformy řeší část problému, neřeší však všechno. Konečnou úpravu pozemkového vlastnictví chceme řešit novou, poslední pozemkovou reformou, poslední to půdní operací, která uskuteční zásadu, že půda patří jen tomu, kdo na ní pracuje, a v soukromém vlastnictví rodiny společně hospodařící ponechá a ústavou zajistí výměru do 50 ha, jak jsem navrhl již jménem komunistické strany v ústavním výboru.

Ministr zemědělství Ďuriš předložil návrh zákona vládě, leč lidová strana se stavěla vůbec proti provedení této pozemkové reformy. Národní socialisté chtějí ponechat soukromníkům vedle 50 ha půdy orné ještě lesy, louky a rybníky, a půdu ornou nad 50 ha do půl roku po vydání zákona aby směl statkář prodati z volné ruky. To vše ukazuje na to, že bychom se nemohli dohodnout, neboť uskutečnění zásad, které právě cituji, totiž zásad strany národně socialistické nebo strany lidové, by znamenalo, že by byli rolníci podvedeni tak, jako byli povedeni v první republice. Tento podvod by však byl o to těžší, že spravedlivé rozdělení pozemkového vlastnictví bylo programem domácího i zahraničního odboje, za který tisíce lidí, včetně rolníků, položilo své životy.

Ujišťuji vás všechny, paní a pánové, že dodržení slova a splnění vládního programu i v zemědělské politice je pro nás, komunistickou stranu, otázkou zásadní, otázkou cti a odpovědnosti před národem, a že by se komunisté odvolali k lidu, k rolníkům, jestliže by některé politické strany chtěly zmařit provedení demokratizace pozemkového vlastnictví. (Hluk. - Potlesk.) Rolníci půdu dostat musí a dostanou ji a musí to být brzy. Již na ni čekají až příliš dlouho.

K těmto půdním problémům se automaticky pojí potřeba scelování pozemků. My máme v Československé republice asi 5,275.000 ha orné půdy, která je roztříštěna přibližně do 27 milionů parcel, rozdělených přibližně do 470.000 jednotek od 1 ha výše. Nepočítám do toho pohraničí, kde jsme půdu scelili nebo alespoň parcely sloučili. Je to přímo příšerná roztříštěnost půdy, která jde, zvláště na Slovensku, ale nejenom tam, až do těchto absurdností: V obci Brodské, okres Skalica na Slovensku, chtějí stavět školu a potřebují pozemek 1 3/4 ha. Tato plocha zasahuje 48 parcel, patří podle pozemkové knihy 48 majitelům, ale společníků je 500. Jen zjišťování knihovních majitelů stálo obec 13.000 Kčs. Tento případ mluví za celou knihu. Samozřejmě, že nelze pohnout se zemědělským pokrokem, dokud tento stav půdní roztříštěnosti neodstraníme. Nelze mechanizovat práci na korcích a polích, nelze ušetřiti pracovní síly potažní, dny, osivo, sádě a pod., dokud nenastane obrat.

Na Moravě od roku 1884 do roku 1937 bylo provedeno scelení ve 400 obcích, celkem 200 tisíc ha půdy. Zjistilo se, že scelením, zmenšením počtu mezí, rozhorů, souvratí a pod. se ušetří přes 4 % půdy. Část z ní připadne na společná zařízení, jako jsou cesty, příkopy a pod., a tak rozsah přírůstku půdy je nejméně 2,3 %, což v republice představuje nejméně 100.000 ha půdy, která se dnes vyplýtvá. Ta půda představuje, paní a pánové, 12.000 vagonů obilí nebo 160 mil. litrů mléka, což na penězích je 700 mil. Kčs ročně, nehledě k tomu, že výnos na scelených, arondovaných pozemcích na Moravě byl o 20 % vyšší než před scelením při 25 % úspoře osiva, pracovních sil atd. To vše jsou fakta, cifry.

Slavná sněmovno, 24. září 1946 předložil ministr zemědělství Ďuriš vládě návrh zákona na scelování půdy. Vláda po dlouhé proceduře ho odevzdala parlamentu 10. června 1947. Dnes je 17. prosince a zákon nejen že není hotov, ale není ani projednán v zemědělském výboru. (Slyšte!) To znamená, že dosud uplynul rok a čtvrt ode dne, kdy ministr zemědělství návrh podal. Jak dlouho to ještě bude trvat? Národní fronta se dohodla, že do 20. února 1948 musí být zákon odhlasován. Uvidíme. Je toto politika pro rozvoj a prospěch zemědělství, nebo proti zemědělství, proti rolníkům? Je toto budování státu, anebo maření budování státu? Odpovídám: je to to druhé.

Můžeme nadále k tomuto počínání mlčet? Nelze, paní a pánové. Zde stejně jako při revisi první pozemkové reformy jde o vyloženou a tím i prokázanou nevůli vládní program zemědělský uskutečnit. Komunistická strana podrobuje všechny tyto skutečnosti vážné úvaze a věřím, že by nalezla způsob, jak tyto potíže a překážky zvládnout. Soudím, že všichni demokraté a socialisté u nás by nám v této věci pomáhali. (Veselost.) Jen se tomu smějte! Ještě uvidíte! Scelování je nutné proto, aby byla provedena mechanisace. A mechanisace provedena být musí. Do omrzení se mluví o disparitě mezi výrobou zemědělskou a průmyslovou, která existuje. Každý také ví, že dosavadní methody obdělávání půdy jsou neudržitelné, že musí býti změněny, aby bylo rolníkům vzato s beder trochu té v pravém slova smyslu otrocké dřiny, kdy rolník a jeho žena jsou nuceni vlastníma rukama a dosud způsoby technikou překonanými obdělávat půdu. Zde je jedna z hlavních, ne-li vůbec hlavní příčina disparity mezi výrobou zemědělskou a průmyslovou, zde je příčina nízké životní úrovně venkova, zde je příčina útěku lidí ze zemědělství do průmyslu, který byl už před válkou hrozivý, a zde je také hlavní příčina nedostatku pracovních sil v zemědělství. Technika vyrobila, a v některých případech již dávno, stroje a mechanické pomůcky na strojové obdělávání půdy, jako je orba, setí, sklizení a mlácení obilí, sazení a sklizení brambor, rozvoz mrvy, hnojiva a jejich rozmetání atd. Všechny tyto úkony nutno zmechanisovat, a to rychle. Co bylo zanedbáno po celá desítiletí, musí býti s urychlením provedeno v naší době, a to rychle, než beznadějně ztratíme krok s jinými, v zemědělství pokročilými státy.

Individuální plné technické vybavení menších a středních zemědělských usedlostí - a ty jsou a budou základem našeho zemědělství - je hospodářsky neproveditelné, uvážíme-li, že cena potřebných základních strojů a technického nářadí se počítá na statisíce. Takové investice pro našeho rolníka jsou neúnosné, stroje by nebyly využity, a což je neméně důležité, stát nemá tolik surovin, pracovních sil a továren, aby mohl plně nebo alespoň v uspokojivé míře vybaviti v blízkých letech každou jednotlivou zemědělskou usedlost. To rolníci pochopili a sdružují se k družstevnímu opatřování a používání strojů. Dnes od revoluce je takovýchto místních strojních družstev 4.000. Tisíce dalších vzniknou. Je to jedině správná cesta, kterou jsme nastoupili, a nezměníme ji. Jen zlepšíme organisaci strojních družstev, aby lépe pracovala a nebyla někde jen záminkou pro opatřování strojů bohatým jedincům ke škodě všem ostatním.

Tak na příklad je nutno dodat v nejbližších letech vesnicím 35.000 -40.000 traktorů, aby byly v každé vesnici průměrně 3 traktory. Je to 7.000 -8.000 traktorů ročně. Desetitisíce strojů a dalšího technického nářadí, vše to representuje pro příštích 5-6 let částku přibližně 15 miliard. Sotva se podaří tyto investice podstatně zvýšit a uvést je v soulad s ostatními úseky národního hospodářství. Leč i tak tato celková suma znamená, že zemědělské obce, místní strojní družstva musejí do mechanisace investovat v pěti letech průměrně přes 1 milion. Je to možné bez podpory státu, bez levného, případně bezúročného úvěru a jiné pomocí? Není to možné, ale mechanisace provedena být musí, a to nejen v zájmu rolníků samých, ale i v zájmu celého státu. Kdo může být proti tomu? Jen ten, kdo nechce, aby se lidu vedlo lépe, kdo nechce dát rolníkovi lepší život, kdo si nepřeje rozkvět státu. Musíme pamatovat, že od počátku éry kapitalismu, to je v podstatě za posledních 100 let, byl nepřetržitě národní důchod vedle toho, co kapitalismus a kapitalisté strávili sami, do značné míry investován do průmyslu, ale do zemědělství se investovalo jen v míře pranepatrné, vyjma snad velkostatky. Zemědělci ani investovat nemohli, neboť jejich příjmy jim tuto možnost nedávaly. A proto je zde ta propast a disparita mezi pokrokem a průmyslovým a zemědělským.

Bylo by možné tento stav změnit a zemědělcům pomoci, kdyby nenalezli pochopení a podporu u ostatních vrstev pracujícího lidu? Je jasné, že by to možné nebylo. Z toho plyne, že lepší budoucnost rolníků je závislá na solidaritě dělníků a ostatních pracujících vrstev s rolníky. Solidarita musí však být oboustranná.

Lid z měst potřebuje, aby mu v těchto měsících rolníci zajistili výživu. Víme, jak to vypadá. Nebude již hlad, za což i já chci s tohoto místa poděkovati bratrskému Sovětskému svazu. Leč nesmí být ani nouze, a to záleží na našich rolnících. Chceme, aby odevzdali ze své úrody to, co pro sebe nepotřebují. Většina tak učinila. Jsou to slušní lidé, poctiví rolníci a vlastenci, na které je vždy spolehnutí. Jsou však mnozí, kteří dají mléko raději prasatům než městským dětem, jsou mnozí, kteří sklidili - a to často za pomoci dělnických dobrovolných brigád - ale neodevzdali ani metrák obilí. Znám případ, kdy 13 ha zemědělec z Dlouhopolska u Chlumce nabídl státu 5 kg brambor, ač jeho chudší sousedé odevzdávali po metrácích. Je to úplná provokace. Znám případ 19 ha rolníka ze Zvole u Prahy, který neměl ani 1 q pro republiku a všechno poschovával u svých kumpánů a příbuzných. Na jednom místě se v jeho skrýši našlo 8 q žita, 3 q mouky, 70 kg krupice, 150 kg cukru. Takových skrýší měl několik. V obou případech šlo o příslušníky strany lidové. Takových a podobných případů jsou sta a sta a my je známe.

Jak je možné, paní a pánové, že se v našem národě vyskytují takoví lidé, kteří organisují nebo by chtěli organisovat hlad žen a dětí? Čím byla způsobena tato charakterová vada, tento kaz na duši českého člověka? Jak je možné, že i ženy rolníků, hlavně velkých rolníků, které jsou také matkami, připustí něco takového a přenesou přes svá mateřská srdce takovou ničemnost, jako je organisování hladu žen a dětí ve městech? (Výkřiky komunistických poslanců.) Je to možné jen proto, že jsou k tomu vychovávány. Výchova je to, kterou na vesnici provádějí i mnozí poslanci tohoto slavného sboru, jak se rádo říká našemu Národnímu shromáždění. (Hlasy: Jmenovat!) Nudu je jmenovat.

Tak na příklad posl. Broj na dožínkové slavnosti lidové strany v Březnici říkal r. 1946 rolníkům: "R. 1948 budeme mít sté výročí zrušení roboty. Ve dvouletém plánu však nastává nová robota, robota moderní. Musíte se semknout a s vypětím všech sil zabránit a postavit se proti tomu."

Na sjezdu nár. socialistických zemědělců 22. listopadu t. r., t. j. před měsícem, člen předsednictva tohoto sjezdu, inž. Diviš, prohlásil: "Původní příčinou letošní neúrody není jen sucho, ale špatná zemědělská politika min. Ďuriše. Ponechte si reservy na příští rok." - To znamená na r. 1949. "Náš národ musí přijít zásluhou komunistů do záhuby."

Jeho kolega člen ZNV p. J. Zeman na tomtéž sjezdu národně socialistických zemědělců pravil: "Lze ještě nějaký čas žít ze zásob, ale až dojdou a venkov odmítne pracovat, bude katastrofa našich mocipánů neodvratná." (Slyšte!)

Další pan poslanec nár. socialistické strany Torn na veřejném projevu zemědělců nár. socialistické strany v Petrovicích říkal rolníkům: "Dvouletka znamená dva roky strádání a hladovění, ne dva stupně k blahobytu. Co z toho vysvítá?", táže se posl. Torn. A odpovídá a radí zemědělcům: "Každý bude dělat jen tolik, kolik sám spotřebuje." Tedy ať lidé ve městech pomřou hlady.

Časopis nár. socialistické strany Svobodný venkov z 22. listopadu 1947 píše: "Za obilí, brambory a jiné dodávky nám slibují všechna možná krmiva. Slibují jarní obili na setí, výkrm, otruby, melasu a bůh ví co ještě jiného. Odvádějte, dávejte! Dělám všechno, ale jestli slíbené nedostanu, nebudu se dlužit na druhou setbu, nechám to ležet ladem." - To je také dobrá rada!

Samozřejmě, že v této řadě nechybí ani p. posl. Nermuť, který velmi státotvorně vyprávěl na konferenci zemědělců strany lidové dne 28. listopadu t. r. na Smíchově: "Bude-li vám někdo brát slámu, jako že ji nebere, zavolejte si četníka, ale je škoda, že nemáme ty četníky, které jsme měli za první republiky." (Hlas: To věřím, to je škoda!) V této řadě zaujala čestné místo i Zemědělská lidová demokracie, ústřední orgán strany lidové, která dne 24. října 1947 píše: "Je pochopitelno, že za stávajícího nedostatku potravin snaží se obyvatelstvo měst získat potraviny od svých známých na venkově. K rolníkům a mlynářům docházejí však i lidé docela cizí a také se dožadují prodeje potravin. Bylo zjištěno již v mnoha případech, že mezi těmi lidmi jsou provokatéři, kteří se snaží přivést prodávajícího do trestního řízení proti zákonu o potírání berného obchodu a tím postiženého zbavit majetku i volebního práva. Uvědomělý venkovan nebude proto hazardovat se svým majetkem a svou občanskou svobodou a těmto provokatérům nesedne na lep, to znamená, že bude prodávat na černo jenom tomu, koho zná." Lidová demokracie končí svoji radu zkrátka: "Splňte v mezích možností dodávky; cizím lidem nic neprodávejte a žádných výhrůžek se nelekejte."