Naše republika nebude žádnou diktaturou, ale zůstane demokratickou zemí, zemí nové demokracie, t. j. stále širší a hlubší demokracie. Na rozdíl od buržoasní, předmnichovské demokracie, která dávala všechna práva a svobodu jen malé menšině kapitalistických kořistníků a příživníků, v nové lidové demokracii bude vládnout pracující lid měst a venkova, v ní bude zákonem skutečná vůle lidu, vůle dělníků, rolníků, živnostníků a pracující inteligence. (Potlesk.)

Reakcionáři straší lid lží o tom, že prý nyní je ohroženo soukromé vlastnictví rolníků, živnostníků a jiných středních vrstev. Pravda však je, že lidově demokratický režim ústavně zajistí majetek všech pracujících lidí, tedy i majetek a půdu rolníků do 50 ha, majetek živnostníků s méně než 50 zaměstnanci, majetek všech pracujících vrstev.

Reakcionáři straší lid tím, že prý je ohrožena svoboda náboženství a vykonávání náboženských obřadů. Ale pravý opak je pravdou. Náboženská svoboda bude v plné míře uchována a nerušený výkon náboženských obřadů bude zajištěn. Nesouhlasíme také se samovolnými zásahy do církevního školství, které se staly v jednom či dvou případech. Stejně však odsuzujeme některé pokusy reakce o zneužití kazatelen a náboženského tisku k vystoupení proti vládě a lidově demokratickému režimu a nebudeme takové činy trpět.

Chceme teď klidně a pokojně budovat svou republiku, zajistit její všestranný rozkvět, chceme, aby v ní všichni poctiví Češi a Slováci měli šťastný a bezpečný domov. Chceme soustředit všechny kladné a tvůrčí sily národa k této budovatelské práci. Soustředíme všechny tyto kladné sily v obrozené Národní frontě, v níž budou mít místo všechny politické strany a všenárodní organisace, očištěné od reakčních, protistátních živlů.

Víme, že musíme být dále bdělí a ostražití. Potřeli jsme reakci, ale ta nezmizela a nezmizí s povrchu země. Na pokyn svých zahraničních dirigentů a za jejich groše bude se snažit organisovat podzemní činnost a provozovat spolu s cizími špiony záškodnictví a sabotáže proti naší bezpečnosti a našemu národnímu majetku. Budeme však tuto zrádnou havěť stíhat na každém kroku, drtit ji a ničit. (Potlesk.) Budeme v této práci podporovat dobrého strážce našeho vnitřního pořádku, Sbor národní bezpečnosti. (Potlesk.) Na stráži bude i naše lidová milice, která v únorových dnech vyšla do ulic na pomoc naší Národní bezpečnosti. (Potlesk.)

Na stráži bude i všechen pracující lid, který poznal podlost, prodejnost a zrádnost hrstky zkrachovaných odrodilců. Dnes všichni poctiví Češi a Slováci vidí, kam až se tito odrodilci sesuli na své cestě zrady. Ve své nenávisti k republice se dostávají na stejnou úroveň s německými nepřáteli našeho lidu. Jejich zájmy a naděje jsou dnes totožné se zájmy a nadějemi německých fašistů. Jako esesáci v roce 1945 utíkali na západ, tak i tito tak zvaní vlastenci hledají spásu v anglo-americkém pásmu Německa. Jako němečtí fašisté, tak i oni nenávidí Sovětský svaz a ostatní slovanské země. Jako němečtí fašisté, tak i oni nenávidí skutečnou demokracii, pokrok a komunismus. Stejně jako němečtí fašisté ohýbají i oni hřbet před americkými miliardáři, jsouce ochotni za hrst čočovice zrazovat vlastní národ. Jako němečtí fašisté skládají i oni naději v možnost třetí světové války, od níž si slibují, že by jim dopomohla k vrácení jejich znárodněných majetků.

Ale budou i v těchto nadějích zklamáni. Byli zklamáni nedávno, když uvěřili svým zahraničním našeptavačům, kteří jim slibovali pomoc ze zahraničí. Přecenili i zde síly válečných štváčů z tábora amerických imperialistů a podceňovali síly tábora míru a pokroku v čele se Sovětským svazem. (Potlesk.)

Síly míru a pokroku jsou dnes ve světovém měřítku v převaze a právě proto nevěříme v nebezpečí třetí světové války. A tyto síly míru byly posíleny i vítězstvím lidu u nás. (Potlesk.) Proto slyšíme takové projevy nenávisti a zloby ze řad zahraniční reakce. Proto slyšíme projevy souhlasu a sympatií od všech pokrokových lidí světa.

V památných únorových dnech poznal náš lid svoji sílu. Přesvědčil se, že proti jeho vůli nikdo nic nezmůže, a to znamená, že se již nikdy a nikomu nepodaří zastavit náš lid na jeho cestě k socialismu. (Potlesk.)

Náš lid zvítězil a tím zvítězil národ a celá republika. Za své veliké vítězství vděčí lid v prvé řadě tomu, že mu stála v čele slavná naše komunistická strana a že u jejího kormidla stál věrný syn lidu a národa, státník nového typu, iniciátor a organisátor vítězství lidu nad reakcí, soudruh Klement Gottwald. (Potlesk.) Veliké manifestace posledních dnů ukázaly, s jakou důvěrou a odhodlaností stojí lid za Klementem Gottwaldem a jeho vládou. Žádná vláda v dějinách naší republiky se neopírala o takové sympatie lidu a sympatie národa! To je záruka, že se nám bude dobře pracovat a že klidně a pokojně dovedeme naši republiku k šťastně socialistické budoucnosti. (Dlouho trvající potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo p. posl. dr. Johnovi.

Posl. dr. John (uvítán potleskem): Paní a pánové!

Historie našeho státu se bude znovu vracet ke dnům mezi 20. až 25. únorem letošního roku. I když jsme k nim ještě poutáni nedostatečným časovým odstupem, cítíme, jak jejich význam narostl nad tento čas a nad toto území. Jsou v určitém slova smyslu křišťálovým hranolem, který rozčísl svým analytickým kouzlem pravdu od lži a nenávist od lásky a přátelství. Tak spadly u nás a dosud ve světovém měřítku padají masky, jež pro většinu z nás svou průhledností nic nezakrývaly, ale jež pro jiné z nás znamenaly blud neskutečnosti, nepravdy a omylu. Je samozřejmé, že chápeme tuto bolest procitnutí až příliš účastně, ale také z tohoto důvodu musíme pranýřovat a zničit všechnu moc těch pachatelů, kteří ve svém hazardérství byli ochotni obětovat pro své a jenom pro své cíle klid a mír našeho státu a našeho lidu.

Říkám: zničit demokratickými prostředky. Ale současně a přímo se ptám, kdo má právo především i mimo tento stát pochybovat o tom, že jenom demokratickými prostředky? Zde i neinformovanost je úmyslem, zde i nedostatek dobré vůle je zlou vůlí.

Neříkám nic nového, když zjišťuji, že formální demokracie se v tomto světě stala nejlacinějším zamlžovacím prostředkem. Paragrafem lze zabít i nevinného člověka a demokratickou poučkou lze orthodoxně skončit třeba jenom v obchodních líbánkách s generálem Francem.

Takovou hru nejsme ochotni hrát ani dnes, když náš národ ji nesehrál ani v roce 1938. Pro nás je demokracie životní nutností, ale nikoliv ta, jež se naparuje nad žoky peněz, jimiž drtí pracujícího člověka až do prachu hospodářského otroctví, nýbrž demokracie, jež masarykovsky osvobozuje člověka hospodářsky k úplnému rozvinutí jeho svobody politické, kulturní i sociální. Demokracie, pro niž mír mezi lidmi je předpokladem a válka nejhroznějším zločinem.

K této demokracii jsme od května 1945 šli svými cestami pokojně a mírumilovně a ušli jsme pořádný kus cesty k ní. I koncepce naší Národní fronty byla jejím úspěchem.

Ano, velikým úspěchem. Je třeba se zamyslet trochu zpět, abychom si to, zvláště po nedávných dnech, znovu a plně uvědomili. Národní revoluce z května 1945 byla nesena socialistickou většinou našeho národa. A přece tato většina se podělila o všechnu moc v tomto státě a to dokonce paritně s menšinou. Volby v roce 1946 přinesly opět socialistickou většinu, jež formálně demokraticky měla všechny možnosti a oprávnění, aby v tomto státě vládla tak, jako každá taková většina by vládla třeba ve Francii, v Anglii, a samozřejmě v Americe. A přece i tentokrát se socialisté podělili o tuto svoji legální moc, demokraticky jim patřící, se všemi ostatními.

Proč, když přece prostým zákonem a bez kvalifikované ústavní většiny mohli přetvořit hospodářský obraz této země podle svých představ a svých plánů? Proč, když svou většinou jednoznačně a bez jakéhokoliv ohrožení ve vládě nebo v parlamentě mohli určovat politiku tohoto státu? Proč, když na základě této většiny mohli obsadit všechny politické, hospodářské i kulturní posice v této zemi?

Protože upřímně chtěli, aby naše národy nebyly rozpolceny do dvou táborů, stojících bojovně proti sobě, protože chtěli, aby naše země, tak zkrvavená a zničená válkou, v mírové pohodě a ve svornosti všech stavěla svou šťastnější budoucnost, protože věří, že daleko největší část národa chce ze svého přesvědčení a vůle upřímně a demokraticky dojít k socialistické spravedlnosti a svobodě v této zemi.

To byly skutečné motivy oné velké dohody o Národní frontě, tak jak tato byla vtělena ve skutečnost košickým programem. Postupná cesta k socialismu a zapojení v pevný a věrný kruh slovanské bezpečnosti byly jejími základními a neměnnými předpoklady. Domnívali jsme se, že příslib poctivého společenství, pečetící tyto dva základní principy naší nové politiky, je cennější a lepší než formálně demokratická vláda většiny.

Proč toto nechtěli a nechtějí vidět ti, kteří nám dnes skuhrají o pučích, převratech a o útisku? Proč nikdy ani slůvkem neocenili naši víc než dobrou vůli k spolupráci a k podílení se o moc v tomto státě i s těmi, kteří tvořili jeho menšinu? A proč povídají bajky o porušení demokratických práv a svobod, když socialistická většina v Československé republice, na niž jako většina má nárok - tak jako by kterákoliv jiná většina měla na ni nárok v kterémkoliv jiném státě na světě - o ni požádala proto, poněvadž ti, jež přizvala a přibrala svobodně a ze své vůle k vládě v tomto státě, ji zradili?

Jsou nám zcela jasné odpovědi na tyto otázky. Těm, kteří nás dnes napadají, nešlo a nejde ani o formální demokracii. Jejich motivy k tomuto odmítání jsou podstatně hlubší. Vždyť v Československu mezi 20. a 25. únorem se zdrcující většina lidu a velká většina jeho zástupců v parlamentě znovu a jednoznačně a manifestačně vyslovila pro socialismus, a co je stejně zlé, anebo dokonce ještě horší, pro upřímné, věrné a věčné spojenectví se Svazem sovětských socialistických republik, pro spojenectví zpečetěné krví, pokrevním bratrstvím a stejnou touhou po lepší a spravedlivější lidské společnosti. (Potlesk.)

Jsme v určitém slova smyslu rádi, že toto zklamání a zášť jsou říkány tak jasně a otevřeně. Odhalují nám tak přece zcela neostyšně to, co jsme viděli. Krise z února 1948 byla připravována a byla podporována. Nikoliv proto, aby z této země a z tohoto lidu tak krutě zrazeného a opuštěného v roce 1938 udělala zemi a lid šťastnější a šťastný, ale proto, aby z této země udělala také bojiště proti socialismu a tím přímo nebo nepřímo především i proti Sovětskému svazu.

V únoru t. r. vyvrcholil přímým útokem proti socialistickým silám v tomto státě nástup reakce, nástup, připravovaný snad již od května 1945. Dnes je již věcí historikovou, aby sledoval, jak oživovala a postupně šikovala své síly u nás, aby vyhmátl a odhalil její přesný strategický plán a aby konečně osvětlil a zhodnotil všechna bojiště dílčích bitev, jež byly sváděny zejména též na půdě čs. sociální demokracie a o čs. sociální demokracii. Je nepochybné, že naše strana byla jednou z klíčových posic, jež musily být ztečeny, pakliže aspoň teoreticky mohlo býti nastoupeno k frontálnímu útoku v únoru letošního roku.

Pro většinu z nás bylo od samého počátku nové republiky zcela jasné, že místo sociální demokracie v tomto státě je jenom po boku a v úzké spolupráci s ostatními socialistickými silami, jestliže naše strana nechce ztratit svůj socialistický program, že její místo je mezi těmi, kteří ve věrném spojenectví se Sovětským svazem zajišťují existenci a život naší republiky proti nové německé hrozbě, jestliže nechceme zradit svůj nový osvobozený stát. (Potlesk.)

Tak také vedl stranu Zdeněk Fierlinger a tak také většina z nás šla s ním. Daleko největší část příslušníků čs. sociální demokracie nás chápala a nikdy se nestala slabým a zranitelným místem naší strany. Pravicové síly v tomto státě však správně vycítily, že strana je zasažitelná především ve vrcholcích svého aparátu a v některých svých funkcionářích, a proto o ně usilovala nejdříve. Hromadněji se tento nástup projevil hned po volbách v roce 1946, kdy nebyly ukojeny volební naděje některých našich fantastů, a od té doby se rozhlodával hloub do těla strany, aniž se mu při tom podařilo podstatněji narušit naše členské kádry. Už dohoda s komunistickou stranou Československa ze září minulého roku, dohoda, jejíž význam a dosah mnozí teprve nyní pochopili, byla aparátem strany záměrně předložena naším straníkům tak, aby se stala dobrým odrazištěm nejperfidnějších útoků proti naší levici. V této době se již ve straně pravice pevně a frakčně organisovala a využívajíc všech mocenských prostředků aparátu soustavně připravovala sjezd v Brně. Teprve nyní se daří postupně odhalovat celou tu mašinerii přemlouvání, kupování a nakonec i útlaku, jež tak bezvadně fungovala v Brně a jež by zůstala neúčinnou, kdyby někteří z těch, o jejichž jasné politické orientaci jsme byli přesvědčeni, nepřešli v poslední chvíli na opačnou stranu.

Na brněnském sjezdu vyhrála levice. Je to jistě paradoxní konstatování, když se formálně pro ni vyslovilo pouhých 40 %. Její skutečná síla však byla daleko větší, k těm čtyřiceti procentům statečných a vidoucích soudruhů je nutno připočíst několik desítek procent těch, kteří šli s námi, ale kteří byli zmateni celou tou komedií, mistrně zrežírovanou před jejich očima a kolem nich tak, aby jim bylo znemožněno prohlédnout a už tehdy jasně vidět. (Potlesk.)

Prohlášení, jež jsme po své formální porážce na sjezdu učinili, nemohlo nechat nikoho v pochybnostech o tom, že levice ve straně svůj boj nevzdala, ale že znovu a stále chce a bude usilovat o správnou politickou orientaci celé své strany. (Potlesk.) Ano, šlo nám o celou stranu, o všechny ty dobré a poctivé soudruhy, kteří se sjezdem měli stát nástrojem pravicové většiny vedení, jež i nadále bylo kontrolováno a dirigováno pravicovou frakcí, nyní ještě sevřenější a ještě rozhodnější.

Vítězství většiny pravicového vedení ve straně znamenalo přirozeně isolování levice a odbourávání jejích posic. V celostátním měřítku pak spojením s ostatními pravicovými silami ve státě uzavíralo tímto kruhem všechny levicové síly republiky, tedy především komunistickou stranu ve vládě, v parlamentě a v Národní frontě. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Zdálo se, anebo aspoň někomu se mohlo zdát, že takto byla čs. sociální demokracie definitivně postavena do tábora protisocialistického, a to už bylo signálem k nástupu, který vyvrcholil přímým útokem proti levicovým silám republiky, demisí ministrů tří politických stran dne 20. února 1948.

Nelze zde podrobně vylíčit ten těžký a urputný boj ve vedení strany, ovládané pravicovou většinou, který byl pak sváděn a sveden o to, aby naši ministři nepodali demisi, a potom o to, aby strana, a to celá strana se rozhodla jít a podporovat vládu na nové základně obrozené Národní fronty. (Potlesk.) Je kusem dobré a čestné historie socialismu v našich zemích tento zápas. Jsme hrdi na to, že levice nakonec tento svůj boj vyhrála a že tedy strana, strana jako celek, šla s lidem, tak jako to bylo a je její přirozenou povinností a osudem, určeným její sedmdesátiletou socialistickou tradicí. (Potlesk.)

Je samozřejmé, že jsme provedli a ještě v detailech provádíme důslednou očistu své strany od těch živlů, jež se snažily v zemích českých nebo na Slovensku svést čs. sociální demokracii s její správné cesty, jedině vedoucí k bezpečné, šťastné a spravedlivé budoucnosti všeho našeho pracujícího lidu.

My a naše strana máme právo hrdě otevřeně pohlédnout do očí každému v tomto státě i v tomto světě. Těm, s nimiž jsme šli, i těm, proti nimž jsme šli. Věc, pro niž jsme bojovali, byla a je věcí spravedlivou. Je věcí pracujícího lidu Československa. (Potlesk.)

My Češi a Slováci, my českoslovenští sociální demokraté se hlásíme k programu vlády, který včera její předseda soudruh Klement Gottwald přednesl v tomto slavném shromáždění. Je to vláda naše a je to program náš. (Potlesk.)

Dokončujeme tak dílo budovatelského programu, záměrně rušené těmi, kteří se sami vyřadili z našich řad. Jsme přesvědčeni, že naše práce a spolupráce bude nyní poctivější, radostnější, a jak věříme, i lehčí. Náš politický život nebude tak jako dosud zbytečně přetížen politickým hašteřením a prestižnictvím a nebude, chcete-li, čtvrcen. Ano, v tomto parlamentě a v této vládě bude méně politikaření, za to více reálné, konstruktivní a svorné práce, kterou naše republika tolik potřebuje, a národní jednoty. (Potlesk.)

Krisí z února t. r. jsme se přiblížili podstatně socialistickému cíli, který jsme si dali, a proto uzákoníme všechny požadavky, jež jsme si dali, a proto uzákoníme všechny požadavky, jež spontánně vytryskly dne 22. února na sjezdu závodních rad a odborových organisací a 28. a 29. února na sjezdu rolníků.

Jedním z nejpřednějších našich úkolů je vytvořit novou ústavu naší republiky. Jí zabezpečíme celou onu přeměnu na cestě k socialistické demokracii, kterou jsme již ušli a jež ústavně upevní celý tento souhrn práv hospodářských, sociálních, politických i kulturních, tvořících obsah naší lepší lidové demokracie. Vyřešíme definitivně na podkladě košického vládního programu a zkušeností od té doby nabytých, soužití Čechů a Slováků v jednotné Československé republice, ke štěstí a spokojenosti obou našich národů. Ústava zaručí, že lid v tomto státě je a navždy zůstane jediným nositelem veškeré moci.

Z té mosaiky ostatních úkolů, jež máme před sebou, dovolte, abych ještě vyzvedl velké dílo národního pojištění. Mluví se velmi často o osvobození od strachu, ale my socialisté od strachu skutečně osvobozujeme a osvobodíme široké vrstvy všech pracujících. Od strachu před nemocí, před úrazem, před stářím, od strachu o osud sirotků a vdov, od strachu o práci. To je ve své části naše národní pojištění, ono opření se jednotlivce o kolektiv, bezpečné, radostné a spravedlivé. To je úhelný kámen toho nového a šťastnějšího světa, který vytváříme, světa socialistické spravedlnosti a demokracie.