Nepodařilo se to však za celou dlouhou dobu první republiky. Marné bylo všechno usilováni, všechno volání - nebylo zájmu, zejména ne o skutečnou lidovou školu.

Dnes klademe tento zákon na stůl slavné sněmovny. Nemohu jinak než říci, že dnes, v tuto chvíli jdou dějiny národa touto síní. Výchova mládeže - co může být důležitější? Tento celý základ národa, jeho charakteru, jeho schopností - vždyť na tom je doopravdy založena celá budoucnost! Předstupujeme se zákonem, který se bude jednotně starat o výchovu naší mládeže od nejútlejšího věku - od mateřské školy. Pokusíme se - a už máme k tomu značné náběhy - udělat naší mateřskou školu nejlepší na světě. Pak dáme dítě do národní školy a potom do střední školy. Zvedneme na základě tohoto zákona celé vzdělání národa z dosavadní úrovně na úroveň nižší střední školy. Budeme vychovávat opravdu především dobrého a užitečného občana, a proto budeme vychovávat všechnu naši mládež jednotně.

Naše jednotná škola má ten velký význam, aby občané byli rovni nejenom před zákonem, ale také ve škole, ve vzdělání. Odstraníme proto všechno, co mládež rozděluje. Odstraníme - a náš zákon to velmi silně podtrhuje - i rozdíl mezi t. zv. duševní a t. zv. fysickou prací. I zde musíme dojít k určité jednotě. Dále budeme vychovávat mládež rozumově, dáme jí, co má vědět. Ale právě v tom chceme provést velikou reformu: v našich školách se mnoho učí, ale učí se také mnohému naprosto přežilému a zbytečnému. Možná, že dáme mládeži méně papírové látky, ale více látky životné a zejména takové, kterou mládež bude moci zažít a prožít.

Chceme dále vychovat naši mládež charakterově. Škola může velmi mnoho v té věci udělat, a zrovna v naší minulosti jsou toho překrásné příklady. Chceme naučit na příkladech dobrých českých lidí, na naší literatuře a mnohých jiných věcech chápat nejmravnější povinnosti člověka, jako je práce, sociální poměr člověka k člověku. A konečně chceme mládež vychovat národně. Nezapírejme si, že přes veškeré časté mluvení o vlastenectví se mládež národu odcizovala. Chceme znovu vzbudit v mládeži lásku k této krásné zemi, k naší slavné minulosti, k našemu vyspělému a schopnému lidu. Jsem přesvědčen, že tak vychováme mládež, která bude schopna práce, která bude umět, ale také chtít pracovat z lásky k republice a národu ať je to mládež česká nebo slovenská. A chceme tomu všemu naši mládež učit tak, aby s radostí chodila do školy, aby škola nebyla utrpením, strádáním a bičem, ale radosti z poznání a uzrávání mladistvé duše. (Předsednictví převzal místopředseda dr Chytil.)

Zákon, který předkládáme, dává k tomu všechny možnosti, a nepochybuji, že to dokážeme. A v té důvěře kladu tento zákon v ruce sněmovny s prosbou, aby jej přijala. Kladu jej také se stejnou důvěrou v ruce našeho učitelstva a naší mládeže a také v ruce nejširších mas národa. Je krásný zjev, že dnes i po našem venkově a zapadlých vesnicích se ozval a je živý neobyčejný zájem o tento zákon, o naši lepší lidovou jednotnou školu. I nejširší masy čekají a radují se, že dostanou tento zákon.

Končím proto s díkem všem, kteří se o to zasloužili. Děkuji paní předsedkyni kulturního výboru, která se velmi krásně věnovala tomuto úkolu, všem členům kulturního výboru i všem členům ostatních dvou výborů. Děkuji všem pánům zpravodajům, na prvém místě kol. Koubkovi, který skutečně byl od začátku duší všeho. Děkuji také všem svým milým spolupracovníkům u nás v ministerstvu a končím jen jedním přáním: Nechť náš zákon je skutečně štěstím a zárukou lepší budoucnosti našeho národa! (Dlouhotrvající potlesk.)

Místopředseda dr Chytil: Ke slovu se přihlásil p. ministr zdravotnictví Plojhar. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr zdravotnictví Plojhar: Slavná sněmovno!

Před několika dny, kdy sněmovna odhlasovala veliký a historický zákon o národním pojištění, byl to den pracujícího lidu a tím den celého národa. Dnes, kdy slavná sněmovna bude hlasovat o novém školském zákonu, je to posvátný den naší mládeže, našich dětí. (Potlesk.) A den mládeže a den dětí je také den celého národa, a proto s radostí vítáme tento okamžik. Celý národ s dychtivostí čeká, až slavná sněmovna učiní návrh skutkem a zákonem. Na našich školách čítávali jsme a čítáme často nápisy lidové moudrosti: Škola učitelkou života, škola základem života. Skutkem se tato lidová moudrost stává právě zákonem, který dnes odhlasujeme. Budeme mít školský zákon, který bude plně odpovídat názoru a přání širokých mas našeho pracujícího lidu, celého našeho národa. Nový školský zákon není výmyslem a výplodem teoretiků u zeleného stolu, nýbrž zdůrazněním a uvedením v život přání veškerého našeho národa, našich rodičů a těch širokých vrstev, které dávají národu nejdražší, co má a čeho potřebuje, děti, jeho budoucnost. Proto vítáme s radostí tento den.

Je pravda, že velká část našeho učitelstva všech stupňů vychovávala i v minulosti naši mládež dobře a vlastenecky, ale je také pravda, - a v době lidově demokratické republiky si musíme i trpkou pravdu někdy otevřené a upřímně říci - že ne vždy škola, že ne vždy učitel, obzvláště na vyšších stupních našich škol, vychovával mládež a děti tak, jak si rodiče přáli. Vždyť jsme byli často svědky, že dítě, které vyšlo z rodu a rodiny pracujícího lidu, z rodiny, kde otec a matka po léta v tovární práci bojovali za sociální pokrok a vymoženosti, ve škole bylo poznenáhlu převzděláváno na vzdělance a inteligenta, který měl bojovat za pravý opak toho, co si rodiče přáli a zač bojovali. (Potlesk.) Bylo často bolné pro nás všechny příslušníky národa, když vysokoškolák mluvil a jednal opačně, než oč se jeho pracující otec po celý život snažil, pro co bojoval, trpěl a pracoval. (Potlesk.)

Proto vítáme nový školský zákon, vítáme obrodu ducha v našich školách, když máme záruku, že naše škola na základě nového školského zákona bude nám vychovávat děti a mládež tak, jak si pracující lid ze srdce upřímně přeje. Toho nám dává záruku nový školský zákon. Dává nám záruku, že bude vzděláván rozum našich dětí podle vědy, podle pravdy a skutečnosti, podle nejnovějších poznatků a vymožeností vědeckého bádání a vědecké práce. Ale máme záruku, že na základě nového školského zákona bude vzděláváno srdce našich dětí, že dítě bude vychováváno k sociálnímu porozumění a cítění, že ten, který má být v budoucnu inteligentem, bude seznámen prakticky s tvrdou prací pracujícího člověka ve městě i na venkově, že naše pracující inteligence, vychovávaná na základě nového školského zákona, nebude již isolovanou kastou, která by neměla porozumění pro tvrdý život pracujícího člověka, ale že bude myšlenkově a vzděláním vůdčí vrstvou, která plně vroste a začlení se do velké rodiny pracujícího lidu našeho národa.

Nakonec bych chtěl zdůraznit jednu myšlenku. Obrozená Národní fronta, vláda Klementa Gottwalda, nový směr a vývoj od únorových událostí dávají plnou záruku svobody nejen na poli politickém, hospodářském a sociálním, ale také kulturním, plnou svobodu i náboženského přesvědčení každému. Proto respektuje školský zákon i tento základní názor na otázku náboženství v našem národě, v naší demokracii. Proto bych rád s tohoto místa poděkoval i panu ministru školství prof. dr Zdeňku Nejedlému a celé naší vládě, že i v tomto směru bylo přání věřícího lidu všech vyznání plně vyhověno. (Potlesk.)

Věřím, že na druhé straně bude snahou těch, jimž byla náboženská výchova na našich školách svěřena, aby i po této stránce vychovávali naší mládež v duchu lidově demokratické republiky.

Úkolem a posláním náboženské výchovy na našich školách bude vzdělávat pevné charaktery, vzdělávat užitečné členy naší lidské společnosti a našeho národa. Budit cit v duchu cyrilo-metodějském pro velkou slovanskou rodinu to byl na úsvitě křesťanství jeho význam také v našem národě. Ne z Německa, ne ze západu, ale z východu přišlo křesťanství do našeho národa. (Hlučný potlesk.)

Nebude již starého liberálně-kapitalistického názoru na zbytečnost náboženské výchovy, pak se již nevrátíme k omšelým frázím kulturního boje, nýbrž všichni příslušníci našeho národa u vědomí příslušnosti k velké slovanské rodině dají náboženskou myšlenku i náboženskou výchovu do služeb zpevnění charakteru našich dětí, aby náš národ u vědomí plné svobody v každém směru byl národem lidově demokratickým, národem vpravdě svobodným, národem pevným, který si je vědom velkého historického poslání velkého slovanského národa, velké slovanské rodiny v nové Evropě, v novém světě. A pak chceme vidět, která zaostalá a zpátečnická zloba něco proti nám zmůže.

Škola budovaná na základě nového školského zákona vychová naší mládež v duchu příslušnosti k velké slovanské rodině, v duchu lidově demokratické výchovy, zpevní více než 300 milionů lidí v takový celek, v takovou velkou rodinu, že bude nepřemožitelná. Tím nám zaručí to, po čem všichni poctiví lidé na světě touží, mír, pokoj a klid, aby to, co škola vloží v srdce dítěte v míru, pokoji a klidu, přinášelo ovoce národu, vlasti, republice a pokrokovému lidstvu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Chytil: Ke slovu se přihlásil povereník školstva a osvety posl. Novomeský. Prosím pana povereníka, aby se ujal slova.

Povereník školstva posl. Novomeský: Slávny snem, panie a páni!

Školský zákon, ktorý dnes máme prijať, právom a organicky sa zaraďuje medzi fundamentálne zákonné opatrenia, ktoré predovšetkým určujú nový, ľudový a skutočne demokratický charakter nášho štátu. Školský zákon, ako sa dostáva pred vás, panie a páni, právom sa prirovnáva svojím významom a prenikavým dosahom k tým základným zákonným opatreniam, podľa ktorých sme znárodnili výrobu alebo dávame pôdu ľuďom na pôde skutočne pracujúcim.

Princípy, na ktorých bude u nás školstvo stáť a ďalej sa vyvíjať na základe tohto zákona, nie sú princípy nové a v pedagogike neznáme. A nejde o nijaký socialistický ideál, ktorý nový zákon má splniť, menovite v organizácii výchovy. Komenský, ako sa tu už spomenulo, už na začiatku nového veku pred štyrmi storočiami sa prihováral práve za tie potreby školskej výchovy, ktoré náš nový školský zákon uvádza do života ako najprenikavejšie nóvum, keď sjednocuje výchovu všetkej mládeže bez ohľadu na to, či ide o mládež dedinskú či mestskú, zámožnejšiu alebo nezámožnú.

Už Komenský žiadal, aby v "každé dobře spořádané obci, ať je to město nebo městečko, nebo vesnice, zřízena byla škola jakožto společná vychovatelna mládeže." A náš Štúr pred 100 rokmi - aby som spomenul len jeho hlas z pokolenia národných buditeľov, - za "hriech najväčší" v našom veku označil, keď "ten, kto druhého i môžuc mu k vyučovaniu dopomôcť, bez vyučovania necháva, alebo mu práve vo vyučovaní, vo vzdelaní prekáža".

A už Štúr vyčítal školeniu vtedy sa vyvíjajúcemu, "že deti za veľmi krátky čas do školy chodievajú", ako aj to, "že sa deti okrem katechizmu a histórii biblických málo čo viac cez rok učia a len pred skúškami sa im aj niečo z iných známostí, z histórie, zo zemepisu, z prírodopisu, takrečeno, len aby pri skúške to vyhovorily, prednáša, čo by medzitým cez celý rok v tom cvičiť a vyučovať mali".

Od čias Komenského je pre nás a pre všetok svet vyslovený demokratický ideál jednotného školenia všetkej mládeže. A od čias Štúrových je vyslovená tak požiadavka "vzdelania pre všetkých", ako aj kritika školského systému i náplne školy, ktoré však prakticky prešly až do čias našich a až novému školskému zákonu prichodí ich pozmeniť raz prevždy.

Zdôrazňujem ešte raz: keď my dnes novým školským zákonom ukladáme štátu nepovinne školiť mládež od 3 do 6 rokov v materských školách a povinne poskytovať všeobecné vzdelanie od 6 do 11 rokov v školách národných, od 11 do 15 rokov na školách stredných a potom na rozličných stupňoch odborných škôl alebo na vyššej strednej škole, neprichodíme s nijakým novým ideálom. Splňujeme iba starú a dávnu požiadavku geniálnych pedagogov a osvietených buditeľov minulosti.

Nové a pozoruhodné na veci je iba to, že až dnes na prahu socialistického usporadovania spoločenských vecí môže sa dostať náš národ k týmto dávno požadovaným výchovným a vzdelávacím podmienkam. Školský systém, aký predvída predkladaný zákon, bola dlžná spoločenská správa našim národom už oddávna. Keby naše meštianstvo - tak české ako slovenské - bolo bývalo schopné rozvinúť demokratické ideály, z ktorých vzišlo, a všetky jeho rozhodnutia neboly podriadené strachu, že si nebude vedieť poradiť so vzdelanejším ľudom, a že bude vzdelanejším ľudom prekonané, ono samo by bolo muselo budovať školstvo na princípoch, na akých ho ideme až dnes rozvinúť týmto zákonom.

Avšak mnohé rozhodujúce veličiny, nazývajúce sa dedičmi Komenského, zrobily zo školy výsadné ústavy, ak aj nie podľa rodu, tak podľa majetku, a u nás mnohí z tých, ktorí sa nazývali dedičmi Štúrovými, vedeli odbaviť požiadavku rovnomerného poskytovania vzdelávacích možností ironickým odporom, že "veď potom by nemal kto kravy pásť".

A tak demokratickú ideu jednotnej spoločnej výchovy všetkej mládeže bez rozdielu dostávajú na uskutočnenie až tie spoločenské sily, ktoré aj v iných odboroch spoločenského života domýšľajú do dôsledkov demokratické ideály a ich princípy uvádzajú do života. Meštianstvo sa buď bálo vzdelaného ľudu a preto ho chcelo mať na nízkom vzdelanostnom stupni, buď ho chcelo mať iba tak vzdelávaný, aby to zodpovedalo nejednotným a roztriešteným pomerom v celom národnom spoločenstve. A preto možno pristúpiť k sjednocovaniu výchovných a vyučovacích možností - napriek dávnym a jasným požiadavkám pedagogiky a osvety - až teraz, keď sa roztrieštené a nerovnomerne pomery v spoločnosti vyrovnávajú, keď majetkové výsady padajú, keď sa v prospech bezzemkov určujú hranice pozemkového vlastníctva; až teraz, keď rozhodujúca časť výrobných prostriedkov ide byť spoločná, môžeme pristúpiť k vytváraniu školy podľa ideálov Komenského "jakožto společné vychovatelny mládeže". A až teraz, keď upravujeme životné podmienky ľudí a nové a nové vytvárame, môžeme pristúpiť k uskutočňovaniu štúrovského ideálu "vzdelanosť na všetkých ľudí rozšíriť", pretože nielen nemusíme sa báť vzdelaného človeka, ale priamo musíme od každého vzdelanosť požadovať, aby dobre a zručne vedel si zastať na svojom mieste tak pre vlastný, ako aj pre spoločenský prospech.

Pánie a páni! Myšlienke jednotnej školy od čias Komenského až podnes nestály v ceste len všeobecné prekážky, dané pokriveným vývojom meštianskej spoločnosti. V akomsi zhustenom podaní prichodilo nám v poslednom období - a tu mám na mysli uplynulé trojročie od oslobodenia -prekonať horu námietok, intríg a prekážok, ktorými sa malo zmariť uzákonenie princípu štátom spravovanej spoločnej výchovy všetkej našej mládeže. Úmysel reakčných elementov v našom štátnom a národnom živote po oslobodení, zvrátiť vývoj u nás, je širšej verejnosti zreteľný na základe ich postoja k najrozličnejším otázkam hospodárskym, spoločenským i politickým.

Avšak blúdna púť zákona o jednotnej štátnej škole aj sama nad slnce jasnejšie vie usvedčiť byvšie veličiny nášho života z takýchto zámerov. Veď si len uvedomme, že na jednotnú štátnu školu čakala odborná verejnosť u nás ako na samozrejmý dôsledok oslobodenia a všetky praktické dôvody hovorily za to, aby zákon, s ktorým sa tu dnes zapodievame, patril medzi prvé zákony ešte Provizórneho Národného shromaždenia, ak nie priam medzi prezidentské dekréty vynášané s právomocou zákona pred konštituovaním dočasného parlamentu.

Na Slovensku sme si poštátnili školstvo ešte pred oslobodením celého teritória republiky a konštrukcia jednotnej školy je v slovenskom školstve principiálne už zakotvená. Boli sme si však vedomí, že ak má byť jednotná štátna škola trvalou inštitúciou aj u nás, je treba, aby bola princípom pre celý štát, a teda je treba ju podložiť zákonom Národného shromaždenia.

A tak na sklonku roku 1945 dochodí k rokovaniam o osnove školského zákona. Avšak v ten samý čas už na mnohých úsekoch badať nesúlad v Národnom fronte, ono sypanie piesku do stroja, ako predseda vlády Gottwald zobrazil činnosť zpiatočníckej reakcie, a je len pochopiteľné, že za dobrú hrsť tohto piesku dostalo sa i do mašinérie školskej. Začala sa napadať, znehodnocovať a znemožňovať osnova nového školského zákona už pri samých jej prípravách, a ako ďalší vývoj ukázal, v neposlednom rade aj preto, aby napokon mohly byť vrátené opatrenia, na poli školstva na Slovensku uskutočnené už za povstania, najmä však nariadenie o poštátnení školstva.

Osnovu zákona o jednotnej štátnej škole však Ministerstvo školstva a osvety pod vedením prof. Nejedlého jednako vypracovalo a predložilo na pripomienkové pokračovanie. Ale pripomienky zjavne ukázaly na vzťah jednotlivých složiek Národného frontu k zásadám nového školského zákona. Z ministerstiev, na čele ktorých boli vtedajší predstavitelia národných socialistov, lidovcov a býv. slovenských demokratov, prišlo napospol odmietavé vyjadrenie k zásadám školského zákona. Už vo vzťahu k osnove školského zákona na sklonku r. 1945 a na začiatku r. 1946 formovaly sa politické strany v soskupení, v akom vo februári t. r. prešly do márneho frontálneho útoku. V dôsledku toho, ale tiež preto, lebo v niekoľkých mesiacoch maly byť voľby, návrh zákona o jednotnej štátnej škole vláda neprerokovala.

V programe novej vlády, vzišlej z májových volieb v r. 1946, vyslovoval sa síce záväzok, že školský zákon bude prijatý, ba už v školskom r. 1947/48 maly sa školy spravovať podľa nového zákona. Avšak nové vedenie Ministerstva školstva predovšetkým podrobilo revízii celú pripravenú osnovu školského zákona, a to nielen v podrobnostiach, ale i v princípoch. Netreba mi tu líčiť peripetie úskočného, ale i otvoreného boja proti princípom osnovy o jednotnom školskom zákone, povinný som však pripomenúť, že súbežne s ním na Slovensku atakovaly sa už uzákonené zásady školskej politiky, a to dokonca tými samými ľuďmi, ktorí za povstania i v prvých týždňoch po oslobodení za ne boli.