Státní strojní stanice, hlavně ty, které mají značný počet strojů a jsou zřízeny pro velké oblasti, jsou zařízení velmi dobrá, ale ne pro československé poměry. Demokratisace družstev a jejich centrál stejně jako trhových svazů je naším toužebným přáním. Uchraňme tyto odkazy předků, které je vyvedly z nejtěžší bídy a finanční závislosti, před zpolitisováním. Družstva zemědělská musí sloužiti zemědělcům a ne politickým stranám, ovšem také ne straně komunistické. Zabezpečíme tak klid a zdravý vývoj v družstvech stejně jako na vesnici, která je stále jitřena a rozdělována jen proto, aby mohla být lépe ovládána. Či snad je rozdělováním zemědělců do 20 ha a přes 20 ha sledováno něco jiného? Vyrábí se v objektech přes 20 ha levněji? Proč nejsou tedy vysoce aktívní státní statky - i když dostávají nejvyšší ceny - jejichž vedoucím je hlasatel novodobě zemědělské politiky? Má býti stále trestán syn za to, že jeho otec šetřil a pracoval a hospodářství zlepšoval? Je majetek půdní proviněním? Je třeba hlasité a srozumitelné odpovědi dnešních představitelů nové zemědělské politiky. Obávám se, aby pak mnozí zemědělci se podle toho nezařídili. Měli bychom podle dnešního názoru, že jen ten, kdo nemá nic, je pořádný člověk, hodné lidi v tomto státě, ale bohužel všechny bez majetku. Společenství chudých lidí netvoří bohatý národ.

Budou se však tím řídit také ti, kteří neuznávají vlastnictví, ale sami je hromadí? Je nám nepochopitelné, že 80hektaroví malozemědělci, jako pan Šťastný z Padařova, dostávají nabídky šatů a bot od samého ministra vnitřního obchodu, ale 21hektaroví velkostatkáři ze Šumavy nebo z Českomoravské vysočiny musí choditi bosi, protože nemají nároku ani při předaném kontingentu na gumové boty. Či snad se zásluha a tím i oprávněnost na odměnu a majetková shovívavost posuzuje podle politické legitimace? Svědčil by o tom případ velkostatku Měcholupy na Klatovsku. Pan ministr zemědělství vydal v červnu minulého roku nařízení, že nesmí býti nic odprodáno z objektů, na které se bude vztahovat zákon o revisi prvé pozemkové reformy. Jaké však bylo překvapení, když 8. t. m., to jest před osmi dny, přijela krásná vládní limusina a z ní nejen před sekretariátem KSČ, ale i před ONV a později před MNV vystoupila majitelka malozemědělské usedlosti ve výměře 185 ha, zvané Ostrov u Dobrušky, tchýně a plnomocnice malozemědělce dr. Třebického. Přijela vládním vozem z ministerstva zemědělství, s panem vládním radou Svobodou a panem Rejzrem, aby společně zařídili, aby malá zemědělská usedlost o výměře 45 ha rolí a luk, 50 ha rybníků a 208 ha lesa, tedy celkem cca 300 ha, mohla být rozprodána z volné ruky, a to za ceny obecné. Ptám se pana ministra zemědělství: Platí vyhláška o zákazu zcizování půdy z objektů podléhajících zákonu o revisi první pozemkové reformy pro všechny majitele, či jen pro příslušníky stran nekomunistických? Má ministerstvo zemědělství tolik úředníků, že mohou provázeti tuto dámu? Není zde možnost úspory v rámci projednaného rozpočtu tohoto ministerstva jak v režii osobní, tak i v režii věcné, hlavně také v nákladech na auta?

Je známo panu ministru zemědělství, že je ohlášena znovu návštěva těchto pánů a že je zajištěn jejich nocleh a vzorné pohoštění na zítřejší den v Měcholupech u Klatov? Chce pan ministr zemědělství pomoci této chudé rodině ke zvýšení příjmů za odprodaný majetek o několik set tisíc korun a drobným zemědělcům, žadatelům o půdu, od téhož obnosu z jejich často prázdné kapsy? Tito žadatelé byli by za to panu ministrovi zemědělství málo vděčni. Kolegové a kolegyně z KSČ budou se jistě těžko rozhodovat, zda mají hájiti zájem své příslušnice, majitelky a zplnomocněnky dvorů o výměře 500 ha půdy, či zájem 2 až 5 hektarových soudruhů-domkářů. Pak ať někdo tvrdí v tomto váženém sboru, že velkostatkáři nemají na nejvyšších místech zastání.

Závěrem chtěl bych prositi pana ministra zemědělství, aby použil všech prostředků v rámci projednávaného rozpočtu k záchraně lesů, neboť bez lesů není vody a bez vody není života. Ohrožuje je kůrovec, hlavně v západních Čechách, jak jsme pana ministra již upozornili interpelací čís. 840. Zdá se nám však, že v podniku "SLZ" je více pamatováno a věnováno více pozornosti politicky nepohodlným vedoucím úředníkům než polím a lesům. Snad proto, že při výměře 1 mil. ha lesů, 124.000 ha zemědělské půdy a 22.000 ha rybníků tento podnik přináší příliš málo aktív dílčímu rozpočtu ministerstva zemědělství. Nechce-li však podnik Státní lesy a statky nésti nelichotivý název "podnik SLZ" pro politiku personální a nechce-li, aby parlament musel slzeti pří příštím projednávání jeho rozpočtu, hlavně pak při projednávání účtů, je nutno věnovati více péče odborné správě tohoto podniku odborně zdatnými, spokojenými a stálým překládáním nerušenými úředníky, bez zřetele na politickou příslušnost.

Pan ministr zemědělství se jistě v zájmu obnovení dobrého jména podniku Státní lesy a statky vynasnaží odstraniti křivdu spáchanou na vrchním lesním radovi Jaroslavu Tichém, stejně jako na bývalém plzeňském řediteli inž. Františku Budínovi, který mohl své bohaté zkušenosti uplatnit na Slovensku, kde, i když nejsme plně spokojeni, je přes nepříznivější položení a komunikační spojení lepší výnos lesů a proto jistě i lepší vedení. Případ lesního rady Zvěreva z Nýrska je výsměchem spravedlnosti. Jistě nechce pan ministr zemědělství, aby v lidově demokratické republice, sociálně spravedlivé, odcházeli lidé ze služeb tohoto resortu tak spokojeni, že ukončují svůj život střelnou zbraní, jako lesní správce Král, zaměstnaný dříve u správy lesů v Kostelci nad Černými lesy, a s ním i jeho syn. Jsou-li státní lesy a statky tak velikým podnikem, že ministerstvo zemědělství těžko zvládne jejich organisaci, je možno tomu snadno dopomoci přídělem lesů drobným zemědělcům do 10 ha, družstvům, hlavně pak obcím a jiným územním celkům. Sníží se tak zatížení státního rozpočtu, plynoucí z jejich malé prosperity a přispěje se naší samosprávě k uhrazení značných schodků.

Toto je můj malý příspěvek k diskusi o státním rozpočtu a předkládám jej s přáním, aby příští rozpočet byl více jasný a o to méně pasivní. Splníme tak nejlépe svůj úkol a prospějeme republice. (Potlesk.)

Předseda: Uděluji dále slovo panu posl. Štambachrovi.

Posl. Štambachr: Pane předsedo, slavná sněmovno, dámy a pánové!

Projednáváme státní rozpočet Československé republiky na rok 1948 pod dojmem vážných událostí nejenom zahraničních, ale i vnitropolitických s hlediska hospodářského. Vyživovací otázka je u nás dnes nesmírně důležitá a proto se jí všichni tak zabýváme. Postarat se o výživu národa je hlavním naším úkolem a s tohoto hlediska chci přičinit několik poznámek k rozpočtu ministerstva zemědělství, názory o tom, jak se dnes hospodaří, abychom si udělali jasný obraz o celkové situaci.

Náš klub lidových poslanců hned v červnu a červenci upozorňoval ministerstva zemědělství i výživy, že letošní úroda je velmi podprůměrná a že bude povinností vlády, aby byly včas učiněny veškeré nákupy potřebných chlebovin a krmiv pro dobytek. Tohoto našeho hlasu nebylo valně dbáno, ba naopak v některých časopisech a novinách bylo psáno, že letošní úroda je taková jako loni a jen v některých místech je slabší proti loňské. Jaký byl výsledek této úrody, nemusíme dokazovat, neboť skutečnost sama potvrzuje vážnost této věci. A že se teď ostře postupuje proti zemědělcům a že se stále vyzývají, aby plnili své povinnosti, toho důkazem je denně také rozhlas, který jedněm vyhrává, protože dali nad kontingent, a druhé pranýřuje, že předepsaný kontingent nesplnili nebo nepředali. O předpisování kontingentů, jejich oprávněnosti a věcnosti nebudu hovořit pro krátkost času, ale chci poukázat na skutečnosti, které se snad dělají z neuvážení a které nadělají velmi mnoho rozruchu.

První naší starostí musí býti, aby bylo na podzim zaseto chlebové obilí. Hovořím-li o krajích suchem nejvíce postižených, pak je to jistě jižní Morava. V těchto oblastech si požádali zemědělci o osivo, protože neměli ze své sklizně dostatek, anebo sklidili tak špatné obilí, že se k setí nehodilo. Předpokládali, že na osivo mají právo, neboť za celou dobu okupace, i v případě neúrody, se dostalo potřebné osivo vždy ke koupi. I tentokráte tak učinili, ale jaké bylo jejich překvapení, když do obcí přišly kontrolní orgány a prostě bez jakéhokoliv šetření nařídily osivo vrátit anebo za ně odevzdat protidodávku. Na námitky, že tito zemědělci nemají po celý rok samozásobitelských dávek, odpověděly kontrolní orgány, že mají dostat lístky na potraviny. Jde o věc, která s hlediska hospodářského je velmi vážná. Uvážíme-li, že tito zemědělci nemají na celý rok samozásobitelské dávky a že jim kontrolní orgány odpovědí, že dostanou lístky, dá se to jistě s hlediska výživy takto řešit; ale je otázka, čím se bude krmit dobytek a jak také potom zemědělci splní dodávky masa, mléka a vajec. Jihomoravské okresy dostaly od ministerstva zemědělství, které mělo podle usnesení vlády k disposici 500 milionů Kčs na podporu krajů suchem postižených, z českých zemí největší podíl. Dostal-li jeden okres 9 milionů Kčs, jiný 8 nebo 7 milionů, zdá se nám, že jsou to značné částky. Ale mám positivní zprávy z jednoho okresu, kde rozvržená podpora na zemědělce podle výměry činila přibližně 200 Kčs na 1 ha. Uvážíme-li, že sklizeň byla o plných 60 % nižší, tu seznáme, že tato podpora je opravdu minimální. Vypadá to spíše jako nějaká almužna.

K těmto starostem se přidružují ještě starosti, které mají svůj původ ve válečných škodách. Od roku 1945 nemáme dosud zlikvidovány v zemědělství válečné škody, které utrpěly kraje země Moravskoslezské. Proto také poukazuji při této příležitosti na onu skutečnost, kterou je potřebí, abychom všichni znali. Ministerstvo vnitra vydalo 13. října 1947 výnos, že podle upozornění ministerstva financí nebude v roce 1948 možno provádět zálohování válečných škod a že bude tudíž nutno, aby ministerstvo vnitra projednalo včas případné poskytování záloh s Likvidačním fondem měnovým. V zemi Moravskoslezské, která byla přímými válečnými událostmi velmi poškozena, nebylo možno, aby smíšené komise u okresních národních výborů zjistily do této doby všechny škody, způsobené válkou potřebným sociálně slabým žadatelům, kteří žádali o poskytnutí záloh na válečné škody. Jsou to nejvíce okresy: Brno-venkov, Hodonín, Boskovice, Hustopeče, Kyjov, Uherský Brod, Valašské Meziříčí a Brno-město a také slezské okresy. Jde tu o desítky tisíc sociálně slabých občanů tohoto státu.

Při posuzování těchto žádostí musí být přihlíženo k tomu, že podle zákona ze dne 2. července 1947, č. 141 Sb., o Likvidačním fondu měnovém mají být státem přiznané náhrady válečných škod plněny jen poukazem na vázaný vklad. Poukazuji na to, že podle zákona ze dne 18. července 1946 o zálohách na náhradu za některé válečné škody a škody způsobené mimořádnými poměry se poskytují pouze zálohy na náhradu škody, a to do konečné úpravy náhrady za tyto škody. Vzhledem k tomu, že náhradový zákon dosud vydán nebyl a že zákon čís. 141 Sb. má na mysli náhradu za válečné škody, nelze míti za to, že by i zálohy na náhradu válečných škod měly se poukazovat na vázané vklady. V každém případě by bylo osobám, které již obdržely zálohy ve volných prostředcích a mohly jich ihned použít k obnově zničených věci, podstatně lépe poslouženo než těm, které by obdržely zálohy na vázané vklady, kdyby vázané vklady alespoň pro osoby válkou postižené neměly být zároveň v dostatečné míře uvolňovány. O tom, že poukazování záloh na vázané vklady by činilo značné potíže, netřeba se šířit. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Zemský národní výbor moravskoslezský má doposud nevyřízeno přes 46 tisíc žádostí o náhradu válečných škod. Z těchto 46 tisíc žadatelů je více než 78 % lidí z venkova, sociálně slabých, a jejich ohlášená škoda činí přes jednu miliardu a škoda skutečně zjištěná činí přes 700 milionů Kčs. Chtěl jsem vám tím jen dokreslit obraz situace, jakou bídu a starosti mají kraje, jimiž prošla válka a které letos byly postiženy suchem.

Veškerý zájem nás všech se nese k otázce vyživovací. Dokazuje se, že jsme neměli desítky tisíců ha půdy v minulém roce oseto. I pan ministr zemědělství připustil, že šlo o 155 tisíc ha. Jiní dokazují, že jich bylo dvakrát tolik. Jedno je jisté, že desítky tisíců ha půdy skutečně obdělány nebyly. I tato situace měla vliv na otázku sklizňovou. Dále chci ještě říci, že také překotné scelování pozemků v pohraničí má rovněž své důsledky v menší sklizni. Půda určená k scelování jest obyčejně již rok před scelováním špatně obdělávána a pro pozdní provádění měřických prací značná část půdy se neosévá chlebovinami, čímž se rovněž zmenšuje počet plánovaných hektarů.

Mluvím-li o příčinách poklesu zemědělské sklizně, musím se také obírat velmi důležitou otázkou hospodaření na státních statcích. Řečník přede mnou kol. Ševčík nazval toto hospodaření hospodařením slzavým, ale, vážení přátelé, já se chci zmínit trošičku blíže o celkovém tomto hospodářství a jeho výsledku.

My jsme plánovali, že do dvouletky zvýšíme o 10 % výnos rostlinné produkce, a plánovali jsme také do dvouletky značně zvýšené procento produkce živočišné. Stát, resp. ministerstvo zemědělství spravuje největší komplexy půdy u nás v republice, ba možno říci ve střední Evropě. Celková výměra této obhospodařované plochy činí 1,166.12 ha.

Chci rozebrati hospodaření tohoto největšího pozemkového a lesního majetku v republice. Není to jen znárodněný či zestátněný průmysl u nás, který je předmětem kritiky. Toto hospodaření je v začátcích, ale hospodaření státních lesů a statků je vedeno řadu let a o jeho výsledcích bych chtěl něco říci. Tedy plocha lesní činí 1.009.369 ha, plocha zemědělská 124.159 ha, plocha rybniční 22.413 ha, ostatní plocha lesní 8.696 ha a ostatní plocha polní 1.496 ha. Tento ohromný majetek lesní a půdní, který má nejlepší půdu ve velkých komplexech a všechny možnosti mechanisace, je pro výsledek hospodaření tím smutnější.

Rozpočet státních lesů a statků je v mnohých směrech nedostatečný a nedokonalý. Nevykazují tržbu ani výnos obilí po 1 ha, ani množství prodaného dobytka v metrických centech. Rozpočet uvádí jen celkovou tržbu za výrobky rostlinné a živočišné částkou 441 mil. Kčs a z přírůstku hospodaření, čemuž můžeme rozumět jako přírůstku živé váhy na dobytku, 51 mil., tedy celkem 495 mil. Kčs.

Hrubá tržba z 1.000 ha činí okrouhle 4 mil. Kčs, to znamená tržba z 1 ha 400 Kčs, a kdybychom dále rozebírali tuto tržbu, tedy by z 1 ha půdy státních statků nebyl prodán ani 1 q pšenice veřejnému zásobování. Přirozeně, že na dobytek a mléko již nepřichází žádná tržba. Pro zajímavost ještě dále uvádím, že státní statky mají nejvyšší cenovou skupinu jako malozemědělci do 20 ha a převážná část obilí je prodávána s příplatky cenovými jako osiva uznaná a šlechtěná.

Musí nás také zajímat otázka hrubého zisku, předpokládaného v rozpočtu, který je uváděn částkou 50 mil. Kčs. Kromě obhospodařovaných 1,166.000 ha lesů a statků vlastní státní lesy a statky aneb mají v provozu 131 pil. V návrhu rozpočtu počítá se pro rok 1948 s těžbou dříví 3,784.000 prost. metrů, t. j. na 1 ha lesa těžba 3,70 prm. V návrhu rozpočtu státních lesů a statků pro rok 1947 se počítalo s těžbou 2,614.000 prm, t. j. na 1 ha. v r. 1947 2,90 prm. Pro r. 1948 je zvýšena těžba o 1,169.500 prm. Mimo tuto těžbu lesní a provoz pil mají státní statky v provozu 4 mlýny s roční kapacitou 172 vagonů obilí, 1 vápenku s roční kapacitou 24 vagonů vápna, 3 cihelny s roční kapacitou 1,300.000 cihel, 19 lomů na kámen, 30 pivovarů a 2 cukrovary.

Představte si, vážení kolegové a kolegyně, že tento ohromný lesní a pozemkový majetek a velký průmysl zemědělský vykazuje dohromady očekávaný zisk za rok 1948 50,000.000 Kčs. Když rozpočteme celkový zisk 50,000.000 Kčs, dojdeme zase ke strašnému výsledku. Nebudu vám ani dokazovat, jak ztrátově se na tomto majetku hospodaří, a uvedu jen, že kdybychom hodnotili oněch 124.000 ha půdy a 22.000 ha rybníků, které stát obhospodařuje, činil by zisk na 1 ha 40 Kčs, tedy na 1 měřici 8 Kčs, to znamená, že by výtěžek 1 měřice stačil právě tak na zakoupení 1 velkého a 1 malého piva. Kdyby tak měli hospodařit všichni zemědělci v republice, tak bychom se neudrželi na gruntech ani jeden rok.

Trochu blíže se podívejme na administrativní rozčlenění státních statků a lesů. Tento majetek je spravován generálním ředitelstvím a 7 ředitelstvími ve skupině druhé, a to Praha, Plzeň, Liberec, Třeboň, Brno, Olomouc, Frýdek, dále ředitelstvími školních statků v Kostelci a Masarykův les v Brně; dále pak 17 vrchními správami, 3 vrchními správami pivovarů, 1 vrchní správou státních lomů a cihelen, 4 samostatnými správami průmyslových podniků, 1 správou semenářských závodů a 1 správou pokusných objektů. Mimo to spravuje státní lesy ještě 146 správ lesních, statky 93 správ statků, 10 správ rybníků, 9 správ pil a 74 správ jiných závodů. Tato úctyhodná číslice ředitelství a vrchních i spodních správ zaměstnává ovšem velkou armádu úředníků a zřízenců, jichž je přes 7.000 osob. Ovšemže tato překrvená administrativa jest jednou z hlavních příčin ztrátového hospodaření tohoto největšího a nejkrásnějšího majetku v republice. Podle rozpočtu mají správy statků a lesů k disposici 211 osobních automobilů a 45 motocyklů. Kdybychom hodnotili tento úžasný majetek 1 ha po 10.000 Kčs, měl by tento majetek vynésti při 1 % výnosu bez průmyslových podniků 116,000.000 Kčs zisku. A zatím rozpočet vykazuje zisk jen 50,000.000 Kčs, t. j. ani ne 1/2 % výnos. Srovnejte hospodaření tohoto majetku nejlepších lesů a nejlepší půdy a při nejvyšších cenách, se všemi daňovými výhodami, s hospodářstvím našich zemědělců a udělejte si obraz sami, jak bychom hospodářsky vypadali, kdybychom se řídili vzorem hospodaření státu.

Celá veřejnost čeká od zemědělců záchranu ve výživě. V rozboru rozpočtu státních lesů a statků přiznává ředitelství, že v hospodářství polním nebude moci ani výroba rostlinná, ani výroba živočišná vykázati v r. 1948 plné předválečné těžby, tudíž nedá se očekávat pro zásobování obyvatelstva zvýšený přínos ze státních statků. Opatřil jsem si porovnání, jak vypadá počet dobytka u malých zemědělců v poměru ke státním statkům. U jedné z vrchních správ při porovnání poměru hektarů u drobných zemědělců jeví se toto porovnání takto: u státních statků připadá 1 kus hovězího dobytka na 3 ha, u zemědělců na 2 ha, 1 kus vepřového dobytka připadá u státních statků na 7 ha a u zemědělců na 1 ha. Drůbež státní statky nechovají, kdežto u zemědělců přicházejí v úvahu 2 kusy drůbeže na 1 ha, a ovšem také patřičný předpis o odvádění vajec, kdežto státní statky jsou z předpisu povinných dodávek vajec osvobozeny.