Předseda Jos. David.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Hladký, Komzala.

Zapisovatelé dr. Bartuška, Bolen.

Členové vlády: předseda vlády Gottwald; náměstkové předsedy vlády Laušman, Široký, Zápotocký; ministři dr. Čepička, dr. Dolanský, Ďuriš, E. Erban, Fierlinger, dr. Gregor, inž. Jankovcová, V. Kopecký, Krajčír, dr. Neuman, Nosek, Petr, Plojhar, arm. gen. Svoboda, dr. inž. Šlechta, dr. Šrobár: státní tajemníci dr. Clementis, dr. Ševčík.

241 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr. Madar; jeho zástupci dr. Záděra, dr. Ramajzl.

Rozprava o prohlášení předsedy vlády Klementa Gottwalda, učiněném v 94. schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 10. března 1948.

Předseda (zvoní): Zahajuji 95. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu dal jsem na dnešní schůzi posl. Kubátovi, na týden posl. dr. Bělehrádkovi, Majerovi, dr. Zibrínovi, Matýskovi, Nermuťovi, dodatečně pro schůze konané od 12. do 18. prosince 1947 a od 21. do 23. ledna 1948 posl. Vibochovi.

Posl. Brukner žádá o zdravotní dovolenou na 3 týdny. Lékařské vysvědčení předložil.

Posl. Firt žádá o zdravotní dovolenou na 14 dnů. Lékařské vysvědčení předložil.

Posl. Frant. Hála žádá o zdravotní dovolenou na 2 měsíce, počínaje 25. únorem 1948. Lékařské vysvědčení předložil.

Posl. dr. Josko žádá o zdravotní dovolenou na 14 dnů. Lékařské vysvědčení předložil.

Navrhuji udělení těchto dovolených.

Kdo s mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Navržené dovolené se schvalují.

Došla tato oznámení:

Posl. Msgre Jan Šrámek oznámil přípisem z 25. 2. 1948, že se vzdává poslaneckého mandátu. (Ú 8040.)

Posl. Františka Zeminová oznámila přípisem z 1. 3. 1948, že se vzdává poslaneckého mandátu. (Ú 8100.)

Posl. dr. Antonín Hřebík oznámil přípisem ze dne 2. 3. 1948, že se vzdává poslaneckého mandátu. (Ú 8114.)

Posl. Vojta Beneš oznámil přípisem z 6. 3. 1948, že se vzdává poslaneckého mandátu.

Posl. dr. Vilém Bernard oznámil přípisem z 6. 3. 1948, že se vzdává poslaneckého mandátu.

Posl. dr. Jaroslav Stránský oznámil přípisem z 9. 3. 1948, že se vzdává poslaneckého mandátu. (Ú 8246.)

Předsednictvo klubu KSČ spolu s posl. dr. Vaškem oznamují, že posl. dr. Vašek vstoupil do klubu komunistické strany Československa. (Č. Ú 7674.)

Klub poslanců komunistické strany Slovenska oznamuje spolu s posl. dr. Haimem, že posl. dr. Haim vstoupil do klubu poslanců komunistické strany Slovenska. (Č. Ú 7673.)

Přistoupíme k projednávání pořadu schůze, na němž je

Rozprava o prohlášení předsedy vlády Klementa Gottwalda, učiněném v 94. schůzi dne 10. března 1948.

Přihlášeni jsou tito řečníci na straně "pro": pp. posl. Slánský, dr. John, Bašťovanský, Petr, Kobylka, Polák, dr. Brúha, dr. Uhlíř, dr. Řehulka.

Uděluji slovo p. posl. Slánskému.

Posl. Slánský (uvítán potleskem): Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Dovolte mi nejprve, abych se jako místopředseda Ústředního akčního výboru Národní fronty jménem všech stran a složek, které jsou v Národní frontě zastoupeny, připojil k projevům žalu (Shromáždění povstává.), jejž vyslovila vláda nad tragickým skonem ministra zahraničních věcí dr. h. c. Jana Masaryka, jemuž národ zachová vděčnou pamět. Ministra Masaryka je možno přiřaditi na význačné místo k těm milionům prostých občanů, jimž předseda vlády ve svém prohlášení vyslovil obdiv a dík za jejich rozhodný a vpravdě státnický postoj v době vládní krise. Ministr Masaryk patřil mezi ty, kteří pomohli zachránit naši zemi před novými Lipany a tím i před Bílou horou a přispěl tak k porážce novodobé Panské jednoty.

Když ministři tří politických stran podali demisi a postavili v sázku budoucnost republiky, ministr Masaryk ani okamžik neváhal a prohlásil, že setrvá na svém místě v Gottwaldově vládě. V těchto historických dnech, kdy láska k vlasti procházela zkouškou ohněm a kdy také mnoho lidí zklamalo, Jan Masaryk osvědčil své vřelé vlastenectví a svou skutečnou víru v demokracii. Přihlásil se k obrozené Národní frontě a na zodpovědném místě vedoucího muže naší zahraniční politiky dal i osobně pádnou odpověd těm, kteří špiní a pomlouvají naší republiku. Řekl jasně a nedvojsmyslně, že jde a půjde s lidem, a v soukromém rozhovoru prohlásil, že jednal tak, jak by jednal i jeho veliký otec. Chtěl bych zvláště říci, že pro nás komunisty bylo předmětem mimořádné radosti, že syn presidenta Osvoboditele zaujal tak důležité místo ve vládě Klementa Gottwalda a že jsme si s ním tak dobře rozuměli. Vážili jsme si Jana Masaryka pro jeho vzácné lidské osobní vlastnosti a oceňovali jsme vysoko spolupráci s ním, poněvadž máme za to, že naše lidově demokratická republika v nových historických podmínkách naplňuje skutečný odkaz T. G. Masaryka. Těsná součinnost s tragicky zesnulým Janem Masarykem v kritických dnech byla pro nás ještě jedním potvrzením, že jsme nehájili jen nějaké úzké, stranické zájmy, nýbrž že jsme hájili skutečné zájmy národa a republiky proti nebezpečí rozvratu a zkázy. Právě proto, že Jan Masaryk zůstal republice a národu v nejtěžších dobách věren, učinila jej zahraniční reakce terčem zběsilých útoků a pomluv. Viděli jsme již na příkladu Karla Čapka a S. K. Neumanna, jak naše i zahraniční reakční smečka dovede štvát mužné a čestné lidi k smrti. Podařilo se ji to, žel, i v případě Jana Masaryka, který se musel dožít toho, jak jeho bývalí přátelé na západě nad ním vysloví klatbu jen proto, že odmítl napomáhat přípravě nového Mnichova. Muž, jemuž vzdáváme poslední čest, nemiloval květnatých frází. Loučíme se s ním těžce teď, kdy bychom jej hodně potřebovali. Tiskneme mu v duchu naposled jeho ruku a říkáme: věrnost za věrnost. Jan Masaryk šel s lidem a lid nikdy nezapomene velkého syna velkého otce. (Shromáždění usedá.)

A nyní chci přejít k vlastnímu projevu.

Slavná sněmovno, dámy a pánové! Jménem poslaneckého klubu komunistické strany Československa vyslovuji naprostý souhlas s vládním prohlášením a s akčním programem doplněné a rekonstruované vlády obrozené Národní fronty v čele s Klementem Gottwaldem. V minulých dnech prošel náš lid velikou a vítěznou zkouškou, rozdrtil pokus zpátečnických sil o protistátní puč. Reakce, která připravovala spiknutí proti republice, byla sama poražena. Zvítězil náš český a slovenský lid, zvítězil díky své jednotě, rozhodnosti a organisovanosti. 25. únor 1948 vejde do našich novodobých dějin jako počátek nového, slavného období naší země. Náš lid prošel velikou státníkovou zkouškou a nabyl nových, velmi cenných zkušeností. Mnoho se poučil z historie a souvislosti protistátního spiknutí. Poznal zrádné a protistátní cíle a záměry osnovatelů spiknutí, kapitalistů a velkostatkářů, poznal, že kapitalisté a velkostatkáři, jimž po 9. květnu 1945 znárodnil část jejich majetku a podlomil jejich politickou moc, se nikdy nesmířili se svou porážkou a usilovali o to, aby znovu nastolili předmnichovský režim vykořisťování, útlaku, nezaměstnanosti, hladu, střílení do pracujícího lidu. Poznal, že se mu nevyplatila jeho velkomyslnost po květnové revoluci, kdy ponechal volné pole zbytkům vykořisťovatelských tříd. Reakční agenti těchto vykořisťovatelů nalezli do jednotlivých stran Národní fronty, zvláště do demokratické strany slovenské, do národně socialistické strany, do lidové strany a učinili si z těchto stran povolné nástroje svých protistátních plánů. Reakční síly ovlivnily do značné míry i politiku strany sociálně demokratické, jak se to projevilo na jejím brněnském sjezdu. My jsme včas a mnohokrát varovali tyto strany Národní fronty před nebezpečím, kterému se vystavují ochotným přijímáním reakčních živlů do svých řad. Varoval je předseda naší strany, když v březnu 1946 na 8. sjezdu komunistické strany na ně apeloval, aby se nedali svésti sirénami reakce a držely krok s národem. Ovšem většina představitelů těchto stran zůstala hluchá k tomuto varování. Vydávala své strany reakci a umožnila reakci rozvratnou a podkopnou práci proti republice. Reakce spekulovala na to, že nezvládneme poválečné potíže, že zkrachuje znárodněné hospodářství, že se zdiskreditují národní výbory, že nastane krach našich státních financí, a pracovala k tomu, aby se tyto její naděje splnily. Brzdila budovatelskou práci a rozvracela naše hospodářství, sabotovala v národních výborech, ve státním aparátě, v soudnictví, ve školách, všude, kde měla své lidi. Nepoučila se ani výsledky květnových voleb r. 1946, které zklamaly její naděje legální zvrat lidově demokratického režimu. Brzy po volbách začala sbírat své síly, aby stupňovala rozvrat a chaos, aby využila sucha a vyživovacích obtíží, aby se takto pokusila o uskutečnění svých kontrarevolučních záměrů. Její plán se rýsoval stále jasněji. Využívala své formální většiny ve vládě a v parlamentě, ochromovala soustavně činnost vlády a parlamentu, brzdila, sabotovala projednávání zákonů, zhoršovala je nebo je vůbec znemožňovala, začala vystupovat jako zpátečnický protikomunistický blok v parlamentních výborech, až se nakonec otevřeně zformovala s cílem, vyřadit největší vládní stranu, komunistickou stranu, zastupující 40 % voličů, ze spolurozhodování ve vládě. Chtěla suchou cestou změnit poměr mocenských sil ještě před volbami, chtěla vyvolat vládní krisi, donutit Gottwaldovu vládu k demisi a učinit tak pokus o utvoření úřednické vlády. Takový byl strategický plán, zločinný a protistátní plán naší reakce. Reakce vyvolala vládní krisi ve chvíli, kdy nás od voleb dělily jen 2-3 měsíce. Proč nechtěla vyčkat výsledku voleb a proč chtěla ještě do voleb změnit mocenské poměry ve vládě? Proto, že se bála výsledku voleb. A byli to její zahraniční našeptavači, kteří ji ponoukali k tomu, aby nedopustila vítězství komunistů v klidných a svobodných volbách, aby se pokusila o to, zabránit tomu za každou cenu, i za cenu reakčního puče.

Ale osnovatelé tohoto kontrarevolučního spiknutí se osudně přepočítali. Přepočítali se a byli poraženi, byli živelným hněvem našeho lidu smeteni.

Jsou lidé, kteří nyní tvrdí, že vítězství lidu bylo umožněno šťastnou náhodou, chybou a hloupostí reakčníků, kteří podali demisi. Chyba reakce, můžeme-li to nazvat chybou, spočívala však v něčem jiném. Spočívala v tom, že reakce nesprávně ocenila poměr sil, že přecenila vlastní síly a podcenila síly lidu. Vyplynulo to z třídní povahy a třídní omezenosti reakčníků. (Potlesk.) Neznali lid, jeho skutečné smýšlení a jeho sílu. Soudili o náladách lidu podle svého okolí. A jaký to byl lid, se kterým se oni stýkali? Byla to úzká vrstva velkoobchodníků, statkářů, fabrikantů, vysokých byrokratů, zlaté mládeže, šmelinářů a kolaborantů. U těchto lidí, právem se obávajících nového režimu, nalézaly nadšený souhlas a odezvu jejich pomluvy o policejním režimu, gestapismu, teroru, o znárodněném průmyslu, jejich štvanice proti národním výborům, závodním radám, odborovému hnutí, proti nové zemědělské politice atd. Souhlas těchto lidí vydávali ve své zaslepenosti za mínění lidu. Skutečný lid, dělníci, rolníci, drobní živnostníci, pracující inteligence, smýšleli však jinak. Jak smýšleli, to se ukázalo na sjezdu závodních rad a na sjezdu zemědělců.

V kritických únorových dnech, kdy došlo k měření sil, se nejlépe projevilo, jak reakce podceňovala silu lidu a jeho vůli bránit nový lidově demokraticky řád. Reakce ve své třídní omezenosti nechápala, že lid, který již okusil ovoce a blahodárnost nového života, který poznal nový řád v němž si začal sám spravovat své veřejné záležitosti a znárodněné hospodářství bez kapitalistů, že tento lid je ochoten se za nový, lidově demokratický režim bít, bránit jej, přinášet pro něho oběti. A lid jej také skutečně bránil a ubránil.

Kde proti tomu byly ty statisícové masy národně socialistických a lidoveckých stoupenců v Praze? Neviděli jsme je, až na několik set studentů, kteří se rozprchli, když se přiblížily řady dělnických manifestantů. (Potlesk.)

Osnovatelé reakčního spiknutí se v těchto dnech stali v pravém slova smyslu generály bez vojska. Lid je opustil, odvrátil se od nich, od jejich protinárodní a zrádné politiky, kterou v pravé podobě poznal právě v těchto kritických chvílích. Poznal v nich ty staré mnichovany, kteří již jednou, v r. 1938, vydali republiku do rukou německých utlačovatelů a učinili tak za aktivní součinnosti západních imperialistů. Titíž lidé chtěli dnes opět připravovat cestu k novému Mnichovu. Tentýž Zenkl, který v r. 1938 tvořil s Beranem totalitní Národní jednotu, tentýž Feierabend, který zásoboval Hitlerovu armádu československou pšenicí a stal se pak z milosti Hitlerovy protektorátním ministrem, tentýž Lichner a Ursíny, kteří vstoupili do Tisovy luďácké strany, začali podnikat podlé útoky proti Sovětskému svazu a slovanským zemím, postavili se na ochranu protistátních slovenských spiklenců, prohlašovali usvědčené špiony, které k nám posílal německý válečný zločinec generál Guderian, za svedené lidi, tvrdili ve svých tiskových orgánech, že Německo přestalo být pro nás hrozbou, a to činili ve chvíli, kdy pod ochranou amerických imperialistů zvedají sudetští Němci v západním Německu hlavu a otevřené hlásají revisi odsunu. To činili ve chvíli, kdy v tomtéž západním Německu američtí imperialisté formují nový imperialistický pangermánský stát, obnovují tam německý válečný průmysl jako hospodářsko-vojenskou základnu, namířenou proti nám a ostatním slovanským státům. A naší reakcionáři usilovali o to, abychom se i my zařadili do těchto protislovanských plánů amerických imperialistů, abychom zapojili naše hospodářství do Marshallova plánu, což znamená do západoněmeckého hospodářství. Náš průmysl byl by tak znovu kontrolován německým válečným zločincem Schachtem jako za doby okupace. Každý ví, že by to neznamenalo jen hospodářskou závislost, nýbrž i ztrátu svrchovanosti a nezávislosti naší země. Správně poznal náš lid, že tito zrádní reakčníci nemají místa v národě, že nemohou být jeho představiteli, a vyhnal je jednou provždy z vlády a z Národní fronty. (Potlesk.)

Je dějinnou zásluhou komunistické strany, že stejně jako kdysi jediná důsledně bojovala proti Mnichovu, tak i nyní s lidem zachránila republiku před podobným osudem, zachránila její svrchovanost a zabezpečila ji na věčné časy. (Potlesk.)

Na odznaku komunistické strany vlaje nad pěticípou hvězdou naše státní vlajka. Vlaje jako symbol toho, že komunistická strana je nejpevnějším pilířem republiky. Vlaje tam jako záruka, že nikdy již tato vlajka nebude zhanobena a pošlapána jako v roce 1938, že pokud bude v rukou komunistů a pracujícího lidu, bude vysoko a bezpečně vlát v těchto spolehlivých rukou nejoddanějších strážců naší svobody a svrchovanosti (Potlesk.)

Náš lid, vedený komunistickou stranou, slavně zvítězil a vykročil pevným krokem kupředu k novému životu. Potřel zpátečnické síly, představující starý kapitalistický svět. Odstranil tyto brzdící síly, které po tři roky zdržovaly vývoj nového, lidově demokratického řádu a uvolnil si tak cestu vpřed. Budeme moci nyní kráčet mnohem rychleji k uskutečnění svých socialistických cílů. Vidíme to již v prvních činech nové vlády, vidíme, jak nyní jde vše snadněji a rychleji. Učiníme vše, abychom ještě před volbami splnili vše to, co obsahuje akční program vlády.

A jaké teprve radostné perspektivy se nám otevřou v rámci první naší pětiletky pro rozkvět našeho hospodářství, pro rozvoj naší techniky, kultury, vědy, pro uplatnění tvůrčích sil našeho lidu a pro růst jeho životní úrovně a blahobytu! Teprve nyní náš lid v plné míře ukáže svůj pracovní a tvůrčí elán. Bude ho k tomu ponoukat vědomí, že z výsledků jeho práce se již neobohacují příživníci velkoobchodu, exportu a importu, stavební velkopodnikatelé, kapitalističtí majitelé středních podniků.

Dnes je nám otevřena cesta k šťastné budoucnosti naší země. Lid se přesvědčí, jak lživé jsou mluvy zkrachovaných nepřátel národa, kteří jej straší nejrůznějšími hrůznými báchorkami.

Straší lid tím, že nyní prý bude zaveden režim diktatury, teroru a msty. Reakční spiklenci chtějí podkládat své vlastní plány a úmysly nám. Kdyby se jim bylo podařilo jejich kontrarevoluční spiknutí, víme, co by následovalo. Pak by zavedli režim pendreků a střílení do pracujícího lidu v ještě horším vydání, než tomu bylo v předmnichovské republice. Zavedli by stejně surový režim, jako zavádějí jejich zahraniční chlebodárci v Řecku. Ale pracující lid, který zvítězil, nemá zapotřebí provádět žádnou politiku msty. V tom je právě jeho síla. Nebude se na nikom mstít, nedopustí, aby se na někom, i kdo včera bloudil, páchala jakákoliv křivda, ale bude přísně stíhat každého, kdo by jakýmkoliv způsobem chtěl pokračovat v podvratné a sabotážní činnosti proti lidovědemokratickému režimu. (Potlesk.)