Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dávám slovo zpravodaji k odst. 1 za výbor rozpočtový, p. posl. dr Berákovi.

Zpravodaj posl. dr Berák: Paní předsedkyně, slavná sněmovno, paní a pánové!

Rozpočtový výbor pojednal ve schůzi dne 22. dubna letošního roku o vládním návrhu zákona o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků. Osnovu zhodnotili přede mnou již kolegové zpravodajové průmyslového a živnostensko-obchodního výboru, jakož i zpravodaj rozpočtového výboru. Zbývá mně, abych pronesl jen několik slov na okraj této osnovy s hlediska výboru rozpočtového.

V osnově se zdůrazňuje, že za majetek nově znárodněný přísluší náhrada, o které platí v podstatě zásady původních dekretů o znárodnění. Rozšiřuje se však okruh osob, kterým nenáleží náhrada za znárodněný majetek, o osoby, které byly anebo budou pravoplatně odsouzeny československými soudy pro zločin nebo přečin, spáchaný do dne znárodnění podle zákona na ochranu republiky, dále podle dekretu čís. 100 Sb. z r. 1945, posléze podle zákona o stíhání černého obchodu a podobných pletich, podle zákona o trestní ochraně provádění dvouletého hospodářského plánu a konečně podle zákona o trestní ochraně národních podniků, znárodněných podniků a podniků pod národní správou.

Na rozdíl od původních dekretů určuje se blíže, co se nepokládá za závazky znárodněného podniku. Za závazky znárodněného podniku se nepokládají osobní daně, dávky a poplatky bývalého vlastníka. Nově se upravují také předpisy pro případ předlužení znárodněného podniku. Pro náhradu platí, jak již uvedeno, předpisy původních dekretů, to znamená: náhrada se rovná obecné ceně majetku, vypočtené podle původních cen, ovšem ke dni převzetí národním podnikem, nikoli ke dni vyhlášení dekretu, jako tomu bylo dosud. Ministr průmyslu se pak zmocňuje, aby v dohodě s ministrem financí vydal směrnice pro stanovení obecné ceny a ocenění závazků pro výpočet náhrady.

Z důvodů sociálních se umožňuje v případech zvláštního zřetele hodných, aby byla poskytnuta záloha na náhradu ve formě výživného. Konečně novým zněním se přizpůsobují dřívější dekrety o znárodnění později schválenému zákonu o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských. Dosavadní předpis, že národní podniky budou odváděti přebytky svých výtěžků státu, se mění tak, že na místo státu nastupuje fond znárodněného hospodářství.

Slavná sněmovno, jménem rozpočtového výboru doporučuji, aby předložená osnova zákona byla schválena. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dávám slovo zpravodaji k odst. 4 za výbor dopravně-technický, posl. Zuzaňákovi. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. Zuzaňák: Paní místopředsedkyně, paní a pánové!

Vládní návrh zákona o znárodnění ve stavebnictví zasahuje do hospodářského sektoru, který dosud znárodněním nebyl takřka dotčen, a proto také ve stavebnictví jsme byli svědky nejneurovnanějších poměrů a chaotických poměrů vůbec. Stavebnictví bylo nejenom nyní v naší nové lidově demokratické republice, ale již za éry kapitalismu rušivým sektorem hospodářským, a to z celé řady příčin.

Především to byl velký počet stavebních podniků, které byly různé velikosti, při čemž si vzájemně ostře konkurovaly, a k tomu ještě nakonec k této konkurenci přispívaly i zadávací podmínky, kdy nejlacinější oferent dostával zadánu tu nebo onu práci. To mělo za následek, že se většina podnikatelů pak snažila svůj výdělek získávat nepoctivým způsobem, to jest především šetřením na materiálu a jeho kvalitě, že se pak snažila nahražovat si to vyhledáváním t. zv. víceprací, prací režijních, které nebyly zahrnuty v rozpočtu, a na ty se pak psalo a uvádělo daleko více hodin, než se ve skutečnosti pracovalo. Šetření na materiálu mělo dokonce takové následky, že se nám leckde zřítily dosud nedokončené stavby, kde i lidé přišli o život. Režijní vícepráce zvyšovaly pak stavební náklady až o 50 % a byly mnohdy příčinou soudních sporů mezi podnikatelem a stavebníkem. Tak na př. firma Kaulich v Ostravě žalovala město, tuším, o milion Kčs za vícepráce, a ten spor se vlekl několik let.

Avšak konkurenční boj mezi podnikateli odnášeli především nejvíce stavební dělníci na svých mzdách. V žádném výrobním odvětví nebyl tak bezesmluvní stav jako ve stavebnictví, a pokud i kolektivní smlouvy byly sjednány, nebyly podnikateli dodržovány, neboť se vztahovaly jen na dělníky organisované v těch odborových organisacích, které byly kontrahenty smlouvy. Většina dělníků pro častou změnu místa pracovního nebyla organisována vůbec, a tak byly kolektivní smlouvy jen cárem papíru a mzdové a pracovní poměry byly ve stavebnictví po zemědělství nejhorší. Skoro každý stavební podnikatel platil jinak, podle toho, jak mu okolnosti dovolovaly; stlačoval mzdy tak, že nebylo žádnou zvláštností, že stavební dělníci pomocní pracovali za 1,20 Kčs a řemeslníci, t. j. zedníci a tesaři za 2,50 Kčs za hodinu i za méně.

Avšak tyto poměry mzdové a sociální se v celém svém rozsahu přenášely právě na práce řemeslné, které jsou nezbytnou součástí každé stavby. Podnikatel zadával řemeslné práce zase nejlacinějšímu oferentu, a tak se celý proces okrádání na materiálu a stlačování mezd přenášel ze stavebnictví do celé řady příbuzných odvětví. K tomu nemálo přispíval ještě veliký počet nezaměstnaných, kteří právě ve stavebnictví hledali jedinou možnou pracovní příležitost.

Tyto nesnesitelné poměry vedly často stavební dělníky ke stávkám a bojům za dodržování mezd nebo za mzdy vyšší, ale také společně s nezaměstnanými proti celému kapitalistickému vykořisťovatelskému systému. Z řad stavebních dělníků vyrostla v bojích velká řada dělnických funkcionářů, kteří byli persekuováni již za republiky a z nichž řada položila život za okupace.

Po osvobození se poměry ve stavebnictví úplně změnily a nastal pravý opak poměrů předválečných. Především se projevila veliká potřeba staveb všeho druhu; bylo třeba stavět válkou rozbité mosty, továrny, města a vesnice, ukázala se potřeba staveb nových továrních objektů, bylo třeba stavět obytné domy, nové školy a jiné veřejné budovy, bylo třeba provést spoustu oprav hospodářských budov, protože za okupace sloužilo stavebnictví jen válečným účelům. Ukázala se perspektiva velké konjunktury ve stavebnictví, ve které viděli podnikatelé příležitost velikých zisků.

Naproti tomu se projevil značný nedostatek dělníků ve stavebnictví i ve výrobě stavebních hmot, t. j. v cihelnách, cementárnách a pod., a tím vznikl nedostatek materiálu i lidí potřebných pro zdolání všech těchto stavebních úkolů. Podnikatelé, aby získali dělnictvo, je přepláceli, platili černé mzdy, vyšší, než stanovily vyhlášky, materiál se pokusili získávat za úplatky, a pak na černo a bez povolení se prováděly celé stavby, stavby většinou pro válečné zbohatlíky a šmelináře, kteří podnikateli zaplatili jakoukoli cenu, kterou za práci požadoval, neboť ve stavbě nejlépe ukládali lehce získané peníze.

Tyto poměry a nedostatek administrativních opatření ministerstva techniky zasáhly velmi rušivě do našeho plánovaného hospodářství a do dvouletky, ve které je stavebnictví nejužším profilem.

Při bilanci prvního roku dvouletky ve stavebnictví bylo zjištěno na schůzi technického výboru dne 10. února t. r., že ačkoli ve výrobě stavebních hmot byl plán takřka splněn, v provedených stavbách byl splněn v průměru jen asi na 70 %. To znamená, že 30 % stavebního materiálu bylo použito pro stavby na černo, mimo plán a že plánované stavby nebyly provedeny, ať již šlo o stavby podle zákona č. 41/ 1947 Sb. o bytové výstavbě, anebo o stavby podle zákona o obnově. Přitom stála bytová jednotka až 600.000 Kčs.

Ve stavebnictví prováděla takto reakce přímou sabotáž budovatelského úsilí, sabotáž, která sahala až do samého ministerstva techniky. Již tehdy, při projednávání bilance prvního roku dvouletky bylo naprosto jasné, že ve stavebnictví musí být zjednán pořádek shora i zdola, nemá-li stavebnictví trvale narušovat naše plánované hospodářství. Únorové vítězství lidu urychlilo řešení tohoto problému a stavebnictví bude znárodněním podle předloženého vládního návrhu zákona zapojeno do celého plánovaného hospodářství. Na rozdíl od znárodňování v jiných sektorech bude ve stavebnictví vytvořen jeden národní podnik - avšak zákon připouští možnost více národních podniků, ukáže-li se toho praktická potřeba - a tento národní podnik bude mít sídlo v Praze a oblastní sídlo v Bratislavě. V rámci tohoto národního podniku budou znárodněny všechny podniky nad 50 zaměstnanců, čímž bude znárodněno celkem asi 86 % všeho stavebnictví. Podle tohoto zákona budou znárodněny také firmy, které by samostatně nebo spojením dosáhly v budoucnu počtu 50 zaměstnanců, a tím je znemožněno další soukromokapitalistické podnikání ve stavebnictví.

Od národního podniku stavebního očekáváme, že nejen bude moci lépe plánovat a provádět práce podle plánu, ale že bude moci také práce provádět odborněji, lépe a laciněji. Bude to moci provádět proto, že národní podnik bude provádět současně veškeré řemeslnické práce, kterých je třeba k celkovému provedení stavby. Bude tím moci celou práci lépe organisovat a bude moci od proklamací přikročit k typisaci a normalisaci, čímž se dosáhne dalších úspor. Bude možno daleko lépe disponovat pracovními silami, jež bude zčásti zaměstnávat také v zimě na výrobě prefabrikovaných částí. Národní podnik bude se moci daleko lépe postarat o sociální zajištění stavebního dělnictva a hlavně o učňovský dorost. Tím se u stavebního dělnictva nejen odstraní zčásti sezónnost, ale především se zvýší pracovní morálka, neboť stavební dělníci budou vidět, že jejich práce půjde ve prospěch celku a nikoliv pro veliké zisky podnikatelů. Znárodnění ve stavebnictví tak přispěje dalekosáhle ke zvýšení obecného blaha našeho lidu.

Paní a pánové! Bude to práce veliká a těžká, ale radostná a věřím, že naši technikové, kteří mají dobrý poměr k lidově demokratické republice, ten úkol zvládnou. Jestliže jako zpravodaj technicko-dopravního výboru předkládám plenu ústavodárného Národního shromáždění ke schválení vládní návrh zákona o znárodnění ve stavebnictví, činím tak i s osobní radostí, neboť jako bývalý polír a zároveň dělnický funkcionář jsem poměry a vykořisťování ve stavebnictví nejen dobře poznal, ale i tvrdě pocítil jejich tíhu na své vlastní kůži. Uskutečněním tohoto zákona splňuje se nejen můj bývalý sen, ale také sen všech stavebních dělníků, těch dělníků, kteří byli vždy nejhoršími otroky kapitalistického vykořisťování.

Proto za technicko-dopravní výbor doporučuji, aby vládní návrh zákona o znárodnění ve stavebnictví byl Ústavodárným Národním shromážděním přijat tak, jak byl přijat výborem technicko-dopravním. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Zpravodajem o odst. 4 za výbor právní je pan posl. Parez. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. Parez: Paní místopředsedsedkyně, slavné Ústavodárné Národní shromáždění!

Předložená osnova zákona o znárodnění ve stavebnictví je dalším článkem v serii velmi důležitých zákonů, nutných k zajištění budovatelských plánů vlády. Tato osnova prokazuje snahu založit správný další vývoj v československém stavebnictví na zdokonalení plánovací soustavy. Děje se tak proto, že hlavním úkolem zůstává zajištění splnění všech stavebních úkolů dvouletého plánu a zajištění včasné a dobré přípravy pro další plánovací období. Vývoj ve stavebnictví nebyl až dosud usměrňován plánem do té míry, aby bylo možno postihnouti všechny složky a tím celkový stav, takže nebylo možno dostatečně zajistiti základnu, s níž je třeba při plánování účelně počítat. Stejně tak nebylo možno zaručit nerušený a bezvadný rozvoj vlastní stavební činnosti.

Podle projednávaného návrhu zákona projevuje se snaha opřít stavebnictví ještě ve větší míře o orgány lidové správy. Osnovou se chce dosáhnout zhospodárnění veškeré stavební činnosti a soustředění výzkumnictví i výroby veškerého stavebního materiálu. Osnova navazuje přímo na návrhy zákonů o všeobecném znárodnění podniků, po jehož uzákonění bude mít stát možnost přímé kontroly plánováním, přidělováním materiálu a zamezením přesunu materiálu na provádění staveb na černo.

Stavebnictví bylo dosud nejslabším místem našeho dvoletého plánu, který připravila vláda Klementa Gottwalda a který nemohl být v dostatečné míře splněn pro roztříštěnost v našem podnikání. Znárodněny budou proto veškeré podniky, provádějící jakékoliv stavební práce, pokud v nich bylo kdykoliv po prvním lednu 1946 zaměstnáno anebo činno alespoň 50 osob. Celkem bude znárodněno v zemích českých 710 podniků a na Slovensku 300 podniků s celkovým počtem 165.000 zaměstnanců.

V tomto významném díle je pamatováno též na možnost odchýlit se od ustanovení citovaného zákona č. 51/1948 Sb. a proto doplněk osnovy zmocňuje vládu, aby stanovila nařízením odchylky od ustanovení zákona č. 51/1948 Sb., když toho bude vyžadovat zvláštní povaha stavebního podnikání.

V právním výboru byly provedeny některé změny, které vám, paní a pánové, byly v tisku předloženy. Jménem právního výboru doporučuji slavné sněmovně návrh zákona ke schválení. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Zpravodajem o odst. 4 za výbor rozpočtový je pan posl. Gottier. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. Gottier: Slávna snemovňa!

Rozpočtový výbor sa zaoberal vo svojej schôdzi dňa 22. apríla 1948 vládnym návrhom zákona o znárodnení vo stavebníctve, ako je dnes predložený vo spoločnej zpráve výboru dopravne-technického a rozpočtového.

Menom výboru rozpočtového doporučujem návrh zákona ku schváleniu. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo zpravodaji k odst. 5 za výbor průmyslový a živn.-obchodní, panu posl. dr Holému.

Zpravodaj posl. dr Holý: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Vládním návrhem o státní organisaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasílatelství dostává se znárodněné podnikání na nové pole, na kterém bylo doposud zastoupeno jen náhodně těmi podniky, které byly znárodněny současně s klíčovým průmyslem, bankami a pojišťovnami. Vláda Klementa Gottwalda, předkládajíc tento návrh zákona, realisuje starý požadavek pracujícího lidu, t. j. znárodnění všech klíčových hospodářských posic. Vláda uskutečňuje tímto návrhem také usnesení závodních rad a odborových organisací z února t. r., k němuž náš pracující lid dospěl na základě zkušeností, že soukromý sektor byl zcela jasně i v tomto oboru mocnou brzdou na cestě k socialismu, tedy na té cestě, která podle košického programu má zajistit hospodářskou a sociální bezpečnost všech pracujících v naší lidově demokratické republice.

Že národní obchod a spedice jsou klíčovou posicí k našemu průmyslu, který dnes máme z 90 % znárodněn, vyplývá z toho, že z veškerých importů surovin, polotovarů i hotových statků, důležitých pro naše znárodněné podnikání, dovážel soukromý sektor 70 až 80 %. Při tom je nutno zdůraznit, že při dnešním hladu našeho průmyslu po surovinách a zboží nebylo při importu a mezinárodní spedici téměř žádného podnikatelského risika. Naproti tomu tam, kde se mezinárodní obchod zejména v poslední době stával obtížnější, to jest v exportu, vidíme, že podíl soukromého podnikání se ponenáhlu zmenšuje a že činil v poslední době před znárodněním 30 až 50 %, a zajímal se zase jen o ony statky, které se poměrně snadno vyvážely, a nikoliv o ony, jež jsme vzhledem k rovnoměrné zaměstnanosti našeho průmyslu a k nutnému opatřování devis potřebovali vyvážet.

Soukromý sektor měl tedy doposud v rukou klíč k zaměstnanosti našeho národního podnikání tím, že opatřoval suroviny, distribuoval hotové výrobky a opatřoval jejich dopravu po mezinárodních cestách. Znárodnění našeho průmyslu dalo nám do rukou nejen ovládání výroby, nýbrž i její plánování. Při tom však mezinárodní spedice a zahraniční obchod v rukou soukromých se řídily liberalistickými zásadami podnikání; proto nejen neuměly plánovat, ale plánovat ani nechtěly, a tam, kde již byly plány našimi nejvyššími hospodářskými místy aspoň v hrubých rysech vytvořeny, je soukromý sektor dokonce sabotoval. Toto rozvracení našeho národního hospodářství bylo zcela záměrné, neboť tento veliký úsek soukromého podnikání stal se sídlem reakčních a naší nové lidově demokratické republice nepřátelských živlů, které vytvářely bezpracné zisky a důchody; dělaly to stejně, jak jsme toho byli svědky již za minulé republiky.