Útoky části tisku byly vedeny jednak volebními aspekty, jednak zřeteli zahraničně politickými, které jsou důležitější. Tak zvaná emigrace, která pracuje v zahraničí, používá lživé argumentace, které u nás používal pravicový tisk a nakonec ve svém projevu použil také posl. Bartoš. Je to argumentace nejen proti národnímu podniku Baťa, ale proti znárodněnému podnikání vůbec, proti sociálnímu pokroku, proti socialisačním snahám proletariátu kapitalistických zemí, proti naší lidové demokracii, proti naší republice.

Výbor pro kontrolu provádění dvouletého plánu považuje proto za svou povinnost sdělit celé naší veřejnosti, že nejen nebyly shledány údajné chyby nebo nedostatky v provozu a řízení národního podniku, ale že podnik je vzorem v plnění dvouletého plánu. Úspěch národního podniku Baťa je úspěchem ne jednoho podniku, ale typickým příkladem úspěšného národního podnikání, proti jehož soustavě byly vedeny útoky. Je tu souvislost mezi těmito útoky proti národním podnikům a mezi lidmi, kteří ve výborech ÚNS brzdili práce, které měly umožnit finanční hospodaření národních podniků. Souvislost byla záměrná. Tisk, který sotva kdy našel kladné slovo k znárodněnému podnikání, záměrně vynášel klady podnikání soukromého. A přece - mluvíme-li o nesrovnalosti v distribuci - byly tyto nesrovnalosti především v soukromém sektoru, byly to nesrovnalosti v úniku devis a hodnot do zahraničí, aby dnešní emigrace měla finance pro rozvratnou činnost proti republice. A tak v útocích Bartošových nemůžeme vidět jen jeho politickou zaujatost nebo snad politickou nevyspělost, ale vidíme po tom, co jsem tu řekl, Bartoše jako nástroj temných živlů, které se snažily o zvrat v našem demokratickém vývoji k socialismu, které zneužívaly demokratických svobod k tomu, aby zvrátily naší lidově demokratickou soustavu a přivodily vítězství kapitalismu.

Pokud jde o Bartoše, je nerozhodné, zda byl veden osobní záští proti představiteli podniku, nebo zda měl či neměl ponětí o tom, co je národní podnikání, ale zůstává faktem, že se stal nástrojem reakce. A jako nástroj reakce ho odsuzujeme a odmítáme všechny jeho nedoložené nebo smyšlené útoky, jako odmítáme všechny útoky, které jsou vedeny jinými nástroji téže reakce, tedy reakcí samou. Ostatně, jak víte, paní a pánové, mluvilo se včera ve sněmovně o tom, že Bartoš se svým štábem jemu podobných je na lodi na cestě do Brazilie. Jede za svým chlebodárcem. Je-li tomu tak, jde ke svému chlebodárci a odkryl docela jasně a otevřeně celé své zaměření, že byl pacholkem reakce proti našemu znárodněnému podnikání a naší lidové demokratické republice, ať má zásluhy z dřívější své činnosti jakékoliv.

Výsledkem zkoumání je prohlášení, které bylo jednomyslně přijato ve výboru a které ke konci své zprávy podle usnesení výboru předkládám slavné sněmovně ke schválení:

Výbor pro kontrolu provádění dvouletého plánu ve své schůzi 24. března 1948 projednal zprávu subkomise, která navštívila národní podnik Baťa-Zlín, a na základě této zprávy a provedené rozpravy usnáší se takto:

Obvinění, která byla přednesena na 67. plenární schůzi ÚNS dne 11. července 1947 posl. Bartošem proti správě a vedení národního podniku Baťa a proti představitelům komunistické strany Československa v tomto závodě, se ukázala po důkladném zkoumání jako nezodpovědná štvanice proti národnímu podniku a znárodněnému podnikání vůbec. Vedoucím motivem celé této kampaně byl nepřátelský postoj ke všemu lidově demokratickému a snaha po politickém i hospodářském rozkolu uvnitř státu. Znárodněné podnikání prokázalou svou zdravou životaschopnou základnu a plnění dvouletého plánu v prvním roce je nesporným důkazem, že znárodněný průmysl překonal zákeřné útoky nepřátel, kteří se snažili všemi prostředky znemožnit konsolidaci hospodářských poměrů.

Na základě těchto zjištění odmítá výbor pro kontrolu dvouletého plánu tato základní tvrzení:

1. Není pravda, že v národním podniku Baťa vládne nepořádek, ale subkomise se přesvědčila a zpráva ministerstva průmyslu potvrdila, že přes veliké poškození továrních objektů válkou a ohromné ztráty na materiálech byl podnik v nejkratším možném čase znovu vybudován a je spravován nejen hospodárně, ale i vybudován tak, že mohl splnit všechny závazky, vyplývající z potřeb vnitřního i zahraničního trhu.

2. Všechna tvrzení o teroru, znásilňování a politickém šikanování zaměstnanců jsou nepravdivá a smyšlená a subkomise nezjistila ani v jediném případě, i když podrobně projednávala případy uvedené posl. Bartošem, sebemenší skutečnosti, které by opravňovaly podezření z uvedených činů. Jako nepravdivé se ukázalo tvrzení, že příslušníci komunistické strany zneužívají svých posic k politickému nátlaku.

3. Všechna tvrzení o kořistnictví a krádeži, o zneužívání posic. v závodě jsou tvrzením štváčů, kteří ve zlém úmyslu rozšiřují nepravdy s cílevědomým závěrem škodit jak znárodněnému průmyslu, tak lidově demokratickému režimu.

4. Útoky proti vedení národního podniku Baťa, proti generálnímu řediteli Holému jsou odsouzeníhodné nepravdy, které nejen že nemají žádného podkladu, ale jsou konstruovány tak, aby obhájci kapitalistického podnikání mohli poškozovat dobrou pověst podniku světového jména, jakým již dnes skutečně národní podnik Baťa je, a je nutno konstatovat, že tato činnost je trestuhodné záškodnictví ve smyslu platného právního řádu.

5. Tvrzení o gestapismu nemají žádného podkladu a byla záměrně vyvolávána a šířena z podnětu národně socialistické strany. Byla jen dalším článkem rozvratnické činnosti, kterou tato strana proti znárodněnému průmyslu a tím i celému našemu národnímu hospodářství soustavně a podle plánu organisovala. Tato činnost musí být odsouzena všemi poctivými demokraty a socialisty, protože se rovná velezradě. Výbor pro kontrolu dvouletého plánu po přezkoumání všech skutečností uvedených ve zprávě subkomise a pro přezkoumání poměrů v národním podniku Baťa Zlín na místě, přichází k závěru, že útoky vedené proti tomuto národnímu podniku, byly vedeny podle předem vypracovaného plánu, jímž měl být rozrušen celý náš průmysl, a jsou dílem celé té skupiny záškodníků, rozvratníků a pučistů, kteří zneužívali demokratických svobod pro svoje rozvratnické cíle a kteří se neštítili použít žádné špatnosti pro svoje temně politické cíle a pro zájmy vnitřní i mezinárodní reakce.

Posl. Bartoš a všichni jeho pomocníci byli nástrojem těch našich i zahraničních sil, které připravovaly puč proti našemu lidově demokratickému režimu a jejich činnost rozvratníků a štváčů byla před výborem pro kontrolu dvouletého plánu v celém rozsahu odhalena. Lid Československé republiky zúčtoval s celou touto skupinou záškodníků a výbor pro kontrolu dvouletého plánu žádá, aby proti těmto živlům bylo použito všech zákonných prostředků na ochranu našeho dvouletého plánu, dále všech zákonných prostředků k udržení klidu a pořádku a spořádaného hospodářství naší osvobozené vlasti.

To je zpráva, přijatá výborem pro kontrolu dvouletého plánu. Nyní mi dovolte, abych v závěru vaším jménem, paní a pánové, poděkoval pracovnímu kolektivu národního podniku Baťa za pracovní nadšení, za plnění dvouletého plánu, za obětavost a lásku k práci, za jeho kladný poměr k výstavbě státu. Vedoucím závodu v čele s dr Holým jsem jménem výboru pro kontrolu dvouletého plánu řekl, aby vedli náš podnik i do budoucna tak, jak to činili dosud. Bude to ku prospěchu celého národa. Soudím, paní a pánové že je to i názor vás všech. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájím proto rozpravu.

Jako první řečník se přihlásil p. posl. Aug. Kliment, kterému dávám slovo.

Posl. Aug. Kliment: Slavné ústavodárné Národní shromáždění!

11. července minulého roku při poslední schůzi jarního zasedání ústavodárného Národního shromáždění byla s této tribuny přednesena řeč, která byla seriálem rafinovaně sestavených klevet, pomluv a lživých obvinění proti našemu lidově demokratickému režimu, znárodněnému průmyslu a zejména proti odpovědným orgánům a činitelům národního podniku Baťa ve Zlíně. K tomuto hanebnému vystoupení propůjčil se ochotně nástroj reakce domácí i zahraniční, zavilý nepřítel komunismu, posl. Bartoš. Jeho řeč byla zrcadlem celé záškodnické činnosti reakce a jejích plánů, které prováděla od osvobození až do slavných únorových dnů. Brzdit a ztěžovat naši hospodářskou konsolidaci, rozvracet naši pokojnou budovatelskou cestu k socialismu, rozvrátit lidově demokratický režim a dostat se k moci - to byl cíl, o který usilovala.

Denně bylo možno pozorovat tuto činnost reakce, a to, kam tato činnost směřuje. Předseda vlády na její adresu vícekráte varovně mluvil, aby si nehrála s ohněm, že se nakonec popálí. Reakce však nedbala varovných slov, ostouzela národní průmysl, rozkládala pracovní kázeň, prováděla sociální demagogii a kula pikle dále. Nezastíráme, že nám zejména naší výstavbě, dvouletce a znárodněnému průmyslu - tato činnost natropila mnoho škod. Domnívala-li se však reakce, že zastaví nebo dokonce zvrátí vývoj a pochod pracujících a národa kupředu k socialismu, únorové události dokázaly, že se velmi zklamala. Byla rozdrcena a na hlavu poražena. Všichni brzdaři byli rozmachem pracujícího lidu smeteni jako domek z karet.

A nyní postupujeme mílovými kroky kupředu. Uskutečňujeme vládní program. Znárodňujeme závody, které nám dělaly mnoho starostí, poněvadž se nechtěly zařídit podle potřeby dvouletého plánu a lidově demokratického režimu. Obohacujeme naše národní podniky o nové závody. Zvýšíme o miliardy národní důchod ve prospěch pracujících a na účet kapitalismu. A co hlavního, naše pokojná cesta k socialismu je zajištěna.

Jak nicotná jsou proti této velké skutečnosti všechna obvinění a ostouzení znárodněného průmyslu, pomluvy a ostouzení obsažená v řeči pana Bartoše! Jsem dalek toho, abych je vyvracel. Tyto lži byly už vyvráceny na podzim minulého roku při zájezdu parlamentní komise do Zlína na místě skutečnostmi, které komise shledala. Docházíme-li teprve dnes po únorových událostech k jejímu veřejnému projednávání s parlamentní tribuny, pak je to už samo o sobě svědectvím že Bartošova obvinění byla křivá a nepravdivá.

Nebylo náhodou, že bylo prosazeno v komisi, aby všechna jednání komise zůstala až do parlamentního projednávání tajná. Reakce si byla vědoma už tehdy, že útok na znárodněný průmysl a Zlín skončí její hanebnou ostudou. A není sporu o tom, že před únorovými událostmi byla zřejmá snaha co možná oddálit vyšetřování a zjišťování konečných výsledků, poněvadž i členové komise - a také příslušníci a stoupenci politického směru Bartošova - si byli vědomi toho, že nezbývá nic jiného než prohlásit celou štvavou řeč za nepravdivou a posl. Bartoše veřejně odsoudit a s ním odsoudit také všechny jeho chlebodárce a pomocníky, kteří se společně s ním propůjčovali a dali najmout k hanebným útokům na znárodněný průmysl a národní podnik Baťa ve Zlíně. Pochybujeme, že všechna tato činnost, namířená k tomu, aby byla ztěžována a brzděna záslužná práce prováděná desetitisíci zaměstnanců národního podniku Baťa ve Zlíně, nebyla odměněna. Myslit si může kdo chce co chce, ale je více než jisté, že při tom hrály úlohu i dolary a že ve službách této dolarové, naši nezávislost ohrožující moci vzal na sebe špinavý úkol služebník reakce domácí i zahraniční a zavilý nepřítel komunismu posl. Bartoš, člověk, který jako řada jiných bude svědectvím toho, jaké nehodné zástupce si vyslaly některé strany do tohoto vysokého ústavodárného Národního shromáždění.

Kdo to byl posl. Bartoš sám, dokazuje dokument, který mně byl jako členu vyšetřující parlamentní komise, vyslané do Zlína, tamtéž doručen. Tento dokument nese razítka a podpisy národních výborů obcí Spytihněv, Babice, Topolná u Uherského Hradiště a je podepsán celou řadou partyzánů tamního kraje. V tomto dokumentu je citován rozkaz, který své doby vydal p. Bartoš a který zní doslova: "Zbraně komunistům do rukou nedáme, postříleli by nás s nimi. Nechci mít nikdy nic společného s partyzány, kteří podléhají ruskému velení." V tomto dokumentu se dále praví, že p. Bartoš prohlašoval, že se ujme vedení Baťových závodů ve Zlíně. Tomuto svému zbožnému přání věřil a podle toho se i řídil. Domníval se, že se stane vedoucím Baťových závodů ve Zlíně, což je zřejmé z toho, že se snažil působit na různé lidi přemlouváním, aby si rozvážili, za čím jdou, když jeho činnost odsuzovali. Bartoš byl zřejmě jedním z těch - jak o tom mluví a svědčí také dokument - který dal shazovat zbraně z letadel tak, aby přišly raději do rukou Němců, než do rukou poctivých českých partyzánů, kteří měli jiný názor na vývoj poměrů po osvobození než Bartoš sám. Byl jedním z těch, kteří se domnívali, že u nás ideologové západní demokracie, známí z Řecka uřezanými hlavami bojovníků za demokracii a známí z přátelství s našimi úhlavními nepřáteli - Němci, budou určovat vývoj poměrů a že u nás znovu zavládne kapitalismus, éra první republiky, a že za služby, které kapitalismu prokázal, se s p. Baťou slavně jednou vrátí do osvobozeného Zlína. Přepočítal se tak, jako se přepočítala celá reakce letos v únoru.

Zapomněl na lid a neznal jej. Lid zlínského kraje znal velmi dobře a nezapomněl na dobu nesvobody, skutečného teroru a útisku, doby, kdy jediným pánem nad zlínským krajem a jeho obyvateli byl p. Baťa. Tehdy tento útisk a nadvládu prováděli stoupenci bývalé národně sociální strany s sebou. Vycvičené přepadové čety, organisované podle vzoru amerických kapitalistů a skládající se vesměs z příslušníků strany pana Bartoše a národně sociálního poslance na Zlínsku v době první republiky, p. dr Stránského, přepadávaly schůze a projevy komunistů a do krve týraly jejich účastníky. Tisíce svědků řádění bojůvek p. Bati a jeho zástupců žije dosud ve zlínském i třebíčském kraji. Lid proto nejenže netoužil po tom, aby se staré vrátilo, ale přičinil se o to, aby se již nikdy vrátit nemohlo.

Po právu vítězné národní revoluce vyhnal a odstranil ze zlínských, třebíčských a jiných závodů hlavní nositele baťovského režimu. Jako vždy, byl i tentokrát náš lid velkomyslný. Nechal sta příslušníků národně sociální strany na jejich místech v administrativě, v technickém vedení, provozovnách, v obchodním domě. Svědectví o tom podal na dotaz komise i sám náměstek gen. ředitele, příslušník národně sociální strany p. Sýkora, jenž prohlásil, že 70 % vedoucích míst v obchodní společnosti Kotva bylo v rukou národních socialistů. Lid se domníval, že tato jeho velkomyslnost bude kvitována poctivou prací, kterou osvobozený Zlín tolik potřeboval.

Zlínský pracující lid však za svoji velkomyslnost pykal. Místo poctivé práce dostalo se mu výsměchu, povalování v kancelářích, čtení novin místo práce, šíření neodpovědných panikářských zpráv, štvaní a ostouzení lidově demokratického režimu a jejich představitelů: "Nevěřte, že se to udrží, Baťa a bývalí zaměstnavatelé se musí vrátit. Národní správa ničemu nerozumí, znárodnění se neosvědčí. Nevěřte komunistům, pojďte s námi! S námi nezabloudíte. Kašlete na brigády, ať pracuje, kdo je hloupý! Bartoš šel do Prahy a Baťa se vrátí s ním. Přijde i Čipera a ostatní. Kam se hrabou Holý a Kijonka!" Takové byly řeči a každodenní štvanice všelijak ještě zabarvené v listech národně sociální strany, a příslušníci lidové strany a její vedoucí činitelé při tom také plnou parou pomáhali.

Zlínští komunisté však toho nedbali. Dali se do veliké práce, do výstavby nového Zlína, lepšího, lidštějšího a šťastnějšího, než byl starý. Pracovalo se ve dne v noci, odklízely se trosky a rozvaliny desetiposchoďových vybombardovaných mrakodrapů. Autogen syčel, rozřezával železobetonové rozvaliny. Komunisté vyčistili tovární prostranství a přišel den, kdy byla zahájena stavba nového Zlína, Zlína, který je krásnější a lepší, než byl starý, a který celý je dílem komunistů a sjednocených odborářů. Bez komunistů a sjednocených odborářů nebylo by dnešního nového Zlína, který teprve vyrůstá ke své veliké, nebývalé slávě. (Potlesk komunistických poslanců.)

Nové tovární budovy, vysoké, vzdušné, čisté a krásné provozovny stojí tam, kde před časem byly rozvaliny. A nejen to: vedle výstavby závodů vyrostly stovky prostranných vícepokojových, veškerým komfortem zařízených bytů, jak zde uváděl ve své zprávě poslanec Skaunic, a další se ještě stavějí. Koncertní, divadelní a taneční sály, odborné a jiné školy, vzorná výchova mládeže ve společných domovech, podniková filharmonie, vlastní umělecká scéna a mnohá jiná sociální, zdravotní a kulturní, všem přístupná zařízení. (Předsednictví převzal místopředseda Polák.)

Budovatelé nového Zlína mnoho vykonali a ještě více chtějí vykonati. Proto nejen střežili, co již mají, ale zajišťovali vše i pro další budování. Odstranili proto s cesty všechny překážky, nevyjímaje ani kazimíry pracovního nadšení a velké obětavosti lidu. Až dosud každý, kdo přišel do Zlína, ať domácí nebo zahraniční návštěvníci, obdivoval velkou práci, která byla vykonána a která pokračuje dále zlínským pracovním tempem. Většina z nich se poklonila před velkou, nadšenou a obětavou prací, která má v novém Zlíně nehynoucí památník.

A tak členové komise ústavodárného Národního shromáždění, vyslané do Zlína, jejíž někteří členové se snažili najít aspoň něco z toho množství obvinění posl. Bartoše, nakonec seznali, že marně hledají, a přišli k poznání, že nezbývá nic jiného, než co jsem již doporučil při první naší cestě do Zlína: až přijedeme, abychom se pokloniIi městu práce, novému Zlínu a jeho tisícům vytrvalých, obětavých a nadšených budovatelů. (Potlesk komunistických poslanců.)